9. Záměrem zákonodárce bylo zamezit zneužívání pracovních neschopností, uznaných lékařem, k "melouchům", práci "na svém", volnočasovým aktivitám apod. Posuzovaná ustanovení, která mohou v některých případech popsaných ve vyjádření veřejné ochránkyně práv vést k arbitrárním zásahům do práv zaměstnanců, tak vlastně reagují na zásadní, neřešený systémový problém při uznávání osob práceneschopnými, spočívající v "dávání neschopenek" osobám, které jsou v dostatečně dobrém zdravotním stavu, aby pracovní neschopnost mohly zneužívat. I tento důvod ukazuje na nerozumnost napadené právní úpravy, neboť rozumnější a šetrnější k ochraně práv dotčených osob by bylo vyřešit podstatu problému - férovější rozhodování o uznávání pracovních neschopností, nikoli jeho důsledky - zneužívání pracovních neschopností.
10. Závěrem tedy shrnujeme, že z důvodů výše uvedených mělo být části návrhu vyhověno a zrušeno ustanovení § 39 odst. 2 písm. b) zákona o zaměstnanosti, neboť je nepřiměřeným a nerozumným zásahem do práva na zabezpečení v nezaměstnanosti, předmětem setrvalé kritiky naší země ze strany mezinárodních organizací a též zásahem do práva domáhat se přímo soudní ochrany proti zásahu do práva jednotlivce na zabezpečení v nezaměstnanosti.