170. Jak Úřad předeslal již výše, správní řízení bylo zahájeno vydáním příkazu a příkaz byl prvním úkonem v řízení. Žádná lhůta pro vydání rozhodnutí tedy nezačala běžet. Shromáždění indicií o přestupcích neznamená počátek běhu 30 denní lhůty pro vydání rozhodnutí, jak se mylně domnívá obviněný. V daném případě začala tato lhůta běžet podáním odporu. Příkaz zahrnuje skutková zjištění ze tří postupně vedených správních řízení zahájených na návrh, kdy poslední z těchto řízení bylo pravomocně ukončeno usnesením ze dne 14. 3. 2018. Úřad postupoval v souladu se zásadou procesní ekonomie (hospodárnosti) stanovenou v § 6 odst. 2 správního řádu a v rámci jednoho příkazu rozhodl o všech zadavatelem postupně spáchaných přestupcích. Příkaz byl obviněnému doručen dne 19. 4. 2018 a lhůta pro vydání rozhodnutí začala běžet dne 26. 4. 2018, kdy obviněný podal odpor. Z uvedeného přehledu dat je zřejmé, že lhůta pro vydání rozhodnutí je dodržena.
Lhůta k provedení úkonu
171. V dalším textu se Úřad vyjádří k tvrzením zadavatele týkajícím se výzvy k vyjádření a stanovených lhůt (viz kap. Odpor obviněného, bod 26.). Obviněný podal proti příkazu odpor dne 26. 4. 2018 a tímto úkonem se odpor automaticky ruší. Předně Úřad uvádí, že obviněnému žádnou výzvu k odůvodnění podaného odporu ve lhůtě 7 dnů nezasílal. Úřad určil obviněnému usnesením ze dne 27. 4. 2018 lhůtu 7 dnů k možnému navrhování důkazů a vyjádření se. To je právem účastníka, nikoli jeho povinností. Toto usnesení bylo podle doručenky datové zprávy do datové schránky obviněného doručeno 27. 4. 2018. Zadavatel jednou tvrdí, že si tento dokument z datové schránky vyzvedl až ve středu 2. 5. 2018 (z důvodu státního svátku a dovolené), podruhé hovoří o doručení v pátek pozdě odpoledne (27. 4. 2018). Obviněný nejenže nerozlišuje jednotlivé úkony učiněné Úřadem a nechápe jejich význam (odůvodnění odporu vs. vyjádření stanoviska ve správním řízení), ale ať už záměrně či z nevědomosti uvádí i chybná data doručení mnoha dokumentů (27. 4. 2018 vs. 2. 5. 2018 u usnesení, totéž u doručení příkazu – dle doručenky 19. 4. 2018, dle obviněného 20. 4. 2018). Usnesením stanovenou lhůtu 7 dnů nepovažuje Úřad za nikterak krátkou, jde o lhůtu standardní a přiměřenou složitosti úkonu. Pokud obviněnému daná lhůta připadala nedostatečná, mohl požádat o její prodloužení. Ve stanovené lhůtě zadavatel naopak zaslal Úřadu písemnost „Odůvodnění odporu proti příkazu“.
172. Úřad dodává, že při stanovení konkrétních lhůt k provedení úkonu musí nejen zohlednit práva účastníka řízení, ale musí mít na zřeteli i jednu ze základních zásad činnosti správních orgánů, a to vyřídit věc bez zbytečných průtahů.
Dodavatel JIKA CZ s.r.o.
173. Úřad nerozumí, jakou souvislost mají dedukce zadavatele pod bodem 28. odůvodnění s projednávanými přestupky. Zadavatel zde poukazuje na své zjištění, že dodavatel JIKA CZ s.r.o. se v minulosti dopustil pochybení při plnění smluvního vztahu s jiným zadavatelem a že tato skutečnost mohla být důvodem pro jeho vyloučení podle § 48 odst. 5 zákona, avšak zadavatel tak neučinil. Obviněný dodává, že návrhy nebo podněty takových dodavatelů mohou být účelové. Úřad k tomu uvádí, že v daném správním řízení se z moci úřední zabývá přestupky zadavatele. Jestli se někdy dodavatel JIKA CZ s.r.o. dopustil nějakého pochybení či mohl být vyloučen, resp. že jeho návrh může být účelový, není předmětem tohoto řízení a uváděné skutečnosti s přestupky zadavatele nemají žádnou logickou souvislost, a to ani vzdáleně.
K výroku X. rozhodnutí – uložení pokuty
174. Úřad posoudil postup zadavatele a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť zadavatel svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupků podle § 268 odst. 1 písm. d) a e) zákona.
175. Podle § 29 písm. a) přestupkového zákona odpovědnost za přestupek zaniká uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 5 zákona činí 5 let.
176. Podle § 270 odst. 3 zákona (účinného od 1. 10. 2016 do 30. 6. 2017) odpovědnost zadavatele za přestupek (dříve správní delikt) zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán (týká se přestupků podle výroků I., II., III., V., VIII.). Podle § 270 odst. 5 zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017 činí (objektivní) promlčecí doba taktéž 5 let (týká se přestupků podle výroků IV., VI., VII. a IX.).
177. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
178. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 270 odst. 5 zákona, resp. § 270 odst. 3 zákona ve znění do 30. 6. 2017. Ke spáchání přestupku dle výroku I. rozhodnutí došlo dne 10. 2. 2017, tedy dne následujícího po marném uplynutí 15 denní lhůty pro vyřízení námitek podaných stěžovatelem. Ke spáchání přestupku podle výroku II. rozhodnutí došlo dne 15. 5. 2017 odesláním rozhodnutí o námitkách, ve kterém se zadavatel (obviněný) podrobně, popř. vůbec nevyjádřil ke skutečnostem uvedeným navrhovatelem v námitkách, čímž postupoval v rozporu s ustanovením § 245 odst. 1 zákona. Pro úplnost Úřad uvádí, že jiné rozhodnutí o námitkách, které by povinnostem stanoveným v § 245 odst. 1 zákona dostálo, zadavatel navrhovateli neodeslal. Ke spáchání přestupku dle výroku III. rozhodnutí došlo dne 6. 6. 2017, když obviněný ve lhůtě dle § 252 odst. 1 zákona (která skončila dne 5. 6. 2017) nedoručil Úřadu v rámci správního řízení sp. zn. S0206/2017/VZ své vyjádření k návrhu 1. Ke spáchání přestupku podle výroku IV. rozhodnutí došlo dne 26. 1. 2018, když obviněný ve lhůtě dle § 252 odst. 1 zákona (která skončila dne 25. 1. 2018) nedoručil Úřadu v rámci správního řízení sp. zn. S0014/2018/VZ své vyjádření k návrhu 3. Ke spáchání přestupku podle výroku V. rozhodnutí došlo dne 6. 6. 2017, když obviněný ve lhůtě dle § 252 odst. 1 zákona (která skončila dne 5. 6. 2017) nezaslal Úřadu v rámci správního řízení sp. zn. S0206/2017/VZ kompletní dokumentaci o zadávacím řízení. Ke spáchání přestupku podle výroku VI. rozhodnutí došlo dne 22. 8. 2017, když obviněný ve lhůtě dle § 252 odst. 1 zákona (která skončila dne 21. 8. 2017) nezaslal Úřadu v rámci správního řízení sp. zn. S0323/2017/VZ kompletní dokumentaci o zadávacím řízení. Ke spáchání přestupku podle výroku VII. tohoto rozhodnutí došlo dne 26. 1. 2018, když obviněný ve lhůtě dle § 252 odst. 1 zákona (která skončila dne 25. 1. 2018) nezaslal Úřadu v rámci správního řízení sp. zn. S0014/2018/VZ kompletní dokumentaci o zadávacím řízení. Ke spáchání přestupku podle výroku VIII. tohoto rozhodnutí došlo dne 6. 6. 2017, když obviněný ve lhůtě dle § 252 odst. 1 zákona (která skončila dne 5. 6. 2017) neodeslal Úřadu v rámci správního řízení sp. zn. S0206/2017/VZ textovou část zadávací dokumentace způsobem stanoveným v § 252 odst. 3 zákona. Ke spáchání přestupku podle výroku IX. tohoto rozhodnutí došlo dne 22. 8. 2017, když obviněný ve lhůtě dle § 252 odst. 1 zákona (která skončila dne 21. 8. 2017) neodeslal Úřadu v rámci správního řízení sp. zn. S0323/2017/VZ textovou část zadávací dokumentace způsobem stanoveným v § 252 odst. 3 zákona.
179. Úřad se o spáchání přestupků dozvěděl v souvislosti s vedením správních řízení sp. zn. S0206/2017/VZ, S0323/2017/VZ a S0014/2018/VZ o přezkoumání úkonů zadavatele. Řízení o přestupcích bylo zahájeno dne 19. 4. 2018, kdy obviněný obdržel příkaz č. j. ÚOHS-S0144/2018/VZ-11748/2018/513/IHl z téhož dne. K uplynutí lhůty vymezené zákonem pro řízení tedy nedošlo a odpovědnost zadavatele za přestupky uplynutím promlčecí doby nezanikla.
180. Podle § 41 odst. 1 zákona o přestupcích se za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější.
181. Podle § 268 odst. 2 písm. b) zákona se za přestupek uloží pokuta do 20 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona.
182. Podle § 268 odst. 2 písm. c) zákona se za přestupek uloží pokuta do 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona.
183. Přestupek nejpřísněji trestný je přestupek uvedený ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí, neboť za přestupek spočívající v nerespektování zákonného postupu při vyřizování námitek lze uložit vyšší pokutu (do 20 mil. Kč) než za přestupky spočívající v porušení ustanovení § 252 zákona (do 1 mil. Kč).
184. U přestupků podle výroku I. a II. rozhodnutí [přestupky podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona] je horní hranice sazby pokuty stejná – do 20 mil. Kč podle § 268 odst. 2 písm. b) zákona. V projednávaném případě se uloží trest za přestupek nejzávažnější, jímž podle Úřadu je přestupek uvedený ve výroku I. rozhodnutí, tedy nevyřízení námitek Ing. Roberta Kosky. Přestupek podle výroku II. rozhodnutí je z tohoto pohledu méně závažný, neboť zadavatel námitky navrhovatele vyřídil alespoň částečně. Správní trest tak Úřad ukládá za přestupek uvedený ve výroku I. rozhodnutí.
185. Podle § 37 zákona o přestupcích při určení druhu a výměry správního trestu se přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, dále k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchání jedním skutkem nebo více skutky nebylo rozhodnuto ve společném řízení a dále k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem. Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku, způsobem spáchání přestupku, okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti ze zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).
186. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 46/2011-78 ze dne 6. 12. 2012 vyplývá, že je-li výše uložené pokuty výsledkem správního uvážení Úřadu a rozhodnutí je vydáváno s využitím zákonem uložené diskrece, je povinností Úřadu zabývat se všemi hledisky, která jsou pro posouzení výše pokuty nezbytná, nadto musí zohlednit i další skutečnosti, jež mohou mít na konkrétní výši pokuty vliv. Klíčovou je pak podmínka, aby z rozhodnutí bylo seznatelné, jaké konkrétní úvahy vedly správní orgán k uložení pokuty v příslušné výši, a aby výše pokuty s ohledem na zvažovaná kritéria a zákonnou limitaci vyhověla podmínce přiměřenosti.
187. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že pro obviněného ze zákona vyplývá povinnost přezkoumat a vyřídit námitky proti jeho úkonům či postupu. Tuto uloženou povinnost obviněný v daném případě nesplnil, když námitky stěžovatele Ing. Roberta Kosky nevyřídil v souladu s § 245 zákona, vůbec se jimi nezabýval a ponechal je bez jakékoli odezvy ze své strany, a to i poté, kdy od stěžovatele obdržel upozornění na nevyřízení námitek.
188. Následkem protiprávního jednání obviněného bylo, že se stěžovatel vůbec nedozvěděl o postoji zadavatele vůči jím namítaným skutečnostem obsaženým v podaných námitkách (včetně poučení o možnosti podat návrh k Úřadu). Legitimní očekávání stěžovatele, že na jeho námitky bude ze strany zadavatele náležitě a včas reagováno, tak nebylo naplněno a naplněn nebyl ani základní účel námitek, tedy především odůvodnění postoje zadavatele k namítaným skutečnostem a sdělení, proč námitkám příp. nevyhovuje. Přitom úkon zadavatele spočívající ve vyřízení námitek, resp. poskytnutí věcného stanoviska zadavatelem stěžovateli, nelze nikterak zhojit či nahradit.
189. Zadavatel tímto nezákonným postupem narušil právní jistotu a očekávání stěžovatele, že jeho námitky zadavatel odpovědně zváží a případně provede opatření k nápravě. Povinnost vyřídit námitky ve lhůtě stanovené zákonem je projevem zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. I kdyby zadavatel z nějakého důvodu (i formálního) námitky odmítl, stěžovatel má právo se o vyřízení svých námitek v každém případě dozvědět, což se v daném případě nestalo. Zadavatel ani na konkrétní výzvu Úřadu (viz usnesení z 13. 6. 2017) k doložení rozhodnutí o námitkách stěžovatele (pokud bylo vyhotoveno) žádné rozhodnutí nezaslal a ani jinak se k této věci nevyjádřil a nezdůvodnil, proč námitky právě tohoto stěžovatele nevyřídil (když Úřadu je známo, že námitky jiných dodavatelů vyřizoval).
190. Pokud jde o intenzitu porušení zákona při spáchání správního deliktu podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona (při vyřizování námitek), lze na škále od nejmírnější intenzity porušení (např. drobné opomenutí vyrovnat se v rozhodnutí o námitkách s jednotlivou dílčí námitkou, která příp. ani nemusí souviset přímo se zadávacím řízením nebo nepatrně opožděné odeslání rozhodnutí o námitkách), přes porušení zákona střední intenzity (např. chybějící poučení o možnosti podat návrh k Úřadu, nedostatečně podrobné a srozumitelné či chybějící odůvodnění odmítnutí námitek), dospět až k opačnému konci škály, tedy k porušení zákona nejvyšší intenzity, jímž je právě situace, kdy zadavatel o námitkách nerozhodne vůbec, tedy na doručené námitky vůbec nereaguje. Úřad proto delikt, který spáchal zadavatel, může označit jako porušení daného ustanovení zákona nejvyšší síly.
191. Ze všech uvedených důvodů považuje Úřad projednávaný přestupek za přestupek závažného charakteru.
192. Úřad neshledal žádné polehčující okolnosti svědčící ve prospěch obviněného.
193. Jako přitěžující okolnost Úřad zohlednil, že obviněný se dopustil ještě dalších osmi přestupků, když nevyřídil část námitek navrhovatele a když Úřadu neodeslal/nedoručil v postupně vedených správních řízeních dokumentaci o zadávacím řízení, své vyjádření k návrhu a zadávací dokumentaci ve lhůtě a ve formě stanovené zákonem.
194. Pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona. Po zvážení všech okolností případu Úřad při určení výměry uložené pokuty preferoval právě preventivní charakter uložení sankce. Úřad má za to, že bylo záměrem zákonodárce právě delikty spojené s vyřizováním námitek znatelně postihovat, když za tento delikt stanovil horní hranici možné pokuty na 20 mil. Kč, a to bez ohledu na cenu veřejné zakázky. Úřad však po zohlednění všech výše uvedených okolností ukládá zadavateli pokutu ve výši 200 000 Kč, přičemž stanovená výše pokuty je na spodní hranici zákonné sazby, přesto dle Úřadu naplňuje vzhledem k okolnostem případu obě funkce právní odpovědnosti.
195. Při určení výše pokuty Úřad přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Z výkazu zisku a ztráty zadavatele za rok 2016 (dostupný na internetových stránkách zadavatele) Úřad zjistil, že jeho výsledek hospodaření před zdaněním se pohyboval kolem 70 milionů Kč. Stanovenou pokutu tak je zadavatel podle názoru Úřadu vzhledem ke svým finančním možnostem schopen uhradit. Výše pokuty s ohledem na zvažovaná kritéria a zákonný limit vyhovuje podmínce přiměřenosti a nemůže zvlášť negativním způsobem ovlivnit ekonomickou situaci zadavatele.
196. Úřad rovněž ze své úřední činnosti ověřil, zda obviněný nespáchal projednávané přestupky v souběhu s delikty/přestupky, o nichž Úřad rozhodl již dříve, a zjistil, že tomu tak nebylo.
197. Obviněný se v „Odůvodnění odporu proti příkazu“ a ve svém stanovisku k podkladům rozhodnutí široce vyjadřuje k výši pokuty. Pokutu považuje za nepřiměřenou a řádně neodůvodněnou, poukazuje na účelovost části prostředků a zdůrazňuje své organizační členění na provozní jednotky s funkční samostatností při zadávání zakázek podle § 17 zákona, kdy v daném případě byl zadavatelem rektorát ČVUT. Ohledně svého zisku za rok 2016 podotýká, že zisk po zdanění činil 50 mil. Kč, avšak Úřad zdůvodnil výši pokuty odkazem na zisk před zdaněním (70 mil. Kč). Výsledek hospodaření „Školy“ byl po zdanění 4,251 mil. Kč a výsledek hospodaření „Kolejí a menz“ ve výši 46,479 mil. Kč. K prokázání vnitřního členění zadavatel doložil Statut ČVUT a jako doklad o výsledku hospodaření předložil Výroční zprávu o hospodaření za rok 2016.
198. Ze Statutu ČVUT Úřad ohledně členění zadavatele zjistil, že jeho součástí jsou fakulty, vysokoškolské ústavy a další součásti. O těchto součástech Statut zároveň uvádí, že nejsou právnickými osobami. Dále se v příloze Statutu uvádí, že ČVUT hospodaří jako jedna účetní jednotka a pro vnitřní potřebu vede střediskové účetnictví. Součástí zaslané Výroční zprávy o hospodaření za rok 2016 jsou mj. výkazy zisku a ztráty, a to sumář ČVUT a samostatně výkaz školy a výkaz kolejí a menz.
199. Úřad se při stanovení výše pokuty vždy zabývá dopadem udělené sankce na ekonomickou situaci zadavatele. Zde bere v úvahu hospodářskou sílu zadavatele, resp. jeho schopnost pokutu uhradit. Ekonomickou situaci zadavatele ukazují mj. veličiny zisku a obratu. Zisk (ať již před nebo po zdanění) je tak určitou formou kontroly pro zajištění, že pokuta nebude pro obviněného likvidační. Úřad tuto skutečnost ověřil, když vycházel z výsledku hospodaření ČVUT před zdaněním ve výši cca 70 mil. Kč. Zisk zadavatele po zdanění činil cca 50 mil. Kč. V poměření s touto částkou (50 mil. Kč) a celkovými výnosy zadavatele za r. 2016 ve výši téměř 4 miliardy Kč může Úřad uzavřít, že pokuta ve výši 200 tis. Kč není likvidační a zadavatel disponuje dostatečnými prostředky, ze kterých může pokutu uhradit. Maximální výše pokuty podle zákona mohla činit až 20 milionů Kč, tudíž pokuta ve výši 200 tis. Kč je uložena při spodní hranici zákonného rozpětí a činí pouze 1 % možné sazby. Úřad využil svého diskrečního práva při ukládání pokuty a z mezí vytyčených zákonem nijak nevybočil. Naopak z tvrzení obviněného nelze dovodit, proč se domnívá, že pokuta je nepřiměřená či jak konkrétně může uložená pokuta ovlivnit jeho činnost či hospodaření. Z tvrzení obviněného ani nevyplývá, že by se mohlo jednat o pokutu pro něj likvidační. Úřad nepovažuje uloženou pokutu těsně při spodní hranici zákonné sazby za nepřiměřenou, nýbrž za plně odpovídající závažnosti přestupku a přitěžujícím okolnostem (vysokému celkovému počtu spáchaných přestupků).
200. K nepřiměřenosti pokuty se vyjádřil Krajský soud v Brně např. v rozsudku sp. zn. 31Af 61/2015–52 takto: „Nelze přisvědčit ani námitce, že pokuta je nepřiměřeně vysoká a v rozporu s rozhodovací praxí žalovaného. Žalobcem uváděná rozhodnutí žalovaného nejsou obdobná a srovnatelná s projednávanou věcí. Ve většině z nich se jednalo o shodné případy výběru uchazeče elektronickým losovacím zařízením. Ačkoliv se zde také jednalo o porušení zásady transparentnosti, skutkové okolnosti byly zcela odlišné. Právě zohlednění všech konkrétních okolností každého jednotlivého případu je přitom jádrem úvah o stanovení výše sankce. Je proto logické, že se sankce v případě porušení stejného ustanovení zákona může v jednotlivých případech i výrazně lišit. Pokuta ve výši 30,9 % z horní hranice zákonné sazby přitom sama o sobě není rozhodně nepřiměřená.“ Z uvedeného je zřejmé, že soud v daném případě nepovažoval za nepřiměřenou ani pokutu ve výši cca jedné třetiny zákonné sazby; z tohoto pohledu se pokuta uložená zadavateli ve výši 1 % sazby rozhodně nemůže jevit jako nepřiměřená.
201. K druhé části výhrady zadavatele, totiž že zadavatelem zakázky byl rektorát ČVUT, jehož obrat je v jednotkách procent z celkového obratu zadavatele, uvádí Úřad následující. Zadavatelem veřejné zakázky podle oznámení ve Věstníku veřejných zakázek, Úředním věstníku Evropské unie, podle zadávací dokumentace i podle všech dalších dokumentů (jež jsou součástí dokumentace o veřejné zakázce) byl obviněný (ČVUT), nikoli rektorát. Rovněž na profilu zadavatele je jako zadavatel veřejné zakázky uveden obviněný (ČVUT). Z žádného dokumentu založeného ve spise neplyne, že by zadavatelem měl být rektorát ČVUT; tvrzení obviněného v této věci je nepravdivé. Skutečnost, že administraci veřejné zakázky případně zajišťovala organizační složka zadavatele, resp. že za zadavatele jednal kvestor, je při stanovení výše pokuty zcela irelevantní. Pokuta je tedy ukládána zadavateli jako právnické osobě. Odkaz zadavatele na § 17 zákona je nepřípadný, neboť toto ustanovení se týká pravidla pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky u provozních jednotek s funkční samostatností při zadávání veřejných zakázek, a s výší pokuty žádnou souvislost nemá, když navíc bylo prokázáno, že veřejnou zakázku zadávalo ČVUT, nikoli jeho provozní jednotka.
202. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku X. tohoto rozhodnutí.
203. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.
K výroku XI. rozhodnutí – náklady řízení
204. Podle § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.
205. Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.
206. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.
207. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč.
208. Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupků, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku XI. tohoto rozhodnutí.
209. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2018000144.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona se rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
JUDr. Eva Kubišová
místopředsedkyně
Obdrží:
České vysoké učení technické v Praze, Zikova 1903/4, 166 36 Praha 6 – Dejvice
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Dodatečná pětidenní lhůta skončila dne 18. 6. 2017 (neděle); podle pravidel pro počítání lhůt tak poslední den lhůty připadl na 19. 6. 2017 (pondělí).
[2] Podle nařízení vlády č. 172/2016 Sb. činil finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby pro daný typ zadavatele v době zahájení zadávacího řízení 5 706 000 Kč.