150. Obecně je třeba ve vztahu k procesu zadávání veřejných zakázek konstatovat, že v zadávacím řízení lze ve své podstatě každou zadávací podmínku či požadavek zadavatele považovat za do určité míry limitují a omezující, nicméně takto je konstruován celý zákon o zadávání veřejných zakázek a určitá míra omezení volnosti, jak pro zadavatele, tak dodavatele, je zákonem předvídaná a povolená. Zadavatel v případě, že klade na dodavatele (účastníky) určitá omezení – požadavky na dodávané plnění, je vázán jednotlivými zákonnými ustanoveními, stejně tak pak je povinen reflektovat ve vztahu ke všem jeho úkonům, tedy i nastavení zadávacích podmínek, ustanovení § 6 zákona, v němž jsou vyjádřeny základní zásady zadávacího řízení. Zadavatel je tedy povinen dodržovat při formulaci technických podmínek zásadu nediskriminace a přiměřenosti a současně platí, že nesmí bezdůvodně zvýhodnit či znevýhodnit některé dodavatele. Uvedené však neznamená, že je zadavatelům upírána možnost stanovit technické podmínky podle svých potřeb (viz výše uváděná judikatura a dále v podrobnostech viz další části odůvodnění tohoto rozhodnutí). Technická specifikace pak ovšem musí vycházet z objektivně zdůvodnitelných požadavků zadavatele. Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona přitom platí, že zadávací podmínky nesmí být zadavatelem stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. Úřad přitom uvádí, že citované ustanovení zákona musí být vykládáno ve shodě se základními zásadami zadávacího řízení zakotvenými v § 6 zákona. Lze přitom dovozovat, že zadávací podmínky mohou za konkrétních okolností ve svém důsledku vytvářet jistou nerovnováhu mezi dodavateli, čili mohou do určité míry „prolamovat“ základní zásady zadávacího řízení (a to především zásadu zákazu diskriminace), avšak výlučně za předpokladu, že pro to existuje objektivní důvod na straně zadavatele (ve svém důsledku se pak tedy ani nejedná o porušení zásady zákazu diskriminace). Jinak řečeno zadávací podmínky sice mohou pro určité dodavatele skýtat výhodu, avšak nesmí tomu tak být bezdůvodně, tj. tato výhoda musí být odůvodněna, resp. vycházet z konkrétních logických úvah a potřeb zadavatele a musí pro ni existovat objektivní příčiny. Pokud tomu tak bude, nelze z pohledu Úřadu hovořit o porušení zákona při stanovení zadávacích podmínek zadavatelem.
151. V šetřeném případě je zejm. sporu o tom, zda se zadavatel nedopustil porušení zákona, když v rámci zadávacích podmínek stanovil takovou kombinaci technických parametrů předmětu plnění veřejné zakázky, že v jejím důsledku splňují zadávací podmínky pouze vozidla jediného dodavatele v daném segmentu trhu, a to vozidla dodavatele ŠKODA AUTO a.s. Podle navrhovatele se jedná o vzájemnou kombinaci především následujících technických parametrů: požadavek na extrémní velikost kufru u provedení vozidel sedan/hatchback, požadavek na 5 dveří u provedení sedan/hatchback, požadavek na barevné provedení, včetně netypické nemetalické modré barvy, specifické kombinace motorů/převodovek, požadavek na čelní vyhřívané sklo, požadavek na specifické systémy bezpečnosti, požadavek na vnitřní rozměry vozidel. Úřad opětovně připomíná, že zadavatel stanovil technické podmínky poptávaných vozidel identicky pro všech 58 zadavatelů, pro něž předmětná vozidla, jak vyplývá z přílohy č. 2 zadávací dokumentace, poptává. Kromě požadavků zadavatele na technické parametry vozidel navrhovatel v návrhu v dalším rozporuje požadavek zadavatele na zajištění servisních pracovišť a požadavek na předložení vzorků vozidel.
152. Za účelem posouzení, zda stanovením předmětných zadávacích podmínek veřejné zakázky se zadavatel dopustil porušení zákona a nastavením zadávacích podmínek mohl omezit soutěžní prostředí, se Úřad tedy zabýval otázkou, zda navrhovatelem rozporované zadávací podmínky byly stanoveny diskriminačně, popř. v rozporu se zásadou přiměřenosti, tj. zda stanovením těchto zadávacích podmínek mohl zadavatel omezit hospodářskou soutěž bezdůvodným zvýhodněním konkrétního dodavatele, resp. znevýhodněním některých potenciálních dodavatelů.
153. Jak je uvedeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí, zadavatel jím stanovené technické parametry vůči jednotlivým vozům zdůvodňuje v zásadě výlučně potřebami Policie ČR, jakožto jednou z kategorií zadavatelů, pro které je plnění poptáváno, avšak z dokumentace o zadávacím řízení nevyplývá, že by vozidla byla pořizována výlučně pro potřeby Policie ČR.
154. Sám navrhovatel v návrhu mj. uvádí, že „chápe“, že některá vozidla tvořící předmět plnění posuzované veřejné zakázky budou používána za účelem plnění služebních úkolů Policie ČR, avšak tato vozidla tvoří přibližně pouze dvě třetiny z celkového počtu zadavatelem poptávaných vozidel. Dle názoru navrhovatele technická specifikace stanovená pro policejní vozidla nemůže být obecně používána i ve vztahu k vozidlům, která budou sloužit k přepravě zaměstnanců zadavatele a pověřujících zadavatelů (viz bod 23. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad se s odkazem na danou argumentaci navrhovatele zaměřil na to, zda zadavatelem vymezené technické parametry (podmínky) veřejné zakázky jsou opodstatněné ve vztahu k předmětu veřejné zakázky jako k celku, tj. jak ve vztahu k vozidlům, jež mají sloužit k policejním účelům, tak i k vozidlům, která nebudou využívána k plnění úkolů, jež je Policie ČR na základě příslušných právních předpisů povinna zabezpečovat. Úřad se tedy věnoval tomu, zda jsou tyto technické podmínky přiměřené celému předmětu veřejné zakázky, resp. zda nejsou nastaveny diskriminačně a zda tak ve svém důsledku nevedou k bezdůvodné konkurenční výhodě konkrétního dodavatele. Úřad přitom v rámci tohoto přezkumu bral do svých úvah fakt, že, jak bylo ostatně konstatováno již shora, zadavatel v zadávací dokumentaci, coby nejvýznamnějším dokumentu zadávacího řízení, na základě něhož dodavatelé zpracovávají své nabídky, potažmo na základě kterého se rozhodují, zda se soutěže o veřejnou zakázku vůbec zúčastní či nikoliv, v nastavení technických podmínek nerozlišil, zda vozidlo bude reálně využíváno k plnění policejních účelů či nikoliv, tzn. nastavil úroveň technických podmínek shodně pro celý předmět veřejné zakázky.
155. Úřad konstatuje, že při rozhodování věci vycházel, jak bylo uvedeno již výše, i ze závazného stanoviska obsaženého v rozhodnutí předsedy Úřadu, konkrétně především z bodů 61., 62. a 70. předmětného rozhodnutí, v nichž předseda Úřadu mj. uvedl, že „Navrhovatel v návrhu a následně i v rozkladu napadl nastavení technických podmínek zadavatelem, a to jak jednotlivých konkrétních parametrů (velikost zavazadlového prostoru, typ karoserie, počet dveří, velikost vnitřních rozměrů, barevné provedení, nadstandardní výbava vozidel, zajištění servisních míst a požadavek na předložení vzorků), kterými se Úřad zabýval izolovaně, tak jejich vzájemnou kombinaci, kterou Úřad dle výtky navrhovatele nezkoumal vůbec. (…) je třeba říci, že v rámci tohoto přezkumu Úřad hodnotil zejména skutečnost, že zadavatel uvedl určité logické důvody, aniž by je podrobil kritickému zkoumání a důkladnější konfrontaci s námitkami navrhovatele. Úřad však současně neprovedl dostatečná vlastní skutková zjištění a ani si doplnění podkladů objektivně zdůvodňujících jednotlivé technické podmínky nevyžádal dodatečně od zadavatele. (…) Takové otázky by si měl Úřad položit a s pomocí dalších skutkových zjištění uskutečněných v součinnosti se zadavatelem je též hodnověrně zodpovědět.“. Současně je Úřad při opětovném rozhodování ve věci povinen reflektovat vyslovený právní názor v bodu 69. odůvodnění předmětného rozhodnutí předsedy Úřadu, v němž je Úřadu uloženo, aby při posouzení věci se rovněž zabýval vztahem ke struktuře účelového určení požadovaných vozidel.Úřad má za to, že touto „strukturou účelového určení vozidel“ je myšleno právě to, že vozidla jsou zadavatelem v postavení centrálního zadavatele poptávána pro celkem 58 zadavatelů, přičemž není sporu o to, že ne všechna budou sloužit k policejním účelům, když toto ani netvrdí sám zadavatel (že by absolutně všechna vozidla byla pořizována pro policejní účely, přičemž takové tvrzení by ani nemělo oporu ve znění zadávací dokumentace). Úřad tedy, dbaje těchto pokynů předsedy Úřadu, přezkoumal vzájemnou kombinaci navrhovatelem namítaných technických podmínek, a to i s přihlédnutím k účelovému určení vozidel (viz výše).
156. Úřad se při posuzování věci nejprve zaměřil na navrhovatelem vytýkané technické parametry, které souvisejí s konstrukčními vlastnostmi vozidel, tedy požadavky spočívající v provedení (homologaci) vozidel sedan nebo hatchback (viz bod 2 dokumentu „Příloha č. 1 část 2. k ZD MV-68711-5/VZ-2017“), požadavcích zadavatele na velikost zavazadlového prostoru (viz bod 20 dokumentu „Příloha č. 1 část 2. k ZD MV-68711-5/VZ-2017“) v kombinaci s požadavkem na pětidveřovou karoserii (viz bod 12 dokumentu „Příloha č. 1 část 2. k ZD MV-68711-5/VZ-2017“) a provedení vozidla ve spojení s požadavky na vnitřní rozměry vozidla (viz body 14 – 19 dokumentu „Příloha č. 1 část 2. k ZD MV-68711-5/VZ-2017“). Právě tato technická kritéria Úřad považuje za ta nejzásadnější, resp. taková, na která nejsou dodavatelé schopni případně pružně reagovat prostřednictvím „drobných“ úprav ve výrobě, popř. spoluprací s poddodavateli. S ohledem na to, na které parametry Úřad nejprve svůj přezkum zaměřil, je zřejmé, že se jedná o vozidla typu č. 1 a č. 3 podle specifikace pod bodem 2 dokumentu „Příloha č. 1 část 2. k ZD MV-68711-5/VZ-2017“. V souhrnu k těmto parametrům lze v podrobnostech odkázat na bod 115. odůvodnění tohoto rozhodnutí.
157. Úřad v návaznosti na závěry rozhodnutí předsedy Úřadu, za účelem získání dalších skutkových zjištění, provedl průzkum relevantního trhu, kdy oslovil konkrétní dodavatele osobních automobilů s žádostmi o zodpovězení dotazů, přičemž přílohou těchto žádostí učinil Úřad tabulku čítající všech 72 parametrů (technických podmínek), která nabídnutá vozidla na základě zadávací dokumentace musela splňovat, tj. musela jimi disponovat, a oslovení dodavatelé měli ke každému z těchto parametrů uvést buď „ANO“, v případě, že jej splňují, popř. „NE“, jestliže vozidla z jejich portfolia tímto parametrem nedisponují (viz bod 45. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad k tomu poznamenává, že těmito žádostmi oslovil ty dodavatele, které, resp. jimi dodávaná vozidla pokládá za obdobnou, resp. srovnatelnou kategorii s dodavatelem ŠKODA AUTO a.s. Současně byli osloveni i ti dodavatelé, které zadavatel identifikoval v jím provedeném průzkumu trhu, který si provedl před zahájením zadávacího řízení, jehož výstupy tvoří položku č. 34 vedeného správního spisu.
158. Úřad pokládá za vhodné na tomto místě, než-li shrne výsledky provedeného šetření, vyjádřit se k argumentaci zadavatele, jež směřuje ke zpochybnění získaných odpovědí od subjektů působících na relevantním trhu (viz body 94. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad se předně ohrazuje vůči tvrzení zadavatele, že tyto odpovědi Úřad získal „víceméně neformálním způsobem“. K tomu Úřad podotýká, že všichni dodavatelé byli osloveni písemnými žádostmi, jež tvoří pod příslušnými položkami součást vedeného správního spisu. Nejednalo se tak o nijak „pokoutně“ získané informace tvořící podklady pro vydání rozhodnutí. Pokud jde o polemiku zadavatele, jaký význam může být předmětným odpovědím přikládán, pakliže osobám, které tyto odpovědi vypracovaly, nehrozí žádné sankce za to, že v nich uvedou skutečnosti zkreslené, popř. hrubě nepravdivé, pak Úřad v této souvislosti odkazuje na § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Úřad nemá za to, že jím oslovení dodavatelé v jejich odpovědích jednali nepoctivě. Skutečnost, že jimi uvedené odpovědi nenasvědčují zákonnosti postupu zadavatele při zadávání posuzované veřejné zakázky, sama o sobě neznamená, že se jedná o informace zkreslené (nepravdivé). Z pohledu Úřadu se tak jedná o účelové tvrzení zadavatele, stejně jako tomu je v případě tvrzení, že tyto odpovědi byly vypracovány k tomu nekompetentními osobami. Úřad tedy nemá důvodné pochybnosti o věrohodnosti těchto odpovědí, získaných na základě provedeného průzkumu relevantního trhu, a proto je při rozhodování věci vzal do svých úvah coby jeden z podkladů rozhodnutí. K uvedenému je možno rovněž doplnit, že valná většina údajů se dá rovněž ověřit i z internetových stránek jednotlivých automobilek, popř. jejich distributorů. Stejně tak skutečnost, že Úřad získal odpovědi od oslovených subjektů, neznamená, že automaticky přebírá jimi vyslovený názor, resp. že tento nepodrobuje přezkumu a nepřiznává jim příslušnou váhu, dle uvážení správního orgánu. K argumentaci zadavatele, že někteří z Úřadem oslovených dodavatelů uvedli v jejich vyjádřeních provedení vozidla „liftback“, které však není homologačním typem, což má za následek nulovou vypovídací hodnotu takové odpovědi a výsledek provedeného průzkumu trhu je tímto zkreslen (viz bod 85. odůvodnění tohoto rozhodnutí), uvádí Úřad následující. Úřadem bylo z vyhlášky č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel, ve znění pozdějších předpisů, zjištěno, že osobní automobily jsou v České republice homologovány jako sedan, hatchback, kombi, kupé, kabriolet, víceúčelové vozidlo, a o užitkové kombi. Lze tedy přisvědčit zadavateli, že pojem „liftback“ není oficiálním označením homologace typu vozidla, kdy vozidlo takto označené musí být reálně homologováno jako jeden z typů, se kterým pracuje výše specifikovaná norma. Nicméně Úřad poznamenává, že zadavatel v dokumentu „Příloha č. 1 část 2. k ZD MV-68711-5/VZ-2017“ pod bodem 12 stanovil požadavek na pětidveřovou karoserii (zadní dveře, víko včetně zadního okna, zasahující až ke střeše), kdy shora specifikovaný dokument zaslal Úřad v doslovném znění osloveným dodavatelům k vyplnění, coby přílohu jeho žádostí. V této příloze byl tedy jasně definován požadavek zadavatele na páté dveře. Byť tedy někteří z oslovených dodavatelů, jak namítá zadavatel, užili v jejich vyjádřeních termín „liftback“, je z jimi současně vyplněné přílohy seznatelné, jak jsou na tom, tj. zda splňují či nesplňují požadavek zadavatele na pětidveřovou karoserii vozidel v podobě, v jaké ji zadavatel požadoval na základě shora jmenovaného dokumentu, v kombinaci s ostatními zadavatelem stanovenými technickými parametry. Úřad tudíž nemá za to, že by užití pojmu „liftback“ některými z oslovených dodavatelů jakkoliv snižovalo vypovídací hodnotu výsledků Úřadem provedeného průzkumu trhu, neboť těmito dodavateli vyplněné přílohy v podobě tabulky poskytují relevantní informace o splnitelnosti požadavku zadavatele na pětidveřové provedení karoserie v kombinaci s dalšími technickými parametry. Úřad se tedy nemůže ztotožnit se zadavatelem, že by užití termínu „liftback“ vedlo ke zkreslení výsledků průzkumu trhu, popř. že by tato skutečnost zatížila vedené správní řízení jakoukoliv procesní vadou či měla za následek porušení tzv. zásady materiální pravdy, jež nachází své vyjádření v § 3 správního řádu.
159. Úřad uvádí, že výsledky jím provedeného průzkumu relevantního trhu pro přehlednost vložil do následující tabulky, jež obsahuje odpovědi oslovených dodavatelů:
Splnění všech zadavatelem požadovaných 72 parametrů
Požadavek na objem zavazadlového prostoru min. 500 dmᵌ
U automobilů typu sedan homologace na pětidvéřový automobil
Další požadavky zadavatele, na něž dodavatel poukazuje jako na problematické
Renault
NE
u vozů kombi a sedan ANO, u vozů hatchback NE
NE
požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozidel, a to zejména parametr „míra pohodlí vzadu“
Peugeot
NE
u vozů sedan/hatchback NE, u vozů kombi ANO
NE
požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozidel, a to zejména parametry „míra pohodlí vzadu“, „efektivní prostor pro hlavu vpředu“ a „efektivní prostor pro hlavu vzadu“
Citroen
NE
nelze z vyjádření zjistit
nelze z vyjádření zjistit
nelze z vyjádření zjistit
Opel
NE
u vozů sedan/hatchback NE, u vozů kombi ANO
ANO, ale obecně toto nepovažují za standardní
přísně je nastaven požadavek zadavatele na „efektivní prostor pro hlavu vzadu“
KIA
NE
u vozů sedan a kombi ANO, u vozů hatchback NE
NE
požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozidel, a to konkrétně parametry „šířka v loktech vpředu“ s „šířka v loktech vzadu“
BMW
nevyplnil tabulku, nelze z vyjádření zjistit
ANO, ale u vyšší kategorie vozidel
nelze z vyjádření zjistit
konkrétní námitky ve vztahu k technickým podmínkám ze sdělení nevyplývají, pouze by považoval za přiměřený menší objem zavazadlového prostoru
Mazda
NE
u vozů sedan/hatchback NE, u vozů kombi ANO
NE
požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozidel, neboť takto zadané požadavky výběr v daném segmentu velmi omezují
Audi
NE
ANO, ale pouze sedany luxusní kategorie
NE
pokud se týká vnitřních rozměrů, nejpřísněji je nastaven parametr „efektivní prostor pro hlavu vzadu“
SEAT
NE
ANO
liftback ANO
požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozidel, nejpřísněji nastaven parametr „šířka v loktech vzadu“
Volvo
NE
nelze z vyjádření zjistit
NE
nelze z vyjádření zjistit
Mercedes-Benz
NE
NE
NE
požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozidel, nejpřísněji nastaveny parametry „míra pohodlí vpředu“ a „míra pohodlí vzadu“
Volkswagen
NE
ANO
ANO
vnitřní rozměry vozidel, nejpřísněji nastaven parametr „šířka v loktech vzadu“
160. Z provedeného průzkumu trhu, jehož relevantní shrnutí je obsahem tabulky uvedené v předchozím bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí, vyplývá, že všech 72 zadavatelem stanovených parametrů (technických podmínek) u typu vozu č. 1 a 3 oslovení dodavatelé nesplňují. U některých dodavatelů tato skutečnost vyplývá právě z vyplněné tabulky („Přílohy č. 1 část 2. k ZD MV-68711-5/VZ-2017“ zadávací dokumentace). Někteří dodavatelé vzhledem k nesplnění všech požadavků v dané tabulce (příloze zadávací dokumentace) toto pouze uvedli v rámci svého vyjádření (bez vyplnění tabulky). Příkladmo lze uvést, že dodavatel vozů BMW danou tabulku nevyplnil, přičemž v průvodním dopisu uvedl „Vzhledem k požadavku na minimální hodnotu zavazadlového prostoru vozidel je tedy pro značku BMW zadání splnitelné pouze s modely vyšší kategorie a tudíž naše účast ve výběrovém řízení, kde hlavním rozhodovacím kritériem je pořizovací cena vozu, nedává smysl a proto jsme se výběrového řízení ani neúčastnili“, a tedy není možno učinit závěr, zda by byl tento dodavatel případně schopen splnit další (všechny) požadavky zadavatele, avšak připouští, že s modely vyšší kategorie, je schopen splnit požadavek na minimální objem zavazadlového prostoru, když uvádí „Vozy se zavazadlovým prostorem větším než 500 l v naší nabídce máme (…) v provedení karoserie s pátými výklopnými dveřmi až model 6GT. Tedy relativně vyšší kategorie vozidel.“. Na základě provedeného průzkumu trhu se kombinace technických parametrů objem zavazadlového prostoru, karoserie sedan/hatchback v pětidveřovém provedení a vnitřních rozměrů vozů jeví, dle názoru Úřadu, jako problematická. Z vyjádření oslovených dodavatelů vyplývá, že vozidlo v provedení sedan mívá větší zavazadlový prostor, ale většina výrobců (dodavatelů) tento typ vozu řeší konstrukčně jako vůz čtyřdveřový. Vůz v provedení hatchback má typicky menší zavazadlový prostor, z čehož vyplývá, že splňuje-li výrobce požadavek na pětidveřovou karoserii, již současně nesplní parametr týkající se velikosti zavazadlového prostoru. Současně z provedeného průzkumu vyplynulo, že oslovení dodavatelé se v zásadě shodli na tom, že výše popsaná kombinace technických parametrů velikost zavazadlového prostoru min. 500 dmᶟ ve spojení s požadavkem na pětidveřový vůz je značně trh limitující, o to více zesílena při požadavcích na vnitřní rozměry vozidel. Nelze přehlédnout, že samotní oslovení dodavatelé působící na relevantním trhu velmi často jako problematický, kromě požadavku na objem zavazadlového prostoru, vnímali tímto způsobem i požadavky na vnitřní rozměry vozidel. Úřad k tomu doplňuje, že jeden z dotazů Úřadu obsažených v jeho žádostech (viz bod 45. odůvodnění tohoto rozhodnutí) směřoval ke zjištění, zda oslovení dodavatelé pokládají velikost zavazadlového prostoru 499 dmᶟ za „síto“, resp. za hraniční velikost redukující počet možných nabídek. Úřad danou hodnotu uváděl z toho důvodu, že tato byla navrhovatelem výslovně uvedena v návrhu. Z provedeného šetření na relevantním trhu, které Úřad v průběhu správního řízení učinil, je přitom zjevné, že „dělicí hranice“ u této kombinace parametrů je ještě o poznání níže. Uvedeným dotazem tedy Úřad nevyjadřoval názor, že zadavateli u poptávaných vozidel postačí velikost zavazadlového prostoru o velikosti 499 dmᶟ, s čímž ve svém vyjádření ze dne 24. 10. 2018 polemizuje zadavatel.
161. Úřad ve vztahu k výše uvedenému uvádí, že kombinace shora specifikovaných požadavků zadavatele představuje z pohledu Úřadu zásadní „síto“, a signalizuje, že by mohla výrazně zvýhodňovat dodavatele ŠKODA AUTO a.s. (tu Úřad vychází ze skutečnosti, že zadavatel svým rozhodnutím ze dne 15. 2. 2018 rozhodl o výběru jmenovaného dodavatele na realizaci veřejné zakázky, z čehož lze mít za prokázané, že tento dodavatel musel splnit všechny požadavky zadavatele stanovené v zadávacích podmínkách). Úřad dodává, že nepřehlédl, že někteří oslovení dodavatelé disponují např. vozidly s objemem zavazadlového prostoru o zadavatelem požadovaném objemu, např. dodavatelé Audi, SEAT a Volkswagen, jak vyplývá z jejich vyjádření, avšak tito dodavatelé nesplňují další požadavky zadavatele, které na poptávaná vozidla klade. Typicky z provedeného průzkumu trhu vyplynulo, že v případě, že by dodavatel splnil limit pro minimální zavazadlový prostor o objemu 500 dmᶟ, nesplňuje daný dodavatel již požadavek na páté dveře, popř. požadavky na vnitřní rozměry vozidel. Uvedené vyplývá z vyjádření oslovených dodavatelů, která tvoří součást vedeného správního spisu. Pro úplnost Úřad dodává, že z provedeného průzkumu trhu lze mít za prokázané, že všech 72 stanovených technických parametrů u všech 4 typů zadavatelem poptávaných vozidel je pro dodavatele na relevantním trhu problematické a v zásadě je nesplňují, vyjma dodavatele ŠKODA AUTO a.s.
162. Současně Úřad upozorňuje, jak vyplynulo ze shora citovaného rozhodnutí předsedy Úřadu (viz bod 71. odůvodnění předmětného rozhodnutí), že je potřeba zohlednit hledisko porovnatelnosti výrobků splňujících daný parametr, kupříkladu z hlediska cenové třídy vozidla, neboť tyto okolnosti zásadně ovlivňují možnosti dodavatele podat konkurenceschopnou nabídku a reálně se ucházet o veřejnou zakázku. V kontextu právě uvedeného Úřad poznamenává, že např. z vyjádření dodavatelů BMW či Audi, které, dle názoru Úřadu nelze považovat v kontextu výše uvedeného za dodavatele schopné podat konkurenceschopnou nabídku, avšak Úřadem byli osloveni, jelikož splnění zadavatelem stanovených podmínek vyplývalo z šetření provedeného zadavatelem, pakliže by se Úřad zaměřil pouze na jeden z některých výše uvedených parametrů – minimální velikost zavazadlového prostoru – vyplývá následující. Tito dodavatelé splňují požadavek zadavatele na minimální velikost zavazadlového prostoru 500 dmᶟ pouze vozidly luxusní kategorie. Ve vztahu k výrobci BMW lze odkázat na citaci z jeho vyjádření uvedenou Úřadem v bodu 160. odůvodnění tohoto rozhodnutí; je tedy zjevné, že tento dodavatel by byl schopen tento požadavek zadavatele splnit, a to dokonce i v kombinaci s požadavkem zadavatele na páté dveře, avšak, jak bylo již uvedeno, pouze vozidly luxusní kategorie. Dodavatel Audi uvedl, že „Tuto podmínku u značky Audi splňují pouze sedany luxusní kategorie – Audi A6/A7/A8.“, přičemž současně v daném vyjádření v odpovědi na další z otázek je uvedeno „Sedany značky Audi jsou homologované jako čtyřdvéřové.“. Je tedy zjevné, že dodavatel Audi by byl schopen splnit požadavek zadavatele na minimální velikost zavazadlového prostoru, a to vozidly luxusní kategorie, avšak již nesplňuje požadavek zadavatele na páté dveře. Úřad dodává, že výrobce Audi má jako pětidveřové homologované vozidlo Audi A5, avšak toto vozidlo, jak vyplývá z přílohy vyjádření jmenovaného dodavatele, nesplňuje požadavek zadavatele na minimální velikost zavazadlového prostoru, stejně tak ani požadavek zadavatele týkající se vnitřního rozměru vozidla – efektivní prostor pro hlavu vzadu. Dle přesvědčení Úřadu i právě uvedené má určitou vypovídací hodnotu o tom, jak přísně jsou nastaveny technické parametry na zadavatelem poptávaná vozidla. K tomu lze doplnit, že i pokud by výrobce Audi splňoval požadavek zadavatele na minimální velikost zavazadlového prostoru 500 dmᶟ i požadavek na páté dveře, jednalo by se navzdory tomu o, s přihlédnutím k výše řečenému, z cenového hlediska neporovnatelné vozidlo s vozidly výrobce ŠKODA AUTO a.s. Pokud by např. dodavatel BMW byl schopen splnit všechny technické požadavky na poptávané vozidlo, nejedná se tak, dle názoru Úřadu, o zcela směrodatné informace, jelikož takové výrobky (vozidla) jsou v intencích výše uvedeného vzájemně neporovnatelné. Současně Úřad akcentuje, že se jedná o výrobce, které měl „vytipované“ zadavatel, jak lze dovodit z jím provedeného průzkumu trhu, přičemž je všeobecně známo, že se jedná o dodavatele nabízející vozidla v jiné cenové hladině, než je tomu u zadavatelem poptávaných automobilů. Úřad k tomu dodává, že zadavatel v jím provedeném průzkumu trhu pracoval u výrobce BMW s jiným typem vozidla, avšak tento nesplňuje technické parametry pro vozidla typu č. 1 a 3, jak ostatně vyplývá i z tohoto průzkumu zadavatele, neboť vozidla BMW 3 a BMW 2 Gran Tourer nesplňují požadavek zadavatele na minimální velikost zavazadlového prostoru, což je vyjádřeno v podkladech samotného zadavatele a koresponduje i s vyjádřením jmenovaného dodavatele, že je daný požadavek zadavatele schopen splnit pouze prostřednictvím vozů cenově vyšší kategorie. Zadavatel dále v jím provedeném průzkumu trhu pracoval u výrobce BMW i s vozidlem BMW 5, které by sice splnilo požadavek zadavatele na minimální velikost zavazadlového prostoru, avšak jedná se o vozidlo homologované jako kombi, kdy zadavatel u vozidel typu č. 1 a č. 3 požadoval homologaci sedan/hatchback. Ostatně z vyjádření výrobce BMW explicitně vyplývá, že právě s ohledem na nemožnost nabídnout vozy vhodné pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kategorii vozidel nepodal nabídku (viz bod 76. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad tak má za to, že žádný ze subjektů působících na trhu s osobními automobily není schopen podat konkurenceschopnou nabídku, tj. nabídku, jež by splňovala všechny zadávací podmínky, a která by mohla představovat reálnou cenovou konkurenci nabídce dodavatele ŠKODA AUTO a.s.
163. Pakliže tedy předseda Úřadu zavázal Úřad, jakožto prvostupňový správní orgán, k tomu, aby se vyjádřil k šíři okruhu dodavatelů způsobilých plnit ve stanoveném rozsahu předmět veřejné zakázky, pak Úřad dodává, že z provedeného šetření dochází k závěru, že dodavatelem způsobilým naplnit všechny požadavky zadavatele je dodavatel ŠKODA AUTO a.s. Ve vztahu k právě uvedenému Úřad poznamenává, že si je vědom existence i dalších potenciálních dodavatelů na trhu, avšak je přesvědčen, že za účelem zjištění skutkového stavu věci provedl dostatečná skutková zjištění. Úřad současně akcentuje, že zadavatel v celém průběhu správního řízení, popř. ani v rozhodnutí o námitkách, neidentifikoval žádnou množinu dodavatelů, kteří by kumulativně splňovali všech 72 technických parametrů u všech 4 typů jím poptávaných vozů, popř. nedoložil, že by se o šetřenou veřejnou zakázku mohlo ucházet více dodavatelů, a to ani dokonce pouze ve vztahu k typům vozů č. 1 a 3. Stejně tak „výsledky šetření“ samotného zadavatele na relevantním trhu (viz položka 34 vedeného správního spisu), tvořící součást dokumentace o zadávacím řízení, nenasvědčují tomu, že by sám zadavatel nalezl dodavatele schopného vyhovět všem požadavkům na všechna poptávaná vozidla. K tomu Úřad dodává, že zadavatel předkládá pouze kusé informace ve vztahu k jednotlivým typům vozidel, resp. jednotlivým požadavkům, jimiž se snaží zdůvodnit opodstatněnost stanovených technických parametrů, avšak relevantním způsobem nezdůvodňuje oprávněnost nastavených technických parametrů k veřejné zakázce jako celku.
164. Úřad, jak bude uvedeno dále v odůvodnění tohoto rozhodnutí, zejména posoudil to, zda je zadavatel schopen jím stanovené a navrhovatelem rozporované parametry dostatečně zdůvodnit. Úřad předesílá, že je toho názoru, jestliže je zadavatel schopen své požadavky zdůvodnit, pak i pokud by vedly pouze k jedinému dodavateli na trhu, a byly zdůvodnitelné, nejednalo by se o porušení pravidla stanoveného v § 36 odst. 1 zákona, neboť toto pracuje s tezí, že zadavatel nesmí stanovit zadávací podmínky tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodně překážky hospodářské soutěže. Jinými slovy uvedeno, pakliže zadavatel „zdůvodněně“ stanovuje určité požadavky, ačkoliv těmito požadavky minimalizuje okruh možných dodavatelů, lze takový postup zadavatele shledávat souladný nejen s výše citovaným § 36 odst. 1 zákona, ale rovněž i se základními zásadami vyjádřenými v § 6 zákona (viz např. i již výše vyslovená úvaha Úřadu v bodu 150. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Právě i v intencích výše vyjádřené úvahy Úřad daný případ posuzoval.
165. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí se tedy Úřad bude zabývat posouzením otázky, zda byly přezkoumávané požadavky zadavatele přiměřené, objektivně zdůvodnitelné, tj. opodstatněné, neboť i v případě, že zadávací podmínky omezí způsobem svého nastavení soutěž mezi dodavateli, k čemuž v posuzovaném případě došlo, jak vyplývá ze shora uvedených závěrů Úřadu, je takový postup zadavatele aprobován v případě, že je prokázáno, že existovaly objektivní důvody, které neumožnily uspokojit objektivní potřebu zadavatele jiným způsobem, a je tedy přítomna objektivní zdůvodnitelnost stanovených zadávacích podmínek.
166. Za situace, kdy požadavek na shora popsanou kombinaci technických podmínek vede k nespornému upřednostnění (zvýhodnění) dodavatele ŠKODA AUTO a.s., a tedy k preferenci jediného dodavatele, musí být zdůvodnění potřeb zadavatele dostatečně konkrétní, podložené takovými skutkovými podklady, které odůvodňují nemožnost či nevhodnost formulace některého z dotčených požadavků jiným, mírnějším způsobem, který by zajistil širší hospodářskou soutěž mezi dodavateli. Předložené zdůvodnění navíc musí být podloženo objektivní potřebou zadavatele, tj. je nezbytné prokázat, že je nutné pro uspokojení potřeb zadavatele pořídit daný předmět plnění v požadované kvalitě, tj. vybavený a disponující právě a jen požadovanými technickými parametry stanovenými v zadávacích podmínkách, neboť bez nich by plnění pro zadavatele již postrádalo smysl. Úřad v této souvislosti odkazuje i na bod 66. odůvodnění rozhodnutí předsedy Úřadu, v němž bylo mj. řečeno, že „situaci, v níž vedou zadávací podmínky k podání nabídky od jediného dodavatele, navíc v sektoru, v němž působí významný počet relevantních výrobců a dodavatelů, je třeba vnímat jako krajně nežádoucí, neboť za takových okolností je hospodářská, jakož i cenová soutěž fakticky vyloučena a může dojít k nehospodárnému nakládání s veřejnými prostředky. Je tedy nutno o to pečlivěji zkoumat, zda byly zadávací podmínky stanoveny skutečně přiměřeně a v nezbytném rozsahu za účelem zajištění řádného plnění veřejné zakázky, či zda nebyly zadavatelem (s ohledem na okruh a strukturu požadovaných parametrů) nastaveny svévolně se skrytě diskriminačními účinky (…).“.
167. Úřad se tedy zabýval tím, zda zadavatel v zadávací dokumentaci, která, Úřad opakuje, představuje základní a nejvýznamnější dokument zadávacího řízení, a z níž Úřad musí při svém přezkumu vycházet, stanovil zadávací podmínky tak, že tyto sice skýtají pro shora jmenovaného dodavatele konkurenční výhodu, avšak tato výhoda není bezdůvodná, čili vychází z konkrétních logických úvah zadavatele, tj. má konkrétní ratio, a existují pro ni objektivní příčiny.
168. Úřad uvádí, že z přílohy č. 9 „Část 2 – nacenění osobních automobilů“ zadávací dokumentace vyplývá, že zadavatel v rámci šetřené veřejné zakázky předpokládá nákup 500 ks vozidel, a to 200 ks typu č. 1, 200 ks typu č. 2, 50 ks typu č. 3 a 50 ks typu č. 4. Ze shora jmenované přílohy lze přitom dovodit, že policejní výbava bude vybraným dodavatelem dodána a namontována do celkem 350 ks vozidel, a sice do 200 ks vozidel typu č. 1 a do 150 ks vozidel typu č. 2. Současně, jak plyne z předmětné přílohy zadávací dokumentace, měli dodavatelé ocenit 50 ks sestav skrytého výstražného a rozhlasového zařízení pro vozidla (automobily) všech 4 typů. S ohledem na výše řečené Úřad konstatuje, že lze mít za to, že všech 200 ks vozidel typu č. 1 bude sloužit pro policejní účely, neboť tato mají být „osazena“ policejní výbavou. Úřad v dalším upozorňuje, že zadavatel ve shora specifikované příloze, stejně tak ani na žádném jiném místě zadávací dokumentace, blíže neurčil, jak hodlá rozdělit 50 ks sestav skrytého výstražného a rozhlasového zařízení, kdy z formulace zadavatele užité v předmětné příloze je možno dovodit, že tyto sestavy budou „nějak“ rozprostřeny mezi automobily všech 4 typů. K tomu lze doplnit, že v případě, že by bylo příslušné vozidlo vybaveno skrytým výstražným a rozhlasovým zařízením, pak by je bylo patrně možné označit za vozidlo pro policejní účely; jednalo by se o vozidlo bez „zjevných“ znaků identifikujících na první pohled, že jde o vozidlo Policie ČR. Úřad uvádí, že z takto stanovené zadávací podmínky (viz výše) nelze dovozovat, že by všech 50 ks sestav skrytého výstražného a rozhlasového zařízení mělo být dodáno výlučně do vozidel typu č. 3. Je proto při rozhodování věci zapotřebí vycházet z toho, že vozidla typu č. 3 nebudou čistě policejní, tzn. nebudou sloužit výhradně k policejním účelům. Úřad přitom podotýká, že na právě učiněném závěru by případně ničeho nemohla změnit ani ex post uplatněná argumentace zadavatele, že všechny sestavy skrytého výstražného a rozhlasového zařízení jsou určeny výlučně pro vozidla typu č. 3, jelikož je nutné při posouzení věci vycházet ze zadávací dokumentace, která představuje základní „pramen“ zadávacího řízení, přičemž ta žádné takové pravidlo nestanovuje. Úřad k tomu doplňuje, že s ohledem na závěry vyřčené v bodě 141. odůvodnění tohoto rozhodnutí se nyní bude zabývat zdůvodněností kombinace shora uvedených technických parametrů ve vztahu k vozidlům typu č. 1 a č. 3.
169. Jak bylo Úřadem popsáno a dovozeno v předchozím bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí, všechna vozidla typu č. 1 jsou určena pro policejní účely, jelikož do všech má být dodána a namontována příslušná policejní výbava. Úřad uvádí, že lze legitimně uvažovat o tom, že vozidla sloužící k zajišťování potřeb Policie ČR budou mít jiné zdůvodnění potřebnosti stanovených technických parametrů, oproti ostatním, tj. „nepolicejním“ vozidlům. Zadavatel přitom ve vztahu k vozidlům, která mají sloužit k policejním účelům, uplatnil argumentaci, proč jím stanovené parametry potřebuje. Zadavatel např. v rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018 o námitkách navrhovatele ve vztahu k technickému parametru vozidel – provedení (homologace) sedan/hatchback – uvádí, že „[v]zhledem k tomu, že vozidla v provedení sedan/hatchback jsou obecně objektivně a měřitelně levnější než vozidla v provedení kombi, počítá centrální zadavatel s tím, že pověřující zadavatelé budou při nákupech poptávaných vozidel upřednostňovat provedení sedan/hatchback před provedením kombi.“. Ve vztahu k požadavku na minimální velikost zavazadlového prostoru stanovenou na hodnotu 500 dmᶟ zadavatel v předmětném rozhodnutí uvádí následující: „Požadavek na velikost zavazadlového prostoru je ovlivněn především obsahem nutné policejní výbavy, která je v zavazadlovém prostoru standardně převážena. (…) Centrální zadavatel počítá s tím, že naprosto drtivá většina poptávaných vozidel bude nakoupena a využívána Policií ČR. Případní ostatní pověřující zadavatelé však poptávaný objem zavazadlového prostoru rovněž beze zbytku využijí (např. archivy při převozu archiválií a dalšího materiálu).“. Zadavatel současně přílohou předmětného rozhodnutí učinil tabulku shrnující vybavení přepravované v zavazadlovém prostoru policejních vozidel a dále fotografie, na nichž jsou k vidění jednotlivé prvky základní výbavy pro dvoučlennou policejní hlídku. Co se týče požadavku na pětidveřové provedení karoserie, zadavatel ke zdůvodnění tohoto parametru uvádí, že „[z]de je požadavek dán jednoznačně výše uvedeným vybavením v zavazadlovém prostoru a je z hlediska služebního nasazení automobilu v policejním provedení nepředstavitelné, že místo pátých dveří bude k dispozici pouze otevírací zadní kapota. Policie při služebním nasazení jednoznačně potřebuje co nejjednodušší a rychlý a operativní přístup k vezenému materiálu, čímž je nutno rozumět veškerý vezený materiál. A toto bez pátých dveří není jednoznačně možné. (…) Nezanedbatelná je i skutečnost vyšší ekonomické výhodnosti vozidel v provedení sedan/hatchback oproti vozidlům v provedení kombi (viz výše) a rovněž skutečnost, že u vozidel v provedení sedan/hatchback je obsah kufru skryt před nepovolanými zraky.“. K požadavkům na minimální vnitřní rozměry vozidel sděluje zadavatel v rozhodnutí o námitkách, že předmětem nákupu je „automobil, který je pětimístný a je nutné, aby umožnil dopravu v nutném případě i pěti plně vystrojených a vyzbrojených policistů, kteří samozřejmě naplňují určité fyzické předpoklady. (…) Rozměry jednotlivých policistů jsou samozřejmě různé, nicméně pro účely přepravy policistů musí být počítáno spíše s rozměrnějšími osobami, s výškou okolo 190 cm a vahou okolo 100 kg. Pro tyto osoby musí být ovšem pro případ jejich přepravy prostřednictvím poptávaných vozidel garantována i určitá míra alespoň základního pohodlí (…). Nadto musí přepravovaní policisté během přepravy bezpečně ovládat automobil (v případě řidiče), v případě potřeby uživatelsky komfortně ovládat vysílačku či notebook.“.
170. Úřad konstatuje, že vzhledem k tomu, že vozidla typu č. 1 jsou určena k policejním účelům a mají tak do určité míry specifické „zaměření“, si lze reálnou opodstatněnost technických parametrů u těchto vozidel představit. Avšak je zapotřebí současně podotknout, že zadavatel by měl být kupříkladu schopen řádně zdůvodnit, proč rozlišuje vozidla v provedení kombi/hatchback, proč případně nejsou akceptovatelná vozidla homologovaná jako víceúčelová, když v případě vozidel s pohonem náprav 4x4 by se rovněž dalo v zásadě hovořit o vozidlech uzpůsobených do terénu. Vzhledem k tomu, že zadavatel stanovil kritérium hodnocení v podobě nabídkové ceny, tj. zadavatel soutěží na cenu, se Úřadu v tomto ohledu nejeví argumentace zadavatele právě cenovým aspektem za přiléhavou. Zadavatel by se tedy měl případně zaměřit na důsledné zdůvodnění daného parametru. Úřad konstatuje, že obecně lze do určité míry připustit zadavatelem předestřenou argumentaci ve vztahu k „policejním“ vozidlům, tj. i k vozidlům typu č. 1, avšak Úřad současně zdůrazňuje, že tímto nijak nečiní konkrétní závěr, že ve vztahu k vozidlům určeným pro policejní účely jsou technické parametry stanovené zadavatelem dostatečně zdůvodněny, a že je tak možno považovat za souladné se zákonem. Nelze tedy z tohoto rozhodnutí legitimně vyvozovat závěr, že pokud jde o technické parametry ve vztahu k vozidlům, jež mají být v praxi určena k zajišťování úkolů Policie ČR, tyto byly zadavatelem stanoveny v souladu se zákonem. Vozidla typu č. 1, coby policejní vozidla, mají specifické určení, které zadavatel zdůvodňuje (byť Úřad nehodnotí, zda dostatečně či nikoliv). Úřad se nicméně v další části odůvodnění tohoto rozhodnutí již vozidly typu č. 1 zabývat nebude a bude se zabývat již jen vozidly typu č. 3. Úřad takto činí i s přihlédnutím k závěrům v rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0414/2013/VZ-20668/2015/531/JDo ze dne 30. 7. 2015, z něhož lze dovodit, že pakliže zadavatel nezdůvodní, resp. není schopen zdůvodnit zákonnost předmětu plnění veřejné zakázky jako celku, je nutno označit za nezákonné celé zadávací řízení. Úřad se tudíž bude nyní zabývat tím, zda kombinace technických parametrů objem zavazadlového prostoru, karoserie sedan/hatchback v pětidveřovém provedení a vnitřních rozměrů vozidel, která, jak bylo Úřadem popsáno v předchozích bodech odůvodnění, vede k nespornému upřednostnění (zvýhodnění) dodavatele ŠKODA AUTO a.s., byla zadavatelem ve vztahu k vozidlům typu č. 3 objektivním způsobem zdůvodněna.
171. Úřad opětovně sděluje, že ze způsobu zadávání posuzované veřejné zakázky je zřejmé, že zadavatel poptává předmět plnění v postavení centrálního zadavatele, tj. výsledkem zadávacího řízení bude uzavření rámcové dohody s vybraným dodavatelem, přičemž nákupy vozidel se budou uskutečňovat postupně v gesci a dle potřeb jednotlivých zadavatelů, pro něž je veřejná zakázka zadávána. Mezi zadavateli, pro které je nákup vozidel plánován, figurují kromě policejních ředitelství jednotlivých krajů i subjekty nepolicejního charakteru, a to např. Národní archiv, Muzeum Policie České republiky, Zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra aj. Zadavatel byl tedy povinen předložit zdůvodnění svých potřeb, jež mají být uspokojeny plněním předmětu veřejné zakázky, čili mj. i nákupem vozů č. 3, nejen ve vztahu k policejním složkám, ale i ve vztahu k ostatním „nepolicejním“ zadavatelům, kteří mohou na základě uzavřené rámcové dohody uskutečňovat odběry vozidel, mj. i vozidel typu č. 3. Úřad v této souvislosti zdůrazňuje, že ve vztahu ke „zbytku“ vozidel, tj. k vozidlům, jež nejsou určena k plnění policejních úkolů, nelze jejich nákup v rámci jedné veřejné zakázky zdůvodňovat toliko hospodárností apod., na což byl ostatně zadavatel již upozorněn předchozím rozhodnutím Úřadu. Úřad nikterak zadavateli neupírá jeho snahu poptávat dané plnění prostřednictvím centrálního zadávání, stejně tak i pozitivně kvituje snahu o hospodárné zadávání, nicméně, jak již bylo uvedeno výše, nemůže tato skutečnost ve svém důsledku znemožnit jakoukoliv soutěž. Dle názoru Úřadu je třeba rozlišovat, jaké plnění a pro jakou kategorii zadavatelů centrální zadavatel určité plnění poptává. Dle názoru Úřadu se musí jednat o plnění takového charakteru, jež umožňuje jeho univerzální využití a zdůvodnění ve vztahu k jakémukoliv pověřujícímu zadavateli, jelikož jejich potřeby jsou zdůvodnitelné objektivně shodnými skutečnostmi (potřebami). Jako příklad tohoto lze uvést centrální nákup papíru do tiskáren pověřujících zadavatelů – toto plnění je z pohledu Úřadu zdůvodnitelné identickým způsobem pro všechny pověřující zadavatele. Rozdílně však v tomto kontextu Úřad vnímá nákup požadovaných vozidel, kdy nelze potřebami Policie ČR zdůvodňovat potřeby dalších pověřujících zadavatelů, a je tak otázkou, zda je např. zadavatel schopen všechna vozidla poptávat v rámci jednoho zadávacího řízení, pakliže není schopen zdůvodnit pro všechny pověřující zadavatele požadované parametry. Konstatování zadavatele, že dané parametry využijí i jiní zadavatelé, Úřad nepovažuje za dostatečné, a to zejména za situace, kdy stanovenými požadavky zadavatele je v zásadě vyloučena jakákoliv soutěž o danou veřejnou zakázku. Úřad tedy ve světle shora uvedeného k argumentaci zadavatele, že zákon má sloužit k hospodárnému, tj. v souladu s principy 3E, pořizování majetku státu, přičemž pokud je pořízen majetek, jenž nemůže naplnit požadovaný účel, jedná se jednoznačně o jeho nehospodárné pořízení, sděluje Úřad v návaznosti na již vyřčené závěry v bodu 128. odůvodnění tohoto rozhodnutí následující. Úřad uvádí, že zásada hospodárnosti, jež je jednou z judikaturně dovozených zásad, které ovládají zadávací řízení, nemá aplikační přednost před ostatními zásadami, zde zásadami přiměřenosti a zákazu diskriminace. Pokud tedy zadavatel při zadávání šetřené veřejné zakázky nedodrží postup stanovený zákonem, nemůže se dovolávat toho, že jednal v souladu se zákonem. V této souvislosti lze odkázat např. na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 112/2013 – 131 ze dne 15. 10. 2015, ve kterém je mimo jiného uvedeno, že: „Tu soud také poznamenává, že sama zásada hospodárnosti, nemůže mít aplikační přednost před zásadou transparentnosti, jejímž promítnutím jsou ve vztahu k použití jednacího řízení bez uveřejnění zákonem striktně stanovené podmínky, jež je nutno interpretovat restriktivně právě s ohledem na ochranu soutěže.“. Je tedy zřejmé, že zásada hospodárnosti není nadřazena základním zásadám zadávacího řízení, jež nacházejí svou úpravu v § 6 zákona. Úřad dodává, že ačkoliv se citovaný rozsudek vztahoval k postupu zadavatele v jednacím řízení bez uveřejnění, jsou závěry v něm obsažené týkající se zásady hospodárnosti obecně platné. S ohledem na právě řečené tak Úřad shora uvedenou argumentaci zadavatele považuje pro rozhodnutí věci za irelevantní.
172. Úřad konstatuje, že zadavatel opodstatněnost navrhovatelem rozporovaných technických parametrů, včetně parametrů objem zavazadlového prostoru, karoserie sedan/hatchback v pětidveřovém provedení a vnitřních rozměrů vozidel, v rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018 o námitkách navrhovatele, ve vyjádření k návrhu ze dne 15. 8. 2018, stejně tak i ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 24. 10. 2018, odůvodňuje pouze ve vztahu k vozidlům, jež mají sloužit k policejním účelům, kdy ve vztahu k vozidlům, která nejsou určena k plnění úkolů Policie ČR, kam, jak Úřad dovodil shora (viz bod 153. odůvodnění tohoto rozhodnutí), lze zařadit i určitý počet vozidel typu č. 3, se omezuje fakticky na strohé konstatování, že i „ostatní zadavatelé poptávaná vozidla s danou technickou specifikací beze zbytku využijí“. Zadavatel tedy v rámci své argumentace nikterak nebere v potaz možnost nákupu vozidel ostatními „nepolicejními“ pověřujícími zadavateli, na což byl, Úřad opakuje, upozorněn již v předchozím rozhodnutí. Je přitom nezbytné mít na zřeteli, že nákupem vozidel určených pro policejní účely nebude předmět plnění veřejné zakázky zcela vyčerpán, neboť dle zadávací dokumentace je evidentně plánován i nákup „nepolicejních“ vozidel. Zadavatel však odůvodněnost svých požadavků ve vztahu k vozidlům, jež v praxi nebudou sloužit k plnění úkolů Policie ČR, nijak nezdůvodňuje, resp. z pohledu Úřadu ji ani není schopen zdůvodnit, kdy se ve své argumentaci „zacyklil“ pouze ve vztahu k vozidlům určených pro policejní účely.
173. Úřad poznamenává, že zadavatel svou argumentací směřuje k tomu, že se snaží množství poptávaných vozidel, která nebudou sloužit k policejním účelům, bagatelizovat, když např. tvrdí, že naprosto drtivá většina poptávaných vozidel bude určena pro Policii ČR a naprosto drtivá menšina (pokud vůbec) pak bude určena pro ostatní zadavatele. Zadavatel dokonce argumentuje tím, že teprve pouze za situace, že budou nákupem poptávaných vozidel naplněny (uspokojeny) požadavky Policie ČR, může dojít k výjimečnému nákupu vozidel ze strany jiných pověřujících zadavatelů (viz bod 86. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad nicméně akcentuje, že tomuto neodpovídá nastavení zadávacích podmínek. Z přílohy č. 9 „Část 2 – nacenění osobních automobilů“ zadávací dokumentace, byť se tedy jedná o předpokládaný nákup, je totiž evidentní, že určitý (a nezanedbatelný) počet vozidel „má směřovat“ i k „nepolicejním“ zadavatelům, resp. nemají sloužit pro policejní účely; obdobný závěr lze dovodit i z přílohy č. 2 zadávací dokumentace, v níž zadavatel vyjmenoval i zadavatele prokazatelně nespadající mezi složky Policie ČR, např. příslušné Zemské archivy. Úřad současně podotýká, že i pokud by v praxi z libovolných příčin eventuálně došlo k tomu, že by byla v rámci veřejné zakázky nakoupena pouze vozidla pro Policii ČR a na ostatní „nepolicejní“ zadavatele by se již „nedostalo“, neměnila by tato skutečnost ničeho na tom, že v zadávací dokumentaci bylo s nákupem jak policejních, tak i nepolicejních vozidel, počítáno, kdy zadávací podmínky, resp. úroveň technických parametrů poptávaných vozidel byla nastavena identicky pro oba druhy těchto vozidel, přičemž dodavatelé museli, pakliže se chtěli soutěže o veřejnou zakázku zúčastnit, přizpůsobit jejich nabídky předmětu plnění jako celku. Úřad současně podotýká, že za situace, kdy zadavatel v rámci šetřené veřejné zakázky poptával jak nákup vozidel sloužících pro policejní účely, tak i nákup vozidel, jež nebudou sloužit k plnění úkolů Policie ČR, kdy neumožnil podání nabídky pouze ve vztahu k určitému typu vozidla, měl povinnost řádně odůvodnit opodstatněnost stanovených technických parametrů k předmětu plnění jako k celku, tj. včetně vozidel, která mají v praxi sloužit „civilním“ zadavatelům. Jak totiž vyplývá z již zmiňovaného rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0414/2013/VZ-20668/2015/531/JDo ze dne 30. 7. 2015, jež bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R263/2015/VZ-45133/2016/322/DJa ze dne 10. 11. 2016, zadavatelem tvrzené důvody se musí vztahovat na celý předmět veřejné zakázky, tzn. na veřejnou zakázku jako celek. Úřad pro úplnost doplňuje, že ačkoliv se závěry obsažené ve výše citovaném rozhodnutí týkají předchozí právní úpravy a oprávněnosti postupu zadavatele v jednacím řízení bez uveřejnění, jsou dle přesvědčení Úřadu plně aplikovatelné i na skutkové okolnosti šetřeného případu, jelikož podstata věci je stejná, kdy směřuje k tomu, že postup zadavatele lze označit za souladný se zákonem výlučně tehdy, pokud zadavatel zdůvodňuje své potřeby k celému předmětu plnění konkrétní veřejné zakázky.
174. Úřad shrnuje, že z výsledků jím provedeného průzkumu trhu např. vyplývá, že u vozidel disponujících pátými dveřmi není standardní velikost zavazadlového prostoru min. 500 dmᶟ. Taktéž je třeba zdůraznit, že zadavatelem učiněné „vstřícné gesto“ ve vztahu k homologaci vozidel typu č. 3, tj. sedan/hatchback, je možno skutečně považovat spíše za gesto, jelikož sedany jsou zásadně homologovány jako čtyřdveřová vozidla, jak je zřejmé z těchto výsledků provedeného průzkumu. Současně není možné přehlédnout ani to, že zadavatel nezdůvodnil, z jakých příčin vůbec trvá na konkrétním typu karoserie. Jestliže jde zadavateli o velikost zavazadlového prostoru, jak proklamuje, mohl ponechat volnou soutěž v tom, jaký typ karoserie mu bude nabídnut. K tomu Úřad dodává, že z jeho pohledu bude i u vozidla v provedení kombi obsah zavazadlového prostoru skryt před „nepovolanými zraky“. Stejně tak i argumentace zadavatele ohledně ceny, tj. že vozidlo v provedení kombi je bez dalšího dražší než vozidlo v provedení sedan/hatchback, nemá v tomto ohledu vypovídací hodnotu, byť Úřad nerozporuje, že vozidlo kombi bývá mnohdy v řádu tisíců korun příplatkové. Úřad však opětovně upozorňuje, že zadavatel v šetřeném zadávacím řízení soutěží mj. na cenu, kdy, pokud by byla připuštěna soutěž, tato soutěž mohla „ukázat“, které vozidlo je v tomto směru cenově výhodnější. Právě řečené Úřad ilustruje na tom, že nelze vyloučit, že konkrétní vozidlo dodavatele ŠKODA AUTO a.s. v provedení s otevíratelnými (výklopnými) zadními dveřmi nikoliv v provedení kombi, může být ve svém důsledku dražší, než vozidlo v provedení kombi od jiného výrobce. Z výsledků provedeného průzkumu trhu je dle přesvědčení Úřadu současně nesporné, že požadavky zadavatele na vnitřní prostory vozidel jsou pro dodavatele limitující (kdy Úřad z důvodů popsaných shora v tomto ohledu nesrovnává vozidla luxusní kategorie), přičemž zadavatel zde nebyl ve vztahu k vozidlům v „nepolicejním“ provedení schopen předložit ani žádnou relevantní argumentaci. Nejenže tak některé z těchto technických parametrů izolovaně mohou způsobovat značnou regulaci potenciálních dodavatelů, ale v jejich souhrnu pak vedou ke konkrétnímu dodavateli, tj. dodavateli ŠKODA AUTO a.s.
175. Úřad tak ve světle shora popsaných skutečností konstatuje, že má za prokázané, že zadavatel vzájemnou kombinací technických parametrů objem zavazadlového prostoru, karoserie sedan/hatchback v pětidveřovém provedení a vnitřních rozměrů vozů u typů vozidla č. 3 vytvořil konkurenční výhodu dodavateli ŠKODA AUTO a.s. Zadavatel přitom minimální úroveň těchto technických parametrů ve vztahu k vozidlům, jež nebudou sloužit k policejním účelům, a která zadavatel v rámci typu vozidla č. 3 taktéž poptává, nijak nezdůvodnil svými objektivními potřebami, tj. absentuje zde objektivní zdůvodnitelnost takto stanovených zadávacích podmínek. Zjištěná konkurenční výhoda plynoucí pro dodavatele ŠKODA AUTO a.s. tak není ve vztahu k předmětným vozidlům řádně odůvodněna, resp. nevychází z konkrétních logických úvah zadavatele, a jedná se tak ve svém důsledku o výhodu bezdůvodnou, a tím rozpornou se zákonem. Nelze tedy konstatovat jinak, než že zadavatel nepostupoval při zadávání veřejné zakázky v souladu s § 36 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 6 zákona, tím, že stanovil technické podmínky diskriminačně, když v příloze č. 1 zadávací dokumentace požadoval, aby typ č. 3 osobních automobilů, mimo jiné, disponoval kombinací shora specifikovaných technických parametrů, přičemž kombinace těchto parametrů ve svém důsledku vede k bezdůvodné konkurenční výhodě dodavatele ŠKODA AUTO a.s., a uvedené parametry nejsou přiměřené předmětu plnění veřejné zakázky jako celku, přičemž tímto postupem stanovil zadávací podmínky v rozporu se zákonem.
176. Úřad nad rámec dodává a opětovně zdůrazňuje, že si je vědom toho, že zadavateli obecně nelze upřít jeho právo stanovit předmět plnění veřejné zakázky dle svých potřeb, jejichž uspokojení realizací veřejné zakázky sleduje. Současně je však zapotřebí znovu podotknout, že zadavatel je při vymezení předmětu plnění veřejné zakázky povinen důsledně dbát požadavků zákona, a to včetně základních zásad zadávacího řízení, jež nachází své vyjádření v ustanovení § 6 zákona. V případě, že zadavatel svými požadavky na předmět plnění do značné míry determinuje okruh potenciálních dodavatelů, resp. tento okruh zužuje na dodavatele jediného, ačkoliv relevantní trh s poptávanou komoditou je jinak značně široký, musí být schopen toto omezení soutěže, resp. „prolomení“ základních zásad zadávacího řízení náležitě zdůvodnit a podpořit jej relevantními objektivními skutečnostmi. Za takové situace totiž rozhodně k „uznatelnosti“ těchto požadavků zadavatele nepostačuje jeho tvrzení, že předmět plnění splňující dané požadavky „chce“ a že jsou pro něj tyto potřebné. V této souvislosti lze odkázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 69/2012 – 55 ze dne 28. 3. 2013, v němž bylo mj. uvedeno, že „Dále zákon o veřejných zakázkách obsahuje ustanovení poskytující zadavateli možnost klást na dodavatele konkrétní požadavky (…). S ohledem na individuální povahu každé zakázky je pak zadavateli ponechána velká míra volnosti. Zadavatel může (např. v technických podmínkách, kvalifikačních požadavcích) stanovit konkrétní požadavky, bez jejichž splnění se dodavatel nemůže o veřejnou zakázku úspěšně ucházet. Jejich stanovením tak přímo ovlivňuje okruh možných dodavatelů. Z tohoto důvodu je zapotřebí k počtu a míře takových požadavků přistupovat striktně v duchu výše uvedených zásad. Tyto zásady se navíc přímo promítají i v některých ustanoveních zákona (např. § 50 odst. 3 ZVZ). Protože se jedná převážně o ustanovení dispozitivní, musí být potřeba takového požadavku odůvodnitelná. Zjednodušeně lze říci, že čím podrobnější a přísnější požadavky zadavatel zvolí, tím vyšší nároky budou kladeny na jejich odůvodnění. (zvýraznění provedeno Úřadem, pozn. Úřadu).“. Byť se shora citovaný rozsudek týká předchozí právní úpravy, jsou závěry v něm uvedené aplikovatelné i na šetřený případ, neboť podstata řádného zdůvodňování požadavků zadavatele nedoznala přijetím zákona žádných změn. Je přitom nezbytné dodat, že toto objektivní zdůvodnění požadavků zadavatele se musí týkat předmětu plnění veřejné zakázky jako celku, tzn. nepostačuje předložit argumenty, jež mají opodstatňovat zákonnost jenom části předmětu plnění veřejné zakázky, byť se případně může jednat o jeho převážnou část. Úřad k tomu poznamenává, že v případě, že zadavatel není schopen svůj požadavek, resp. své požadavky objektivním způsobem zdůvodnit, jako je tomu z pohledu Úřadu ve zde posuzované věci u požadavků zadavatele na technické parametry u poptávaných vozidel typu č. 3, jež nebudou určena k policejním účelům, resp. ke všem těmto „nepolicejním“ vozidlům, kdy zadavatel obecně argumentuje toliko tím, že i „civilní“ zadavatelé jím stanovené technické parametry plně využijí, měl by revidovat své úvahy o tom, zda skutečně potřebuje poptávat vozidla o daných technických vlastnostech, resp. disponující těmito minimálními technickými parametry.
177. Ve vztahu k argumentaci zadavatele týkající se odkazu na rozhodnutí Úřadu č. j. S145/2008/VZ-12443/2008/540/MČ ze dne 21. 7. 2008, jímž Úřad již před deseti lety aproboval ještě přísnější požadavky zadavatele na poptávaný předmět plnění, než tomu je u šetřené veřejné zakázky (viz bod 89. odůvodnění tohoto rozhodnutí), konstatuje Úřad následující. Předně je třeba poznamenat, že každá veřejná zakázka je jedinečná, přičemž v případě, že zadávací podmínky se liší, byť v míře minimální, může tato skutečnost vést k odlišnému právnímu posouzení. Nelze tedy dovozovat, že pokud Úřad v minulosti aproboval postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky s obdobným předmětem plnění, pak bez dalšího platí, že zadavatel postupuje v souladu se zákonem i v posuzovaném případě. Současně Úřad uvádí, že předmět plnění veřejné zakázky přezkoumávané Úřadem v zadavatelem zmiňovaném rozhodnutí byl určen výhradně pro Policii ČR a předmět přezkumu nebyl, co do rozporovaných parametrů a požadavků, shodný se zde posuzovanou veřejnou zakázkou. Z pohledu Úřadu tak skutkové okolnosti obou případů nejsou identické, a proto závěry uvedené ve shora citovaném rozhodnutí jsou pro rozhodnutí věci irelevantní.
178. Úřad nepřistoupil k provedení důkazu znaleckým posudkem, jak navrhoval zadavatel (viz bod 95. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad k tomu předně podotýká, že není jeho povinností takový krok na návrh účastníka řízení automaticky volit, pokud neshledá jeho objektivní nutnost pro potřeby svého přezkumu. Úřad v tomto ohledu odkazuje též na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 80/2012-65 ze dne 18. 9. 2014: „[t]eprve pokud právní posouzení věci orgánem dohledu nedospěje k jednoznačnému závěru, je na místě opatřit si znalecký posudek k otázkám skutkovým. Znalecké posouzení není postaveno naroveň posouzení právnímu, nýbrž jde o podpůrný důkazní prostředek pro právní výklad.“. Ustanovení § 3 správního řádu, které v obecné rovině vyjadřuje zásadu materiální pravdy, zavazuje správní orgán zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu, který je nezbytný pro soulad s požadavky zásady legality, zásady zákazu zneužívání pravomoci a správní úvahy, zásadou proporcionality a ochrany dobré víry, zásadou ochrany veřejného zájmu, zásadou nestranného přístupu či legitimního očekávání. Dikce § 3 správního řádu tak představuje pro správní orgán mantinely, ve kterých se pohybuje při určování rozsahu a způsobu, jakým zjišťuje skutečnosti nezbytné pro vydání rozhodnutí. Správní orgán, resp. Úřad přitom není vázán návrhy účastníků řízení, nýbrž potřebou provést pouze takové důkazy, které jsou nezbytné ke zjištění stavu věci. Je to pak právě Úřad, který je způsobilý posoudit potřebu provedení toho kterého důkazu k prokázání té které skutečnosti či naopak zhodnotit, že provedení toho kterého důkazu je vzhledem k dostatečné podloženosti určité skutečnosti či okolnosti nadbytečné.
179. V této souvislosti lze též odkázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 71/2009 – 113 ze dne 12. 5. 2010, dle kterého „[v]e správním řízení vedle toho platí, že se znalec nepřibírá též tehdy, pokud správní orgán disponuje potřebnými odbornými znalostmi či si může opatřit odborné posouzení předmětných skutečností ze strany jiného správního orgánu. (…) Vychází se totiž z předpokladu, že úřední osoby mají dostatečné odborné znalosti, aby mohly samy posoudit odborné otázky vyskytující se v běžně vedených správních řízeních.“. V posuzovaném případě Úřad sice odbornými znalostmi nedisponoval, nicméně pro posouzení opodstatněnosti požadavků zadavatele shledal vhodným a dostatečným oslovit uspokojivé množství odborných subjektů, tj. dodavatelů působících na relevantním trhu, a na základě jejich odpovědí na zcela konkrétně položené otázky týkající se daných technických parametrů si již mohl učinit zobjektivizovaný závěr, že dané technické parametry stanovil zadavatel v rozporu se zákonem. Úřad neprovedl dokazování znaleckým posudkem též s ohledem na fakt, že tento znalec by musel pracovat s informacemi od výrobců/dealerů vozidel, stejně jako tomu učinil i Úřad.
180. Úřad neprovedl před vydáním rozhodnutí ani konzultaci s Ministerstvem financí, jak navrhoval zadavatel (viz bod 87. odůvodnění tohoto rozhodnutí), která se měla týkat otázky hospodárného pořizování majetku státu, jelikož, jak bylo zevrubně popsáno v předchozích bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí, zásada hospodárnosti není ve vztahu k zadávání veřejných zakázek nepřekročitelným postulátem, tj. není nadřazena zákonu a nemá tak před ustanoveními zákona aplikační přednost, byť k jejímu naplnění zákon implicitně směřuje. Úřad ani neprovedl dokazování ve formě svědeckých výpovědí hodnověrných zástupců potenciálních dodavatelů. S ohledem na fakt, že řada informací je dostupná a tím i ověřitelná na webových stránkách dodavatelů, nemá Úřad za to, že by bylo třeba tyto dodavatele, resp. osoby, jež Úřadu v průběhu správního řízení poskytly součinnost, vyslýchat, jelikož, Úřad opakuje, mnohé z jimi poskytnutých informací lze z veřejně přístupných zdrojů ověřit.
181. Úřad nad rámec shora popsaného předesílá, resp. opakuje, že byť se výroková část tohoto rozhodnutí vztahuje pouze k typu vozidel č. 3, lépe řečeno k „nepolicejním“ vozidlům poptávaným zadavatelem v rámci tohoto typu, neznamená to, že všechny ostatní typy vozidel, resp. technické parametry zadavatelem u nich požadované byly stanoveny v souladu se zákonem. Úřad totiž nepřehlédl, že typy vozidel č. 1 a č. 3 se od sebe liší toliko druhem motoru (zážehový vs. vznětový), kdy ostatní technické parametry jsou identické. Jak bylo Úřadem uvedeno na jiném místě odůvodnění tohoto rozhodnutí, ze zadávací dokumentace lze mít za to, že v rámci typu vozidel č. 1 budou nakoupena vozidla pro policejní účely. K tomu Úřad konstatuje, že ve vztahu k opodstatněnosti požadavků na policejní vozidla, rozdílně od požadavků na vozidla nepolicejní, zadavatel určitou argumentaci předložil, byť Úřad neposuzoval, zda se jedná z hlediska opodstatněnosti stanovených technických parametrů o argumentaci dostatečnou a vyčerpávající či nikoliv (v podrobnostech viz výše). I kdyby Úřad připustil, že tato argumentace ve vztahu k policejním vozidlům je dostačující, což však, Úřad akcentuje, nepředjímá a nečiní, tzn. nelze z tohoto vyvozovat závěr, že pokud jde o technické parametry, tyto jsou u vozidel pro policejní účely souladné se zákonem, pak platí, že ve vztahu k vozidlům, jež v praxi nemají být určena k zajišťování úkolů Policie ČR, tzn. budou nakupována „civilními“ zadavateli, toto zdůvodnění v žádném případě dostačující není, kdy zde ve své podstatě jakékoliv zdůvodnění prakticky zcela absentuje. Úřad současně konstatuje, že se při posouzení věci zaměřil u typu č. 3 vozidel na ty technické parametry, jejichž kombinace se z jeho pohledu může dodavatelům jevit jako nejvíce problematická, a to vzhledem k tomu, že pokud vozidlo splňující tuto kombinaci vůbec nevyrábí, nemohou se nijak přizpůsobit ani dalším požadavkům zadavatele (kupříkladu požadavkům zadavatele na čelní vyhřívané sklo), tj. pokud v jejich portfoliu nedisponují vozidlem splňujícím požadavky zadavatele na minimální objem zavazadlového prostoru, karoserii sedan/hatchback v pětidveřovém provedení a vnitřními rozměry vozidla, pak je pro ně irelevantní zajišťovat si naplnění dalších dílčích požadavků zadavatele na poptávaná vozidla. Úřad přitom zdůrazňuje, že navrhovatel v návrhu, kromě shora specifikovaných technických parametrů, namítal i nezákonnost dalších technických parametrů, např. požadavek zadavatele na ocelová kola, požadavek na systémy bezpečnosti apod. I ve vztahu k těmto dalším namítaným parametrům musí být zadavatel pochopitelně schopen jejich objektivní opodstatněnost řádně zdůvodnit a podložit ji konkrétními relevantními skutečnostmi, a to nejen ve vztahu k vozidlům policejním, ale stejně tak i ve vztahu k vozidlům „nepolicejním“. Úřad dále sděluje, že se těmito dalšími namítanými technickými parametry již blíže nezabýval, a to i s ohledem na již opakovaně zmiňované rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0414/2013/VZ-20668/2015/531/JDo ze dne 30. 7. 2015, z něhož lze dovodit, že pakliže zadavatel nezdůvodní, resp. není schopen zdůvodnit zákonnost předmětu plnění veřejné zakázky jako celku, je nutno označit za nezákonné celé zadávací řízení. Úřad k tomu doplňuje, že závěry obsažené ve shora citovaném rozhodnutí je nutné mít na zřeteli i tehdy, pokud by bylo zadavatelem případně argumentováno tím, že výroková část tohoto rozhodnutí se vztahuje pouze k úzké výseči z celkového objemu poptávaných vozidel, a to vzhledem k tomu, že k této výseči, tj. k „nepolicejním“ vozidlům poptávaným v rámci typu č. 3, zadavatel technické podmínky v souladu se zákonem nestanovil, resp. není je schopen objektivně zdůvodnit (v podrobnostech viz shora), v důsledku čehož trpí nezákonností celé šetřené zadávací řízení.
182. Úřad proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
K dalším v návrhu namítaným skutečnostem
183. Navrhovatel ve svém návrhu namítá řadu dalších případných pochybení, kterých se měl zadavatel v zadávacím řízení dopustit, např. nezákonnost jeho požadavků na barevné provedení vozidel, minimální výkon motoru, dále požadavku na zajištění servisů, požadavek na předložení vzorků vozidel apod.
184. Úřad k tomu uvádí, že výše uvedená navrhovatelem namítaná pochybení zadavatele nijak nepřehlíží. Posuzování skutečností, zda zadavatel při zadávání šetřené veřejné zakázky porušil pravidla stanovená zákonem pro zadávání veřejných zakázek stanovením dalších rozporovaných požadavků, by nicméně v tomto správním řízení nebylo účelné, neboť jejich případný vliv na zákonnost postupu zadavatele by nemohl nikterak ovlivnit skutečnost, že zadavatel nedodržel při zadávání veřejné zakázky pravidla stanovená zákonem, a zadávací řízení tudíž muselo být bez dalšího zrušeno, jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozhodnutí.
185. Vzhledem k výše uvedenému tedy považuje Úřad za nadbytečné zabývat se ostatními argumenty navrhovatele. Úřad má za to, že šetření dalších skutečností uvedených v návrhu by nemohlo mít na výsledek rozhodnutí Úřadu vliv. Úřad tak postupuje v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, z níž lze vyvodit, že zkoumání dalších důvodů pro uložení nápravného opatření je nadbytečné, existuje-li alespoň jeden oprávněný důvod. Takový postup v rámci přezkumu je nejen v souladu s rozhodovací praxí Úřadu a správních soudů, ale je též v souladu se zásadou procesní ekonomie. Je neúčelné, aby se Úřad věcně zabýval všemi důvody pro uložení nápravného opatření a k prokázání či vyvrácení jejich existence prováděl rozsáhlé dokazování, jež neúměrně zatíží účastníky řízení i Úřad a případně též nedůvodně pozdrží průběh správního řízení. Pokud tedy Úřad dospěje k závěru, že alespoň jeden důvod pro uložení nápravného opatření existoval, je zkoumání existence dalších důvodů nadbytečné. I kdyby totiž existence ostatních důvodů pro uložení nápravného opatření byla vyvrácena, popř. potvrzena, nemohla by tato skutečnost nic změnit na tom, že zadavatel nepostupoval při zadávání šetřené veřejné zakázky v souladu se zákonem, a je tudíž nezbytné uložit nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.
K vyjádření dodavatele ŠKODA AUTO a.s. ze dne 1. 11. 2018
186. Úřad ve vztahu k vyjádření dodavatele ŠKODA AUTO a.s. ze dne 1. 11. 2018, jež Úřad obdržel dne 2. 11. 2018 (viz body 103. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí), primárně poznamenává, že si je vědom skutečnosti, že dodavatel ŠKODA AUTO a.s., ačkoliv se stal vybraným dodavatelem (viz bod 133. odůvodnění tohoto rozhodnutí), není účastníkem správního řízení, jehož předmět spočívá v přezkumu zákonnosti zadávacích podmínek napadaných navrhovatelem, kdy účastníky vedeného správního řízení jsou ve smyslu § 256 zákona pouze zadavatel a navrhovatel. I přes tento fakt Úřad vzhledem k tomu, že je coby správní orgán povinen v souladu se zásadami správního řízení dbát toho, aby byl zjištěn stav věci tak, že o něm nejsou důvodné pochybnosti, při přezkoumání zákonnosti postupu zadavatele předmětné vyjádření dodavatele ŠKODA AUTO a.s. nepřehlédl, tj. toto vyjádření vzal v potaz a zabýval se jím, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že bylo podáno dodavatelem působícím na relevantním trhu. Úřad tak učinil za účelem zjištění, zda dané vyjádření nemůže vést ke změně jeho právního závěru na danou věc, popř. k doplnění dokazování, kdy v této souvislosti je zapotřebí podotknout, že toto vyjádření Úřad obdržel až po uplynutí lhůty pro vyjádření k podkladům rozhodnutí, kterou Úřad účastníkům řízení stanovil usnesením č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-30289/2018/531/VNe ze dne 17. 10. 2018, byť tedy dodavatel ŠKODA AUTO a.s. není účastníkem správního řízení. Úřad nicméně dospěl k závěru, že, jak bude popsáno níže, předmětné vyjádření nepřináší žádné nové relevantní skutečnosti, jež by měly vliv na rozhodnutí Úřadu ve věci, tj. toto vyjádření nebylo lze ovlivnit závěry Úřadu formulované výše. Úřad tak neshledal jako nezbytné stanovovat účastníkům řízení opětovně lhůtu ve smyslu § 261 odst. 3 zákona, jelikož Úřad dané vyjádření dodavatele ŠKODA AUTO a. s. nepovažuje jako podklad pro rozhodnutí ve věci, avšak z procesní opatrnosti a s přihlédnutím k základním zásadám vyjádřeným ve správním řádu se k jednotlivým tvrzením dodavatele ŠKODA AUTO a.s. vyjadřuje následovně.
187. Co se týče ověřenosti či ověřitelnosti výstupů z databáze JATO, jejichž relevanci dodavatel ŠKODA AUTO a.s. zpochybňuje, pak Úřad konstatuje, že při svém rozhodování nevycházel z předmětné databáze, nýbrž si v průběhu správního řízení učinil vlastní průzkum relevantního trhu, kdy oslovil potenciální dodavatele s žádostmi o zodpovězení konkrétních dotazů, přičemž výsledky tohoto průzkumu posléze sloužily jako podklad pro rozhodnutí věci, kdy nelze přehlédnout, že navrhovatelem předložené informace nejsou v rozporu se zjištěními Úřadu. Výše uvedené tvrzení dodavatele ŠKODA AUTO a.s. proto nemůže mít na závěry Úřadu ve zde projednávané věci žádný vliv.
188. Pokud se jedná o tvrzení dodavatele ŠKODA AUTO a.s., že námitka navrhovatele ohledně limitace soutěže požadavkem zadavatele na pětidveřové modely, jež údajně vede k vyřazení vozidel typu sedan a zvýhodňuje model Škoda Octavia coby liftback, není opodstatněná, neboť navrhovatel užívá při popisu vozů sedan termín „liftback“, což není homologační typ, pak Úřad sděluje následující. Úřad v obecné rovině přisvědčuje dodavateli ŠKODA AUTO a.s., stejně tak jako výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí zadavateli, a to v tom smyslu, že zadavatel postupoval oprávněně, když v zadávacích podmínkách při stanovení požadavku na určení typu provedení vozidel vycházel z homologačních typů, s nimiž pracuje vyhláška č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel, ve znění pozdějších předpisů, přičemž je pravdou, že pojem „liftback“ není oficiálním homologačním označením, jak již Úřad ostatně blíže popsal v předchozích bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí. Stejně tak lze souhlasit s názorem dodavatele ŠKODA AUTO a.s., že označení „liftback“, coby marketingový pojem, není příznačné pouze pro model Škoda Octavia, když daný pojem je užíván i ve vztahu k modelům vozů jiných výrobců. Avšak, jak již bylo Úřadem konstatováno výše, z průzkumu trhu provedeného Úřadem oslovením subjektů působících na relevantním trhu bylo zjištěno, že ačkoliv někteří výrobci disponují v jejich portfoliu vozy sedan v pětidveřovém provedení, jedná se v kombinaci s požadavkem zadavatele na velikost zavazadlového prostoru a vnitřní rozměry poptávaných vozů o takovou zadávací podmínku, která radikálně omezuje možnost výrobců účastnit se zadávacího řízení na veřejnou zakázku a vede prokazatelně ke zvýhodnění dodavatele ŠKODA AUTO a.s. Jakkoliv v učiněném průzkumu trhu někteří z oslovených dodavatelů užili ve svém vyjádření pojem „liftback“, bylo zároveň z jimi vyplněné přílohy seznatelné, že jejich odpověď reaguje na přesně vyjádřené požadavky zadavatele (homologace sedan/hatchback, karoserie 5 dveřová – zadní dveře, víko včetně zadního okna, zasahující až ke střeše), tudíž užití pojmu „liftback“ navrhovatelem a některými výrobci vozidel nemění ničeho na závěrech Úřadu, jež jsou formulovány ve vztahu k přesně vyjádřeným požadavkům zadavatele uvedeným v zadávací dokumentaci (v podrobnostech viz body 158. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Ze závěrů Úřadu tedy jednoznačně vyplývá, a vyjádření dodavatele ŠKODA AUTO a.s. na tom nemůže ničeho změnit, že předmětné požadavky zadavatele, tj. požadavek na provedení vozu sedan/hatchback a požadavek na karoserii v pětidveřovém provedení, v kombinaci s dalšími konkrétně jmenovanými požadavky zadavatele, způsobují konkurenční výhodu dodavateli ŠKODA AUTO a.s., přičemž tato výhoda není ve vztahu k vozidlům typu č. 3 v nepolicejním provedení zadavatelem náležitě zdůvodněna, a jedná se tudíž o konkurenční výhodu bezdůvodnou a v důsledku toho nezákonnou.
189. Ve vztahu k dalším tvrzením dodavatele ŠKODA AUTO a.s., jimiž reaguje na argumentaci navrhovatele uplatněnou v rámci správního řízení, jež se vztahuje k požadavkům zadavatele na barvy karoserie, vyhřívání čelního skla, bezpečnostní systémy, ocelová kola, dostupnost servisů, výkon motoru a poskytnutí vzorků vozidel, Úřad konstatuje, že tato nemohou mít vliv na rozhodnutí Úřadu ve věci, neboť k posuzování opodstatněnosti těchto požadavků, a to ať už jednotlivě, či v jejich vzájemné kombinaci, a zvažování jejich eventuálních diskriminačních účinků, Úřad nepřistoupil z důvodu procesní ekonomie, jak bylo blíže objasněno v bodech 183. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí. Jedná se tak o tvrzení zcela irelevantní z hlediska rozhodnutí věci.
190. Ve vztahu k tvrzení dodavatele ŠKODA AUTO a.s., že je nepřípadnou námitka navrhovatele zpochybňující užití metody VDA 210, kterou zadavatel použil k určení minimálního objemu zavazadlového prostoru poptávaných vozidel, je Úřad přesvědčen, že ani toto tvrzení ničeho nemění na závěrech Úřadu učiněných výše. Úřad k tomu předně předesílá, že jeho závěry stran nezákonnosti postupu zadavatele při stanovení zadávacích podmínek „nestojí“ na tom, že zadavatel pro určení minimální velikosti zavazadlového prostoru zvolil nesprávnou metodu výpočtu, tj. Úřad tímto nijak neupírá zadavateli možnost si určit metodu výpočtu zavazadlového prostoru, ovšem při zohlednění toho, aby se jednalo o metodu, jež bude splňovat kritéria měřitelnosti a objektivnosti. Podstatné pro rozhodnutí věci totiž je, že zadavatelem stanovený požadavek na minimální velikost zavazadlového prostoru 500 dmᶟ, která má být vypočítána na základě metody VDA 210, jak vyplynulo z Úřadem provedeného průzkumu trhu, v kombinaci s požadavky na karoserii sedan/hatchback v pětidveřovém provedení a vnitřních rozměrů vozů, vede u vozidel typu č. 3 k bezdůvodné konkurenční výhodě dodavatele ŠKODA AUTO a.s., v důsledku čehož se jedná o nezákonně stanovené zadávací podmínky.
191. Konečně Úřad konstatuje, že nemá za to, že by jeho závěry učiněné v tomto rozhodnutí byly jakkoliv rozporné s rozsudky soudů, resp. rozhodnutími Úřadu, na něž dodavatel ŠKODA AUTO a.s. odkazuje (viz bod 115. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí výslovně uvedl, že je to zadavatel, kdo stanovuje zadávací podmínky, které přizpůsobuje svým potřebám, avšak nesmí tímto bezdůvodně omezovat hospodářskou soutěž, popř. zvýhodňovat konkrétního dodavatele, jak mu stanovuje zákon. Stejně tak nelze mít z pohledu Úřadu ani za to, že by se Úřad tímto rozhodnutím dopustil porušení zásady předvídatelnosti a legitimního očekávání. Skutečnost, že v rámci jiného zadávacího řízení s jinými zadávacími podmínkami, jinými namítanými skutečnostmi byl např. postup zadavatele při nákupu vozidel shledán souladným se zákonem, neznamená, že by tímto Úřad aproboval postup zadavatele do budoucna při zadávání jakékoliv jiné veřejné zakázky související s nákupem vozidel (a to snad dokonce i s jinými technickými požadavky). Vzhledem k výše uvedenému je zjevné, že vyjádření dodavatele ŠKODA AUTO a.s. nemohlo mít vliv na zjištěný skutkový stav Úřadem.
K uložení nápravného opatření
192. Podle § 263 odst. 3 zákona stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu s tímto zákonem, Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.
193. V případě, že jsou zadávací podmínky stanoveny v rozporu se zákonem, není v dané situaci možné k dosažení nápravy protiprávního stavu uložit jiné nápravné opatření, než nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.
194. Úřad ve výroku I. tohoto rozhodnutí konstatoval, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky postupoval v rozporu s § 36 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 6 zákona, tím, že stanovil technické podmínky diskriminačně, když v příloze č. 1 zadávací dokumentace požadoval, aby typ č. 3 osobních automobilů, mimo jiné, disponoval: provedením (homologací) sedan, hatchback; pětidveřovou karoserií (zadní dveře, víko včetně zadního okna, zasahující až ke střeše); konkrétními minimálními vnitřními rozměry; využitelným objemem zavazadlového prostoru při vybavení vozidla nabídnutým rezervním kolem, měřeno od podlahy do výšky krytu zavazadlového prostoru za nastavení sedadel splňujících řádky 14-15: (dmᵌ) dle metodiky ISO 3832 – ISO V210 (VDA210) min. 500, přičemž kombinace těchto požadavků ve svém důsledku vede k bezdůvodné konkurenční výhodě dodavatele ŠKODA AUTO a.s., a uvedené požadavky nejsou přiměřené předmětu plnění veřejné zakázky jako celku, přičemž tímto postupem stanovil zadávací podmínky v rozporu se zákonem.
195. Vzhledem k tomu, že došlo k naplnění podmínky dle § 263 odst. 3 zákona, je Úřad povinen rozhodnout o uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku. S ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodl Úřad o uložení nápravného opatření tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
K zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení
196. Podle § 263 odst. 8 zákona ukládá-li Úřad nápravné opatření s výjimkou zákazu plnění smlouvy, zakáže zároveň zadavateli až do pravomocného skončení řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu; rozklad proti tomuto výroku nemá odkladný účinek.
197. Výše citované ustanovení formuluje jako obligatorní součást rozhodnutí Úřadu o uložení nápravného opatření (s výjimkou zákazu plnění smlouvy) rovněž výrok o tom, že zadavatel až do pravomocného skončení správního řízení nesmí uzavřít smlouvu v zadávacím řízení, přičemž tento výrok je účinný dnem vydání rozhodnutí, a tedy je účinný i u nepravomocného rozhodnutí. Tento zákaz uzavřít smlouvu se ukládá z důvodu, aby se zadavatel nemohl vyhnout splnění uloženého nápravného opatření uzavřením smlouvy ještě před nabytím právní moci rozhodnutí.
198. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, zakázal zároveň ve výroku III. tohoto rozhodnutí zadavateli až do pravomocného skončení tohoto správního řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu na veřejnou zakázku.
K uložení úhrady nákladů řízení
199. Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj vyhláškou. Příslušná vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v § 1, že paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel uhradit v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy, činí 30 000 Kč.
200. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.
201. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2018000316.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad proti výrokům I., II. a IV. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad proti výroku III. tohoto rozhodnutí nemá podle § 263 odst. 8 zákona odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
JUDr. Eva Kubišová
místopředsedkyně
Obdrží
1. Česká republika – Ministerstvo vnitra, Nad štolou 936/3, 170 00 Praha
2. Hyundai motor Czech s.r.o., Siemensova 2717/4, 155 00 Praha
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy