139. Úřad konstatuje, že zadavatel věděl, resp. musel vědět, že vybraný uchazeč disponuje dvěma skládkami pro konečné uložení/odstranění odpadů, a sice skládkou Želeč a skládkou Prakšická III, na něž však není možné uložit kontaminovaný odpad, tj. odpad spadající do kategorie „nebezpečný“, jenž bude prokazatelně při realizaci stavebních objektů SO 03 a SO 04 vznikat. Současně musel zadavatel vědět, že vybraný uchazeč disponuje mobilním zařízením ALLU PM 500, jež má však schváleno provoz pouze na území hlavního města Prahy. V daném případě nelze přehlédnout, že vybraný uchazeč neuvedl žádné místo, na němž by mohlo jmenované zařízení na území hlavního města Prahy „pracovat“, tzn. upravovat na základě příslušných technologických procesů kontaminovaný odpad na odpad „normální“ (ostatní). Úřad, jak vyplývá z výše uvedeného, nepřehlédl, že v rámci prokazování kvalifikace vybraný uchazeč uvedl i další zařízení, resp. skládky (viz bod 81. odůvodnění tohoto rozhodnutí), nicméně v rámci prokazování kvalifikace zadavatel požadoval skládku ke konečnému uložení/odstranění odpadů, přičemž vybraný uchazeč ve vztahu k tomuto požadavku předložil toliko skládku Želeč a skládku Prakšická III, kdy nadto ani následně v nabídce v části popisující odpadové hospodářství sanačního zásahu neuvedl, zda s těmito dalšími skládkami při plnění veřejné zakázky nějak počítá, resp. zda budou tyto další skládky do realizace veřejné zakázky vůbec nějak zapojeny – viz např. vágní konstatace vybraného uchazeče „materiál přesahující sanační limity bude odvezen a předán odborné firmě k uložení na příslušnou skládku (…).“. Lze současně doplnit, že ani tato vybraným uchazečem další v rámci prokazování kvalifikace uvedená zařízení, tj. skládka Malhostice a Biodegradační plocha Uherský Brod, se nenachází v lokalitě, na níž by na základě rozhodnutí č. j. MHMP 119385/VIII/R-48/2016/Ce ze dne 25. 1. 2016, vydaném Odborem ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy, mohlo mobilní zařízení ALLU PM 500 působit.
140. Úřad má tedy s odkazem na výše uvedené za to, že zadavatel nemohl mít po posouzení nabídek, a to i s přihlédnutím k tomu (ve spojení s tím), jak vybraný uchazeč prokazoval splnění technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 2 písm. h) zákona, že vybraný uchazeč splňuje požadavek zadavatele vymezený v čl. 9 „JINÉ POŽADAVKY ZADAVATELE, SUBDODÁVKY“, konkrétně v odst. 9.3., zadávací dokumentace, tedy že bude schopen nakládat s odpady vzniklými v rámci realizace stavebních objektů SO 03 a SO 04, a to včetně ukládání kontaminovaných (nebezpečných) odpadů na zařízení ke konečnému uložení/odstranění odpadů, tzn. že bude schopen při faktické realizaci veřejné zakázky předmětnému požadavku zadavatele dostát „sám za sebe“, čili bez jakékoliv participace subdodavatele, popř. subdodavatelů. Úřad v této souvislosti poznamenává, že nelze přehlédnout i tu skutečnost, že zadavatel v příloze č. 7 zadávací dokumentace pod písmenem f. po uchazečích požadoval „[p]odrobný popis odpadového hospodářství sanačního zásahu, navrhované řešení nakládání s odtěženými odpady a dalšími odpady, včetně jejich přepravy, využití a likvidace odpadů, potřeba energetického zajištění navrženého řešení včetně způsobu zajištění této potřeby, nároky na potřebné plochy uvnitř a vně lokality pro technologie, skladování, mezideponie atd. včetně způsobu jejich zajištění, identifikace koncových zařízení, množstevní bilance prokazující komplexní zajištění využití nebo odstranění všech odtěžených odpadů a dalších odpadů, které jsou součástí plnění.“ (zvýraznění provedeno Úřadem, pozn. Úřadu), přičemž vybraný uchazeč v jeho nabídce ani neuvedl všechny informace, jež si zadavatel v předmětné pasáži zadávací dokumentace vymínil (v podrobnostech viz výše), a které by mohly mít vliv na posouzení splnění požadavků kladených zadavatelem na dodavatele. Úřad k tomuto dodává, že přezkoumal obsah nabídek ostatních uchazečů o veřejnou zakázku, přičemž konstatuje, že převážná většina z nich v popisu realizace díla dle přílohy č. 7 zadávací dokumentace, resp. v popisu odpadového hospodářství sanačního zásahu, uvedla konkrétní zařízení (skládky), která hodlá při plnění veřejné zakázky využívat, a to i přesto, že v popisu navrhovaného řešení nakládání s odtěženými odpady často odkazovali, obdobně jako vybraný uchazeč, na „odborné firmy“ kompetentní pro nakládání s nebezpečným odpadem. Na rozdíl od popisu realizace díla vybraného uchazeče však z popisů realizace díla převážné většiny uchazečů o veřejnou zakázku bylo zřejmé, kterou konkrétní „odbornou firmu“ pro nakládání s odpady mají tito na mysli, resp. která konkrétní zařízení pro nakládání s odpady (skládkami) hodlají při realizaci veřejné zakázky využívat, a tudíž si zadavatel z pohledu Úřadu mohl z předmětných popisů vytvořit ucelenou představu, jak bude s vytěženými odpady při realizaci veřejné zakázky toho kterého uchazeče nakládáno. Vybraný uchazeč však ve své nabídce popisuje způsob nakládání s vytěženými odpady pouze v obecné rovině (vágně), aniž by jakkoliv jmenovitě zmínil zařízení (skládky), jimiž disponuje, a která hodlá do realizace veřejné zakázky „zapojit“. Tedy ani nikterak neosvětluje, které v rámci kvalifikace předkládané skládky, hodlá do plnění předmětu veřejné zakázky zapojit a jakou roli při plnění by příp. zastávalo mobilní zařízení ALLU PM 500 (tzn. na kterých místech by působilo). Z nabídky vybraného uchazeče tak, dle názoru Úřadu, nelze mít na jisto postaveno, zda vybraný uchazeč splňuje požadavky zadavatele – zadávací podmínku stanovenou v čl. 9 „JINÉ POŽADAVKY ZADAVATELE, SUBDODÁVKY“, konkrétně v odst. 9.3., zadávací dokumentace.
141. Pochybnost, zda vybraný uchazeč splňuje požadavek zadavatele stanovený v čl. 9 „JINÉ POŽADAVKY ZADAVATELE, SUBDODÁVKY“, konkrétně v odst. 9.3., zadávací dokumentace je přitom zesilována právě i tím, jakým způsobem vybraný uchazeč prokazoval kvalifikaci. Úřad opětovně předesílá, že předmětem tohoto správního řízení není posouzení otázky, zda vybraný uchazeč technický kvalifikační předpoklad podle § 56 odst. 2 písm. h) zákona splnil. Avšak nelze při rozhodování věci abstrahovat od informací a dokladů, jimiž vybraný uchazeč předmětný kvalifikační předpoklad prokazoval, jelikož tyto informace a doklady, v kontextu s informacemi a doklady uvedenými vybraným uchazečem v nabídce, vyvolávají pochybnost, zda vybraný uchazeč splnil požadavek zadavatele stanovený v čl. 9 „JINÉ POŽADAVKY ZADAVATELE, SUBDODÁVKY“, konkrétně v odst. 9.3., zadávací dokumentace. Z pohledu Úřadu tak zadavatel při posouzení nabídek nemůže zcela ignorovat to, jak byla dodavateli prokazována kvalifikace.
142. Úřad dále poznamenává, že na výše učiněném závěru, tj. že z dokumentace o veřejné zakázce nevyplývá, že vybraný uchazeč požadavek zadavatele stanovený v čl. 9 „JINÉ POŽADAVKY ZADAVATELE, SUBDODÁVKY“, konkrétně v odst. 9.3., zadávací dokumentace skutečně splňuje, nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že vybraný uchazeč předložil v nabídce seznam subdodavatelů s označením těch částí veřejné zakázky, které bude plnit prostřednictvím subdodavatele, přičemž pro realizaci objektů SO 03 a SO 04 žádné subdodavatele neuvedl, neboť, jak již Úřad konstatoval v předchozích bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí, z informací uvedených v nabídce vybraného uchazeče nelze v kombinaci s informacemi k prokázání splnění kvalifikačních předpokladů postavit najisto, že vybraný uchazeč požadavek zadavatele na realizací objektů SO 03 a SO 04 vlastními zařízeními (skládkami) skutečně splňuje a v průběhu plnění veřejné zakázky jej bude dále dodržovat. S ohledem na dodržování zásady transparentnosti si tudíž, dle názoru Úřadu, měl zadavatel při posouzení nabídky vybraného uchazeče postavit najisto, že jím podaná nabídka zcela splňuje požadavky zadavatele stanovené v zadávací dokumentaci.
143. Úřad pokládá v dalším za nezbytné zdůraznit, že zadavatel byl na pochybnosti ohledně splnění požadavku uvedeného v čl. 9 „JINÉ POŽADAVKY ZADAVATELE, SUBDODÁVKY“, konkrétně v odst. 9.3., zadávací dokumentace ze strany vybraného uchazeče upozorněn opakovaně v rámci podaných námitek proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky. Zadavatel, vyjma navrhovatele, totiž obdržel námitky dalších dvou uchazečů o veřejnou zakázku, kteří, mimo jiného, shodně uvedli, že vybraný uchazeč, s ohledem na seznam zařízení, jimiž prokazoval splnění technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 2 písm. h) zákona, není schopen z kapacitních důvodů realizovat předmět plnění veřejné zakázky bez pomoci subdodavatelů. Dle přesvědčení Úřadu tak měl mít zadavatel o to víc indikováno, že vybraný uchazeč nemusí splňovat požadavek uvedený ve shora specifikované pasáži zadávací dokumentace. Zadavatel měl tedy tyto pochybnosti vzít v potaz a měl dbát o to důsledněji o rozptýlení pochybností ohledně (ne)splnění předmětného požadavku vybraným uchazečem. Zadavatel však na svou nezastupitelnou roli v zadávacím řízení fakticky zcela rezignoval, neboť tyto pochybnosti v rozhodnutích o námitkách v podstatě „odbyl“ s tím, že nemá pochybnosti, že vybraný uchazeč splňuje veškeré požadavky zadavatele, aniž by v zájmu zajištění zásady transparentnosti přezkoumatelně zdůvodnil, proč tyto pochybnosti nemá, popř. podnikl konkrétní kroky, kterými by splnění požadavku dle čl. 9 „JINÉ POŽADAVKY ZADAVATELE, SUBDODÁVKY“, konkrétně odst. 9.3., zadávací dokumentace vybraným uchazečem jakkoliv blíže prověřoval. Úřad přitom doplňuje, že ani v průběhu správního řízení zadavatel nepředložil žádnou relevantní argumentaci, tj. nijak neosvětlil, na základě „čeho“ má za prokázané, že vybraný uchazeč přezkoumávaný požadavek skutečně splňuje.
144. Úřad pro úplnost uvádí, že nepředjímá, zda vybraný uchazeč požadavek zadavatele stanovený v čl. 9 „JINÉ POŽADAVKY ZADAVATELE, SUBDODÁVKY“, konkrétně v odst. 9.3., zadávací dokumentace splňuje, či nikoliv. Avšak zadavatel toto musí mít postaveno najisto, přičemž za situace, kdy tomu tak není, musí možné pochybnosti beze zbytku rozptýlit. Pokud tak neučiní, tj. nemá postaveno najisto, zda vybraný uchazeč zcela splňuje jím stanovené požadavky uvedené v zadávacích podmínkách, pak nepostupuje v souladu se zásadou transparentnosti podle § 6 odst. 1 zákona, a jeho postup tak nelze než označit za nezákonný. Úřad přitom konstatuje, že ve zde projednávané věci přetrvávají pochybnosti, zda vybraný uchazeč splňuje požadavek zadavatele specifikovaný ve výše uvedené části zadávací dokumentace, tzn. že je schopen nakládat s odpady vzniklými v rámci realizace stavebních objektů SO 03 a SO 04, a to včetně ukládání kontaminovaných (nebezpečných) odpadů na zařízení ke konečnému uložení/odstranění odpadů, vlastními kapacitami, čili bez přispění subdodavatelů.
145. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto Úřad konstatuje, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 76 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, tím, že posoudil požadavek uvedený zadavatelem v zadávacích podmínkách, a to konkrétně v čl. 9 „JINÉ POŽADAVKY ZADAVATELE, SUBDODÁVKY“, bodě 9.3., zadávací dokumentace, že „služby související s nakládáním s odpady projektované v rámci SO 03 Stavební úpravy kulturní památky - asanace opěrné zdi a SO 04 Sanační práce - odstranění kontaminace, nesmí být plněny prostřednictvím subdodavatele.“ v nabídce vybraného uchazeče za splněný, ačkoliv z dokumentace o veřejné zakázce nevyplývá, že by měl zadavatel jednoznačně postaveno najisto, že tomu tak skutečně je, tj. že nabídka vybraného uchazeče splňuje zcela zadávací podmínky, včetně shora specifikovaného požadavku zadavatele, čímž se stal postup zadavatele netransparentním, přičemž uvedený postup zadavatele mohl podstatným způsobem ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy. Nezákonný postup zadavatele přitom prokazatelně mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť nelze zcela vyloučit možnost, že pokud by zadavatel při posouzení nabídky vybraného uchazeče postupoval v souladu se zákonem, mohla být jako nejvhodnější vybrána nabídka jiného uchazeče.
146. K potencialitě vlivu na výběr nejvhodnější nabídky Úřad dále uvádí následující.
147. Jak již uvedl předseda Úřadu ve svém rozhodnutí sp. zn. R128/2014, zákon nevyžaduje prokázání vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, postačí takové jednání zadavatele, které mohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Výše uvedený závěr o potencialitě vlivu lze demonstrovat na ustálené rozhodovací praxi jak Úřadu, tak soudů a byť se uvedené příklady týkají řízení o deliktu ve vztahu k potencialitě vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, je možná jejich aplikace i na zde posuzovaný případ, kdy Úřad přezkoumává postup zadavatele v zadávacím řízení ještě před uzavřením smlouvy, neboť ustanovení § 118 odst. 1 zákona stanoví, že Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele, nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrhu, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy. Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Af 58/2010-159 ze dne 20. 3. 2012 konstatoval, že „Pro naplnění skutkové podstaty deliktu je přitom takováto možnost zcela postačující a soudu tedy nezbývá než uzavřít s tím, že žalobce nevyvrátil, že by existovala možnost, že by v případě řádného zadání veřejné zakázky byla podána nabídka další, přičemž nelze vyloučit alespoň potenciální možnost, že by se taková nabídka stala nabídkou vítěznou…K tomu je třeba poukázat na to, že se jedná toliko o možnost (hypotézu), kterou není možné jakkoli prokazovat.“. Obdobně pak v rozhodnutí sp. zn. R406/2013 předseda Úřadu konstatoval, že „v tomto kontextu je třeba poukázat na znění ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, dle něhož postačuje pouhá možnost podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, což vyplývá z formulace tohoto ustanovení zákona, cit.: „…nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.“. V rozhodnutí č. j. ÚOHS-R180/2008/VZ-1837/2009/310/ASc ze dne 12. 2. 2009 již předseda konstatoval, že „Skutková podstata správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona je navíc naplněna, i pokud jednání zadavatele má pouze potenciál podstatně ovlivnit výběr nabídky, tedy je pouze schopno tohoto ovlivnění, aniž by k němu nutně došlo. Z dikce zákona jasně plyne, že slovo „podstatně“ se vztahuje jak na skutečné ovlivnění (ovlivnil) tak i na potenciální možnost ovlivnění (mohl ovlivnit) výběru nabídky. …k uložení pokuty Úřadem postačí pouze potenciální možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Úřad tedy není nucen zkoumat, zda k ovlivnění skutečně došlo či nedošlo, neboť z hlediska ustanovení § 120 zákona stačí pouhá možnost tohoto ovlivnění.“. Je tedy zřejmé, že není nezbytné prokázat, že ke skutečnému podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky fakticky došlo, ale postačí „pouhá“ eventualita, resp. potencialita, podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 7. 10. 2011 č. j. 62 Af 41/2010-72, dovodil, že „pro spáchání správního deliktu podle tohoto ustanovení [pozn. Úřadu: § 120 odst. 1 písm. a)] (a pro uložení pokuty podle § 120 odst. 2 ZVZ) musí být prokázáno, že zadavatel porušil ZVZ, přitom k porušení ZVZ ze strany zadavatele došlo kvalifikovaným způsobem. Tento kvalifikovaný způsob porušení ZVZ (závažnější, „nebezpečnější“ porušení ZVZ) je dán tehdy, pokud kromě samotného nedodržení pravidla podávaného z některého z ustanovení ZVZ již došlo k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku a zároveň pokud samotné nedodržení pravidla podávaného z některého z ustanovení ZVZ buď podstatně ovlivnilo, nebo mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.“. Úřad dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2016 č. j. 4 As 61/2016-34, ve kterém se uvádí, že „skutková podstata předmětného správního deliktu zahrnuje jak poruchový, tak i ohrožovací delikt. V případě, že správní orgán, tedy stěžovatel, shledá, že se v daném případě jedná o ohrožovací formu správního deliktu, nelze faktický vznik škody z logiky věci nijak prokazovat.“.
148. Vzhledem k výše uvedenému proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
K dalším namítaným skutečnostem
149. Navrhovatel v návrhu namítá případné další pochybení, kterého se měl zadavatel v zadávacím řízení dopustit, a sice že si hodnotící komise při posuzování nabídkové ceny vybraného uchazeče, navzdory výraznému rozdílu mezi jeho nabídkovou cenou a předpokládanou hodnotou veřejné zakázky, resp. nabídkovými cenami ostatních uchazečů o veřejnou zakázku, nevyžádala písemné zdůvodnění těch částí nabídky, které jsou pro výši nabídkové ceny podstatné, ačkoliv jí to ustanovení § 77 odst. 1 zákona výslovně ukládá (viz body 12. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad konstatuje, že nezákonný postup zadavatele uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí (viz body 116. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí), bude mít za následek zrušení konkrétních úkonů zadavatele spojených s posouzením nabídky vybraného uchazeče z hlediska splnění požadavku uvedeného zadavatelem v zadávacích podmínkách, a to konkrétně v čl. 9 „JINÉ POŽADAVKY ZADAVATELE, SUBDODÁVKY“, bodě 9.3., zadávací dokumentace Úřadem (k tomu v podrobnostech níže), a tudíž posuzování dalších navrhovatelem namítaných skutečností, tedy právě zákonnost posouzení nabídkové ceny vybraného uchazeče z hlediska toho, zda jím podaná nabídka neobsahuje mimořádně nízkou cenu, by nebylo účelné, neboť by nemohlo mít na výsledek rozhodnutí Úřadu vliv. Zadavatel je totiž primárně povinen si postavit najisto, zda nabídka vybraného uchazeče splňuje všechny jeho požadavky stanovené v zadávacích podmínkách, kdy od tohoto zjištění je teprve odvislé posouzení nabídky vybraného uchazeče, pokud jde o otázku mimořádně nízké nabídkové ceny.
150. Úřad tak postupuje v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, z níž lze vyvodit, že zkoumání dalších důvodů pro uložení nápravného opatření je nadbytečné, existuje-li alespoň jeden oprávněný důvod. Takový postup v rámci přezkumu je nejen v souladu s rozhodovací praxí Úřadu a správních soudů, ale je též v souladu se zásadou procesní ekonomie. Je neúčelné, aby se Úřad věcně zabýval všemi důvody pro uložení nápravného opatření a k prokázání či vyvrácení jejich existence prováděl rozsáhlé dokazování, jež neúměrně zatíží účastníky řízení i Úřad a případně též nedůvodně pozdrží průběh správního řízení. Pokud tedy Úřad dospěje k závěru, že alespoň jeden důvod pro uložení nápravného opatření existoval, je zkoumání existence dalších důvodů nadbytečné.
151. Úřad nicméně nad rámec shora uvedeného jako obiter dictum (tzn. že závěry rozhodnutí na tomto nestojí) považuje za vhodné uvést, že lze připustit, že procentuální rozdíl mezi předpokládanou hodnotou veřejné zakázky a nabídkovou cenou vybraného uchazeče na první pohled nemusel mimořádně nízkou nabídkovou cenu v nabídce vybraného uchazeče signalizovat, a tudíž pochybnost na straně zadavatele nemusela a priori vzniknout (srov. např. závěry obsažené v rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S541/2014/VZ-1903/2015/541/JCh ze dne 20. 1. 2015, v němž bylo uvedeno, že rozdíl cca 40 % mezi předpokládanou hodnotou veřejné zakázky a nabídkovou cenou posuzovaného uchazeče indikuje existenci mimořádně nízké nabídkové ceny v nabídce posuzovaného uchazeče ve vztahu k předmětu veřejné zakázky, přičemž ve zde projednávané věci činí tento rozdíl cca 10 %). Stejně tak ani procentuální rozdíl mezi nabídkami uchazečů není nikterak vysoký – cca 7,6 %. Avšak ani za této situace nelze vyloučit, že by v případě nestandardního nakládání s odpady mohla tato skutečnost, dle názoru Úřadu, zadavateli evokovat pochybnosti o možné existenci mimořádně nízké nabídkové ceny, tzn. mohlo to pro něj představovat určitou indicii. Jak bylo totiž Úřadem popsáno již shora, mobilní zařízení ALLU PM 500 má schváleno provoz pouze pro území hlavního města Prahy. I tento fakt tedy mohl v zadavateli vzbudit pochybnosti ohledně toho, zda a do jaké míry se výše jmenované zařízení bude na realizaci šetřené veřejné zakázky podílet, resp. kde konkrétně bude odtěžené nebezpečné odpady případně „přetvářet“ (stabilizovat), a jaké náklady budou vybranému uchazeči tímto vznikat, a zda tedy lze v důsledku tohoto považovat nabídkovou cenu vybraného uchazeče za reálnou.
V. K ULOŽENÍ NÁPRAVNÉHO OPATŘENÍ
152. Podle § 118 odst. 1 zákona nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrhu, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.
153. Při rozhodování podle § 118 odst. 1 zákona je Úřad povinen na základě zjištěných skutečností uvážit, jaké nápravné opatření má zvolit k dosažení nápravy stavu, a to při dodržení základních zásad procesu zadávání, tj. transparentnosti zadávání veřejných zakázek, zásady stejného zacházení a nediskriminace. Zadavatel závažně pochybil až při posouzení nabídky vybraného uchazeče z hlediska splnění požadavku uvedeného zadavatelem v zadávacích podmínkách, a to konkrétně v čl. 9 „JINÉ POŽADAVKY ZADAVATELE, SUBDODÁVKY“, bodu 9.3., zadávací dokumentace. V šetřeném případě tedy není nutné rušit celé zadávací řízení. Nápravu lze sjednat tím, že budou zrušeny úkony zadavatele spojené s posouzením nabídky vybraného uchazeče z hlediska splnění předmětného požadavku zadavatele, zdokumentované v „Protokolu o 3. jednání hodnotící komise“ vyhotoveném na základě jednání hodnotící komise konaném dne 5. 2. 2018. Současně je však k nápravě protiprávního stavu třeba zrušit i všechny následující úkony učiněné zadavatelem v zadávacím řízení, a to včetně „Rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky“ ze dne 16. 3. 2018.
154. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
VI. K ULOŽENÍ ÚHRADY NÁKLADŮ ŘÍZENÍ
155. Podle § 119 odst. 2 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu podle § 118 odst. 1 zákona také rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení. Náklady správního řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví prováděcí právní předpis. Prováděcí právní předpis, vyhláška č. 328/2006 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele pro účely zákona o veřejných zakázkách, stanoví v § 1 odst. 1, že paušální částku nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je zadavatel povinen uhradit v případě, že Úřad rozhodl podle § 118 zákona o zrušení zadání veřejné zakázky nebo soutěže o návrhu nebo jen jednotlivého úkonu zadavatele, a to ve výši 30 000,- Kč.
156. Vzhledem k tomu, že ve výroku II. tohoto rozhodnutí Úřad zrušil konkrétní úkony zadavatele, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.
157. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 201800151.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Podle § 117c odst. 1 písm. b) zákona se rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu činí v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
JUDr. Eva Kubišová
místopředsedkyně
Obdrží
1. DIAMO, státní podnik, Máchova 201, 471 27 Stráž pod Ralskem
2. Ing. Martin Kovařík, Adamovská 804/3, 140 00 Praha 4
3. EKOM CZ a.s., Průmyslová 1472/11, 102 00 Praha 10
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pokud je v textu rozhodnutí uveden odkaz na zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, jedná se vždy o znění účinné v době zahájení zadávání veřejné zakázky.
[2] Zadavatel v poznámce pod čarou uvedl text tohoto znění: „Prokázání kvalifikačního požadavku dle § 56 odst. 2 písm. h) zákona“ formou “mobilního zařízení“ je možné. Toto mobilní zařízení musí splňovat veškeré požadavky zadavatele uvedené v bodu 7.1.4) kvalifikační dokumentace.“.
[3] Protokol o 3. jednání hodnotící komise není zadavatelem datován.