{"html": "

170. V příloze č. 1-A rámcové dohody »Takticko – technické údaje, provozní a užitkové vlastnosti požadovaného zboží pro část A - Útočná puška CZ BREN 2 ráže 5,56 x 45 mm s 11“ a 14“ hlavní« je uvedeno, že »Útočná puška s ukončeným vývojem ráže 5,56 x 45 NATO CZ BREN 2 s 11“ a 14“ hlavní je automatická ruční palná zbraň, schopná střílet dávkami a jednotlivými ranami, vybavená sklopnými mechanickými stranově i výškově rektifikovatelnými mířidly, s přesností střelby jednotlivými ranami do 4 MOA. (…) Povrchová úprava zásobníků zamezuje demaskujícím účinkům. Úroveň odrazivosti je maximálně 20%. Povrchová ochrana zbraně musí být zároveň odolná proti chemickým látkám používaných v AČR k dekontaminaci materiálu po použití bojových otravných látek a následkům jaderného výbuchu (radioaktívní spad). (…) Textilie pouzder splňuje ochranné, maskovací a další požadavky podle ČOS 108017, 2. vydání Maskovací vzory AČR a ČOS 108019, 2. vydání, Metody hodnocení fyzikálně optických vlastností maskovacích vzorů AČR v laboratorních podmínkách. (…) Zbraň umožňuje vedení střelby při všech možných bojových činnostech, za použití prostředků individuální ochrany proti ZHN zavedených v AČR, při použití zimních doplňků, balistické ochrany jednotlivce a ochranných taktických brýlí, za hraničních klimatických a bojových podmínek. (…) Povrchová ochrana zbraně zajišťuje minimální odrazivost světelných zdrojů (za účelem dosažení maximálního snížení odrazivosti je vnější část plynové trubice černěna) a odolnost proti otěru, korozi, sladké i slané vodě, vlhku, agresivním látkám a produktům vznikajících při střelbě při použití konzervačních prostředků, schválených k používání v AČR.«.

171. V příloze č. 1-B rámcové dohody „Takticko – technické údaje, provozní a užitkové vlastnosti požadovaného zboží pro část B - Puška CZ BREN 2, ráže 7,62 x 51 mm NATO“ je uvedeno, že »Puška Bren 2 musí být vybavena mechanickými mířidly (s funkci umožňující jak sklopení, tak sejmutí) a optickými zaměřovačem denním s pevnou montáží a noktovizní předsádkou s rychloupínací montáží určenou k rozhraní MIL-STD 1913. Schopnost vedení střelby při všech možných bojových činnostech za použití prostředků individuální ochrany proti ZHN zavedených v AČR, při použití zimních doplňků, balistické ochrany, za hraničních klimatických a bojových podmínek. Zbraň musí umožňovat snadné upevnění optických zaměřovacích, měřících, značkovacích a osvětlovacích zařízení pomocí rozhraní MIL STD 1913. (…) Zbraň musí umožňovat zároveň spolehlivě vedení střelby (požadovaná přesnost/precize je zasažení cíle o rozměrech „obrysu lidské postavy“ 50 x 150 cm na vzdálenost 500 m) i standardizovanými náboji 7,62 x 51 mm NATO dle STANAG 2310 edice 3. Povrchová ochrana zbraně musí mít minimální odrazivost pro záření světelných zdrojů, musí být odolná proti otěru, korozi, slané a sladké vodě, vlhku, agresivním látkám a produktům vznikajících při střelbě při použití konzervačních prostředků, schválených k používání v AČR. Povrchová ochrana zbraně musí být zároveň odolná proti chemickým látkám používaných v AČR k dekontaminaci materiálu po použití bojových otravných látek a následkům jaderného výbuchu (radioaktívní spad). Na zbrani nesmí být žádné ostré hrany a výrazné výstupky (plochá zbraň). Všechny ovládací prvky se musí vyznačovat plynulostí chodu. (…) Textilie pouzdra splňuje ochranné, maskovací a další požadavky podle ČOS 108017 druhé vydání a ČOS 108019 druhé vydání. Textilní popruhy Hypalon® v barvě RAL 8000.«.

172. V příloze č. 1-C1 rámcové dohody „Takticko – technické údaje, provozní a užitkové vlastnosti požadovaného zboží pro část C 1 - Pistole CZ P-10 C, ráže 9 x 19 mm“ je uvedeno, že „Zbraň umožňuje vedení střelby při všech možných bojových činnostech, za použití zavedených prostředků individuální ochrany proti ZHN v ozbrojených složkách AČR, při použití zimních doplňků, balistické ochrany a ochranných brýlí, při extrémních klimatických a bojových podmínkách. Zbraň umožňuje střelbu cvičnými a speciálními náboji. Zbraň vykazuje vysokou míru spolehlivosti a bezpečnosti při používání a manipulaci. Střelba z této zbraně je spolehlivě vedena standardizovanými náboji. Životnost hlavně (balistická) je min. 15 000 výstřelů. Povrchová ochrana zbraně má minimální odrazivost světelných zdrojů, odolnost proti otěru, korozi, slané a sladké vodě, vlhku, agresivním látkám a produktům vznikajících při střelbě při použití konzervačních prostředků schválených k používání v AČR. Povrchová ochrana zbraně musí být zároveň odolná proti chemickým látkám používaných v AČR k dekontaminaci materiálu po použití bojových otravných látek a následkům jaderného výbuchu (radioaktívní spad). Na zbrani nejsou žádné ostré hrany a výrazné výstupky (plochá zbraň), je uzpůsobena k upevnění značkovacích a osvětlovacích zařízení (dle MIL-STD 1913). U 1000 ks pistolí z celkového počtu se požaduje pistole s upravenou hlavní pro vedení střelby s tlumičem hluku výstřelu.(…) Pevnostní tkanina PES/PAD v potisku AČR vz. 95 Lesní v barevném provedení podle ČOS 108017 druhé vydání a 108019 druhé vydání. Textilní popruhy Hypalon® v barvě RAL 8000. Textilie pouzdra splňuje ochranné, maskovací a další požadavky podle ČOS 108017 druhé vydání a 108019 druhé vydání.“.

173. V příloze č. 1-C 2 rámcové dohody „Takticko – technické údaje, provozní a užitkové vlastnosti požadovaného zboží pro část C 2 - Pistole CZ P-10 F, ráže 9 x 19 mm“ je uvedeno, že „Zbraň umožňuje vedení střelby při všech možných bojových činnostech, za použití zavedených prostředků individuální ochrany proti ZHN v ozbrojených složkách AČR, při použití zimních doplňků, balistické ochrany a ochranných brýlí, při extrémních klimatických a bojových podmínkách. Zbraň umožňuje střelbu cvičnými, redukovanými a speciálními náboji. Zbraň vykazuje vysokou míru spolehlivosti a bezpečnosti při používání a manipulaci. Střelba z této zbraně je spolehlivě vedena standardizovanými náboji. Životnost hlavně (balistická) je min. 15 000 výstřelů. Povrchová ochrana zbraně má minimální odrazivost světelných zdrojů, odolnost proti otěru, korozi, slané a sladké vodě, vlhku, agresivním látkám a produktům vznikajících při střelbě při použití konzervačních prostředků schválených k používání v AČR. Povrchová ochrana zbraně musí být zároveň odolná proti chemickým látkám používaných v AČR k dekontaminaci materiálu po použití bojových otravných látek a následkům jaderného výbuchu (radioaktivní spad). Na zbrani nejsou žádné ostré hrany a výrazné výstupky (plochá zbraň), je uzpůsobena k upevnění značkovacích a osvětlovacích zařízení (dle MIL-STD 1913).(…) U 100 ks pistolí z celkového počtu se požaduje pistole s upravenou hlavní pro vedení střelby s tlumičem hluku výstřelu.(…) Pevnostní tkanina PES/PAD v potisku AČR vz. 95 Lesní v barevném provedení podle ČOS 108017 druhé vydání a 108019 druhé vydání. Textilní popruhy Hypalon® v barvě RAL 8000. Textilie pouzdra splňuje ochranné, maskovací a další požadavky podle ČOS 108017 druhé vydání a 108019 druhé vydání.“.

174. Z rozhodnutí č. 91-06754-19 ČÚZZS ze dne 10. 10. 2019, které nabylo právní moci dne 30. 10. 2019, vyplývá, že tímto rozhodnutím ČÚZZS rozhodl o zařazení zbraně – krátká samonabíjecí palná zbraň, vojenská samonabíjecí pistole CZ P-10 C ráže 9 x 19 NATO, včetně výrobních provedení: vojenská samonabíjecí pistole CZ P-10 C Tlum ráže 9 x 19 NATO, vojenská samonabíjecí pistole CZ P-10 F ráže 9 x 19 NATO a vojenská samonabíjecí pistole CZ P-10 F Tlum ráže 9 x 19 NATO, výrobce Česká zbrojovka a. s., IČO 46345965, se sídlem Svat. Čecha 1283, 688 01 Uherský Brod – do zbraní kategorie A. V odůvodnění předmětného rozhodnutí ČÚZZS uvedl, že „Na základě výsledků provedených odborných činností bylo úřadem rozhodnuto, že předložený typ zbraně splňuje požadavky stanovené v § 4 písm. a) bod 1. zákona o zbraních. Rozhodnutí je vydáno pro krátkou samonabíjecí palnou zbraň, tj. pro samonabíjecí pistoli model CZ P-10 C ráže 9x19 NATO, včetně výrobních provedení. Pistole je svou charakteristikou určena pro vojenské účely.“.

Právní posouzení

175. V nyní projednávaném případě navrhovatel uvádí, že zadavatel se dopustil porušení zákona, když zahájil postup směřující k zadání veřejné zakázky s odkazem na obecnou výjimku podle ustanovení § 29 písm. s) zákona, přičemž nejsou splněny podmínky pro postup dle předmětné výjimky. Zadavatel je přesvědčen, že jeho postup směřující k zadání veřejné zakázky naplňuje podmínky stanovené v § 29 písm. s) zákona a nedopustil se tedy porušení zákona.

176. Dle § 29 písm. s) zákona není zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, jde-li o veřejnou zakázku, jejímž předmětem je výroba vojenského materiálu nebo obchod s ním, a tento postup je nezbytný k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky, přičemž tento postup nesmí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům. Dle § 28 odst. 1 písm. n) zákona se pro účely zákona rozumí vojenským materiálem zbraně, střelivo a další materiál, který je speciálně určen, zkonstruován nebo přizpůsoben pro vojenské účely, přičemž seznam vojenského materiálu je uveden v příloze č. 1 k zákonu. Dle bodu 1 přílohy č. 1 k zákonu náleží do seznamu vojenského materiálu podle § 28 písm. n) zákona ruční a lafetované střelné zbraně s výjimkou loveckých a sportovních zbraní, tj. pušky, karabiny, revolvery, pistole, samopaly, kulomety a granátomety, plamenomety.

177. Úřad nejprve uvádí, že obdobně jako v zákoně byla předmětná výjimka konstruována rovněž v ZVZ, tj. v předcházející právní úpravě účinné do dne 30. 9. 2016, konkrétně v § 18 odst. 1 písm. b) ZVZ, dle něhož platí, že zadavatel není povinen zadávat podle ZVZ veřejné zakázky, jestliže jde o veřejné zakázky, jejichž předmětem je výroba vojenského materiálu nebo obchod s ním, a tento postup je nezbytný k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky; tento postup přitom nesmí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům. Z porovnání úpravy předmětné výjimky v ZVZ [konkrétně ustanovení § 18 odst. 1 písm. b)] a v zákoně [konkrétně ustanovení § 29 písm. s)] je tedy zřejmé, že konstrukce předmětné výjimky, resp. věcný obsah podmínek pro její naplnění, nedoznal v průběhu přijetí nové právní úpravy změn, pouze nový zákon již používá termín „zadávací řízení“ na veřejnou zakázku.

178. K uvedené výjimce z postupu dle zákona, resp. z povinnosti zadávat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, Úřad v obecné rovině uvádí, že uvedenou výjimku lze využít pouze v situaci, kdy dojde ke kumulativnímu naplnění tří podmínek: (1) je-li předmětem veřejné zakázky výroba vojenského materiálu nebo obchod s ním, (2) za předpokladu, že je pořízení plnění této veřejné zakázky nezbytné k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky, (3) a současně nesmí být ovlivněny podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům. Co se rozumí vojenským materiálem je určeno v § 28 odst. 1 písm. n) zákona v návaznosti na přílohu č. 1 zákona (např. ruční a lafetované střelné zbraně s výjimkou loveckých a sportovních zbraní, jmenovitě např. pušky, pistole, samopaly). Dle § 28 odst. 1 písm. n) zákona se přitom má jednat o zbraně, střelivo a další materiál, který je speciálně určen, zkonstruován nebo přizpůsoben pro vojenské účely. Tzn. je nezbytné, aby předmět veřejné zakázky pořizovaný prostřednictvím této výjimky byl výlučně vojenského zaměření a sloužil k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů státu. Pokud by se nejednalo o výlučně vojenský materiál a účel pro vojenské využití, pak v takovém případě nelze danou výjimku použít. Uvedená výjimka tedy nachází své uplatnění logicky především v případě veřejných zakázek v oblasti obrany a bezpečnosti.

179. Úřad dále k předmětné výjimce uvádí, že tato vychází z příslušných evropských zadávacích směrnic, konkrétně z článku 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. 2. 2014, o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES, ve znění pozdějších předpisů (v předchozí právní úpravě byla uvedená výjimka zakotvena v článku 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. 3. 2004, o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, ve znění pozdějších předpisů, nicméně obsahově zůstala takřka beze změn, pozn. Úřadu), z něhož vyplývá, že se tato směrnice nepoužije na veřejné zakázky z oblasti obrany a bezpečnosti ve smyslu článku 346 SFEU. Dle článku 346 odst. 1 písm. b) SFEU platí, že „(…)každý členský stát může učinit opatření, která považuje za nezbytná k ochraně podstatných zájmů své bezpečnosti a která jsou spjata s výrobou zbraní, střeliva a válečného materiálu nebo obchodem s nimi; tato opatření nesmí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům.“. Dotčený vojenský materiál je potom vymezen v seznamu zbraní, střeliva a válečného materiálu přijatém rozhodnutím Rady 255/58 ze dne 15. 4. 1958 (jedná se v podstatě o obdobný seznam vojenského materiálu, jako je uveden v příloze č. 1 k zákonu, pozn. Úřadu).

180. V tomto kontextu je možno odkázat primárně na rozhodovací praxi SDEU týkající se využití výjimky vycházející z článku 346 odst. 1 písm. b) SFEU při zadávání veřejných zakázek. Relevantní je zejména rozsudek SDEU ve věci č. C‑615/10 ze dne 7. 6. 2012, ve kterém je akcentován požadavek na objektivní vojenskou povahu pořizovaného plnění a v němž SDEU konstatoval, že příslušnou výjimku lze využít pouze v případě plnění, které má primárně vojenské využití, může se však jednat i o výrobky, které, přestože byly původně navrženy pro civilní použití, byly posléze podstatně pozměněny pro vojenské účely tak, aby mohly být využívány jako zbraně, střelivo či válečný materiál.

181. Dále Úřad odkazuje rovněž na rozsudek SDEU ve věci č. C‑157/06 ze dne 2. 10. 2008, v němž SDEU k předmětné výjimce vycházející z článku 346 SFEU konstatoval, že nákup zařízení, jehož využití k vojenským účelům je málo pravděpodobné, nemůže být pod předmětnou výjimku podřazen a musí nezbytně splňovat pravidla pro zadávání veřejných zakázek. Rovněž v předmětném rozsudku SDEU s odkazem na svou dřívější judikaturu znovu zdůraznil, že každá výjimka z pravidel, jimiž má být zajištěna efektivita práv uznaných Smlouvou o ES v oblasti zadávání veřejných zakázek, musí být vykládána restriktivně, a důkazní břemeno ohledně toho, že výjimečné okolnosti odůvodňující výjimku skutečně existují, nese ten, kdo ji zamýšlí uplatňovat (viz rozsudky SDEU ve věci C-71/92 ze dne 17. 11. 1993, ve věci C-328/92 ze dne 3. 5. 1994 a ve věci C- 337/05 ze dne 8. 4. 2008).

182. Ve smyslu povinnosti restriktivního výkladu předmětné výjimky vycházející z článku 346 SFEU, vtělené do § 29 písm. s) zákona Úřad rovněž podpůrně odkazuje na komentářovou literaturu[1], kde je k ustanovení § 29 písm. s) zákona uvedeno, že „Z hlediska aplikace výjimek je třeba v praxi volit vždy obezřetný, zužující výklad a postup, aby obecné výjimky nebyly aplikovány a interpretovány účelově a nedocházelo tak k obcházení zákona. V souladu s evropskou i českou judikaturou a rozhodovací praxí je ve vztahu k výjimkám třeba vždy používat restriktivního výkladu, přičemž důkazní břemeno ohledně existence zvláštních podmínek odůvodňujících aplikaci výjimky nese ten, kdo se jich dovolává, tj. zadavatel). Z povahy věci se jedná o krajní a výjimečnou možnost postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky (ve smyslu zásady ultima ratio), neboť při něm dochází v největší míře k omezení, resp. úplné rezignaci na zajištění efektivní hospodářské soutěže při výběru nejvhodnější nabídky.“.

183. Při výkladu výjimky vycházející z článku 346 odst. 1 písm. b) SFEU je možno využít rovněž Interpretační sdělení Evropské komise (2006) 779 ze dne 7. 12. 2006, o uplatňování článku 296 Smlouvy s ohledem na zadávání zakázek v oblasti obrany (dále jen „interpretační sdělení Komise“), které bylo přijato s cílem vyjasnit podmínky aplikace a zabránit zneužití tehdejšího článku 296 Smlouvy o ES (dnes čl. 346 SFEU), z něhož vyplývá, že „(…)jediným záměrem, který opravňuje k takové výjimce, je ochrana podstatných zájmů bezpečnosti členských států. Jiné zájmy, zejména průmyslové a hospodářské, nemohou jako takové opravňovat k výjimce na základě čl. 296 odst. 1 písm. b) Smlouvy o ES, i když jsou spojené s výrobou zbraní, střeliva a válečného materiálu nebo obchodem s nimi.“. V citovaném interpretačním sdělení Evropské komise je dále konstatováno, že „(…) bezpečnostní zájmy členských států by se měly zároveň zvažovat z evropské perspektivy. (…) Článek 296 Smlouvy o ES se navíc nevztahuje na ochranu všeobecných zájmů bezpečnosti, ale na ochranu podstatných zájmů bezpečnosti. Toto vymezení podtrhuje výjimečný charakter dané výjimky a jasně uvádí, že zvláštní vojenská povaha materiálu uvedeného na seznamu z roku 1958 sama o sobě nestačí k tomu, aby opravňovala k výjimce z pravidel EU pro zadávání zakázek.“.

184. V interpretačním sdělení Evropské komise se dále uvádí, že »(…) ustanovení čl. 296 odst. 1 písm. b) Smlouvy o ES zároveň stanoví, že opatření přijatá podle tohoto článku „nesmí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na společném trhu s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům“. V rámci zadávání zakázek v oblasti obrany se to může týkat kompenzací, a to zejména nepřímých nevojenských kompenzací [tzv. offsetů; pozn. Úřadu]. Členské státy se proto musí ujistit, že dohody o kompenzacích týkající se zakázek v oblasti obrany, na něž se vztahuje čl. 296 odst. 1 písm. b), se řídí tímto ustanovením.«.

185. Úřad se tedy v předmětném případě zaměřil na posouzení, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem, když zahájil postup směřující k zadání veřejné zakázky s odkazem na obecnou výjimku podle ustanovení § 29 písm. s) zákona, resp. zda jsou kumulativně splněny všechny tři podmínky předvídané citovaným ustanovením zákona. Jinými slovy, zda se v případě předmětu veřejné zakázky jedná o výrobu nebo obchod s vojenským materiálem ve smyslu § 28 odst. 1 písm. n) zákona, současně zda je pořízení plnění této veřejné zakázky nezbytné k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky a konečně, zda nebudou v důsledku zadání předmětné veřejné zakázky ovlivněny podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům.

186. Úřad k uvedenému konstatuje, že otázkou aplikace výjimky ve smyslu článku 346 odst. 1 písm. b) SFEU se již zabýval, resp. Úřad zkoumal kumulativní naplnění podmínek pro aplikaci předmětné výjimky, mj. v rozhodnutí Úřadu ze dne 17. 10. 2016 potvrzeném předsedou Úřadu v rozhodnutí č. j. R0271/2016/VZ-05448/2017/323/MOd ze dne 13. 2. 2017 (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 13. 2. 2017“). Dle názoru Úřadu je povinen Úřad při rozhodování v této věci reflektovat i výše citovaná rozhodnutí, neboť se jednalo o skutkově obdobný případ, což v souvislosti s právě šetřeným případem potvrdil i předseda Úřadu, když ve svém rozhodnutí ze dne 13. 8. 2019 uvedl, že „(…) Úřad pouze poukázal na skutečnost, že jelikož se již v řízení o přezkumu obdobné veřejné zakázky věnoval podmínkám naplnění výjimky dle § § 29 písm. s) zákona, mohl na závěry zde obsažené odkázat, a neměl by se od těchto po jejich intimování pro zachování právní jistoty bezdůvodně odchylovat.“.

187. V uvedeném případě byla předmětem veřejné zakázky dodávka 41 kusů zbraňového kompletu PRÁM, tj. vojenských zabezpečovacích vozidel určených pro přepravu nákladů, jejichž celková hmotnost převyšuje 12 000 kg, přičemž postup dle výjimky (v předmětném případě dle ZVZ) odůvodnil zadavatel nahrazením zastaralých vozidel Praga V3S, které byly za hranicí životnosti a provedením zásadní modernizace techniky, bez níž by byla výrazně ohrožena bojeschopnost a samostatnost jednotlivých bojových uskupení AČR v národním i aliančním prostředí NATO potřebná k udržení garantovaných operačních schopností k horizontu roku 2025 a rovněž, že při nepořízení předmětu veřejné zakázky by mohlo být ohroženo plnění závazků České republiky v rámci aliance. Navrhovatel přitom u Úřadu brojil proti uvedenému postupu zadavatele a namítal, že nejsou splněny podmínky výjimky dle § 18 odst. 1 písm. b) ZVZ.

188. Úřad ve výše uvedeném případě v rozhodnutí ze dne 17. 10. 2016 konstatoval k povaze předmětu veřejné zakázky, že „Vzhledem k výše uvedeným parametrům vozidla, zejména tedy požadavku na balistickou ochranu, možnost přepravy transportními letouny dle příslušných vojenských standardů či požadavku na střešní průlez s pancéřovaným příklopem osaditelný kulometem, a požadavku zadavatele na podrobení předmětu veřejné zakázky státnímu ověřování jakosti dle zákona o obranné standardizaci má Úřad za to, že předmětná vozidla, jejichž dodání je předmětem veřejné zakázky, jsou primárně určena k vojenským účelům.(…) předmětná vozidla vykazují vůči obdobným vozidlům používaným pro civilní účely podstatné změny (viz výše), díky kterým disponují specifickými vlastnostmi, jež mají využití primárně ve vojenském a nikoliv civilním prostředí. Není přitom relevantní, že tato vozidla mohou mít základ v civilní verzi příslušných terénních nákladních vozidel, neboť výše citovaná judikatura SDEU, konkrétně rozsudek ve věci č. C‑615/10 ze dne 7. 6. 2012, umožňuje (při splnění dalších podmínek) využití předmětné výjimky v případě výrobků, které byly původně navrženy pro civilní použití, avšak byly podstatně pozměněny pro vojenské účely (tak jako v šetřeném případě). (…) Vzhledem k uvedeným skutečnostem Úřad konstatuje, že první podmínka umožňující využití výjimky dle § 18 odst. 1 písm. b) zákona byla v daném případě splněna, neboť předmětem veřejné zakázky je výroba vojenského materiálu nebo obchod s ním.“.

189. Ke druhé podmínce, tj. k podmínce týkající se realizace veřejné zakázky z důvodu ochrany podstatných bezpečnostních zájmů České republiky, Úřad v citovaném rozhodnutí uvedl, že »(…) realizace veřejné zakázky se netýká pouze „všeobecného zájmu bezpečnosti“, jak se domnívá navrhovatel, neboť logistická podpora (v rámci logistického zabezpečení bojové techniky ve výzbroji Armády České republiky) je reálně využívána na zahraničních misích, jichž se Česká republika zúčastní a jejichž prostřednictvím dochází také k naplňování strategického bezpečnostního zájmu – strategického partnerství mezi NATO a Evropskou unií. (…) Realizace veřejné zakázky (obměna předmětné techniky) zapadá rovněž do koncepce rozvoje výstavby armády České republiky k horizontu roku 2025. (…) Úřad s ohledem na výše uvedené skutečnosti konstatuje, že v daném případě došlo k naplnění druhé podmínky dle § 18 odst. 1 písm. b) zákona se týkající nezbytnosti realizace veřejné zakázky v daném režimu z důvodu ochrany podstatných bezpečnostních zájmů České republiky.«. Úřad v rámci své argumentace rovněž odkázal na dodržování aliančních závazků vyplývajících pro Českou republiku z členství v NATO, konkrétně na účast jednotek AČR ve vojenských operacích v Afghánistánu, kde k plnění těchto závazků bude předmět veřejné zakázky využíván.

190. K poslední podmínce, tj. k podmínce ohledně požadavku, aby zadáním veřejné zakázky mimo režim zákona nedošlo k nepříznivému ovlivnění podmínek hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům, Úřad v rozhodnutí ze dne 17. 10. 2016 mj. konstatoval, že „(…) Pro splnění této podmínky je tak typicky dostačující, má-li předmět plnění příslušné veřejné zakázky primárně vojenské využití. (…) Jak již Úřad výše konstatoval (…), má předmět plnění veřejné zakázky zcela jasné určení pro vojenské využití, neboť má specifické vlastnosti, které odpovídají pouze tomuto účelu (protiminová ochrana, balistická ochrana kabiny, možnost vést palbu z lafetované zbraně aj.) a zároveň musí být jeho kvalita posouzena podle právního předpisu používaného v souvislosti s obrannou České republiky (zákon o obranné standardizaci). Výlučně vojenský účel poptávaného předmětu plnění je proto s ohledem na uvedené zcela zjevný, tudíž se nelze domnívat, že by jednáním zadavatele došlo k nepříznivému ovlivnění podmínek hospodářské soutěže na vnitřním trhu s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům, neboť na takový trh vůbec nezasahuje. V tomto smyslu tedy nemohlo ani dojít k vyloučení potenciálních uchazečů o veřejnou zakázku, kteří na takovém trhu působí. (…)“.

191. Na tomto místě Úřad upozorňuje na zásadu legitimního očekávání uvedenou v § 2 odst. 4 správního řádu, dle něhož správní orgán při svém rozhodování dbá mj. na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Úřad k tomu uvádí, že legitimní očekávání lze založit pouze tehdy, jestliže správní orgán už obdobný případ v minulosti řešil (resp. o něm rozhodoval) určitým způsobem. V tom případě je správní orgán (zde Úřad) při svém rozhodování vázán nejen zákonnými požadavky, ale do jisté míry rovněž svou dosavadní ustálenou rozhodovací praxí. Tyto závěry ostatně vyplývají i z odborné literatury, dle které „(…) zásada legitimního očekávání vychází z toho, že rozhodl-li správní orgán určitou věc za určitých podmínek určitým způsobem, měl by všechny další obdobné případy, které nastanou v budoucnu, rozhodovat způsobem obdobným.“[2]. V předmětném případě tedy Úřad v souladu se zásadou legitimního očekávání a v souladu s právním názorem uvedeným v rozhodnutí předsedy Úřadu přihlédl rovněž k právním závěrům uvedeným Úřadem již v rozhodnutí Úřadu ze dne 17. 10. 2016 potvrzeném rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 13. 2. 2017, kde Úřad otázku naplnění, resp. výkladu, předmětné výjimky již řešil. Zejména pak posouzení naplnění druhé a třetí podmínky pro uplatnění předmětné výjimky má k sobě skutkově velmi blízko. K tomu Úřad pro úplnost dodává, že ačkoliv se shora popsané závěry Úřadu týkaly posouzení naplnění podmínek výjimky dle § 18 odst. 1 písm. b) ZVZ, tj. v současnosti již neúčinného právního předpisu, jsou tyto právní závěry plně aplikovatelné i na šetřený případ, neboť jak Úřad dovodil výše v odstavci 177 odůvodnění tohoto rozhodnutí, podmínky naplnění předmětné výjimky podle § 29 písm. s) zákona nedoznaly v zásadě žádných změn, pouze nový zákon již používá termín „zadávací řízení“ na veřejnou zakázku a právní závěry učiněné k výkladu § 18 odst. 1 písm. b) ZVZ jsou proto plně aplikovatelné i na výklad, resp. posouzení naplnění, předmětné výjimky dle § 29 písm. s) zákona.

192. Úřad tedy při posouzení šetřeného případu vycházel nejen z rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 13. 8. 2019, přičemž právním názorem předsedy Úřadu v něm uvedeným je při novém posouzení věci vázán, ale také z výše uvedené rozhodovací praxe SDEU, příp. z výkladu dotčených článků Smlouvy o ES a SFEU (viz odstavce 179 - 184 odůvodnění tohoto rozhodnutí), a rovněž k případu přistoupil v intencích právních závěrů již dříve vyslovených v rozhodnutí Úřadu ze dne 17. 10. 2016, které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 13. 2. 2017.

K povaze předmětu veřejné zakázky

193. V šetřeném případě zadavatel definoval ve Výzvě předmět veřejné zakázky jako dodávku vojenského materiálu strategického určení pro plnění mezinárodních závazků o společné obraně, především k zajištění ochrany podstatných bezpečnostních zájmů České republiky, a to konkrétně dodávku zbraní CZ BREN 2 se 14" hlavní ráže 5,56 x 45 mm, CZ BREN 2 s 11" hlavní ráže 5,56 x 45 mm, CZ BREN 2 ráže 7,62 x 51 mm NATO, CZ P-10 C ráže 9 x 19 mm, CZ P-10 C ráže 9 x 19 mm s úpravou pro tlumič hluku výstřelu, CZ P-10 F ráže 9 x 19 mm, CZ P-10 F ráže 9 x 19 mm s úpravou pro tlumič hluku výstřelu, PDW CZ SCORPION EVO 3 A1 ráže 9 x 19 mm a příslušenství k uvedeným zbraním, např. podvěsného granátometu CZ 805 G1, ráže 40 x 46 mm, zaměřovacího systému – přídavného nočního dalekohledu NV-Mag3A či vícefunkčního laserového značkovače/osvětlovače – zaměřovacího laseru s dvojitým paprskem – progresivní DBAL-A4 (viz odstavec 2 odůvodnění tohoto rozhodnutí).

194. Navrhovatel namítá, že útočné pušky CZ BREN 2 a rovněž ani pistole CZ P-10 C a CZ P-10 F nejsou vojenským materiálem ve smyslu § 28 odst. 1 písm. n) zákona a v důsledku toho zadavatel není oprávněn využít výjimky dle § 29 písm. s) zákona. Vůči poptávaným samopalům PDW CZ SCORPION EVO 3 A1 argumentace navrhovatele nesměřuje. Zadavatel je naopak přesvědčen, že předmětné zbraně jsou vojenským materiálem ve smyslu citovaného ustanovení zákona, neboť byly primárně vyvinuty, zkonstruovány a jsou určeny k vojenským účelům, přičemž uvádí některé specifické požadavky, které dle něho svědčí o vojenském charakteru předmětných zbraní. Úřad k tomu uvádí následující.

195. Podle § 28 odst. 1 písm. n) zákona se pro účely zákona rozumí vojenským materiálem zbraně, střelivo a další materiál, který je speciálně určen, zkonstruován nebo přizpůsoben pro vojenské účely; seznam vojenského materiálu je uveden v příloze č. 1 k zákonu.

196. Podle bodu 1 přílohy č. 1. k zákonu náleží do seznamu vojenského materiálu podle § 28 písm. n) zákona ruční a lafetované střelné zbraně s výjimkou loveckých a sportovních zbraní, a to konkrétně pušky, karabiny, revolvery, pistole, samopaly, kulomety a granátomety a plamenomety. Z právě uvedeného je tedy zjevné, že za splnění dalších (přistupujících) podmínek je zadavatel oprávněn předmět veřejné zakázky v podobě pistolí a pušek poptávat na základě výjimky dle § 29 písm. s) zákona ve spojení s § 28 odst. 1 písm. n) zákona; zákon výslovně pracuje s tím, že pušky a pistole jsou (mohou být) vojenským materiálem.

197. Z důvodu procesní opatrnosti, s ohledem na nesourodé použití označení zbraní v některých dokumentech vztahujících se k veřejné zakázce, požádal Úřad nejprve zadavatele usnesením č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-09555/2019/533/BKu ze dne 8. 4. 2019 o sdělení, jakou variantu pistolí CZ P-10 C a CZ P-10 F od dodavatele Česká zbrojovka a.s. poptává, neboť jak Úřad zjistil z dokumentace související s veřejnou zakázkou, v některých dokumentech zadavatel poptávané zbraně, resp. pistole, označuje jako „CZ P-10 C, ráže 9 x 19 mm“ a „CZ P-10 F, ráže 9 x 19 mm“ (např. „Výzva k jednání a prokázání splnění kvalifikace“ ze dne 20. 12. 2018, či návrh rámcové dohody) a v jiných částech dokumentace tyto zbraně označuje jako „CZ P-10 C 9 x 19 mm NATO“ a „CZ P-10 F 9 x 19 mm NATO“ (např. dokument sp. zn. SpMO 32063-30/2018-1350 označený jako »Informace k připravované veřejné zakázce „Ruční palné zbraně ČZ UB“« předkládaný náměstkem pro řízení Sekce vyzbrojování a akvizic Ministerstva obrany či e-mailová komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem Česká zbrojovka a.s. ze dne 1. 11. 2018).

198. V reakci na předmětné usnesení Úřadu doručil zadavatel Úřadu dne 10. 4. 2019 vyjádření, v němž uvádí, že v rámci předmětu šetřené veřejné zakázky poptává pistole označené jako „CZ P-10 C 9x19 NATO“ a „CZ P-10 F 9x19 NATO“ (viz odstavec 32 odůvodnění tohoto rozhodnutí).

199. Stejně tak požádal Úřad přípisem č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-09894/2019/533/BKu ze dne 8. 4. 2019 dodavatele Česká zbrojovka a.s.o sdělení, jakou verzi pistole CZ P-10 C 9x19 mm a pistole CZ P-10 F 9x19 mm dodavatel nabízí v rámci předmětné veřejné zakázky jako vojenský materiál ve smyslu § 28 odst. 1 písm. n) zákona.

200. V reakci na předmětný přípis Úřadu doručil dodavatel Česká zbrojovka a.s. Úřadu dne 11. 4. 2019 sdělení, v němž uvádí, že předmětem jeho nabídky na šetřenou veřejnou zakázku byly pistole CZ P-10 C 9x19 NATO a CZ P-10 F 9x19 NATO, které byly od počátku vyvíjené jako zbraně pro vojenské účely (viz odstavec 33 odůvodnění tohoto rozhodnutí).

201. Na základě uvedeného tedy považuje Úřad za vyjasněné a postaveno najisto, že předmětem šetřené veřejné zakázky je mj. dodávka zbraní označených jako »CZ BREN 2 se 14" hlavní ráže 5,56 x 45 mm«, »CZ BREN 2 s 11" hlavní ráže 5,56 x 45 mm«, „CZ BREN 2 ráže 7,62 x 51 mm NATO“, „CZ P-10 C 9x19 NATO“, „CZ P-10 C 9x19 NATO s úpravou pro tlumič hluku výstřelu“ (dále vše jen „CZ P-10 C NATO“) a „CZ P-10 F 9x19 NATO“ a „CZ P-10 F 9x19 NATO s úpravou pro tlumič hluku výstřelu“ (dále vše jen „CZ P-10 F NATO“). Pro úplnost Úřad doplňuje, že ani sám navrhovatel ve svém návrhu proti nejednotnosti označení poptávaného plnění nebrojil a jeho argumentace směřovala k rozdílu mezi zbraněmi v civilním a vojenském provedení, které jsou na stránkách dodavatele Česká zbrojovka označeny dovětkem „NATO“, Úřad však považoval za vhodné mít tuto skutečnost (přesnou identifikaci zbraní) postavenu najisto. Úřad dodává, že pro výsledné posouzení charakteru zadavatelem poptávaných zbraní, tj. zda se jedná o vojenský materiál, nehraje obchodní označení předmětných zbraní žádnou roli.

202. Jak dále v průběhu správního řízení zjistil Úřad z dokumentace související s veřejnou zakázkou, konkrétně z přílohy č. 1-A rámcové dohody (viz odstavec 170 odůvodnění tohoto rozhodnutí), útočné pušky CZ BREN 2 se 14" hlavní ráže 5,56 x 45 mm a CZ BREN 2 s 11" hlavní ráže 5,56 x 45 mm, které poptává zadavatel, jsou automatickou ruční palnou zbraní schopnou střílet dávkami.

203. Co se týče dalších poptávaných pušek, CZ BREN 2 ráže 7,62 x 51 mm NATO, Úřad uvádí, že dle označení této zbraně v dokumentaci související s veřejnou zakázkou se jedná o stejný typ zbraně jako v případě výše uvedených útočných pušek CZ BREN 2 ráže 5,56 x 45 mm, pouze s odlišným vnitřním průměrem hlavně (tzn. ráže). Tj. Úřad má za to, že rovněž v případě pušek CZ BREN 2 ráže 7,62 x 51 mm NATO zadavatel poptává automatickou zbraň schopnou střílet dávkami. Nicméně tuto skutečnost zadavatel ve vztahu k puškám CZ BREN 2 ráže 7,62 x 51 mm NATO v příloze č. 1-B rámcové dohody „Takticko – technické údaje, provozní a užitkové vlastnosti požadovaného zboží pro část B - Puška CZ BREN 2, ráže 7,62 x 51 mm NATO“ neuvedl. Z procesní opatrnosti proto považoval Úřad za vhodné pro další postup ve věci vyjasnit, zda i v případě pušky CZ BREN 2 ráže 7,62 x 51 mm NATO poptává zadavatel automatickou zbraň schopnou střílet dávkami tak, jako v případě útočných pušek CZ BREN 2 ráže 5,56 x 45 mm.

204. Za tím účelem Úřad vyzval usnesením č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-30560/2019/533/BŠp ze dne 11. 11. 2019 zadavatele ke sdělení, zda v případě pušky CZ BREN 2 ráže 7,62x51 mm NATO poptává zadavatel automatickou zbraň, která umožňuje střelbu dávkami (viz odstavec 80 odůvodnění tohoto rozhodnutí).

205. Z odpovědi zadavatele, kterou Úřad obdržel v reakci na předmětné usnesení, vyplývá, že zadavatel v rámci veřejné zakázky poptává „(…) pušku CZ BREN 2 ráže 7,62 x 51 mm NATO, kterou dodavatel Česká zbrojovka a.s. nabízí pod označením CZ BREN 2 BR. (…) zbraň umožňuje střelbu v automatickém režimu jak jednotlivými ranami, tak i dávkami.“ (viz odstavec 83 odůvodnění tohoto rozhodnutí).

206. Úřad rovněž ze stejného důvodu požádal dodavatele, resp. výrobce pušek CZ BREN 2 ráže 7,62x51 mm NATO, Česká zbrojovka a.s., o sdělení, zda se v případě pušek CZ BREN 2 ráže 7,62 x 51 mm NATO, které zadavatel v rámci veřejné zakázky poptává, jedná o automatickou zbraň schopnou střílet dávkami, a rovněž, zda se v případě této zbraně jedná o zbraň spadající do kategorie A ve smyslu ustanovení § 4 písm. a) zákona o zbraních (viz odstavec 81 odůvodnění tohoto rozhodnutí).

207. Z odpovědi dodavatele Česká zbrojovka a.s., kterou Úřad obdržel v reakci na předmětnou žádost o sdělení, taktéž jednoznačně vyplývá, že se v případě pušky CZ BREN 2 ráže 7,62x51 mm NATO jedná o zbraň schopnou střílet dávkou a rovněž, že se jedná o zbraň kategorie A ve smyslu zákona o zbraních (viz odstavec 84 odůvodnění tohoto rozhodnutí).

208. Úřad tedy na základě výše uvedeného považuje za vyjasněné a postaveno najisto, že jak útočné pušky CZ BREN 2 se 14" hlavní ráže 5,56 x 45 mm a CZ BREN 2 s 11" hlavní ráže 5,56 x 45 mm, tak pušky CZ BREN 2 ráže 7,62 x 51 mm NATO, které v rámci veřejné zakázky zadavatel poptává (dále vše jen „CZ BREN 2“), jsou automatickými zbraněmi schopnými střílet dávkou.

209. Podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních, se zbraně a střelivo pro účely tohoto zákona rozdělují do několika kategorií, přičemž kategorii A tvoří zakázané zbraně, zakázané střelivo nebo zakázané doplňky.

210. Podle § 4 písm. a) bodu 2. zákona o zbraních jsou zbraněmi kategorie A zbraně samočinné.

211. Dle bodu 12 přílohy 1 zákona o zbraních je samočinnou zbraní palná zbraň, u níž se opětovné nabití děje v důsledku předchozího výstřelu, a u které konstrukce umožňuje více výstřelů na jedno stisknutí spouště (tzn. střelbu dávkou, poznámka Úřadu).

212. Z uvedeného je tedy dle Úřadu zřejmé, že útočné pušky CZ BREN 2, které v rámci veřejné zakázky poptává zadavatel, jsou zbraněmi samočinnými, neboť umožňují střelbu dávkou a jako takové tedy spadají mezi zakázané zbraně do kategorie A ve smyslu zákona o zbraních.

213. Dále Úřad zjistil, že z pravomocného rozhodnutí č. 91-06754-19 ČÚZZS, který má v pochybnostech pravomoc rozhodovat o zařazení typu zbraně do kategorie dle § 3 odst. 1 zákona o zbraních, vyplývá, že pistole CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO, které zadavatel v rámci veřejné zakázky poptává, jsou zbraněmi kategorie A ve smyslu § 4 písm. a) bod 1 zákona o zbraních (viz odstavec 174 odůvodnění tohoto rozhodnutí).

214. Dle § 4 písm. a) bod 1 zákona o zbraních jsou zbraněmi kategorie A zbraně vojenské, včetně odpalovacích zařízení, s výjimkou pušek, pistolí a revolverů, ověřených pro civilní použití, pokud podléhají ověřování podle zvláštního právního předpisu.

215. Úřad tedy na základě všeho výše uvedeného konstatuje, že jak útočné pušky CZ BREN 2, tak pistole CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO poptávané v rámci veřejné zakázky zadavatelem jsou zbraněmi kategorie A ve smyslu zákona o zbraních, tzn. zbraněmi zakázanými.

216. K tomu Úřad uvádí, že na základě logického výkladu z obsahu zákona o zbraních vyplývá, že zákonodárce považuje určitou skupinu zbraní splňujících konkrétní charakteristiku za natolik nebezpečnou, že v podstatě znemožnil použití těchto zbraní pro legitimní soukromé účely a označil tyto zbraně za „zakázané“. Jedná se o zbraně kategorie A, do níž patří mj. zbraně vojenské a taktéž zbraně samočinné, tj. automatické zbraně, které jsou schopny střílet dávkami. Např. v důvodové zprávě k zákonu o zbraních se výslovně uvádí, že „Nejnebezpečnější zbraně a střelivo, které jsou nebezpečné zejména z hlediska vnitřního pořádku a bezpečnosti, jsou všeobecně zakázány, a proto zařazeny do kategorie A.“[3]. Nabývat do vlastnictví, držet a nosit u sebe zbraň kategorie A je proto v České republice obecně zakázáno, stejně tak jako prodej těchto zbraní na trhu se zbraněmi určenými pro civilní využití. Opatřit si na civilním trhu zbraň kategorie A je umožněno pouze na základě udělení výjimky Policií České republiky v odůvodněných případech a při splnění podmínek obsažených v § 9 zákona o zbraních. Jedná se ovšem pouze o výjimku z jinak obecně platného pravidla, že zbraně kategorie A nejsou považovány za zbraně využitelné pro jiné účely, které se dle úmyslu zákonodárce vtěleného do zákona o zbraních bez vážného důvodunesmějí dostat do rukou civilní veřejnosti. Ovšem ani skutečnost, že nabytí těchto zbraní může být na základě výjimky v některých výjimečných případech umožněno také jiným subjektům, dle Úřadu nic nemění na primárním účelu a využití těchto nebezpečných zbraní (efektivita, nebezpečnost, zákeřnost). Uvedené znaky vylučují tyto zbraně z civilního trhu. Zbraněmi kategorie A jsou mj. zbraně přímo označeny jako „vojenské zbraně“ a dále zbraně označeny jako „samočinné“ (přičemž vojenské zbraně mohou být samočinné, neboť se jedná o princip funkce zbraně), jejichž typickými zástupci jsou vojenské ruční palné zbraně označované jako útočné pušky a samopaly střílející dávkou za účelem vysoké efektivity při střelbě. Tímto účelem se tedy rovněž odlišují od zbraní určených pro ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory (např. PČR, Celní správa ČR, Vězeňská služba ČR), neboť primárním úkolem těchto bezpečnostních sborů ve smyslu pravomocí svěřených jim právními předpisy rozhodně není účinné ničení živé síly. Na tomto místě Úřad odkazuje na sdělení Celní správy ČR ze dne 9. 12. 2019, na sdělení PČR ze dne 10. 12. 2019 a rovněž na sdělení Vězeňské služby ČR ze dne 12. 12. 2019 doručená Úřadu v rámci šetření prováděného Úřadem (viz odstavce 109, 116 a 125 odůvodnění tohoto rozhodnutí), z nichž vyplývá, že právní předpisy upravující použití služební zbraně příslušníky těchto bezpečnostních sborů neumožňují používat příslušníkům těchto bezpečnostních sborů při výkonu jejich služby zbraně k vojenským účelům. Nicméně skutečnost, že i k vojenským účelům mohou ozbrojené bezpečnostní sbory a rovněž ostatní ozbrojené síly České republiky vyjma AČR za určitých specifických podmínek vojenské zbraně využít, neodejímá sama o sobě těmto zbraním jejich vojenský charakter, neboť jak bylo výše řečeno, jsou určeny primárně k vojenským účelům, které jsou za standardní situace zajišťovány výhradně AČR.

217. Tyto zbraně tedy nemohou být (vyjma udělení výše zmiňované výjimky) legálně drženy civilisty, a to ani pro účely sportovní střelby, myslivosti či ochrany života a majetku, ledaže by u nich došlo k zásadní konstrukční změně, která právě podmiňuje jejich zařazení do kategorie A ve smyslu zákona o zbraních. V případě samočinných zbraní by tedy muselo dojít k zásadní konstrukční přestavbě zbraně ze samočinné např. na zbraň samonabíjecí, která je dostupná na civilním trhu se zbraněmi, tedy zbraň by již nebyla schopna střílet dávkami, v důsledku čehož by došlo ke snížení obecné nebezpečnosti a efektivity zbraně při ničení živých cílů. Totéž platí logicky i naopak, tzn., že z na civilním trhu běžně dostupné samonabíjecí zbraně nelze vytvořit samočinnou zbraň jinak, než zásadní konstrukční přestavbou. Této ovšem nelze dosáhnout pouhým laickým zásahem či prostou záměnou dostupných součástek, neboť je třeba zbraň rozebrat a konstrukčně přestavit tak, aby (ne)umožňovala samočinnou střelbu, tedy střelbu dávkou. Uvedené potvrzuje i relevantní komentářová literatura, dle níž jsou jednou z určujících proměnných pro rozdělení zbraní do jednotlivých kategorií právě konstrukční rozdíly, když komentář k zákonu o zbraních přímo uvádí, že „Jednotlivé kategorie zbraní jsou vymezeny druhově podle konstrukčních odlišností, jejich účinku a u historických zbraní rokem výroby.“[4].

218. Dle názoru Úřadu je tedy samočinná zbraň zásadně konstrukčně odlišná od zbraně samonabíjecí, neboť tato je speciálně konstrukčně upravena tak, aby mohla střílet dávkou, což je zcela zásadní a podstatný parametr (jehož jediným smyslem je vysoká palebná schopnost a účinek proti živým cílům, což je nepochybně znakem vojenských dlouhých ručních palných zbraní), který ji odlišuje od zbraně (dlouhé) samonabíjecí, která je zkonstruovaná tak, že může střílet pouze jednotlivými ranami (např. sportovní střelba, myslivost) a nikoli dávkou. Právě na základě tohoto konstrukčního opatření jsou potom zbraně samočinné zařazeny do kategorie A a zbraně samonabíjecí do kategorie B a C ve smyslu zákona o zbraních, a mají tak odlišný režim. V důsledku uvedeného konstrukčního opatření je rovněž znemožněna záměna součástek mezi zbraněmi samočinnými a samonabíjecími a taktéž i možnost legální přestavby samonabíjecí zbraně na zbraň samočinnou.

219. Na základě uvedeného tedy Úřad konstatuje, že zadavatelem poptávané samočinné verze útočné pušky CZ BREN 2 jsou vojenským materiálem ve smyslu § 28 odst. 1 písm. n) zákona, neboť tyto zbraně jsou speciálně určeny a zkonstruovány pro vojenské účely a zároveň jsou uvedeny v bodu 1 přílohy č. 1 k zákonu, přičemž civilní využití těchto zbraní nepřipadá v úvahu, resp. je právními předpisy zakázáno. Uvedený dílčí závěr Úřadu je přitom plně v souladu s právním názorem uvedeným v rozhodnutí předsedy Úřadu, kterým je Úřad při novém posouzení věci vázán, když tento k povaze útočných pušek CZ BREN 2 konstatoval, že „Konstrukční rozdíl spočívající v umožnění samočinné střelby tak lze dle mého zjištění i bez podrobného technického odůvodnění postaveného na znaleckém posouzení považovat za podstatnou konstrukční úpravu, a to v důsledku konstrukčního opatření, které znemožňuje záměnu součástek jednotlivých verzí zbraní a možnost legální přestavby samonabíjecí varianty útočné pušky na samočinnou útočnou pušku. V důsledku tohoto je na místě konstatovat, že samočinná verze útočné pušky CZ BREN 2 je vojenský materiál dle zákona, u nějž je jeho civilní využití silně omezeno. (…).Zkoumáním zákonných požadavků a relevantní judikatury jsem tedy dospěl k závěru, že útočnou pušku CZ BREN 2 v poptávaném provedení nelze považovat za výrobek mající dvojí využití. Pouhá skutečnost, že přes obecný zákaz nabývání do vlastnictví, držení nebo nošení této zbraně (viz § 9 odst. 1 zákona o zbraních a střelivu) spadající do kategorie A (viz § 4 téhož zákona), mohou za splnění zákonných podmínek útočnou pušku nabýt do osobního vlastnictví civilní osoby, neznamená, že tento výrobek ztrácí svůj vojenský charakter, jelikož ji nemohou žádným zákonným způsobem při soukromém použití využívat pro účel, pro který je konstrukčně určena. (…) V daném případě mám za nesporné, že vojenské využití poptávaných pušek CZ BREN 2 v požadované konfiguraci je jisté, předmětné zbraně vykazují vůči obdobným zbraním používaným pro civilní účely podstatné rozdíly, díky kterým disponují specifickými vlastnostmi, jež mají využití primárně ve vojenském a nikoliv civilním prostředí. Jejich civilní využití pro soukromé účely je přitom zcela vyloučeno a využití pro bezpečnostní účely je pouze hypotetické a okrajové.“.

220. Co se týče pistolí CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO, Úřad opětovně odkazuje na rozhodnutí č. 91-06754-19, kterým ČÚZZS rozhodl o zařazení uvedených zbraní do kategorie A, konkrétně dle § 4 písm. a) bodu 1. zákona o zbraních, tedy mezi zbraně vojenské. K tomu Úřad uvádí následující.

221. Dle § 3 odst. 3 zákona o zbraních věty první v pochybnostech o zařazení typu zbraně nebo střeliva do kategorie podle § 3 odst. 1 zákona o zbraních rozhoduje ČÚZZS.

222. Dle bodu 17. přílohy 1 zákona o zbraních je vojenskou zbraní střelná zbraň, která je určena k vedení námořní, letecké nebo pozemní války.

223. Dle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 369/2002 při zařazování typu zbraně do kategorie ve smyslu zákona o zbraních vychází ČÚZZS z technických kritérií zbraně a dále zejména z funkčních a střeleckých charakteristik zbraně, vzhledu zbraně, celkové délky zbraně,počtu nábojů v podávacím ústrojí zbraně, dosažené kinetické energie střely na ústí hlavně, funkčního principu doplňku zbraně, druhu zápalu střeliva, použitého střeliva ve zbrani, či druhu střely v náboji.

224. Dle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 369/2002 ČÚZZS posoudí typ předložené zbraně podle hledisek uvedených v § 3 odst. 1 této vyhlášky a vydá rozhodnutí o zařazení typu zbraně do kategorie.

225. Dle § 56 správního řádu věty první závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, a jestliže odborné posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu, správní orgán usnesením ustanoví znalce.

226. Podle § 73 odst. 2 správního řádu věty první před středníkem je pravomocné rozhodnutí závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány.

227. Na tomto místě Úřad rovněž odkazuje na komentářovou literaturu, která k výkladu § 73 odst. 2 správního řádu uvádí, že „Závaznost rozhodnutí pro správní orgány znamená, že do obsahu rozhodnutí mohou zasahovat jen způsobem stanoveným zákonem, tzn. zejména prostřednictvím mimořádných opravných prostředků podle správního řádu. Dále to znamená, správní orgány musejí postupovat v souladu s takovým rozhodnutím, tzn. respektovat jeho obsah. Závaznost pravomocného rozhodnutí není prolomena ani § 70 upravujícím tzv. opravné rozhodnutí, které se může týkat pouze oprav zřejmých nesprávností, ne však obsahové stránky správního rozhodnutí. Materiální právní moc rozhodnutí vytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté, tedy překážku řízení podle § 48 odst. 2 správního řádu.“[5].

228. Úřad tedy konstatuje, že vzhledem ke skutečnosti, že ČÚZZS vydal v rámci své zákonem svěřené pravomoci rozhodnutí č. 91-06754-19, kterým na základě posouzení zařadil pistole CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO do kategorie A dle § 4 písm. a) bod 1. zákona o zbraních, tedy mezi vojenské zbraně, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 10. 2019 (viz odstavec 77 odůvodnění tohoto rozhodnutí), a tedy je ve smyslu § 73 odst. 2 správního řádu závazné pro všechny správní orgány, Úřad má povinnost předmětné rozhodnutí respektovat a toto je vůči němu závazné a je významným podkladem pro rozhodnutí Úřadu ve věci posouzení otázky oprávněnosti postupu zadavatele při zadávání přezkoumávané veřejné zakázky. Tu Úřad zdůrazňuje, že ČÚZZS přijímá (s ohledem na znění § 3 odst. 3 zákona o zbraních) rozhodnutí o zařazení zbraně do kategorie ve smyslu zákona o zbraních v souladu s vyhláškou č. 369/2002. ČÚZZS při tomto rozhodování vychází z celkového posouzení zbraně, tj. technických kritérií zbraně a dále posuzuje zbraně rovněž z funkčních a střeleckých charakteristik, z hlediska vzhledu zbraně, celkové délky zbraně,počtu nábojů v podávacím ústrojí zbraně, použitého střeliva ve zbrani atd. (viz § 3 odst. 1 vyhlášky č. 369/2002), tedy dle hlavních charakteristik posuzované zbraně. V předmětném případě přitom ČÚZZS na základě posouzení pistolí CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO autoritativně konstatoval, že se jedná o zbraně kategorie A dle zákona o zbraních, které nejsou ověřeny pro civilní použití. Z odůvodnění předmětného rozhodnutí pak vyplývá, že na základě výsledků provedených odborných činností bylo ČÚZZS rozhodnuto, že dané zbraně splňují požadavky stanovené v § 4 písm. a) bod 1. zákona o zbraních (tzn. jedná se o zbraně vojenské), přičemž dále je v odůvodnění předmětného rozhodnutí výslovně konstatováno, že „pistole je svou charakteristikou určena pro vojenské účely.“.

229. Úřad dodává, že v předmětném případě se jedná o tzv. deklaratorní, neboli osvědčující rozhodnutí. Správní orgán, který jej tedy vydal, tímto pouze autoritativně osvědčil již existující skutečnost, o níž bylo sporu. Právní vztahy deklarované v tomto rozhodnutí, tedy skutečnost, že pistole CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO jsou zbraněmi vojenskými zařazenými do kategorie A dle § 4 písm. a) bodu 1. zákona o zbraních, tedy nejsou založeny teprve tímto rozhodnutím, ale existovaly již před ním.

230. Na tomto místě Úřad sděluje, že nepřehlédl argument navrhovatele uvedený v jeho vyjádřeních ze dne 13. 11. 2019 a 21. 11. 2019, kdy navrhovatel uvádí, že vzhledem ke znění § 1 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních není dána pravomoc ČÚZZS rozhodovat o zařazení zbraní do kategorií ve smyslu zákona o zbraních v případě nabývání těchto zbraní mj. ozbrojenými silami České republiky a tedy se k této problematice ani nemůže relevantně vyjadřovat. Rovněž Úřad nepřehlédl podání navrhovatele doručené Úřadu dne 22. 12. 2019, jehož obsahem je sdělení MPO k dotazu navrhovatele ohledně věcné příslušnosti ČÚZZS rozhodovat v oblasti zbraní, které jsou nabývány ozbrojenými silami České republiky. Co se týče předmětného sdělení MPO, Úřad uvádí, že toto sdělení nikterak nerozporuje výše uvedené dílčí závěry Úřadu ohledně pravomoci ČÚZZS týkající se rozhodnutí o zařazení zbraní do kategorií ve smyslu zákona o zbraních, ačkoli se jedná o zbraně nabývané AČR, tj. ozbrojenými silami České republiky, neboť v tomto sdělení, které Úřadu doručil navrhovatel, MPO pouze cituje dotčená ustanovení zákona o zbraních a nadto pouze uvádí, že zákon o zbraních kategorizaci typu zbraně nespojuje s tím, zda se jedná o zbraň civilní nebo vojenskou. Nad rámec uvedeného za účelem odstranění veškerých pochybností a vyjasnění otázky ohledně věcné příslušnosti ČÚZZS se Úřad z procesní opatrnosti přípisem č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-33430/2019/533/BŠp ze dne 6. 12. 2019 dotázal MPO, zda je ČÚZZS s ohledem na svou právními předpisy svěřenou pravomoc oprávněn závazně rozhodnout o zařazení zbraní do kategorie ve smyslu § 3 a násl. zákona o zbraních i v případě, kdy jsou tyto zbraně poptávány jako součást výzbroje AČR. Ve sdělení MPO doručeném Úřadu dne 12. 12. 2019 v reakci na předmětný přípis je přitom jednoznačně uvedeno, že „ČÚZZS je tak na základě uvedených ustanovení oprávněn vydávat rozhodnutí o zařazení typu zbraně do některé z výše uvedených kategorií bez ohledu na to, zda se jedná o zbraně vojenské (dle § 5 písm. a) zákona o zbraních) nebo o zbraně civilní, přičemž tuto skutečnost neovlivní ani možnost jejich případného nabytí ozbrojenými silami České republiky“. Na základě této skutečnosti má tedy Úřad za prokázané a postaveno najisto, že ČÚZZS na základě své právními předpisy svěřené pravomoci mohl rozhodnout o zařazení předmětných pistolí poptávaných zadavatelem do kategorie ve smyslu zákona o zbraních. Výše uvedený argument navrhovatele předestřený v jeho vyjádřeních ze dne 13. 11. 2019 a 21. 11. 2019 tedy ve světle uvedených skutečností neobstojí a jako takový je třeba jej odmítnout.

231. Na základě všeho výše uvedeného tedy Úřadu nic nebrání, resp. Úřad je povinen, využít předmětné pravomocné rozhodnutí v rámci správního řízení jako důkaz a v rámci posouzení právě šetřeného případu přihlédnout k závěrům v něm uvedeným, neboť předmětné rozhodnutí autoritativně osvědčuje skutečnost, že pistole CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO jsou zbraněmi kategorie A ve smyslu zákona o zbraních, tzn. vojenskými zbraněmi. Z postupu Úřadu v průběhu správního řízení je i zjevné, že tento prostřednictvím žádosti č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-29631/2019/533/AMe ze dne 30. 10. 2019 ověřil, zda je předmětné rozhodnutí pravomocné. Vzhledem ke skutečnosti, že rámci právě šetřeného případu Úřad mj. posuzuje otázku, zda jsou tyto pistole CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO vojenským materiálem ve smyslu zákona, má tedy Úřad za to, že je třeba v souladu s dodržením zásady materiální pravdy uvedené v § 3 správního řádu vyslovené závěry ČÚZZS o tom, že se jedná o zbraně kategorie A reflektovat při samotném rozhodování ve věci, a to i s přihlédnutím k úvahám týkajícím se kategorizace zbraní uplatněným v rozhodnutí předsedy Úřadu.

232. Jak je zjevné z kontextu vedeného správního řízení, Úřad v rámci zrušeného rozhodnutí ze dne 14. 5. 2019 dospěl k závěru, že předmětné zbraně lze subsumovat pod vojenský materiál. V předsedou Úřadu zrušeném rozhodnutí rozvinul Úřad své úvahy o tom, proč se v případě poptávaných verzí pistolí zadavatelem jedná o vojenský materiál, ačkoliv není sporu o tom, že existují i varianty těchto pistolí v jiném provedení, které je však odlišné od zadavatelem poptávané verze (tzn. že zde jsou mezi jednotlivými verzemi zbraní podstatné konstrukční rozdíly). Úvahy Úřadu obsažené v rozhodnutí ze dne 14. 5. 2019 však nebyly rozhodnutím předsedy Úřadu shledány jako dostatečné (přezkoumatelné). Úřad tak byl rozhodnutím předsedy Úřadu zavázán k tomu, aby byl tento závěr lépe osvětlen, a to eventuálně i za případného využití znalce. Vzhledem k okolnostem případu a závěrům obsaženým v rozhodnutí předsedy Úřadu měl Úřad v úmyslu za účelem posouzení této otázky (toho, zda se v případě předmětných pistolí jedná o vojenský materiál) nechat si zpracovat znalecký posudek.

233. Konkrétně měl Úřad v úmyslu znalcem nechat posoudit otázku, zda jsou mezi verzemi pistolí CZ P-10 určenými pro vojenské a pro civilní použití zásadní konstrukční rozdíly, neboť z této odpovědi by Úřad mohl vyvodit závěr o případném charakteru zadavatelem poptávaných zbraní. Za účelem zpracování předmětného znaleckého posudku Úřad proto správní řízení přerušil (viz odstavec 70 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Ovšem vzhledem k dalšímu vývoji ve správním řízení, kdy zadavatel dne 22. 10. 2019 doručil Úřadu podání, jehož přílohu tvořilo mj. rozhodnutí ČÚZZS č. 91-06754-19, dospěl Úřad po nabytí právní moci předmětného rozhodnutí ČÚZZS s ohledem na skutečnosti uvedené v odůvodnění tohoto rozhodnutí k závěru, že zpracování znaleckého posudku se nadále jeví jako nadbytečné, neboť posouzení skutečností, k nimž bylo zapotřebí odborných znalostí, si prostřednictvím tohoto rozhodnutí Úřad opatřil od jiného správního orgánu (tj. ČÚZZS). Konkrétně řečeno ČÚZZS na základě věcného posouzení zadavatelem poptávaných verzí pistolí přímo rozhodl, že se jedná o vojenskou zbraň (resp. vojenské zbraně s ohledem na příslušná výrobní provedení) v kategorii A zákona o zbraních. Úřad tedy konstatuje, že smyslu, kterého chtěl Úřad zpracováním znaleckého posudku dosáhnout (tj. odborné posouzení povahy zbraní CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO), bylo tímto dosaženo. Vzhledem k tomu, že dle názoru Úřadu odpadla překážka, pro niž bylo správní řízení S0105/2019/VZ přerušeno, neboť již dále nebylo třeba činit úkony k získání znaleckého posudku a ve správním řízení dosud nedošlo k ustanovení znalce, Úřad se rozhodl znalce neustanovit a pokračovat ve správním řízení (viz odstavec 79 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Vzhledem ke skutečnosti, že Úřad již jedním odborným posouzením povahy zadavatelem poptávaných pistolí disponoval (se závěrem, že se jedná o zbraň kategorie A) ve smyslu zákona o zbraních, považoval ustanovení znalce v téže věci za nadbytečné rovněž s ohledem na zásadu procesní ekonomie a rovněž s přihlédnutím k textaci ustanovení § 56 správního řádu, dle kterého se znalec ustanovuje za situace, kdy odborné posouzení nelze opatřit od jiného správního orgánu. V tomto případě Úřad v průběhu správního řízení před ustanovením znalce získal rozhodnutí správního orgánu, který disponuje dostatečnými odbornými znalostmi, a který dospěl k závěru, že poptávané verze pistolí CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO spadají do zbraní kategorie A, a že se jedná o zbraně vojenské. Zároveň nelze odhlédnout od skutečnosti, že taktéž ustanovený znalec by byl v rámci podkladů pro vypracování znaleckého posudku seznámen s předmětným rozhodnutím ČÚZZS, které by následně ve svém znaleckém posudku musel zohlednit, stejně tak jako Úřad, a to i za situace, kdy by byl znalecký posudek zpracován.

234. Úřad tedy konstatuje následující. Jak vyplývá z pravomocného rozhodnutí č. 91-06754-19 které vydal ČÚZZS v rámci své právními předpisy svěřené pravomoci rozhodovat v pochybnostech o zařazení typu zbraně ve smyslu zákona o zbraních, pistole CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO jsou zbraněmi kategorie A ve smyslu zákona o zbraních, přičemž z odůvodnění předmětného rozhodnutí se podává, že jsou vojenskými zbraněmi ve smyslu zákona o zbraních. Technická charakteristika zbraně je popsána v odůvodnění rozhodnutí č. 91-06754-19. Na tomto místě Úřad odkazuje na bod 17. přílohy 1 zákona o zbraních, který definuje vojenské zbraně jako střelné zbraně určené k vedení námořní, letecké nebo pozemní války. K tomu Úřad uvádí, že za standardních podmínek (tj. nikoli v mimořádných situacích jako je např. všeobecná mobilizace) je v prostředí České republiky zákonem svěřena pravomoc spočívající v plnění úkolů při vyhlášení válečného stavu primárně AČR, nikoli ostatním ozbrojeným složkám či snad civilistům. Z toho logicky vyplývá, že tyto zbraně jsou primárně určeny a vyvíjeny pro potřeby armády, tedy pro vojenské účely a jsou tomu tedy i přizpůsobeny. K povaze a účelu zbraní dle kategorie A zákona o zbraních Úřad odkazuje na skutečnosti uvedené výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí.

235. K argumentu navrhovatele, že posudek VTÚ předložený zadavatelem spolu s rozhodnutím č. 91-06754-19 v rámci jeho vyjádření ze dne 22. 10. 2019 nelze využít, neboť je zpracován organizací přímo podřízenou zadavateli a rovněž jeho obsah nikterak neprokazuje existenci podstatných konstrukčních rozdílů mezi pistolemi CZ P-10 ve verzi poptávané zadavatelem a ve verzi určené pro „nevojenské“ trhy (viz odstavec 94 odůvodnění tohoto rozhodnutí), Úřad uvádí, že si je samozřejmě vědom postavení VTÚ vůči zadavateli, nicméně současně nelze odhlédnout od skutečnosti, že závěry uvedené v tomto posudku jsou ve shodě se závěry uvedenými v rozhodnutí č. 91-06754-19 vydaném ČÚZZS (přičemž dílčí závěr v tom smyslu, že k obsahu rozhodnutí č. 91-06754-19 Úřad může, resp. má povinnost, v rámci vedeného správního řízení přihlížet, neboť se jedná o pravomocné rozhodnutí vydané správní orgánem v rámci jeho právními předpisy svěřené působnosti, vyvodil Úřad již výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí). V tomto smyslu tedy Úřad nemá důvod pochybovat o relevanci závěrů uvedených v posudku VTÚ, tedy že v případě pistolí CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO se skutečně jedná o zbraně, které nejsou určené pro civilní trh a od pistolí téže modelové řady určených pro civilní trh se zásadním způsobem odlišují a nelze je uplatnit pro civilní trh.

236. Ohledně technicko-konstrukčních odlišností pistolí CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO poptávaných v rámci veřejné zakázky zadavatelem oproti pistolím stejné nebo obdobné modelové řady, které jsou určeny pro civilní trh, Úřad uvádí podotýká, že nepřehlédl skutečnosti uvedené ve vyjádření zadavatele ze dne 10. 12. 2019, v němž zadavatel uvádí, že předmětné pistole jsou vybaveny specifickými vlastnostmi, které jsou příznačné pouze pro vojenské účely (např.funkcionality pro použití za zhoršených světelných podmínek, umožnění vedení střelby při všech možných bojových činnostech, za použití zavedených prostředků individuální ochrany proti zbraním hromadného ničení a při použití zimních doplňků, balistické ochrany a ochranných brýlí, při extrémních klimatických a bojových podmínkách, vyšší požadavky na spolehlivost a životnost, specifická povrchová ochrana zbraně vyžadující minimální odrazivost světelných zdrojů, odolnost proti otěru, korozi, slané a sladké vodě, vlhku, agresivním látkám a produktům vznikajícím při střelbě při použití konzervačních prostředků schválených k používání v AČR, povrchová ochrana zbraně zaručující odolnost proti chemickým látkám používaných v AČR k dekontaminaci materiálu po použití bojových otravných látek a následkům jaderného výbuchu, požadavek na plnou funkčnost zbraně i po provedené dekontaminaci zbraně, uzpůsobení zbraně k upevnění značkovacích a osvětlovacích zařízení aj.), (viz odstavec 114 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Ohledně technicko-konstrukčních rozdílů mezi pistolemi ve vojenské verzi poptávané zadavatelem a ve verzi určené pro civilní použití lze odkázat rovněž na vyjádření dodavatele Česká zbrojovka a.s. ze dne 9. 12. 2019, v němž tento Úřadu potvrdil, že vojenské pistole vyráběné dodavatelem Česká zbrojovka a.s. a zařazené do kategorie A ve smyslu zákona o zbraních „mají i svoji civilní verzi, která z těchto vojenských verzí vychází, ale je konstrukčně odlišná.“ (viz odstavec 108 odůvodnění tohoto rozhodnutí) a rovněž také na sdělení UNOB ze dne 12. 12. 2019, v němž UNOB uvedla, že „Odlišnost pistole příslušníků AČR spočívá zpravidla v tom, že umožňuje použití v kombinaci se zavedenou výstrojí a tedy díky dobrým manévrovacím schopnostem má předpoklady pro bezpečné použití ve stísněných prostorách, umožňuje střelbu za ztížených světelných podmínek (např. použitím tritiových mířidel), umožňuje spolehlivou střelbu pod vodou, umožňuje střelbu vojenským střelivem splňujícím ČOS 130502 (STANAG 4090), zpravidla u speciálních jednotek umožňuje použití s úsťovými zařízeními např. tlumič hluku výstřelu.“, a dále, že „(…) zbraně jsou zkoušeny, ověřovány a tormentovány pro vojenské střelivo (vojenské předpisy a normy např. MOPI se liší od civilních CIP). Zejména se mohou lišit vůlí v uzamykacím uzlu, rozměry vývrtu hlavně, tormentačním tlakem zkušebního náboje. Zpravidla bývá garantovaná spolehlivost funkce ve ztížených provozních podmínkách např. dle TP-VD-637-81 nebo STANAG (rozsah provozních teplot, znečištění …), mohou se vyznačovat zvýšenou odolností povrchových úprav např. vůči slané vodě či odmořovacím prostředkům (po použití v zamořených oblastech), vyznačují se vyšší požadovanou vzájemnou zaměnitelností dílů, dále jsou zpravidla označeny jako vojenský materiál (přejímacími značkami) a v kombinaci s vojenským střelivem se zpravidla tyto zbraně vyznačují vyšší průbojností a nižší ranivostí.“ (viz odstavce 123 a 124 odůvodnění tohoto rozhodnutí).

237. Na tomto místě Úřad považuje za vhodné uvést, že nepřehlédl ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních, dle něhož se zákon o zbraních nevztahuje, není-li dále stanoveno jinak, na zbraně, střelivo a munici, které jsou nabývány nebo drženy ve výzbroji ozbrojenými silami České republiky, Vojenskou policií, bezpečnostními sbory, Vojenským zpravodajstvím nebo ozbrojenými silami anebo sbory jiných států při jejich pobytu na území České republiky, překračování státních hranic České republiky a průjezdu přes území České republiky nebo přeletu nad územím České republiky podle zvláštního právního předpisu nebo mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu, a jsou určeny k plnění jejich úkolů. Ostatně na tuto skutečnost upozorňuje navrhovatel ve svých vyjádřeních ze dne 13. 11. 2019 a 21. 11. 2019. K tomu Úřad uvádí následující. Zákon o zbraních zakazuje vlastnit, držet a nosit vojenské a samočinné zbraně všem osobám spadajícím do jeho osobní působnosti – tj. civilní veřejnost. Vzhledem k tomu, že jak Úřad obsáhle odůvodnil výše v tomto rozhodnutí, v případě posuzovaných zbraní se jedná o zbraně, které jsou primárně určeny pro vojenské účely a pro potřeby AČR, je zřejmé, že aby mohly tyto zbraně svůj vojenský účel plnit, nemůže se na AČR zákaz jejich vlastnictví, držby a nošení vztahovat. Je tedy logické, že na nabývání zbraní AČR se zákon o zbraních nevztahuje. Uvedené ovšem dle Úřadu ničeho nemění na skutečnosti, že zákon o zbraních předkládá konkrétní kategorizaci zbraní, která je obecně platná nehledě na osoby spadající do osobní působnosti této právní normy. Skutečnost, že do kategorií ve smyslu zákona o zbraních lze zařadit rovněž zbraně nabývané ozbrojenými silami České republiky, resp. AČR, potvrzuje rovněž sdělení MPO ze dne 12. 12. 2019, v němž MPO jakožto ústřední správní orgán, který dohlíží na oblast zbraní a střeliva, a jemuž je podřízeno fungování ČÚZZS, Úřadu potvrdilo, že ČÚZZS je oprávněn vydávat rozhodnutí o zařazení typu zbraně do kategorií ve smyslu zákona o zbraních nehledě na to, zda se jedná o zbraně nabývané AČR. Z uvedeného je tedy zřejmé, že kategorizaci zbraní ve smyslu zákona o zbraních lze obecně využít nehledě na znění §1 odst. 2 písm. a) zákona. V tomto smyslu tedy na výše uvedené skutečnosti ničeho nemění ani konstatování PČR, která ve svém sdělení Úřadu ze dne 10. 12. 2019 uvedla, že z hlediska vnitřních potřeb ozbrojených složek je zařazování zbraní do kategorií dle zákona o zbraních neužitečné, neboť v daném případě není otázkou, zda je tato kategorizace užitečná, nýbrž zda je možná, což má Úřad za prokázané, jak vyplývá z výše uvedeného. Úřad tedy konstatuje, že skutečnost, že dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních se zákon o zbraních nevztahuje na zbraně, které jsou nabývány AČR, nikterak nebrání posouzení povahy a kategorizace zbraní poptávaných zadavatelem v tomto správním řízení a tato skutečnost zároveň ničeho nemění ani na tom, že tyto zbraně nejsou způsobilé pro civilní trh.

238. Úřad tedy uzavírá, že rovněž v případě zadavatelem poptávaných pistolí CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO lze přijmout závěr, že se jedná o vojenský materiál ve smyslu § 28 odst. 1 písm. n) zákona. Úřad má za to, že skutečnost, že i v případě pistolí CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO se jedná o zbraně kategorie A ve smyslu zákona o zbraních je způsobilá k přijetí závěru, že se jedná o vojenský materiál. Nelze totiž přehlížet skutečnost, že tyto zbraně jsou rovněž klasifikovány jako vojenské zbraně ve smyslu § 4 písm. a) bodu 1. zákona o zbraních, tedy tyto zbraně lze dle názoru Úřadu chápat jako speciálně určené pro vojenské účely; nejsou určeny pro civilní trh a nemohou se na něm volně vyskytovat, a zároveň jsou uvedeny v bodu 1 přílohy č. 1 k zákonu, přičemž civilní využití těchto zbraní nepřipadá v úvahu, resp. je zákonem o zbraních zapovězeno. Tu Úřad podotýká, že se neztotožňuje s argumentací navrhovatele (viz odstavec 139 odůvodnění tohoto rozhodnutí; a to jak ve vztahu k pistolím CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO, tak i útočným puškám CZ BREN 2), že se v daném případě nejedná o vojenský materiál, jelikož se nejedná o zbraně výlučně užívané AČR a nejedná se tak o zbraně výlučně vojenského užití. Úřad má za to, že naplnění podmínky, aby se jednalo o vojenský materiál, nelze chápat způsobem, že takové plnění může využívat výlučně AČR. Nelze totiž přehlédnout, že definice pojmu vojenský materiál není v zákoně spojována pouze s postupem zadavatele na základě výjimky dle § 29 písm. s) zákona, ale vojenský materiál [dle totožné definice v § 28 odst. 1 písm. n) zákona] je možno poptávat např. i postupem dle § 187 odst. 1 písm. a) zákona, přičemž v tomto případě se jedná o postup při zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti a zadavatelem těchto veřejných zakázek, v rámci kterých je rovněž možno poptávat vojenský materiál, nemusí být výlučně Ministerstvo obrany (pro potřeby AČR). Plnění v podobě vojenského materiálu tak logicky i s ohledem na jazykový výklad jednotlivých ustanovení zákona [srov. § 28 odst. 1 písm. n), § 29 písm. s) a § 187 odst. 1 písm. a) zákona] mohou poptávat i jiné ozbrojené složky či ozbrojené bezpečnostní sbory. Nelze tedy v rámci výkladu výjimky dle § 29 písm. s) zákona, která je předmětem šetření v tomto správním řízení, pojem vojenský materiál vyložit takovým způsobem, aby znemožnil postup zadavatelů, kteří by hodlali zadávat veřejné zakázky postupem dle § 187 a násl. ustanovení zákona, neboť dle názoru Úřadu takový výklad ani nebyl cílem zákonodárce. Naplnění podmínky v podobě výroby nebo obchodu s vojenským materiálem je jedním z předpokladů pro možnost aplikace výjimky dle § 29 písm. s) zákona, a protože se jedná v tomto případě o výjimku, k podmínce výroby nebo obchodu s vojenským materiálem pak přistupují i další zákonné podmínky, které musí zadavatel splnit, aby mohl veřejnou zakázku zadat mimo zadávací řízení.

239. Dále Úřad souhrnně k útočným puškám CZ BREN 2 a pistolím CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO v provedení poptávaném zadavatelem v rámci veřejné zakázky uvádí, že tyto zbraně nelze považovat za výrobek dvojího užití, neboť pouhá skutečnost, že i přes zákonem stanovený zákaz nabývání do vlastnictví, držení a nošení zbraní kategorie A ve smyslu zákona o zbraních mohou tyto zbraně nabýt do vlastnictví či do držby civilní osoby, neznamená, že tyto zbraně ztrácí svůj vojenský účel a charakter, jelikož nemohou být zákonným způsobem při soukromém použití využity pro účel, pro který jsou konstrukčně určeny. Uvedené by platilo i v případě, že by předmětné zbraně byly hypoteticky využívány i jinými ozbrojenými složkami, než je AČR, neboť ani toto využití by neměnilo nic na vojenské podstatě a charakteru těchto zbraní, který je dle názoru Úřadu na základě všeho výše uvedeného jednoznačně dovozen. Úřad uvádí, že nelze vyloučit, že v krizové situaci či v době zvýšených bezpečnostních rizik, kdy nepostačí užití běžných služebních zbraní, kterými jsou primárně příslušníci ozbrojených složek vybaveni, může dojít k pořízení či nasazení účinnějších zbraní (útočných pušek), kterými disponuje i Policie České republiky, jak navrhovatel zjistil a předložil Úřadu. To však neodebírá zbraním, které jsou vyvíjeny a konstruovány pro vojenské účely a představují tak vojenský materiál ve smyslu zákona jejich vojenský charakter. S ohledem na uvedené se tak nelze ztotožnit s nosným argumentem navrhovatele, že mezi šetřenými a civilními verzemi těchto zbraní nejsou podstatné rozdíly. Skutečnost, že jsou v předmětném případě dány významné rozdíly mezi zbraněmi v jejich vojenském a civilním provedení, je zjevná i z toho, že zadavatelem poptávaná varianta zbraně je oproti ostatním verzím téhož modelu zbraně klasifikována jako zbraň kategorie A. Dle Úřadu je vzhledem ke všemu výše uvedenému zjevné, že existuje několik variant jednoho modelu zbraně. Tzn. varianta, která je dostupná, volně obchodovatelná a distribuovatelná na civilním trhu a varianta, která je výslovně kategorizována jako zbraň kategorie A ve smyslu zákona o zbraních, tj. jako zbraň zakázaná. Z uvedeného je zjevné, že varianta zbraně zařazená do kategorie A ve smyslu zákona o zbraních vykazuje podstatné konstrukční rozdíly oproti variantám jiným, které nejsou zařazeny do této kategorie, a které jsou právě díky těmto konstrukční odlišnostem volně obchodovatelné na civilních trzích.

240. Úřad tedy konstatuje, že mezi oběma verzemi zbraní jsou konstrukční rozdíly takového rázu, které jsou způsobilé zapříčinit jejich rozdílnou kategorizaci dle zákona o zbraních. Důsledkem rozdílných kategorizací jsou následně zcela odlišné režimy pro dané verze zbraní na trhu zbraní a dopady na z toho vyplývající právní vztahy (jiné cílové skupiny zákazníků, odlišné podmínky nabývání a nakládání se zbraněmi, režimy při vývozu zbraní aj.). Přestože tedy navrhovatel jako nosný argument svého návrhu dovozuje, že mezi zadavatelem poptávanými „vojenskými“ zbraněmi a jejich civilními verzemi zbraní jsou dle jeho názoru v zásadě nepodstatné rozdíly (neboť dle navrhovatele žádná zbrojovka nevyvíjí konstrukčně jednostranné zbraně pro armádu, ale vždy tak, aby daná zbraň byla s úpravami uplatnitelná na „vojenských“, „služebních“ a „civilních“ trzích), a tedy tyto zbraně jsou používány jak různými ozbrojenými sbory, tak jsou dostupné pro civilní veřejnost, Úřad shora odůvodnil, že tomu tak vlivem jejich odlišné kategorizace dle zákona o zbraních není a být nemůže, neboť civilní verze těchto zbraní totiž nespadají do kategorie A dle zákona o zbraních. „Civilní“ verze těchto zbraní se tedy svou konstrukcí liší od jejich „vojenských“ verzí. Jestliže jsou tak civilní verze pušek BREN 2 i pistolí P-10 zařazeny v kategorii B dle zákona o zbraních, pro účely vojenské mají takové úpravy, které je z kategorie B vylučují a řadí do kategorie A mezi zakázané zbraně. To samo o sobě dle Úřadu předurčuje naplnění podmínky dle § 28 odst. 1 písm. n) zákona, která za vojenský materiál označuje výrobky, které jsou přímo určeny, zkonstruovány nebo přizpůsobeny pro vojenské účely. Jakkoliv tedy navrhovatel může pochybovat o významu a zásadnosti těchto konstrukčních úprav, podstatná je jejich kategorizace na základě individuální charakteristiky napříč různými verzemi (výlučnost verze) téže zbraně. Navrhovatel rovněž uvádí, že zařazení zbraně do kategorie A dle zákona o zbraních automaticky neznamená, že se jedná o „vojenský materiál“ dle zákona. K tomu Úřad uvádí, že podstatné je v daném případě zjištění, že „vojenské verze“ jsou odlišně kategorizovány, což je důsledkem jejich specifik oproti civilním verzím. Právě na odlišné specifikaci od „civilního“ materiálu je však založena podmínka dle § 28 odst. 1 písm. n) zákona. Navrhovatel dále uvádí, že ČÚSSZ není orgánem, který by mohl závazně určovat, zda jde o vojenskou zbraň. K tomu Úřad uvádí, že podstatná je skutečnost, že ČÚSSZ vojenskou verzi pistole P-10 zařadil do jiné kategorie oproti civilní verzi, a tedy se vojenská verze pistole od verze civilní liší, tedy pro vojenské účely byla výrobcem oproti civilní verzi zjevně upravena, neboť je zařazena do kategorie A ve smyslu zákona o zbraních. Ostatně sám Úřad ve svém původním rozhodnutí konstatoval, že zadavatelem poptávané zbraně vykazují oproti jejich civilním verzím podstatné rozdíly (např. specifická povrchová úprava zajišťující odolnost zbraní vůči bojovým otravným látkám a následkům jaderného výbuchu a splňující požadavky na možnost provedení odmořování a dekontaminace při použití zbraní hromadného ničení; vybavení zbraní komponenty na úchyt zbraňového příslušenství, které je součástí zadavatelem požadovaných dodávek zbraní, a jež zahrnuje mj. bojové prostředky sloužící k probíjení pancíře, k nočnímu vidění, k vidění v infračerveném spektru či tlumiče hluku, jejichž prodej je na civilním trhu dle zákona o zbraních zakázán; dále mj. opatření všech zbraní vojenským znakem uvedeným ve schválené dokumentaci zbraně dle specifické normy českého obranného standardu či provedení textilií dodávaných ke zbraním a příslušenství zbraní, u nichž je možné pozorování nočními prostředky, ve speciálním potisku AČR splňujícím ochranné, maskovací a další požadavky dle specifické normy českého obranného standardu).

241. Úřad rovněž nepřehlédl, že zbraně nejsou zadavatelem poptávané jako izolované jednotky, ale jako součást uceleného zbraňového systému společně s příslušenstvím ke zbraním, které tvoří mj. podvěsné granátomety, zaměřovací kolimátorové dalekohledy, vícefunkční laserové značkovače/osvětlovače, zaměřovací systémy, či tlumiče hluku výstřelu, svítilny, pouzdra, sady náhradních dílů pro zbraně. Příslušenství pak musí být zcela kompatibilní s poptávanými zbraněmi. U podstatné většiny zadavatelem požadovaných komponentů je použití pro soukromé účely přímo vyloučeno a zakázáno (např. granátomety, tlumiče hluku výstřelu, laserové zaměřovače), když je zákonem o zbraních na civilním trhu vůbec zakázán jejich prodej, nabývání do vlastnictví a držba, neboť se jedná o zakázaný doplněk zbraně kategorie A ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních ve spojení § 4 písm. c) bodu 1. zákona o zbraních. Dle Úřadu přitom není důležité, zda je možné hypoteticky např. tato zakázaná příslušenství spojit také s civilní verzí zbraně určenou pro soukromé účely, neboť to ničeho nemění na vojenském určení zadavatelem poptávaného zbraňového kompletu (zbraně včetně příslušenství) jako celku. Ohledně možnosti využití těchto komponentů ostatními ozbrojenými složkami Úřad uvádí, jak již bylo řečeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí, že ačkoli toto využití nelze v určitých odůvodněných situacích vyloučit, ničeho to nemění na vojenském charakteru zbraňového kompletu.

242. Úřad tedy uzavírá, že zadavatelem poptávané útočné pušky CZ BREN 2 stejně tak jako pistole CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO (resp. poptávaný zbraňový celek) jsou vojenským materiálem ve smyslu § 28 odst. 1 písm. n) zákona, a je tedy splněna první podmínka nutná pro aplikaci výjimky dle § 29 písm. s) zákona.

243. Zde Úřad odkazuje na právní závěry uvedené v rozhodnutí předsedy Úřadu, a znovu upozorňuje, že je těmito právními závěry v novém projednávání věci vázán, kdy předseda Úřadu ve vztahu k poptávaným útočným puškám BREN 2 konstatoval, že se jedná o vojenský materiál ve smyslu zákona a jako takový jej zadavatel může poptávat v režimu výjimky ze zákona. Ve vztahu k útočným puškám dokonce předseda Úřadu výslovně v bodu 40 odůvodnění předmětného rozhodnutí konstatoval, že „V kontextu výše uvedeného uzavírám, že dle mého zjištění je závěr Úřadu o vojenském charakteru materiálu (poptávané útočné pušky CZ BREN 2) plně v souladu také s rozhodovací praxí SDEU týkající se využití předmětné výjimky vycházející zadávání veřejných zakázek (…) jelikož předmětem veřejné zakázky je nákup zařízení, jehož využití k vojenským účelům je jisté, zatímco jeho využití pro civilní účely je téměř vyloučeno. Takovýto vojenský materiál přitom může být pod předmětnou výjimku podřazen a nemusí nezbytně splňovat pravidla pro zadávání veřejných zakázek. Byl tedy dodržen požadavek restriktivního výkladu a zadavatel unesl důkazní břemeno ohledně existence zvláštních podmínek odůvodňujících aplikaci výjimky.“. Pakliže navrhovatel ve svých vyjádřeních zpochybňuje postup Úřadu při opětovném posouzení případu, a to v tom smyslu, že se Úřad v rámci prováděného šetření zabýval pouze pistolemi CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO, upozorňuje Úřad na to, že je vázán právním názorem předsedy Úřadu vyjádřeném v jeho rozhodnutí, který se plně ztotožnil s původními závěry Úřadu v rozhodnutí Úřadu ze dne 14. 5. 2019 ve vztahu k aplikaci výjimky při nákupu útočných pušek CZ BREN 2 a výslovně v rozhodnutí ve vztahu k tomuto zadavatelem poptávanému materiálu uvedl, že „zadavatel unesl důkazní břemeno ohledně existence zvláštních podmínek odůvodňujících aplikaci výjimky.“.

244. Co se týče pistolí CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO, ve vztahu k nimž shledal předseda Úřadu odůvodnění rozhodnutí Úřadu ze dne 14. 5. 2019 jako nedostatečné, uvádí Úřad, že naplnění podmínek podřaditelnosti pod vojenský materiál ve smyslu zákona zkoumal a posuzoval Úřad při novém projednávání věci v zásadě shodným způsobem, jako tomu učinil ve svém rozhodnutí předseda Úřadu v případě útočných pušek CZ BREN 2 (viz předchozí odstavec odůvodnění tohoto rozhodnutí). Tzn., Úřad vycházel ze skutečnosti, že v předmětném případě zadavatel poptává specifické pistole, které nejsou obchodovatelné na civilním trhu, neboť se jedná o zbraně, které jsou na základě odborného posouzení k tomu příslušným orgánem klasifikovány jako zbraně kategorie A ve smyslu zákona o zbraních, tj. jako zbraně, jež je zakázáno v civilním sektoru nabývat do vlastnictví, držet nebo nosit. Přičemž jak konstatoval ve svém rozhodnutí předseda Úřadu, již samotná skutečnost, že se jedná o zbraň kategorie A ve smyslu zákona o zbraních, tj. o zbraň, která na základě platného legislativního rámce není obchodovatelná na civilním trhu a na tento trh se legálně nemůže dostat, a je tedy zjevné, že se jedná o vojenskou zbraň, implikuje vyvození závěru, že se jedná o vojenský materiál ve smyslu § 28 odst. 1 písm. n) zákona. Jak přitom rovněž podotkl předseda Úřadu ve svém rozhodnutí ze dne 13. 8. 2019, „(…) zákon výslovně pracuje s předpokladem, že pušky a pistole mohou být vojenským materiálem (…)“. Úřad přitom opětovně upozorňuje, že není podstatné, pokud zbraněmi, které jsou zařazeny do kategorie A ve smyslu § 4 písm. a) zákona o zbraních, disponují i některé ozbrojené bezpečnostní sbory či jiné ozbrojené síly České republiky (což Úřad zjistil šetřením) a mohou tyto zbraně za určitých okolností taktéž používat, neboť platný legislativní rámec rozděluje trh se zbraněmi pouze na trh civilní a na trh „necivilní“, přičemž zadavatelem poptávané pistole CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO jsou zařazeny do kategorie A ve smyslu zákona o zbraních, a tedy jsou zbraněmi na civilním trhu zakázanými a nejsou tedy na civilním trhu dostupné. Rovněž tyto pistole na základě svých technicko-konstrukčních charakteristik slouží primárně k plnění vojenských úkolů.

245. Úřad přitom nikterak nezpochybňuje skutečnost, že zadavatel měl v tomto případě možnost předmět veřejné zakázky poptávat i v zadávacím řízení, tj. soutěžit předmět veřejné zakázky otevřenějším způsobem a získat tak příp. i nabídky od jiných dodavatelů zbraní, nicméně pokud zadavatel splní podmínky stanovené zákonem pro naplnění výjimky ve smyslu § 29 písm. s) zákona, umožňuje zadavateli zákon pořídit dané plnění bez zadávacího řízení, resp. není povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení. Jak přitom Úřad popsal a odůvodnil výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, v předmětném případě je splněna první podmínka pro postup dle citovaného ustanovení zákona, tj. podmínka, že předmětem veřejné zakázky musí být výroba vojenského materiálu nebo obchod s ním, kdy vojenský materiál je definován v § 28 odst. 1 písm. n) zákona, neboť se jedná o zbraně, jejichž využití k jiným než vojenským účelům je zákonem zakázáno, jelikož jsou oproti civilním verzím těchto zbraní navržené a zkonstruované speciálně tak, aby jejich účinek, tj. ničení živé síly, byl zcela maximální.

246. Taktéž skutečnost, že zadavatel může v jiných případech pořizovat vojenský materiál v zadávacích řízeních, ačkoli by předmětné výjimky mohl využít pro tyto dodávky, nelze považovat za překážku pro postup zadavatele v právě šetřeném případě. Je totiž zcela na jeho uvážení, zda předmětnou výjimku v konkrétním případě využije, či nikoli. Rovněž argument navrhovatele, že někteří zahraniční zadavatelé poptávají obdobný předmět plnění ve standardním zadávacím řízení, nemění ničeho na skutečnosti, že zadavatel disponuje zákonem svěřenou možností předmětnou výjimku za splnění zákonem stanovených podmínek využít. Je tedy na zadavateli, jakým způsobem přistoupí k zajištění nákupu takového plnění, přičemž při aplikaci výjimky si musí být vědom toho, že pro možnost jejího využití je třeba kumulativního splnění všech podmínek, které zákon stanovuje.

247. K návrhu navrhovatele na provedení důkazu předložením kompletní dokumentace o vývoji zbraní včetně technické dokumentace a všech fází zkoušek a schvalování; technické i výkresové dokumentace pistole CZ P-10 a pušky CZ BREN 2 ve verzích určených pro civilní trh, bezpečnostní složky a pro zadavatele a rovněž fyzického předložení všech tří verzí pistolí a pušek k porovnání; a ověřením specifických vlastností zbraní dodavatele Česká zbrojovka a.s. na dotaz u jiných evropských výrobců zbraní, Úřad uvádí, že vzhledem k okolnostem případu, k výše uvedeným skutkovým zjištěním a k dílčím závěrům uvedeným výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí nepovažoval Úřad již za potřebné provést důkazy navržené navrhovatelem, neboť jak Úřad popsal a podrobně zdůvodnil výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, předmětem veřejné zakázky je obchod se zbraněmi, které splňují podmínky § 28 odst. 1 písm. n) zákona ohledně definice vojenského materiálu. Úřad tak má za to, že skutečnost, kdy jak pistole CZ P-10 C a CZ P-10 F, tak útočné pušky CZ BREN 2 jsou zbraněmi kategorie A ve smyslu zákona o zbraních, je dostatečnou pro to, aby na zadavatelem poptávané plnění bylo nahlíženo jako na vojenský materiál ve smyslu § 28 odst. 1 písm. n) zákona, jelikož je zjevné, že se jedná o zboží určené pro vojenské účely, které není možno volně obchodovat na civilním trhu. Úřad opětovně upozorňuje, že na věci ničeho nemění ani skutečnost, že tyto zbraně mohou být nakupovány i ozbrojenými bezpečnostními sbory či ostatními ozbrojenými silami České republiky, neboť není dán žádný legislativní rámec, který by toto zapovídal. Podstatné je, že současný platný legislativní rámec rozděluje trh se zbraněmi na trh civilní a trh „necivilní“, přičemž zbraně poptávané zadavatelem v rámci šetřené veřejné zakázky jsou zbraněmi kategorie A ve smyslu zákona o zbraních, tedy zbraněmi, které na civilním trhu obchodovatelné legálně nejsou.

248. Na tomto místě Úřad rovněž poznamenává, že k návrhu zadavatele na provedení důkazu materiálem popisujícím etapy vývoje útočných pušek CZ BREN 2 v různých modifikacích a pistolí CZ P-10 C a CZ P-10 F doručeného zadavatelem Úřadu dne 3. 4. 2019 (viz odstavec 29 odůvodnění tohoto rozhodnutí) Úřad nepřihlížel, neboť tento návrh na provedení důkazu byl zadavatelem navržen až po lhůtě stanovené § 251 odst. 5 zákona, tj. až po uplynutí 15 dnů ode dne doručení oznámení o zahájení správního řízení zadavateli. Konkrétně zadavatel provedení předmětných důkazů navrhl dne 3. 4. 2019, přičemž posledním dnem 15 denní lhůty, kdy mohl zadavatel ve správním řízení navrhovat důkazy, byl den 29. 3. 2019, neboť přípis oznamující zahájení správního řízení ve věci přezkoumání předmětné veřejné zakázky Úřadem byl zadavateli (a taktéž i navrhovateli) doručen dne 14. 3. 2019 (viz odstavec 17 odůvodnění tohoto rozhodnutí), a současně byl zadavatel v tomto přípise o podmínkách pro uplatňování návrhů důkazů poučen. K tomu Úřad dodává, že pro posouzení věci a jako podklad pro rozhodnutí Úřad použil, kromě jiného, v zásadě stejný materiál, který v rámci předmětného návrhu na provedení důkazu předložil zadavatel, neboť Úřad tímto materiálem disponoval již dříve, tj. konkrétně ode dne 26. 3. 2019, od dodavatele Česká zbrojovka a.s. a tento materiál byl použít jako podklad pro rozhodnutí. Předmětná dokumentace podává poměrně detailní informace ohledně skutečného účelu, za kterým byly výše uvedené zbraně od počátku vyvíjeny, vyráběny a určeny a rovněž ohledně jejich vlastností stran konstrukčních rozdílů od verzí civilních. Vzhledem ke skutečnosti, že Úřad považoval pro rozhodnutí ve věci za vhodné disponovat podkladem od dodavatele Česká zbrojovka a.s., který by obsahoval srovnání civilních a vojenských verzí zbraní, využil Úřad s ohledem na zásadu procesní ekonomie vyjádřenou v ustanovení § 6 odst. 2 správního řádu dokumentů, které získal na základě jednání dodavatele Česká zbrojovka a.s., neboť považoval za nadbytečné a v rozporu s výše uvedenou zásadou tytéž dokumenty po dodavateli Česká zbrojovka a.s. požadovat prostřednictvím formální žádosti učiněné Úřadem. Úřad uvádí, že pro posouzení šetřené věci, a to především ve vztahu k posouzení povahy předmětu veřejné zakázky, tj. zda se v případě zadavatelem poptávaných zbraní jedná o vojenský materiál ve smyslu § 28 odst. 1 písm. n) zákona, se jevilo jako podstatné disponovat informacemi a údaji od samotného výrobce těchto zbraní, a to nehledě na skutečnost, že argumentace tohoto výrobce, tj. dodavatele Česká zbrojovka a.s., se v tomto smyslu částečně překrývá s argumentací zadavatele.

249. Jako opožděné Úřad vyhodnotil rovněž návrhy důkazních materiálů, které Úřadu po skončení lhůty k podání návrhu doručil navrhovatel (tj. dne 25. 4. 2019 jako přílohy svého vyjádření z téhož dne, dále dne 28. 5. 2019 jako přílohy rozkladu z téhož dne, dne 11. 10. 2019 jako přílohu svého podání z téhož dne a dne 13. 11. 2019 jako přílohu svého vyjádření z téhož dne). Tyto návrhy důkazů tedy byly s ohledem na § 251 odst. 1 a 4 zákona uplatněny opožděně, neboť byly navrhovatelem předloženy po lhůtě k podání návrhu a zároveň se nejedná o takové skutečnosti, které navrhovatel nemohl tvrdit již vůči zadavateli, přičemž navrhovatel Úřadu nikterak neprokázal opak. Úřad tak k těmto návrhům důkazů v rámci správního řízení nepřihlížel.

250. Vzhledem ke všemu výše uvedenému, tj. že Úřad má na základě rozsáhlého odůvodnění tohoto rozhodnutí postaveno najisto, že se v případě zbraní poptávaných zadavatelem v rámci šetřené veřejné zakázky jedná o vojenský materiál ve smyslu zákona, Úřad nepovažoval za potřebné ani důvodné nechat si zpracovat znalecký posudek ohledně toho, zda jsou zadavatelem poptávané zbraně určené výlučně pro vojenské účely, jak požadoval ve svých vyjádřeních navrhovatel, neboť Úřad má za to, že v předmětném případě byl v souladu s § 3 správního řádu zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

251. S ohledem na vše výše uvedené lze tedy dle Úřadu konstatovat, že předmětem veřejné zakázky je obchod se zbraněmi, které jsou speciálně určené, zkonstruované a přizpůsobené pro vojenské účely, přičemž se ve smyslu přílohy č. 1 zákona jedná o ruční střelné zbraně, konkrétně pušky a pistole, a zároveň se nejedná o lovecké či sportovní zbraně ve smyslu citované přílohy zákona.

252. Úřad tedy vzhledem k výše uvedeným skutečnostem konstatuje, že první podmínka umožňující využití výjimky ve smyslu § 29 písm. s) zákona byla v daném případě splněna, neboť předmětem veřejné zakázky je obchod s vojenským materiálem ve smyslu § 28 odst. 1 písm. n) zákona.

K nezbytnosti postupu k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky

253. Další podmínkou pro aplikaci výjimky dle § 29 písm. s) zákona je, aby zadání veřejné zakázky mimo režim zákona bylo nezbytné k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky. K tomuto bodu zadavatel ve svém vyjádření ze dne 21. 3. 2019 uvádí, že postup zadavatele je nezbytný k zajištění obranyschopnosti České republiky a schopnosti plnit závazky vyplývající z členství v NATO právě mj. prostřednictvím modernizace zbraní, jejichž životnost bude končit, a k úplnému dokončení přezbrojení ručními palnými zbraněmi v souladu se Strategií vyzbrojování 2025, přičemž uvedený postup je dle zadavatele rovněž nezbytný z důvodu zajištění bezpečnosti dodávek a udržení úrovně průmyslové základny nezbytné k obraně státu, tj. z důvodu zajištění schopnosti údržby v České republice a suverénních požadavků České republiky na schopnosti obranného průmyslu. Navrhovatel naopak namítá, že zadavatel podmínky pro aplikaci výjimky dle § 29 písm. s) zákona nesplňuje, neboť v případě šetřené veřejné zakázky není dán podstatný bezpečnostní zájem České republiky a postup zadavatele rovněž není k ochraně takového zájmu nezbytný.

254. Právě i s ohledem na závěry přijaté v rozhodnutí Úřadu ze dne 17. 10. 2016 a na vyjádření zadavatele se Úřad nejprve zaměřil na posouzení, jak je možnost využití výjimky dle § 29 písm. s) zákona ve vztahu k právě přezkoumávané veřejné zakázce upravena ve strategických dokumentech přijímaných vládou, které jsou způsobilé definovat bezpečnostní zájmy České republiky, neboť jak vyplývá z článku 346 SFEU, je definice těchto zájmů v kompetenci členských států. V tomto smyslu se Úřad zaměřil především na dokument „Strategie vyzbrojování 2025“ (dostupný na internetové adrese http://www.mocr.army.cz/images/id_40001_50000/46088/strategie-vyzbrojovani-do-2025.pdf), neboť se jedná o základní strategický dokument ministerstva obrany (tj. zadavatele) přijatý vládou, který upravuje vytvoření podmínek pro efektivní zajištění ozbrojených sil účinným a bezpečným vojenským materiálem a současně konkrétně rozpracovává hrozby související se změněným bezpečnostním prostředím v návaznosti na obecnější strategické a spíše koncepční dokumenty, jako jsou Bezpečnostní strategie České republiky, Obranná strategie České republiky, Dlouhodobý výhled pro obranu 2030 či KVAČR 2025. Dále Úřad zohlednil rovněž dokument „Strategie vztahu státu a obranného a bezpečnostního průmyslu v České republice“ (dostupná na internetové adrese https://www.mzv.cz/file/1163948/Strategie_vztahu_statu_a_obranneho_a_bezpecnostniho_prumyslu_CR.pdf), která je obdobně jako Strategie vyzbrojování 2025 vládou přijatým dokumentem rozpracovávajícím konkrétněji a navazujícím na obecný rámec stanovený výše jmenovanými strategickými dokumenty (dále jen „Strategie vztahu státu a obranného a bezpečnostního průmyslu“). K tomu ještě Úřad dodává, že ačkoli se v případě Strategie vztahu státu a obranného a bezpečnostního průmyslu jedná o dokument přijatý vládou již v roce 2013, Úřad nezjistil, že by byl předmětný dokument některým později přijatým koncepčním dokumentem derogován, či že by se jeho obsah stal v důsledku jeho rozporu s obsahem takovýchto pozdějších strategií irelevantním. Úřad proto v rámci posouzení případu zohlednil i tento strategický dokument.

255. Úřad primárně k definici bezpečnostního zájmu uvádí, že v bodě „Vymezení pojmů“ čl. I. „Úvod“ Strategie vyzbrojování 2025 se rozumí „(Podstatným) bezpečnostním zájmem státu – soustava dlouhodobých priorit státu v oblasti obrany a bezpečnosti, na základě kterých stát zajišťuje bezpečnost obyvatelstva, majetku, infrastruktury a nedotknutelnost území státu. (…).“. Dále pak je obecně k pořizování vojenského materiálu v čl. II. „Vyzbrojování v době zvýšené nestability ve světě“ Strategie vyzbrojování 2025 uvedeno, že „Pořizování vojenského materiálu souvisí s ochranou utajovaných informací a bezpečnostní spolehlivostí dodavatelského prostředí. Strategické projekty vyzbrojování musí, jak ve fázi výběru dodavatele, tak ve fázi realizace dodávek a zajištění životního cyklu, respektovat bezpečnost dodávek a suverenitu České republiky. To je možné jen zvýšením podílu účasti obranného průmyslu ČR na dodávkách vojenského materiálu a služeb a zejména zajištěním životního cyklu vojenského materiálu přímo v České republice.“. V čl. III. „Význam obranného průmyslu ČR pro stát“ Strategie vyzbrojování 2025 se potom uvádí, že „(…) je nutné udržovat stávající globálně konkurenceschopné kapacity obranného průmyslu ČR a zajistit jeho rozvoj v těch oblastech, které jsou pro OS ČR zásadní a přitom ve střednědobém horizontu dosažitelné. Strategie vztahu státu a obranného a bezpečnostního průmyslu ustanovuje jako oblasti podstatných bezpečnostních zájmů ČR následující oblasti: ruční a lehké zbraně a munice, (…) Viz Strategie vztahu státu a obranného a bezpečnostního průmyslu s. 11-12. Online dostupné na:http://www.mzv.cz/file/1163948/Strategie_vztahu_statu_a_obranneho_a_bezpecnostniho_prumyslu_CR.pdf.“.

256. V bodě I.2.2 „Implementace přístupů a směrnice EU/EDA k zajištění bezpečnosti dodávek“ čl. V. „Vize vyzbrojování a cíle strategie“ Strategie vyzbrojování 2025 je dále konkrétně k možnosti využití výjimky ve smyslu § 29 písm. s) zákona [potažmo článku 346 odst. 1. písm. b) SFEU] uvedeno, že „Zadání zakázky na vojenský materiál v zahraničí může vést k oslabení domácí průmyslovézákladny nezbytné pro obranu státu. Pokud toto zadání zakázky jasně narušuje bezpečnostdodávek, mohou být aspekty ekonomické efektivnosti podřízeny cíli zajištění dlouhodobéobranyschopnosti státu. V tomto případě je možné výjimečně upustit od opatření pro hospodářskou soutěž a zakázku realizovat s jednoznačným odůvodněním použití článku346 SFEU pro zajištění bezpečnosti dodávek pro konkrétní platformu, a to z hlediskazajištění schopnosti údržby v České republice nebo suverénních požadavků České republikyna schopnosti.Bezpečnost dodávek zahrnuje jak vývoj a přímou průmyslovou výrobu v klíčových sektorech [munice, pěchotní zbraně, (…)], tak i národnívýrobní a opravárenské kapacity k zajištění životního cyklu vojenského materiálu a systémůpořízených v zahraničí.“.

257. V bodě I.2.3 „Klíčové technologie z hlediska zajištění podstatných zájmů bezpečnosti státu a schopností českého obranného průmyslu“ čl. V. „Vize vyzbrojování a cíle strategie“ Strategie vyzbrojování 2025 je dále k bezpečnosti dodávek uvedeno, že „Za zásadní otázku zajištění potřebných vojenských schopností a bezpečnosti dodávek jepovažováno zachování národních klíčových technologií v oblasti obranného průmyslu. (…) Z hlediska pozemní techniky se jedná zejména o klíčové technologie a prostředky pro výrobu,opravy a modernizaci obrněné techniky, speciální dopravní techniku, prostředky velenía řízení a informační technologie, vytváření operačních zásob a výrobu ručních zbranía munice (…).“.

258. Ke konkrétní definici podstatného bezpečnostního zájmu Úřad odkazuje na Strategii vztahu státu a obranného a bezpečnostního průmyslu, kde je v čl. 4 „Interakce státu s průmyslem v jednotlivých fázích činnosti“ uvedeno, že „V kontextu pořizování jsou v současné době definovány tyto oblasti podstatnýchbezpečnostních zájmů ČR: ruční a lehké zbraně a munice, (…).“.

259. Z výše uvedených dokumentů je tedy dle názoru Úřadu zřejmé, že tyto definují podstatný bezpečnostní zájem, kterým je mj. oblast pořízení ručních palných zbraní pro Českou republiku, resp. pro AČR, a zajištění tohoto vojenského materiálu z bezpečnostních a strategických důvodů, a rovněž z důvodů zachování národních klíčových technologií v oblasti obranného průmyslu, od národního výrobce.

260. Na základě výše uvedeného tedy Úřad konstatuje, že šetřená veřejná zakázka splňuje podmínky pro využití výjimky dle článku 346 odst. 1 písm. b) SFEU, tj. § 29 písm. s) zákona, tak, jak jsou vymezené ve Strategii vyzbrojování 2025, neboť zadavatel šetřenou veřejnou zakázku zadává v režimu předmětné výjimky mj. z důvodu zajištění bezpečnosti dodávek, čehož má být dosaženo prostřednictvím zvýšení podílu účasti obranného průmyslu České republiky na dodávkách vojenského materiálu přímo v České republice, tj. v šetřeném případě prostřednictvím zadání veřejné zakázky na nákup ručních palných zbraní národnímu výrobci a dodavateli Česká zbrojovka a.s., přičemž pořízení ručních palných zbraní „od národního výrobce z důvodu potřeby uchování národních klíčových technologií v oblasti obranného průmyslu“ je ve smyslu Strategie vztahu státu a obrannéhoa bezpečnostního průmyslu považováno za podstatný bezpečnostní zájem České republiky. Úřad tedy uvádí, že realizace šetřené veřejné zakázky, tj. nákup ručních palných zbraní od dodavatele Česká zbrojovka a.s., je v souladu se strategickými dokumenty upravujícími obrannou a bezpečnostní strategii České republiky a pořizování vojenského strategického materiálu ve vztahu k výjimce vycházející z článku 346 odst. 1. písm. b) SFEU.

261. Úřad rovněž nepřehlédl, že zadavatel ve Výzvě vymezil předmět veřejné zakázky jako „dodávku vojenského materiálu strategického určení, pro plnění mezinárodních závazků o společné obraně, především k zajištění bezpečnostních zájmů České republiky.“. A rovněž v rozhodnutí o námitkách zadavatel odkazuje na naplňování závazků vyplývajících z členství České republiky v NATO.

262. K tomu Úřad uvádí, že v čl. III. „Bezpečnostní zájmy ČR“ dokumentu „Bezpečnostní strategie České republiky 2015“ (koncepční a strategický dokument přijímaný vládou, dostupný na internetové adrese http://www.mocr.army.cz/images/id_40001_50000/46088/Bezpecnostni_strategie_2015.pdf) jsou stanoveny strategické zájmy České republiky zejména jako „(…) posilování soudržnosti a efektivnosti NATO a EU a zachování funkční a věrohodné transatlantické vazby, naplňování strategického partnerství mezi NATO a EU, včetně posilování jejich spolupráce (…).“.

263. Na tomto místě Úřad uvádí, že navzdory skutečnosti, že důkazní břemeno ohledně zákonnosti využití předmětné výjimky leží výlučně na zadavateli, Úřad zjistil, že zadavatel v odůvodnění otázky existence podstatných bezpečnostních zájmů argumentoval mj. schopností plnit mezinárodní závazky o společné obraně. Proto Úřad v rámci posouzení případu v souladu se zásadou materiální pravdy za účelem zhodnocení veškerých okolností nutných pro zjištění skutkového stavu, přistoupil ke zkoumání obsahu těchto mezinárodních závazků České republiky obdobně, jako to učinil Úřad ve skutkově obdobném případě v rozhodnutí ze dne 17. 10. 2016 (viz odstavec 190 odůvodnění tohoto rozhodnutí).

264. K tomu Úřad konstatuje, že ruční palné zbraně jsou zcela základní výzbrojí vojáka, resp. AČR, a jako takové tedy hrají zcela jedinečnou a nezastupitelnou roli v naplňování úkolů a činností AČR při ochraně bezpečnostních zájmů České republiky, a taktéž při naplňování společných mezinárodních závazků, včetně aliančních závazků vyplývajících České republice z členství v NATO. Právě z důvodu pravidelné účasti vojáků AČR v zahraničních misích jsou ruční palné zbraně využívány na zahraničních misích, jichž se Česká republika účastní a jejichž prostřednictvím dochází k naplňování strategického bezpečnostního zájmu – strategického partnerství mezi NATO a Evropskou unií. K tomu Úřad dodává, že z internetových stránek AČR (dostupné na internetové adrese http://www.mise.army.cz/aktualni-mise/default.htm) vyplývá, že v současné době působí AČR na jedenácti misích (vyjma pozorovatelských misí), a to mj. v operaci „Resolute Support“, kdy např. úkolem strážní roty 11. SR BAF v Bagrámu čítající 173 osob je mj. podílet se na ochraně a obraně základny, přičemž k naplnění tohoto úkolu jsou bezesporu využívány i ruční palné zbraně včetně pistolí a útočných pušek. Dále Úřad poznamenává, že jak vyplývá z Usnesení vlády České republiky ze dne 11. dubna 2018 č. 221, o působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v letech 2018 až 2020 s výhledem na rok 2021 (dostupné na internetové adrese http://www.mise.army.cz/assets/informacni-servis/uv-c_221-z_11_4_2018.pdf), vláda schválila působení AČR v dalších misích i pro období minimálně do roku 2021.

265. Úřad se tedy vzhledem ke všemu výše uvedenému neztotožňuje s názorem navrhovatele, že v případě šetřené veřejné zakázky není dán podstatný bezpečnostní zájem, který by odůvodnil zadání veřejné zakázky v režimu výjimky dle § 29 písm. s) zákona. Na tomto místě Úřad rovněž doplňuje, že podstatný bezpečnostní zájem Úřad nevnímá jako určitou náhle vzniknuvší krizovou situaci, kdy by např. došlo k aktuálnímu ohrožení České republiky. Dle názoru Úřadu je třeba podstatný bezpečnostní zájem vnímat v odlišných intencích, tedy tak, že se jedná o (předem) strategicky stanovené a pojmenované významné oblasti a cíle, kdy pro konstatování, že se jedná o podstatný bezpečnostní zájem, není třeba na straně zadavatele naplnění podmínky časové tísně. Tudíž výše přijatý závěr o tom, že předmět veřejné zakázky splňuje i podmínku ochrany podstatného bezpečnostního zájmu České republiky, odpovídá dle Úřadu výše uvedenému, neboť je zjevné, že vyzbrojení vojáků – členů AČR, výrobky (ručními palnými zbraněmi) tuzemského výrobce naplňuje dikci podstatného bezpečnostního zájmu tak, jak je vykládán Úřadem a rovněž formulován ve výše uvedených strategických dokumentech přijatých vládou.

266. K návrhu navrhovatele na provedení důkazu vyžádáním „rozhodnutí“ zadavatele ve smyslu bodu I.2.4 Strategie vyzbrojování 2025 a dále předložení kompletních dokumentací pistolí CZ P 10, CZ 75 SP 01 Phantom, stávajících útočných pušek zadavatele a útočných pušek CZ BREN 2 a rovněž fyzického předložení obou modelů pistolí i útočných pušek Úřad uvádí, že vzhledem ke skutkovým okolnostem případu a dílčím závěrům uvedeným výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí nepovažoval za potřebné provést důkazy navržené navrhovatelem, neboť jak Úřad popsal a podrobně zdůvodnil výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, realizace šetřené veřejné zakázky zcela zapadá do rámce vytvořeného základními strategickými dokumenty, které definují (podstatné) bezpečnostní zájmy České republiky a rovněž je nezbytná ke splnění závazků České republiky vyplývajících z mezinárodních partnerství a účastí v zahraničních misích. Obsahem těchto strategických dokumentů schválených vládou rovněž zadavatel odůvodňuje svůj postup. Úřad rovněž doplňuje, že otázka posouzení kompatibility v současnosti zadavatelem využívaných zbraní a zbraní, které jsou předmětem veřejné zakázky, není předmětem správního řízení ani s ním nikterak nesouvisí, a proto Úřad v rámci správního řízení kompatibilitu jednotlivých zbraní ve smyslu argumentace navrhovatele neposuzoval. Úřad znovu opakuje, že předmětem správního řízení je posouzení, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem, když zahájil postup směřující k zadání veřejné zakázky s odkazem na obecnou výjimku podle ustanovení § 29 písm. s) zákona, resp. zda jsou kumulativně splněny všechny tři podmínky předvídané citovaným ustanovením zákona.

267. Úřad proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti konstatuje, že v daném případě došlo k naplnění druhé podmínky dle § 29 písm. s) zákona týkající se nezbytnosti realizace veřejné zakázky v daném režimu z důvodu ochrany podstatných bezpečnostních zájmů České republiky. Uvedený dílčí závěr Úřadu plně koresponduje rovněž s právním názorem uvedeným v rozhodnutí předsedy Úřadu, kterým je Úřad v novém posouzení věci vázán, a v němž předseda Úřadu uvedl, že „Vyzbrojení vojáků AČR ručními palnými zbraněmi tuzemského výrobce naplňuje dikci podstatného bezpečnostního zájmu tak, jak je vykládán formulován ve výše uvedených strategických dokumentech přijatých vládou. Shodně s Úřadem tedy uvádím, že realizace šetřené veřejné zakázky je v souladu se strategickými dokumenty upravujícími obrannou a bezpečnostní strategii České republiky a pořizování vojenského strategického materiálu ve vztahu k výjimce vycházející z článku 296 odst. 1. písm. b) Smlouvy o ES, resp. 346 odst. 1. písm. b) SFEU a v daném případě tedy došlo k naplnění druhé podmínky dle § 29 písm. s) zákona týkající se nezbytnosti realizace veřejné zakázky v daném režimu z důvodu ochrany podstatných bezpečnostních zájmů České republiky.“.

K vyloučení nepříznivého vlivu na podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie

268. Poslední podmínka vztahující se k možnosti využít předmětnou výjimku požaduje, aby zadání veřejné zakázky mimo režim zákona nepříznivě neovlivnilo podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům.

269. Navrhovatel v návrhu uvádí, že přímé přidělení šetřené veřejné zakázky dodavateli Česká zbrojovka a.s. povede s ohledem na hospodářskou významnost předmětné veřejné zakázky k narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie se zbraněmi a poškozování konkurentů na tomto trhu, neboť dle navrhovatele má předmět veřejné zakázky smíšený charakter, tj. poptávané zbraně jsou určeny jak pro civilní, služební, tak i vojenský sektor. Zadavatel s tímto tvrzením nesouhlasí, neboť je přesvědčen, že poptávané zbraně a jejich komponenty jsou vojenským materiálem ve smyslu § 29 písm. s) zákona.

270. Podle § 29 písm. s) zákona zadavatel není povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, jde-li o veřejnou zakázku, jejímž předmětem je výroba vojenského materiálu nebo obchod s ním, a tento postup je nezbytný k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky, přičemž tento postup nesmí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům.

271. Úřad k tomu uvádí, že citované ustanovení zákona požaduje, aby nedošlo k narušení hospodářské soutěže na společných navazujících trzích, tj. na vnitřním trhu Evropské unie s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům, pokud by např. předmět plnění veřejné zakázky zahrnoval rovněž marginální integrálně spojené, od zbytku neoddělitelné plnění, které není vojenským materiálem ve smyslu § 28 odst. 1 písm. n) zákona. Uvedený závěr je přijímám i např. v komentářové literatuře[6]. Je-li tedy předmětem veřejné zakázky výlučně vojenský materiál ve smyslu § 28 odst. 1 písm. n) zákona, nemohou být takovým postupem zadavatele podmínky soutěže na trzích Evropské unie s výrobky určenými pro jiné než vojenské účely nepříznivě ovlivněny, neboť se jedná o oddělené trhy.

272. Pro splnění výše uvedené podmínky je tak dle Úřadu typicky dostačující, má-li předmět plnění příslušné veřejné zakázky primárně vojenské využití. Tuto skutečnost potvrzuje i interpretační sdělení Komise (viz odstavce 183 a 184 odůvodnění tohoto rozhodnutí), dle kterého dochází k nepříznivému ovlivnění podmínek hospodářské soutěže na společném trhu s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům, zejména v případě využití institutu nepřímých nevojenských kompenzací (offsetů). Dle zjištění Úřadu však na realizaci šetřené veřejné zakázky nejsou navázány žádné nepřímé nevojenské kompenzace a navrhovatel v tomto směru argumentaci ani nevede.

273. Jak již Úřad výše obsáhle odůvodnil a konstatoval (viz odstavce 216 - 242 odůvodnění tohoto rozhodnutí), má předmět plnění veřejné zakázky zcela jasné určení pro vojenské využití, neboť se jedná o zbraně, jejichž využití k jiným než vojenským účelům je zákonem zakázáno, jelikož oproti civilním verzím těchto zbraní jsou navržené a zkonstruované speciálně tak, aby jejich účinek, tj. ničení živé síly, byl zcela maximální. Výlučně vojenský účel poptávaného předmětu plnění je proto s ohledem na uvedené zcela zjevný. I vzhledem ke skutečnosti, že obchod s těmito zbraněmi na civilním trhu není právními předpisy vůbec umožněn, nelze se v předmětném případě domnívat, že by jednáním zadavatele došlo k nepříznivému ovlivnění podmínek hospodářské soutěže na vnitřním trhu s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům, neboť na takový trh vůbec nezasahuje, když se týká výlučně obchodování na trhu s vojenským materiálem. V tomto smyslu tedy nemohlo ani dojít k vyloučení potenciálních dodavatelů, kteří působí na jiném než vojenském trhu se zbraněmi. Úřad doplňuje, že navrhovatel svoji konstrukci o ovlivnění podmínek na trhu dovozuje ze „smíšeného“ charakteru poptávaného plnění. Jak však Úřad shora dovodil, v daném případě je předmětem poptávky zadavatele ryze vojenský materiál, jakkoli nelze vyloučit, že předmětné zbraně mohou být v určitých situacích využity i osobami pohybujícími se na jiném než vojenském trhu se zbraněmi, jak Úřad rovněž výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysvětlil. V odstavci 240 odůvodnění tohoto rozhodnutí Úřad mj. uvedl, že kategorizace zbraní dle zákona o zbraních má zásadní dopady na trh zbraní (zadavatelem poptávané zbraně nelze distribuovat na civilním trhu se zbraněmi, jelikož se jedná o zbraně kategorie A dle zákona o zbraních), přičemž zákon o zbraních upravuje oblast zbraní a střeliva v souladu s příslušnými právními akty Evropské unie (směrnice Rady Evropských společenství č. 91/477/EHS ze dne 18. června 1991 o kontrole nabývání a držení zbraní). V tomto kontextu se tak trhem rozumí vnitřní trh Evropské unie, který je ze strany Evropské unie směrnicemi harmonizován.

274. Na tomto místě Úřad rovněž odkazuje na právní názor uvedený v rozhodnutí předsedy Úřadu, jímž je Úřad v novém posouzení věci vázán, a v němž předseda Úřadu vedl, že „Gros otázky existence nepříznivého vlivu na podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu ovšem leží v posouzení první podmínky, tedy charakteru plnění jako vojenského materiálu, neboť je-li předmětem veřejné zakázky výlučně vojenský materiál ve smyslu § 28 odst. 1 písm. n) zákona, nemohou být takovým postupem zadavatele podmínky soutěže na trzích Evropské unie s výrobky určenými pro jiné než vojenské účely nepříznivě ovlivněny, neboť se jedná o oddělené trhy.“. Úřad opětovně upozorňuje, že je vázán právním názorem nadřízeného správního orgánu, tj. v předmětném případě právním názorem vysloveným v rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 13. 8. 2019. Vzhledem ke skutečnosti, že z předmětného rozhodnutí předsedy Úřadu je zjevné, že dle předsedy Úřadu má posouzení naplnění první podmínky výjimky dle § 29 písm. s) zákona přímý dopad na naplnění třetí podmínky předmětné výjimky ze zákona, vycházel Úřad při opětovném posouzení věci z tohoto dílčího závěru předsedy Úřadu. Pro naplnění první podmínky výjimky ze zákona je přitom v předmětném případě podstatné, zda se jedná o vojenský materiál či nikoliv. Vzhledem ke skutečnosti, jak Úřad dovodil a obšírně odůvodnil výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, že v předmětném případě nejsou zbraně poptávané zadavatelem v rámci veřejné zakázky určené pro civilní trh (resp. nejsou na něm legálně obchodovatelné), neboť se jedná o zbraně kategorie A ve smyslu zákona o zbraních, tj. o zbraně na civilním trhu zakázané, jedná se o zbraně pro výlučně vojenské využití a jako takové představují vojenský materiál ve smyslu zákona. S ohledem na skutečnost, že tyto zbraně, jak již bylo popsáno, nelze obchodovat na civilním trhu, přičemž právní předpisy jiný než civilní a necivilní trh se zbraněmi nerozlišují, nemůže dle názoru Úřadu dojít k nepříznivému ovlivnění podmínek hospodářské soutěže na tomto civilním trhu. Charakter poptávaného plnění tak v daném případě naplňuje i tuto třetí zákonnou podmínku. Dle názoru Úřadu nelze výše citovaný výklad předsedy Úřadu (vliv splnění první podmínky na podmínku třetí), potažmo výklad Úřadu uvedený nyní v předmětném rozhodnutí, považovat za zjevně nesprávný a nelogický, jak uvádí navrhovatel ve svém vyjádření ze dne 13. 11. 2019. V tomto ohledu je třeba reflektovat skutečnost, jaký druh vojenského materiálu je poptáván, což může do určité míry ovlivňovat blízkost vzájemné vazby naplnění první a třetí podmínky. Za situace, kdy předmětem plnění veřejné zakázky jsou zbraně – pistole a útočné pušky (přičemž vojenský materiál nemusí představovat pouze zbraně) – jejichž pořízení je legislativně upraveno způsobem, který v zásadě dělí trh na dvě části, a to tak, že zbraně kategorie A ve smyslu zákona o zbraních nemohou být obchodovány na civilním trhu, a Úřad ve vztahu k naplnění první podmínky dovodil, že v případě pistolí CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO i v případě útočných pušek CZ BREN 2 se jedná o zbraně kategorie A ve smyslu zákona o zbraních, lze spatřovat úzkou vazbu na naplnění třetí podmínky v podobě nemožnosti nepříznivého ovlivnění podmínek hospodářské soutěže na vnitřním trhu s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům, jelikož je zjevné, že „standardní“ trh postupem zadavatele nemůže být ovlivněn, což je vyloučeno z povahy pořizovaného plnění. Poptávané zbraně nelze totiž na civilním trhu se zbraněmi legálně obchodovat.

275. Úřad tedy ve vztahu k šetřené veřejné zakázce konstatuje, že byla splněna i poslední podmínka dle ustanovení § 29 písm. s) zákona, tj. že postupem zadavatele směřujícím k zadání šetřené veřejné zakázky mimo zadávací řízení nedošlo k nepříznivému ovlivnění podmínek hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie se zbraněmi, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům.

276. S ohledem na výše uvedené proto Úřad konstatuje, že zadavatel v šetřeném případě naplnil všechny podmínky pro použití výjimky zakotvené v § 29 písm. s) zákona umožňující „zadání“ veřejné zakázky mimo režim zákona.

K dalším namítaným skutečnostem

277. K námitce navrhovatele ohledně nevypořádání námitek navrhovatele zadavatelem v rozhodnutí o námitkách, konkrétně ohledně nevypořádání námitky týkající se technických odlišností pistole CZ P-10 a útočné pušky CZ BREN 2 od civilních (popř. služebních) verzí těchto zbraní a námitky týkající se existence podstatného bezpečnostního zájmu České republiky Úřad uvádí následující.

278. K námitce technických odlišností pistole CZ P-10 a útočné pušky CZ BREN 2 od civilních (popř. služebních) verzí těchto zbraní zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl rozsáhlý výčet vlastností a konstrukčních změn předmětných zbraní, které zadavatelem poptávané vojenské verze pistolí a útočných pušek dle jeho názoru odlišují od verzí určených pro civilní využití, a dle zadavatele svědčí o skutečnosti, že se jedná o vojenský materiál ve smyslu § 28 odst. 1 písm. n) zákona (viz odstavec 168 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad uvádí, že skutečnost, že navrhovatel nepovažuje zadavatelem uvedená specifika zbraní za „technické odlišnosti“, neznamená, že zadavatel se k předmětné námitce navrhovatele konkrétně nevyjádřil či ji nevypořádal. K námitce týkající se existence podstatného bezpečnostního zájmu České republiky zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že ochranu podstatného bezpečnostního zájmu spatřuje především v zajištění samostatnosti a bezpečnosti dodávek a dokončení přezbrojení AČR moderními ručními zbraněmi mj. z důvodu zajištění obranyschopnosti České republiky a schopnosti plnit závazky vyplývající z členství NATO, přičemž ve své argumentaci zadavatel odkázal rovněž na strategické dokumenty schválené vládou, které jsou způsobilé definovat bezpečnostní zájmy České republiky, a z nichž při zadávání veřejné zakázky vycházel, a rovněž na právní závěry vyslovené v obdobné věci v rozhodnutí Úřadu ze dne 17. 10. 2016 (viz odstavec 169 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad v kontextu výše uvedeného rovněž upozorňuje na to, že ani v rozhodnutí předsedy Úřadu, kterým je Úřad v novém posouzení věci vázán, není na žádném místě uvedeno, že by se Úřad měl v opětovném posouzení věci zabývat otázkou (ne)přezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách, resp. že by závěr Úřadu o řádnosti rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele zachycený v bodech 137 a násl. rozhodnutí ze dne 14. 5. 2019 byl vadný.

279. Úřad tedy konstatuje, že zadavatel se s předmětnými námitkami navrhovatele v rozhodnutí o námitkách vypořádal ve všech souvislostech, podrobně, jednoznačně a zároveň srozumitelně, tj. rozhodnutí o námitkách je co do částí namítaných navrhovatelem dle názoru Úřadu přezkoumatelné

280. K argumentu zadavatele, že navrhovatel v některých částech návrhu rozšiřuje svou argumentaci nad rámec podaných námitek, uvádí Úřad, že jak vyplývá z obsahu návrhu, navrhovatel svou argumentaci uplatněnou v námitkách následně v návrhu pouze rozvíjí, resp. jedná se pouze o podrobnější rozpracování stejných argumentů. Úřad tedy uzavírá, že navrhovatel v návrhu nikterak věcně nerozšířil svou argumentaci uplatněnou dříve v podaných námitkách, neboť tuto argumentaci pouze rozpracoval v reakci na rozhodnutí o námitkách. Podstatou námitek i návrhu je shodně zpochybnění podmínek pro uplatnění postupu dle § 29 písm. s) zákona.

", "next": 238905}