{"html": "<div class=\"doc\"><p>165.     Přitížení za úmyslné zavinění je tedy v tomto případě na místě a nejedná se o dvojí přičítání téhož, neboť konstrukce odpovědnosti za delikt dle zákona je koncipována jako odpovědnost objektivní a zavinění není obsaženo ve skutkové podstatě deliktu.</p><p>K námitkám likvidačnosti ukládaných pokut</p><p>166.     Všichni účastníci řízení dále namítají, že pokuta, kterou jim Úřad v napadeném rozhodnutí uložil, je pro ně likvidační. Společnosti SULKO a OSF přitom pouze obecně konstatují, že je pro ně ukládaná pokuta likvidační.</p><p>167.     Pravidlo, že ukládaná pokuta by neměla být likvidační, plyne z ústavních principů, jak je vyložil Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/02 ze dne 13. 8. 2002, kde dovodil, že „(z)ákladním kriteriem, ze kterého je třeba dle názoru Ústavního soudu vycházet, je tzv. kritérium podstaty, dle kterého platí, že ne každé odnětí majetku na základě pokut, příp. poplatků a daní, zakládá zásah do vlastnických práv, nýbrž jen takové, jež majetkové vztahy dotčeného subjektu zásadně mění, tj. tak, že mění jeho celkovou majetkovou pozici &quot;zmařením&quot; samé podstaty majetku. Konkrétně v případě pokut stanovených právnickým a fyzickým osobám podnikajícím podle zvláštních předpisů je třeba vycházet z toho, že je vyloučen takový zásah do majetku, v důsledku kterého by byla &quot;zničena&quot; majetková základna pro další podnikatelskou činnost. Jinými slovy řečeno, nepřípustné jsou takové pokuty, jež mají likvidační charakter.&quot; Ústavní soud dále v nálezu Pl. ÚS 36/01 ze dne 25. 6. 2002 dospěl k závěru, že uložení pokuty v likvidační výši je „nejtvrdším“ zásahem do majetkových poměrů, které může vést k porušení článku 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, například tehdy, pokud pokuta natolik přesáhne možné výnosy, že podnikatelská činnost daného subjektu se stane „bezúčelnou“ – bude v delším období plně směřovat pouze k uhrazení uložené pokuty. K tomu dodávám, že čistý obrat ve smyslu § 22a odst. 3 ZOHS představuje součet všech výnosů za účetní období.</p><p>168.     Dále uvádím, že ani okolnost, že se pokutovaná společnost nachází v účetní ztrátě, nemůže být sama o sobě opodstatněním pro závěr, že jí ukládaná pokuta bude likvidační. V této souvislosti dále konstatuji, že možnost, že uložení pokuty způsobí v tomto účetním období dané obchodní společnosti účetní ztrátu v žádném případě nelze zaměňovat s možností, že by daná pokuta byla likvidační. Skutečnost, že se účetní jednotka nachází za určité období v účetní ztrátě, znamená, že náklady dané účetní jednotky převyšují její výnosy. Nejedná se přitom o nikterak nezvyklou ekonomickou situaci, která by musela mít za následek ukončení podnikání dané účetní jednotky.  Pokud dojde k tomu, že ukládaná pokuta bude „jazýčkem na vahách“, který účetní ztrátu způsobí nebo pokud ukládaná pokuta účetní ztrátu prohloubí, nebude to mít za následek „zmaření“ podstaty majetku či „zničení“ její majetkové základny pro další podnikatelskou činnost, pouze se majetková situace pokutované společnosti stane méně příznivou.</p><p>169.     K tomu uvádím, že dle účetní závěrky společnosti SULKO za rok 2017 činil její zisk [obchodní tajemství] Kč, což představuje zlepšení oproti roku 2016, kdy tato společnost zaznamenala ztrátu ve výši [obchodní tajemství] Kč. Jak jsem již uvedl výše, čistý obrat společnosti SULKO za rok 2017 činil [obchodní tajemství] Kč,[69] což představuje zlepšení oproti roku 2016, kdy čistý obrat představoval částku [obchodní tajemství] Kč. Výše uvedené údaje společnosti SULKO za rok 2017 ukazují na zlepšení její finanční situace. Vzhledem k výše uvedeným údajům nelze očekávat, že by uložením pokuty ve výši dle napadeného rozhodnutí došlo k situaci, kdy veškeré jí dosažené výnosy budou směřovat pouze k uhrazení této pokuty. S ohledem na to, že společnost SULKO pokračovala ve své činnosti i v situaci, kdy její účetní ztráta činila [obchodní tajemství] Kč (za rok 2016) a [obchodní tajemství] (za rok 2015),[70] a že v roce 2017 již dosáhla zisku, uvádím, že nelze předpokládat, že by pro ni byla ukládána pokuta likvidační,[71] resp. že by v jejím důsledku byla zničena její majetková základna pro další podnikatelskou činnost.</p><p>170.     K námitce společnosti SULKO, že se prvostupňový orgán při ukládání pokuty v napadeném rozhodnutí nevypořádal s otázkami plynoucími z čl. 1 Protokolu č. 1 Úmluvy, konstatuji, že literatura citovaná účastníkem řízení k otázce spravedlivé rovnováhy uvádí,[72] že „(e)xistence spravedlivé rovnováhy je poslední z podmínek, kterou musí stát splnit, pokud chce svůj zásah do pokojného užívání majetku ospravedlnit. Jedná se o relativně pestrou množinu úvah: kromě jakéhosi minimalistického testu přiměřenosti, který však rozhodně nedosahuje plného (třístupňového) testu proporcionality, se v něm skrývá také posuzování dalších skutkových a právních okolností konkrétního případu. Vždy je však patrné, že se jedná o posouzení skutkových okolností konkrétního případu s ohledem na právní a majetkové poměry konkrétního stěžovatele [viz např. Schirmer proti Polsku, rozsudek, 12. 3. 2003, č. 68880/01, § 44; O. B. Heller, a. s. a Československá obchodní banka, a. s. proti České republice, rozhodnutí, 9. 11. 2004, č. 55631/00 a 55728/00, oddíl 3.3.; specificky s ohledem na požadavek individualizace majetkové sankce, srov. AGOSI proti Spojenému království, rozsudek, 24. 10. 1986, č. 9118/80, § 62].“  Zabývá-li se tedy správní orgán náležitě otázkou individualizace pokuty a její možnou likvidačností, pak se zabývá otázkou spravedlivé rovnováhy mezi zájmem na ochraně majetku jednotlivce a veřejným zájmem.  Pravidlo plynoucí z Úmluvy se má promítnout do úvah správního orgánu, nemá se jednat o zvláštní oddělený přezkum. Jak jsem již uvedl výše, prvostupňový orgán se problematikou pokuty ukládané společnosti SULKO zabýval způsobem souladným s právními předpisy. Tímto způsobem tak byla v napadeném rozhodnutí zohledněna ochrana vlastnického práva plynoucí z čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.</p><p>171.     Ve vztahu k namítané [obchodní tajemství][73] konstatuji, že společnost DAFE – PLAST [obchodní tajemství].[74] K problematice účastníkem řízení namítané [obchodní tajemství].[75]</p><p>172.     K výše uvedenému konstatuji, že společnost DAFE – PLAST není nikterak vysoce zadlužena, ukazatelé likvidity se pohybují v doporučených hodnotách s výjimkou ukazatele okamžité likvidity. V této souvislosti je ovšem třeba zohlednit, že napadeným rozhodnutím uložená pokuta je splatná ve lhůtě 90 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí a že společnost DAFE – PLAST byla již ve sdělení výhrad,[76] které jí bylo doručeno dne 12. 12. 2017,[77] informována o tom, že jí Úřad hodlá uložit pokutu ve výši 4 878 000 Kč, a úhrada uložené pokuty tak nemůže představovat neočekávatelný výdaj.</p><p>173.     Na základě uvedených údajů uzavírám, že nelze dovozovat, že by ukládaná pokuta byla pro DAFE – PLAST likvidační. Uložená pokuta nepředstavuje ani 1,5 % z výnosů společnosti DAFE – PLAST za rok 2017, společnost je v zisku, a ani z údajů o zadluženosti či likviditě společnosti neplyne nic, z čeho by šlo usuzovat na možnou likvidačnost ukládané pokuty.</p><p>174.     K výše uvedenému uvádím, že když není ukládaná pokuta likvidační pro společnost DAFE – PLAST, není ani likvidační pro soutěžitele, jehož je společnost DAFE – PLAST součástí (viz bod. 8 až 10 odůvodnění napadeného rozhodnutí).</p><p>175.     Ve vztahu k namítané likvidačnosti pokuty uložené společnosti OSF konstatuji, že společnost OSF zaznamenala v roce 2017 ztrátu ve výši 10 000 Kč, což představuje zhoršení oproti roku 2016, kdy společnost OSF dosáhla zisku ve výši 4 323 000 Kč.[78] Čistý obrat společnosti OSF činil v roce 2017 42 509 000 Kč, v roce 2016 62 158 000 Kč. Jak jsem již uvedl výše, sama skutečnost, že se společnost ocitla v účetní ztrátě, nemůže odůvodňovat závěr o likvidačnost ukládané pokuty. V případě společnosti OSF se navíc jedná pouze o účetní ztrátu ve výši 10 000 Kč za situace, kdy v předchozích letech společnost dosáhla zisku[79] a ukládaná pokuta nedosahuje ani 1 % z čistého obratu. Vzhledem k výše uvedeným údajům nelze očekávat, že by uložením pokuty ve výši dle napadeného rozhodnutí došlo k situaci, že veškeré jí dosažené výnosy budou směřovat pouze k uhrazení této pokuty, a ukládaná pokuta tedy bude pro společnost OSF likvidační.</p><p>176.     Obecně dodávám, že každý účastník řízení má v případě aktuální platební neschopnosti možnost využít institutu posečkání s úhradou pokuty, případně může příslušného správce daně požádat o rozložení plnění na splátky.</p><p>IX.          K výroku o náhradě nákladů řízení</p><p>177.     Výrok o náhradě nákladů řízení jsem rovněž přezkoumal v souladu s § 89 odst. 2 správního řádu ve spojení s § 152 odst. 5 správního řádu.  S posouzením, které prvostupňový orgán v tomto směru učinil, se ztotožňuji, a odkazuji na něj, když ani žádný z účastníků řízení nevznáší proti tomuto posouzení námitky. Souhlasím se závěrem prvostupňového orgánu, že je namístě uložit účastníkům řízení povinnost uhradit paušální částku náhrady nákladů řízení ve výši 2 500 Kč. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v rámci správního řízení, které bylo vyvoláno porušením právní povinnosti účastníků řízení, a z důvodu značné délky a rozsahu dokazování provedeného ve správním řízení sp. zn. ÚOHS-S0694/2016/KD bylo namístě paušální částku náhrady nákladů správního řízení zvýšit na 2 500 Kč dle ust. § 6 odst. 2 věty první vyhlášky č. 520/2005 Sb. o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení.</p><p>178.     V této souvislosti dodávám, že prvostupňový orgán postupoval v souladu s právními předpisy, když výši náhrad nákladů řízení určil dle výše uvedené vyhlášky v jejím původním znění, tj. ve znění účinném do 30. 6. 2017, neboť dle přechodného ustanovení novely č. 112/2017 Sb., kterou byla s účinností od 1. 7. 2017 výše uvedená vyhláška změněna, se náklady řízení zahájených a pravomocně neskončených přede dnem nabytí účinnosti této novely posoudí dle dosavadních právních předpisů.</p><p>X.            Závěr</p><p>179.     Ze všech shora uvedených důvodů mám za to, že napadeným rozhodnutím nejsou nikterak dotčena práva účastníků řízení, a proto na základě návrhu rozkladové komise dle ustanovení § 152 odst. 3 správního řádu a po přezkoumání souladu jak napadeného rozhodnutí, tak správního řízení, které mu přecházelo, s právními předpisy, jakož i po přezkoumání věcné správnosti napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uplatněných v rozkladech, jsem dospěl k závěru, že se správní orgán prvního stupně nedopustil žádných pochybení, jež by mohla mít vliv na zákonnost a věcnou správnost napadeného rozhodnutí.</p><p>180.     Orgán prvního správního stupně řádně zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Na takto zjištěný skutkový aplikoval správná ustanovení právních předpisů, při jejich výkladu se nedopustil žádného interpretačního pochybení. Ani postup prvostupňového správního orgánu při ukládání pokut jsem neshledal v rozporu s právními předpisy. Pokuty uložené prvostupňovým orgánem považuji za zákonné a přiměřené. Prvostupňový orgán při jejich ukládání nikterak nevybočil z mezí zákona a dané pokuty uložil v rámci svého správního uvážení. Neshledal jsem ani, že by uložené pokuty byly pro kteréhokoliv z účastníků řízení likvidační. Stejně tak souhlasím s uloženými náklady řízení ve výši 2.500 Kč.</p><p>181.     Napadené rozhodnutí rovněž splňuje kritéria přezkoumatelnosti, tedy jedná se o rozhodnutí srozumitelné, které je opřené o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč prvostupňový orgán rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. Prvostupňový orgán se v napadeném rozhodnutí také vypořádal s námitkami vznesenými účastníky řízení v průběhu řízení.</p><p>182.     Vzhledem k výše konstatovanému je namístě rozklady proti napadenému rozhodnutí v celém rozsahu zamítnout, neboť žádné z namítaných pochybení jsem neshledal, a napadené rozhodnutí ve všech výrocích potvrdit.</p><p>Poučení</p><p>Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu ve znění zákona č. 183/2017 Sb. ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.</p><p>otisk úředního razítka</p><p>Ing. Petr Rafaj</p><p>předseda</p><p>Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže</p><p>Obdrží:</p><p>1.             Vážený pan</p><p>JUDr. Petr Novotný, advokát (právní zástupce DAFE - PLAST Jihlava, s.r.o.)</p><p>Advokátní kancelář Rödl &amp;amp; Partner, advokáti, v.o.s.</p><p>Platnéřská 2</p><p>110 00 Praha 1</p><p>2.             OSF 2000, s.r.o.</p><p>Příkop 843/4, Zábrdovice</p><p>602 00 Brno</p><p>3.             Vážený pan</p><p>Mgr. Pavel Kopa, advokát (právní zástupce SULKO s.r.o.)</p><p>Hlinky 57/142a</p><p>603 00 Brno</p><p>Vypraveno dne:</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p><p>[1] Zásady jsou dostupné na internetových stánkách Úřadu https://www.uohs.cz/cs/legislativa/hospodarska-soutez/ceska-republika.html.</p><p>[2] Konkrétně na rozsudek Tribunálu ve věci Cheil Jedang v. Komise (č. T-220/00), rozsudky Tribunálu ve věci BASF and UCD v. Komise (č. T-101/05 a T-111/05), rozsudek Tribunálu ve věci Total Raffinage Marketing v. Komise (č. T-566/08).</p><p>[3] Viz č. l. 2729 až 2832 správního spisu.</p><p>[4] Srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 512/05 ze dne 2. 2. 2006, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1556/2004 ze dne 15. 12. 2004 a rozsudek NSS sp. zn. 1 Azs 55/2006 ze dne 25. 7. 2007.</p><p>[5] Nově se pod pojmem „přestupek“ rozumí rovněž správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob. Srov. § 112 odst. 1 věta první přestupkového zákona.</p><p>[6] Zákon č. 183/2017 Sb. ze dne 9. 6. 2017, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích. Tento zákon nabyl účinnosti 1. 7. 2017, s výjimkou ustanovení části sto dvacáté šesté čl. CXXVIII, která nabyla účinnosti 1. 8. 2017 a části třicáté páté čl. XXXV, čl. CLXXXVII bodů 5 a 8 a čl. CCXXIII, které nabyly účinnosti 1. 1. 2018.</p><p>[7] Zákon č. 262/2017 Sb., o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže a o změně zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže). Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. 9. 2017.</p><p>[8] Srov. zejména rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 9/2003-90 ze dne 13. 5. 2004, podle kterého „v souladu s principem právní jistoty má každý adresát právní normy právo očekávat, že řešení, která zákonodárce zvolí, jsou racionální a směřují k funkčnímu uspořádání společenských vztahů, a nikoliv naopak. Jestliže zákonodárce z nejrůznějších důvodů zvolí řešení jiné, musí je tím spíše přesně, jasně, určitě a srozumitelně vyjádřit v právních předpisech, jimiž jsou právní normy komunikovány svým adresátům. Neučiní-li tak, je zcela na místě dát přednost takovému výkladu, který je rozumný a odpovídá přirozenému smyslu pro spravedlnost.“</p><p>[9] Viz důvodová zpráva k zákonu č. 183/2017 Sb. K části sto dvanácté – změna zákona o ochraně hospodářské soutěže.</p><p>[10] Srov. § 21c, § 21c ZOHS, v účinném znění.</p><p>[11] Zákon č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.</p><p>[12] Viz důvodová zpráva k zákonu č. 183/2017 Sb. K části sto padesáté deváté – změna správního řádu.</p><p>[13] Ústavní zakotvení této zásady nalezneme v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené Usnesením Předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., jako součást ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého platí, že: „Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.“</p><p>[14] Srov. dále rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 7/2008-55 ze dne 4. 12. 2008.</p><p>[15] Srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 192/05 ze dne 11. 7. 2007.</p><p>[16] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 A 19/2002 ze dne 12. 5. 2005.</p><p>[17] Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 19/2006‐55 ze dne 9.1.2007 ve věci Komora</p><p>veterinárních lékařů ČR.</p><p>[18] Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Afs 78/2008‐721 ze dne 25.2.2009 ve věci Stavební spořitelny.</p><p>[19] Ibid.</p><p>[20] Viz např. rozsudek Tribunálu v případě C‐49/92 P ve věci Anic [1999] ECR I‐4125 nebo Rozsudek SD 56 a 58/64 ve věci Consten a Grundig [1966] ECR 429.</p><p>[21] Srov. např. rozsudek Tribunálu T‐29/92 ze dne 21. 2. 1995 ve věci Vereniging van Samenwerkende Prijsregelende Organisaties in de Bouwnijverheid and others [1995] ECR II‐00289. V něm soud deklaroval, že zákaz stanovený článkem 81(1) Smlouvy ES se vztahuje na systém pravidel uplatňovaných v obchodní organizaci, která umožňují ve vztahu ke smlouvám v řízeních o veřejných zakázkách, prostřednictvím dohod mezi dotčenými soutěžiteli, po srovnání cen, které mají v úmyslu předložit, stanovit soutěžitele, který nabídne nejnižší cenu a který bude chráněn před rizikem, že jeho konkurenti nabídnou nižší cenu, a bude tím, kdo bude schválen k vyjednávání obsahu jeho nabídky se zadavatelem zakázky.</p><p>[22] Ibid. Srov. též rozhodnutí Komise v případech Pre‐insulated Pipe Cartel IV/35.691/E‐4 ze dne 21. 10. 1998 a European Sugar Industry IV/26.918 ze dne 2. 2. 1973, ze kterých plyne, že procedura veřejných zakázek předpokládá konkurenční nabídkové řízení, v nichž veřejní zadavatelé mají právo očekávat, že navržené nabídky ve výběrovém řízení nebudou výsledkem koluze mezi uchazeči o zakázku. V systému zadávání zakázek je existence soutěže mezi uchazeči o zakázku podstatná. Pokud předložená nabídka není výsledkem individuálního ekonomického výpočtu, ale znalosti nabídky jiného uchazeče nebo sladěného postupu mezi nimi, je soutěž vyloučena, či přinejmenším omezena a narušena.</p><p>[23] Viz např. rozsudek ESD ze dne 14. 7. 1972 ve věci ICI vs Komise č. 48/69  (Dyestuffs).</p><p>[24] Srov. např. bod 97 odůvodnění napadeného rozhodnutí.</p><p>[25] Společnost SULKO ve svém vyjádření ke sdělení výhrad citovala rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2011, č. j. 7 As 102/2010-86 v jeho částech, které se týkají zásady in dubio pro reo a problematiky pochybností o skutkovém stavu, a nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2011 sp. zn. I. ÚS 864/11 týkající se principu presumpce neviny a standardů dokazování.</p><p>[26] Srov. blíže rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 As 79/2012-54; ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 182/2012-58; ze dne 19. 2. 2014, č. j. 1 Afs 88/2013-66.</p><p>[27] Viz č. l. 2308-2311 správního spisu.</p><p>[28] Srov. č. l. 1 až 1627 správního spisu.</p><p>[29] Srov. č. l. 1 až 851 správního spisu.</p><p>[30] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010,  č. j. 1 Afs 58/2009 – 551.</p><p>[31] Veřejná zakázka byla v Oznámení o zahájení správního řízení identifikována dle svého názvu, zadavatele a evidenčního čísla dle Věstníků veřejných zakázek.</p><p>[32] K okamžiku spáchání a dokonání deliktu viz blíže body 93 a další napadeného rozhodnutí.</p><p>[33] Viz nález Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. II. ÚS 583/03.</p><p>[34] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2006, č. j. 6 As 23/2005-66.</p><p>[35] Srov. § 1 odst. 5 a 6 ZOHS.</p><p>[36] Srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2018 č. j.  29 Af 2/2016-212, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2013 č. j. 62 Af 61/2011-245. či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015 č. j. 2 As 187/2014 – 86.</p><p>[37] Srov. např. IV.ÚS 570/03 ze dne 30. 6. 2004, nález I. ÚS 733/01 ze dne 19. 2. 2002.</p><p>[38] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2007, č. j. 8 As 10/2006-48.</p><p>[39] Srov. např. rozsudek Soudního dvora Sumitomo Metal Industries, bod 51; obdobně rozsudky Soudního dvora Aalborg Portland, body 55 až 57, a Technische Unie, bod 165.</p><p>[40] Viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 3. 2014, č. j. 50 A 2/2014 – 37.</p><p>[41] Viz č. l. 2127 až 2157 správního spisu.</p><p>[42] Viz č. l. 2127 až 2157 správního spisu.</p><p>[43] Viz č. l. 2 729 až 2 832 správního spisu.</p><p>[44] Viz č. l. 2127 až 2157 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0694/2016/KD.</p><p>[45] S přihlédnutím k zaokrouhlení, viz dále.</p><p>[46] Včetně cen u objektů, na které se vztahovalo opční právo.</p><p>[47] Viz č. l. 2832 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0694/2016/KD.</p><p>[48] Tato pozice se u každého z objektů, na které se předmětná veřejná zakázka vztahovala, nachází právě jednou (včetně objektů, na které se vztahovalo opční právo).</p><p>[49] Viz č. l. 2832 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0694/2016/KD.</p><p>[50] Viz. č. l. 240, 524, 705 správního spisu a CD založena na č. l. 1664 až 1666 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0694/2016/KD.</p><p>[51] Viz bod 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí.</p><p>[52] Srov. č. l. 112 až 166 správního spisu.</p><p>[53] Např. čtvercové okno o obsahu 1 m² má obvod 4 m, ale čtvercové okno o obsahu 4 m² má obvod 8 m.</p><p>[54] Např. pevné zasklení – viz č. l. 113 (rub) správního spisu.</p><p>[55] Srov. č. l. 552, 803, 804 správního spisu.</p><p>[56] Srov. bod 44 napadeného rozhodnutí.</p><p>[57] Srov. bod 45 napadeného rozhodnutí.</p><p>[58] Srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 61/2011-245 ze dne 12. 6. 2013.</p><p>[59] rozsudek Soudního dvora ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123; viz rovněž rozsudek Tribunálu (tehdy označovaného jako „Soud prvního stupně“) ve věci Dresdner Bank a další v. Komise, rozsudky Soudního dvora ve věcech Sumitomo Metal Industries v. Komise, Aalborg Portland v. Komise a Technische Unie v. Komise.</p><p>[60] Viz bod 19 odůvodnění napadeného rozhodnutí.</p><p>[61] Na tyto části spisu přitom odkazuje i prvostupňový orgán v bodě 19 napadeného rozhodnutí.</p><p>[62] Viz č. l. 1677 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0694/2016/KD.</p><p>[63] Viz č. l. 1395 – 1397 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0694/2016/KD.</p><p>[64] Bod 148 odůvodnění napadeného rozhodnutí.</p><p>[65] Viz č. l. 2712 správního spisu.</p><p>[66] V hypotetickém případě, který nastiňuje účastník řízení, by byla ukládaná pokuta zvýšena z důvodu dalších přitěžujících okolností, případně z důvodu uvedeného v bodě 36. Zásad pro ukládání pokut.</p><p>[67]  Bod 25 Zásad.</p><p>[68]  Srov. např. rozhodnutí Úřadu ve věci kartelu v hasičské technice  č. j. ÚOHS-S600/2013/KD-19265/2014/850/KNe, příp. již odkazovaná rozhodnutí ve věcech bid riggingu</p><p>[69] Viz č. l. 2712 správního spisu.</p><p>[70] Viz č. l. 2085 správního spisu.</p><p>[71] Srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2017 č. j. 9 Af 19/2013-112.</p><p>[72] Srov. Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. Vydání. Praha :C. H. Beck, 2012, str. 1278.</p><p>[73] Č. l. 2721 správního spisu.</p><p>[74] Č. l. 2721 správního spisu.</p><p>[75] Srov. č. l. 2719 až 2720 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0694/2016/KD.</p><p>[76] Přípis. č. j. ÚOHS-S0694/2016/KD-35968/2017/851/TSl ze dne 11. 12. 2017 nacházející se na  č. l. 2272-2288 správního spisu.</p><p>[77] Viz č. l. 2286 správního spisu.</p><p>[78] Viz č. l. 2714 správního spisu.</p><p>[79] Srov. č. l. 2714 a č. l 2111 správního spisu.</p></div>", "next": 0}