164. Úřad pokládá za potřebné zároveň vyjasnit, že uvedené nároky, které jsou na vyřízení námitek zákonem kladeny, byť by se mohly na první pohled jevit jako přísné, nejsou ve vztahu k zadavateli nikterak nespravedlivé. Je totiž třeba předně vycházet z toho, že primárním účelem regulace zadávání veřejných zakázek je ochrana prostředků, které jsou prostřednictvím veřejných zakázek vynakládány, a to především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, na jejichž základě jsou veřejné zakázky plněny, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli. Má-li zadavatel (právě za účelem ochrany hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s takto vydávanými prostředky) zákonem stanovenu obecnou povinnost zadávat veřejné zakázky prostřednictvím v zákoně upravených zadávacích řízení (nelze-li na danou veřejnou zakázku vztáhnout některou ze zákonem definovaných výjimek z této povinnosti) a je-li zadavatel zároveň osobou odpovědnou za zákonný průběh daného zadávacího řízení, není ničeho nepřiměřeného na tom, aby měl zároveň povinnost k námitce stěžovatele svůj postup relevantním způsobem odůvodnit. Jinými slovy řečeno, je-li zadavatel ve své smluvní volnosti zákonem omezen v tom smyslu, že k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku může obecně přistoupit toliko na základě formalizovaného postupu, který musí vyhovět zákonem stanoveným podmínkám, musí na každý svůj krok v zadávacím řízení nahlížet též z toho pohledu, zda je v souladu se zákonem. Za takového stavu věci nemůže zadavatel dodavatelům zastřít a nesdělit své úvahy, na základě kterých dospěl k závěru, že postupuje v souladu se zákonem. Navíc je právě férový (transparentní) takový postup zadavatele, kdy obdrží výtky dodavatele a reaguje na ně tak, že se s nimi srozumitelně a jasně vypořádá. To implikuje, že zareaguje na všechny vznesené argumenty a např. uvede, proč je nepovažuje za legitimní. Právě to je základním smyslem řízení o námitkách. Postup, kdy dodavatel vznese řadu argumentů, pro které považuje postup zadavatele za nezákonný, a zadavatel část z nich ignoruje či na konkrétní argumenty reaguje nedůvodně jen povšechně, aniž by vysvětlil, proč tato námitka není důvodná, nemůže být v souladu se zákonem.
165. Lze konstatovat, že každý dodavatel pohybující se na dotčeném trhu má právo na transparentní a nediskriminační postup zadavatele v zadávacím řízení a právo na nezávislý přezkum úkonů či rozhodnutí zadavatele poté, co se u něj dotčený uchazeč neúspěšně bránil námitkami dle zákona (k tomuto závěru srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. 5 As 50/2006-137). Právě k plnohodnotnému naplnění tohoto práva pak směřuje úprava v § 245 odst. 1 a v § 263 odst. 5 zákona.
166. Jestliže totiž stěžovatel podá zadavateli námitky, musí se jimi zadavatel zabývat s veškerou pečlivostí. Je tomu tak především proto, že prostřednictvím rozhodnutí o námitkách zadavatel stěžovatele seznamuje se svým pohledem na stěžovatelem vznesené argumenty, což může mít zásadní význam pro rozhodnutí stěžovatele o jeho dalším postupu, tj. zejména též o tom, zda bude proti postupu zadavatele, který jeho námitky odmítl, brojit návrhem u Úřadu či nikoliv. V případě, že se stěžovatel rozhodne návrh podat, jsou pak z povahy věci skutečnosti uvedené zadavatelem v rozhodnutí o námitkách významným podkladem pro náležitou formulaci a odůvodnění takového návrhu. V situaci, kdy zadavatel svůj postup (zpochybňovaný podanými námitkami) konkrétním způsobem nezdůvodňuje, je stěžovatel, chce-li hájit své právo na transparentní postup zadavatele, de facto nucen podávat návrh k Úřadu (přičemž nelze přehlížet, že s jeho podáním je spojena i povinnost složit peněžitou kauci) toliko na základě svých domněnek, tj. aniž by znal argumentaci, na jejímž základě zadavatel pokládá jeho tvrzení za nesprávná či irelevantní. Za této situace by pak bylo krajně nespravedlivé, aby zadavatel až v průběhu správního řízení představil komplexní argumentaci (kterou přitom musí znát od samého počátku, resp. od okamžiku, kdy se pro určitý postup rozhodl) opřenou o relevantní podklady, na základě které by dosáhl zamítnutí návrhu (a propadnutí navrhovatelem složené kauce státu).
167. Právě s cílem předejít naposledy zmíněným situacím zákonodárce v předmětných zákonných ustanoveních konstruoval takové pojetí vyřizování námitek, které zajišťuje, že stěžovatel nebude na svých právech dotčen neochotou (či snad dokonce neschopností) zadavatele svůj postup racionálně hájit, když však přitom setrvává na tom, že jeho postup je zákonný. Úřad v dalším opětovně konstatuje, že výlučnou odpovědnost za zákonnost zadávacího řízení nese za všech okolností zadavatel. Jestliže zadavatel požaduje, aby jím poptávaný předmět plnění veřejné zakázky disponoval konkrétními technickými podmínkami o určitých parametrech, je povinen stanovené technické podmínky objektivním způsobem a náležitě, tj. v souladu se zákonem, odůvodnit. Není tedy úkolem Úřadu, aby nahrazoval úvahy zadavatele týkající se požadovaných parametrů poptávaného plnění, jak ostatně připomněl i předseda Úřadu v jeho rozhodnutí. Za situace, kdy navrhovatel v námitkách brojí proti určitým technickým podmínkám z důvodu jejich nepřiměřenosti, stíhá zadavatele povinnost se v rozhodnutí o těchto námitkách ke všem namítaným skutečnostem podrobně a srozumitelně vyjádřit, jak výslovně stanovuje § 245 odst. 1 zákona. Pokud zadavatel takto neučiní, zatíží své rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelností, kdy s tímto ustanovení § 263 odst. 5 zákona spojuje konkrétní následky. Lze přitom doplnit, že rozhodnutí zadavatele o námitkách zásadně není o tom, kolik toho v něm zadavatel uvede, ale v jaké kvalitě tak učiní. Neplatí tedy přímá úměra, že čím je rozhodnutí o námitkách objemnější, tím více je souladné se zákonem. I velmi rozsáhlé rozhodnutí o námitkách tak může být nezákonné, pokud v něm zadavatel stále „dokola“ opakuje povšechné a fakticky nicneříkající argumenty, jimiž nijak nereaguje na tvrzení příslušného stěžovatele obsažená v námitkách. Zadavatel má tedy povinnost se v rozhodnutí o námitkách vyjádřit ke všem namítaným skutečnostem, přičemž je zapotřebí, aby takto učinil nikoliv pouze v obecné rovině, ale aby šel „více do hloubky“, tzn. aby své požadavky na poptávaný předmět plnění podpořil relevantními argumenty a poznatky; slovy zákona podrobně a srozumitelně, tzn. přezkoumatelně, se vyjádřil k namítaným skutečnostem. Jestliže tedy např. zadavatel v zadávacích podmínkách stanoví, že u konkrétní technické podmínky požaduje její minimální parametr, nepostačuje, aby následně v rozhodnutí o námitkách, jimiž byl tento požadavek napaden, toliko uvedl, že menší než jím vymezený parametr je již pro něj nedostačující, nýbrž je nezbytné, aby za účelem podpory této své konstatace předložil další objektivní a „hmatatelné“ informace a podklady, z nichž bude oprávněnost daného požadavku reálně vyplývat. Jedině za tohoto stavu věci lze hovořit o tom, že takové rozhodnutí o námitkách je přezkoumatelné. Právě uvedené je zesíleno o to více, kde zadavatelem stanovené požadavky výrazným způsobem determinují okruh potenciálních dodavatelů (jako je tomu ve zde šetřeném případě). Za této situace, jak ostatně i vyplývá z rozhodnutí předsedy Úřadu, musí zadavatel náležitě a věrohodně (přezkoumatelně) tyto své požadavky vysvětlit, odůvodnit.
168. Pokud zadavatel, resp. jím vyhotovené odůvodnění rozhodnutí o námitkách, nevyhoví požadavku na přezkoumatelnost, může Úřad v souladu s ustanovením § 263 odst. 5 zákona uložit nápravné opatření spočívající toliko ve zrušení rozhodnutí o námitkách. Zadavatel je v takovém případě povinen přezkoumatelným způsobem o námitkách rozhodnout znovu, neboť zákonodárce v předmětném ustanovení formuloval právní fikci, že okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí Úřadu, kterým je toto nápravné opatření ukládáno, byly podány nové námitky s totožným obsahem. Takto „podané“ námitky pak nemohou být považovány za opožděné.
169. K samotným námitkám ze dne 21. 11. 2017 podaným navrhovatelem v šetřeném zadávacím řízení Úřad uvádí, že šlo o námitky proti zadávací dokumentaci doručené zadavateli ve lhůtě pro podání nabídek. Lhůta pro podání nabídek končila dne 22. 11. 2017 v 10:00 hod., přičemž námitky byly zadavateli doručeny dne 21. 11. 2017. Námitky tedy byly podány včas a splňovaly rovněž náležitosti námitek podle § 244 zákona, tzn. kdo je podává, když v nich byla identifikována osoba navrhovatele, v čem je spatřováno porušení zákona – nezákonné nastavení konkrétních zadávacích podmínek, dále čeho se stěžovatel (navrhovatel) domáhá – zrušení zadávacího řízení, a konečně hrozící újma, kterou navrhovatel spatřuje v nemožnosti účastnit se zadávacího řízení. Zadavatel rozhodnutím o námitkách ze dne 1. 12. 2017 námitky navrhovatele ze dne 21. 11. 2017 odmítl, neboť se z jeho pohledu jednalo o námitky nedůvodné, když dle jeho slov neshledal jediného právně relevantního důvodu pro vyhovění předmětným námitkám.
170. Úřad na tomto místě nejprve stručně shrnuje obsah námitek navrhovatele, přičemž uvedená argumentace tvořila i podstatnou část návrhu, jak Úřad ostatně konstatoval již v bodě 67. odůvodnění tohoto rozhodnutí. Navrhovatel ve svých námitkách zejména namítá:
Diskriminační a hospodářskou soutěž omezující požadavek na velikost zavazadlového prostoru u vozů v provedení sedan/hatchback,vymezený v příloze č. 1 „Technická specifikace poptávaných vozidel + specifikace policejní výbavy pro obě části“ zadávací dokumentace, konkrétně v dokumentu „Příloha č. 1 část 2. K ZD MV-68711-5/VZ-2017“ (dále jen „příloha č. 1 zadávací dokumentace“), neboť požadavek zadavatele, v rámci něhož je vyžadován u všech 4 typů poptávaných vozidel objem zavazadlového prostoru min. 500 dmᶟ, který je u typů č. 1 a č. 3 spojen s požadavkem na provedení (homologaci) karoserie sedan/hatchback, je nepřiměřený a nedůvodný a diskriminuje jiné dodavatele. Za kritickou považuje stěžovatel hodnotu 499 dmᶟ, při jejímž překročení počet možných nabídek výrazně klesá. Shora uvedený minimální objem je zadavatelem požadován shodně pro modely v provedení kombi i pro modely v provedení sedan/hatchback, když však modely v provedení sedan/hatchback typicky disponují menším zavazadlovým prostorem, než modely v provedení kombi. Navrhovatel upozorňuje, že „[z]adavatel tak předmětný technický parametr stanovil zcela neadekvátně typu a provedení vozidla (…). S ohledem na skutečnost, že předmětná vozidla budou sloužit k běžné přepravě osob, si lze jen těžko představit důvody, které vedou Zadavatele ke stanovení takto neadekvátně vysoké hodnoty objemu zavazadlového prostoru (když pro prostornější automobily poptává přece vozidla typu kombi).“.
Diskriminační a hospodářskou soutěž omezující technickou podmínku vymezenou v příloze č. 1 zadávací dokumentace, jež spočívá v požadavku zadavatele, aby u vozidel s typem karoserie sedan/hatchback (typy č. 1 a č. 3 poptávaných vozidel), tato disponovala vždy min. 5 dveřmi, který však již sám o sobě vylučuje možnost dodavatelů nabídnout vozidla v provedení sedan, neboť vozidla s karoserií v provedení sedan jsou vždy čtyřdveřová, zpravidla pětimístná, čili je zásadně limitována hospodářská soutěž. Navrhovatel k tomu podotýká, že popis karoserie způsobem: „5 dveřová (zadní dveře, víko včetně zadního okna, zasahující až ke střeše“ nepřípustným způsobem zvýhodňuje výrobce ŠKODA AUTO a.s. a jeho model Škoda Octavia, který je opatřen přesně tímto typem karoserie, přičemž ze soutěže o veřejnou zakázku jsou vyloučeny ostatní čtyřdveřové sedany. Další vozy, které předmětnou technickou podmínku splňují, jsou vozy spadající do vyšší kategorie, čili chybí relevantní (cenový) konkurent. Předmětný požadavek zadavatele je dle mínění navrhovatele nedůvodný a nepřiměřený účelu použití vozidel a došlo tedy ze strany zadavatele k neodůvodněnému omezení hospodářské soutěže a porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace.
Diskriminační a hospodářskou soutěž omezující požadavek na barevné provedení vozidel,vymezený v čl. 7. „TECHNICKÉ PODMÍNKY“, konkrétně v písm. b) bodu 7.1 „Vymezení charakteristik a požadavků na automobily“, zadávací dokumentace, podle něhož je dodavatel povinen nabídnout vozidla v běžném provedení v minimálně 5 barvách, s výjimkou stříbrné a žluté barvy, jenž byl blíže specifikován v příloze č. 1 zadávací dokumentace, podle níž je u všech typů vozů požadována barva karoserie „dle sortimentu min. černá perleťová a stříbrná metalická a další 3 metalické + červená, bílá a modrá nemetalická“, kdy zejména požadavek na kombinaci tří nemetalických barev podle navrhovatele výrazně omezuje soutěž o posuzovanou veřejnou zakázku, jelikož jej splňuje pouze 6 modelů aut na relevantním trhu. Navrhovatel upozorňuje, že „[z]e Zadávací dokumentace konkrétní důvod ani účel nastavení právě takových restriktivních parametrů nevyplývá a Zadavatel je neodůvodňuje ani ve svých reakcích na dotazy zájemců v rámci vysvětlení Zadávací dokumentace. (…) Restriktivní požadavek na barevné provedení, který znemožňuje účast relevantních dodavatelů, nelze považovat za odůvodněný účelem Veřejné zakázky (za odůvodněný by bylo možné daný požadavek požadovat v případě, kdy by zadavatel požadoval dodání vozidel ve „firemní“ barvě – ne však již v takto specifické kombinaci), pokud Zadavatel sám žádné konkrétní objektivní důvody takového nastavení Technických podmínek neuvedl.
Stěžovatel (navrhovatel, pozn. Úřadu) je tak přesvědčen, že předmětný požadavek na barevné provedení je zcela nepřiměřený předpokládanému účelu použití vozidel a není tak odůvodněn předmětem Veřejné zakázky, ani objektivní potřebou Zadavatele.“.
Diskriminační a hospodářskou soutěž omezující požadavek na minimální číselné hodnoty parametrů „míra pohodlí vzadu“, „efektivní prostor pro hlavu vpředu“, „efektivní prostor pro hlavu vzadu“ a „šíře v loktech vpředu“ vymezený v příloze č. 1 zadávací dokumentace. Jedná se totiž, dle názoru navrhovatele, v případě uváděných minimálních rozměrů o nestandardní požadavky, u nichž, i když nejsou uváděny v databázi JATO, je zřejmé, že nastavenou kombinaci splňují u všech poptávaných typů vozidel pouze vozy značky Škoda.
171. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách navrhovatele uvedl, že:
K námitce týkající se diskriminační technické podmínky – požadavku na minimální velikost zavazadlového prostoru u vozidel v provedení sedan/hatchback zadavatel sděluje, že „velikost kufru je jednoznačně odůvodnitelná použitím SDP. (…) Základem pro určení velikosti kufru je skutečnost, že v kufru jsou instalovány komponenty, jakými jsou kovová schránka na dlouhé zbraně, základní komponenty Lokalizačního a záznamového zařízení, část radiového spojovacího zařízení, doplňkové zdroje elektrického proudu (2 baterie) a současně tam musí být prostor pro ochranné prostředky pro případný zásah, včetně ochranných prostředků balistických, ke kterým je nutné zajistit přístup v co nejkratším čase tak, aby mohly být využity všemi členy posádky, k jejich osobní ochraně bez jakéhokoliv prodlení. (…) nelze zapomenout, že SDP jsou i automobily v civilním provedení, které mohou mít skryté výstražné zařízení, radiové vybavení, vybavení ochrannými prostředky, kriminalistické vybavení, vybavení pro dohled nad automobilním provozem, a [v] neposlední řadě i možnost potřeby prostoru pro klec se služebním psem.“. Zadavatel je přesvědčen, že se nejedná o neodůvodněný požadavek.
K námitce týkající se diskriminační technické podmínky – požadavku, aby u vozidel s typem karoserie sedan/hatchback tato disponovala vždy min. 5 dveřmi, zadavatel uvádí, že je tento požadavek jednoznačně zdůvodnitelný a jeho důvodnost lze dovodit z požadavků kladených na poptávané vozy, které blíže uvedl při vypořádání námitky navrhovatele ohledně požadavku na velikost zavazadlového prostoru. Dále k danému požadavku zadavatel konstatuje, že „[v] současné doběexistují dle předpisů EU následující homologovaná provedení pro osobní automobily – sedan, hatchback, kombi a víceúčelové (většinou SUV). Skutečnost na trhu s osobními automobily je taková, že homologační typ si určuje sám výrobce, samozřejmě s přihlédnutím k definici typu dle příslušného předpisu EU. Pět dveří může mít automobil homologovaný, jak jako sedan, tak i jako hatchback. Požadavek na páté dveře jednoznačně vyplývá z použitelnosti SDP (…). Pro uživatele SDP je přístup do zavazadlového prostoru, vzhledem k jeho obsahu, jednou z nejpodstatnějších potřeb (zbraně, ochranné prostředky). Centrální zadavatel doplňuje, že liftback není homologovaným typem.“. Zadavatel má tudíž za to, že se ani formulací tohoto požadavku nedopustil porušení zákona a požadavky omezující některé dodavatele v účasti v zadávacím řízení jsou opodstatněné.
K námitce týkající se diskriminační technické podmínky – barevného provedení vozidel zadavatel sděluje, že požadavek na červenou barvu je odůvodněn skutečností, že se jedná o SDP pro Hasičský záchranný sbor, kdy barva SDP je dána vyhláškou č. 35/2007 Sb., o technických podmínkách požární techniky, ve znění pozdějších předpisů. K ostatním barvám zadavatel konstatuje, že „Další dvě nemetalické barvy centrální zadavatel definoval na základě dosavadních zkušeností a znalostí. (…) Barevného provedení může být dosaženo i tzv. polepem, tak jako je to například u některých provozovatelů realizováno. Základním důvodem pro další nemetalické barvy mimo červené je hospodárnost, neboť metalické barvy jsou příplatkové a nákladnější. Nejedná se samozřejmě jenom o základní nákup SDP, kde příplatek za barvu nemá v rámci soutěže dodavatelů velkou váhu, ale jedná se hlavně o následné opravy karoserie, kde barevné provedení karoserie je již znatelné na výsledné ceně opravy. (….)“. Proto i v případě tohoto požadavku je zadavatel přesvědčen, že k porušení zákona nedošlo.
K námitce týkající se diskriminační technické podmínky – požadavku na vnitřní rozměry vozidel, konkrétně minimální číselné hodnoty parametrů „míra pohodlí vzadu“, „efektivní prostor pro hlavu vpředu“, „efektivní prostor pro hlavu vzadu“ a „šíře v loktech vpředu“, zadavatel konstatuje, že „se ztotožňuje s požadavky definované uvedenou pracovní skupinou policejního prezidia, která vychází z předpokladu, že SDP nebude využíván pouze pro dvě osoby, ale SDP musí být schopen standardně umožnit, v rámci zásahu, převoz minimálně čtyř policistů v plné výzbroji a výstroji. Samozřejmostí SDP je i případný převoz zadržené osoby s doprovodem. Centrální zadavatel dospěl k požadovaným rozměrům vnitřního prostoru, které byly aplikovány v obdobných zadávacích řízeních již delší dobu, na základě standardního vybavení SDP a provedených zkoušek.(…)“.
172. Úřad předesílá, že z výše uvedeného věcného odůvodnění rozhodnutí o námitkách zjevně vyplývá, že se v něm zadavatel nevypořádal s námitkou týkající se požadavku na velikost zavazadlového prostoru ve vztahu k vozidlům v provedení sedan/hatchback, konkrétně s nastavením minimální velikosti (objemu) zavazadlového prostoru, a to v části týkající se prokázání potřeb, od nichž zadavatel odvozuje svůj požadavek na velikost zavazadlového prostoru pro model vozu sedan/hatchback. Navrhovatel v námitkách k tomuto uvedl: „[z]adavatel tak předmětný technický parametr stanovil zcela neadekvátně typu a provedení vozidla (…). S ohledem na skutečnost, že předmětná vozidla budou sloužit k běžné přepravě osob, si lze jen těžko představit důvody, které vedou Zadavatele ke stanovení takto neadekvátně vysoké hodnoty objemu zavazadlového prostoru (když pro prostornější automobily poptává přece vozidla typu kombi).“. Lze tedy uvést, že navrhovatel danou námitkou brojil proti spodní hranici předmětného technického parametru ve vztahu ke konkrétnímu typu karoserie (sedan/hatchback), kterou považuje za neadekvátní a diskriminační.
173. Zadavatel se v rozhodnutí o námitkách s předmětnou námitkou navrhovatele dostatečně nevypořádal, tj. nezdůvodnil, proč stanovil dolní hranici objemu zavazadlového prostoru právě na 500 dmᶟ, resp. z jakých příčin pro něj není menší objem zavazadlového prostoru dostačující, a proč požaduje, aby zavazadlovým prostorem uvedené velikosti byly vybaveny nejen vozy s typem karoserie kombi, ale též sedan/hatchback, jak bylo z jeho strany stanoveno v příloze č. 1 zadávací dokumentace. Úřad v tomto ohledu akcentuje, že je třeba reflektovat i skutečnost, že zadavatel kromě jiného poptává i vozidla v provedení kombi, u nichž je nastaven shodný požadavek na objem zavazadlového prostoru rovněž na 500 dmᶟ, přičemž zadavatel v rozhodnutí o námitkách se k této skutečnosti nikterak blíže nevyjádřil. Je tudíž nepochybné, že zadavatel při vyřízení námitek navrhovatele nedodržel zákon a rozhodnutí o námitkách proto nelze než označit za nepřezkoumatelné.
174. Úřad na tomto místě poznamenává, že, jak bylo konstatováno již shora, v případě, kdy konkrétní stěžovatel podá zadavateli námitky, musí se jimi zadavatel zabývat s veškerou pečlivostí. Výsledkem právě řečeného má, resp. musí být, že zadavatel před stěžovatelem obhájí svůj postup při formulaci zadávacích podmínek, tj. jasně vyjádří, které konkrétní potřeby mají být plněním veřejné zakázky uspokojeny, a prokáže jejich souvislost s nastavením dané technické podmínky. Tento svůj postup musí zadavatel popsat natolik podrobným způsobem, aby nemohla vzniknout pochybnost, zda nebylo účelem příslušné technické podmínky toliko bezdůvodně diskriminovat ostatní dodavatele, obzvláště když je zřejmé, že touto technickou podmínkou k určitému omezení hospodářské soutěže mezi dodavateli dochází. Zadavatel tak v reakci na podané námitky musí v rozhodnutí o nich prokázat, že zde existuje jasná spojitost mezi konkrétní hodnotou parametru technické podmínky a uspokojením oprávněných potřeb zadavatele. K témuž závěru dospěl předseda Úřadu, když ve svém rozhodnutí zdůraznil, že „obecně však v žádném případě nepostačuje, aby zadavatel uvedl nějaký důvod bez relace ke konkrétní stanovené hodnotě příslušného parametru a k ostatním technickým podmínkám, neboť takový postup nevyhoví potřebě objektivní zdůvodnitelnosti stanovených podmínek.“.
175. Jak je patrné z odůvodnění rozhodnutí o námitkách, zadavatel na shora specifikovanou námitku reagoval velmi obecně, když uvedl, že poptávané vozy budou sloužit jako SDP, přičemž v dalším sice jmenovitě uvedl, co bude v jejich zavazadlovém prostoru přepravováno, avšak zůstal u obecného popisu, jenž dostatečným způsobem nekonkretizoval, a tudíž objektivně neprokázal, na základě čeho dospěl k požadované hodnotě „minimálně 500 dmᶟ“. Zadavatel tedy sice označil určité vybavení, jež má v úmyslu ve vozech přepravovat, nicméně je již nedal do bližší souvislosti s požadavkem na konkrétní hodnotu velikosti zavazadlového prostoru. V rozhodnutí o námitkách absentuje jednoznačné zdůvodnění podložené např. analýzou obsahující konkrétní číselné parametry, zpracovanou s ohledem na plánovanou přepravu určitého, jasně specifikovaného vybavení, které by umožnilo dovodit provázanost požadavku zadavatele na minimální hranici velikosti (objemu) zavazadlového prostoru s množstvím a velikostí přepravovaných předmětů, resp. takové relevantní zdůvodnění, z něhož by bylo lze mít za prokázané, že menší objem zavazadlového prostoru, než právě oněch „alespoň 500 dmᵌ“, je již pro uspokojení potřeb zadavatele nedostačující. Současně je zapotřebí akcentovat, že tu část námitky, v níž navrhovatel konstatuje, že by „přece“ postačovalo ponechat předepsanou velikost zavazadlového prostoru u modelů v provedení karoserie kombi, a u modelů s provedením karoserie sedan/hatchback snížit minimální velikost zavazadlového prostoru, nevypořádal zadavatel vůbec, tj. ponechal ji de facto zcela bez povšimnutí. Úřad upozorňuje, že pro to, aby bylo rozhodnutí o námitkách možné označit za souladné se zákonem, nepostačuje pouhá konstatace zadavatele, že v praxi mají být v zavazadlovém prostoru přepravovány rozměrné předměty, ale je z pohledu Úřadu již v rozhodnutí o námitkách nutné blíže specifikovat, jaké předměty, o jakých rozměrech a o jakém počtu budou v zavazadlovém prostoru vlastně převáženy, a takto matematicky vyjádřené potřeby pak následně dát do kontextu s konkrétním objemem zavazadlového prostoru, jenž byl stanoven jako minimální, a rovněž náležitě zdůvodnit, proč nelze využít vozidel s karoserií kombi, nýbrž je pro zadavatele nezbytné pořizovat vozy s provedením karoserie sedan/hatchback o stejném objemu zavazadlového prostoru.
176. Úřad na tomto místě poznamenává, že, jak bylo konstatováno ostatně již shora, v případě, kdy konkrétní stěžovatel podá zadavateli námitky, musí se jimi zadavatel zabývat s veškerou pečlivostí, což znamená, že zadavatel má povinnost seznámit stěžovatele se všemi argumenty, na základě nichž se s jeho tvrzeními obsaženými v námitkách neztotožňuje, potažmo, na základě kterých pokládá svůj postup za oprávněný, již v rámci rozhodnutí o námitkách. Zadavatel tedy nesmí až v rámci správního řízení před Úřadem, typicky až v jeho vyjádření k návrhu, popř. dokonce až v rámci vyjádření k podkladům rozhodnutí, nově přednést („vyjevit“) argumentaci, kterou neuplatnil již v rozhodnutí o námitkách, a jež mohla mít vliv na úvahy stěžovatele, zda poté, kdy zadavatel jeho námitky rozhodnutím o námitkách odmítl, podá návrh na přezkoumání jeho úkonů či nikoliv. Takový postup zadavatele vůči tomuto stěžovateli by byl totiž značně nespravedlivý, jak bylo ostatně uvedeno v předchozích bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí. Takový závěr ostatně vyplývá i z ustálené rozhodovací praxe Úřadu, kdy lze odkázat např. na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0098/2017/VZ-12065/2017/523/ASo ze dne 10. 4. 2017. Ve zde projednávané věci zadavatel ve svém vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 11. 6. 2018 ve vztahu k jeho požadavku na minimální velikost (objem) zavazadlového prostoru mj. uvedl, že „čistý objem vezeného příslušenství, určeného vedením Policie ČR a uvedeného v příloze, je pouze 360 dmᶟ. Pokud ovšem hlídka bude tříčlenná (…), znamená to navýšení položek 7,8 a 10 (viz tabulka), čímž se dostáváme s čistým objemem na hodnotu těsně nad 450 dmᶟ. Je ale nutné brát v úvahu další pevně instalované vybavení automobilu v policejním provedení, které je uvedeno v zadávací dokumentaci. V prvé řadě se jedná o plechovou skříň na dlouhé zbraně s požadovanými rozměry, vycházejícími s rozměrů dlouhých zbraní používaných v Policii ČR, cca 5,10 x 5,90 x 1,60, což je objem cca 48 dmᵌ. Je podstatné ale při počítání objemu nezapomenout, že velikost zavazadlového prostoru musí umožnit schránku odemknout, otevřít a uložené zbraně vyjmout, a to v reálném čase. Z uvedeného vyplývá, že samotný prostor využívání schránky by měl být cca dvojnásobný, to je cca 90 dmᵌ. Dále jsou vozy vybaveny radiostanicí, jejíž základnový blok je také pevně uložen v zavazadlovém prostoru, a to včetně náhradního zdroje, a dále Lokalizačním a záznamovým zařízením, jehož řídící počítač, videoserver a náhradní zdroj jsou též umístěny v zavazadlovém prostoru a zabírají dohromady čistý objem cca 20-25 dmᵌ. Z výše uvedeného přehledu vyplývá, že čistý objem pevně přidělaného i volně uloženého materiálu v zavazadlovém prostoru činí cca 470 dmᵌ pro dvoučlennou standardní hlídku. V případě, kdy bude hlídka tříčlenná, což samozřejmě u pětimístného vozidla a možné bezpečnostní situace musí být bráno v úvahu, je tento čistý objem již cca 565 dmᵌ.“. V rozhodnutí o námitkách přitom zadavatel k požadavku na minimální velikost zavazadlového prostoru konstatoval, že „velikost kufru je jednoznačně odůvodnitelná použitím SDP. (…) Základem pro určení velikosti kufru je skutečnost, že v kufru jsou instalovány komponenty, jakými jsou kovová schránka na dlouhé zbraně, základní komponenty Lokalizačního a záznamového zařízení, část radiového spojovacího zařízení, doplňkové zdroje elektrického proudu (2 baterie) a současně tam musí být prostor pro ochranné prostředky pro případný zásah, včetně ochranných prostředků balistických, ke kterým je nutné zajistit přístup v co nejkratším čase tak, aby mohly být využity všemi členy posádky, k jejich osobní ochraně bez jakéhokoliv prodlení. (…) nelze zapomenout, že SDP jsou i automobily v civilním provedení, které mohou mít skryté výstražné zařízení, radiové vybavení, vybavení ochrannými prostředky, kriminalistické vybavení, vybavení pro dohled nad automobilním provozem, a [v] neposlední řadě i možnost potřeby prostoru pro klec se služebním psem.“.
177. Z výše uvedeného je zřejmé, že zadavatel až v rámci správního řízení podstatně doplnil svou argumentaci týkající se oprávněnosti požadavku na minimální velikost zavazadlového prostoru 500 dmᵌ. Oproti rozhodnutí o námitkách totiž zadavatel v jeho vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 11. 6. 2018 nově uvedl, kolik dmᵌ zavazadlového prostoru budou jednotlivá zařízení v něm přepravovaná zabírat, kdy v tabulce tvořící přílohu předmětného vyjádření současně specifikoval, jaké konkrétní vybavení, resp. jaká výstroj, budou v zavazadlovém prostoru převáženy a kolik kusů budou čítat. Zadavatel v tomto vyjádření taktéž sdělil, na základě jaké metody dospěl ke stanovení požadované velikosti zavazadlového prostoru, a sice na základě metody VDA. Úřad k tomu podotýká, že tato zadavatelem nově předložená argumentace nemůže na závěru, že rozhodnutí o námitkách je nepřezkoumatelné, ničeho změnit. Úřad má za to, že zadavatel věděl (měl vědět), z jakých údajů při stanovení svého požadavku na minimální velikost zavazadlového prostoru vycházel, již při koncipování zadávacích podmínek, čili již na samotném počátku zadávacího řízení. Zadavatel tedy mohl a měl navrhovatele s argumentací prezentovanou až v rámci jeho vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 11. 6. 2018, včetně např. i přiložené tabulky a fotodokumentace a postupu pro výpočet potřebné velikosti zavazadlového prostoru, seznámit již v rozhodnutí o námitkách. Tato nová argumentace zadavatele přitom dle názoru Úřadu mohla mít vliv na úvahy navrhovatele stran podání návrhu, potažmo i na jeho úvahy o diskriminačním charakteru zadávací podmínky spočívající v požadavku zadavatele na minimální velikost zavazadlového prostoru 500 dmᵌ, tj. tato argumentace měla být jednoznačně obsažena již v rozhodnutí o námitkách. Úřad opětovně podotýká, že zadavatel má povinnost seznámit stěžovatele s veškerými důvody, na základě nichž nepovažuje jím podané námitky za opodstatněné, již v rámci rozhodnutí o námitkách. Zadavatel tedy není oprávněn některé z těchto důvodů, popř. jeho úvah, v rozhodnutí o námitkách zatajit a následně je, coby „eso v rukávu“, vyjevit v rámci správního řízení před Úřadem. Takový postup zadavatele popírá zákonodárcem chtěný účel, k němuž má rozhodnutí zadavatele o námitkách vést. Úřad proto s odkazem na shora popsané konstatuje, že fakt, že zadavatel až v rámci vedeného správního řízení znatelně rozšířil svoji argumentaci týkající se oprávněnosti požadavku na minimální velikost zavazadlového prostoru, nemůže zjištěné pochybení zadavatele vzniknuvší v době předcházející podání návrhu, tj. v době rozhodování o námitkách navrhovatele, v žádném případě zhojit. Úřad nadto doplňuje, že nelze přehlédnout, že v tomto „širším“ zdůvodnění daných parametrů předkládá zadavatel argumentaci pouze ve vztahu k vozidlům SDP, avšak v rámci šetřené veřejné zakázky poptává vozidla i pro jiné účely, což je zřejmé z přílohy č. 2 „Seznam pověřujících zadavatelů“ zadávací dokumentace, kdy na základě jmenované přílohy zadavatel poptává vozidla kupříkladu i pro Národní archiv, Správu základních registrů či Tiskárnu Ministerstva vnitra; nechť se tedy zadavatel případně při opětovném rozhodování o námitkách navrhovatele zaměří i na tuto skutečnost.
178. Úřad předesílá, že účelu institutu námitek, tj. aby se stěžovatel, resp. případný navrhovatel primárně dozvěděl autentický názor zadavatele na veškeré jím vznesené připomínky k jeho postupu v zadávacím řízení, tedy nebylo dosaženo. Úřad uvádí, že právě způsob, jakým mají být podané námitky ze strany zadavatele vyřízeny, je z pohledu dodržení zákona zásadní. Podle ustanovení § 245 odst. 1 zákona součástí rozhodnutí o námitkách musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Posílení funkce námitek jako nástroje, kterým by měly být v maximální možné míře bezprostředně vyřešeny všechny sporné otázky mezi zadavatelem a stěžovatelem, je promítnuto v ustanovení § 263 odst. 5 zákona, dle kterého platí, že je-li odůvodnění rozhodnutí o námitkách, jímž byly námitky odmítnuty, nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů, může Úřad uložit nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí o námitkách. Zákon tak prostřednictvím shora citovaných ustanovení zákona posiluje právní jistotu stěžovatelů, kteří by se již tak v rozhodnutí o námitkách měli dozvědět veškerou relevantní argumentaci zadavatele k podaným námitkám. Lze tedy opětovně konstatovat, že pokud má zadavatel za to, že jeho postup je důvodný, měl by být schopen své stanovisko v celém rozsahu obhájit a tedy nikoliv se k některým částem námitek vyjádřit toliko v obecné rovině, popř. se k nim vůbec nevyjádřit, jak to učinil ve zde projednávané věci. Takové podrobné zdůvodnění postupu zadavatele pak totiž na druhé straně má sloužit stěžovateli jako základní podklad pro úvahu, zda si za svým názorem o nezákonném postupu zadavatele stojí natolik, že je ochoten vyvolat zahájení správního řízení před Úřadem na základě návrhu. Je tedy zjevné, že v šetřeném případě zadavatel při vyřízení námitek navrhovatele týkajících se požadavku na minimální velikost zavazadlového prostoru nepostupoval v souladu se zákonem.
179. Úřad nad rámec výše uvedeného sděluje, že shora učiněný závěr (viz bod 177. odůvodnění tohoto rozhodnutí), že nelze přijmout „rozšířenou“ argumentaci zadavatele ve vztahu k požadavku na minimální velikost zavazadlového prostoru, předloženou zadavatelem až v rámci správního řízení, resp. v jeho vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 11. 6. 2018, pakliže tato absentovala v rozhodnutí o námitkách, je plně aplikovatelný i na argumentaci zadavatele, prostřednictvím níž v předmětném vyjádření k podkladům rozhodnutí opodstatňuje i další technické podmínky (např. vnitřní rozměry vozidel, typ karoserie apod.). Úřad současně zdůrazňuje, že v novém projednání věci nijak neposuzoval, zda jsou argumenty zadavatele uvedené v jeho vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 11. 6. 2018 z hlediska opodstatněnosti technických podmínek, jež v daném vyjádření „obhajuje“, dostatečné či nikoliv. Je tomu tak proto, že nezákonností trpí z výše popsaných příčin již samotné rozhodnutí o námitkách, a Úřad se tudíž nemohl zabývat věcným posouzením opodstatněnosti jednotlivých požadavků zadavatele, vůči nimž navrhovatel námitkami brojil.
180. Úřad dále konstatuje, že z výše uvedeného věcného odůvodnění rozhodnutí o námitkách je současně zřejmé, že se v něm zadavatel řádně, tj. přezkoumatelně, nevypořádal ani s námitkou týkající se jeho požadavku, aby u vozidel s typem karoserie sedan/hatchback tato disponovala vždy min. 5 dveřmi. Navrhovatel v námitkách k tomuto uvedl, že „[p]ředmětný požadavek však již sám o sobě vylučuje možnost dodavatelů v předmětných kategoriích nabídnout vozidla v provedení sedan. Vozidla s karoserií typu sedan jsou vždy čtyřdveřová, zpravidla pětimístná. Zadavatel tedy stanovením dotčeného požadavku na počet dveří fakticky limituje soutěž na modely v provedení hatchback, resp. pětidvéřové modely. (…) Dotčený požadavek Zadavatele (…) na provedení a typ karoserie vede k nepřípustnému zvýhodnění výrobce Škoda a jeho modelu Škoda Octavia (…).“. Zadavatel na předmětnou námitku reagoval velmi stručně, když v rozhodnutí o námitkách uvedl, že „[p]ožadavek na páté dveře jednoznačně vyplývá z použitelnosti SDP (…). Pro uživatele SDP je přístup do zavazadlového prostoru, vzhledem k jeho obsahu, jednou z nejpodstatnějších potřeb (zbraně, ochranné prostředky). (…).“. Zadavatel se tedy i v tomto případě dopustil stejného pochybení jako u námitky směřující vůči požadavku na minimální velikost zavazadlového prostoru, když ve svém rozhodnutí o námitkách poskytl příliš obecné vysvětlení a nepředložil natolik srozumitelnou a dostatečně podrobnou argumentaci, na základě níž by bylo možné posoudit oprávněnost jeho požadavku, resp. z daného rozhodnutí nijak nevyplývá, jak, resp. v čem konkrétně by bylo pro zadavatele omezující, pokud by obdržel plnění, jehož předmětem by byla vozidla čtyřdveřová, která samozřejmě mají přístup do vozidla (zavazadlového prostoru vozidla) „pátými dveřmi“. I zde by se z pohledu Úřadu jevilo vhodným, aby zadavatel za účelem podpory opodstatněnosti posuzovaného požadavku předložil např. analýzu, poměřující rozměry přepravovaných předmětů s velikostí přístupu do zavazadlového prostoru u vozů disponujících čtyřmi dveřmi místo pěti. Žádné takové srovnání ovšem z odůvodnění rozhodnutí zadavatele o námitkách neplyne. Nelze tedy konstatovat jinak, než že rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele je ve vztahu ke shora specifikované námitce nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a proto rozporné se zákonem.
181. Navrhovatel námitkami v dalším brojil proti požadavkům zadavatele týkajících se barevného provedení poptávaných vozidel. Ve vztahu ke kombinaci tří nemetalických barev, tj. modré, červené a bílé, navrhovatel namítal, že požadavek zadavatele je nepřiměřený předpokládanému účelu použití vozidel a není odůvodněn ani předmětem veřejné zakázky, ani objektivní potřebou zadavatele. Zadavatel tuto námitku v rozhodnutí o námitkách taktéž řádně nevypořádal, tj. argumentačně na ni dostatečně nereagoval, když pouze uvedl, že červená barva je odůvodněna skutečností, že se jedná o SDP pro Hasičský záchranný sbor, kdy barva SDP je dána příslušnou vyhláškou a „[d]alší dvě nemetalické barvy centrální zadavatel definoval na základě dosavadních zkušeností a znalostí. (…) Barevného provedení může být dosaženo i tzv. polepem, tak jako je to například u některých provozovatelů realizováno. Základním důvodem pro další nemetalické barvy mimo červené je hospodárnost, neboť metalické barvy jsou příplatkové a nákladnější. Nejedná se samozřejmě jenom o základní nákup SDP, kde příplatek za barvu nemá v rámci soutěže dodavatelů velkou váhu, ale jedná se hlavně o následné opravy karoserie, kde barevné provedení karoserie je již znatelné na výsledné ceně opravy. (….).“. Z výše uvedeného je zřejmé, že ve vztahu k požadavku na nemetalickou modrou a bílou barvu zadavatel v rozhodnutí o námitkách nepředložil žádné racionální a relevantní zdůvodnění, kdy toliko argumentuje svými „dosavadními zkušenostmi a znalostmi“. V rozhodnutí o námitkách tedy zcela absentuje bližší zdůvodnění požadavku na modrou a bílou nemetalickou barvu, čili část námitky směřující do barevné kombinace – bílá a modrá nemetalická barva zůstala nevypořádána. Zadavatel měl, dle názoru Úřadu, předložit v rozhodnutí o námitkách řádnou argumentaci, kterou doloží svou potřebu, tj. proč je pro něj požadavek na kombinaci předmětných tří nemetalických barev nezbytný ve vztahu k předmětu veřejné zakázky, což však neučinil. Úřad akcentuje, že tato řádná argumentace zadavatele musí obsáhnout kombinaci všech nemetalických barev, tj. nemetalické modré, červené a bílé barvy, tzn. nestačí zdůvodnit oprávněnost pouze jedné z těchto barev. Oprávněnost potřeb musí být objektivně doložena ve vztahu ke všem třem požadovaným nemetalickým barvám, vzhledem k tvrzeným diskriminačním účinkům této barevné kombinace navrhovatelem. Vzhledem k tomu, že Úřad dospěl k závěru, že i u této námitky nedošlo k jejímu řádnému vypořádání ze strany zadavatele, jelikož nebylo jednoznačně zdůvodněno, proč je v zadávací dokumentaci požadována předmětná barevná kombinace předmětu plnění, a je tedy prokazatelné, že při vyřízení námitek navrhovatele zadavatel nedodržel zákon, nelze než označit rozhodnutí o námitkách z výše uvedených důvodů za nepřezkoumatelné, a tudíž rozporné se zákonem.
182. Z výše uvedeného je současně zřejmé, že se v rozhodnutí o námitkách zadavatel řádně nevypořádal ani s námitkou navrhovatele týkající se diskriminační technické podmínky – požadavku na vnitřní rozměry vozidel, konkrétně minimální číselné hodnoty parametrů „míra pohodlí vzadu“, „efektivní prostor pro hlavu vpředu“, „efektivní prostor pro hlavu vzadu“ a „šíře v loktech vpředu“. Ve vztahu k této technické podmínce stěžovatel uvedl, že se jedná o nestandardní požadavky, u nichž, i když nejsou uváděny v databázi JATO, je zřejmé, že zadavatelem nastavenou kombinaci splňují u všech poptávaných typů vozidel pouze vozy značky Škoda. Zadavatel k této námitce toliko sdělil, že „se ztotožňuje s požadavky definované uvedenou pracovní skupinou policejního prezidia, která vychází z předpokladu, že SDP nebude využíván pouze pro dvě osoby, ale SDP musí být schopen standardně umožnit, v rámci zásahu, převoz minimálně čtyř policistů v plné výzbroji a výstroji. Samozřejmostí SDP je i případný převoz zadržené osoby s doprovodem. Centrální zadavatel dospěl k požadovaným rozměrům vnitřního prostoru, které byly aplikovány v obdobných zadávacích řízeních již delší dobu, na základě standardního vybavení SDP a provedených zkoušek. (…)“. Zadavatel tak dle přesvědčení Úřadu dostatečně nevypořádal námitku navrhovatele, neboť ani v tomto případě nepředložil konkrétní analýzu, z níž by vyplývalo matematické vyjádření jeho potřeb, tj. v rozhodnutí o námitkách chybí jasné a objektivní zdůvodnění, proč byla hranice posuzovaných parametrů stanovena právě na zadavatelem v zadávací dokumentaci požadované minimální hodnoty. Zadavatel sice tvrdí, že k těmto hodnotám dospěl na základě standardního vybavení SDP a provedených zkoušek, avšak bližší výsledky těchto zkoušek, jejich popis, a popis standardního vybavení SDP v rozhodnutí o námitkách zcela absentují. Co do kvality proto hodnotí Úřad vypořádání předmětné námitky navrhovatele zadavatelem jako nedostatečné a s ohledem na nedostatek důvodů a jejich bližší popis, nelze rozhodnutí o námitkách považovat za přezkoumatelné, a tedy souladné se zákonem.
183. Úřad uzavírá, že účelu institutu námitek, tj. aby se stěžovatel, resp. případný navrhovatel primárně dozvěděl autentický názor zadavatele na veškeré jím vznesené připomínky k zadávacím podmínkám v zadávacím řízení, tedy nebylo v šetřeném případě dosaženo. K tomu Úřad uvádí, že právě způsob, jakým mají být podané námitky ze strany zadavatele vyřízeny, je z pohledu dodržení zákona zásadní, přičemž tento závěr je zřejmý i ze skutečnosti, že nedodržení postupu zadavatele při vyřizování námitek je v zákoně spojeno s možností uložit nápravné opatření spočívající toliko ve zrušení rozhodnutí o námitkách. Úřad tedy opětovně konstatuje, že pokud má zadavatel za to, že jeho postup je důvodný, měl by být schopen nikoliv pouze obecnými frázemi či tvrzeními nepřiléhavými ke konkrétně vzneseným argumentům stěžovatele, jak tomu učinil ve zde projednávané věci, ale podrobně a srozumitelně (tj. přezkoumatelně) své stanovisko obhájit.
184. Úřad v dalším konstatuje, že zadavatel zná protiargumentaci, aby byl schopen reagovat v novém rozhodnutí o námitkách navrhovatele na vše, co bylo v průběhu správního řízení vyjeveno, tzn. tato protiargumentace může být určitým vodítkem, co vše učinit součástí nového rozhodnutí o námitkách, tj. jaké skutečnosti obsáhleji a podrobněji vypořádat, aby nové rozhodnutí o námitkách dostálo požadavkům na ně zákonem kladeným co do jeho přezkoumatelnosti. Úřad přitom ponechává zadavateli na zvážení, zda by nebylo vhodné popř. doplnit i argumentaci v odůvodnění „původního“ rozhodnutí o námitkách věnovanou vypořádání ostatních námitek obsahujících pochybnosti o zákonnosti dalších jmenovitě uvedených technických podmínek. Je totiž třeba mít na paměti, že i když je shledána nepřezkoumatelnost pouze v části rozhodnutí o námitkách, má tato skutečnost dopad na dané rozhodnutí jako celek.
185. K tvrzení zadavatele, že Úřad vydal v rámci nového projednání věci usnesení k podkladům rozhodnutí příliš brzy, neboť měl s ohledem na odůvodnění rozhodnutí předsedy Úřadu doplnit skutková zjištění a shromáždit veškeré relevantní podklady (viz bod 135. odůvodnění tohoto rozhodnutí), uvádí Úřad následující. V rozhodnutí předsedy Úřadu bylo mj. uvedeno, že Úřad by se měl při novém posouzení návrhu zaměřit zejména na přezkoumání obsahu rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele a na jeho základě posoudit, zda bylo vůbec vypořádání námitek provedené zadavatelem dostatečné, tzn. zda zadavatel při odůvodnění rozhodnutí o námitkách dodržel § 245 odst. 1 zákona (viz bod 84. odůvodnění rozhodnutí předsedy Úřadu). Pokud tedy Úřad v novém projednání věci přistoupil k přezkumu rozhodnutí zadavatele o námitkách, jednal plně v souladu se závazným stanoviskem předsedy Úřadu, jímž je coby prvostupňový orgán vázán. A jelikož Úřad na základě tohoto přezkumu dospěl k závěru, že rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele je nepřezkoumatelné (v podrobnostech viz shora), a tudíž nezákonné, neprováděl již v novém projednání věci žádné doplnění skutkových zjištění, tzn. neprováděl žádné důkazy a neobstarával si žádné další informace. Za situace, kdy nezákonností trpí již rozhodnutí zadavatele o námitkách, je totiž zcela irelevantní a v rozporu se zásadou procesní ekonomie v současné době provádět doplnění skutkových zjištění a shromažďovat další podklady ve vztahu k zadávacím podmínkám, jež jsou mezi účastníky zadávacího řízení sporné. Tu Úřad akcentuje, že má za to, že opačným postupem by Úřad zcela popřel smysl námitkového řízení (srov. např. závěry ve výše citovaném rozhodnutí Úřadu ve věci sp. zn. S0098/2017/VZ). Primárně to má být zadavatel, kdo se podrobně a srozumitelně, tzn. přezkoumatelně má vyjádřit k namítaným skutečnostem, a to v rozhodnutí o námitkách, aby byl stěžovatel plně seznámen se stanoviskem zadavatelem k namítaným skutečnostem. Na uvedeném ničeho ani nemění skutečnost, že Úřad v rámci původního projednání věci neshledal pochybení na straně zadavatele při rozhodování o podaných námitkách, avšak jak vyplývá z rozhodnutí předsedy Úřadu, zadavatelem zachycená argumentace v rozhodnutí o námitkách (odůvodnění sporných požadavků) není dostatečná. Úřad v dalším konstatuje, že se neztotožňuje s argumentem zadavatele, že mu svědčí 15 denní lhůta pro navrhování důkazů, uvádění skutečností a činění jiných návrhů podle § 251 odst. 5 zákona (viz opětovně bod 135. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Podle § 251 odst. 5 zákona v řízení zahájeném na návrh mohou účastníci řízení navrhovat důkazy, uvádět skutečnosti a činit jiné návrhy nejpozději ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení oznámení o zahájení řízení, nevztahuje-li se na ně omezení podle odstavce 4; k později uvedeným skutečnostem, návrhům důkazů a jiným návrhům Úřad nepřihlíží s výjimkou skutečností, návrhů důkazů a jiných návrhů, jimiž má být zpochybněna věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí. O podmínkách pro uplatňování návrhů důkazů, nových skutečností a jiných návrhů podle věty první musí být účastníci řízení s výjimkou navrhovatele poučeni v oznámení o zahájení řízení. Úřad konstatuje, že § 251 odst. 5 zákona je projevem koncentrace řízení, kdy podle citovaného ustanovení zákona účastníci řízení mohou ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy jim bylo doručeno oznámení o zahájení řízení, vyjma navrhovatele, navrhovat důkazy, uvádět skutečnosti a činit jiné návrhy, přičemž k pozdějším vyjádřením Úřad zásadně nepřihlíží, což je právě projevem již zmíněné koncentrace. Úřad uvádí, že stejnopis návrhu navrhovatele, na základě něhož bylo vedené správní řízení zahájeno, byl zadavateli doručen dne 11. 12. 2017. Od tohoto dne tedy zadavateli započala plynout zákonná lhůta podle § 251 odst. 5 zákona, která pro něj skončila dne 27. 12. 2017. Úřad má za to, že lhůta podle výše citovaného ustanovení zákona je vázána právě na zahájení správního řízení zahajovaného na návrh, přičemž jejím uplynutím se „vyčerpává“. Jinak řečeno dle názoru Úřadu neplatí, že tato lhůta by měla nově znovu začít běžet tehdy, jestliže dojde ke zrušení prvostupňového rozhodnutí Úřadu a vrácení věci k novému projednání na základě rozhodnutí předsedy Úřadu, jak se zadavatel domnívá. Je přitom zapotřebí současně akcentovat, že vzhledem k tomu, že nezákonností trpí již rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele, jak bylo Úřadem popsáno a dovozeno v předchozích bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí, nemohly by v novém projednání věci zadavatelem případně navržené důkazy, uvedené skutečnosti, popř. učiněné jiné návrhy, na rozhodnutí věci ničeho změnit, jelikož s ohledem na to, že Úřad dospěl k závěru, že rozhodnutí zadavatele o námitkách je nepřezkoumatelné, v novém projednání věci již neposuzoval (ne)oprávněnost, resp. objektivní zdůvodnění zadávacích podmínek, které jsou mezi účastníky řízení sporné. Nezákonný postup zadavatele při vyřízení námitek navrhovatele tedy nelze v novém projednání věci zhojit, zjednodušeně řečeno, předložením nových (dalších) informací ze strany zadavatele, jež mají eventuálně dokládat oprávněnost navrhovatelem namítaných zadávacích podmínek.
186. Ve světle všech shora předestřených skutečností tak Úřad uzavírá, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 245 odst. 1 zákona, když se v rozhodnutí o námitkách dostatečně podrobně a srozumitelně nevyjádřil k námitkám stěžovatele (navrhovatele) týkajících se požadavků zadavatele na velikost zavazadlového prostoru u vozidel v provedení sedan/hatchback, dále na to, aby vozidla s typem karoserie sedan/hatchback disponovala vždy min. 5 dveřmi, na barevné provedení vozidel a na minimální číselné hodnoty parametrů určujících vnitřní rozměry vozidel (v podrobnostech viz výše), čímž se rozhodnutí o námitkách stalo nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Vzhledem k výše uvedenému proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
187. Úřad pro úplnost dodává, že v návrhu namítanými okolnostmi se již blíže nezabýval, neboť skutečnost, že rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele trpí vadou nepřezkoumatelnosti, je důvodem pro uložení nápravného opatření dle § 263 odst. 5 zákona. Zkoumání dalších důvodů svědčících dle navrhovatele o nezbytnosti uložit nápravné opatření dle § 263 odst. 3 zákona je v dané situaci nadbytečné, neboť zadavatel je v souladu s § 263 odst. 5 zákona povinen opětovně o námitkách navrhovatele rozhodnout.
K uložení nápravného opatření
188. Úřad s odkazem na ust. § 263 odst. 1 zákona konstatuje, že není vázán návrhem v tom smyslu, jaké nápravné opatření navrhovatel požaduje. Úřad jakožto správní orgán je dle § 2 odst. 3 správního řádu povinen v rámci správního řízení šetřit práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká, a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu. Proto přijme pouze takové nápravné opatření, které odstraňuje nezákonný stav.
189. Vzhledem k tomu, že se zadavatel v rozhodnutí o námitkách podrobně a srozumitelně nevyjádřil ke všem námitkám stěžovatele (navrhovatele), jak mu ukládá ust. § 245 odst. 1 zákona, v důsledku čehož je předmětné rozhodnutí zadavatele o námitkách nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, rozhodl Úřad v souladu s ust. § 263 odst. 5 zákona toliko o zrušení rozhodnutí o námitkách, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
190. Pro úplnost Úřad uvádí, že dle ust. § 263 odst. 5 zákona platí, že okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí byly navrhovatelem podány nové námitky s totožným obsahem, které zadavatel nemůže odmítnout jako opožděné. Bude tedy na zadavateli, aby o námitkách navrhovatele znovu rozhodl, a to způsobem, který bude souladný s § 245 odst. 1 zákona.
K zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení
191. Podle § 263 odst. 8 zákona ukládá-li Úřad nápravné opatření s výjimkou zákazu plnění smlouvy, zakáže zároveň zadavateli až do pravomocného skončení řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu; rozklad proti tomuto výroku nemá odkladný účinek.
192. Výše citované ustanovení formuluje jako obligatorní součást rozhodnutí Úřadu o uložení nápravného opatření (s výjimkou zákazu plnění smlouvy) rovněž výrok o tom, že zadavatel až do pravomocného skončení správního řízení nesmí uzavřít smlouvu v zadávacím řízení, přičemž tento výrok je účinný dnem vydání rozhodnutí, a tedy je účinný i u nepravomocného rozhodnutí. Tento zákaz uzavřít smlouvu se ukládá z důvodu, aby se zadavatel nemohl vyhnout splnění uloženého nápravného opatření uzavřením smlouvy ještě před nabytím právní moci rozhodnutí.
193. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele, zakázal zároveň ve výroku III. tohoto rozhodnutí zadavateli až do pravomocného skončení tohoto správního řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu na veřejnou zakázku.
K uložení úhrady nákladů řízení
194. Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj vyhláškou. Příslušná vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v § 1, že paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel uhradit v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy, činí 30 000 Kč.
195. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí o námitkách, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.
196. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2017000482.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad proti výroku I., II. a IV. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad proti výroku III. tohoto rozhodnutí nemá podle § 263 odst. 8 zákona odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
JUDr. Eva Kubišová
místopředsedkyně
Obdrží
1. Česká republika – Ministerstvo vnitra, Nad štolou 936/3, 170 00 Praha
2. Hyundai motor Czech s.r.o., Siemensova 2717/4, 155 00 Praha
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy