{"html": "<div class=\"doc\"><p>152.     Ve své podstatě došlo k tomu, že uchazeči zúčastnění na zakázaném jednání nahradili skutečnou soutěž soutěží simulovanou. Jejich nabídky nebyly nabídkami konkurenčními, ale nabídkami „krycími“ udržujícími toto zdání soutěže tak, aby soutěž proběhla zdánlivě dle předpisů a zakázku získala společnost RPSC, která již od počátku spolupracovala s dodavateli, kteří se účastnili navazujícího zadávacího řízení na vlastní realizaci projektu. Nelze proto pochybovat o tom, že by chyběla materiální stránka deliktu – resp. že by nebyla narušena hospodářská soutěž. I tuto námitku považuji za nedůvodnou.</p><p>153.     Konečně se společnost RPSC zmiňuje o nerovnostech ve vztahu k výši uložených pokut, přičemž opět jde o to, že společnosti ECONOMY nebyla uložena pokuta, neboť u ní nebylo spáchání správního deliktu prokázáno.</p><p>154.     K tomu uvádím, že podmínkou uložení pokuty je prokázání toho, že určitý subjekt jednající jako soutěžitel se dopustil protiprávního jednání, resp. že za toto jednání nese odpovědnost. Jelikož ve vztahu ke společnosti ECONOMY nebyla tato podmínka naplněna, nemohla jí být uložena pokuta. Ve vztahu k ostatním účastníkům řízení postupoval Úřad v napadeném rozhodnutí zcela shodným způsobem. Vyšel z hodnot prodejů na relevantním trhu jednotlivých účastníků řízení, základní částku pak určil u všech shodně v návaznosti na závažnost daného jednání na úrovni 1,7 % z hodnoty prodejů, přičemž tuto částku navýšil o 20 % v důsledku jedné zjištěné přitěžující okolnosti. Odlišnosti nominálních hodnot pokut jsou dány odlišnou výší hodnot prodejů jednotlivých účastníků řízení, nikoli diskriminací či nerovným přístupem Úřadu. V případě společnosti RPSC pak byla takto vypočtená částka pouze na úrovni […obchodní tajemství…] celkového čistého obratu. Společnost RPSC ovšem byla hlavním hybatelem zjištěné koordinace a stala se také vybraným uchazečem. S ohledem na předchozí praxi Úřadu je nezbytné, aby uložený trest plnil své funkce, jak co do složky preventivní tak represivní. V kontextu posuzovaného případu je také zjevné, že takto určená výše pokuty by uvedené funkce neplnila. Správní orgán prvního stupně proto postupoval dle své ustálené rozhodovací praxe v podobných případech[42] a rozhodl se stanovit výši pokuty na úrovni […obchodní tajemství…] celkového čistého obratu soutěžitele za poslední ukončené účetní období. Ani zde tak nejde o diskriminaci společnosti RPSC.</p><p>155.     Ve vztahu k ukládání pokut jsem tedy nenalezl nic, co by mohlo nasvědčovat tvrzení společnosti RPSC, že Úřad při ukládání pokut přistupoval k účastníkům řízení nerovným způsobem.</p><p>156.     Námitky společnosti RPSC považuji za nedůvodné.</p><p>VII.        Specifické námitky společnosti RENARDS</p><p>157.     Kromě námitek ohledně validity a obsahu dokumentu ČÍSLA, které jsou vypořádány v samostatné části, společnost RENARDS přichází s alternativním vysvětlením toho, jak se její postup mohl dostat do dokumentu ČÍSLA. Toto vysvětlení spočívá v tom, že společnost RENARDS byla oslovena zadavatelem v rámci předběžných tržních konzultací a sdělila mu pouze předběžnou informaci o tom, že by se zadávacího řízení měla zájem účastnit a že předpokládá, že cena bude převyšovat 2 miliony. Ačkoli se správnímu orgánu prvního stupně nepodařilo dopátrat toho, jaké osobě spojené se zadavatelem či jakému zaměstnanci zadavatele byla tato informace sdělena, je nutné vykládat toto vysvětlení v kontextu všech zajištěných důkazů.</p><p>158.     Z přehledu důkazů je patrné, že se zadavatel při přípravě výzvy obracel minimálně na společnost EUNICE[43] s dotazem, který se týkal právě cenových relací v rámci průzkumu trhu. Je tedy nutné pracovat s tím, že určitý průzkum trhu byl ze strany zadavatel proveden.</p><p>159.     Informace uvedená u společnosti RENARDS v dokumentu ČÍSLA se zásadně liší od přesných čísel u společností RPSC, GRANTIKA či ECONOMY. Jde o údaj více než 2 miliony, který zároveň představoval hranici pro zakázky malého rozsahu – tedy informaci klíčovou pro stanovení odpovídající předpokládané hodnoty zadavatelem a volby režimu zadání veřejné zakázky. Informaci, kterou společnost RENARDS třetí osobě sdělila tedy nelze s jistotou považovat za konkrétní sdělení ceny pro účely koordinaci postupů při podávání nabídek. Rozhodné je zde to, že nejsou známy okolnosti tohoto sdělení, které by nasvědčovaly tomu, že společnost RENARDS informaci tohoto obsahu poskytovala s vědomím toho, že se podílí na koordinaci nabídek, či že by z okolnosti takového sdělení mohla a měla pojmout podezření, že je již překročen rámec běžných tržních konzultací se zadavatelem. Nelze tedy a priori vycházet z toho, že společnost RENARDS měla vědět, že informaci o rámcové ceně nad 2 miliony korun nemá zadavateli poskytovat.</p><p>160.     Jak již bylo uvedeno výše, v rámci komunikace společnosti RPSC a zadavatele, či v rámci jiné zajištěné komunikace týkající se zadání Veřejné zakázky, zpracování výzvy k podávání nabídek či složení oslovených uchazečů, nebyla společnost RENARDS zmíněna. Nelze tak učinit závěr, že se jednalo o společnost, kterou si jako svého „spřáteleného“ konkurenta vybrala společnost RPSC.</p><p>161.     Nelze proto bez důvodných pochybností vyvrátit tvrzení společnosti RENARDS, že svůj zájem o účast v zadávacím řízení a rámcovou cenu sdělila zadavateli v průběhu tržních konzultací. Stejně tak nelze konstatovat, že toto sdělení proběhlo za okolností svědčících o tom, že společnost RENARDS mohla a měla vědět, že tato informace bude předána dále, a to společnosti RPSC v rámci dokumentu ČÍSLA.</p><p>162.     V prvé řadě tak nelze hodnotit skutečnost, že se informace o ceně nabízené společností RENARDS ocitla v dokumentu ČÍSLA jako důkaz o úmyslném spáchání deliktu ze strany společnosti RENARDS. Úmyslné zavinění totiž vyžaduje prokázání toho, že pachatel přímo chtěl porušit zákonem chráněný zájem nebo alespoň věděl, že svým jednáním může porušení zákonem chráněného zájmu způsobit a pro přípal, že k tomu dojde, byl s tímto výsledkem srozuměn. Ze skutečnosti, že společnost RENARDS zadavateli, který dle indicií shromážděných Úřadem skutečně prováděl průzkum trhu, během tohoto průzkumu sdělil, že by měl zájem o Veřejnou zakázku a že předpokládá, že cena přesáhne 2 miliony, nelze usuzovat na naplnění popsaných podmínek. Stejně tak nelze hovořit o tom, že by byla bez důvodných pochybností prokázána účast společnosti RENARDS na koordinaci postupů při podávání nabídek.</p><p>163.     Ze správního spisu nevyplynula přesvědčivá indicie o vazbě společnosti RENARDS na „spřátelené“ konkurenty společnosti RPSC, cena uvedená v dokumentu ČÍSLA je pouze rámcová, nepřesná, nerozdělená do odpovídajících částí Veřejné zakázky. To vše zakládá důvodnou pochybnost o tom, zda byla společnost RENARDS do zakázaného jednání skutečně zapojena či nikoli. Není zde žádný důkaz svědčící o zapojení do koordinační fáze, ani důkaz, z realizační fáze (podání nabídky), jehož jediným vysvětlením by mohla být předchozí koordinace. V tomto ohledu je tedy třeba postupovat dle zásady in dubio pro reo. Proto jsem tedy výrok o vině společnosti RENARDS změnil tak, že spáchání deliktu společností RENARDS nebylo prokázáno, a odpovídající výrok napadeného rozhodnutí o trestu jí uloženém jsem zrušil.</p><p>164.     Námitky společnosti RENARDS vůči napadenému rozhodnutí se dále dotýkají dokumentu ČÍSLA. Tomu je věnována samostatná pasáž tohoto rozhodnutí, na kterou na tomto místě odkazuji.</p><p>165.     Dále si společnost RENARDS povšimla, že se v napadeném rozhodnutí vyskytuje formulace „Pro účely tohoto sdělení výhrad (…)“, z čehož dovozuje zmatečnost řízení. S touto námitkou se neztotožňuji, neboť je zjevné, že správní orgán prvního stupně při zpracování rozhodnutí vychází ze sdělení výhrad. Účelem sdělení výhrad je právě to, aby byli účastníci řízení seznámeni s tím, jak jsou shromážděné důkazy Úřadem hodnoceny a jaká by mohla být konkrétní výši hrozící pokuty. Na toto pak reagují účastníci řízení ve svých vyjádřeních ke sdělení výhrad. Je proto zjevné, že rozhodnutí ve věci samé s obsahem sdělení výhrad pracuje, nejde o zmatečnost. Tuto formulaci tak hodnotím jako chybu v psaní, která nemá na zákonnost či srozumitelnost napadeného rozhodnutí žádný vliv.</p><p>166.     Závěrečné námitky společnosti RENARDS se vztahují k uložené pokutě. Jelikož výrok o pokutě je tímto rozhodnutím zrušen, je nadbytečné se těmito námitkami podrobně zabývat, neboť se v důsledku změny výroku o vině staly bezpředmětnými.</p><p>VIII.      Specifické námitky společnosti EUNICE</p><p>167.     Společnost EUNICE, podobně jako ostatní účastníci řízení namítá, že koordinace nabídek nebyla ze strany Úřadu prokázána. Kromě toho společnost EUNICE podle svých slov komunikovala pouze se zadavatelem a společností RPSC které dělala subdodávku.</p><p>168.     K této námitce uvádím následující. Ze skutkových okolností zjištěných správním orgánem prvního stupně vyplynulo to, že společnost EUNICE byla zapojena do snah společnosti RPSC směřujících k tomu, aby město Přerov vypsalo Veřejnou zakázku, která měla být otevřena v rámci výzvy č. 09 k předkládání žádostí o dotaci na „Zajištění přenosu dat a informací v územní samosprávě“ (vyhlášení v dubnu 2010), a to v rámci Integrovaného operačního programu (dále též „IOP“) pro oblast zavádění informačních technologií ve veřejné správě, jehož zprostředkujícím subjektem bylo Ministerstvo vnitra.</p><p>169.     Jak je shrnuto v úvodu, společnost RPSC komunikovala se subjekty, kteří se měli ucházet o navazující veřejnou zakázku. Připravovala podklady pro město Přerov, na základě nichž měla být nejprve vypsána Veřejná zakázka na zpracování projektu a dotační management, na niž navazovala zakázka na realizaci tohoto projektu. Dne 20. 6. 2010 ve 14:37 hod. zaslala společnost RPSC budoucím uchazečům o tuto navazující veřejnou zakázku e-mailem (Tesco SW a.s. a AutoCont CZ a.s.) podklad pro jednání s městem Přerov. V textu tohoto e-mailu je mimo jiné uvedeno: „(…) a dále modifikovaný souhrn možností IOP č.09. Další materiály zašlu jakmile dostanu vše relevantní, stejně tak podám informace z pondělní schůzky.“[44] O stejné schůzce, která se měla konat následující den, hovoří společnost RPSC ve svém e-mailu rovněž ze dne 20. 6. 2010, v němž tento materiál přeposílá společnosti CPS Consulting, s.r.o. v likvidaci, která byla pověřena zadávacím řízením na výběr poradenské společnosti.[45]</p><p>170.     Z uvedeného je zjevné, že se schůzka měla konat 21. 6. 2010 a že jejím tématem mělo být mimo jiné také možné vypsání Veřejné zakázky. Toto jednání proběhlo v kanceláři primátora města Přerova, jehož se účastnil mimo jiné [Titul Jméno Příjmení] za společnost EUNICE. Téma jednání bylo (cit): „Informativní materiál k projektům výzvy 06 IOP a navazující výzvě 09 OP. Dohoda na dalším postupu k přípravě výzvy 09.“ [46]</p><p>171.     Společnost EUNICE tedy o možném vypsání Veřejné zakázky musela vědět již od samého počátku, kdy město Přerov na základě podkladů od společnosti RPSC teprve počalo uvažovat o vypsání Veřejné zakázky.</p><p>172.     Následovala komunikace mezi panem [Příjmení] a společností RPSC ohledně oslovených uchazečů a jejich počtu. Jak je uvedeno výše, dle společnosti RPSC bylo dostatečné oslovit tři uchazeče, zatímco pak [Příjmení] měl za to, že by jich mělo být pět.[47] Město Přerov nakonec oslovovalo pět společností, přičemž s oslovením společnosti EUNICE se počítalo již 2. 7. 2010 v podkladech pro jednání rady města[48], které se mělo konat 7. 7. 2010.</p><p>173.     Společnost EUNICE se pak se společností RPSC dne 12. 7. 2010 dohodla na rozsahu subdodávky v objemu 30 %[49]. Nejasnosti kolem odměny pro společnost EUNICE byly dále řešeny.[50] To vše předcházelo výzvě k podávání nabídek ze strany města Přerov. Společnost EUNICE se tedy nejen účastnila celého procesu směřujícího k vypsání Veřejné zakázky, ale ještě před jejím vypsáním byla se společností RPSC dohodnuta, že nabídku podávat nebude. Bylo proto“ bezpečné“ ji zařadit na seznam oslovených uchazečů, neboť se společností RPSC od počátku spolupracovala a za to měla dohodnutou příslušnou odměnu.</p><p>174.     To potvrzuje i e-mailová komunikace [Jméno Příjmení] a [Jméno Příjmení] ze společnosti EUNICE ohledně toho, že nic než poradenství nebudou RPSC poskytovat a že jediné, co chtějí, jsou jejich procenta.[51]</p><p>175.     Z uvedeného vyplývá, že společnost EUNICE byla se společností RPSC ještě před tím než mohla prostudovat výzvu k podávání nabídek dohodnuta na tom, že nepodá vlastní nabídku. Zjištěné skutečnosti pak nasvědčují tomu, že dohodnutá subdodávka byla v posuzovaném případě formou kompenzace za to, že sama společnost EUNICE na Veřejnou zakázku nabídku nepodá. V dané situaci nebylo nutné, aby společnost EUNICE komunikovala s jinými subjekty než právě se společností RPSC, která byla od počátku zamýšlena jako vítězný uchazeč. Společnost RPSC si zbývající, z jejího pohledu vhodné, uchazeče sama navrhla, nebylo tedy nezbytné, aby ke komunikaci s nimi využívala právě společnost EUNICE. Rozhodné je v posuzovaném případě to, že se společnost EUNICE nestala subdodavatelem společnosti RPSC běžným způsobem. V posuzovaném případě se stal subdodavatelský vztah „zástěrkou“ pro koordinaci postupů se společností RPSC a dalšími účastníky řízení směřující k tomu, aby se společnost RPSC stala vybraným uchazečem.</p><p>176.     Námitky společnosti EUNICE pak směřují k tomu, že v napadeném rozhodnutí chybí hodnocení důkazů, které je obsaženo až ve stanovisku prvostupňového orgánu k rozkladu společnosti EUNICE.[52]. Ve svém stanovisku prvostupňový orgán nejprve uvádí, že „plně odkazuje na své rozhodnutí a své vyjádření k námitkám účastníků řízení. V konkrétních námitkách pak účastník opakuje námitky vznesené v průběhu správního řízení a námitky z vyjádření k podkladům rozhodnutí, které Úřad již vypořádal v napadeném rozhodnutí v bodech 229-246 rozhodnutí.“ V odkazovaných bodech napadeného rozhodnutí Úřad reagoval na námitky společnosti EUNICE, které se vztahovaly zejména k zapojení společnosti EUNICE do koordinace postupů a k tomu, s kým tato společnost komunikovala. Značná část napadeného rozhodnutí (body 38 – 112) je věnována popisu a výkladu Úřadem zjištěných skutečností. Napadené rozhodnutí dále obsahuje body 150 – 168, v nichž Úřad vysvětluje právní hodnocení zjištěných skutečností. Nemohu se tedy ztotožnit s tvrzením společnosti EUNICE o tom, že by hodnocení důkazů v napadeném rozhodnutí absentovalo.</p><p>177.     Stanovisko prvostupňového orgánu k rozkladu společnosti EUNICE kromě odkazu na napadené rozhodnutí obsahuje ještě odstavec, v němž správní orgán prvního stupně poukazuje na to, že podmínky subdodávky byly mezi RPSC a EUNICE dojednávány v době, kdy by správně společnost RPSC neměla s jistotou vědět, že bude oslovena, ani to, jaký bude přesně předmět a rozsah plnění veřejné zakázky. Jde o okolnost, s níž prvostupňový orgán pracuje již v bodech 58 nebo 105 napadeného rozhodnutí. Nejde tedy o novou úvahu správního orgánu prvního stupně.</p><p>178.     Ohledně následující formulace obsažené ve zmiňovaném stanovisku, s níž společnost EUNICE polemizuje, uvádím následující. Jde o tuto větu: „Účastník řízení v rozkladu uvedl pro Úřad novou informaci, že zadavatel předmětné veřejné zakázky nezveřejnil informaci o veřejné zakázce.“ Veřejná zakázka byla vypsána jako zakázka malého rozsahu s předpokládanou hodnotou 800 000 Kč. Dle platné právní úpravy nebylo uveřejňování Výzev k podávání nabídek na takovéto zakázky nezbytné, režim těchto řízení byl ponechán na vnitřních pravidlech zadavatele, v případě výzvy č. 09 IOP šlo přílohu č. 7 s názvem „Závazné postupy pro zadávání zakázek“ k Příručce pro žadatele a příjemce[53]. Ani zde nebylo vyžadováno uveřejnění, zadavatelé si mohli volit mezi odesláním výzvy k podávání nabídek určitému počtu uchazečů nebo jiným vhodným způsobem uveřejnění. Ze zjištěných skutečností je jasně patrné, že město Přerov v případě Veřejné zakázky zvolilo cestu přímého odeslání výzvy uchazečům, které navrhla samotná RPSC a dále již dohodnutému subdodavateli RPSC, společnosti EUNICE, a společnosti RENARDS, kterou město znalo z předchozích obchodních kontaktů. Opět tedy nemohu citovanou formulaci obsaženou ve stanovisku prvostupňového orgánu k rozkladu společnosti EUNICE označit za indicii zpochybňující dokazování provedené správním orgánem prvního stupně či jím provedené hodnocení důkazů. Navíc tvrzení společnosti EUNICE o tom, že k jinému uveřejnění nad rámec oslovení zmiňovaných společností nedošlo, považuji za tvrzení podporující závěry Úřadu.</p><p>179.     Další tvrzení společnosti EUNICE obsažená ve vyjádření k podkladům rozhodnutí pak nijak nevyvrací zjištěné skutečnosti. Společnost EUNICE uvádí, že v roce 2010 komunikovala s pracovníky města Přerov v souvislosti s dopracováním projektu technologického centra, který byl předkládán do výzvy č. 6 Integrovaného operačního programu na konci května 2010. V červnu 2010 pak probíhaly úpravy rozpočtu projektu na základě výzvy Centra pro regionální rozvoj, k níž se vztahuje komunikace mezi EUNICE a městem Přerov. Zde je nutné upozornit na to, že zjištěné skutečnosti přesvědčivě prokazují, že na schůzce se zástupci města dne 21. 6. 2010, které se účastnil [Titul Jméno Příjmení] za společnost EUNICE, bylo jednáno nejen o výzvě č. 06, ale právě i o výzvě č. 09 a podmínkách pro vypsání Veřejné zakázky, resp. o projektech, které by mohlo město do této výzvy přihlásit, a to na základě podkladů zpracovaných společností RPSC. Je tedy možné, že jiní zaměstnanci společnosti EUNICE jednali se zadavatelem ohledně jiných věcí, [Titul Jméno Příjmení] byl ovšem zapojen i do jednání o výzvě č. 09. Již v tomto okamžiku, kdy primátor města počal jednat o možnostech výzvy č. 09, byl pan [Příjmení] přítomen. Jak společnost EUNICE uvedla, její mandatář [Titul Jméno Příjmení] předmětnou subdodávku za společnost EUNICE dohodl a také realizoval.[54] Postupoval na základě platné mandátní smlouvy s vědomím a souhlasem společnosti EUNICE. Jeho jednání tak lze považovat za jednání společnosti EUNICE jako právnické osoby a soutěžitele a společnost EUNICE za ně nese objektivní odpovědnost.</p><p>180.     Stejně tak Úřad plně vycházel z toho, že při běžném a zákonném postupu při sjednávání subdodávky by společnosti EUNICE ani RPSC nemohly předem vědět, že budou osloveny a jaký rozsah plnění bude zadavatel poptávat. Přesto o subdodávce jednaly a ze strany [Titul Jméno Příjmení] byla dohodnuta odměna v hodnotě 30 % objemu celé Veřejné zakázky[55].</p><p>181.     Správní orgán prvního stupně v napadeném rozhodnutí vychází také z toho, že z korespondence ze dne 30. 6. 2010 mezi [Titul Jméno Příjmení] a [Jméno Příjmení] vyplývá, že se snažili zkoumat, zda je nutné oslovit tři nebo pět společností. Ze strany společnosti RPSC i města Přerov tak bylo logické dohodnout se na společnostech, které vítězství společnosti RPSC nijak nenaruší, například na oslovení společnosti EUNICE která ještě před odesláním výzev souhlasila se subdodávkou a bylo s ní tedy dohodnuto, že se výběrového řízení samostatně účastnit nebude. Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, není zde rozhodné, zda a kdy se jiní zaměstnanci společnosti EUNICE o výzvě dověděli. Klíčovou skutečností, kterou zjistil správní orgán prvního stupně je to, že osoba jednající jménem společnosti EUNICE (tedy pan [Jméno Příjmení]) se předem dohodla se společností RPSC na tom, že se nebude účastnit zakázky, o jejímž předmětu a rozsahu ještě „oficiálně“ nic nevěděla (nebyla rozeslána výzva k podávání nabídek) a společnost EUNICE proto logicky nemohla ani vyhodnotiti zda má nebo nemá kapacity k jejímu plnění, jakou cenu by mohla nabídnout a zda by nakonec zakázku nemohla získat sama v řádné soutěži.</p><p>182.     Námitky společnosti EUNICE tedy považuji za nedůvodné.</p><p>IX.           Specifické námitky společnosti GRANTIKA</p><p>183.     Společnost GRANTIKA je přesvědčena o tom, že Úřadem shromážděné důkazy jsou nedostatečné. Jak bylo rozepsáno výše, zpochybňuje dokument ČÍSLA, okolnosti jeho pořízení i výklad jeho obsahu. Vedle toho uvádí, že Úřad ve vztahu k ní nemá žádné důkazy o komunikaci s ostatními uchazeči o veřejnou zakázku a měl tak bez důvodných pochybností doložit, že podání jejich nabídky na Veřejnou zakázku muselo být důsledkem zakázané koordinace. To podle společnosti GRANTIKA nebylo dodrženo, neboť shodu její nabídkové ceny bez DPH a cen uvedených v dokumentu ČÍSLA lze vysvětlit následujícím způsobem. Za prvé nabídka společnosti GRANTIKA byla otevřena dříve, a tak se dostala do dokumentu ČÍSLA. Za druhé cenu odhadla třetí osoba podle jiných obdobných zakázek společnosti GRANTIKA.</p><p>184.     Jak jsem rozebral již v samostatné části tohoto rozhodnutí věnované dokumentu ČÍSLA, po porovnání závěrů PČR s faktickými dokumenty z trestního spisu jsem dospěl k závěru, že zjištění PČR zachycená úředním záznamem těmto podkladům plně odpovídají. Jsem tedy přesvědčen, že bylo bez důvodných pochybností doloženo, že dokument ČÍSLA (tedy fotografie s názvem „IMAG0014.jpf“) byl pořízen dne 19. 7. 2010 v 8:57 na mobilní telefon užívaný [Titul Jméno Příjmení], jednatelem společnosti RPSC. Ve vztahu k námitkám společnosti GRANTIKA týkajícím se obsahu a výkladu dokumentu ČÍSLA jsem se podrobně vyjádřil v samostatné části tohoto rozhodnutí, na kterou na tomto místě odkazuji, neboť je nadbytečné ji zde znovu opakovat.</p><p>185.     Výzva k podávání nabídek byla společnosti GRANTIKA dle dodejky doručena dne 16. 7. 2010[56]. Nabídka společnosti GRANTIKA obsahuje čestné prohlášení o splnění základních kvalifikačních předpokladů, které je datováno dne 23. 7. 2010 […obchodní tajemství…][57] Výpis ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů pochází z 21. 7. 2010[58]. Návrh smlouvy o poskytování služeb byl podepsán dne 23. 7. 2010 […obchodní tajemství…]společnosti GRANTIKA […obchodní tajemství…].[59]</p><p>186.     Jen ze samotného obsahu nabídky společnosti GRANTIKA lze dle mého názoru spolehlivě seznat, že nemohla být zkompletována dříve než 23. 7. 2010. Informace o ceně společnosti GRANTIKA za obě části Veřejné zakázky se tak nemohly ocitnout v dokumentu ČÍSLA již dne 19. 7. 2010 v 8:57 z toho důvodu, že by již doručenou a kompletní nabídku společnosti GRANTIKA někdo otevřel – například společnost CPS consulting, s.r.o., jejíž záznamy o doručení nabídek považuje společnost GRANTIKA za nedůvěryhodné. Nabídková cena společnosti GRANTIKA tak byla společnosti RPSC známa ještě před tím, než byla nabídka GRANTIKA sestavena.</p><p>187.     Na uvedených skutečnostech již otázka důvěryhodnosti záznamů o doručení nabídek, konkrétně dokumentů „SEZNAM DORUČENÝCH A PŘIJATÝCH NABÍDEK“ a „POTVRZENÍ O OSOBNÍM PŘEVZETÍ NABÍDKY“, nic nezmění. Nicméně na okraj uvádím, že tyto dokumenty za nedůvěryhodné nepovažuji. Dle podacího lístku na obálce s nabídkou společnosti GRANTIKA lze totiž ověřit, že zásilka byla podána dne 23. 7. 2010 v 15:49[60]. Den 23. 7. 2010 byl pátek. Dle dokumentů „SEZNAM DORUČENÝCH A PŘIJATÝCH NABÍDEK“ a „POTVRZENÍ O OSOBNÍM PŘEVZETÍ NABÍDKY“ byla nabídka pověřenému zástupci zadavatele doručena dne 26. 7. 2010 v 9:38. Tedy hned následující pracovní den (v pondělí) ráno. Jde o zcela běžný časový harmonogram, kdy je zásilka podaná v pátek odpoledne doručena následující pracovní den -tedy v pondělí ráno. Kromě pochybností společnosti GRANTIKA o důvěryhodnosti CPS consulting, s.r.o. jako takové, resp. jiných protiprávních jednání, kterých se měla dopustit, nejsou dány žádné indicie o tom, že by uváděla nepravdivé údaje o doručení nabídek v tomto případě. V posuzovaném případě není dán žádný zájem na nesprávném uvedení data a času obdržení nabídky GRANTIKA, nota bene v situaci, kdy toto datum odpovídá podacímu lístku.</p><p>188.     Dalším možným vysvětlením má být to, že cenu společnosti GRANTIKA odhadla třetí osoba podle jejích jiných projektů. Ani toto vysvětlení však neodpovídá zjištěným skutečnostem. Za prvé, společnost GRANTIKA byla společností doporučenou k oslovení ze strany společnosti RPSC.[61] Tedy společnosti, jež od počátku byla zamýšlena jako vítěz a jež si vypsání veřejné zakázky městem Přerov zajistila a zvolila si předem oslovené uchazeče, uvedla do tohoto seznamu právě společnost GRANTIKA. Okruh oslovených uchazečů byl také požadovanou formou „uveřejnění“ zakázky, a tedy si společnost RPSC vybírala své vlastní konkurenty, které jí pak zadavatel schválil. Již z této indicie lze důvodně předpokládat, že společnost RPSC počítala s tím, že pro ni společnost GRANTIKA nebude představovat reálného konkurenta.</p><p>189.     Za druhé, dokument ČÍSLA obsahoval u společnosti GRANTIKA velmi specifické údaje o ceně (nikoli hrubý odhad jako tomu bylo v případě společnosti RENARDS). U společnosti GRANTIKA bylo číslo „750“ uvedené ve sloupci označeném „žádost + studie proveditelnosti“ a údaj „1,2 MIL.“ ve sloupci „dotač. manag. (SF)“. Její ceny tak byly rozepsány přesně podle jednotlivých součástí plnění Veřejné zakázky. Nabídkové ceny společnosti GRANTIKA pak činily částku 750.000,- Kč za zpracování žádosti o dotaci a studie proveditelnosti a 1.200.000,- Kč za dotační management. I kdyby třetí osoba pozorovala jiné projekty realizované společností GRANTIKA, musela by nejprve shromáždit veškeré dostupné údaje (nabídky na zakázky malého rozsahu, které nejsou úspěšné, nebývají běžně uveřejňovány ani zadavatelem ani samotnými uchazeči). K odhadu takovéto přesnosti by pak bylo potřebné znát nejen ceny společnosti GRANTIKA, ale také přesné rozsahy požadovaných plnění, aby bylo možno vybrat odpovídající zakázky. I přes všechno popsané by stále bylo krajně nepravděpodobné, aby shoda u cen bez DPH by byla stoprocentní. Toto vysvětlení tak považuji za účelové, odporující zjištěným skutečnostem a z logického hlediska za zcela nepravděpodobné.</p><p>190.     Stejně tak tvrzení, že i přes program compliance některý ze zaměstnanců společnosti GRANTIKA neoprávněně sdělil informace o nabídkových cenách na Veřejnou zakázku, nemůže společnost GRANTIKA zbavit odpovědnosti. S ohledem na data kompletace nabídky lze usuzovat, že byla kompletována ke dni 23. 7. 2010. Dokument ČÍSLA vzniknul dne 19. 7. 2010 v 8:57, přičemž výzvu k podávání nabídek obdržela společnost GRANTIKA dne 16. 7. 2010. Je tedy opět nepravděpodobné, že by byla nabídková cena neoprávněně vynesena zaměstnancem společnosti GRANTIKA již 19. 7. 2010 ráno, když kompletní byla až 23. 7. 2010. Kromě toho odpovědnost za porušení soutěžního práva je odpovědností objektivní.</p><p>191.     Krajský soud v Brně k tomuto druhu odpovědnosti uvedl například toto: „K obdobně formulované rozkladové argumentaci žalovaný podle zdejšího soudu zcela správně vyšel z toho, že v případě koordinace naplňující znaky kartelové dohody podle § 3 odst. 1 ZOHS není nutné, aby byla vedena statutárním orgánem či osobou k tomu formálně jakkoli zmocněnou, a že v praxi tomu tak zpravidla nebývá; jestliže žalovaný především v bodech 65. a násl. napadeného rozhodnutí argumentuje v tom směru, že pro dovození odpovědnosti není podstatné, kdo je formálně oprávněn za soutěžitele navenek jednat, nýbrž konkrétní chování soutěžitele na trhu (např. podání koordinované nabídky), za které nese soutěžitel odpovědnost, neboť byť by z pohledu soukromého práva mohla být uzavřena kupř. neplatná smlouva, nic to nemění na tom, že koluze se na trhu projeví, je-li koordinace realizována, pak s tímto pojetím zdejší soud také bez výhrady souhlasí. Soutěžitel tedy odpovídá za delikt objektivně, bez ohledu na míru svého subjektivního zavinění, tj. jde o odpovědnost za výsledek; proto lze jednání žalobcova zaměstnance žalobci přičítat jak v situaci, kdy by k takovému jednání dal prokazatelně pokyn, tak v situaci, kdy by se jednalo o kroky bez takového pokynu.“[62]</p><p>192.     Jmenované tvrzení společnosti GRANTIKA tak opět jednak neodpovídá zjištěným skutkovým okolnostem, resp. časové souslednosti jednotlivých událostí, ani tomu, že byla zvolena společností RPSC jako „vhodný“ konkurent, a jednak nemá vliv na odpovědnost společnosti GRANTIKA na to, že podala nabídku, která byla výsledkem koordinace postupů.</p><p>193.     Tato alternativní vysvětlení posuzoval také správní orgán prvního stupně v bodech 272 – 277 napadeného rozhodnutí. S jeho závěry se ztotožňuji a považuji alternativní vysvětlení společnosti GRANTIKA za nevěrohodná a odporující zjištěným skutečnostem.</p><p>194.     Další námitky společnosti GRANTIKA se týkají neprovedení navrhovaných důkazů. Společnost GRANTIKA uvádí následující seznam: čestné prohlášení […obchodní tajemství…], tehdejšího ředitele […obchodní tajemství…] společnosti GRANTIKA; čestným prohlášením […obchodní tajemství…], tehdejší hlavní řešitelky […obchodní tajemství…]; čestným prohlášení […obchodní tajemství…], tehdejšího […obchodní tajemství…] společnosti GRANTIKA; čestným prohlášením […obchodní tajemství…], tehdejšího […obchodní tajemství…] společnosti GRANTIKA; svědeckými výpověďmi těchto osob, znaleckým posudkem znaleckého ústavu nebo soudního znalce z oboru Kybernetika či z jiného relevantního oboru, svědeckou výpovědí [Titul Jméno Příjmení], současného jednatele a tehdejšího jednatele a společníka společnosti RPSC; svědeckou výpovědí [Titul Jméno Příjmení], tehdejšího jednatele a společníka společnosti RPSC; přihláškou pohledávky města Přerov ze dne 4. 1. 2018 do insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 77 INS 12518/2017; protokolem z přezkumného jednání ze dne 6. 2. 2018 u Městského soudu v Praze v řízení sp. zn. MSPH 77 INS 12518/2017; svědeckou výpovědí [Titul Jméno Příjmení], pracovníka společnosti EUNICE; svědeckou výpovědí [Titul Jméno Příjmení], pracovnice města Přerov, která měla aktivně komunikovat s pracovníky společnosti EUNICE; svědeckou výpovědí [Titul Jméno Příjmení], tehdejšího radního města Přerov, který měl dle podkladů ve správním spise, jakož i dle tvrzení ostatních účastníků řízení, komunikovat s pracovníky některých účastníků řízení a svědeckou výpovědí [Jméno Příjmení], syna tehdejšího prvního náměstka primátora města Přerov, který měl poskytnout informace [Titul Jméno Příjmení] o účasti a předpokládané ceně společnosti RENARDS v předmětném výběrovém řízení.</p><p>195.     Důkazní návrhy posuzoval správní orgán prvního stupně. Jak již bylo shora citováno (nález Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) odmítnutí provedení důkazu se vztahuje ke třem důvodům: i) tvrzená skutečnost nemá souvislost s předmětem řízení, ii) důkaz není s to ověřit ani vyvrátit danou skutečnost, iii) důkaz je nadbytečný.</p><p>196.     Ve vztahu k čestným prohlášením a svědeckým výpovědím […obchodní tajemství…] uvádím, že tyto navrhované důkazy mají prokazovat, že tyto osoby se na koordinaci nepodílely. Jak je však pojednáno výše, určit konkrétní fyzickou osobu, která koordinaci prakticky prováděla, není pro prokázání naplnění skutkové podstaty nezbytné. Případné zjištění, že tyto čtyři osoby tímto komunikačním kanálem nebyly, nepřináší do řízení žádnou novou skutečnost relevantní pro posouzení jednání a odpovědnosti společnosti GRANTIKA či ostatních účastníků řízení. Provedení těchto důkazů je tedy nadbytečné a nemohlo by potvrdit ani vyvrátit Úřadem zjištěné skutečnosti.</p><p>197.     K důvodům pro neprovedení znaleckého posudku jsem se vyjádřil výše a na tomto místě na něj odkazuji.</p><p>198.     Prokazování jiných jednání či problémů společnosti CPS Consulting s.r.o. prostřednictvím dokumentů od Městského soudu v Praze rovněž ve vztahu k posuzované věci nepřináší žádné relevantní skutečnosti. Jednak je ze samotné nabídky společnosti GRANTIKA patrné, kdy byla kompletována a podána, a jednak s ohledem na datum a čas podání i doručení není důvodu pochybovat o věrohodnosti záznamu společnosti CPS Consulting s.r.o. o doručení nabídek. Opět jsou tedy splněny dvě podmínky pro neprovedení důkazu – jde o důkazy nadbytečné bez schopnosti potvrdit či vyvrátit zjištěné skutečnosti.</p><p>199.     Další navrhované svědecké výpovědi se pak týkají [Titul Jméno Příjmení], [Titul Jméno Příjmení], [Titul Jméno Příjmení], [Titul Jméno Příjmení], [Titul Jméno Příjmení] a [Jméno Příjmení]. Splněním podmínek pro nevyhovění návrhu na provedení [Titul Jméno Příjmení] a [Titul Jméno Příjmení] jsem se zabýval již v souvislosti s námitkami společnosti RPSC. Na tomto místě proto pouze opakuji, že bylo bez důvodných pochybností prokázáno, kdy se dokument ČÍSLA dostal do dispozice [Titul Jméno Příjmení], stejně jako jeho odeslání v příloze e-mailu [Titul Jméno Příjmení]. Kromě toho, z tvrzení společnosti RPSC vyplývá, že si tyto osoby tyto skutečnosti již nevybavují a jejich výslech by tak byl zcela nadbytečný.</p><p>200.     Úřadem zjištěné skutečnosti, v nichž se vyskytovala osoba [Titul Jméno Příjmení], jsou rovněž bez důvodných pochybností doloženy, neboť se jedná o věrohodné písemné záznamy, zejména jde o e-mailovou komunikaci, na kterou vzájemně reagují obě zúčastněné strany. I zde je tak provedení výslechu zjevně nadbytečné.</p><p>201.     V případě [Titul Jméno Příjmení], pracovnice města Přerov, která odeslala e-mail společnosti EUNICE v rámci průzkumu trhu, také neshledávám žádný důvod pro další prověřování této skutečnosti. Z předmětného e-mailu je jasné, na co se paní [Příjmení] společnosti EUNICE dotazovala. Dále dle e-mailů doplněných ze strany společnosti EUNICE, s touto společností komunikovala i ohledně jiných zakázek či projektů, které byly pro město realizovány. Zjišťování konkrétní osoby, která fungovala jako prostředník pro výměnu informací při koordinaci postupů, také není pro prokázání naplnění skutkové podstaty nezbytné, proto je provedení tohoto důkazu nadbytečné.</p><p>202.     Obdobně to platí ohledně pana [Titul Jméno Příjmení] a [Jméno Příjmení]. Ze zajištěné e-mailové komunikace je dostatečně patrné, že pan [Příjmení] přijímal požadavky společnosti RPSC a domlouval s nimi počet oslovených uchazečů, včetně jejich konkrétního složení. Ve vztahu ke komunikaci se společností RENARDS byl správním orgánem prvního stupně osloven pan [Příjmení], který uvedl, že informace, které měl údajně předat panu [Příjmení], od společnosti RENARDS neměl. Ze shromážděných informací je tedy opět jednoznačně patrné, že o zapojení pana [Příjmení] do komunikace se společností RPSC nejsou dány důvodné pochybnosti a že se od těchto osob nepodaří získat podrobnější informace, které by mohly potvrdit nebo vyvrátit tvrzení společnosti RENARDS o tom, že přibližnou částku sdělila zadavateli (resp. panu [Příjmení]) v rámci tržních konzultací. Vzhledem k výroku tohoto rozhodnutí je také další dokazování v tomto směru nadbytečné. I zde tak jsou splněny podmínky pro nevyhovění návrhu na provedení důkazů.</p><p>203.     Přezkoumal jsem tedy podmínky pro nevyhovění návrhu na provedení důkazů a konstatuji, že se v tomto ohledu správní orgán prvního stupně nedopustil žádného pochybení.</p><p>204.     Společnost GRANTIKA dále namítá, že vytvoření programu compliance je liberačním důvodem, neboť vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.</p><p>205.     Programem compliance se zde rozumí vypracování pravidel, kontrolního systému apod., kterým se sám soutěžitel snaží zvýšit informovanost svých zaměstnanců a předcházet tak situacím, v nichž by se soutěžitel mohl dostat do rozporu se soutěžním právem. To, co představuje „odměnu“ za toto úsilí, je právě eliminace porušení soutěžního práva. Vytvoření takového compliance programu tak není, ani nemůže být vnímáno jako liberační důvod. Pak by totiž místo prevence a pozitivního vlivu na dodržování soutěžního práva, program compliance fungoval jako „univerzální alibi“ a jeho vznik by vedl ke zcela opačnému výsledku.</p><p>206.     Z judikatury evropských soudů pak vyplývá následující. Rozsudek Tribunálu ze dne 12. prosince 2007, ve spojených věcech T-101/05 a T-111/05 v bodě 52 uvádí: „Ohledně opatření přijatých BASF za účelem zamezení opakovanému protiprávnímu jednání, je třeba konstatovat, že bez ohledu na význam opatření k dosažení souladu s právem hospodářské soutěže, tato skutečnost nic nemění na existenci zjištěného protiprávního jednání. Přijetí programu slučitelnosti s pravidly hospodářské soutěže dotčeným podnikem tak nezakládá povinnost Komise udělit mu na základě této okolnosti snížení pokuty.“ Z toho jednoznačně vyplývá, že existenci compliance programu za liberační důvod považovat nelze, stejně tak jej nelze chápat jako automaticky využitelnou polehčující okolnost. Této otázce se věnuje například rozsudek Tribunálu ze dne 15. 3. 2006, věc T-15/02, podle něhož Komise není povinna zohledňovat existenci compliance programu při ukládání pokuty.[63] Rozsudek Tribunálu ze dne 13. července 2011, ve věci T-138/07 pak uvedená východiska shrnuje následujícím způsobem: „Pokud jde o opodstatněnost přístupu Komise, bylo již rozhodnuto, že přijetí programu slučitelnosti s pravidly hospodářské soutěže dotčeným podnikem nezakládá povinnost Komise udělit mu na základě této okolnosti snížení pokuty. Mimoto i když je sice důležité, že podnik přijme opatření, aby zabránil v budoucnu novým porušením práva hospodářské soutěže Unie ze strany svých zaměstnanců, přijetí těchto opatření nemění nic na existenci zjištěného protiprávního jednání. Komise tedy není povinna zohlednit takový poznatek jako polehčující okolnost, tím spíše tehdy, představují-li protiprávní jednání konstatovaná v napadeném rozhodnutí jako v projednávaném případě zjevné porušení článku 81 ES. Z toho vyplývá, že nelze vyhovět argumentu žalobkyní vycházejícímu ze skutečnosti, že Komise porušila povinnost individuálně stanovit výši pokut tím, že nesnížila pokuty společnosti Schindler s ohledem na existenci jejího programu slučitelnosti.“[64]</p><p>207.     Compliance program tedy nejen že není liberačním důvodem, ale jeho existence nezakládá soutěžiteli nárok na to, aby byl compliance program zohledněn jako polehčující okolnost v rámci ukládání pokuty za protiprávní jednání.</p><p>208.     Právě to také odpovídá na námitku společnosti GRANTIKA, že existence compliance programu měla vést k uložení nižší pokuty. Jak vyložil správní orgán prvního stupně v bodech 279 a 280, Úřad nepovažuje existenci compliance programu za polehčující okolnost. Jak vyplývá z citované judikatury, porušení § 3 odst. 1 ZOHS právě formou jednání typu bid-rigging je zcela zjevným a pro zaměstnance i soutěžitele uchopitelným typem jednání. Jelikož právě k tomuto jednání velmi závažného charakteru došlo, nejsou dány žádné zvláštní okolnosti, které by měly vést právě k vyhodnocení existence compliance programu jako polehčující okolnosti.</p><p>209.     Ve vztahu k Úřadem zjištěné přitěžují okolnosti spočívající v úmyslném spáchání deliktu společnost GRANTIKA uvádí, že úmysl je již obsažen ve skutkové podstatě § 3 odst. 1 ZOHS a tato skutečnost neměla být zohledněna. Kromě toho společnost GRANTIKA uvádí, že úmysl nebyl správním orgánem prvního stupně prokázán.</p><p>210.     Správní orgán prvního stupně zcela správně vychází z toho, že § 22a odst. 1 písm. b) ZOHS počítá s objektivní odpovědností za porušení § 3 odst. 1 ZOHS. Skutková podstata, kterou účastník řízení naplnil, nevyžaduje úmyslnou formu zavinění. K jejímu naplnění není třeba subjektivní stránku zkoumat, neboť jde o odpovědnost za výsledek, nikoli za zavinění Úmyslnou formu zavinění je tak na místě vyhodnotit jako přitěžující okolnost tím způsobem, aby došlo k odlišení od přestupků spáchaných nedbalostní formou. Podle judikatury se správní orgán při ukládání pokuty musí otázkou zavinění a jeho formou zabývat, protože zjištění formy zavinění má význam jako polehčující nebo přitěžující okolnost.[65] Na okraj uvádím, že případy nedbalostní formy zavinění v případě koordinace postupů při podávání nabídek jsou dány spíše specifickými okolnostmi a nevyskytují se proto příliš často, nelze však automaticky na základě četnosti výskytu určité formy zavinění vytvářet vlastnosti skutkové podstaty, které v samotném ZOHS formulovány nejsou. Hypotetickým příkladem by mohla být společnost RENARDS, pokud by u ní ovšem bylo doloženo, že při sdělení přibližné ceny zadavateli s ohledem na kontext situace mohla vědět, že by toto sdělení mohlo vést k porušení § 3 odst. 1 ZOHS, přičemž by bez přiměřených důvodů spoléhala na to, že se tak nestane. Případně by bylo z kontextu sdělení doloženo alespoň to, že o případném porušení sice nevěděla, ale vědět mohla a měla. V tomto zcela hypotetickém případě by specifické okolnosti vylučovaly úmyslnou formu zavinění. Jde ovšem o hypotetický případ a vždy bude záležet na zvláštních okolnostech konkrétního případu.</p><p>211.     Ve vztahu ke společnosti GRANTIKA je ovšem doloženo, že dne 19. 7. 2010 informace o přesných cenách, které se pak objevily v její nabídce jako ceny bez DPH, měla k dispozici společnost RPSC. Neexistuje žádné jiné vysvětlení než to, že tato informace pocházela od společnosti GRANTIKA. V tomto ohledu je zjevné, že si musela být velmi dobře vědoma toho, že jde o jednání protiprávní, a musela být minimálně srozuměna s tím, že tyto informace jsou využívány ke koordinaci postupů, resp. k tomu, aby se vybraným uchazečem stala společnost RPSC. Úvaha správního orgánu prvního stupně má zde plnou oporu ve zjištěných skutečnostech.</p><p>212.     Ani v tomto ohledu tedy nepovažuji námitky společnosti GRANTIKA za důvodné. Postup správního orgánu prvního stupně byl zcela v souladu s judikatorními východisky a právní úpravou.</p><p>213.     Konečně společnost GRANTIKA namítá, že netvoří jediného soutěžitele se společností Česká spořitelna, a. s., jak lze seznat z bodu 36 napadeného rozhodnutí.</p><p>214.     Úřad tento svůj závěr staví na tom, že společnost GRANTIKA je stoprocentně ovládanou dceřinou společností mateřské společnosti Česká spořitelna, a. s. Naopak společnost GRANTIKA je přesvědčena, že součástí jediného soutěžitele jsou pouze subjekty působící na tomtéž relevantním trhu (což prezentuje jako názor bývalé soudkyně Tribunálu profesorky Ireny Pelikánové a odkazuje na její článek v odborném časopise Antitrust).</p><p>215.     K tomu uvádím, že správní orgán prvního stupně zde vycházel z ustálené judikatury unijních soudů[66]. Pojem soutěžitel se pak objevuje v různých kontextech a souvislostech. Je rozhodující pro určení toho, zda je konkrétní subjekt vůbec adresátem norem soutěžního práva, dále je podstatný pro určení konkrétní právnické osoby v rámci soutěžitele, které lze přičíst odpovědnost za jednání soutěžitele a uložit jí pokutu, nebo je vymezení soutěžitele určující pro stanovení horní hranice pro uložení pokuty. V rámci různých kontextů se objevují různé souvislosti, judikatura unijních soudů vytváří domněnky pro přičítání odpovědnosti apod. Nejprve je tedy nutno zkoumat otázku toho, jak je s pojmem soutěžitel pracováno v právě posuzované věci. Teprve pak je na místě zkoumat, zda odkazované právní názory vůbec posuzovanému případu odporují.</p><p>216.     V posuzovaném případě byl ze strany správního orgánu prvního stupně nejprve charakterizován každý z účastníků řízení, včetně jeho vazeb na jiné právnické osoby. Odpovědnost je nicméně přičítána vždy přímo právnickým osobám, které samy podaly nabídku na Veřejnou zakázku a přímo se tak účastnily posuzovaného jednání. Není dovozována odpovědnost mateřské společnosti ani jiné společnosti ze skupiny. Skutečnost, že společnost GRANTIKA je ze sta procent vlastněna společností Česká spořitelna, a. s. se tak ve vztahu k určení subjektu odpovědného za posuzované protiprávní jednání vůbec nijak neprojevila.</p><p>217.     Další oblastí je určení výše pokuty. Zde správní orgán prvního stupně vycházel z hodnot prodejů společnosti GRANTIKA na relevantním trhu (dotační poradenství v ČR)[67]. Ani zde tedy nijak nefiguruje společnost Česká spořitelna, a. s. Konečně horní hranici pro uložení pokuty správní orgán v bodě 325 ověřoval právě s ohledem na obrat společnosti GRANTIKA, která se neztotožnila s názorem Úřadu na to, jaké subjekty tvoří jednoho soutěžitele[68]. Jestliže tedy celkový čistý obrat společnosti GRANTIKA činil 44.710.000,- Kč, pak uložená pokuta nepřesáhla zákonnou hranici 10 % celkového obratu společnosti GRANTIKA, natož pak celého soutěžitele. Na této skutečnosti nemůže nic změnit zjišťování celkového obratu soutěžitele, není na místě se proto otázkou dodržení zákonného limitu pro uložení pokuty společnosti GRANTIKA dále zabývat.[69]</p><p>218.     Z výše uvedeného tak vyplývá, že sporná otázka, zda je součástí soutěžitele nejen společnost GRANTIKA, ale také společnost Česká spořitelna, a. s., neměla v kontextu posuzované věci vůbec žádný vliv na správnost a zákonnost závěrů správního orgánu prvního stupně ohledně spáchání deliktu ani ohledně výše uložené pokuty či dodržení její zákonné hranice. Je proto zcela zjevné, že případný spor o výklad pojmu soutěžitel, není v kontextu napadeného rozhodnutí relevantní.</p><p>219.     K rozkladové námitce jsem prostudoval odborný článek (PELIKÁNOVÁ, I. Kam směřuje pojetí podniku v unijním právu a jak chápat právní subjektivitu ve světle judikatury Soudního dvora EU? ANTITRUST, 2014, č. 3, s. 87.), o který společnost GRANTIKA svůj odlišný názor na vymezení soutěžitele opírá, a shledal jsem, že se zabývá vymezením podniku (soutěžitele) jako entity bez vazby na samostatnou právní osobnost. Mapuje přechod od původního předmětového chápání podniku až k současnému funkčnímu pojetí, u něhož právní osobnost není klíčovým znakem. Autorka také řeší rozdíl mezi tím, kdo je způsobilý dopustit se protiprávního jednání a kdo může nést negativní následek protiprávního jednání v podobě uloženého trestu apod. Žádný z názorů prezentovaných v tomto článku není v rozporu s praxí Úřadu a jím aplikovaným výkladem pojmu soutěžitel. V posuzovaném případě tak skutečně žádný nedostatek ve vztahu k právně teoretickým východiskům pojetí soutěžitele a uložení pokuty subjektu s vlastní právní osobností nenacházím.</p><p>220.     Námitku společnosti GRANTIKA směřující k nepřezkoumatelnosti závěrů správního orgánu prvního stupně ohledně vymezení pojmu soutěžitel, proto nepovažuji za důvodnou. Pojetí soutěžitele nastíněné správním orgánem prvního stupně neodporuje odkazovanému odbornému článku a skutečnost, že společnost GRANTIKA je ze sta procent vlastněna společností Česká spořitelna, a. s., neměla žádný vliv ani na výrok o vině společnosti GRANTIKA ani na výrok o trestu uloženém společnosti GRANTIKA či na dodržení jeho zákonného limitu.</p><p>Další námitky – doplnění rozkladu ze dne 5. 12. 2019</p><p>221.     Ve svém doplnění rozkladu ze dne 5. 12. 2019 společnost GRANTIKA uvedla další námitky. Námitky týkající se vymezení relevantního trhu jsou vypořádány v samostatné části tohoto rozhodnutí. Kromě nich společnost GRANTIKA také dovozuje, že informace o její nabídkové ceně mohla být sdělena zadavateli (např. radnímu panu [Jméno Příjmení]), který je následně poskytnul společnosti RPSC k „letmému vyfocení“. Dovozuje to z následujících skutečností, dokument ČÍSLA byl pořízen mobilním telefonem, tedy jeho předloha byla společnosti RPSC poskytnuta pouze narychlo, u společnosti GRANTIKA odpovídají cenám v dokumentu ČÍSLA ceny bez DPH, nikoli včetně DPH, společnost RPSC a pan [Jméno Příjmení] se znali, pan [Jméno Příjmení] není důvěryhodnou osobou, neboť musel dva měsíce po zadání Veřejné zakázky ze svého postu radního odejít, zaměstnankyně města prováděla průzkum trhu ve vztahu ke společnosti EUNICE a nelze vyloučit, že tomu tak nebylo také ve vztahu ke společnosti RENARDS.</p><p>222.     K tomu uvádím následující. Za prvé, není zjevné, co společnost GRANTIKA myslí onou formulací „letmé vyfocení“. Vyfocením předlohy dokumentu ČÍSLA se údaje o nabídkách ostatních uchazečů dostaly permanentně do dispozice společnosti RPSC, a to již dne 19. 7. 2010. Tato s nimi mohla bez omezení pracovat a kdykoli si je přeposlat, jak to učinila také dne 26. 7. 2010 v 8:42, před kompletací své nabídky.</p><p>223.     Jak již bylo vysvětleno výše, pro naplnění skutkové podstaty není rozhodné, jaký kanál soutěžitelé využívají k výměně informací a koordinaci postupů. Otázka důvěryhodnosti osoby pana radního [Jméno Příjmení] proto také nijak nemění Úřadem zjištěné skutečnosti.  V tomto ohledu správní orgán prvního stupně v napadeném rozhodnutí sám počítá s možností, že oním kanálem pro výměnu informací mohla být právě osoba spojená s městem Přerov. Mediální zprávy, které společnost GRANTIKA přiložila ke svému doplnění, se věnují problémům spojeným se zakázkami na stavbu domova pro seniory a rekonstrukci zimního stadionu a dále nákupům orné půdy, tedy nejde o projekty či činnosti související s Veřejnou zakázkou.</p><p>224.     Společnost GRANTIKA v tomto svém doplnění rozkladu také nově a poněkud nepřímo naznačuje, že mohla informace o své nabídkové ceně sdělit zadavateli. S ohledem na plynutí času si tuto skutečnost zaměstnanci nevybavují, ale tuto možnost považuje za reálnou právě s ohledem na Úřadem zajištěnou komunikaci mezi zadavatelem a společností EUNICE[70], v níž se zadavatel dotazuje na cenové relace v rámci průzkumu trhu.</p><p>225.     Je tedy patrné, že určitý průzkum trhu skutečně u zadavatele probíhal a že byla oslovena společnost EUNICE. V kontextu dalšími důkazy je ovšem nutné si uvědomit následující. Společnost GRANTIKA byla ze strany společnosti RPSC vybrána jako „vhodný“ uchazeč k oslovení. Jelikož společnost RPSC od počátku vyvíjela úsilí směřující k tomu, aby byla vyhlášena Veřejná zakázka (zpracovávala podklady pro zadavatele ohledně možností projektů do 9. výzvy IOP) a k tomu, aby se stala vybraným uchazečem (dohodla si s panem [Jméno Příjmení] okruh oslovených uchazečů, kteří se s ohledem na režim zadávacího řízení měli jako jediní reálnou šanci o Veřejné zakázce včas dovědět a podat své nabídky). Právě toto je velmi významnou indicií, která svědčí o tom, že ze strany společnosti GRANTIKA se očekávala spolupráce na zamýšleném výsledku zadávacího řízení.</p><p>226.     Dále je zde dokument ČÍSLA, v němž je, na rozdíl od společnosti RENARDS, u společnosti GRANTIKA uvedena přesná částka v obou sloupcích. Nemohlo se tedy jednat o rámcové sdělení ceny zadavateli. V rámci e-mailu týkajícího se průzkumu trhu odeslaného zadavatelem společnosti EUNICE zazněla pouze hrubá specifikace budoucího předmětu Veřejné zakázky. To by opět odpovídalo tomu, že oslovená společnost by v rámci průzkumu trhu byla schopna sdělit pouze přibližnou hodnotu – nikoli konkrétní cenu za jednotlivé části Veřejné zakázky. Konkrétní informace o Veřejné zakázce obdržela společnost GRANTIKA až 16. 7. 2010 společně s výzvou k podávání nabídek. Jakékoli sdělení konkrétní ceny po obdržení výzvy k podávání nabídek nelze označit za průzkum trhu a není k němu dán žádný legitimní důvod. I kdyby byl ze strany zadavatele v rámci běhu lhůty učiněn dotaz na osloveného uchazeče ohledně jeho konkrétní nabídkové ceny, bylo by naprosto zjevné, že k takovému sdělení není uchazeč oprávněn. Konkrétní nabídkové ceny jsou odhaleny až v rámci otevírání obálek, což je jedním ze základních pilířů celé úpravy zadávání veřejných zakázek. Kdyby k takovému sdělení eventuálně došlo, je zjevné, že uchazeč i zadavatel si museli být vědomi toho, že takovým jednáním může být porušen zákonem chráněný zájem a s tím, že k jeho porušení dojde, museli být minimálně srozuměni, ne-li přímo chtít toto porušení způsobit. Jinými slovy museli si být vědomi toho, že jediným smyslem a účelem takového dotazu mohla být pouze výměna informací a koordinace postupů při podávání nabídek a museli být s tímto následkem srozuměni, respektive museli jej chtít vyvolat.</p><p>227.     K otázce shody s cenami bez DPH v nabídce společnosti GRANTIKA nikoli s cenami bez DPH, odkazuji na výše uvedené. Jde o skutečnost, která nemá na zamýšlený výsledek vliv.</p><p>228.     Poslední okruh námitek vznesených společností GRANTIKA v rámci jejího doplnění rozkladu se týká způsobu výpočtu pokuty.</p><p>229.     Dle Zásad při stanovování výše pokut Úřad při stanovení základní částky pokuty vychází z hodnoty prodejů za zboží nebo služby, které přímo či nepřímo souvisejí s protiprávním jednáním. V případě společnosti GRANTIKA Úřad vyšel z informace sdělené společností GRANTIKA ohledně hodnoty prodejů za poradenské služby, které konkrétním způsobem definoval (viz výše v samostatné části tohoto rozhodnutí věnované vymezení relevantního trhu). V této hodnotě nejsou zahrnuty tržby za organizaci zadávacích řízení, které Úřad do relevantního trhu nezařadil. Vymezení poradenských služeb provedené Úřadem pak bezprostředně kopíruje předmět Veřejné zakázky. Hodnota prodejů se pak určuje s ohledem na služby, které s protiprávním jednáním souvisejí nejen přímo, ale i nepřímo. Je tedy zjevné, že v napadeném rozhodnutí k žádnému nesouladu se Zásadami při stanovování výše pokut nedošlo.</p><p>230.     Ve vztahu k započítání obratů společnosti GRANTIKA na území celé České republiky poukazuji na to, že tato společnost poradenské služby, tak jak je vymezil správní orgán prvního stupně, poskytovala po celém území ČR. Navíc toto kritérium odpovídá vymezení relevantního trhu (opět viz výše).</p><p>231.     Další nesprávnost spatřuje společnost GRANTIKA ve vztahu ke koeficientu závažnosti na úrovni […obchodní tajemství…] hodnoty prodejů. Nesprávnost tohoto koeficientu spatřuje v porovnání s případem sp. zn. S426/2012/KD, kde byly za jednání typu bid rigging užity koeficienty 1,5 – 1,65 %. Ve vztahu k určení koeficientu závažnosti je dle Zásad při stanovování pokut nutné vycházet z individuální i typové závažnosti posuzovaného jednání. Jednání ve vzájemné shodě spočívající v koordinaci činnosti konkurentů při tendrech (bid-rigging) s prvky dohody o rozdělení trhu a též cenové dohody spadají do kategorie tzv. kartelů s tvrdým jádrem a představují nejzávažnější formy protisoutěžních jednání. Při výpočtu pokuty u nejzávažnějších deliktů se dle Zásad výchozí podíl stanoví až do 3 % hodnoty prodejů. Typová závažnost byla správním orgánem prvního stupně posléze korigována s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti posuzované věci. Správní orgán prvního stupně v tomto ohledu zkoumal významnost zakázky, jejíž hodnota sice nebyla nominálně velká, ale stále se jednalo o významnější zakázku v kontextu daného odvětví.</p><p>232.     V případech, kdy se jedná o velmi vysoké hodnoty, Úřad v minulosti pracoval s 3 % hodnoty prodejů (např. případ sp. zn. S283/2011/KD). U zakázek nižších hodnot se pak pohyboval okolo 1,5 – 1,7 % (např. případy sp. zn. S426/2012/KD nebo S0008/2017/KD). V případě, že se soutěžitel dopustí více deliktů v souběhu, je ukládána pokuta za skutek nejpřísněji trestný a takto určená pokuta je poté upravena s ohledem na další skutky spáchané v souběhu dle zásady absorpce. Koeficient závažnosti je tak určován vždy s ohledem na jeden skutek, neboť mnohost zohledňuje právě zásada aplikace absorpční zásady. Jestliže tedy společnost GRANTIKA namítá, že v případě sp. zn. S426/2012/KD byly koeficienty závažnosti na úrovni 1,5 – 1,65 %, přestože se soutěžitelé v citovaném případě měli dopustit více deliktů v souběhu, nebyl souběh předmětem zkoumání při určení koeficientu závažnosti, neboť výchozí částka pokuty byla vždy stanovena ve vztahu k jednomu skutku.</p><p>233.     V tomto ohledu jsem přesvědčen, že koeficient na úrovni […obchodní tajemství…] hodnoty prodejů odpovídá nejen typové a individuální závažnosti posuzovaného jednání, ale také není nikterak v rozporu s předchozí praxí Úřadu či se Zásadami při stanovování pokut, jimiž se Úřad řídil.</p><p>234.     Dále společnost GRANTIKA namítá nesprávné určení koeficientu času.</p><p>235.     Koeficient času byl stanoven na úrovni 1, jelikož délka porušení nebyla delší než 1 rok. Dle bodu 33 Zásad při stanovování pokut se koeficient času „stanoví úměrně k počtu let trvání deliktu, přičemž v případě deliktu trvajícího méně než rok je roven jedné a v případě deliktu trvajícího 10 a více let je roven třem.“ V případě deliktů s trváním do jednoho roku koeficient času žádným způsobem nenavyšuje základní částku pokuty vypočtenou z hodnoty prodejů. Jedná se dlouhodobou praxi Úřadu, která odpovídá tomu, že samotný časový koeficient má nízkou vypovídací hodnotu o tom, k jak intenzivnímu zásahu do soutěže na relevantním trhu došlo, příp. jaký dopad zjištěné jednání na soutěž mělo. Přímá úměra v této věci neplatí, proto není možné vždy stanovit, že jednání trvající např. 5 měsíců bylo závažnější než jednání trvající jeden měsíc, či několik dnů. Vždy záleží na typu daného protisoutěžního jednání a skutkových okolnostech případu. Může se proto stát, že určité kartelové jednání, jež z povahy věci bude trvat pouze krátký časový okamžik, bude mít závažné negativní dopady na hospodářskou soutěž (jako je tomu v daném případě), na rozdíl od jiných typů kartelových dohod, kde i jednání trvající v řádu měsíců či let bude mít podstatně menší negativní důsledky na základní parametry hospodářské soutěže (např. cena) a blahobyt spotřebitele. U časového hlediska proto nelze vždy paušalizovat a tvrdit, že protisoutěžní jednání trvající omezenou dobu je vždy méně závažné než jednání trvající déle.</p><p>236.     Společnost GRANTIKA v této souvislosti odkazuje na rozsudek Tribunálu ze dne 13. září 2013, Total Marketing Services, venant aux droits de Total Raffinage Marketing v. Evropská komise, věc T-566/08, v němž Tribunál posuzoval případ kartelové dohody podniků na trhu parafínových vosků, které si vyměňovaly informace o cenách a další citlivé obchodní informace. Šlo o několik společností, které se dané kartelové dohody účastnily po různou dobu. Tribunál pak v této souvislosti obecně aproboval postup Komise dle soft law předpisu[71] při určování výše pokut[72]. Vzhledem k okolnostem citovaného případu však došlo k nerovnosti v přístupu k účastníkům kartelové dohody. Tito se totiž účastnili téhož protiprávního jednání po různou dobu, přesto byl při určení pokut určen koeficient 1, který byl dle soft law Komise aplikován v případech protisoutěžního jednání trvajícího od 6 měsíců do jednoho roku. V citovaném případě však šlo o velmi specifickou situaci, kdy aplikace soft law vedla k rozdílnému přístupu k účastníkům citovaného řízení. Tribunál tak výši pokuty odpovídajícím způsobem upravil.</p><p>237.     Dále společnost GRANTIKA poukazuje na rozhodnutí Komise, v nichž se tato rozhodla odklonit  od svého soft law a běžně aplikované praxe. V případě č. 39482[73] šlo o určování cen exotického ovoce (výměna informací a stanovování cen pro další prodej), v případě č. 39611[74] šlo opět o určování cen (v daném případě kartel trval dokonce déle než jeden rok, ovšem po nějakou dobu byl pouze v latentním stádiu a Komise se rozhodla toto období do výše pokuty nepromítat), obdobně jako v případě č. 39748[75] (zde šlo o několik skutků v různých délkách přesahující devět let i v délkách několika měsíců) a č. 39924[76]. Vždy šlo o specifické okolnosti, kdy závažnost dopadů jednání na obchod mezi členskými státy určovala do značné míry i délka trvání tohoto jednání. Komise tak přistoupila k podrobnějšímu rozlišování koeficientu času.</p><p>238.     Jak bylo popsáno shora, v případě kontinuální výměny informací o cenách produktů či služeb či jiných obchodních informací je dopad na trh a jeho závažnost závislá na délce trvání tohoto jednání. V posuzovaném případě šlo ovšem o jednání v rámci jediného zadávacího řízení. Dopady na hospodářskou soutěž by byly v tomto ohledu shodné bez ohledu na to, jak dlouho by koordinace postupů při podávání nabídek na Veřejnou zakázku fakticky probíhala. V posuzovaném případě se délka jednání odvíjela pouze od času potřebného k dosažení sledovaného cíle, tj. toho, aby nejvýhodnější nabídku na Veřejnou zakázku podala společnost RPSC. Délka trvání tedy v tomto případě není přímo úměrná závažnosti dopadů na hospodářskou soutěž, neboť jednání trvalo tak dlouho, dokud nebylo sledovaného výsledku (dopadu na soutěž o Veřejnou zakázku) dosaženo. Stejně tak u všech účastníků řízení, jimž byla uložena pokuta, trvalo shodnou dobu, a proto byl použit shodný koeficient, tedy nedošlo ani ke vzniku nedůvodných rozdílů, což by mohlo být důvodem pro úpravu koeficientu času.</p><p>239.     V posuzovaném případě tedy nenastaly okolnosti odůvodňující použití jiného postupu než toho, který odpovídá běžné a ustálené praxi Úřadu.</p><p>240.     Ve vztahu k vyhodnocení úmyslné formy zavinění jako přitěžující okolnosti společnost GRANTIKA namítá, že tato skutečnost nebyla dostatečně prokázána a žádná ze složek vědění a chtění/srozumění nebyla Úřadem dovozena.</p><p>241.     Ve vztahu k této námitce odkazuji na výše uvedené. V dokumentu ČÍSLA byly u společnosti GRANTIKA uvedeny přesné částky odpovídající nabídkové ceně společnosti GRANTIKA bez DPH. Ocenění tak muselo proběhnout až v okamžiku, kdy byla společnost GRANTIKA informována o přesném předmětu a rozsahu Veřejné zakázky. Jakékoli sdělování přesné nabídkové ceny (jiným soutěžitelům, případně zadavateli) v průběhu lhůty k podávání nabídek nemůže sledovat žádný legitimní cíl. Společnost GRANTIKA, která není v rámci zadávání veřejných zakázek žádným nováčkem, si tohoto pravidla musela být vědoma a musela být minimálně srozuměna s tím, že takovýmto sdělováním nabídkových cen dochází k narušení hospodářské soutěže, resp. samé podstaty zadávání veřejných zakázek, které má hospodářskou soutěž podporovat.</p><p>242.     Shrnuji tedy, že námitky společnosti GRANTIKA obsažené v doplnění jejího rozkladu ze dne 5. 12.2019 považuji s ohledem na vše shora uvedené za nedůvodné.</p><p>X.             Výroky o uložených pokutách</p><p>Obecné závěry k uloženým pokutám</p><p>243.     Při ukládání pokut společnostem RPSC, EUNICE, RENARDS a GRANTIKA postupoval správní orgán prvního stupně dle ZOHS a dle Zásad při stanovování výše pokut. Pokuty byly stanoveny na základě hodnoty prodejů těchto společností na relevantním trhu v období, v němž došlo k zakázanému jednání. Byla zohledněna typová i individuální závažnost jednání, délka jeho trvání, polehčující i přitěžující okolnosti. Jako přitěžující okolnost byla vyhodnocena úmyslná forma spáchání deliktu, k níž je dle judikatury třeba přihlížet jako k přitěžující okolnosti. V případě společností RPSC, GRANTIKA i EUNICE úmyslná forma zavinění jasně vyplývá ze zjištěných skutečností.</p><p>244.     Správní orgán prvního stupně vydal napadené rozhodnutí dne 15. 4. 2019. V napadeném rozhodnutí ověřoval dodržení horní hranice ukládaných pokut dle § 22a odst. 2 ZOHS, vycházel však z obratů účastníků řízení za rok 2017. Dikce citovaného zákonného ustanovení ovšem hovoří o tom, že uložená pokuta nesmí přesáhnout 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období, a to bez ohledu na to, v jaké části roku je prvostupňové rozhodnutí vydánáno. Povinností správního orgánu prvního stupně tedy bylo, aby od účastníků řízení vyžádal také doklady o výsledcích hospodaření za účetní období roku 2018 a na jejich základě ověřoval dodržení zákonné horní hranice ukládaných pokut. Ověření obratu za poslední ukončené účetní období totiž musí správní orgán prvního stupně provést bez ohledu na to, zda jsou již k dispozici kompletní či auditované účetní doklady. V případě, že k dispozici nejsou, je správní orgán prvního stupně povinen pokusit se od účastníků řízení vyžádat alespoň předběžné doklady, jako např. odhad tržby, rozvahu a podobně tak, aby mohl postavit najisto, že nedošlo k překročení zákonného limitu pro uložení pokuty.[77]</p><p>245.     Jelikož této povinnosti správní orgán prvního stupně nedostál, bylo nezbytné toto pochybení napravit v rámci řízení o rozkladech. U společnosti GRANTIKA bylo ověření provedeno dle účetní závěrky za rok 2018 založené ve sbírce listin Obchodního rejstříku, od společností RPSC a EUNICE, které údaje v Obchodním rejstříku před vydáním tohoto rozhodnutí založeny neměly, byly informace vyžádány. Závěry vyhodnocení obratů za rok 2018 jsou pojednány u jednotlivých účastníků řízení zvlášť (viz níže).</p><p>246.     Povinností prvostupňového orgánu bylo také ověřit, zda výše uložené pokuty není pro účastníka řízení likvidační.[78] Pro demonstraci obsahu pojmu likvidačnost lze vycházet například z judikatury Nejvyššího správního soudu, podle něhož je „v případě podnikajících osob vyloučen zásah, v jehož důsledku by byla „zničena majetková základna pro další podnikatelskou činnost“. Nepřípustné jsou tudíž podle Ústavního soudu takové pokuty, jež mají „likvidační charakter“, čímž Ústavní soud rozumí i takové případy, v nichž pokuta natolik přesáhne možné výnosy z podnikání, že se podnikatelská činnost v podstatě stává bezúčelnou (tj. směřující pouze k úhradě uložené pokuty po značné časové období).“[79] Likvidačnost je tedy třeba odlišovat od citelnosti pokuty, tj. přirozeného důsledku trestu spočívajícího v určitém omezení soutěžitele a zásahu do běžného chodu podnikání soutěžitele. „Je totiž ustálenou judikaturou, že účelem pokut uložených z důvodu porušení článku 81 ES, jako jsou ty stanovené v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, je potrestání protiprávních úkonů dotyčných podniků, jakož i odrazení jak dotyčných podniků, tak i dalších hospodářských subjektů od budoucího porušování pravidel práva hospodářské soutěže Unie. Přitom nemůže být zpochybněna vazba mezi jednak velikostí a celkovými zdroji podniku a jednak nezbytností zajistit odrazující účinek pokuty.“[80]</p><p>247.     Likvidačnost uložené pokuty proto nespočívá v tom, že by nemohlo dojít k citelnému zásahu a odčerpání volných prostředků na bankovních účtech delikventa. Likvidačnost je chápána jako absolutní zaměření veškeré podnikatelské činnosti za účelem generování prostředků na úhradu pokuty, tj. situace, kdy zaplacení pokuty učiní veškerou podnikatelskou činnost delikventa bezúčelnou.</p><p>248.     Dále se budu věnovat pokutám uloženým jednotlivým účastníkům řízení.</p><p>Společnost RPSC</p><p>249.     V případě společnosti RPSC dosahovala pokuta vypočtená z hodnoty prodejů násobená koeficientem času a upravená o přitěžující okolnost v podobě úmyslného zavinění pouze […obchodní tajemství…] % celkového čistého obratu soutěžitele. Jak je již pojednáno výše, tato částka musela být dle praxe Úřadu upravena tak, aby uložená pokuta plnila své funkce, neboť společnost RPSC byla vybraným uchazečem, který v koordinaci se zadavatelem volil své konkurenty a měl na spáchání správního deliktu nejvýznamnější podíl. Uložená pokuta tak činila 50.000,‑Kč, což představuje […obchodní tajemství…] % celkového čistého obratu soutěžitele za rok 2017.</p><p>250.     V roce 2018 dosáhla společnost RPSC celkového čistého obratu […obchodní tajemství…]. Podle zjištění správního orgánu prvního stupně tvoří soutěžitele RPSC následující společnosti: společnost RPSC, CIF, PRESLEY s.r.o., CIF energy s.r.o.[81], CIF servisní s.r.o., Cestovní kancelář Goldman s.r.o. a První jesenická farma – středisko praktického vyučování s.r.o. Celkový obrat takto vymezeného soutěžitele za rok 2018 tak činil […obchodní tajemství…]. Pokud by tedy správní orgán prvního stupně pracoval se správnými daty za poslední ukončené účetní období, musel by dospět k závěru, že […obchodní tajemství…] % celkového čistého obratu soutěžitele za rok 2018 je rovno částce […obchodní tajemství…]. Pokuta uložená výrokem IV napadeného rozhodnutí společnosti RPSC ovšem činila 50 000,-Kč. To je cca […obchodní tajemství…] % celkového čistého obratu soutěžitele za poslední ukončené účetní období, tj. rok 2018.</p><p>251.     Nicméně mám za to, že pokuta v této výši stále plní svoji funkci, resp. splňuje účel, který navýšením na […obchodní tajemství…] % celkového čistého obratu soutěžitele za rok 2017 sledoval správní orgán prvního stupně. Vzhledem k této skutečnosti, s přihlédnutím k ochraně legitimního očekávání společnosti RPSC a k vyhodnocení její aktuální hospodářské situace uzavírám, že není na místě pokutu uloženou společnosti RPSC v napadeném rozhodnutí dále upravovat tak, aby činila celého […obchodní tajemství…] % celkového čistého obratu soutěžitele za rok 2018.[82] Výrok IV napadeného rozhodnutí jsem proto potvrdil.</p><p>252.     Uložená pokuta nepřesahuje zákonem stanovenou hranici a z předložených dokladů o výsledcích hospodaření vyplývá, že navzdory nízké likviditě a zadluženosti společnosti je pokuta uložena v takové výši, že je pro společnost RPSC citelná, nikoli ovšem likvidační.</p><p>Společnost RENARDS</p><p>253.     Výrok o pokutě uložené společnosti RENARDS jsem zrušil, a to s ohledem na skutečnost, že nebylo prokázáno spáchání správního deliktu. Námitkami vztahujícími se k uložené pokutě tak není třeba se zabývat.</p><p>Společnost EUNICE</p><p>254.     U společnosti EUNICE přesahovala pokuta vypočtená z hodnoty prodejů násobená koeficientem času a upravená o přitěžující okolnost v podobě úmyslného zavinění zákonnou hranici pro uložení pokuty. Takto vypočtenou pokutu jsem proto snížil tak, aby odpovídala 10 % z celkového čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období, v tomto případě za rok 2018. Dle sdělení společnosti EUNICE a předložených podkladů její celkový čistý obrat v roce 2018 dosáhl 419 000-Kč.[83] Horní hranice pokuty tedy činí 41 900,-Kč, při zaokrouhlení na celé tisíce dolů 41 000,-Kč.</p><p>255.     V návaznosti na výsledky hospodaření společnosti EUNICE za rok 2018 tedy za poslední ukončené účetní období, tak jak to měl správně učinit správní orgán prvního stupně, jsem proto musel změnit výrok VI. napadeného rozhodnutí a upravit výši uložené pokuty na 41 000,‑Kč.</p><p>256.     Přestože společnost EUNICE dle svých slov utlumila svoje aktivity dle předložených výsledků hospodaření lze konstatovat, že se jedná o společnost relativně likvidní, s nízkým podílem zadlužení. Výsledek hospodaření této společnosti byl v roce 2018 ve výši 85 000,-Kč. Pokuta ve výši 41 000,-Kč tak není pro společnost EUNICE likvidační.</p><p>Společnost GRANTIKA</p><p>257.     Společnosti GRANTIKA byla uložena pokuta dle shodného postupu, a to ve výši 859.000,- Kč. Z účetní závěry a výkazu zisku a ztrát veřejně dostupných ve sbírce listin Obchodního rejstříku bylo zjištěno, že celkový čistý obrat společnosti GRANTIKA za rok 2018 činil 33 165 000 Kč, což dosahuje cca 2,3 % celkového čistého obratu společnosti GRANTIKA za rok 2018. Ve vztahu k celé skupině, kterou Úřad správně pojímá jako soutěžitele, se pak jedná o podíl ještě nižší. Společnost Česká spořitelna, a.s. konečně sama ve své výroční zprávě za rok 2018 veřejně dostupné ve sbírce listin Obchodního rejstříku[84] uvádí společnost GRANTIKA jako svoji dceřinou společnost, kterou ze sta procent ovládá. V tomto ohleduje byla tedy zákonná maximální hranice pokuty správním orgánem prvního stupně dodržena. Takto vypočtená pokuta také s přihlédnutím ke zjištěným skutkovým okolnostem plní svoji funkci a není nezbytné ji dále upravovat v rámci rozhodnutí o rozkladu.</p><p>258.     K námitkám společnosti GRANTIKA ve vztahu k určení výše pokuty jsem se podrobně vyjádřil výše. Nyní na tyto části svého rozhodnutí pouze odkazuji.</p><p>259.     Z výkazů o výsledcích hospodaření společnosti GRANTIKA dostupných ve sbírce listin Obchodního rejstříku vyplynulo, že jde o společnost s vyšším podílem zadlužení a nízkou likviditou. Společnost se ovšem prezentuje jako přední česká poradenská společnost a odkazuje se na reference významných klientů.[85] Současně je členem koncernu finanční skupiny České spořitelny (její ovládající osobou je její jediný akcionář, a to Česká spořitelna, a.s.). Z pohledu soutěžního práva tak tvoří jediného soutěžitele, což je také významným indikátorem pro posouzení toho, zda není uložená pokuta likvidační. V případě společnosti GRANTIKA tak lze uzavřít, že uložená pokuta je citelná, nikoli likvidační. V tomto ohledu tedy nejsou dány důvody pro změnu napadeného rozhodnutí.</p><p>XI.           Výroky o náhradě nákladů řízení</p><p>260.     Společnostem RPSC, EUNICE, RENARDS a GRANTIKA byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení paušální částkou 2.500 Kč. K tomuto výroku také nesměřují žádné specifické námitky rozkladů. Je zde ovšem nutno zohlednit změny provedené v případě společnosti RENARDS.</p><p>261.     S ohledem na skutečnost, že bylo konstatováno porušení § 3 odst. 1 ZOHS, byl správní orgán prvního stupně oprávněn postupovat podle § 79 odst. 5 správního řádu a uložit povinnost uhradit náklady řízení pouze společnostem RPSC, EUNICE a GRANTIKA. Jejich výše byla stanovena s ohledem na složitost případu. Výrok o nákladech řízení jsem ve vztahu ke společnosti RENARDS změnil, v ostatních ohledech jej považuji za správný, zákonný a přezkoumatelný.</p><p>XII.         Závěr</p><p>262.     Ze všech shora uvedených důvodů, mám za to, že správní orgán prvního stupně řádně zjistil skutkový stav a provedl správné právní hodnocení jednání společností RPSC, EUNICE a GRANTIKA  ve vztahu k porušení § 3 odst. 1 ZOHS. Na řádně zjištěný skutkový stav Úřad aplikoval správný právní předpis, správného časového znění, při jeho výkladu se nedopustil žádného interpretačního pochybení a v jeho rámci užil právní normu, kterou správně aplikoval, s výjimkou pochybení týkajícího se zohlednění obratů účastníků řízení za poslední ukončené účetní období. Tuto chybu jsem v rámci řízení o rozkladech napravil a odpovídajícím způsobem upravil výrok VI napadeného rozhodnutí (resp. jsem upravil výši pokuty uložené společnosti EUNICE tak, aby nepřesahovala zákonnou hranici). Kromě toho se ve vztahu k prokázání účasti společnosti RENARDS na předmětném jednání objevily důvodné pochybnosti ohledně prokázání tohoto jednání, proto jsem postupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo. Odpovídajícím způsobem jsem upravil výrok č. I. napadeného rozhodnutí a také výroky, které na něj navazují. Ve zbývajících částech jsem výroky napadeného rozhodnutí potvrdil a podané rozklady zamítnul.</p><p>263.     Napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti, tedy jedná se o rozhodnutí srozumitelné, které je opřené o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč prvostupňový orgán rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části napadeného rozhodnutí.</p><p>Poučení</p><p>Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, dále odvolat.</p><p>Ing. Petr Rafaj</p><p>Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže</p><p>Obdrží:</p><p>EUNICE CONSULTING a.s.</p><p>Belgická 642/15</p><p>120 00 Praha 2</p><p>Strelička &amp;amp; Partners, advokátní kancelář, s.r.o. (právní zástupce Erste Grantika Advisory, a.s.)</p><p>Veselá 163/12</p><p>602 00 Brno</p><p>RPSC ideas s.r.o.</p><p>17. listopadu 1126/43</p><p>779 00 Olomouc</p><p>Mgr. Martin Pelikán (právní zástupce společnosti REST PLUS, s.r o.)</p><p>Advokátní kancelář Pelikán &amp;amp; Schelle</p><p>Foltýnova 37</p><p>635 00 Brno</p><p>Vypraveno dne:</p><p>viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy</p><p>[1] Dokument Čísla viz l. č. 44 spisu a dále Úřední záznam l. č. 801 spisu.</p><p>[2] Například v rozhodnutí Úřadu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. S0412/2017/KD</p><p>[3] č. 3948 ze dne 12. 10. 2011 ve věci Exotic Fruits (Bananas); č. 39611 ze dne 27. 6. 2012 ve věci Water Management Product; č. 39748 ze dne 10. 7. 2013 ve věci Automotive Wire Harnesses; či č. 39924 ze dne 21. 10. 2014 ve věci Swiss Franc Interest Rate Derivative.</p><p>[4] Viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 3. 2014, č. j. 50 A 2/2014 – 37.</p><p>[5] Dnes Soudní dvůr Evropské Unie.</p><p>[6] Např. rozsudek ze dne 7. 1. 2004 ve věci Aalborg Portland a ostatní v. Komise, spojené věci C-204/00 P, C-205/00 P, C-211/00 P, C213/00 P, C-217/00 P a C-219/ 00 P, nebo rozsudek z 31. 3. 1993 ve věci A. Ahlström Osakeyhtiö a ostatní v Komise, spojené věci C-89/85, C-104/85, C-114/85, C-116/85, C-117/85 and C-125/85 to C-129/85.</p><p>[7] Viz rozsudek ze dne 8. 7. 2004 ve věci JFE Engineering Corp., formerly NKK Corp. (T-67/00), Nippon Steel Corp. (T-68/00), JFE Steel Corp. (T-71/00) and Sumitomo Metal Industries Ltd (T-78/00) v Komise, spojené věci T-67/00, T-68/00, T-71/00 and T-78/00.</p><p>[8] Viz rozsudek ze dne 24. 5. 2011 ve věci Aalberts Industries NV a ostatní v Komise, věc T-385/06.</p><p>[9] Viz rozsudek ze dne 27. 9. 2006 ve věci Dresdner Bank AG a ostatní v Komise, spojené věci T-44/02 OP, T-54/02 OP, T-56/02 OP, T-60/02 OP and T-61/02 OP.</p><p>[10] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2009, č. j. 8 Afs 56/2007-479.</p><p>[11] Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2013, č. j. 62 Af 61/2011-245.</p><p>[12] Viz l.č. 833 a násl. spisu.</p><p>[13] Viz l.č. 544 spisu.</p><p>[14] Viz l.č. 552 a násl. spisu.</p><p>[15] Viz l.č. 578 a násl. spisu.</p><p>[16] Viz l.č. 20, 21 16-19 spisu.</p><p>[17] Viz l.č. 578 a násl. spisu.</p><p>[18] Viz l.č. 15 spisu.</p><p>[19] Viz l.č. 22 spisu.</p><p>[20] Viz l.č. 36 a 37 spisu.</p><p>[21] Dokument ČÍSLA viz č. l. 44 spisu a dále úřední záznam č. l. 801 spisu.</p><p>[22] Podle dokumentu ČÍSLA měla být cena za zpracování žádosti o dotaci a studie proveditelnosti 600 tis. A nabídnutá cena včetně DPH činila 649.920,-Kč, u části dotační management byla v dokumentu ČÍSLA uvedena hodnota 950 tis., přičemž nabídková cena RPSC činila 949.920,- Kč vč. DPH.</p><p>[23] Viz l.č. 578 a násl. spisu.</p><p>[24] Viz l.č. 583 spisu.</p><p>[25] Viz bod 109 napadeného rozhodnutí.</p><p>[26] Viz l. č. 492, 495,498 či 501.</p><p>[27] To bylo ve výzvě k poskytnutí informací zal na l. č. 498 definováno jako „poradenství související s podáním žádosti o dotaci z finančních programů (ať už z fondů EU či ČR) pro zamýšlený projekt, tj. zejména zpracování žádosti o dotaci, zpracování případné studie proveditelnosti, podání žádosti o dotaci, dotační management po dobu realizace a udržitelnosti projektu, vč. Komunikace s příslušnými orgány/vyhlašovatelem dotace a vyhotovení průběžných i závěrečných zpráv.“</p><p>[28] Viz l. č. 373 spisu.</p><p>[29] Tuto zkratkou se společnost GRANTIKA označuje ve svých podáních.</p><p>[30] Společnost ECONOMY dle č. l. 362 poskytovala poradenské služby při přípravě a realizaci projektů, včetně dotačního managementu pro různé dotační programy; společnost EUNICE dle svého vyjádření zal. na l. č. 367 působila ve většině krajů ČR a poskytovala služby spojené s projekty financovanými z fondů EU pro soukromé i veřejné subjekty, společnost RENARDS dle l. č. 371 také sdělila, že se věnuje poradenství v oblasti řízení projektů na území ČR a konečně společnost GRANTIKA poskytla dle l. č. 373 podrobný popis služeb dotačního poradenství které opět vztáhla k celému území ČR.</p><p>[31] MOTTA, Massimo. Competition Policy: Theory and Practice. New York: CambridgeUniversity Press, 2004. Str. 102 – 103.</p><p>[32] Tohoto testu bylo na unijní úrovni použito například při posuzování následujících spojení: Nestlé/Perrier, Mannesmann/Vallourec/Ilva, Proctor &amp;amp; Gamble/VP Schickendanz, Lonrho/Gencor a Guiness/Grand Metropolitan.</p><p>[33] Rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 62 Ca 22/2007 ze dne 14. 6. 2012.</p><p>[34] Viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2012, č. j. 62 Ca 22/2007-2067.</p><p>[35] Viz žádosti Úřadu o sdělení hodnoty prodejů zal. na l. č. 492, 495,498 či 501.</p><p>[36] Viz. l. č. 362, 367, 371 či 373.</p><p>[37] Viz č. l. 823 spisu.</p><p>[38] Viz č. l. 801 – 802 spisu.</p><p>[39] Viz vlastnosti fotografií</p><p>[40] Potažmo k orgánům veřejné správy ve smyslu §19a.</p><p>[41] Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2013, č. j. 62 Af 61/2011-245</p><p>[42] Viz Rozhodnutí Úřadu ve věci Litoměřice č.j. ÚOHS-S159/2009/KD/4325/2010/850 ze dne 14. 7. 2010, později potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu i Krajským soudem v Brně. Dále též rozhodnutí Úřadu ve věci Komunální technika č.j. ÚOHS-S123/2012/KD-24736/2014/852/DSv ze dne 21. 11. 2014.</p><p>[43] E-mail byl odeslaný z e-mailové adresy hana.mikulova&amp;#64;mu-prerov.cz. Viz l.č. 15 spisu.</p><p>[44] Viz l.č. 552 a násl. spisu.</p><p>[45] Viz l.č. 559 a násl. spisu.</p><p>[46] Viz l.č. 578 a násl. spisu .</p><p>[47] Viz bod 52 napadeného rozhodnutí.</p><p>[48] Viz l.č. 22 spisu.</p><p>[49] Viz l.č. 36 a 37 spisu.</p><p>[50] Viz l. č. 38, 39 spisu.</p><p>[51] Viz l. č. 165 a násl. spisu.</p><p>[52] Viz l. č. 1384 spisu.</p><p>[53] Dostupné na stránkách Ministerstva vnitra České republiky, konkrétně na: http://www.osf-mvcr.cz/file/3473.</p><p>[54] Viz l.č. 367 spisu.</p><p>[55] Viz l.č. 36 a 37 spisu.</p><p>[56] Viz l. č. 165 a násl. spisu.</p><p>[57] Vil l.  č. 216 spisu.</p><p>[58] Viz l. č. 218 a 219 spisu.</p><p>[59] Viz l. č. 229.</p><p>[60] Viz l. č. 231 spisu.</p><p>[61] Viz l. č. 20 spisu.</p><p>[62] Rozsudek KS ze dne 5. 4. 2017 č. j. 62 Af 140/2015-113.</p><p>[63] Viz body 266 a 267 citovaného rozsudku.</p><p>[64] Viz bod 282 citovaného rozsudku.</p><p>[65] Viz rozsudek Krajského soudu v Brně ve věci SAZKA ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 31 Ca 133/2005 nebo rozsudek sp. zn. 62 Af 71/2012 ze dne 20. 9. 2012 (byl sice zrušen, ale z jiných důvodů).</p><p>[66] Např. rozsudek Soudního dvora C-508/11 P ze dne 8. 5. 2013 ve věci Eni SpA v. Komise; rozsudek Tribunálu T-64/06 ze dne 6. 3. 2012 ve věci FLS Plast A/S v. Komise.</p><p>[67] Viz informace od společnosti GRANTIKA zal. na č. l. 540.</p><p>[68] Viz podání společcnosti GRANTIKA zal. a l. 4. 537 a násl.</p><p>[69] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 265/2018-43 ze dne 28. 11. 2019, bod 40.</p><p>[70] E-mail byl odeslaný z e-mailové adresy [Jméno. Příjmení]&amp;#64;mu-prerov.cz. Viz l. č. 15 spisu.</p><p>[71] Jde o dokument nazvaný Guidelines on the method of setting fines imposed pursuant to Article 23(2)(a) of Regulation No 1/2003 a jeho bod 24, podle něhož Komise u skutků trvajících do 6 měsíců uplatňuje koeficient 0,5 a u skutků o délce trvání od 6 měsíců do jednoho roku je koeficient času 1.</p><p>[72] Srov. bod 543.</p><p>[73] Rozhodnutí Komise ze dne 12. 10. 2011 ve věci Exotic fruit.</p><p>[74] Rozhodnutí Komise ze dne 27. 6.2012 ve věci Water Management Products.</p><p>[75] Rozhodnutí Komise ze dne 10. 7. 2013 ve věci Automotive Wire Harnesses.</p><p>[76] Rozhodnutí Komise ze dne 21. 10. 2014 ve věci Swiss Franc Interest Rate Derivates.</p><p>[77] Teprve v okamžiku, kdy nelze z objektivních důvodů získat ani předběžné doklady, bylo by možné připustit provedení ověření dodržení zákonného limitu jiným vhodným způsobem, případně v daném konkrétním případě vyložit, že ukončením účetního období se rozumí ukončení faktické, tedy nikoli pouze kalendářní. Liknavost účastníků řízení totiž nemůže bránit efektivnímu odhalování a trestání porušení soutěžního práva,</p><p>[78] To vyplývá z Nálezu Ústavního soudu zveřejněného pod č. 405/2002 Sb. ze dne 13. 8. 2002.</p><p>[79] Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 9/2008-133 ze dne 20. 4. 2010.</p><p>[80] Rozsudek Soudního dvora EU ve věci Lafarge v. Komise, C‑413/08, ze dne 17. 6. 2010, bod 102.</p><p>[81] Tato společnost generovala nulový obrat. Dle společnosti RPSC byla v průběhu roku 2019 zrušena. Její nulový obrat proto celkový obrat soutěžitele RPSC za rok 2018 nijak nenavyšuje.</p><p>[82] Byť by v jiných případech s jinými skutkovými okolnostmi bylo možno pokutu dle obratu za poslední ukončené účetní období také odpovídajícím způsobem zvýšit, neboť zákaz reformace in peius ve správním řízení u Úřadu v oblasti ochrany hospodářské soutěže neplatí, když toto rovněž potvrdily správní soudy.</p><p>[83] Viz sdělení společnosti EUNICE zal. na l. č. 1551.</p><p>[84] Dokument je ve formátu pdf dostupný např. zde: https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=57626979&amp;amp;subjektId=711786&amp;amp;spis=73936</p><p>[85]Zdroj: http://www.grantika.cz/reference/</p></div>", "next": 0}