{"html": "

175. Úřad má rovněž za prokázané, že v nyní posuzovaných smlouvách byla vůle společnosti SE znevýhodňovat prodej na vývoz oproti vnitrostátnímu prodeji vyjádřena. Znevýhodnění exportu HTU pro odběratele lze spatřovat mj. ve ztrátě finančních bonusů v případě porušení zákazu vývozu HTU mimo ČR (posuzované smlouvy typu A–C). Posuzované smlouvy typu B a C pak navíc zakládaly možnost společnosti SE odstoupit od kupní smlouvy v případě porušení smluvních povinností ze strany odběratele; v těchto typech posuzovaných smluv nebyly pro podstatné porušení smlouvy konkretizovány povinnosti odběratel taxativně, ale slovem „zejména“ – takto koncipované odstoupení od smlouvy však nevylučuje podřazení porušení smluvního ujednání, že „dodávky jsou určeny pro zákazníky se sídlem v ČR“, pod podstatné porušení smlouvy. Nadto existovali odběratelé[125], jejichž posuzované smlouvy po ukončení platnosti byly nově uzavírány pro další období. Měli tedy povědomost o závazku počínaje jeho intenzivnější podobou a při dalším výskytu závazku (byť v jeho neutrálnější podobě v případě posuzovaných smluv typů D–F) neměli z ničeho důvod spoléhat, že závazek neplatí.Takto popsané znevýhodnění se však netýkalo vnitrostátního prodeje HTU.

176. Podstata jednání společnosti SE tedy spočívala v tom, že cílila na zadržení jí dodávaného HTU na tuzemském trhu bráněním jeho vývozu prostřednictvím zákazů exportu (které komplexně postihovalo aktivní a pasivní prodeje), ukládaných svým odběratelům (zadržení zboží na národním trhu je nedílně spjato s ukládáním zákazu exportu na tomto trhu). Odběratele tak omezovala ve svobodné volbě v jejich rozhodnutí kam z geografického hlediska HTU dále přeprodat, tedy rozhodnout se podle nejvýhodnější poptávky. Tím byli dotčeni odběratelé společnosti SE, neboť nemohli HTU do zahraničí prodávat a získávat tak další finanční přínos pro rozvoj svého podnikání, pro zkvalitňování svých služeb, a tím i zlepšovat své postavení v soutěži i v rámci značky na tuzemském trhu. Dohody o zákazu exportu ve spojení se sankcemi mohly být pro odběratele společnosti SE natolik odrazující, aby takové příležitosti dodávek v zahraničí vůbec hledali, nebo aby jen pasivně uspokojili možnou poptávku po HTU ze zahraničí. Dohodami o zákazu exportu tak společnost SE prokazatelně znevýhodňovala svým odběratelům podmínky dodávek HTU pro vývoz v porovnání s podmínkami dodávek téhož zboží na tuzemský trh.

177. Z výše uvedeného je zřejmé, že dohody o zákazu exportu nesou v sobě natolik zjevné prvky své škodlivosti pro hospodářskou soutěž na tuzemském trhu, že s ohledem na svoji povahu, celkový hospodářský a právní kontext uzavíraných dohod naplňují charakter jednání cílového, jež bylo způsobilé narušit hospodářskou soutěž na tuzemském trhu.

Cílový charakterposuzovaných dohod o zákazu exportu dle SFEU

178. Významnou hodnotou chráněnou v EU je udržení jejího jednotného vnitřního trhu. V tomto ohledu Soudní dvůr konstantně judikoval, že dohoda, která by směřovala k obnovení oddělování vnitrostátních trhů v obchodě mezi členskými státy, je v rozporu se snahou o vytvoření a zachování jednotného vnitřního trhu. Soudní dvůr tak opakovaně kvalifikoval dohody směřující k oddělování vnitrostátních trhů podle vnitrostátních hranic nebo ke ztěžování vzájemného prolínání vnitrostátních trhů jako dohody, jejichž cílem je omezení hospodářské soutěže ve smyslu článku 101 SFEU.[126] U dohod o zákazu exportu z jednoho členského státu do jiných je nepochybné, že ze své podstaty k výše uvedenému rozdělování vnitřního trhu EU směřují.[127] Ve věci Javico[128] Soudní dvůr judikoval, že dohody, které zakazují odběratelům prodávat zakoupené zboží mimo vymezené území, mají za svůj cíl narušit hospodářskou soutěž a jsou tedy zakázané by object.[129]

179. Podle ustálené judikatury je dle Soudního dvora nadbytečné zkoumání konkrétních účinků dohody pro účely uplatnění čl. 101 odst. 1 SFEU, pokud je jejím cílem vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže a tento cíl je dostatečně zjevný ze samotné povahy dohody. V této souvislosti Soudní dvůr zdůraznil, že rozlišování mezi protisoutěžním cílem a následkem dohod vychází ze skutečnosti, že některé formy koluzí mezi podniky mohou být již ze své povahy považovány za škodlivé pro řádné fungování hospodářské soutěže. Soudní dvůr tedy učinil závěr, že dohoda, která může ovlivnit obchod mezi členskými státy EU a která má protisoutěžní cíl, představuje svou povahou a nezávisle na jakémkoliv jejím skutečném účinku výrazné omezení hospodářské soutěže.[130] Z ustálené unijní judikatury dále vyplývá, že protisoutěžní cíl dohod je třeba chápat jako objektivní kategorii, která není nutně navázána na úmysl jednotlivých soutěžitelů.[131]

180. Podle ustálené unijní judikatury tedy představují dohody o zákazu exportu dohody ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU, jež mají narušení soutěže za cíl; jedná se o tzv. dohody s tvrdým jádrem (hard-core restrictions). Tyto dohody mají vždy již ze své podstaty negativní dopad na obchod mezi členskými státy, tj. na hospodářskou soutěž na vnitřním trhu EU.[132] Ani skutečnost, že dodavatel tato ustanovení v praxi nevymáhá, přitom nemůže být důvodem k závěru, že tyto dohody nemají vliv na obchod mezi členskými státy, neboť tato ujednání mohou vytvořit „vizuální a psychologické“ („visual and psychological“) pozadí, které v konečném důsledku přispívá k rozdělení trhu.[133]

181. Není pochyb o tom, že společnost SE omezovala dohodami o zákazu exportu své odběratele ve vývozu HTU ze své produkce. Zároveň umožnila exporty jí produkovaného HTU do zahraničí svému distributorovi, […obchodní tajemství...]. Prostřednictvím zákazů exportu HTU z její produkce poskytla svému exportérovi ochranu před paralelními konkurenčními dodávkami zboží téže značky na zahraničních trzích, čímž tento nebyl v zahraničí vystaven soutěži (zejména cenové) v dodávkách HTU z produkce společnosti SE s jinými dodavateli zboží téže značky. Zavázaní odběratelé (až na ojedinělé jednorázové vývozy) respektovali zákazy exportu HTU v posuzovaných smlouvách. Nedocházelo tedy k četnějším dodávkám HTU dodávaného společností SE na zahraniční trhy a tím byla eliminována soutěž v rámci značky (intra-brand soutěž). Dohody o zákazu exportu také podstatně snižovaly počty subjektů, jež by HTU nakoupené od společnosti SE mohly vyvážet, oddělovaly jeden členský stát z volného toku HTU na vnitřním trhu EU tím, že bránily paralelním dodávkám HTU z její produkce do jiných států. Omezení odběratelů ve výběru/uspokojení poptávky zahraničního zákazníka se zpětně mohlo negativně odrazit na konečných spotřebitelích v zahraničí, kteří neměli možnost výběru HTU z produkce společnosti SE od více dodavatelů za konkurenčních podmínek. Dohody o zákazu exportu tedy jednoznačně představují cílové dohody ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU.

182. Úřad dále uvádí, že při posuzování dopadu dohod na obchod je dle Pravidel Komise[134] zavázán posuzovat také kumulativní účinky existujících paralelních sítí obdobných dohod, jež v souhrnu přispívají ke zvýšení jejich schopnosti ovlivnit obchod mezi členskými státy. Úřad je přitom povinen hodnotit posuzované dohody i v kontextu skutečného stavu soutěžního prostředí na trhu. V této souvislosti Úřad poukazuje, že v období od 1. 5. 2004 do 27. 8. 2009 byly také druhým tuzemským producentem HTU (SU) uzavírány dohody s jeho odběrateli, jež obsahovaly zákaz exportu HTU z ČR. NSS v rámci soudního přezkumu uvedených dohod producenta SU mj. ověřil, že většina jeho produkce HTU byla vázána zákazem exportu, a proto neshledal žádné pochyby o tom, že toto jednání bylo s to ovlivnit obchod mezi členskými státy.[135]Dle Úřadu takv období od 11. 11. 2004 do 27. 8. 2009 (tj. do ukončení uzavírání a plnění závazků producentem SU) mohlo být v důsledku kumulativních účinků minimálně dvou paralelních sítí obdobných dohod (uzavíraných společností SE i producentem SU) potenciální ovlivnění obchodu mezi členskými státy znatelnější. Nicméně Úřad v tomto správním řízení posoudil, že dohody o zákazu exportu uzavírané společností SE v rámci sítě svých distributorů jsou samostatně způsobilé potenciálně přímo ovlivnit obchod mezi členskými státy a posuzuje jednání samotné společnosti SE (a nijak ji za kumulované účinky nepřitěžuje).

Shrnutí k naplnění materiální stránky dohod dle zákona a čl. 101 odst. 1 SFEU

183. Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že dohody o zákazu exportu byly způsobilé ovlivnit jednání distributorů a mít dopad na hospodářskou soutěž jak v ČR, tak především v zahraničí, jelikož lze mít za prokázané, že poptávka po HTU v zahraničí existovala a HTU bylo Oslovenými Distributory vyváženo, i když v porovnání s celkovým objemem dodávek HTU na území ČR pouze v nepatrném objemu (srov. výše bod 54).

184. Úřad považuje za prokázané, že dohody o zákazu exportu uzavírané a plněné společností SE s jejími odběrateli jsou ve smyslu § 3 odst. 1 zákona i čl. 101 odst. 1 SFEU dohodami, jejichž cílem je narušení hospodářské soutěže, tj. již ze své samotné podstaty způsobující přinejmenším potenciální narušení hospodářské soutěže a mající negativní dopad na kvalitu a intenzitu soutěžního prostředí.

185. S ohledem na prokázanou cílovost posuzovaných dohod nebylo nutné, dle závěrů konstantní judikatury (srov. shora), dále zkoumat skutečné dopady takových dohod na hospodářskou soutěž. Stejně tak nebylo nutné prokazovat, zda společnost SE dodržování dohod o zákazu exportu HTU svými odběrateli kontrolovala či vymáhala; tato skutečnost není náležitostí skutkové podstaty zakázané dohody dle § 3 odst. 1 zákona a dle čl. 101 odst. 1 SFEU. Ze znění posuzovaných smluv je však úmysl společnosti SE zajistit plnění jí sledovaného cíle cestou smluvního závazku jednoznačně patrný.

186. Úřad tak uzavírá, že dohody o zákazu exportu uzavírané a plněné společností SE s jejími odběrateliod 11. 11. 2004 do 31. 3. 2013 naplňují podle § 3 odst. 1 zákona a článku 101 odst. 1 SFEU nejen formální, ale také materiální stránku zakázaných dohod.

Pravidlo de minimis

187. Zákon č. 143/2001 Sb. upravoval podmínky aplikace pravidla de minimis až do 31. 8. 2009 v ustanovení § 6 odst. 1; v období od 1. 7. 2001 do 1. 6. 2004 se zákaz dohod podle § 3 odst. 1 zákona nevztahoval na vertikální dohody, pokud společný podíl účastníků dohody na relevantním trhu nepřevyšoval 10 %, v období od 2. 6. 2004 do 30. 9. 2005 pak pokud nepřevyšoval 15 %[136]. Novela zákona č. 143/2001 Sb. provedená zákonem č. 361/2005 Sb. účinná od 1. 10. 2005 ponechala výši podílu na relevantním trhu na stejné úrovni, nadále však bylo u vertikálních dohod požadováno, aby hranici podílu 15 % nepřesáhl žádný z účastníků dohody na trhu, na němž působí. U dohod, u nichž podíly účastníků dohody na relevantním trhu nepřesahovaly uvedené hranice, nebyl jejich dopad na hospodářskou soutěž významný, a proto byly ze zákazu dohod narušujících soutěž vyňaty; bez ohledu na výši společného podílu/podílu každého účastníka dohody na relevantním trhu nebylo možné pravidlo de minimis aplikovat na vertikální dohodu, jež vedla k úplné ochraně kupujícího na vymezeném trhu. Přijetím zákona č. 155/2009 Sb. bylo ustanovení § 6 zrušeno a právní úprava pravidla de minimis se přesunula přímo do dikce ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. (poslední věta). Kritéria zanedbatelného dopadu dohod na hospodářskou soutěž byla v době spáchání deliktu Úřadem stanovena v dokumentu, který představoval starší verzi současného Oznámení de minimis.[137] Kromě procentní hranice ve výši 15 % v případě vertikálních dohod k rozeznání dohod jako zakázaných nebo nezakázaných, je v Oznámení de minimis dále uvedeno, že Úřad považuje dohody, které mají za cíl narušení hospodářské soutěže, za dohody, jejichž dopad na hospodářskou soutěž není ve smyslu § 3 odst. 1 zákona zanedbatelný. Platí tedy, že pravidlo de minimis je možné aplikovat pouze na dohody, jejichž výsledkem, nikoli cílem, je narušení hospodářské soutěže. Dle Oznámení de minimis (a rovněž tak dle jeho předchozí verze) Úřad považuje za dohody, které mají za cíl narušit hospodářskou soutěž, především dohody obsahující tzv. tvrdá omezení (hard-core restrictions). Úřad přitom na tvrdá omezení vertikálních dohod nahlíží v souladu s unijní blokovou výjimkou[138].

188. K aplikaci pravidla de minimis Úřad předně uvádí, že tržní podíl společnosti SE v období od 11. 11. 2004 do 31. 3. 2013 v žádném roce […obchodní tajemství...] podíl na relevantním trhu ([…obchodní tajemství...]– viz Tabulka č. 2); dohody o zákazu exportu proto nelze považovat po celé toto období za dohody se zanedbatelným dopadem na hospodářskou soutěž. Bez ohledu na výši tržního podílu společnosti SE však nelze v posuzovaném případě pravidlo de minimis aplikovat, neboť Úřad dohody o zákazu exportu vyhodnotil jako dohody cílové, tedy dohody obsahující tzv. tvrdá omezení.

189. Co se týká unijního soutěžního práva, pravidlo de minimis bylo od roku 2001 blíže specifikováno v Oznámení Komise o dohodách menšího významu, které výrazně neomezují hospodářskou soutěž podle čl. 81 odst. 1 SES. I tento dokument stanoví jako jednu z podmínek pro aplikaci pravidla de minimis, že v případě vertikálních dohod nesmí tržní podíl žádného z účastníků dohody na příslušném trhu přesáhnout 15 %; bez ohledu na výši podílů účastníků dohody nelze pravidlo de minimis aplikovat na vertikální dohody, jež mají za svůj cíl mimo jiné omezit území, na kterém může kupující dodávat smluvní zboží (hard-corerestriction dle unijní blokové výjimky). V roce 2014 došlo k revizi pravidla de minimis z roku 2001, a to z důvodu zajištění plného souladu textu s dalšími antitrustovými pravidly vydanými Komisí po roce 2001 a především za účelem zohlednění v té době nejnovějšího vývoje v unijní judikatuře, a to zejména ve vztahu k rozsudku Soudního dvora v kauze Expedia[139]. Dle Soudního dvora každá dohoda, která má protisoutěžní cíl (oproti dohodám s protisoutěžním následkem), představuje svou povahou výrazné omezení hospodářské soutěže; nemůže tak být považována za dohodu se zanedbatelným vlivem na trh a neměla by jí být poskytována výhoda pravidla de minimis. Oproti dříve použitému uzavřenému výčtu tvrdých omezení, jež vylučovala aplikaci pravidla de minimis, nově byly z aplikace tohoto pravidla vyloučeny dohody obsahující jakékoli ujednání, jehož cílem je omezení hospodářské soutěže; viz čl. 2 Sdělení de minimis, dle kterého dohoda, která může ovlivnit obchod mezi členskými státy a která má vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu jako svůj cíl(účel), představuje svou povahou a nezávisle na svém skutečném účinku výrazné omezení hospodářské soutěže. Na dohody, které mají vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu jako svůj cíl, se toto sdělení nevztahuje. Dle bodu 13 Sdělení de minimis se „bezpečný přístav“ tvořený stanovenými prahy podílů (15 %) pro vertikální dohody nepoužije na dohody, které obsahují kterékoli z omezení, jež jsou v unijní blokové výjimce uvedena jako tzv. tvrdá omezení (viz např. čl. 4 unijní blokové výjimky), u nichž má Komise za to, že představují cílové dohody[140].

190. Úřad konstatuje, že dohody o zákazu exportu uzavírané a plněné společností SE s jejími odběrateli hodnotí jako cílové dohody sledující omezení soutěže na vnitřním trhu EU, protože směřují k jeho parcelaci. Současně jde o dohody, které spadají pod čl. 4 unijní blokové výjimky (tvrdá omezení v něm obsažená – viz vysvětlení v části blokových výjimek). Pravidlo de minimis dle unijního soutěžního práva se tedy na posuzované dohody společnosti SE (bez ohledu na výši jejích tržních podílů) neuplatní.

V.4. Vynětí ze zákazu dohod

191. Po zhodnocení, že dohody o zákazu exportu obsažené v posuzovaných smlouvách spadají pod zákaz dohod dle § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 odst. 1 SFEU, Úřad dále zkoumal, zda nelze tyto dohody vyjmout ze zákazu dohod na základě zákonné výjimky dle § 3 odst. 4 zákona, resp. článku 101 odst. 3 SFEU nebo na základě aplikace unijní blokové výjimky ve smyslu § 4 odst. 1 zákona.

192. Důkazní břemeno v této záležitosti leží na společnosti SE, která je ve věci zakázaných dohod povinna ve smyslu § 21d odst. 1 zákona navrhnout důkazy k prokázání, že podmínky pro použití výjimky podle § 3 odst. 4 či § 4 odst. 1 zákona jsou splněny, pokud tvrdí, že se na ni výjimka vztahuje. Obdobně to platí i v případě čl. 101 odst. 3 SFEU – viz čl. 2 poslední věta Nařízení Rady 1/2003. I v období, kdy zákon o ochraně hospodářské soutěže (po vstupu ČR do EU) neobsahoval výslovně úpravu důkazního břemene u vynětí ze zákazu dohod narušujících soutěž (tj. do 31. 8. 2009 – před nabytím účinnosti zákona č. 155/2009 Sb.), byl Úřad povinen vykládat aplikaci těchto podmínek v souladu s unijní úpravou.

Blokové výjimky

193. Co se týče možné aplikace (obecných) blokových výjimek, Úřad konstatuje, že do přijetí zákona č. 361/2005 Sb., jenž nabyl účinnosti dne 1. 10. 2005, byly obecné výjimky ze zákazu dohod dle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. obsaženy ve vyhláškách vydávaných Úřadem. Zákon č. 361/2005 Sb. tyto vyhlášky zrušil a do nového § 4 zákona č. 143/2001 Sb. zavedl na národní úrovni pravidlo o přímé aplikovatelnosti obecných výjimek vydaných na unijní úrovni i pro vztahy bez unijního prvku.

194. Vzhledem k tomu, že uzavírání a plnění zakázaných dohod časově spadalo i do období před účinností zákona č. 361/2005 Sb. (tzn. období účinnosti obecných výjimek vydaných Úřadem na základě zmocnění v § 26 odst. 1 tehdejšího znění zákona č. 143/2001 Sb.), Úřad ověřil, zda na předmětné dohody o zákazu exportu nelze použít vynětí ze zákazu dohod narušujících soutěž v souladu s vyhláškou Úřadu č. 198/2001 Sb., o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona pro určité druhy vertikálních dohod, účinné od 1. 7. 2001 (dále též „vyhláška“). K tomu je třeba poukázat na § 5 odst. 1 písm. b) bod 1 vyhlášky, dle něhož se vynětí ze zákazu dohod na základě blokové výjimky nevztahuje na dohody, které přímo nebo nepřímo omezují území nebo okruh osob, kterým může odběratel dále prodávat zboží tvořící předmět dohody s výjimkou omezení aktivních prodejů na území nebo vůči určité skupině osob, které si dodavatel vyhradil sobě nebo jinému odběrateli, pokud nejsou omezeny prodeje zákazníků odběratele. K tomu Úřad odkazuje na bod 173 výše tohoto rozhodnutí, kde dospěl k závěru, že zákazy exportu HTU z ČR do zahraničí se netýkaly pouze aktivních, ale rovněž pasivních prodejů.

195. Unijní bloková výjimka umožňující vyjmout určité kategorie dohod z rámce nedovolených ujednání ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU se pak obecně použije v případech nepřekročení stanovené prahové hodnoty tržního podílu (30 %) a absence tzv. tvrdých omezení. Unijní blokovou výjimku proto nelze aplikovat na vertikální dohody, jejichž účelem je přímo nebo nepřímo, samostatně nebo společně s jinými faktory omezení území, na kterém kupující, který je stranou dohody, může prodávat smluvní zboží (s výjimkou omezení aktivních prodejů na výhradním území – srov. čl. 4 unijní blokové výjimky).[141]

196. Úřadem posuzované dohody o zákazu exportu spadají mezi tvrdá omezení dle čl. 4 unijní blokové výjimky, neboť omezují území, na kterém kupující (strana dohody) může prodávat smluvní zboží (k omezení pasivních prodejů – srov. výše).

197. Úřad tak uzavírá, že bez ohledu na velikost tržního podílu dodavatele či kupujícího dohody o zákazu exportu uzavírané a plněné společností SE s jejími odběrateli nemohou využít výhody plynoucí z vyhlášky či unijní blokové výjimky[142] pro jejich vynětí ze zákazu dohod dle § 3 odst. 1 zákona a obdobně ani ze zákazu dohod dle čl. 101 odst. 1 SFEU.

Vynětí ze zákazu dohod podle § 3 odst. 4 zákona, resp. čl. 101 odst. 3 SFEU

198. Úřad se dále zabýval tím, zda dohody o zákazu exportu nesplňují podmínky pro vynětí ze zákazu dohod dle § 3 odst. 1 zákona na základě zákonné výjimky ve smyslu § 3 odst. 4 zákona, resp. podmínky pro vynětí ze zákazu dohod dle čl. 101 odst. 1 SFEU na základě splnění podmínek obsažených v čl. 101 odst. 3 SFEU. V souladu s uvedenými ustanoveními zákona a SFEU se zákaz dohod nevztahuje na dohody, které a) přispějí ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo k podpoře technického či hospodářského rozvoje a vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho plynoucích, b) neuloží soutěžitelům omezení, která nejsou nezbytná k dosažení těchto cílů, c) neumožní soutěžitelům vyloučit hospodářskou soutěž na podstatné části trhu zboží, jehož dodávka nebo nákup je předmětem dohody. Shora citované podmínky musejí být splněny kumulativně, aby se zákaz vyslovený v § 3 odst. 1 zákona, resp. čl. 101 odst. 1 SFEU na jinak formálně zakázané a neplatné dohody nevztahoval.

199. Společnost SE však nedoložila žádné skutečnosti, jimiž by prokazovala zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo podporu technického či hospodářského rozvoje při současném vyhrazení přiměřeného podílu spotřebitelům. V souladu s ustanovením § 21d odst. 1 zákona in fine je tedy Úřad toho názoru, že společnost SE neprokázala splnění podmínek pro aplikaci výjimky podle § 3 odst. 4 zákona, resp. čl. 101 odst. 3 SFEU.

V.5. Pokračující delikt

200. Pokračováním protiprávního jednání se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného správního deliktu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Uzavírání a následné plnění jednotlivých dohod o zákazu exportu obsažených v jednotlivých kupních smlouvách pak představuje dílčí skutky tohoto pokračujícího deliktu. Úřad dále uvádí, že tzv. princip pokračování je obecným principem trestání deliktů, a to do jisté míry přirozeným pohledem na jednání společnosti SE. Jeho přístupnost plyne rovněž z konstantní judikatury tuzemských soudů ohledně kvalifikace soutěžních deliktů jako deliktů pokračujících, v níž bylo uzavírání dohod o zákazu zpětného dovozu vyhodnoceno jako dílčí útoky pokračujícího deliktu[143]. Koneckonců, princip pokračování je v souladu i se zněním § 7 přestupkového zákona. Uvedené tedy svědčí tomu, že princip pokračování ve správním deliktu je tudíž na posouzení jednání společnosti SE přípustný.

201. Ke splnění jednotlivých podmínek konceptu pokračování ve správním deliktu Úřad konstatuje, že první podmínka, tj. že jednotlivé dílčí útoky musí naplňovat skutkovou podstatu stejného deliktu, je splněna. Jednotlivé dílčí útoky prováděné uzavíráním a plněním zakázaných dohod o zákazu exportu narušujících hospodářskou soutěž naplňují skutkovou podstatu téhož deliktu, a to porušení v § 3 odst. 1 zákona. Současně jednotlivé dílčí útoky naplňují rovněž skutkovou podstatu téhož porušení, a to čl. 101 odst. 1 SFEU. Jednání pokračujícího charakteru se přitom posuzuje jako jediný skutek de iure (tj. bez ohledu na počet dílčích útoků v něm zahrnutých).

202. I druhá podmínka subjektivní souvislosti, podle níž dílčí útoky musí být vedeny jednotným záměrem, je dle Úřadu splněna. Subjektivní souvislost tu spočívá v postupném uskutečňování jednotného záměru (implementace ujednání o zákazu exportu do kupních smluv s cílem zamezit exportu HTU), který zde musí být již na počátku pokračování ve správním deliktu, tj. při prvním dílčím útoku. Přitom platí, že jednotlivé útoky jsou po subjektivní stránce spojeny jedním a týmž záměrem v tom smyslu, že delikvent již od počátku zamýšlí aspoň v nejhrubších rysech i další útoky a že po objektivní stránce se tyto jednotlivé útoky jeví jako postupné realizování tohoto jediného záměru, kterým je zákaz exportu HTU.[144]

203. Z provedeného dokazování, jež se týkalo uzavírání a plnění dohod o zákazu exportu, lze dle názoru Úřadu jednoznačně dovodit, že posuzované jednání představuje stejnorodý způsob jednání. Proto lze důvodně předpokládat, že společnost SE byla již od počátku svého jednání vedena (přinejmenším v hrubých rysech) jednotným záměrem, a to zakázat svým odběratelům vývoz jí dodaného zboží do zahraničí. Tomuto závěru svědčí mj. skutečnost, že společnost SE dohody o zákazu exportu zakotvila do kupních smluv (srov. části III. 1. tohoto rozhodnutí). Drobné změny ve znění závazků o zákazu exportu v jednotlivých typech posuzovaných smluv, přičemž jejich podstata byla stejná, nemá na naplnění této podmínky žádný vliv. Třetí znak je tak rovněž naplněn.

204. Poslední podmínkou je blízká časová souvislost a souvislost v předmětu útoku. Blízká časová souvislost jednotlivých dílčích útoků je dána tím, že tyto byly páchány při uzavírání kupních smluv a plněny kontinuálně od 11. 11. 2004 do 31. 3. 2013. Podmínka blízké souvislosti v předmětu útoku je pak naplněna tím, že útoky v případě uvedeného skutku dopadaly zejména na primární odběratele účastníka řízení na vymezeném relevantním trhu, přičemž jejich cílem byl zákaz exportu.

205. Úřad tedy shrnuje, že zakázané dohody o zákazu exportu uzavírané a plněné společností SE s jejími odběrateli od 11. 11. 2004 do 31. 3. 2013 představují dva pokračující delikty spáchané v jednočinném souběhu. Prvním deliktem je porušení zákazu stanoveného v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001Sb., druhý delikt Úřad vymezuje jako porušení článku 101 odst. 1 SFEU.[145]

V.6. Subjektivní stránka deliktu

206. Odpovědnost za protisoutěžní jednání spočívající v uzavření zakázané dohody narušující soutěž je konstruována jako odpovědnost objektivní. I když znění zákona Úřadu nestanoví povinnost při ukládání pokut zkoumat a rozlišovat subjektivní stránku deliktu/přestupku, je Úřad, v souladu s judikaturou správních soudů, oprávněn při vyměření pokuty zohlednit úmyslné porušení zákona.[146]

207. Úřad předně uvádí, že ustanovení § 22 odst. 2 zákona ve znění účinném do 31. 8. 2009, vázalo sankční odpovědnost postihovaných soutěžitelů na jejich zavinění, což vyplývá z formulace „…jestliže úmyslně nebo z nedbalostiporušili zákazy stanovené v § 3 odst. 1“. Současná právní úprava, tj. i zákon, dle kterého Úřad dohody společnosti SE posuzuje, již předmětný delikt konstruuje na principu objektivní odpovědnosti [viz dikce § 22a odst. 1 písm. b) zákona: „Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako soutěžitel dopustí správního deliktutím, že uzavře dohodu v rozporu s § 3 odst. 1“]. Pro pokračující delikt pak platí, že jednotlivé dílčí útoky, jež jsou součástí pokračujícího deliktu, činěné postupně v odlišném období, jsou také trestné (podobně jako jednání trvajícího charakteru musí naplňovat podmínku trestnosti v každém okamžiku svého trvání). Úřad pak zkoumal subjektivní stránku deliktu též v období od 1. 9. 2009 jako součást svých úvah týkajících se závažnosti deliktu pro účely stanovení výše pokuty.

208. Úřad tedy s ohledem na výše uvedené přistoupil k posouzení zavinění společnosti SE při zkoumání naplnění její sankční odpovědnosti pro období od 11. 11. 2004 do 31. 8. 2009; pro období od 1. 9. 2009 do 31. 3. 2013 Úřad dle své konstantní rozhodovací praxe úmyslné spáchání deliktu zohledňuje ve výši sankce jako přitěžující okolnost (zatímco nedbalost se na výši sankce neprojeví). Zaviněním se rozumí psychický vztah toho, kdo se určitým způsobem chová, k výsledku jeho chování. I v soutěžním právu se rozlišují dvě základní formy zavinění, a to úmysl (dolus) a nedbalost (culpa). Při zkoumání formy zavinění je třeba vycházet ze vztahu intelektuální a volní složky toho, kdo jedná (tzn. vědomí o tom, že jednání může vést k narušení hospodářské soutěže, a související forma úmyslu), k objektu deliktu, jímž je právem chráněný zájem, proti němuž jednání směřuje, v daném případě zájem na existenci a řádném fungování hospodářské soutěže na trhu zboží a služeb. V případě vědomé nedbalosti i nepřímého úmyslu jednající ví, že škodlivý následek může způsobit. Zatímco u vědomé nedbalosti jednající nechce způsobit škodlivý následek, resp. bez přiměřených důvodů spoléhá na to, že jej nezpůsobí, v případě úmyslu nepřímého je subjekt srozuměn s tím, že škodlivý následek může způsobit. Pokud jde o úmysl přímý, vychází se z toho, že jednající nejenže věděl, ale také chtěl porušit či ohrozit zájem chráněný zákonem.

209. Při posuzování formy zavinění Úřad přihlédl i k judikatuře soudů národních[147] a unijních[148], z níž vyplývá, že pro konstatování úmyslného porušení soutěžního práva není nezbytné, aby si soutěžitelé byli vědomi toho, že porušují zákaz stanovený soutěžními pravidly SES, resp. SFEU, neboť je dostačující, aby si nemohli být nevědomi toho, že napadené jednání mělo za cíl nebo mohlo mít za následek narušení hospodářské soutěže na společném trhu.

210. V nyní posuzovaném případu je zřejmé, že společnost SE si musela být vědoma, že umělým zadržováním HTU na tuzemském trhu prostřednictvím uzavíráním dohod o zákazu exportu cílí na narušení hospodářské soutěže. Zákazy exportu jsou typickou protisoutěžní praktikou postihovanou na unijní úrovni soutěžními orgány, neboť nepochybně vedou k parcelizaci vnitřního trhu EU a směřují proti základním cílům chráněným SES, resp. SFEU. Za těchto okolností nemohla společnost SE nevědět, že uplatňuje na trhu strategii, která představuje porušení soutěžních předpisů, tedy nemohla nevědět, že svým jednáním může zasáhnout do volné hospodářské soutěže a porušit zákonem chráněný zájem, a obdobně zájem chráněný SFEU.

211. Úřad proto dospěl k závěru, že společnost SE v celém posuzovaném období (od 11. 11. 2004 do 31. 3. 2013) jednala při uzavírání a plnění dohod o zákazu exportu zaviněně ve formě úmyslu (a to úmyslu nepřímého).

V.7. Posouzení zproštění odpovědnosti společnosti SE za správní delikt

212. Zákon v §22b odst. 1 stanoví, že právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

213. Úřad v průběhu správního řízení nezjistil a společnost SE to ani netvrdila, že by v době vytýkaného protisoutěžního jednání existovala na trhu objektivní skutečnost, která by si vynutila, aby společnost SE jednala protiprávně, a tím ji podněcovala k porušování její právní povinnosti, a v důsledku které společnost SE nemohla porušování povinnosti zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které bylo možné požadovat. Lze proto uzavřít, že společnost SE nemůže být zproštěna odpovědnosti za správní delikt podle § 22b odst. 1 zákona, neboť na trhu nebyly dány žádné objektivní skutečnosti či překážky, jež by ji bránily chovat se v souladu se zákonem.

V.8. Závěry právního posouzení

214. Úřad má postaveno na jisto, že společnost SE v době od 11. 11. 2004 do 31. 3. 2013 se svými odběrateli uzavírala a plnila dohody o zákazu exportu HTU z ČR do zahraničí, které byly obsaženy v kupních smlouvách na prodej a koupi HTU.

215. Dohody o zákazu exportuje třeba ve smyslu § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 odst. 1 SFEU posuzovat jako dohody, jejichž cílem je narušení hospodářské soutěže, ajsou tedy zakázané by object.

216. S ohledem na charakter dohod (jejichž cílem je narušení soutěže) nelze na dohody o zákazu exportu uzavírané společností SE s jejími odběrateli aplikovat pravidlo de minimis (jak na národní, tak unijní úrovni), tedy nahlížet na předmětné dohody jako na dohody se zanedbatelným dopadem na hospodářskou soutěž.

217. Úřad dále ověřil, že dohody o zákazu exportu nelze vyjmout z působnosti § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 odst. 1 SFEU ani na základě unijní blokové výjimky dle § 4 odst. 1 zákona ani na základě aplikace § 3 odst. 4 zákona a čl. 101 odst. 3 SFEU.

218. V rámci správního řízení Úřad prokázal, že dohody o zákazu exportu byly v období od 11. 11. 2004 do 31. 3. 2013 obsaženy celkem […obchodní tajemství...] kupních smlouvách uzavřených mezi společností SE […obchodní tajemství...] jejími odběrateli a že podíl zákazem exportu zavázaného objemu HTU ve vztahu k celkovému nasmlouvanému objemu dodávek HTU produkovaného společností SE na relevantní trh dosahoval v tomto období […obchodní tajemství...]. Zákaz exportu tak mohl potenciálně ovlivňovat svobodnou vůli odběratelů účastníka řízení po dobu 8 let a 4 měsíců, což lze z hlediska soutěžního hodnotit jako období střednědobé.

219. Úřad uzavírá, že posuzované jednání společnosti SE, tj. uzavírání a plnění dohod o zákazu exportu představuje jednočinný souběh dvou pokračujících správních deliktů. Prvním deliktem je porušení zákazu uvedeného v § 3 odst. 1 zákona počínající 11. 11. 2004 a končící 31. 3. 2013. Druhý delikt Úřad vymezuje ve shodném období jako porušení čl. 101 odst. 1 SFEU.

VI. Zastavení správního řízení se společnostmi CC a CCS

220. S ohledem na skutečnost, že společnost CC neuzavírala dohody o zákazu exportu svým jménem a na své hospodářské riziko a nenese odpovědnost za posuzované protisoutěžní jednání spočívající v uzavírání dohod o zákazu exportu obsažených v posuzovaných smlouvách (viz výše), rozhodl Úřad zastavit s ní řízení tak, jak je uvedeno ve výroku VI. tohoto rozhodnutí.

221. K tomu Úřad uvádí, že ve správním řádu ani v zákoně není upravena situace, jakým způsobem má být správní řízení skončeno, jestliže skutek, o němž se vede správní řízení, nespáchal „obviněný“ ze správního deliktu. V § 66 odst. 2 správního řádu je upraven pouze způsob zastavení správního řízení vedeného z moci úřední (v případě kumulativního splnění dvou základních podmínek – v řízení nelze pokračovat s právními nástupci účastníků řízení a odpadl důvod řízení), a to usnesením poznamenaným do spisu. Jde o zastavení řízení z procesních důvodů, přičemž pod „odpadnutí důvodu řízení“ nespadá případ, kdy správní orgán v řízení o správním deliktu dojde k závěru, že skutek nespáchal „obviněný“ ze správního deliktu (jde o deklaratorní rozhodnutí). Z tohoto důvodu nelze § 66 odst. 2 správního řádu na tento posuzovaný případ aplikovat.

222. Z judikatury[149] lze obecně vyjít z toho, že při neexistenci jiné právní úpravy by se v případě správních deliktů měl analogicky aplikovat ZoP, resp. předpisy trestního práva, pokud to není k újmě účastníka řízení.[150] Nutno podotknout, že v trestním řízení, kdy dojde ke zproštění obžaloby, tj. obžalovaný nespáchal skutek, pro který byl obžalován, se o tom vydává rozsudek a nikoliv usnesení o zastavení řízení.

223. Ve správním trestání je pro Úřad z hlediska analogie legis nejblíže využitelným právě ZoP, který na tuto situaci pamatuje v § 76 odst. 1 písm. b), kde je uvedeno, že správní orgán řízení o přestupku zastaví, jestliže se v něm zjistí, že skutek nespáchal obviněný z přestupku. Současně podle § 76 odst. 3 ZoP správní orgán o tom vydá rozhodnutí, které se doručuje všem účastníkům řízení, přičemž je proti němu přípustné odvolání (viz § 81 odst. 4 ZoP). Proto Úřad s využitím principu analogie legis rozhodl u společnosti CC o zastavení řízení dle § 76 odst. 1 písm. b) ZoP.[151]

224. Úřad dále uvádí, že s ohledem na skutečnost, že činí společnost SE odpovědnou za celé období porušení zákona a SFEU, a to jak za jednání, za které by byla odpovědná společnost CCS, tak i za její vlastní protisoutěžní jednání, zastavil správní řízení se společností CCS tak, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozhodnutí.[152]

VII. Využívání procesních práv a námitky účastníka řízení

225. Účastníci řízení měli po celou dobu vedení předmětného správního řízení možnost v souladu se správním řádem využívat svá procesní práva, zejména práva nahlížet do spisu a vyjadřovat v řízení svá stanoviska. Současně jim bylo po vydání Sdělení výhrad, stejně jako po Doplnění Sdělení výhrad umožněno ve smyslu § 21b zákona seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim před vydáním tohoto rozhodnutí. Společnost SE i společnost CCS tohoto práva využily, přičemž oběma účastníkům řízení bylo umožněno seznámit se s kompletní spisovou dokumentací spisu sp. zn ÚOHS-S338/2014/KD.[153]

226. Společnosti CCS a SE vznesli námitky k závěrům učiněným Úřadem ve Sdělení výhrad[154] a v Doplnění Sdělení výhrad[155], které se týkaly následujících okruhů:

a) Úřad nesprávně posoudil jednání účastníků řízení, když dle závěrů uvedených ve Sdělení výhrad byly všechny dílčí útoky v podobě uzavřených smluv typu A až F souběhem dvou deliktů. Úřad nesprávně posoudil koncept tzv. pokračování ve správním deliktu, když neprokázal naplnění všech kumulativních znaků.

b) S ohledem na nesprávné posouzení jednání účastníků řízení Úřadu zanikla pravomoc uložit pokutu.

c) Úřad pochybil při vymezování relevantního trhu jak po věcné stránce, tak po geografické stránce, když jej vymezil jen územím ČR.

d) Úřad nejednoznačně posoudil primární delikt

e) Úřad nesprávně posoudil subjektivní stránku jednání společnosti SE.

f) Úřad by měl při případném výpočtu pokuty vycházet z jiného obratu tržeb společnosti SE.

g) Jednání účastníků nemělo dopad na hospodářskou soutěž.

h) Úřad nereflektoval argumenty vznesené účastníky řízení.

Vyjádření Úřadu k námitkám účastníka řízení

a) Nesprávné posouzení jednoty skutku

227. Společnosti CCS a SE namítají, že Úřad nesprávně posoudil koncept tzv. pokračujícího deliktu, a to zejména v otázce nenaplnění znaku spočívajícího v tom, že útoky jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, a dále pak v naplnění znaku spočívajícího v jednotném záměru. Účastníci řízení mají za to, že povaha a podstata skutků uvedených v posuzovaných smlouvách typu A až C je významně odlišná od povahy a podstaty skutků uvedených v posuzovaných smlouvách typu D až F.

228. Společnost CCS konkrétně uvedla, že skutek dle posuzovaných smluv typu A–C je proveden formou smluvního ujednání, jehož porušení je sankcionováno negativním zásahem do majetkové sféry kupujícího (pokuta/ztráta výhody finančního bonusu). Naproti tomu skutek dle posuzovaných smluv typu D–F představuje pouhou smluvní deklaraci, která nejenže není nijak sankcionována vůči kupujícímu, nýbrž ani nepředstavuje smluvní povinnost (jedná se o deklaratorní ustanovení bez právních důsledků). Z toho důvodu nemohou skutky dle posuzovaných smluv typu D–F představovat pokračující správní delikt skutku dle posuzovaných smluv typu A–C. Rovněž z gramatického výkladu posuzovaných smluv je zřejmé, že není dán jednotný záměr, kterým měly být dílčí útoky dle Úřadu celou dobu vedeny. Naopak společnost CCS považuje za právně odůvodněné, že se jedná o dva rozdílné skutky s tím, že u posuzovaných smluv typu D-F je vůbec otázkou, zda vzhledem k textaci uvedené v těchto smlouvách představovanou „bezzubou“ deklarací může být naplněna skutková podstata správního deliktu.

229. Společnost SE je toho názoru, že teoretický potenciál Úřadem vytýkaných ustanovení ovlivnit chování distributorů a s tím spojená závažnost jednání ve vztahu k ochraně hospodářské soutěže je u posuzovaných smluv typu A–C natolik odlišná (vyšší), že jejich uzavírání a plnění nemůže být ve vztahu k posuzovaným smlouvám typu D–F v žádném případě považováno za stejnorodé jednání tvořící stejnou skutkovou podstatu, které by bylo vedeno jednotným záměrem. Uzavírání posuzovaných smluv typu A–C je tak nutno oddělit od posuzovaných smluv typu D–F a posuzovat jej samostatně jako jeden skutek, který trval nejpozději do 31. 12. 2007. Posuzované smlouvy typu D–F navíc obsahují minimálně jedno ustanovení, ze kterého je zřejmé, že tyto smlouvy s exportem počítaly; uzavírání těchto smluv nepovažuje společnost SE za deliktní jednání.

230. Úřad předně odkazuje na svoji argumentaci v bodech 200–204 tohoto rozhodnutí, kde se věnoval tzv. konceptu pokračování ve správním deliktu. K podmínce existence tzv. jednotného záměru v rámci pokračujícího deliktu Úřad uvádí, že všechny posuzované smlouvy (jak typu A–C, tak typu D–F) obsahovaly ustanovení, které mělo jediný záměr, a to omezit odběratelům export HTU. Společnost MU (nyní pod názvem CCS) pokračovala v plnění posuzovaných smluv[156], jež byly dříve uzavřeny společností MUS, aniž by z těchto smluv vypustila závazky o zákazu exportu, resp. sankční ustanovení. Následně společnost MU uzavírala a plnila s obdobným okruhem odběratelů nové smlouvy pro další období, které rovněž obsahovaly závazky o zákazu exportu. Odběratelé měli tedy povědomost o závazku počínaje jeho intenzivnější podobou a při dalším výskytu závazku (byť i v jeho neutrálnější podobě) neměli důvod spoléhat, že závazek neplatí.[157] Společnost SE následně uzavírala s obdobným okruhem odběratelů nové kupní smlouvy, jež rovněž obsahovaly závazky o zákazu exportu (tyto smlouvy však neobsahovaly sankční ustanovení). Z kontinuálního uzavírání ujednání o zákazu exportu v posuzovaných smlouvách sjednávaných účastníky řízení s jejich obchodními partnery po dobu mnoha let lze jednoznačně dovodit, že jednotlivé útoky účastníků řízení spočívající v nastavení jednotné strategie, a to implementace ujednání o zákazu exportu do kupních smluv, musely být vedeny jednotným záměrem.

231. Proměnlivost intenzity skutku, který je správním deliktem, nemá vliv na posouzení deliktu jako jediného celku[158], pokud skutek sleduje totožný cíl. V takovém případě se bude jednat o jeden pokračující správní delikt. Jinými slovy, pokud dojde ke změně intenzity, či rozsahu páchání daného skutku, bude stále ve výsledku posuzován jako jeden správní delikt. V tomto posuzovaném případě došlo k drobným formulačním změnám ujednání o zákazu exportu v posuzovaných smlouvách, nicméně podstata těchto závazků zůstala stejná, a to omezovat export HTU z ČR do zahraničí.

232. K námitce, že posuzované smlouvy typu D–F obsahovaly ustanovení, jež počítalo s případným exportem HTU – viz jejich čl. 3.9. (cit.): „Kupující se zavazuje z kupní ceny zaplatit DPH, daň z pevných paliv či jakoukoliv jinou nepřímou daň, a to v příslušné výši, platné v dané době. Totéž platí pro cla a jakékoli jiné daně a poplatky, vybírané v České republice nebo jinde“, Úřad uvádí, že ze samotného znění daného článku nelze dovodit, že odběrateli je umožněno vyvážet nakoupené HTU mimo území ČR, a to i s ohledem na znění čl. 1.1. posuzovaných smluv typu D–F. Tyto smlouvy rovněž obsahovaly ustanovení, jež ve své podobě omezovalo odběratele svobodně se rozhodnout kam z geografického hlediska HTU dále přeprodat, tedy rozhodnout se podle nejvýhodnější poptávky; jde o smluvní ujednání se stejným účinkem jako zákaz exportu. Namítaná modifikace znění zákazu neprokazuje, že by se jednalo u těchto typů posuzovaných smluv o zcela odlišný cíl, který není konzistentní s cílem uplatňovaným ve smlouvách uzavíraných v předchozích letech.

233. Námitka účastníků řízení zpochybňující naplnění všech znaků pokračujícího správního deliktu (stejného nebo podobného způsobu provedení a jednotného záměru) je tedy nedůvodná.

b) Zánik deliktní odpovědnosti

234. Účastnící řízení namítají, že s ohledem na to, že skutek dle posuzovaných smluv A–C byl dokonán nejpozději v roce 2007, pravomoc Úřadu uložit za tento skutek pokutu zanikla bez ohledu na to, zda je jako primární delikt označeno porušení čl. 101 SFEU či porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. Navíc pravomoc Úřadu uložit sankci za porušení čl. 101 odst. 1 SFEU zaniká v souladu s čl. 25 odst. 1 a 2 Nařízení Rady 1/2003 uplynutím lhůty pěti let od ukončení opakovaného protiprávního jednání. Tato lhůta ve vztahu k uzavírání posuzovaných smluv A–C uplynula nejpozději dnem 31. 12. 2012. Pokud by Úřad dospěl k závěru, že primárním deliktem je porušení zákona č. 143/2001 Sb., ani v takovém případě by již nebyla pravomoc Úřadu k uložení pokuty dána. Lhůta by v souladu se zněním zákona č. 143/2001 Sb. účinného do 31. 12. 2007 (3 roky) uplynula nejpozději koncem roku 2011. Účastnící řízení rovněž poukazují na skutečnost, že Úřad o existenci smluv věděl nejméně ke dni 11. 3. 2008, a to v rámci správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. S069/2008/DP, z čehož dovozují uplynutí lhůty pro uložení pokuty dokonce již ke dni 11. 3. 2011.

235. K danému Úřad uvádí, že vytýkané jednání účastníků řízení představuje pokračující správní delikt, na který je potřeba nahlížet jako na jeden skutek de iure bez ohledu na počet dílčích útoků v něm zahrnutých, k jehož ukončení došlo dne 31. 3. 2013 (srov. výše bod 205); prekluzivní lhůta přitom začne běžet až okamžikem ukončení deliktního jednání, tj. až po odstranění protiprávního stavu. Jak bylo uvedeno výše (srov. bod 141), v době dokonání správního deliktu odpovědnost za správní delikt s ohledem na znění § 22b odst. 3 ZOHS 360/2012 zanikla, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán. Vzhledem k zahájení správního řízení do 1 roku (28. 3. 2014) od spáchání deliktu (31. 3. 2013) je zjevné, že 5 letá subjektivní lhůta uplynout nemohla, a tudíž ani nedošlo k zániku odpovědnosti společnosti SE za správní delikt.

236. Tento závěr Úřadu o neuplynutí lhůty k zahájení správního řízení nemůže změnit ani námitka účastníků řízení, že Úřad měl některé posuzované smlouvy k dispozici od roku 2008 v rámci jiného správního řízení, a tedy lhůta pro uložení pokuty uplynula ke dni 11. 3. 2011. K tomu Úřad uvádí, že sice disponoval některými posuzovanými smlouvami typu A–C v rámci správního řízení sp. zn. S69/2008/DP, nicméně v roce 2012 Úřad zjistil (srov. bod 20), že účastníci řízení od roku 2005 kontinuálně uzavírali dohody o zákazu exportu a v jejich plnění pokračovali nejméně ještě v roce 2012 (nedošlo k dokonání deliktu). Pokud by v tomto období došlo ke spáchání deliktu (ke kterému však nedošlo – srov. výše), platná právní úprava zákona č. 143/2001 Sb. ve znění zákona č. 155/2009 Sb. již od 1. 9. 2009 vázala zánik odpovědnosti za delikt na včasné zahájení správního řízení (viz § 22b odst. 3 – 5 let ode dne, kdy se o něm správní orgán dozvěděl), nikoli na uložení pokuty. Dle Úřadu účastníci řízení ve své argumentaci účelově přetrhávají deliktní jednání a uměle určují okamžik jeho dokonání již k roku 2007, ač kontinuálně dál pokračovalo.

237. Úřad dále uvádí, že v případech, kdy zahájí správní řízení i pro možné porušení čl. 101 SFEU, postupuje dle § 21h odst. 1 ZOHS 360/2012 při vedení řízení a provádění šetření podle ustanovení hlavy VI zákona a při rozhodování podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 2 až 5 ZOHS 306/2012, tudíž Nařízení Rady 1/2003 se v případě uložení sankce za správní delikt a zániku odpovědnosti za správní delikt neaplikuje.

238. Úřad námitky účastníků řízení tak shledává jako nedůvodnými.

c) Nesprávné vymezení relevantního trhu

239. Společnost CCS je toho názoru, že se Úřad při vymezení relevantního trhu po geografické stránce nedostatečně zabýval analýzou poptávkové a nabídkové substituce, a to zejména s ohledem na možnost českého HTU jako alternativy pro zahraniční odběratele, ač to sám Úřad ve Sdělení výhrad uvádí jako jednu z podmínek analýzy relevantního trhu. Dále společnost CCS poukazuje na vnitřní rozpory v argumentaci Úřadu ve Sdělení výhrad v souvislosti, kdy Úřad dovodil, že posuzované smlouvy byly samostatně způsobilé potenciálně přímo ovlivnit obchod mezi členskými státy a na druhé straně vymezil z geografického hlediska relevantní trh jako ČR, a to s odkazem na předchozí rozhodovací praxi a minimální export HTU. Tato dvě tvrzení si dle společnosti CCS již ze své podstaty odporují. Pokud bylo deliktní jednání účastníků řízení způsobilé ovlivnit obchod mezi členskými státy, nutně to tedy znamená, že zde probíhal přeshraniční obchod s HTU v dostatečné míře a Úřad měl z povahy věci relevantní trh vymezit šířeji než jen oblast ČR. Dále také poukazuje na závěry Úřadu v bodu 76 Sdělení výhrad, kde se Úřad vyjadřoval k přepravním nákladům ve vztahu k exportu HTU.

240. Společnost SE má za to, že z věcného hlediska by měl být relevantní trh vymezen jako trh velkoobchodního prodeje uhelných paliv, a to z důvodů, že Úřad nezohlednil dvě zásadní skutečnosti: (i) šetřené jednání se týká pouze trhu velkoobchodního prodeje, nikoliv prodeje finálním zákazníkům a (ii) distributoři, kteří byli v průběhu relevantního období zákazníky SE, obchodovali zásadně s více druhy uhelných paliv, nikoliv pouze s HTU. Maloobchodní část prodeje uhelných produktů, ve které jsou tyto prodávány koncovým zákazníkům, se značně liší od velkoobchodní části, ve které jsou uhelné produkty prodávány pouze distributorům. Ve velkoobchodní části trhu je tudíž potřeba zkoumat alternativní zdroje nabídky pro distributory – nikoliv pro koncové zákazníky; ti budou mnohdy jen těžko hledat alternativu za uhelné palivo, které pro svůj zdroj používají. Je tedy přirozené, že se maloobchodní část výrobkového trhu může rozpadat na jednotlivé dílčí trhy podle specifického druhu uhelného paliva, neboť skutečnost, že si provozovatel elektrárny může koupit mimo HEU i HTU, nebude mít v krátkodobém časovém horizontu vliv na stanovení cen HEU koncovým zákazníkům. Distributor však v tomto ohledu není limitován, kdy v případě změny ceny jednoho uhelného produktu se může snadno zaměřit na distribuci jiného uhelného produktu.

241. Společnost SE je dále toho názoru, že vymezený relevantní trh z hlediska geografického překonává hranice ČR, přičemž je vymezen oblastí nacházející se na území ČR, Polska, Slovenska a Maďarska. Tento fakt dokládá i skutečnost, že značná část celkové produkce HTU vytěženého v ČR byla dle odhadů společnosti SE vyvezena do zahraničí, tudíž nelze konstatovat, že klíčová interakce mezi nabídkovou a poptávkovou stranou trhu probíhala na území ČR v momentě, kdy v relevantním období byla až pětina roční produkce HTU společnosti SE exportována mimo ČR, a to zejména do Polska, Slovenska a Maďarska. Je tak nutné zkoumat i faktory nabídky, resp. vzít do úvahy fakt, že neexistovaly překážky a bariéry izolující společnosti sídlící v ČR od konkurenčního tlaku společností sídlících mimo ČR. Je tedy zřejmé, že klíčovým faktorem, který vytváří hranice předmětného geografického relevantního trhu, jsou přepravní náklady, přičemž je nutné vzít v úvahu také to, že dopravní nevýhoda může být snadno vyvážena komparativní výhodou jiných nákladů (v tomto případě významně odlišnou cenou suroviny). Na počátku relevantního období vznikly poměrně velké diskrepance v ceně HTU v ČR a okolních státech, kdy velkoobchodní cena HTU prodávaného společností SE v ČR byla až o stovky Kč na tunu nižší než cena v Polsku. V důsledku tohoto významného cenového rozdílu pak bylo ekonomicky možné HTU do Polska exportovat. Úřad sám ve Sdělení výhrad uznal, že přepravní vzdálenost nemá vzhledem k blízkosti hranic až tak zásadní vliv na export. Geografickým trhem je tak pro velkoobchodní prodej uhelných paliv tzv. catchment area tvořená radiem kolem lomu ČSA provozovaného společností SE, do nějž spadají všechna místa, do kterých je možné realizovat vlakovou a kamionovou přepravu HTU a ve kterých je současně běžná cena HTU rovna nebo vyšší součtu ceny HTU z lomu ČSA a ceny za přepravu HTU do těchto míst. Vzhledem k nepřesnému vymezení relevantního trhu není rovněž přípustné, aby obstálo Úřadem provedené stanovení podílu společnosti SE a dalších subjektů na relevantním trhu.

242. Úřad se v bodech 71–102 tohoto rozhodnutí velmi podrobně zabýval skutečnostmi zjištěnými v rámci doplnění dokazování provedeného v intencích druhostupňového rozhodnutí a jejich následným hodnocením pro účely vymezení relevantního trhu jako trhu dodávek hnědého tříděného uhlí na území ČR, stejně jako tržními podíly účastníků řízení na něm dosahovanými (jak je uvedeno v Tabulce č. 2). Doplňující šetření nepotvrdilo, že by se segmenty zákazníků (komunální sféra a průmysloví odběratelé) lišily ve vztahu k provádění substituce HTU jinými druhy tuhých paliv. Hlavním dělícím prvkem mezi vymezeným relevantním trhem HTU a trhem HEU je samotné palivo, nikoliv charakteristika zákazníka.

243. Dále k věcnému vymezení relevantní trhu Úřad uvádí, že z odpovědí Oslovených Spotřebitelů je zřejmé, že řada z nich byla primárními odběrateli tuzemských výrobců HTU. Z kupních smluv uzavíraných účastníky řízení ani z informací poskytnutých Oslovenými Distributory a Oslovenými Spotřebiteli neplyne, že by dodávky HTU výrobci spotřebitelům a distributorům probíhaly za nehomogenních podmínek. Ani případné rozlišení dodávek HTU dle segmentů distributorů a spotřebitelů by však dle Úřadu nemělo za následek rozdílné věcné vymezení relevantního trhu v jednotlivých segmentech, resp. že by relevantní trh dodávek distributorům zahrnoval více komodit než HTU. Klíčovým faktorem pro vymezení relevantního trhu je skutečnost, zda vývoj ostatních komodit, které by měly náležet do stejného trhu (v tomto případě společnost SE uvádí uhelné komodity), ovlivňuje v dostatečné míře chování soutěžitelů působících na poptávkové a nabídkové straně. Dle názoru Úřadu je maloobchodní část prodeje HTU do značné míry neflexibilní z důvodu omezené možnosti přechodu na jiný typ paliva (jak ostatně uvádí i společnost SE), jelikož jsou zdroje přizpůsobeny na daný typ paliva. Tato neflexibilita je zásadní i pro předcházející trh, jelikož způsobuje, že poptávka konečných spotřebitelů po HTU bude do značné míry neelastická. Soutěžitelé působící na předcházejícím trhu tak mohou do značné míry přenést případné navýšení ceny HTU na tyto spotřebitele, aniž by tím byly ovlivněny např. marže ostatních uhelných komodit. Jinými slovy, pokud by např. narostly náklady na výrobu HTU a tím i prodejní cena HTU výrobci, byla by realizovaná marže distributory, kteří by HTU nakupovali a poté dodávali spotřebitelům na maloobchodním trhu, limitována pouze tlakem ostatních distributorů HTU (jelikož především jejich politika stanovení maloobchodních cen by určovala, do jaké míry mohou zvýšení nákupní ceny ostatní distributoři přenést na odběratele).

244. Úřad tedy konstatuje, že neshledal námitku účastníka řízení (společnosti SE) za relevantní, resp. neshledal, že by měl být trh z věcného hlediska vymezen jako trh velkoobchodního prodeje uhelných paliv.

245. K námitkám účastníků řízení vztahujícím se ke geografickému vymezení relevantního trhu Úřad předně uvádí, že tyto byly částečně učiněny ve vztahu k vymezení relevantního trhu ve Sdělení výhrad. V Doplnění Sdělení výhrad však Úřad zcela nahradil tuto část novým vymezením relevantního trhu[159], kde již např. nevychází z přepravních nákladů při exportu HTU. V otázce vymezení relevantního trhu nízká míra přeshraničního obchodu nesvědčí širšímu vymezení relevantního trhu z hlediska geografického (srov. výše část Relevantní trh). K tomu Úřad dále uvádí, že koncept dopadu na obchod mezi členskými státy je nezávislý od definice relevantního trhu z geografického hlediska, a tedy jeho podmínky mohou být naplněny i tehdy, je-li relevantní trh definován z pohledu geografického jako národní nebo menší než národní.[160] Na stranu druhou, pro účely naplnění skutkových podstat vymezených deliktů je dostačující pouze potenciální škodlivý účinek dohod o zákazu exportu, který Úřad nadto doplněným šetřením dovodil jako reálně hrozící.

246. Pro vymezení relevantního trhu z hlediska geografického Úřad dále považuje za podstatné, že i když HTU z produkce společnosti SE (a i dalších soutěžitelů) bylo vyváženo do zahraničí, většinu vývozu realizovala […obchodní tajemství...]. Klíčové pro posouzení rozměru geografické dimenze relevantního trhu pak je, že […obchodní tajemství...]byla v této činnosti cenově zvýhodněna oproti ostatním odběratelům účastníků řízení. Dle názoru Úřadu tak vývoz HTU realizovaný […obchodní tajemství...]neprobíhal za homogenních podmínek jako dodávky ostatním odběratelům v ČR[161]. Úřad je tedy toho názoru, že všechny informace posoudil objektivně ve vzájemné souvislosti.

247. K námitce společnosti SE, že odpovědi Oslovených distributorů a Oslovených Průmyslových odběratelů neposkytují dostatečně reprezentativní vzorek, na jehož základě by bylo možné činit jakékoliv závěry ohledně relevantního trhu, Úřad odkazuje na bod 75 tohoto rozhodnutí, kde mj. uvedl, že přestože získány počet odpovědí, byť mohl představovat pouze zlomek ze základního souboru konečných spotřebitelů HTU v ČR, lze považovat za dostatečný pro posouzení chování spotřebitelů HTU v rozhodném období. Tyto odpovědi považuje Úřad za nejhodnotnější ze všech důkazů pro vymezení relevantního trhu, neboť skutečně dokládají faktickou zastupitelnost HTU, tedy zda v rozhodném období koneční spotřebitelé HTU jinými palivy skutečně zaměňovali, a pokud ano, jakými konkrétně, a také zda využívali HTU jiné než tuzemských producentů.

d) Nejednoznačné posouzení primárního deliktu

248. Společnost SE je přesvědčena, že se Úřad otázkou, zda je v tomto správním řízení primárním deliktem údajné porušení § 3 odst. 1 zákona, nebo údajné porušení čl. 101 SFEU, dostatečně nevypořádal. Úřad se toliko omezil na konstatování, že závažnějším deliktem je porušení čl. 101 odst. 1 SFEU[162]. Svoje závěry Úřad žádným způsobem neodůvodnil, a to navzdory skutečnosti, že v souladu s jeho vlastní rozhodovací praxí nemusí být za závažnější ze dvou sbíhajících se deliktů nutně považováno právě porušení čl. 101 odst. 1 SFEU. Pokud by totiž primárním deliktem bylo shledáno porušení § 3 odst. 1 zákona, pak by společnost SE nemohla nést odpovědnost za jednání CCS v důsledku aplikace ekonomického nástupnictví.

249. Úřad k námitce uvádí, že v bodě 64 Doplnění Sdělení výhrad dostatečně uvedl, z jakého důvodu zvolil primárním deliktem porušení č. 101 odst. 1 SFEU. Nutno dále uvést, že s ohledem na charakter posuzovaných dohod by se negativní účinky mohly projevit zejména na zahraničních trzích, a to prostřednictvím omezení některých soutěžitelů soutěžit v rámci jedné značky. Nad rámec uvedeného Úřad uvádí, že koncept ekonomického nástupnictví (economic continuity) a deliktní odpovědnosti hospodářského nástupce (podobně jako koncept deliktní odpovědnosti právního nástupce) je dán unijní judikaturou a je proto aplikovatelný v sankčních řízeních Úřadu od přistoupení ČR k EU, bez ohledu na to, zda jej zákon o ochraně hospodářské soutěže upravoval či nikoli. Počátek vytýkaného jednání společnosti SE (11. 11. 2004) se pak datuje obdobím až po vstupu ČR do EU (1. 5. 2004).

e) Nesprávné posouzení subjektivní stránky jednání společnosti SE

250. K námitce společnosti SE, že v případě setrvání Úřadu na závěru o tom, že uzavíráním smluv typu D až F došlo k porušení práva hospodářské soutěže, by šlo o porušení neúmyslné, a to s ohledem na obsah a deklaratorní povahu předmětných ustavení, Úřad uvádí, že ujednání obsahující zákazy exportu uzavírala společnost SE cíleně (tj. i vědomě) – o čemž svědčí i mírné obměnění jejich znění. V případě, že by mělo jít o nedbalost (tzn. nedbalost vědomou, neboť o nevědomou nedbalost se zde z povahy věci jednat nemůže), pak by společnost SE věděla, že může způsobit škodlivý následek, ale bez přiměřeného důvodu předpokládala, že k němu nedojde. Úřad poukazuje na skutečnost, že dohody o zákazu exportu byly obsaženy v posuzovaných smlouvách uzavíraných s odběrateli společnosti SE nejméně od 11. 11. 2004. Dle Úřadu nelze uvažovat, že by společnost SE, která je významným soutěžitelem na trhu a nepochybně obeznámena se soutěžním právem (v minulosti se již s působností Úřadu setkala), při tak dlouhém omezování odběratelů mohla vůbec spoléhat či předpokládat, že by uzavírání a plnění dohod o zákazu exportu nebylo způsobilé narušit soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy. Úřad se s námitkou společnost SE k subjektivní stránce spáchání deliktů neztotožnil a její jednání neposoudil jako nedbalostní.

251. V neposlední řadě je společnost SE toho názoru, že navržená výše pokuty je s ohledem na dobu, která od ukončení údajného deliktního jednání uplynula, nepřiměřeně vysoká. Od ukončení údajného deliktního jednání uplynuly již téměř 4 roky (ve vztahu k smlouvám typu A až C pak více než 9 let), tj. represivní funkce případně uložené pokuty je tak velmi oslabena, a měla by být Úřadem zohledněna. Současně by měl Úřad zohlednit velmi nízkou intenzitu vytýkaných skutků.

252. K výpočtu pokuty Úřaduvádí, že postupoval dle metodiky nazvané Zásady postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění (dále též „Zásady“)[163], kterou Úřad vypracoval za účelem zvýšení předvídatelnosti a transparentnosti svého rozhodování při ukládání pokut za porušení hmotněprávních povinností stanovených zákonem, resp. při kalkulaci konkrétní výše pokuty a v souladu se svou dosavadní praxí. Hodnoty prodejů pak nebyly zjišťovány ke dni vydání rozhodnutí, nýbrž se vztahují k době, kdy protisoutěžní jednání bylo spácháno. Ke skutečnosti, že od ukončení údajného deliktního jednání uplynula značná doba, Úřad uvádí, že doba časového odstupu rozhodování Úřadu od spáchání deliktu je zohledněna pouze v prekluzivních lhůtách stanovených zákonem a ty v tomto posuzovaném případě dosud neuplynuly.

253. Výše pokuty je do značné míry správním uvážením Úřadu, což dokládá i tento závěr NSS, sp. zn. 7 As 15/2013: „Nelze po správních orgánech očekávat přesné zdůvodnění, proč byla uložena pokuta zrovna ve výši 200.000 Kč a nikoliv například ve výši 210.000 Kč. Podstatou správního uvážení je, že s ohledem na pestrost možných situací není možné nastavit žádný univerzální vzorec pro výpočet konkrétní výše pokuty. Pokud by tomu tak bylo, zahrnul by jej bezesporu zákonodárce přímo do zákona. Z hlediska soudního přezkumu je rozhodné, že výše pokuty byla uložena v zákonném rozmezí a řádně zdůvodněna, bylo přihlédnuto ke všem zákonným hlediskům a úvahy žalované se pohybují v mezích správního uvážení.“

254. Úřad dále konstatuje, že v tomto posuzovaném případě uložil pokutu při spodní hranici stanovené dle § 22a odst. 2 zákona, přičemž při jejím výpočtu mj. zohlednil vyjádření oslovených soutěžitelů působících na vymezeném relevantním trhu ohledně dopadu dohod o zákazu exportu na jejich jednání nebo vzal v úvahu ukončení protisoutěžního jednání před zahájením správního řízení jako polehčující okolnost (viz níže odůvodnění stanovení pokuty). Současně Úřad přihlédl ke své dosavadní rozhodovací praxi v obdobných případech týkajících se zákazu exportu (zejména rozhodnutí S355/2007 – viz níže)[164], ve kterých jako primární delikt vyhodnotil právě porušení SFEU. Námitka účastníka řízení je tedy nedůvodná.

f) Další faktory pro případné stanovení pokuty

255. Společnost SE poukazuje na skutečnost, že ačkoliv celkový objem tržeb za dodávky HTU společnosti SE v roce 2012 dosáhl […obchodní tajemství...], část HTU byla z kapacitních důvodů prodána prostřednictvím společnosti CC jako HEU ke konečné spotřebě […obchodní tajemství...] a skupiny […obchodní tajemství...] Tržby z HTU určeného pro velkoobchodní prodej dosáhly pouze částky […obchodní tajemství...]. Společnost SE se domnívá, že by Úřad měl při stanovení základní částky pokuty vycházet z této nižší částky.

256. Skutečnost, že společnost SE prodala část HTU v rámci kupní smlouvy na prodej HEU, neznamená, že nedošlo fakticky k prodeji HTU. Z podkladů shromážděných v rámci tohoto správního řízení či z úřední činnosti Úřadu nevyplývá, že by existovalo více samostatných věcně relevantních trhů v rámci HTU, které by zaznamenávaly navzájem odlišný vývoj (naopak identifikoval jeden společný trh HTU do nějž patří dodávky komunální sféře i průmyslovým odběratelům). Úřad tak uzavírá, že se neztotožňuje s výše uvedenou námitkou společnosti SE ohledně stanovení základní částky pokuty z nižšího objemu tržeb.

g) Dopad na hospodářskou soutěž

257. Společnost CCS namítá, že se Úřad blíže nezabýval rozborem ustavení, který označuje jako zákaz exportu a ani se nezabýval jejich významem a dopadem na hospodářskou soutěž. Rovněž uvádí, že Úřad dovodil dopad ustanovení o zákazu exportu na hospodářskou soutěž výhradně ze subjektivních vyjádření pouhých dvou Oslovených Distributorů, přičemž ostatní Oslovení Distributoři se žádným způsobem omezeni necítili. Společnosti CCS a SE jsou rovněž toho názoru, že z doplňujícího šetření nijak nevyplývá, že ustanovení o zákazu exportu měla dopad jak na distributory, tak na hospodářskou soutěž a/nebo měla vliv na obchod mezi členskými státy.

258. K námitce týkající se rozboru ustanovení o zákazu exportu Úřad odkazuje na body 38 a 166–167 tohoto rozhodnutí, kde Úřad dospěl k závěru, že na ustanovení, dle kterého je HTU určeno pro zákazníky se sídlem v ČR či pro konečnou spotřebu v ČR, obsažené ve všech typech posuzovaných smluv (A–F), lze nahlížet jako na závazky o zákazu exportu HTU z ČR do zahraniční, tedy jako na dohody o zákazu exportu naplňující formální stránku zakázaných dohod ve smyslu § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 odst. 1 SFEU.

259. K otázce narušení hospodářské soutěže na tuzemském trhu a vlivu na obchod mez členskými státy EU jednáním společnosti SE Úřad dále odkazuje na svoje závěry v bodu 176 či 181 tohoto rozhodnutí, kde se zabýval naplněním (vedle formální) rovněž materiální stránky zakázaných dohod ve smyslu zákona a SFEU, přičemž dohody o zákazu exportu kvalifikoval jako dohody cílové.

260. Úřad rovněž doplňuje, že z podkladů shromážděných v průběhu správního řízení lze dovodit, že někteří z oslovených subjektů se cítili být ovlivněni doložkami o zákazu exportu (srov. bod 57). Tyto skutečnosti pro závěr Úřadu o potenciálním narušení hospodářské soutěže nejsou sice hlavním kritériem (tím je prokázané uzavírání a plnění dohod o zákazu exportu), avšak svědčí tomu, že reálně hrozící možnost dopadu jednání společnosti SE na hospodářskou soutěž je dána. Úřad přitom není povinen dále prokazovat reálnost dopadu společností SE sjednávaných dohod o zákazu exportu, tedy zjišťovat, zda její odběratelé omezeni tímto závazkem měli k exportu HTU vůbec příležitost či vůli apod. Takové prokazování by šlo nad rámec prokázání naplnění skutkové podstaty zakázaných dohod o zákazu exportu jakožto dohod cílových; šlo by o dokazování směřující ke kvantifikaci tohoto dopadu, což by potenciálně mohlo z pohledu naplnění skutkové podstaty a uložení trestu hrát roli pouze jako přitěžující okolnost jednání společnosti SE.

261. Společnosti SE dále není zřejmé, zda odpovědi Oslovených Distributorů ohledně omezujícího charakteru smluv se vážou k posuzovaným smlouvám typu A–C nebo k typu D–F nebo ke všem smlouvám, které byly účastníky řízení uzavírány. Společnost SE je toho názoru, že formulace předmětných otázek zřejmě mířila, byť dosti nešťastně, konkrétně na posuzované smlouvy typu D–F, což však Oslovení distributoři nemohli rozeznat.

262. K tomu Úřad uvádí, že posuzované smlouvy obsahovaly dvě verze znění ujednání o zákazu exportu, přičemž samotná textace otázek zahrnovala obě tyto varianty [(cit.:„ Uveďte prosím, zda a jak ve sledovaném obdobíovlivnil podnikání Společnosti v distribuci hnědého tříděného uhlí smluvní závazek obsažený […] ve znění stanovícím, že jde o dodávky určené pro konečnou spotřebu v ČR (případně pro zákazníky se sídlem v ČR).“][165]. Úřad se tedy neztotožňuje s názorem společnosti SE, že by formulace otázek zaslaných Osloveným Distributorům mířila pouze na posuzované smlouvy typu D–F.

h) Úřad nereflektoval argumenty účastníků řízení

263. Společnosti CCS a SE namítaly, že Úřad v rámci doplňujícího šetření (např. při formulaci svých žádostí či závěrů obsažených v Doplnění Sdělení výhrad) žádným způsobem nereflektoval jejich argumenty ani skutečnosti namítané v jejich předchozích vyjádřeních ke Sdělení výhrad a ve svém šetření se zaměřil pouze na vyjádření společnosti SD a vypořádání jejich námitek s ohledem na druhostupňové rozhodnutí. Tím nemohlo dojít k objektivnímu zhodnocení informací v rámci tohoto řízení.

264. K danému Úřad odkazuje na nezbytnost vedení šetření ve vztahu k vymezení relevantního trhu dle závěrů předsedy Úřadu obsažených v druhostupňovém rozhodnutí, neboť účinky jednání společnosti SE se v nyní vedeném správní řízení projevují na shodném relevantním trhu. Námitky účastníků řízení ohledně vymezení relevantního trhu Úřad vypořádal výše v tomto rozhodnutí /pod písm. c)/.

265. Na tomto místě Úřad zároveň uvádí, že podstatou sdělení výhrad je především shrnutí základních skutkových okolností případu, nikoli detailní vypořádání námitek účastníků řízení. K tomu účelu slouží právě rozhodnutí ve věci. Pokud by však některé z námitek vznesených společností SE či CCS v průběhu správního řízení měly podstatný dopad na Úřadem posuzované jednání, nepochybně by se ve sdělení výhrad odrazily. V daném případě však Úřad takové námitky společností SE a CCS nenalezl. Jestliže uvedené společnosti brojí proti tomu, že se Úřad jejich námitkami ve Sdělení výhrad či v Doplnění Sdělení výhrad nevypořádal, neshledává Úřad takové námitky za důvodné.

VIII. Stanovení pokuty

266. Podle § 22a odst. 1 písm. b) zákona se právnická nebo podnikající fyzická osoba jako soutěžitel dopustí správního deliktu tím, že uzavře dohodu v rozporu s § 3 odst. 1 zákona. Dle § 22a odst. 2 zákona se za správní delikt podle odst. 1 písm. b) téhož ustanovení zákona uloží pokuta do 10 000 000 Kč nebo 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období. Při ukládání pokut v řízeních s unijním prvkem postupuje Úřad dle § 21h odst. 5 zákona.[166]

267. Hranice stanovená pevnou částkou se uplatní zejména u soutěžitelů, kteří nejsou založeni za účelem podnikatelské činnosti a žádného obratu tudíž nedosahují.[167] Úřad pak dlouhodobě a konstantně v rozhodovací praxi ukládá soutěžitelům, kteří jsou podnikateli, pokuty dle obratového kritéria. Úřad tedy v daném případě za horní hranici považoval částku 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období.

268. Stanovení výše pokuty v mezích zákona je věcí správního uvážení Úřadu, které se v konkrétním případě odvíjí od posouzení skutkových okolností daného případu. Uložená pokuta by měla plnit jak funkci represivní, tak preventivní. Je požadováno, aby Úřadem uložená pokuta nepřekračovala zákonnou maximální hranici, a dále, aby Úřad posoudil též celkovou aktuální finanční a majetkovou situaci soutěžitele, zda uložená pokuta nebude pro něj likvidační.[168]Jak již bylo uvedeno výše, postup Úřadu při výpočtu pokut je specifikován Zásadách.

269. Protože se společnost SE dopustila dvou deliktů, musí Úřad určit, který z těchto deliktů je nejzávažnější a tím nejpřísněji trestný, tedy za který delikt bude pokuta primárně ukládána, a zohlednit spáchání dalšího deliktu dle absorpční zásady. Ta v souladu s principy trestnosti dle trestního práva spočívá v uložení sankce za nejpřísněji postižitelný delikt, přičemž skutečnost, že společnost SE spáchala souběžně více deliktů, zvyšuje závažnost sankcionovaného protiprávního jednání a projevuje se uložením přísnější sankce ve formě navýšení k původně stanovené sankci za nejzávažnější delikt.

270. V nyní posuzovaném případě platí, že oba delikty (srov. bod 219) byly páchány ve shodném časovém období a představují porušení zákona, resp. SFEU, pro které je horní hranice sankce totožná. Úřad vyhodnotil jako závažnější delikt porušení čl. 101 odst. 1 SFEU (dále též „primární delikt“), a to z toho důvodu, že dohody o zákazu exportu narušují vnitřní trh EU, přičemž vytvoření jednotného vnitřního trhu EU je základním cílem unijního práva a za tím účelem byly zákazy jeho narušování včleněny do čl. 101 a 102 SFEU.[169] Dopad samotného jednání lze předpokládat jako závažnější na zahraničních trzích (resp. dopad jednání mohli pocítit především spotřebitelé v zahraničí) než na trhu tuzemském (který mohl být ovlivněn především omezením distributorů HTU).

VIII.1. Vyměření pokuty

271. Při vymezení konkrétní výše pokuty je Úřad povinen vyjít ze zákonných (zákonem předepsaných) kritérií, která tato pokuta má v sobě odrážet. Podle § 22b odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Dále se přihlédne k jednání právnické osoby v průběhu řízení před Úřadem a její snaze odstranit škodlivé následky správního deliktu.

272. Stanovení výše pokuty provedl Úřad v několika krocích. Nejprve uvážil výši základní částky pokuty vzhledem k závažnosti deliktu, ve které dále zohlednil délku trvání porušení SFEU. V dalším kroku potom základní částku pokuty upravil z hlediska přitěžujících a polehčujících okolností. Na závěr v souladu s principem absorpce ve výši pokuty zohlednil, že došlo k jednočinnému souběhu dvou deliktů.

273. Úřad při ukládání pokuty rovněž vycházel ze své rozhodovací praxe, zejména z dřívějšího rozhodnutí v obdobné věci (rozhodnutí S355/2007), ve kterém se zabýval typově obdobným jednáním (resp. navazující rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R8/2010/HS-25769/2014/312/HBt ze dne 5. 12. 2014 – dále též „rozhodnutí R8/2010“).

274. Při stanovení základní částky pokuty vychází Úřad v souladu se Zásadami[170] z obratu dosaženého konkrétním soutěžitelem z prodeje zboží či služeb, jichž se narušení soutěže přímo nebo nepřímo týká, a to na vymezeném geografickém relevantním trhu (tzv. hodnota prodejů), typové závažnosti a délky protisoutěžního jednání. Hodnotu prodejů Úřad stanovil ve výši tržeb společnosti SE za dodávky HTU na území ČR realizované v roce 2012 (tedy poslední ucelený kalendářní rok, v němž došlo ke spáchání deliktu). Dle údajů poskytnutých společností SE Úřad stanovil hodnotu prodejů částkou […obchodní tajemství...][171].

275. Typově považuje Úřad primární delikt za závažný (obdobně jako v rozhodnutí S355/2007, kde rovněž vyhodnotil jako závažnější delikt a tedy delikt primární porušení čl. 101 odst. 1 SFEU), v jehož případě určil Úřad výchozí podíl, jakožto základ pro výpočet základní částky pokuty, v rozmezí do 1 % hodnoty prodejů. Zde je nutné připomenout některé skutkové okolnosti, které Úřad zohledňoval v rámci rozhodnutí S355/2007. Úřad při posouzení závažnosti jednání konstatoval, že společnost SU uzavírala a plnila zakázané dohody o zákazu exportu, jejichž cílem bylo narušení hospodářské soutěže a které mohly vést k narušení hospodářské soutěže na trzích hnědouhelných briket, HEU a HTU[172]. Úřad v uvedeném rozhodnutí při stanovování výchozího podílu dále vzal v úvahu neprokázání faktického dopadu zakázaných dohod, počet uzavřených dohod (tj. desítky)[173], počet odběratelů, se kterými byly dohody uzavřeny (tj. jednotky)[174], a dále skutečnost, že dodržování dohod nebylo ze strany společnosti SU kontrolováno ani sankcionováno. Při výpočtu pokuty byl v rozhodnutí S355/2007 stanoven výchozí podíl ve výši 0,30 % hodnoty prodejů.

276. Zásadnější odlišnosti oproti skutečnostem uvedeným v rozhodnutí S355/2007 lze v nyní posuzovaném případě tedy spatřovat v menším počtu dotčených trhů zasažených předmětnými dohodami (trh HTU), ale naopak v závažnějším dopadu posuzovaného jednání na relevantní trhu plynoucím z vyššího počtu uzavřených dohod a dotčených odběratelů.

277. Nejvíce byl dohodami posuzovanými v rozhodnutí S355/2007 zasažen trh hnědouhelných briket, který byl však z objemového hlediska mnohem méně významný, než je tomu v případě trhu HTU nebo HEU.[175] Dotčení trhů HTU a HEU např. v období 2004–2007, tj. v období, kdy obdobné dohody o zákazu exportu uzavírala i společnost SE, představovalo přibližně […obchodní tajemství...] %[176]. V nyní posuzovaném případě představoval objem HTU nasmlouvaný v posuzovaných smlouvách přibližně […obchodní tajemství...] objemu dodávek na relevantní trh za období let 2005–2013. Uvedené plyne jednak z tržního podílu společnosti SE na relevantním trhu ([…obchodní tajemství...]) a vysokého podílu zavázaného množství HTU na celkovém objemu nasmlouvaného množství dodávek HTU z produkce společnosti SE do ČR, které v letech 2005–2013 dosahovalo […obchodní tajemství...]%. Společnost SE také, ve srovnání s okolnostmi posuzovanými v rozhodnutí S355/2007, uzavřela celkově mnohem více dohod […obchodní tajemství...]odběrateli.

278. Úřad obdobně jako v případě rozhodnutí S355/2007 při stanovování výchozího podílu přihlédl rovněž k tomu, že plnění dohod o zákazu exportu, byť jejich uzavírání bylo iniciované společností SE, jí nebylo kontrolováno a vymáháno, a také zohlednil vyjádření oslovených soutěžitelů působících na vymezeném relevantním trhu ohledně dopadu předmětných dohod na jejich jednání (srov. bod 70). V důsledku daného tedy Úřad dovodil spíše omezený dopad dohod o zákazu exportu na hospodářskou soutěž a současně vzal v úvahu skutečnost, že nebylo prokázáno skutečné, ale potenciální narušení hospodářské soutěže.

279. Úřad s ohledem na výše uvedené a za současného zohlednění odlišností a shodností v případě rozhodnutí S355/2007, tedy s ohledem na svoji dřívější rozhodovací praxi, stanovil výchozí podíl hodnoty prodejů pro výpočet pokuty ve výši 0,25 % z hodnoty prodejů, tedy v částce 2 017 429 Kč.

280. V rámci kritéria závažnosti deliktu Úřad zohlednil rovněž délkutrvání porušení SFEU, která je v tomto posuzovaném případě počítána od 11. 11. 2004 do 31. 3. 2013, činí tedy 8 let a 4 měsíce. Koeficient času je roven 2,62. Základní částka pokuty po zohlednění časové koeficientu tedy činí 5 285 663 Kč.

281. V dalším kroku Úřad základní částku pokuty může upravit z hlediska přitěžujících a polehčujících okolností. Všechny přitěžující a polehčující okolnosti přitom vyhodnotí jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti.

282. Jako polehčující okolnost Úřad ohodnotil ukončení nyní šetřeného protisoutěžního jednání před zahájením správního řízení. Úřad se tak rozhodl snížit pokutu o 30 % základní částky.[177] Na druhou stranu Úřad zohlednil jako přitěžující okolnost subjektivní stránku jednání společnosti SE (viz výše) ve formě úmyslu, která je důvodem pro navýšení pokuty o 20 % základní částky pokuty[178].

283. Po zohlednění všech přitěžujících a polehčujících okolností svědčících pro úpravu výše pokuty činí výše pokuty za primární delikt 4 757 097 Kč.

284. Na závěr Úřad v souladu s absorpční zásadou a zavedenou rozhodovací praxí zohlednil, že vedle primárního deliktu spočívajícího v porušení článku 101 odst. 1 SFEU došlo ke spáchání dalšího deliktu v jednočinném souběhu spočívajícího v porušení § 3 odst. 1 zákona. Tento další delikt Úřad hodnotí typově jako méně závažný se stejnou dobou trvání jako u primárního deliktu (a to z důvodu, že předmětné jednání mělo potenciální negativní dopad primárně na distributory HTU, kdy tuzemští spotřebitelé mohli být dohodami o zákazu exportu ovlivněni pouze přeneseně a v nepatrné míře). Úřad tedy z uvedených důvodů zohlednil spáchání druhého deliktu navýšením výsledné výše pokuty za primární delikt o 10 %[179].

VIII.2. Konečná výše pokuty

285. Po zohlednění všech shora uvedených skutečností tak konečná výše pokuty za správní delikty popsané v tomto rozhodnutí a po zaokrouhlení na celé tisíce směrem dolů činí 5 232 000 Kč.

286. Úřad je při rozhodování o výši pokuty povinen zkoumat, zda pokuta ve smyslu dikce § 22a odst. 2 zákona nepřevyšuje zákonem stanovenou maximální výši pokuty 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období před vydáním prvostupňového rozhodnutí Úřadu, jemuž se pokuta ukládá (tedy za rok 2018); Úřad bral v úvahu pouze čistý obrat společnosti SE (byť soutěžitele, do nějž společnost SE náleží, tvoří další vzájemně propojené subjekty), neboť jeho výše je pro posouzení maximální hranice pokuty zjevně dostatečná. Jelikož celkový čistý obrat účastníka řízení dosažený v roce 2018 činil 2 295 675 000 Kč, přičemž vyměřená pokuta z této hodnoty představuje 0,23 %, je zřejmé, že zákonná maximální hranice není překročena.

287. Dále je Úřad povinen zkoumat, zda je soutěžitel s ohledem na svou aktuální celkovou majetkovou a finanční situaci schopen pokutu uhradit, resp. zda ukládaná pokuta nemůže být považována z tohoto důvodu za nepřiměřenou či likvidační. Při možném likvidačním charakteru pokuty bylo možné obdobně, jak bylo uvedeno výše, přihlížet pouze k situaci samotného porušitele, tj. společnosti SE (nikoli tedy soutěžitele, do něhož společnost SE náleží). Úřad tedy vycházel z účetních výkazů společnosti SE, které dostatečně vypovídaly o její celkové finanční a majetkové situaci. Z těchto výkazů vyplývá, že společnost SE v roce 2018 vykázala záporný výsledek hospodaření za účetní období ve výši přibližně 356 mil. Kč (v roce 2017 vykázala kladný výsledek hospodaření ve výši 255 mil. Kč; společnost v roce 2018 převedla některé aktivity /především obchod s elektřinou/ na jiné společnosti v rámci soutěžitele). Z rozvahy pak Úřad ověřil, že celková aktiva dosáhla cca 4,5 mld. Kč. Společnost SE disponovala k 31. 12. 2018 peněžními prostředky v hodnotě téměř 1,4 mld. Kč (cca 1,5 mld. Kč k 31. 12. 2017) a od 1. 9. 2018 společně s ostatními společnostmi náležícími témuž soutěžiteli využívá cash pooling. Společnost SE je sice financována především cizími zdroji, většinu z nich však tvoří rezervy na sanaci a rekultivaci (k 31. 12. 2018 cca 3,5 mld. Kč). Samotné závazky společnosti SE se k 31. 12. 2018 podílely na pasivech pouze přibližně 16 %. Na základě těchto údajů je zřejmé, že společnost SE netrpí předlužením a že běžně spravované zůstatky likvidních finančních prostředků mnohonásobně převyšují uvedenou výši pokuty, která tak nemůže ohrozit finanční zdraví společnosti SE.

288. Na základě výše doložených skutečností tak lze uzavřít, že konečná výše pokuty je přiměřená okolnostem případu, je ukládána v rozmezí stanoveném zákonem a neznamená finanční ohrožení podnikání či existence společnosti SE, nemá tedy likvidační charakter.

VIII.3. Splatnost pokuty

289. Uloženou pokutu je společnost SE povinna uhradit ve lhůtě uvedené ve výroku III. tohoto rozhodnutí, tj. ve lhůtě do 90 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Úhrada se provede na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj, číslo účtu 3754-17721621/0710, jako variabilní symbol se uvede 28677986.

IX. Náklady řízení

290. Vzhledem k tomu, že Úřad v rámci správního řízení dospěl k závěru, že společnost SE vytýkaným jednáním porušila § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 odst. 1 SFEU, jsou splněny zákonné předpoklady pro to, aby byla společnosti SE uložena povinnost nahradit náklady správního řízení. Výši paušální částky stanovil Úřad dle § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění účinném do 30. 6. 2017 na 2 500 Kč. S ohledem na délku řízení a rozsah prováděného dokazovaní má Úřad za to, že se jednalo o zvlášť složitý případ, tudíž základní paušální částku 1 000 Kč navýšil o 1 500 Kč.

291. Náklady řízení je společnost SE povinna uhradit ve lhůtě do 15 dnů od ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Úhrada se provede na účet Úřadu vedený u České národní banky v Brně, číslo účtu 19-24825621/0710, konstantní symbol 1148, jako variabilní symbol se uvede 2014000338.

X. Závěr

292. Ze všech shora uvedených důvodů Úřad konstatuje, že účastníku řízení – společnosti SE – bylo prokázáno spáchání správního deliktu dle § 22a odst. 1 písm. b) zákona a porušení SFEU tím, že v rozporu s § 3 odst. 1 zákona a článkem 101 odst. 1 SFEU v období od 11. 11. 2004 do 31. 3. 2013 uzavíral a plnil se svými odběrateli zakázané dohody o zákazu exportu, jejichž cílem bylo narušení hospodářské soutěže a jež byly způsobilé na trhu hnědého tříděného uhlí narušit hospodářskou soutěž v České republice a rovněž ovlivnit obchod mezi členskými státy Evropské unie. Úřad společnosti SE plnění těchto dohod do budoucna zakázal a uložil ji pokutu ve výši 5 232 000 Kč. Úřad tedy rozhodl v souladu s § 67 odst. 1 správního řádu tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozhodnutí.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí mohou účastníci řízení dle § 152 odst. 1 ve s pojení s § 83 odst. 1 správního řádu podat do 15 dnů od jeho doručení rozklad, o kterém rozhoduje předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Rozklad se podává u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Včas podaný a přípustný rozklad má odkladný účinek. Uvedené poučení platí pro výroky I. až V.

Proti výroku VI. tohoto rozhodnutí mohou účastníci řízení dle § 81 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 30. 6. 2017 ve spojení s § 152 odst. 1 a § 83 odst. 1 správního řádu podat do 15 dnů od jeho doručení rozklad, o kterém rozhoduje předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Rozklad se podává u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Včas podaný a přípustný rozklad má odkladný účinek.

Otisk úředního razítka

JUDr. Hynek Brom

I. místopředseda Úřadu

Obdrží

Vážený pan

JUDr. Petr Zákoucký, LL.M.

Dentons Europe CS LLP

V Celnici 1034/6

110 00 Praha 1

Vážený pan

Mgr. Augustin Kohoutek, advokát

PELIKÁN KROFTA KOHOUTEK advokátní kancelář s.r.o.

Újezd 450/40

118 01 Praha

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

[1] Srov. list 1 spisu správního řízení (dále též „Spis“).

[2] HTU zahrnuje druhy: kostka „ko2“ (zrnitost 40–100 mm), ořech „o1“ (zrnitost 20–40 mm) a ořech „o2“ (zrnitost 10–25 mm).

[3] Srov. listy 5877–5899 Spisu.

[4] Srov. https://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez/sbirky-rozhodnuti/detail-15564.html.

[5] Srov. https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=12095198&subjektId=34498&spis=541416.

[6] Srov. listy 5789–5849 Spisu.

[7] Srov. https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=55257563&subjektId=28353&spis=541723.

[8] O této skutečnosti byla společnost SE informována Úřadem dne 30. 1. 2017, srov. list 5876 Spisu.

[9] Srov. listy 5274 a 5279 Spisu.

[10] Srov. listy 5277 a 5279 Spisu.

[11] Smlouvy jsou založené na listech 10–3159 Spisu.

[12] Ujednání uzavíraná společnostmi CCS a SE s jejími odběrateli a posuzovaná v tomto správní řízení v rámci kupních smluv představují tzv. nepravé dohody o obchodním zastoupení (non-genuine agency agreement), neboť odběratelé nesli finanční a obchodní rizika spojená s nákupem a dalším prodejem HTU (viz dále).

[13] Smlouvy se společnostmi […obsahuje OT….] (s dodávkou HTU pro konečného spotřebitele […obsahuje OT….] a […obsahuje OT….]

[14] Typy jednotlivých posuzovaných smluv jsou založeny na listech 5874–5877 Spisu.

[15] Např. v kupní smlouvě č. […obsahuje OT….] mezi společností MU a […obsahuje OT….] spadající do typu A posuzovaných smluv (srov. listy 24–41 Spisu) byly stanoveny tyto finanční bonusy: […obsahuje OT….].

[16] Finanční bonusy byly u posuzovaných smluv typů B a C stanoveny obdobně jako u posuzovaných smluv typu A.

[17] První kupní smlouva založená ve Spise je ze dne 11. 11. 2004, s plněním od 1. 1. 2005, srov. list 397 Spisu.

[18] Srov. list 1230 Spisu.

[19] Srov. list 1756 Spisu.

[20] Srov. list 415 Spisu.

[21] Srov. list 491 Spisu.

[22] Srov. list 3671 Spisu.

[23] Nyní se sídlem […obsahuje OT….].

[24] Viz bod 111 druhostupňového rozhodnutí.

[25] Viz bod 137 druhostupňového rozhodnutí.

[26] Viz listy 5951–6049 Spisu

[27] Viz listy 6420–6422 Spisu.

[28] Tj. společnosti SD, CCS, SE a Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s., se sídlem Staré náměstí 69, Sokolov, IČO 26348349 (dále též „SU“).

[29] Viz listy 6572–6573 Spisu.

[30] Úřad oslovil 15 odběratelů, neboť u 4 odběratelů již požadovanými informacemi disponoval.

[31] Viz listy 6144–6145 Spisu.

[32] Úřad obdržel odpovědi od 27 odběratelů, ale tři z nich byly na základě odpovědi společnosti SD na Žádost 3 identifikováni jako odběratelé provozující spalovací zařízení o výkonu nad 5 MW; tyto 3 odpovědi Úřad pro účely dalšího hodnocení přeřadil mezi odpovědi na Žádost 4 (viz listy 6061, 6514, 6537–6538 Spisu).

[33] Odpovědi jsou založeny na listech 6113–6124, 6179–6180, 6483–6484, 6141–6142, 6500–6502, 6478, 6485–6486, 6302–6305, 6337–6349, 6461–6462, 6324–6330 a 6476–6477, 6350–6358, 6201–6209, 6279–6287, 6474, 6546–6551, 6494–6495, 6210–6228, 6252–6260, 6447–6448, 6467, 6159–6160, 6416–6419, 6503, 6413–6415, 6509–6510, 6184–6192, 6552, 6316–6323, 6451, 6367–6369, 6423–6427, 6270–6278, 6299–6301, 6108–6110, 6407–6412, 6261–6269, 6288–6298, 6432–6439, 6234–6242, 6553–6557, 6562–6565, 6174–6175, 6181–6182, 6229–6233, 6306–6315, 6481–6482, 6463–6164, 6076–6077, 6393–6400, 6111–6112, 6544–6545, 6379–6382 a 6532–6533, 6491–6492, 6193–6200, 6243–6251 Spisu. Dvě odpovědi založené na listech 6524–6526 a 6136–6138 Spisu Úřad oproti Doplnění Sdělení výhrad přehodnotil a tyto nezařadil mezi odpovědi Oslovených Distributorů z důvodu nižší relevance poskytnutých informací v porovnání s poskytnutými informacemi ostatních Oslovených Distributorů.

[34] Osloveným Spotřebitelem je subjekt spalující HTU ve spalovacím zařízení v ČR. Odpovědi jsou založeny na listech 6113–6124, 6543, 6146–6147, 6463–6464, 6383–6390, 6179–6180, 6141–6142, 6472–6473, 6485–6486, 6337–6349, 6430–6431, 6059, 6057, 6511, 6060, 6509–6510, 6370–6378, 6468–6469, 6527–6528, 6506, 6058, 6449, 6051–6053, 6106–6107, 6480, 6079–6080, 6445, 6139–6140, 6489–6490, 6450, 6076–6077, 6457, 6359–6366, 6460, 6534–6535, 6560–6561, 6193–6200, 6465–6466, 6134–6135, 6515, 6101–6103, 6064–6074, 6513 Spisu.

[35] Odpovědi jsou založeny na listech 6302–6305, 6350–6358, 6279–6287, 6210–6228, 6447–6448, 6451, 6270–6278, 6407–6412, 6234–6242, 6379–6382 a 6532–6533, 6562–6565 a 6463–6164 Spisu.

[36] Odpovědi jsou založeny na listech 6302–6305, 6350–6358, 6413–6415 a 6562–6565 Spisu. V odpovědi Osloveného Distributora založené na straně 6413–6415 Spisu není množství dovezeného HTU uvedeno.

[37] Odpovědi jsou založeny na listech 6483–6484, 6478, 6485–6486, 6302–6305, 6461–6462, 6201–6209, 6467, 6159–6160, 6299–6301, 6407–6412, 6432–6439, 6562–6565,6306–6315, 6463–6464, 6243–6251 Spisu.

[38] Srov. list 6209 Spisu.

[39] U zbylých […obchodní tajemství...] Oslovených Distributorů Úřad nedisponoval kupní smlouvou účinnou v období let 2005–2013, ve které by se vyskytoval závazek o zákazu exportu.

[40] Tj. odpovědi založené na listech 6483–6484, 6485–6486, 6302–6305, 6279–6287, 6546–6551, 6210–6228, 6447–6448, 6467, 6416–6419, 6552, 6367–6369, 6423–6427, 6299–6301, 6288–6298, 6432–6439, 6562–6565, 6393–6400, 6544–6545, 6491–6492 Spisu. Zbývající níže uvedený Oslovený Distributor (odpověď založená na listech 6461–6462 Spisu) se vyjádřil k závazkům o zákazu exportu sjednaným s účastníkem řízení i přes absenci předmětné otázky v jím obdržené Žádosti 1 (Úřad u tohoto odběratele disponuje pouze kupními smlouvami na roky 2012–2014, které závazky o zákazu exportu neobsahují).

[41] Konkrétní údaj byl odběratelem označen za obchodní tajemství ve smyslu § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

[42] Srov. listy 6299–6301 Spisu.

[43] Srov. listy 6461–6462 Spisu.

[44] Odpovědi založené na listech 6463–6464, 6058, 6106–6107, 6534–6535, 6560–6561, 6511, 6509–6510 a 6660 Spisu.

[45] Konkrétně Oslovený Spotřebitel uvedl: „V roce 2005–2012 jsme odebírali ořech 2 od Mostecké uhelné 60 – 80 tun ročně a toto palivo jsme spotřebovali pro topení a ohřev vody v RZ Šlovice + dřevo 20 pm v kotli VSB4.“ Srov. list 6511 Spisu.

[46] Konkrétně Oslovený Spotřebitel uvedl: „… Dále se snažíme spalovat i rostlinné zbytky z čističky obilovin. Tím snižujeme vlastní spotřebu uhlí…“ Srov. listy 6509–6510 a 6660 Spisu.

[47] Srov. listy 6576–6577, 6580, 6582–6591 a 6592–6595 Spisu.

[48] Jedná se o 13 odpovědí na základě Žádosti 4, další tři na základě Žádosti 2 a jedna odpověď, kterou Úřad získal z předchozí úřední činnosti (tj. dokument založený na listech 6636–6637 Spisu); odpovědi jsou založeny na listech 6514, 6537–6538, 6061, 6652, 6605–6608 a 6640, 6615–6618 a 6657, 6659, 6623–6626 a 6658, 6655, 6613–6614 a 6653–6654, 6656, 6649–6650, 6646, 6627–6629 a 6647, 6651, 6648 a 6633–6635 Spisu.

[49] Srov. listy 6640 a 6680 Spisu.

[50] Srov. listy 6061 Spisu.

[51] Viz listy 6636–6637 Spisu.

[52] Srov. listy 6653–6654 Spisu.

[53] Srov. listy 6657 Spisu.

[54] Srov. list 6646 Spisu.

[55] Srov. listy 6658 Spisu.

[56] Srov. list 6581 Spisu.

[57] Jednalo se o posuzované smlouvy typu D, E a F, popřípadě o dodatky k posuzovaným smlouvám typu B a C.

[58] Srov. zejména rozhodnutí Úřadu č. j. S 46/05-184/05-SOHS II ze dne 24. 11. 2005 ve věci ČEZ/Severočeské doly a rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S355/2007/KD-357/2010/820/HKa ze dne 8. 1. 2010 ve věci Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s. (dále též „rozhodnutí S355/2007“).

[59] Srov. listy 6106–6107, 6534–6535 a 6560–6561 Spisu.

[60] Obdobně jako při výměně spalovacího zařízení je úprava spalovacího zařízení spojena s dodatečnými (avšak nižšími) náklady. Společně s uvedenými důvody, na základě kterých Oslovený Průmyslový odběratel záměnu paliva provedl, tj. ekologizace provozu a snížení rizik spojených s cenovou volatilitou povolenek CO2, nelze předpokládat, že by např. po snížení ceny HTU přistoupil tento Oslovený Průmyslový odběratel opětovně k jeho spotřebě. Úřad tak nevyhodnotil, že by se v případě uvedené záměny paliva jednalo o substituci, která by svědčila ve prospěch širšího vymezení produktového trhu.

[61] Informace od Osloveného Průmyslového odběratele uvedené na listech 6636–6637 Spisu nejsou z pohledu zkoumání zastupitelnosti HTU jinými palivy příliš relevantní, jelikož se jednalo primárně o odběratele HEU a ve srovnání s tímto palivem bylo HTU odebíráno pouze v některých letech a ve velmi omezené míře (viz bod 61).

[62] Srov. např. listy 6615 a 6653–6654 Spisu.

[63] Z odpovědí Úřadem oslovených subjektů vyplývá, že se distribucí zabývalo minimálně 63 subjektů.

[64] Srov. list 5778 Spisu.

[65] Srov. listy 3124, 3128, 3133, 3138 Spisu.

[66] V letech 2005–2011 představoval zjištěný export Oslovených Distributorů v průměru 0,7 % celkového objemu dodávek HTU na tuzemský trh. V roce 2012 díky relativně vysokému exportu HTU jedním Osloveným Distributorem tento podíl vzrostl na 4,3 %; ani tato hodnota však není natolik významná, aby mohla naznačovat širší vymezení geografického trhu.

[67] A to bez ohledu na stav existujícího infrastrukturní propojení mezi ČR a sousedními státy, či případnou existenci či neexistenci jiných bariér. Úřad obecně nepředpokládá, že by vývozu HTU do zahraničí bránila nedostatečná kapacita infrastruktury.

[68] Srov. listy 5740–5756 Spisu.

[69] Srov. list 5858 Spisu. V rámci výpočtu podílů na trhu účastníků řízení nebyl zohledněn export společnosti SU v letech 2009 a 2010, jelikož uvedené hodnoty byly v rozporu s informacemi poskytnutými touto společností.

[70] Srov. list 5759 Spisu.

[71] V případě, že by HTU z celkového množství importovaných hnědouhelných paliv tvořilo […obchodní tajemství...] a importované HTU by bylo zahrnuto do objemu relevantního trhu, poklesly by tržní podíly účastníků řízení oproti hodnotám uvedeným v Tabulce č. 2 v letech 2008–2013 […obchodní tajemství...] a v ostatních letech méně […obchodní tajemství...].

[72] Srov. rozhodnutí S355/2007.

[73] Společnosti SE dodávala HTU (vedle společnosti CCS) od 20. 11. 2008, samostatně pak od 1. 4. 2009 (kdy společnost CCS již sama ani prostřednictvím společnosti CC na trh HTU nedodávala).

[74] V období na přelomu roku 2008 a 2009 bylo vytýkané jednání prováděno souběžně společností CCS a SE (viz dále).

[75] Blíže viz rozsudek Krajského soudu v Brně (dále též „KSv Brně“), sp. zn. 29 Ca 110/2003 ze dne 31. 3. 2005.

[76] K tomu blíže viz např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) C-189/02 P, C-202/02 P, C-205/02 P až C-208/02 P a C-213/02 P ze dne 28. 6. 2005 ve věci Dansk Rørindustri a další v. Komise (odst. 112 a násl.).

[77] Viz rozsudek KS v Brně sp. zn. 29 Ca 110/2003 ze dne 31. 3. 2005, resp. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) sp. zn. 8 Afs 18/2007 ze dne 31. 3. 2009.

[78] Srov. např. rozsudek Tribunálu T-112/05 ze dne 12. 12. 2007 ve věci Akzo Nobel [2007], ECR II-05049, odst. 59, obdobně např. rozsudek C-279/98 P ze dne 16. 11. 2000 ve věci Cascades.

[79] Viz Sdělení Komise – Pokyny k vertikálním omezením, 2010/C 130/01 (dále též „Pokyny k vertikálním omezením“); http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2010:130:0001:0046:CS:PDF.

Obdobně starší znění pokynů Komise k vertikálním omezením (2000/C 291/01); https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32000Y1013(01)&from=CS.

[80] Srov. rozsudek Soudního dvora C-49/92 P ve věci Anic Partecipazioni ze dne 8. 7. 1999 nebo C-279/98 P ve věci Cascades ze dne 16. 11. 2000.

[81] Srov. rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) z 11. 12. 2007 ve věci C-280/06, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Consiglio di Stato (Itálie), Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato a další vs. Ente tabacchi italiani – ETI SpA a další.

[82] Srov. rozsudek Soudního dvora 29 a 30/83 ze dne 28. 3. 1984 ve věci CRAM a Rheinzink [1984], ECR I-6375, odst. 8 a 9.

[83] Jedná se o krátkodobé poskytnuté zálohy ve výši 122 tis. Kč a peněžní prostředky na účtech ve výši 403 tis. Kč.

[84] V některých letech společnost CCS realizovala ostatní provozní výnosy či finanční výnosy, ty však nedokázaly v daných letech pokrýt účetně vykázané náklady společnosti.

[85] Srov. rozsudek Tribunálu T-265/2012 ze dne 29. 2. 2016, body 191–193.

[86] Srov. stanovisko generální advokátky Juliane Kokott ve věci C-280/06 Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato v Ente tabacchi italiani – ETI SpA and others, bod 79; „an internal group restructuring may have the effect that the original operator of the undertaking is changed into an “empty shell”. A penalty imposed onit under antitrust law would be ineffective.“

[87] K tomuto datu vypršela účinnost poslední posuzované smlouvy uzavřené společností CCS, kterou musela od 22. 10. 2008 plnit společnost SE, jež od 22. 10. 2008 převzala související části podnikání od společnosti MU.

[88] Jednalo se o informace zjištěné z obchodního rejstříku.

[89]Valná hromada byla schopna se usnášet, byli-li na ní přítomni akcionáři, kteří drželi akcie, jejichž jmenovitá hodnota představovala úhrnem alespoň 52 % základního kapitálu společnosti.

[90] Dle výroční zprávy společnosti SE za rok 2009 došlo dne 19. 8. 2009 k převedení 2 ks akcií společnosti SE vlastněných společností CCNV na společnost INDOVERSE, a došlo tak k vyrovnání vlastnických podílů společnosti INDOVERSE A CCNV. Dle účetní závěrky společnosti SE za rok 2010 došlo k převodu zbylých akcií společnosti SE vlastněných společností CCNV na společnost INDOVERSE. Společnost INDOVERSE se tak stala jediným akcionářem společnosti SE. Tato změna však již neměla vliv na posouzení jednání v rámci jedné hospodářské jednotky, jelikož veškerá aktivita spojená s uzavíráním a plněním kupních smluv byla již dříve převedena na společnost SE.

[91] Srov. str. 5279 správního spisu.

[92] K teorii ekonomické kontinuity viz např. PETR, Michal. Zakázané dohody a zneužívání dominantního postavení v ČR. V Praze: C.H. Beck, 2010. Beckova edice právní instituty. ISBN 978-80-7400-307-3. K principu ekonomické kontinuity srov. např. rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0633/2016/KD-27706/2018/852/DSV ze dne 21. 9. 2018.

[93] Dle informací z obchodního rejstříku působil pan Ing. Tomáš Fohler, nar. 30. 1. 1974, ve funkci místopředsedy představenstva společnosti SE v období od 22. 10. 2008 (tj. od jejího založení) do 17. 12. 2010 a ve funkci předsedy představenstva společnosti SE od 20. 12. 2010 do 17. 12. 2015. Současně působil v období od 18. 9. 2008 do 27. 5. 2013 jako místopředseda představenstva společnosti CCS (resp. MU). Dále Ing. Vasil Bobela, nar. 13. 6. 1965, byl ve funkci předsedy představenstva společnosti SE v období od 22. 10. 2008 do 17. 12. 2010. Současně působil v období od 18. 9. 2008 do 27. 5. 2013 jako předseda představenstva společnosti CCS (resp. MU). V některých časových obdobích působili souběžně v orgánech (představenstvo, dozorčí rada) společností SE a CCS, resp. MU i Petr Pudil, nar. 26. 10. 1974, Ing. Petr Antoš, nar. 28. 4. 1957 a Jan Dobrovský, nar. 30. 7. 1960.

[94] Zákon č. 293/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 135/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zadávání veřejných zakázek. Tento zákon nabyl účinnosti dne 19. 10. 2016, s výjimkou ustanovení § 22a odst. 4 až 6, § 22b odst. 2 a § 22ba odst. 3, která nabyla účinnosti dnem nabytí účinnosti zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, tj. dne 1. 10. 2016.

[95] Zákon č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích. Tento zákon nabyl účinnosti 1. 7. 2017, s výjimkou ustanovení části sto dvacáté šesté čl. CXXVIII, který nabyl účinnosti dnem 1. 8. 2017, a části třicáté páté čl. XXXV, čl. CLXXXVII bodů 5 a 8 a čl. CCXXIII, které nabyly účinnosti dnem 1. 1. 2018.

[96] Zákon č. 262/2017 Sb., o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže a o změně zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže). Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. 9. 2017.

[97] Nově se pod pojmem „přestupek“ rozumí rovněž správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob. Srov. § 112 odst. 1 věta první přestupkového zákona.

[98] Srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 512/05 ze dne 2. 2. 2006, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1556/2004 ze dne 15. 12. 2004 a rozsudek NSS sp. zn. 1 Azs 55/2006 ze dne 25. 7. 2007.

[99] Srov. § 21c zákona v aktuálním znění.

[100] Zákon č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Zákon nabyl účinnosti dne 1. 1. 2018.

[101] Zákon č. 176/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon nabyl účinnosti dne 1. 11. 2018.

[102] Viz také např. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 55/2006-60 ze dne 25. 7. 2007, v němž NSS k řešení střetu staré a nové úpravy ve vztahu k běžícím řízením připomněl obecně platnou zásadu nepravé retroaktivity procesních norem, tedy zásadu aplikace nových procesních norem pro dříve započatá řízení, ze které je třeba dovodit, že v daném řízení bylo nutno pokračovat dle pozdějšího zákona s tím, že právní účinky úkonů učiněných dříve zůstávají v platnosti.

[103] Srov. bod 105 druhostupňového rozhodnutí nebo rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R42,43,44/2018/HS-12981/2019/310/MDo ze dne 13. 5. 2019.

[104] Případně i dle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též „ZoP“) – srov. dále část VI. Zastavení správního řízení se společnostmi CC a CCS.

[105] Viz rozsudek NSS sp. zn. 8 Afs 17/2007 ze dne 23. 10. 2008 ve věci ČEZ.

[106] Srov. důvodová zpráva k zákonu č. 155/2009 Sb.

[107] Srov. rozsudek KS v Brně č. j. 62 Ca 26/2006-65 ze dne 3. 4. 2007, potvrzený rozsudkem NSS č. j. 7 Afs 86/2007-107 ze dne 31. 10. 2008.

[108] Srov. např. rozsudek NSS č. j. 5 Afs 7/2011-799 ze dne 25. 2. 2016, ve spojení s č. j. 5 A 164/2002–44 ze dne 22. 5. 2005, podle kterého, nebyl-li delikt dokonán, nemohla subjektivní lhůta počít běžet.

[109]Srov. § 112 odst. 1 přestupkového zákona.

[110] Srov. § 112 odst. 3 přestupkového zákona.

[111]Konkrétně se jednalo o ustanovení § 21c odst. 5.

[112] Srov. článek 3 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy, dle kterého použije-li orgán pro hospodářskou soutěž členského státu vnitrostátní právní předpisy na dohody ve smyslu čl. 81 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy ve smyslu uvedeného ustanovení, použije také čl. 81 Smlouvy na takové dohody (tj. nyní čl. 101 SFEU) – dále též „Nařízení Rady 1/2003“.

[113] Viz https://www.uohs.cz/download.php?q=Legislativa/HS/SoftLaw/oznameni_deminimis_2018_04.pdf.

[114] Viz http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=OJ:C:2014:291:FULL&from=EN.

[115] Srov. rozsudek NSS sp. zn. 7 As 34/2013 ze dne 24. 1. 2014.

[116] Srov. rozsudek NSS č. j. 5 Afs 3/2012-131 ze dne 20. 12. 2013 ve věci Sokolovská uhelná, právní nástupce.

[117] Srov. rozsudky Soudního dvora C-2/01 a C-3/01 ze dne 6. 1. 2004 ve věci Bayer nebo C-74/04 P ze dne 13. 7. 2006 ve věci Volkswagen II.

[118] Srov. např. rozsudek NSS č. j. 9 Afs 109/2009-180 ze dne 21. 4. 2010.

[119] Srov. rozsudek NSS č. j. 5 Afs 3/2012-131 ze dne 20. 12. 2013 ve věci Sokolovská uhelná, právní nástupce.

[120] Srov. např. rozsudek KS v Brně č. j. 62 Afs 67/2010-140 ze dne 15. 12. 2011 ve věci Sokolovská uhelná, právní nástupce.

[121] Viz rozsudek NSS č. j. 8 Afs 17/2007-100 ze dne 23. 10. 2008.

[122] Rozsudek NSS č. j. 5 Afs 3/2012-131 ze dne 20. 12. 2013 ve věci Sokolovská uhelná, právní nástupce, odst. 45.

[123] Srov. bod 186 druhostupňového rozhodnutí.

[124] Aktivním prodejem se rozumí aktivní přístup k jednotlivým zákazníkům, např. prostřednictvím přímé poštovní reklamy, včetně nevyžádaných e-mailů, nebo návštěv; pasivním prodejem se rozumí reagování na nevyžádané požadavky jednotlivých zákazníků včetně dodávky zboží nebo služeb těmto zákazníkům.

[125] Srov. listy 491–504, 3319–3350, 3818–3832, 4018–4032, 4567–4584, 5088–5120, 5197–5230 Spisu.

[126] Srov. např. rozsudek Soudního dvora 96/82 až 102/82, 104/82, 105/82, 108/82 a 110/82 ze dne 8. 11. 1983 ve věci IAZ International Belgium a další v. Komise, body 23 až 27.

[127] Viz rozsudek Soudního dvora 32/78, 36/78 až 82/78 ze dne 12. 7. 1979 ve věci BMW Belgium SA a další v. Komise, bod 31–32.; rozsudek Tribunálu T-176/95 ze dne 19. 5. 1999 ve věci Accinauto, bod 104.

[128] Rozsudek Soudního dvora C 306/96 ze dne 28. 4. 1998.

[129] Tamtéž,bod 14 a 15.

[130] Srov. rozsudek Soudního dvora C-226/11 ze dne 13. 12. 2012 ve věci Expedia.

[131]Srov. rozsudek Soudního dvora C‑501/06 P, C‑513/06 P, C‑515/06 P a C‑519/06 P ze dne 6. 10. 2010 ve věci GlaxoSmithKline Services v Commission, bod 58; rozsudek Tribunálu T‑360/09 ze dne 29. 6. 2012 ve věci E.ON, bod 142.

[132] Srov. např. rozhodnutí Komise IV/29.702 ze dne 25. 11. 1980 ve věci Johnson & Johnson, publikováno v Úředním věstníku ES 1980/L 377/16; rozsudek Tribunálu T-43/91 ve věci Dunlop Slazenger International Ltd., ze dne 7. 7. 1994 [1994] ECR II-441 či rozhodnutí Komise IV/32.725 ze dne 15. 7. 1992 ve věci Viho/Parker Pen, publikováno v Úředním věstníku ES 1992/L 233/27.

[133] Srov. rozsudek Soudního dvora C-19/77 ze dne 1. 2. 1978 ve věci Miller.

[134] Viz např. čl. 49 Pravidel Komise.

[135] Viz odstavec (63) rozsudku NSS sp. zn. 5 Afs 2012/131 ze dne 20. 12. 2013 ve věci Sokolovská uhelná, právní nástupce.

[136] Viz zákon č. 340/2004 Sb.

[137] Viz https://www.uohs.cz/download/Legislativa/HS/SoftLaw/Oznameni_De_Minimis.pdf.

[138]Bloková výjimka pro vertikální dohody byla přijata Nařízením Komise (ES) č. 2790/1999 ze dne 22. 12. 1999 (https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:31999R2790&from=EN), jež byla od 1. 6. 2010 nahrazena Nařízením Komise (EU) č. 330/2010 ze dne 20. 4. 2010 (https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32010R0330&from=EN) – dále též „unijní bloková výjimka“.

[139] Viz rozsudek Soudního dvora C-226/11 ze dne 13. 12. 2012.

[140] Viz text „…which are considered by the Commission to generally constitute restrictions by object“.

[141] Obdobně je znění čl. 4 uvedeno v předchozí unijní blokové výjimce, dle kterého nelze blokovou výjimku aplikovat na vertikální dohody, jejichž účelem je přímo nebo nepřímo, samostatně nebo společně s jinými faktory omezení týkající se území, na kterém může kupující prodávat smluvní zboží (s výjimkou omezení aktivního prodeje směrem do výlučného území).

[142] A to ani dle starší unijní blokové výjimky obsahující shodné podmínky pro její nepoužití – srov. poznámka pod čarou 138.

[143] Viz např. rozsudek NSS č. j. 8 Afs 17/2007-100 ze dne 23. 10. 2008.

[144] Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. 2 Tzf 3/71 ze dne 7. 12. 1971.

[145] Srov. rozsudek NSS č. j. 5 Afs 3/2012-131 ze dne 20. 12. 2013 ve věci Sokolovská uhelná, právní nástupce; rozsudek NSS č. j. 8 Afs 17/2007-100 ze dne 23. 10. 2008.

[146] Srov. rozsudek KS v Brně sp. zn. 31 Ca 133/2005 ze dne 30. 11. 2006 ve věci SAZKA, potvrzený rozsudkem NSS sp. zn. 7 Afs 40/2007 ze dne 3. 10. 2008.

[147] Srov. rozsudek KS v Brně sp. zn. 62 Af 71/2012 ze dne 20. 9. 2012 ve věci DELTA PEKÁRNY a další.

[148] Srov. např. rozsudek Tribunálu T-65/89 ze dne 1. 4. 1993 ve věci BPBIndustries and British Gypsum v. Komise [1993], ECR II-389.

[149] Srov. např. rozsudek NSS č. j. 9 Afs 55/2013-43 ze dne 17. 7. 2014 nebo rozsudek č. j. NSS 1 As 27/2008-67 ze dne 16. 4. 2008.

[150] K tomu Úřad uvádí, že poradní sbor Ministerstva vnitra ČR pro správní řád v Závěru č. 47 z 6. 11. 2006 uvedl, že pokud správní orgán řízení zastaví, neboť zjistil, že skutek nespáchal obviněný, skutek není správním deliktem nebo se mu nepodařilo prokázat, že správní delikt spáchal obviněný, musí na základě § 66 odst. 2 správního řádu vydat usnesení (proti kterému lze podat odvolání), nikoliv usnesení, které se pouze poznamená do spisu, a jako důvody pro zastavení řízení pak lze analogicky použít důvody podle § 76 odst. 1 písm. a) až c) ZoP.

[151] Obdobně srov. nyní platný přestupkový zákon (§ 86 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 86 odst. 2 přestupkového zákona, který řeší obdobně zastavení řízení s obviněným, který skutek nespáchal), jehož aplikace je však v nyní vedeném správním řízení vyloučena (srov. body 132 a 143 a následně).

[152] Srov. obdobně rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 5 A 162/2017-35 ze dne 20. 10. 2017.

[153] Srov. listy 5910–9512, 5913–5915, 5924 a 6718–6721 Spisu.

[154] Srov. listy 5925–5945 Spisu.

[155] Srov. listy 6724–6732 Spisu.

[156] Jednalo se posuzované smlouvy typu B a C.

[157] Např. posuzované smlouvy s odběratelem J. H., listy 699 a 734 Spisu; posuzované smlouvy s odběratelem […obsahuje OT….]., listy 629 a 671 Spisu.

[158] Srov. rozsudek Tribunálu T-385/06 ze dne 24. 3. 2011.

[159] Srov. bod 14 Doplnění Sdělení výhrad.

[160] Srov. RAUS, D., ORŠULOVÁ, A. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. 1 vydání. str. 31, bod 101, rovněž srov. bod 22 Pravidel Komise.

[161] Úřad tak neshledal, že by relevantní trh tvořilo území ČR pouze na základě přepravních nákladů, ale na základě rozdílných podmínek dodávek HTU uplatňovaných ve vztahu k největšímu exportérovi v porovnání s ostatními odběrateli a dále pak právě k relativně nízkému množství exportu HTU Oslovenými Distributory a k dlouhodobě nízkému importu HTU do ČR.

[162] Viz bod 180 Sdělení výhrad.

[163] Podle Zásad, které byly zveřejněny v dubnu 2007, Úřad postupuje ve správních řízeních zahájených po dni jejich uveřejnění (https://www.uohs.cz/download/Legislativa/HS/SoftLaw/zasady_stanovovani_pokut.pdf). Pro doplnění Úřad také uvádí, že nepostupuje podle nové aktuálně platné metodiky stanovení pokut, která nabyla účinnosti dne 24. 4. 2018, neboť ta se aplikuje ve správních řízeních zahájených až po její účinnosti.

[164] Anebo rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S147/2008/KD-16672/2009/820 ze dne 23. 12. 2009 ve věci Karlovarské minerální vody, a.s.

[165] Srov. list 5952 Spisu.

[166] I když porušení čl. 101 SFEU není v zákoně o ochraně hospodářské soutěže uvedeno jako delikt/přestupek, Úřad hodnotí porušení SFEU obdobně jako spáchání deliktu/přestupku dle zákona o ochraně hospodářské soutěže.

[167] Srov. rozsudek KS v Brně č. j. 31 Ca 64/2004-63 ze dne 31. 5. 2006.

[168] Srov. rozsudek NSS č. j. 5 Afs 7/2011-619 ze dne 29. 3. 2012.

[169] Blíže k cílům unijního soutěžního práva viz např. BISHOP, Simon a Mike WALKER. The economics of EC competition law: concepts, application and measurement. 3. ed. London: Sweet & Maxwell, 2010. ISBN 978-0-421-93190-9, str. 4–8.

[170] Srov. bod 18 Zásad.

[171] Srov. listy 5720A Spisu.

[172] Za skutečnost, že v případě rozhodnutí S355/2007 došlo k porušení čl. 81 SES na třech trzích, byla pokuta fakticky navýšena o 20 %.

[173] Viz list 6696 Spisu.

[174] Viz list 6696 Spisu.

[175] A to i v případě zohlednění vyšší výhřevnosti hnědouhelných briket oproti HTU či HEU, srovnej list 6686 Spisu.

[176] Největší podíl smluv společnosti SU pokrytých zákazem exportu shledal Úřad v segmentu HTU. Vzhledem k nižšímu podílu společnosti SU na trhu HTU však ani tento trh nebyl dohodami o zákazu exportu uzavřených společností SU tak významně zasažen, srovnej listy 6686 a 6691 Spisu.

[177] Vzhledem k ukončení posuzovaného protisoutěžního jednání společností SE již v roce 2013, přičemž správní řízení bylo zahájeno až v roce 2014, navýšil Úřad hodnotu této polehčující okolnosti o 10 procentních bodů oproti rozhodnutí S355/2007 (kde společnost SU přistoupila k ukončení protisoutěžního jednání až v průběhu správního řízení).

[178] Srov. bod 33 b) Zásad; shodně rovněž v rozhodnutí S355/2007.

[179] V rozhodnutí R8/2010 předseda Úřadu navýšil pokutu uloženou společnosti SU za souběžné spáchání dvou deliktů spočívající v porušení článku 81 odst. 1 SES a § 3 odst. 1 zákona ve znění účinném do 31. 8. 2009 o 11 %.

", "next": 0}