159. Úřad tak na tomto místě předně přistoupil k posouzení toho, zda obviněný mohl přípis ze dne 3. 6. 2013 přiložit až v rámci jím podaného rozkladu ze dne 12. 3. 2019. V této souvislosti Úřad uvádí, že z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu jednoznačně vyplývá, že procesní institut (resp. zásada) koncentrace řízení (která v podstatě znamená, že účastníci řízení mohou uvádět rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání pouze do zákonem stanoveného časového okamžiku (fáze řízení), přičemž k později uvedeným důkazům a skutečnostem správní orgán či soud (až na výjimky) nepřihlíží), se neuplatňuje ve všech typech řízení, kdy se mezi výjimky z působení této zásady typicky řadí právě řízení o přestupku. K tomu Úřad odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 96/2008-115 ze dne 22. 1. 2009, v němž je uvedeno: „Podle § 73 odst. 2 zákona o přestupcích má obviněný z přestupku právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svou obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky. Tato práva náležejí obviněnému po celou dobu řízení o přestupku: zákon o přestupcích výslovně neomezuje jejich uplatňování na určité stádium řízení (třeba řízení v I. stupni), a takové omezení není možno dovodit ani z povahy věci. (…) Obviněný v přestupkovém řízení není totiž povinen poskytovat správnímu orgánu při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí veškerou potřebnou součinnost, jak to od jiných subjektů správních řízení žádá § 50 odst. 2 správního řádu (srov. Vedral, J.: Správní řád – komentář. BOVA POLYGON, Praha 2006, výklad k § 50 odst. 2 na str. 334): z toho nutno dovodit jak to, že může být procesně i zcela pasivní, tak to, že k procesní aktivitě se může rozhodnout i v pozdější fázi řízení, a správní orgán se musí s touto jeho aktivitou (v podobě uplatňování nových tvrzení a navrhování nových důkazů) vypořádat. Protichůdné postoje obviněného v různých fázích řízení jistě nijak neusnadňují správnímu orgánu jeho činnost; to ale nemůže být důvodem pro omezení práv obviněného v odvolacím řízení. (…) Ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu tedy na řízení o přestupku nedopadá; uplatní se však typicky u řízení zahajovaných na návrh, tedy řízení o žádosti. V nich je koncentrace řízení plně na místě: je totiž v zájmu žadatele, aby shromáždil a správnímu orgánu předložil všechny potřebné doklady.“Pro úplnost Úřad dodává, že přestože se závěry Nejvyššího správního soudu učiněné ve výše uvedeném rozsudku vztahují k zákonu č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích), lze je aplikovat rovněž i ve vztahu k zákonu o odpovědnosti za přestupky, neboť princip prolomení tzv. koncentrační zásady stanovený v § 73 odst. 2 zákona o přestupcích zůstal i v souvislosti s nynější právní úpravou (§ 97 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky) zachován.
160. Obdobně se vyjádřil Nejvyšší správní soud i v rozsudku č. j. 10 Azs 206/2016–48 ze dne 19. 1. 2017, ve kterém je uvedeno, že „Stěžovatelce lze přisvědčit v tom, že zásada koncentrace řízení není neomezená. V určitých typech řízení je prolomena zásadami uvedenými zejména v § 2 a § 3 správního řádu. Typicky se jedná o řízení o přestupcích a správních deliktech (srov. rozsudky NSS ze dne 22. 1. 2009, čj. 1 As 96/2008-115, č. 1856/2009 Sb. NSS, a ze dne 27. 11. 2012, čj. 1 As 136/2012-23, č. 2786/2013 Sb. NSS, bod 14). Koncentrační zásada se neuplatní obecně též v řízeních, v nichž má být z moci úřední uložena povinnost (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 4. 2011, čj. 5 As 7/2011-48, č. 2412/2011 Sb. NSS).“
161. S ohledem na výše uvedené tak Úřad uvádí, že vzhledem ke skutečnosti, že v daném případě vede Úřad s obviněným řízení o přestupku, resp., že původní rozhodnutí bylo vydáno v řízení o přestupku, přičemž (jak je uvedeno výše) obviněný v přestupkovém řízení není povinen poskytovat správnímu orgánu při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí veškerou potřebnou součinnost a dále, že obviněný může v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení uvádět nové skutečnosti nebo důkazy, tedy obviněný v přestupkovém řízení může uplatnit nové skutečnosti či navrhovat důkazy i v odvolání, neboť omezení zakotvené v § 82 odst. 4 správního řádu, v němž se odráží právě zásada koncentrace řízení, na řízení o přestupku nedopadá, mohl obviněný v daném případě Úřadu podat přípis vybraného uchazeče ze dne 3. 6. 2013, kterým tento uplatňuje nárok na prodloužení lhůty pro dokončení a prodloužení lhůty pro uvedení stavby do provozu, až v rámci svého rozkladu ze dne 12. 3. 2019.
162. Úřad v dané věci dále uvádí, že obviněný tento přípis ze dne 3. 6. 2013 doručil Úřadu dne 12. 3. 2019 (příloha rozkladu ze dne 12. 3. 2019) prostřednictvím datové schránky v „prosté kopii“, přičemž po prostudování přípisu „Vyjádření účastníka k usnesení“ ze dne 10. 6. 2019, a s ohledem na to, že je Úřad při novém projednání vázán právním názorem vysloveným v druhostupňovém rozhodnutí, naznal Úřad, že pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, potřebuje opatřit další poklady, konkrétně originál přípisu ze dne 3. 6. 2013. Úřad tak usnesením č. j. ÚOHS-S0338/2018/VZ-17044/2019/512/TDv ze dne 18. 6. 2019 určil obviněnému lhůtu k provedení úkonu – zaslání originálu přípisu »Souhrn smluvních dohod č. 53030-00143/08, „Silnice I/35 Valašské Meziříčí – Lešná, 3. etapa“ – předložení aktualizovaného programu prací« ze dne 3. 6. 2013.
163. Na základě výše citovaného usnesení Úřad dne 20. 6. 2019 od obviněného obdržel v listinné podobě přípis ze dne 3. 6. 2013. Úřad tento přípis pak posuzoval z hlediska „pravosti“, neboť, jak již bylo uvedeno výše, původní přípis ze dne 3. 6. 2013 obdržel Úřad od obviněného pouze v „prosté kopii“. Na základě předmětného posouzení Úřad došel k závěru, že dne 20. 6. 2019 Úřad od obviněného obdržel přípis ze dne 3. 6. 2013 v originální podobě. Úřad rovněž žádostí č. j. ÚOHS-S0338/2018/VZ-17065/2019/512/TDv ze dne 18. 6. 2019 žádal společnost Alpine Bau CZ a.s. (vedoucího účastníka sdružení), aby Úřadu potvrdila, že z její strany byl přípis ze dne 3. 6. 2013 odeslán obviněnému v období od 3. 6. 2013 do 11. 6. 2013. Společnost Alpine Bau CZ a.s. na tuto žádost odpověděla přípisem »Silnice I/35 Valašské Meziříčí – Lešná, 3. etapa“ – sdělení« ze dne 24. 6. 2019, přičemž v předmětném přípise společnost Alpine Bau CZ a.s. uvedla, že přípis ze dne 3. 6. 2013 odesílal její právní předchůdce, proto již není možné požadovanou informaci dohledat, nicméně podle společnosti Alpine Bau CZ a.s. mohl být dopis doručen prostřednictvím držitele poštovní licence, ale i osobně přímo na stavbě či v sídle zadavatele (viz bod 145. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Vybraný uchazeč tedy nijak nepopřel, že by přípis ze dne 3. 6. 2013 mohl být doručen či předán tak, jak uvádí obviněný ve svém rozkladu ze dne 12. 3. 2019, tedy, že přípis ze dne 3. 6. 2013 byl obviněnému od vybraného uchazeče doručen dne 11. 6. 2013, přičemž obviněný se v dané souvislosti odkazuje na referátník, který byl přílohou rozkladu ze dne 12. 3. 2019. S ohledem na to, že dle Úřadu neexistuje žádný další efektivní způsob, jak ověřit, zda vybraný uchazeč skutečně doručil obviněnému zmíněný přípis, lze uzavřít, že ze shromážděných podkladů vyplývá, že je výrazně vyšší pravděpodobnost, že přípis doručen byl než, že nebyl.
164. V návaznosti na výše uvedené tak Úřad mohl přistoupit k posouzení přípisu ze dne 3. 6. 2013 z hlediska jeho obsahu. V předmětném přípise ze dne 3. 6. 2013 je mj. uvedeno: „Zhotovitel v souladu s pokynem správce stavby ze dne 13. 5. 2013 po předchozím přerušení prací pokračuje v dalším provádění díla. Vzhledem k tomu, že práce byly přerušeny po dobu více než dvou let, vznikla zhotoviteli ve smyslu čl. 8.3 OP povinnost předložit objednateli aktualizovaný program (harmonogram) prací. S ohledem na shora uvedené přerušení prací vznikl zhotoviteli ve smyslu čl. 16.1 OP nárok na prodloužení lhůty pro uvedení stavby do provozu, jakož i lhůty pro dokončení stavby. Zhotovitel proto tímto uplatňuje dle čl. 20.1 OP nárok na prodloužení shora uvedených lhůt tak, že celková lhůta pro uvedení stavby do provozu bude od data 17.06.2013 činit 31 měsíců a celková lhůta pro dokončení stavby bude od uvedeného data činit 46 měsíců. Uvedené nároky na prodloužení lhůt je možno považovat za konečné za předpokladu, že objednatel řádným a včasným plněním vlastních smluvních povinností umožní zhotoviteli plynulé provádění stavebních prací.“
165. Úřad tak zjistil, že ačkoliv z označení přípisu ze dne 3. 6. 2013 jednoznačně nevyplývá, že by se mělo jednat o oznámení nároku zhotovitele na prodloužení lhůty pro uvedení stavby do provozu a prodloužení lhůty pro dokončení, z jeho obsahu lze však dovodit, že zhotovitel předmětným přípisem ze dne 3. 6. 2013 u obviněného v souvislosti s přerušením stavebních prací ve smyslu čl. 16.1 VOP uplatňuje nárok dle čl. 20.1 VOP na prodloužení lhůty pro uvedení stavby do provozu a lhůty pro dokončení.
166. Na základě skutečností uvedených v přípise ze dne 3. 6. 2013 tak Úřad následně přistoupil k posouzení toho, zda vybraný uchazeč přípisem ze dne 3. 6. 2013 splnil veškeré podmínky pro aktivaci změnového mechanismu k prodloužení lhůty pro uvedení stavby do provozu a k prodloužení lhůty pro dokončení stanovené v čl. 8.4 VOP, čl. 16.1 VOP a čl. 20.1 VOP, přičemž v této souvislosti Úřad připomíná, že již výše vyvodil (viz body 150. – 157. odůvodnění tohoto rozhodnutí), že změnový mechanismus uvedený ve VOP lze použít k prodloužení obou lhůt, tedy k prodloužení lhůty pro dokončení i lhůty pro uvedení stavby do provozu.
167. Úřad k šetřené věci nejdříve uvádí, že z přípisu ze dne 3. 6. 2013 (viz bod 142. odůvodnění tohoto rozhodnutí) mj. vyplývá, že zhotovitel po předchozím přerušení prací pokračuje na základě pokynu správce stavby ze dne 13. 5. 2013 v dalším provádění díla. Dále zhotovitel sdělil obviněnému, že v souvislosti s přerušením prací mu vznikl ve smyslu čl. 16.1 VOP nárok na prodloužení lhůty pro uvedení stavby do provozu, jakož i lhůty pro dokončení, a tyto nároky uplatňuje u obviněného dle čl. 20.1 VOP, přičemž lhůta pro uvedení stavby do provozu bude od data 17. 6. 2013 činit 31 měsíců a lhůta pro dokončení stavby bude od citovaného data činit 46 měsíců. Zhotovitel rovněž poznamenal, že předmětné nároky na prodloužení výše citovaných lhůt je možné považovat za konečné za předpokladu, že obviněný řádným a včasným plněním vlastních smluvních povinností umožní zhotoviteli plynulé provádění stavebních prací.
168. Vybraný uchazeč tak v přípise ze dne 3. 6. 2013 nejdříve obviněného informoval o tom, že na základě pokynu správce stavby ze dne 13. 5. 2013 započne další stavební práce po předchozím přerušení stavebních prací, ostatně ta stejná skutečnost vyplývá i ze zápisu ze dne 28. 5. 2013 v hlavním stavebním deníku stavby, kde je nejprve ze strany zhotovitele potvrzeno, že mu byl dne 27. 5. 2013 doručen pokyn správce stavby ze dne 13. 5. 2013 a že zhotovitel práce znovu započne dne 31. 5. 2013 (viz bod 139. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Vybraný uchazeč tak práce započal dne 31. 5. 2013, avšak po obnovení stavebních prací zjistil, že důsledkem přerušení stavebních prací mu vzniklo zpoždění. Tato skutečnost vyplývá z přípisu ze dne 3. 6. 2013, jelikož vybraný uchazeč se zde odvolává na čl. 16.1 VOP (viz bod 134. odůvodnění tohoto rozhodnutí), z kterého mj. vyplývá, že pokud zhotoviteli vznikne zpoždění a/nebo náklady v důsledku přerušení práce, předá zhotovitel správci stavby oznámení a vznikne mu nárok podle čl. 20.1 na: prodloužení lhůty v důsledku tohoto zpoždění, pokud je nebo bude dokončení opožděno, podle článku 8.4 (Prodloužení lhůty pro dokončení), a uhrazení veškerých vzniklých nákladů plus přiměřeného zisku, které budou zahrnuty do ceny díla.
169. Jestliže v daném případě v důsledku přerušení stavebních prací vzniklo vybranému uchazeči zpoždění, měl dle čl. 20.1 VOP nárok na prodloužení lhůty pro dokončení a lhůty pro uvedení stavby do provozu, avšak vybraný uchazeč nárok dle čl. 20.1 VOP mohl uplatnit jen v případě, jestliže je nebo bude dokončení opožděno podle čl. 8.4 VOP, přičemž Úřad konstatuje, že v tomto čl. VOP, který byl modifikován na základě dodatku č. 1 (viz bod 133. odůvodnění tohoto rozhodnutí), je mj. uvedeno: „Zhotovitel bude mít podle článku 20.1 (Nároky zhotovitele) právo na prodloužení lhůty pro dokončení, jestliže a do té míry, v jaké dokončení pro účely článku 10.1 (Převzetí stavby a částí staveb) je nebo bude opožděno z některé z následujících příčin:
e) jakékoliv zpoždění, překážka nebo opatření způsobené nebo přičitatelné objednateli nebo personálu objednatele za předpokladu, že k němu došlo po Datu zahájení prací.“
170. Úřad pak k tomu uvádí, že z dokumentace předložené obviněným je zřejmé, že obviněný již dopisem ze dne 18. 3. 2011 (viz bod 140. odůvodnění tohoto rozhodnutí) informoval vybraného uchazeče, že současné disponibilní zdroje určené na předmětnou veřejnou zakázku neumožňují realizaci plánovaných staveb. Následně z dopisu od vybraného uchazeče ze dne 19. 4. 2011 (viz bod 141. odůvodnění tohoto rozhodnutí) je zřejmé, že důvodem k přerušení stavebních prací bylo prodlení obviněného s vydáním potvrzení dílčí platby ohledně částek nárokovaných v souvislosti s již provedenými stavebními pracemi a s náklady vynaloženými na pojištění. Z výše uvedených skutečností tak vyplývá, že obviněný neměl dostatek disponibilních zdrojů na financování předmětné veřejné zakázky, a tudíž lze vyvodit, že se jedná o určitou skutečnost přičitatelnou obviněnému (objednateli), ke které došlo po datu zahájení prací, neboť k zahájení prací, jak je uvedeno v hlavním stavebním deníku stavby, došlo dne 29. 10. 2010 (viz bod 139. odůvodnění tohoto rozhodnutí). V daném případě je tak naplněna podmínka uvedená v čl. 8.4 písm. e) VOP, protože zhotoviteli vzniklo zpoždění z důsledku přerušení stavebních prací, přičemž k předmětnému přerušení došlo na základě události přičitatelné obviněnému (objednateli) a rovněž se tak stalo až po datu zahájení stavebních prací.
171. Úřad výše objasnil, že v šetřeném případě došlo k naplnění podmínky stanovené v čl. 8.4 VOP, konkrétně podmínky vztahující se k čl. 8.4 písm. e) VOP, na kterou bylo odkazováno v čl. 16.1 VOP, přičemž pokud došlo k naplnění výše citované podmínky, mohlo se přistoupit k aplikaci čl. 20.1 VOP. Úřad však k tomu doplňuje, že čl. 20.1 VOP rovněž obsahuje podmínky, které musí být splněny, aby mohl být tento čl. 20.1 VOP ze strany vybraného uchazeče aplikován. V čl. 20.1 VOP (viz bod 135. odůvodnění tohoto rozhodnutí) je mj. uvedeno: „Jestliže se zhotovitel domnívá, že má nárok na prodloužení lhůty pro dokončení a/nebo dodatečnou platbu podle některé kapitoly těchto Podmínek nebo jinak podle Smlouvy o dílo, oznámí to zhotovitel správci stavby s popisem skutečností nebo okolností pro vznik nároku. Oznámení bude dáno jak nejdříve je to možné, ale ne později než 28 dnů po tom, co se zhotovitel dozvěděl (nebo mohl dozvědět) o vzniku události nebo okolnosti. Jestliže zhotovitel nepředloží oznámení nároku během 28 dnů, čas dokončení stavby nebude prodloužen, zhotovitel nebude mít nárok na dodatečnou platbu a objednatel bude zbaven veškeré odpovědnosti v souvislosti s nárokem.“
172. Z uvedeného vyplývá, že zhotovitel musí, jestliže se domnívá, že má nárok na prodloužení lhůty pro dokončení oznámit to správci stavby s popisem skutečností nebo okolností pro vznik nároku nejdříve jak je to možné, ale ne později než 28 dnů po tom, co se dozvěděl (nebo mohl dozvědět) o vzniku události nebo okolnosti.
173. Co se týče podmínky stanovené v čl. 20.1 VOP, že oznámení nároku na prodloužení lhůty musí obsahovat popis skutečností nebo okolností pro vznik nároku, tak Úřad po posouzení obsahu přípisu ze dne 3. 6. 2013 (viz bod 142. odůvodnění tohoto rozhodnutí) konstatuje, že tato podmínka byla naplněna, jelikož vybraný uchazeč v daném přípisu uvedl mj. konkrétně následující: „Zhotovitel v souladu s pokynem správce stavby ze dne 13. 5. 2013 po předchozím přerušení prací pokračuje v dalším provádění díla. Vzhledem k tomu, že práce byly přerušeny po dobu více než dvou let, vznikla zhotoviteli ve smyslu čl. 8.3 OP povinnost předložit objednateli aktualizovaný program (harmonogram) prací. S ohledem na shora uvedené přerušení prací vznikl zhotoviteli ve smyslu čl. 16.1 OP nárok na prodloužení lhůty pro uvedení stavby do provozu, jakož i lhůty pro dokončení stavby. Zhotovitel proto tímto uplatňuje dle čl. 20.1 OP nárok na prodloužení shora uvedených lhůt tak, že celková lhůta pro uvedení stavby do provozu bude od data 17.06.2013 činit 31 měsíců a celková lhůta pro dokončení stavby bude od uvedeného data činit 46 měsíců. Uvedené nároky na prodloužení lhůt je možno považovat za konečné za předpokladu, že objednatel řádným a včasným plněním vlastních smluvních povinností umožní zhotoviteli plynulé provádění stavebních prací.“, což lze považovat za popis skutečností nebo okolností pro vznik nároku.
174. K další podmínce uvedené v čl. 20.1 VOP, tedy že oznámení nároku na prodloužení lhůty bude dáno, jak nejdříve je to možné, ovšem ne později než 28 dní po tom, co se zhotovitel dozvěděl nebo mohl dozvědět o vzniku události či okolnosti pro vznik nároku, uvádí Úřad následující.
175. V daném případě, jak je již výše uvedené, měl vybraný uchazeč dáno najisto, že mu vzniklo zpoždění v důsledku přerušení stavebních prací v souvislosti s nedostatkem disponibilních zdrojů k financování předmětné veřejné zakázky až po tom, co správce stavby vydal pokyn k znovuzahájení stavebních prací ze dne 13. 5. 2013, který byl vybranému uchazeči doručen 27. 5. 2013. V tento daný okamžik se zhotovitel dozvěděl, že důsledkem přerušení stavebních prací mu vzniklo zpoždění, a proto přípisem ze dne 3. 6. 2013 uplatňoval u obviněného nárok na prodloužení lhůty pro dokončení a lhůty pro uvedení stavby do provozu, přičemž podle referátníku, který byl přílohou rozkladu ze dne 12. 3. 2019, a i z originálu přípisu ze dne 3. 6. 2013 je zřejmé, že přípis ze dne 3. 6. 2013 byl obviněnému doručen dne 11. 6. 2013. Úřad tak konstatuje, že v daném případě byla podmínka, kdy zhotovitel musí oznámit nárok na prodloužení lhůty pro dokončení, resp. prodloužení lhůty pro uvedení stavby do provozu, nejpozději do 28 dnů po tom, co se dozvěděl nebo mohl dozvědět o vzniku události nebo okolnosti pro vznik nároku, splněna, neboť vybraný uchazeč nárok na prodloužení lhůty pro dokončení a lhůty pro uvedení stavby do provozu oznámil obviněnému do 15 dnů po tom, co se dozvěděl, že následkem přerušení stavebních prací mu vzniklo zpoždění. Oněch 15 dní je rozdíl mezi dnem 11. 6. 2013, kdy bylo obviněnému doručeno oznámení nároku dle čl. 20.1 VOP a dnem 27. 5. 2013, kdy vybraný uchazeč zjistil okolnosti nebo události, že v důsledku přerušení stavebních prací mu vzniklo zpoždění. Tím vybraný uchazeč splnil poslední podmínku pro aktivaci změnového mechanismu stanoveného ve VOP umožňujícího prodloužení lhůty pro dokončení a lhůty pro uvedení stavby do provozu. Vybraný uchazeč tedy u obviněného řádným způsobem (tj. v souladu se zadávacími podmínkami) uplatnil nárok na prodloužení lhůty pro dokončení a lhůty pro uvedení stavby do provozu.
176. Na základě požadavků vybraného uchazeče uvedených v přípise ze dne 3. 6. 2013 by tedy lhůta pro uvedení stavby do provozu od data 17. 6. 2013 činila 31 měsíců a lhůta pro dokončení by od výše uvedeného data činila 46 měsíců, neboť právě tyto nároky, jak je již výše objasněno, vybraný uchazeč řádně uplatnil u obviněného, avšak dne 11. 6. 2013, kdy byl přípis ze dne 3. 6. 2013, kterým vybraný uchazeč uplatnil nároky na prodloužení obou výše citovaných lhůt, doručen obviněnému, byly stavební práce ze strany obviněného přerušeny. Tato skutečnost je doložena v hlavním stavebním deníku stavby v zápise ze dne 11. 6. 2013, ve kterém je uvedeno: „Na základě pověření zástupce správce stavby Ing. […OSOBNÍ ÚDAJ…] a v souladu s bodem 8.8 Obchodních podmínek staveb, PK vydávám zhotoviteli pokyn k přerušení veškerých stavebních prací na stavbě silnice I/35 Valašské Meziříčí – Lešná, 3. etapa.“ Tímto zápisem tak došlo dne 11. 6. 2013 k přerušení stavebních prací, neboť z čl. 3 ZOP vyplývá, že čl. 3.3 VOP se doplňuje následovně: „Písemné vydání pokynu, jeho potvrzení nebo odmítnutí je možno provést zápisem do stavebního deníku.“
177. Obviněný tak ode dne 11. 6. 2013 neumožnil vybranému uchazeči plynulé provádění stavebních prací, a tím nároky vybraného uchazeče nemohly být považovány za konečné, což Úřad vyvodil gramatickým výkladem podmínky uvedené vybraným uchazečem v přípise ze dne 3. 6. 2013, kdy uvedl: „Uvedené nároky na prodloužení lhůt je možno považovat za konečné za předpokladu, že objednatel řádným a včasným plněním vlastních smluvních povinností umožní zhotoviteli plynulé provádění stavebních prací.“ S ohledem na výše uvedené tak lze uvést, že k modifikaci nároků vybraného uchazeče na prodloužení lhůty pro dokončení a lhůty pro uvedení stavby do provozu, které byly vymezeny v přípise ze dne 3. 6. 2013, a zároveň k vyhovění těmto již modifikovaným nárokům vybraného uchazeče došlo na základě shody obou zúčastněných stran, a to na základě dodatku č. 2, který dne 25. 3. 2015 uzavřeli obviněný a vybraný uchazeč, a to tak, že lhůta pro uvedení stavby do provozu ode dne 1. 4. 2015 činila 27 měsíců a lhůta pro dokončení ode dne 1. 4. 2015 činila 42 měsíců (viz bod 143. odůvodnění tohoto rozhodnutí).
178. Z výše uvedeného tak vyplývá, že vybraný uchazeč u obviněného řádným způsobem (tj. v souladu se zadávacími podmínkami) uplatnil nárok na prodloužení lhůty pro dokončení a lhůty pro uvedení stavby do provozu, přičemž změnový mechanismus umožňující prodloužení lhůty pro dokončení, resp. lhůty pro uvedení stavby do provozu, byl vyhrazen obviněným v zadávací dokumentaci, konkrétně v čl. 8.4 VOP, čl. 16.1 VOP a čl. 20.1 VOP (viz bod 133. – 135. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad k tomu uvádí, že ze zákona sice výslovně nevyplývá, že by si zadavatel v zadávací dokumentaci mohl vyhradit změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, avšak rovněž ze zákona nevyplývá, že by tak zadavatel nesměl učinit, jestliže při tom dodrží zásady uvedené v § 6 zákona. Úřad k danému sděluje, že postup obviněného spočívající ve vymezení změnového mechanismu umožňujícího prodloužení lhůty pro dokončení, resp. lhůty pro uvedení stavby do provozu, v zadávacích podmínkách nelze považovat za rozporný se zákonem.
179. Úřad tedy konstatuje, že jestliže si zadavatel již v zadávacích podmínkách (zadávací dokumentaci) vyhradil určitý mechanismus, kterým může být provedena změna závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, v posuzovaném případě je tímto závazkem myšlena lhůta pro dokončení a lhůta pro uvedení stavby do provozu, které byly vymezeny v souhrnu smluvních dohod (smlouvě o dílo) na předmětnou veřejnou zakázku (viz bod 138. odůvodnění tohoto rozhodnutí), a následně došlo ze strany vybraného uchazeče v souladu se zadávacími podmínkami k aktivaci tohoto změnového mechanismu, a to tak, že žádal prodloužení lhůty pro dokončení a lhůty pro uvedení stavby do provozu, kdy výsledkem dané aktivace změnového mechanismu bylo dne 25. 3. 2015 uzavření dodatku č. 2 mezi obviněným a vybraným uchazečem, v jehož rámci bylo dohodnuto, že lhůta pro uvedení stavby do provozu ode dne 1. 4. 2015 činí 27 měsíců a lhůta pro dokončení ode dne 1. 4. 2015 činí 42 měsíců, nelze tvrdit, že by zadavatel umožnil podstatnou změnu práv a povinností vyplývajících ze smlouvy, kterou uzavřel s vybraným uchazečem, jelikož postupoval v souladu s uzavřenou smlouvou, nelze tedy ani konstatovat, že by obviněný postupoval v rozporu se zákonem.
180. V návaznosti na výše uvedené tak Úřad v šetřeném případě neshledal, že by obviněný postupoval v rozporu se zákonem, v důsledku čehož tedy nemůže být ani shledáno, že byla naplněna skutková podstata přestupku podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.
181. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže –
Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 117c odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, činí v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
JUDr. Eva Kubišová
místopředsedkyně
Obdrží
Ředitelství silnic a dálnic ČR, Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy