223. V základu se časové účinky nálezu odvozují od toho, zda se neústavní úprava vztahovala na "právní vztahy vertikální, jejichž účastníky jsou stát jako nositel veřejné moci a jednotlivec, nebo [...] právní vztahy horizontální, jejichž účastníky jsou jednotlivci navzájem (citované stanovisko, bod 33). U vertikálních vztahů "zásadně (nikoliv však bezvýjimečně)" platí, že neústavní úprava se nepoužije ani na okolnosti nastalé v době před jejím zrušením; naopak u horizontálních vztahů "zásadně (i když znovu nikoliv bezvýjimečně)" platí, že neústavní úprava se použije ve vztahu k okolnostem nastalým před jejím zrušením, a to z důvodu ochrany právní jistoty jednotlivců (citované stanovisko, bod 33).
224. Pracovní vztahy soudkyň a soudců jsou podle judikatury "založeny na vzájemném prolnutí soukromoprávních a veřejnoprávních prvků, přičemž u jeho platové složky soukromoprávní charakter vztahů převažuje" (nález sp. zn. Pl. ÚS 20/15, bod 71). Posouzení, zda v případě soudcovských platů převažují veřejnoprávní, nebo soukromoprávní prvky, tedy zda je o vertikální či horizontální vztah, však samo o sobě není rozhodující. I u vertikálních vztahů totiž mohou převážit důvody svědčící pro to, aby byla zachována použitelnost neústavní úpravy ve vztahu ke všem skutečnostem nastalým před jejím zrušením (obdobně nálezy sp. zn. Pl. ÚS 28/13, bod 89, a sp. zn. Pl. ÚS 20/15, bod 79).
225. V případě neústavních restrikcí soudcovských platů se podle dosavadní judikatury hodnotí, zda zpětnému doplacení platů nebrání důležitý veřejný zájem nebo jiné důležité okolnosti. V těchto úvahách se totiž "nelze omezit na čistě ústavněprávní argumentaci" a je třeba "zvažovat i jiné aspekty než čistě procesněprávní" (nález sp. zn. Pl. ÚS 28/13, body 93 a 94).
226. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 28/13 dospěl na základě těchto úvah Ústavní soud k závěru, že neústavní restrikce soudcovských platů nezaložila nárok na zpětné doplacení. I když restrikce (snížení koeficientu pro výpočet platové základny na 2,75násobek) byla přijata "vědomě protiústavním, a tudíž neomluvitelným způsobem", nebyla "natolik neúnosnou, že by bezpodmínečně vyžadovala nápravu nejen do budoucna, nýbrž i zpět". Zpětné doplacení "by znamenalo významný a [...] nepředvídaný zásah do státního rozpočtu", týkalo by se "i období, kdy se Česká republika nacházela ve finanční krizi, resp. teprve se z této krize pomalu zotavovala", a vedlo by "k nepochopení ze strany společnosti a bylo by i způsobilé oslabit pozici soudců a znevážit jejich funkci" (citovaný nález, bod 95).
227. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/15 Ústavní soud na tyto závěry navázal. Dovodil, že ani v souvislosti s neústavními restrikcemi platů v letech 2011 a 2012 nevznikl nárok na zpětné doplacení.
X.2 Posouzení věci
228. Na základě napadených ustanovení došlo k neústavní restrikci soudcovských platů za únor až prosinec 2022 spočívající ve zmrazení těchto platů na úroveň platů vyplácených v letech 2020 a 2021. Ústavní soud se nyní musí vypořádat s tím, jaké časové účinky má zrušení napadených ustanovení tímto nálezem.
229. Vláda, která navrhla posuzovanou platovou restrikci, i Parlament, který ji ve formě zákona přijal, si musely být vědomy, že restrikce nesplňuje podmínky plynoucí z judikatury Ústavního soudu. V rozporu s judikaturou Ústavního soudu se totiž vláda ani Parlament nepokusily doložit potřebnost a přiměřenost platové restrikce ekonomickým rozborem a restrikci předem neprojednali s mocí soudní. Šlo tedy o postup vědomě protiústavní, a tedy neomluvitelný. Ústavní soud kromě tohoto jasného konstatování ovšem nemůže opomenout, "co se stalo potom", tedy další vývoj v období dotčeném platovou restrikcí, a nemůže odhlédnout ani od dalších okolností a rysů platové restrikce.
230. Jedenáctiměsíční platová restrikce nebyla natolik intenzivní, že by bezpodmínečně vyžadovala zpětnou nápravu. Platovou restrikcí nebylo zasaženo do základního práva soudců na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 28 Listiny; důvody pro zrušení platové restrikce se totiž vážou výlučně k strukturálním principům soudcovské nezávislosti a dělby moci (shodně nález sp. zn. Pl. ÚS 20/15, body 85-89).
231. I když zpětné dorovnání by nepředstavovalo významný zásah do státního rozpočtu, musel Ústavní soud vzít v úvahu, jakého období by se dorovnání platů týkalo. Při zpětném pohledu na rok 2022 se nyní nelze omezit jen na hodnocení toho, v jaké situaci byla platová restrikce přijata (na rozdíl od přezkumu zkráceného projednání ve stavu legislativní nouze, bod 74 výše). Relevantní jsou všechny okolnosti týkající se platové restrikce - tedy i z období jejího trvání (srov. obdobně nález sp. zn. Pl. ÚS 28/13, bod 95, v němž Ústavní soud zhodnotil okolnosti týkající se celého období, na které se restrikce vztahovala). Tak jako vzal Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 28/13 v úvahu to, že se Česká republika v relevantním období nacházela "ve finanční krizi", nemůže ani nyní přehlížet události, jimž Česká republika musela od února do prosince 2022 čelit.
232. Období od února do prosince 2022 bylo poznamenáno zhoršující se ekonomickou situací. Prohlubující se energetická krize v závěru roku vedla k přijetí mimořádných opatření v podobě úsporných tarifů. Invaze Ruské federace na Ukrajinu v únoru 2022 vyvolala i krizi humanitární. Reakce na ni ze strany České republiky, zejména materiální, organizační i personální pomoc uprchlíkům ze země, kde panuje válečný konflikt značného rozsahu, nepochybně vyvolala mimořádné požadavky na výdajovou stránku státního rozpočtu.
233. Ústavní soud připomíná, že tak jako soudkyně a soudci očekávají, že jejich platové poměry budou stabilní veličinou, od soudkyň a soudců se očekává nadprůměrná osobní a morální integrita (obdobně nález sp. zn. Pl. ÚS 28/13, bod 95). Proto lze po soudkyních a soudcích spíše požadovat, aby strpěli zásah do svých platových poměrů, který sice původně nebyl zaveden v souladu s požadavky ústavního pořádku, avšak vlivem pozdější změny okolností se přesto týkal období, které bylo pro stát i většinu společnosti opravdu výjimečně obtížné. Požadovat, aby byly soudkyním a soudcům dopláceny platy za toto období navzdory těžkostem, kterým během něj společnost čelila, by neodpovídalo úloze a poslání soudní moci. Výkon soudnictví je činností vyžadující trvalou a hlubokou důvěru společnosti. Jde o hodnotu "k nezaplacení", proto je třeba právě ze strany soudní moci o její zachování a prohlubování trvale usilovat.
234. V neposlední řadě je třeba připomenout, že v předešlém období, tedy v době krize související s pandemií COVID-19, soudcovský stav nebyl vystavený riziku propuštění či významnému snižování platů. Ve srovnání se zaměstnanci, podnikateli i jinými právnickými profesemi se tedy soudkyně a soudci pohybovali v nejstabilnějším prostředí. Jistota příjmu je obzvláště v období krize důležitou hodnotou. Tuto jistotu přitom soudkyně a soudci měli.
235. Za těchto výjimečných okolností Ústavní soud konstatuje, že nynější nález nezakládá nárok na zpětné dorovnání platů. V obdobné situaci tento závěr již aproboval i Evropský soud pro lidská práva (rozsudek ve věci Kubát a další proti České republice ze dne 22. 6. 2023, stížnost č. 61721/19).
236. Důvody, kvůli nimž Ústavní soud nakonec neshledal nárok na zpětné doplacení platů, souvisí výlučně se změnou okolností, která nastala po přijetí restrikce, a nikoliv s postupem vlády a Parlamentu při jejím přijímání. Tento nález proto nelze vnímat ani jako - byť jen částečné - aprobování jejich postupu. Naopak. To, že vláda navrhla a Parlament přijal vědomě neústavní restrikci, Ústavní soud zohlední při posuzování navazujících platových restrikcí (sp. zn. Pl. ÚS 5/24). Nikdo totiž nemůže těžit z protiprávního jednání, což platí tím spíše u jednání protiústavního.
237. Záruky spojené se soudcovskou nezávislostí mají přispívat k tomu, aby soudní moc požívala důvěry veřejnosti. Dovození nároku na zpětné doplacení platů za únor až prosinec 2022, tedy za období zhoršující se ekonomické situace, prohlubující se energetické krize a humanitární krize, by však k prohloubení důvěry veřejnosti v soudní moc stěží mohlo přispět. Nárok na zpětné doplacení platů za toto období proto není dán.
XI. Závěr
238. Zákonodárce na návrh vlády přijal vědomě neústavní restrikci soudcovských platů, kterou v období února až prosince 2022 zmrazil výši soudcovských platů na úrovni let 2020 až 2021. Tato restrikce byla odůvodněna mimořádně nepříznivou hospodářskou situací vyžadující "maximální a nejširší možné" úspory. Vláda ani Parlament ale existenci takto výjimečné situace nedoložily. Nejvýše postaveným úředníkům byly i nadále rozdělovány odměny, jejichž roční výše se pohybovala v řádech statisíců. Nadto, například jen rozpočet Úřadu vlády v rozhodném období narostl o částku vyšší, než jaká měla být uspořena na soudcovských platech, což vláda před Ústavním soudem nijak nevysvětlila.
239. Představitelé soudní moci, tedy jednotlivé soudkyně a jednotliví soudci, sdílejí osudy společnosti. Soudcovské platy nejsou nedotknutelné a v tíživých obdobích na ně mohou dopadnout restrikce. S ohledem na principy dělby moci se ale takové dočasné restrikce nikdy nemohou týkat jen moci soudní a přinejmenším ve stejné intenzitě musí dopadnout též na platy představitelů moci zákonodárné a výkonné, aby tak spravedlivě odrážely podstatné zhoršení ekonomické situace ve společnosti. To platí nejsilněji ve vztahu k nejvýše postaveným představitelům moci zákonodárné a výkonné. Ani tento základní princip v posuzované věci nebyl dodržen. Během roku 2022, kdy trvala restrikce soudcovských platů, vláda přistoupila k 10% plošnému zvýšení platových tarifů státních úředníků, které se týkalo i úředníků na nejvyšších postech. V době, kdy jsou soudcovské platy podrobeny restrikci, nelze nejvýše postaveným úředníkům plošně navyšovat platy.
240. V rozporu s judikaturou Ústavního soudu se navíc vláda a Parlament ani nepokusily provést ekonomický rozbor, kterým by odůvodnily potřebnost a přiměřenost platové restrikce, a tuto restrikci ani předem neprojednaly s mocí soudní.
241. Provedená restrikce soudcovských platů je z těchto důvodů v rozporu s čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy (nezávislost soudní moci) ve spojení s čl. 2 odst. 1 Ústavy (dělba moci). Představuje narušení stability a nezávislosti soudcovského stavu a podlamuje důvěru v moc soudní mimo jiné i vytvářením situací, kdy se soudkyně a soudci nemohou domáhat ochrany proti neústavnímu zásahu do platových poměrů jinak než u soudů.
242. I když vláda a Parlament si musely být vědomy neústavnosti restrikce soudcovských platů, zohlednil Ústavní soud, že v období února až prosince 2022 se zhoršovala ekonomická situace, prohlubovala se energetická krize a invazí Ruské federace na Ukrajinu byla vyvolána krize humanitární, s nimiž se stát i společnost musely vypořádat. Trvat na tom, aby za takto obtížné období došlo k doplacení soudcovských platů, by proto neodpovídalo úloze a poslání soudní moci. Ústavní soud proto shledal, že za těchto okolností není možné dovodit nárok soudců na zpětné dorovnání platů. Neústavnost provedené platové restrikce však Ústavní soud zohlední při posuzování navazujících restrikcí. Z neústavního jednání totiž nelze těžit.
243. Vzhledem k protiústavnosti platové restrikce Ústavní soud podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodl o zrušení napadeného § 4 zákona č. 236/1995 Sb., ve slovech "a pro soudce 100 872 Kč". Ve vztahu k soudcům nebylo možné samozřejmě zavést ani ještě nižší platovou základnu 84 060 Kč, obsaženou v tomto ustanovení; to ovšem nebylo záměrem zákonodárce a ani tento nález nemění nic na tom, že tato platová základna se na soudce nevztahuje. Ústavní soud nepřistoupil ke zrušení napadeného ustanovení za užití rozsahového výroku. Podle většinového přístupu dosavadní judikatury se ustanovení, která se výslovně týkající soudcovských platů (tedy výslovně stanoví platovou základnu "pro soudce") přímo ruší "bez dalšího", tedy bez využití rozsahového výroku (srov. obdobně nálezy sp. zn. Pl. ÚS 16/11 a Pl. ÚS 33/11, v nichž nebyly rozsahové výroky využity). Užití rozsahového výroku by bylo namístě pouze tehdy, pokud by se napadené ustanovení výslovně nezmiňovalo o soudcovských platech (platové základně "pro soudce"), takže jediný způsob, jak ho ve vztahu k soudcovským platům zrušit, by bylo právě jeho zrušení rozsahovým výrokem (srov. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 34/04, sp. zn. Pl. ÚS 43/04 a sp. zn. Pl. ÚS 28/13). Ke zrušení dojde dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.
244. Ústavní soud rovněž podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodl o zrušení napadeného článku II zákona č. 18/2022 Sb. v části týkající se soudcovských platů, tedy ve slovech "a sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 493/2021 Sb., o vyhlášení výše platové základny pro určení platu a některých náhrad výdajů soudců podle zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů,". Ke zrušení dojde dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.
245. Ve zbytku Ústavní soud odmítl návrh podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
246. Ústavní soud neshledal důvody vyhovět žádosti navrhovatele o přednostní projednání návrhu (§ 39 zákona o Ústavním soudu). Důsledky posuzované platové restrikce nebyly natolik závažné, aby naléhavě vyžadovaly projednání.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 15. května 2024
Josef Baxa v. r.
předseda Ústavního soudu
Odlišné stanovisko soudce Jana Wintra, k němuž se připojil soudce Josef Fiala
Podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, uplatňuji odlišné stanovisko k výrokům I a II i k odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/22; jsem přesvědčen, že návrh na zrušení příslušných ustanovení měl být zamítnut. Vedou mne k tomu tyto důvody:
A. Co lze a co nelze dovodit z Ústavy
1. Naše Ústava garantuje v čl. 81 a čl. 82 odst. 1 nezávislost soudů a soudců. Určitě souhlasím s tím, že protiústavním zásahem do nezávislosti soudů a soudců mohou být i platové restrikce. K tomu by došlo především tehdy, pokud by (1) zákonodárce soudní moc odnětím financí paralyzoval nebo výrazně ztěžoval její práci nebo (2) pokud by zákonodárce nebo výkonná moc odměňovali či trestali soudce za to, jak rozhodují. Tato interpretace nezávislosti soudů a soudců ve vztahu k odměňování soudců v zásadě odpovídá interpretaci těchto principů mezinárodními orgány, jak to shrnuje rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubát a ostatní proti České republice z 22. června 2023 v bodech 30-34. To je i jádro dlouholeté (jinak poměrně nejednotné) judikatury Ústavního soudu, jak ji čtu, a tyto dva požadavky jsou správně vyjádřeny v bodech 149 a 150 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/22:
"149. Aby soudní moc mohla fungovat jako nezávislá složka státní moci, musí disponovat odpovídajícím materiálním zajištěním. Ústava nedovoluje zákonodárci prostřednictvím restrikcí v oblasti materiálního zajištění podstatně ztěžovat, či dokonce znemožňovat fungování jiné složky státní moci, a narušovat tak dělbu moci. Požadavek odpovídajícího materiálního zabezpečení se nevztahuje jen k soudní moci jako celku, ale též k jejím představitelům, tedy soudkyním a soudcům.
150. ...Moc zákonodárná a ani výkonná se nemohou pokoušet skrze změny v oblasti materiálního zajištění "penalizovat" ani "odměňovat" soudní moc a jednotlivé soudkyně a soudce za to, jak rozhodují, ať už obecně, nebo v konkrétních věcech..."
2. Mám ale za to, že ani jedno, ani druhé se nestalo. Odměňování nebo trestání soudů a soudců za jejich rozhodování není nejenže dokázáno, ale ani tvrzeno. Platy soudců jsou dány zákonem a nemají třeba nadtarifní složku, pomocí níž by někdo mohl soudce odměňovat či trestat.
3. Platy soudců pak rozhodně nejsou na úrovni, která by podstatně ztěžovala či dokonce znemožňovala fungování soudní moci (což nepřímo uznává i nález sp. zn. Pl. ÚS 15/22 v bodě 200). Ostatně i ze Zprávy o evropských soudních systémech z roku 2022 Evropské komise pro efektivitu soudnictví (CEPEJ, https://rm.coe.int/cepej-fiche-pays-2020-22-e-web/1680a86276), citované v bodě 197 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/22, vyplývá, že platy českých soudců dobře obstojí i v evropském srovnání. Na str. 40 vpravo nahoře je průměrná mzda v ČR na 79 % mediánu průměrných mezd států Rady Evropy, zatímco na str. 41 vpravo plat soudce na začátku kariéry je na 88 % mediánu platů začínajících soudců ve státech Rady Evropy a plat soudce na konci kariéry na 100 % mediánu platů končících soudců ve státech Rady Evropy. Poměr platové základny soudců a hrubé průměrné mzdy podle ČSÚ (https://www.czso.cz/csu/czso/pmz_cr, tab. 1) je přitom pro léta 2018-2023 v zásadě konstantní (pro rok 2018 to je 84324 : 32051 = 2,63, pro rok 2023 pak 113709 : 43341 = 2,62, mezitím drobné výkyvy na obě strany).
4. Neexistují přitom ani náznaky (nález nic takového ani netvrdí), že by se zákonodárná moc snažila posuzovaným opatřením soudní moc ochromit či že by šlo o jedno ze série opatření, které by k ochromení plíživě vedlo. Přestože zkušenosti z okolních zemí ukazují, že k útokům na nezávislost soudnictví dochází často postupnými a nenápadnými kroky a je třeba se i v českém kontextu mít před takovými kroky na pozoru, nic nenasvědčuje tomu, že by posuzovaná opatření mohla, byť jen potenciálně, k ochromení či dokonce k ovládnutí soudnictví politickou mocí vést.
5. Finanční problémy v soudní soustavě jsou jinde než v platech soudců, především v platech nesoudcovského personálu, a důraz na růst platů soudců může rozevíráním nůžek pozici nesoudcovského personálu (relativně) ještě zhoršovat. Špatné odměňování nesoudcovského personálu přitom může mnohem více paralyzovat nebo výrazně ztěžovat práci justice než nezvyšování soudcovských platů.
6. Nález sp. zn. Pl. ÚS 15/22 jde podle mého názoru výrazně dál, než je jádro dosavadní judikatury Ústavního soudu, kterým je ochrana funkčnosti a nezávislosti soudní moci. Nález dovozuje z Ústavy další pravidla, která podle mého názoru z Ústavy korektně dovodit nelze.
B. Jednotlivé tvrzené důvody protiústavnosti
7. Nález sp. zn. Pl. ÚS 15/22 uvádí čtyři důvody neústavnosti zmrazení soudcovských platů, a to, že
a) vláda ani Parlament nedoložily existenci výjimečných okolností ospravedlňujících zmrazení soudcovských platů,
b) v roce 2022 se rozpočet Úřadu vlády navýšil o částku vyšší, než která byla uspořena zmrazením soudcovských platů,
c) zmrazení se nevztahovalo ve stejné míře na moc výkonnou, neboť byly v roce 2022 o 10 % navýšeny tarify ve státní správě a vysokým úředníkům byly vypláceny odměny,
d) zmrazení nebylo předem projednáno s mocí soudní a neobsahuje ekonomický rozbor odůvodňující potřebnost zmrazení.
8. Z Ústavy ovšem nelze dovodit ani zákaz zmrazit či omezit růst soudcovských platů, ani zákaz v téže době zvyšovat rozpočet Úřadu vlády, ani široce formulované požadavky na odůvodnění návrhu zákona, ani ústavní povinnost projednávat platové restrikce s představiteli moci soudní. Naopak, z principu dělby moci jasně vyplývá, že pravomoc nastavit zákonná pravidla odměňování soudců (a obecně činit základní rozhodnutí o rozdělení veřejných prostředků) náleží Parlamentu (shodně bod 5 odlišného stanoviska soudců Radovana Suchánka a Jana Musila k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 28/13 ze dne 10. 7. 2014) a Ústavní soud jen kontroluje, zda se Parlament vešel do mantinelů stanovených Ústavou.
9. Požadavek nějaké míry odůvodnění návrhu zákona lze sice dovodit z judikatury ESLP (srov. rozsudek velkého senátu Hirst proti Spojenému království z 6. 10. 2005), ale ESLP i náš Ústavní soud jsou v tom obecně zatím velmi zdrženlivé. Požadavek projednání se soudní mocí se v judikatuře Ústavního soudu objevuje zprvu jako požadavek "demokratické politické kultury" (nálezy sp. zn. Pl. ÚS 16/11 a Pl. ÚS 33/11), nikoli jako požadavek ústavní konformity. Teprve v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 28/13 se to staví jako ústavní požadavek, ovšem stvořený z ničeho a kritizovaný disentujícími soudci i právní vědou (viz níže). K této kritice se přidávám. Nadto je problematické, že nález sp. zn. Pl. ÚS 15/22 směšuje tyto případné procedurální vady s věcným posouzením platové restrikce.
10. Judikatura Ústavního soudu k platům soudců je nejednotná. Adam Blisa ji v článku Odměňování soudců jako součást soudcovské nezávislosti (Časopis pro právní vědu a praxi 3/2016, str. 405-406) shrnuje takto: "Ústavní soud byl... nekonzistentní jak co do odůvodnění, tak co do výsledků svých nálezů. Hned v prvním nálezu týkajícím se odměňování soudců Ústavní soud transplantoval do českého ústavního pořádku zákaz snižování platů z článku III, oddílu 1 Ústavy Spojených států (Pl. ÚS 13/99), jen aby tento krok v druhém a třetím platovém nálezu vzal zpět (Pl. ÚS 18/99 a Pl. ÚS 16/2000). Ústavní soud v těchto nálezech formuloval požadavky převážně substantivního charakteru, podle nichž zásah musel být ve formě zákona, musel sledovat legitimní cíl a být nezbytný, aplikoval je však zdrženlivě a zásahy shledal ústavními. V dalších nálezech nicméně opět přehodnotil svůj postoj a při vytváření další judikatury implicitně vycházel z předpokladu, že snížení odměňování soudců je per se zakázáno. Obdobně jako jeho slovenský protějšek přezkoumával zásahy prostřednictvím testu proporcionality (Pl. ÚS 34/04), postupně omezoval okolnosti, za nichž považoval snížení odměňování soudců za přípustné, a judikatorní vývoj zakončil tím, že určil, jakou konkrétní výši koeficientu pro výpočet platů soudců považuje za ústavní (Pl. ÚS 28/13)." Nález sp. zn. Pl. ÚS 28/13, o který se aktuální nález sp. zn. Pl. ÚS 15/22 především opírá, byl předmětem ostré kritiky jak ze strany disentujících soudců, tak ze strany právní vědy (vedle článku Adama Blisy srov. knihu Kosař, D.; Vyhnánek, L.: The Constitution of Czechia, Hart, 2021, str. 163, a aktuální článek Kovalčík, M.: Constitutional Referrals by Ordinary Courts: A Platform for Judicial Dialogue and Another Toolkit for Judicial Resistance?, European Constitutional Law Review, 2024, str. 77-79).
11. Za těchto okolností, kdy je judikatura Ústavního soudu nejednotná, ba dokonce si mnohdy protiřečí, považuji za důležité ji číst jako celek z hlediska jejích základních principů a překryvů. Respektuji základní východiska této judikatury vyjádřená v bodech 149 a 150 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/22. Mám však za to, že nález si z předchozí nejednotné a hojně kritizované judikatury vybírá i další jednotlivé požadavky, které stojí osamoceně nebo nejsou ničím podpořeny. I při respektu k dosavadní judikatuře Ústavního soudu ve věcech platů soudců mám proto za to, že návrhu nemělo být vyhověno.
C. Argumenty vycházející z ekonomické situace
12. K tomu lze dodat, že Ústavní soud v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 55/05 a Pl. ÚS 13/08 akceptoval zmrazení soudcovských platů i v době mnohem menších deficitů státního rozpočtu, než které byly v letech 2020-2023. I při respektu k dosavadní judikatuře Ústavního soudu tak rozhodně nebylo nutné vyhovět návrhu na zrušení napadených ustanovení, o čemž ostatně svědčí aktuální nález sp. zn. Pl. ÚS 4/23, jímž byl zamítnut návrh na zrušení platové restrikce v roce 2021, opírající se v bodě 90 o rozsudky ESLP, které rozumně vyvažovaly pravomoc legislativy rozdělovat veřejné prostředky na straně jedné a soudcovskou nezávislost na straně druhé. Tíživá hospodářská situace státu byla přitom v letech 2021 a 2022 srovnatelná, ne-li v roce 2022 horší.
13. Mimořádně špatný stav státních financí na přelomu let 2021 a 2022 by neměl být zlehčován. Sama důvodová zpráva k zákonu č. 18/2022 Sb. hovoří o narůstajícím zadlužení ČR, o schodku státního rozpočtu k 30. listopadu 2021 ve výši 401 mld. Kč a nutnosti přijímat opatření ke zmírnění negativních dopadů enormního nárůstu cen energií na ohrožené skupiny obyvatel. Zvláště růst státního dluhu v dané době byl alarmující. Zatímco v letech 2012-2019 se pohyboval státní dluh mezi 1,6 a 1,7 biliónu Kč, v roce 2020 už byl 2 bilióny Kč, v roce 2021 téměř 2,5 biliónu Kč, v roce 2022 vystoupal na 2,9 biliónu Kč a v roce 2023 na 3,1 biliónu Kč. Snaha vlády v takové situaci slovy důvodové zprávy "hledat úspory na výdajové straně státního rozpočtu v maximální a nejširší možné míře" je pochopitelná.
14. Argument uvedený v bodě 208, jenž zpochybňuje tíživou finanční situaci státu faktem, že v roce 2022 byl navýšen rozpočet Úřadu vlády z 1,047 mld. Kč na 1,532 mld. Kč, přehlíží, že v roce 2022 se mimořádně zvýšily výdaje Úřadu vlády kvůli předsednictví ČR v Radě EU, kvůli střídání personálu provázejícímu střídání vlád (kumulace odstupného starým úředníkům a platu novým úředníkům), kvůli jmenování tří ministrů bez portfeje, působících právě na Úřadu vlády, pravděpodobně též kvůli nárůstu nákladů kvůli růstu cen energií, atd. Z faktu navýšení rozpočtu Úřadu vlády podle mého názoru rozhodně nevyplývá, že finanční situace státu je méně tíživá.
15. Relevantnější je porovnání platů soudců a platů úředníků. V rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubát a ostatní proti České republice z 22. června 2023, citovaném výše, je uvedeno doporučení Výboru ministrů Rady Evropy CM/Rec(2010)12 ze 17. 11. 2010 o nezávislosti, efektivitě a odpovědnosti soudců, podle kterého by měla být přijata zvláštní zákonná ustanovení sloužící jako záruka proti snižování platů zaměřeného specificky na soudce. Podle tamtéž uvedeného rozsudku Soudního dvora Evropské unie z 27. 2. 2018 ve věci C-64/16, Associaçao Sindical dos Juízes Portugueses v. Tribunal de Contas, jedním z předpokladů nezávislosti soudních orgánů je i přiměřené finanční ohodnocení soudců; to však nevylučuje obecná opatření zaměřená na snížení platů za účelem vyrovnání nadměrného rozpočtového deficitu. Mám tedy za to, že pokud by se prokázalo, že platové restrikce směřují výhradně proti soudcům, ústavní pochybnosti by to vyvolávat mohlo. To se ale neprokázalo. Platové restrikce je totiž nutné vnímat v celkovém kontextu, a nejen podle toho, zda v daný konkrétní posuzovaný moment došlo ke zcela proporcionálním platovým restrikcím ve všech složkách moci. Nález naznačuje, že i kdyby platy soudců rostly každý rok dvojnásobně oproti platu úředníků, bude za protiústavní považováno, když se v jeden konkrétní okamžik platy soudců sníží a platy úředníků nikoli. S tím nesouhlasím.
16. Nález sp. zn. Pl. ÚS 15/22 uvádí v bodech 212-214, 216 a 239 jako důležitý argument, že v době trvající restrikce soudcovských platů došlo nařízením vlády č. 264/2022 Sb. s účinností od 1. 9. 2022 ke zvýšení platových tarifů státních zaměstnanců a zaměstnanců ve veřejných službách a správě o 10 %. Tento argument je ale zavádějící právě proto, že pomíjí časové hledisko. Dlouhodobá tendence totiž jasně ukazuje, že platy soudců rostou rychleji než platy úředníků. Vyplývá to z porovnání platové základny soudců a platu úředníka v nejvyšší třídě s nejdelší praxí podle nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě (viz níže). Jde mi o poměr těchto dvou veličin, o zjištění, jestli jedno roste či klesá oproti druhému. Je jasné, že úředníci mají i odměny (jejich maximální výše je však závislá právě na platovém tarifu, viz § 150 odst. 2 služebního zákona, takže na porovnání růstu platů úředníků a soudců nemají vliv), ale soudci také málokdy berou jen platovou základnu. Uvádím vždy rok, platovou základnu soudců, plat úředníka v nejvyšší třídě s nejdelší praxí a poměr těchto dvou čísel:
2018 - 84234 - 44510 - 1,89
2019 - 91494 - 46740 - 1,96
2020 - 100872 - 49920 - 2,02
2021 - 100872 - 49920 - 2,02
2022 - 100872 - 49920 - 2,02 (do srpna)
2022 - 100872 - 54920 - 1,83 (od září)
2023 - 113709 - 54920 - 2,07
2024 - 113775 - 54920 - 2,07
17. K jedinému výkyvu došlo na šesté řádce - tím, že platy úředníků se zvýšily k 1. 9. 2022, zatímco platy soudců až k 1. 1. 2023, došlo ke chvilkovému snížení toho poměru. Ovšem 1. 1. 2023 se vše vrátilo k rychlejšímu růstu soudcovských platů. A zrovna na tomto chvilkovém výkyvu stojí klíčová argumentace nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/22 v bodech 212-214, 216 a 239. Podle mne to není přesvědčivé.
18. Není dále bez významu, že v časové souvislosti se zmrazením soudcovských platů na začátku roku 2022 vláda nařízením č. 531/2021 Sb. z 29. 12. 2021 vzala zpět navýšení platů úředníků provedené nařízením č. 420/2021 Sb. z 10. 11. 2021, takže zmrazení platů soudců šlo ruku v ruce se zmrazením (dokonce zrušením už schváleného zvýšení) platů úředníků. Platy úředníků zůstaly zmrazené od 1. 1. 2020 až do 31. 8. 2022. Nelze tedy říci, že platová restrikce byla zacílena proti soudní moci.
19. Spíše na okraj uvádím, že v bodech 106 a 107 je problematické bagatelizování politických obtíží spjatých s přechodem od jedné vlády k druhé, na což poznámka o ústavní permanentnosti vlády není přiléhavou odpovědí. Nové vlády se celkem pochopitelně snaží své politické záměry co nejrychleji prosadit, zvláště v situaci, kdy jim s každým měsícem odkladu utíkají ze státní pokladny peníze.
20. V bodech 236 a 242 nepovažuji za vhodné formulace o tom, jak vláda a Parlament těží ze svého protiprávního jednání. Tato optika my (soudci) versus oni (politici) není šťastná, poslanci a ministři nijak ze svého případného protiprávního jednání osobně netěží, jen v poměřování platů soudců a stavu státních financí upřednostnili státní finance.
D. Závěr
21. Shrnuji tedy, že návrh na zrušení příslušných ustanovení měl být podle mého názoru zamítnut. Nejednotná a nepřesvědčivá judikatura Ústavního soudu jde v otázce platů soudců v některých aspektech daleko nad rámec toho, co lze z Ústavy korektně dovodit, a nálezy sp. zn. Pl. ÚS 15/22 a Pl. ÚS 5/24 tento rozpor mezi Ústavou a judikaturou Ústavního soudu dále prohlubují.
V Brně dne 15. května 2024
Jan Wintr
Josef Fiala
Odlišné stanovisko soudce Pavla Šámala k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/22
1. Podle § 14 zákona o Ústavním soudu uplatňuji odlišné stanovisko k odůvodnění nálezu.
2. S většinou pléna souhlasím, pokud jde o výroky I. až III. nálezu a jejich odůvodnění, zejména jde-li o uplatnění obecných přístupů a východisek, ze kterých nález na základě judikatury Ústavního soudu vychází. Nemám žádných připomínek ani k odůvodnění týkajícímu se průběhu legislativního procesu (část VIII.1), zkrácení projednání za stavu legislativní nouze (část VIII.2) a neprojednání návrhu s mocí soudní (část VIII.3). Souhlasím v zásadě i s odůvodněním věcného přezkumu napadených ustanovení (část IX.), zejména s částmi IX.1.b) o určování soudcovských platů (tzv. platový automat), IX.1.c), IX.1.d), IX.1.e) a s celkovým posouzením věci (část IX.2), z něhož vyplývá závěr, že platová restrikce je neústavní, neboť napadená ustanovení jsou v rozporu s čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy (nezávislost soudní moci) ve spojení s čl. 2 odst. 1 Ústavy (dělba moci), a proto musí být zrušena (viz body 217 a 218 nálezu).
3. K odůvodnění věcného přezkumu (část IX.) však musím konstatovat, že většina nezvážila zejména při celkovém posouzení též další nutná hlediska, na která jsem upozornil již při projednávání tohoto nálezu a ve svém odlišném stanovisku k nálezu ze dne 17. 1. 2024 sp. zn. Pl. ÚS 30/23, a to ochranu legitimního očekávání a princip ochrany nabytých práv. Většina totiž tyto důležité otázky neřeší, ač mají podstatný význam nejen pro věcný přezkum napadených ustanovení (z hlediska jeho podpory), ale také pro posouzení časových účinků nálezu a zejména pro závěr většiny, že tento nález nezakládá nárok na zpětné dorovnání platů, s čímž nemohu souhlasit (viz níže).
4. Většina pléna se zde nijak nevypořádala s ochranou nabytých práv soudců a jejich legitimního očekávání. V tomto směru je podstatným okamžik vyplacení mzdy za měsíc leden 2022, neboť splněním zákonných podmínek pro výplatu platů za leden souvisí podle mého názoru s otázkou ochrany nabytých práv (viz Knapp, V. Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1996, s. 209). Platová základna pro soudkyně a soudce v roce 2022 měla podle původních zákonných pravidel činit 106 986 Kč. Z takto určené platové základny se ale vycházelo jen při výpočtu platů za leden 2022. Napadená ustanovení totiž pro období února až prosince 2022 stanovila, že platová základna pro soudkyně a soudce činí 100 872 Kč, tedy nižší částku, platnou již v letech 2020 a 2021, a použití původně určené platové základny vyloučila. Soudcovské platy se tedy sice v lednu 2022 zvýšily, ale od února do prosince 2022 se uplatněním napadených ustanovení vrátily zpět na předchozí úroveň. Podle navrhovatele a obvodního soudu napadená ustanovení soudcovské platy nezmrazila, nýbrž nepřípustně snížila. K restrikci soudcovských platů navíc bylo přistoupeno, ačkoliv platy ve sféře moci výkonné v některých případech naopak rostly. Omezovány nebyly ani odměny udělované nejvyšším státním úředníkům. Nadto byl významně navýšen například i rozpočet Úřadu vlády (viz body 208, 209 a 212 až 214 nálezu).
5. Princip ochrany nabytých práv (iura quaesita), který jednak - podobně jako zákaz retroaktivity - nepřipouští změnu minulého právního účinku (subjektivního práva) ex tunc, jednak pro budoucnost uchovává jednou založené subjektivní právo. Lze se ztotožnit s tím, že problematika nabytých práv se překrývá s problematikou zpětného působení právních norem anebo s ní úzce souvisí v tom smyslu, že zde obdobným způsobem působí princip důvěry jednotlivce v právo. Klíčovou hodnotou je tu stabilita práva. Jak jsem již uvedl ve svém odlišném stanovisku k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 30/23 (valorizace důchodů), tato stabilita se u práva na opakující se plnění (zde v podobě platu soudkyň a soudců) projevuje specifickým způsobem. Takové právo totiž lze na straně jedné do budoucna měnit, na straně druhé může za určitých okolností i taková změna představovat z hlediska časového nepřípustný zásah a může mít podle mého názoru vliv za situace, kdy takovou změnu shledá Ústavní soud protiústavní, na posouzení, zda má či nemá dojít k zpětnému doplacení (dorovnání) platů, jako tomu bylo v posuzovaném případě, byť souhlasím s tím, že obecně platí, že je třeba tuto okolnost vážit i ve vztahu k období, kterého se dorovnání platů týkalo, v jaké situaci byla platová restrikce přijata, a to včetně ekonomické situace státu (viz body 216 ve spojení s 222 až 225 nálezu). Její výjimečnost by však měla být shledána na základě seriózně zpracované ekonomické analýzy, nikoli jen na základě neodůvodněných předpokladů. Nezvažovala-li většina tedy v této souvislosti i princip ochrany nabytých práv, dopustila se zkreslení v neprospěch soudkyň a soudců. Řada argumentů svědčících ve prospěch důvěry jednotlivců v právo nebyla ani vyslyšena, natož logicky vypořádána v jejich podstatě. To znovu považuji za zásadní nedostatek přijatého nálezu, který snižuje jeho legitimitu, a to i jde-li o zpětné nedorovnání platů.
6. Většina pléna se v bodech 153 a násl. zabývá určováním soudcovských platů na základě tzv. platového automatu a trvalými nebo dočasnými restrikcemi soudcovských platů, přičemž předmětné snížení platů za rok 2022 označila za dočasnou restrikci soudcovských platů a uvedla, že "(s)oudcovské platy nejsou nedotknutelné" (s čímž mimochodem souhlasím), přičemž Ústavní soud již v předchozí judikatuře proto připouštěl a připouští, že výjimečné okolnosti, jako je tíživá finanční situace státu, mohou být důvodem pro dočasné restrikce (nález sp. zn. Pl. ÚS 16/11 - v tomto případě se doplácelo; nález sp. zn. Pl. ÚS 28/13, body 58 a 76, dále body 89 až 95 - zde se nedoplácelo, ale Ústavní soud mimo ekonomické krize konstatoval, že zpětné doplacení těchto částek by znamenalo významný a zejména též nepředvídaný zásah do státního rozpočtu, což v posuzované věci neshledal - viz bod 206 až 210 nynějšího nálezu).
7. "Výjimečná okolnost" není totéž jako "mimořádná okolnost", jejíž existence je jednou ze zákonných podmínek vyhlášení stavu legislativní nouze. Výjimečná okolnost totiž nemusí být překvapivá a obtížně předvídatelná. Může jít například o výskyt závažné, ale předvídatelné krize, či o dlouhotrvající a prohlubující se krizi. Výjimečná okolnost musí být takové povahy, že uplatnění platového automatu na ni není dostatečnou odpovědí. Nemůže tedy jít například o pouhý cyklický propad v ekonomickém vývoji, neboť ten by se - se stanovenou prodlevou - propsal do výše soudcovských platů. Dočasné restrikce tedy musí být odůvodněny významnou krizí - například (náležitě doloženou) zásadně zhoršenou nebo dlouhodobě se zhoršující situací v ekonomice společnosti, která se odrazí neočekávaně v úrovni mzdové či platové hladiny v národním hospodářství tak, že ani zákonem stanovený "automat" by takovou situaci nemohl v platech soudců dostatečně korigovat (viz body 176 a 177). Také na základě těchto úvah dospěla většina k závěru (včetně mne), že došlo k porušení čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy (nezávislost soudní moci) ve spojení s čl. 2 odst. 1 Ústavy (dělba moci), a proto nyní napadená ustanovení, respektive jejich část, zrušil.
8. Tyto úvahy však již většina náležitě nepromítla do časových účinků nálezu, když dospěla k závěru, že jsou dány výjimečné okolnosti, pro které nynější nález nezakládá nárok na zpětné dorovnání platů, neboť zdůraznila především okolnosti týkající se období následujícího po restrikci, což sice není zásadně vyloučeno, ale musí to být okolnosti zcela mimořádné, aby takový závěr odůvodnily. Přitom svůj závěr odůvodnila velmi stručně a v podstatě jen lapidárním konstatováním, že a) jedenáctiměsíční platová restrikce nebyla natolik intenzivní, aby bezpodmínečně vyžadovala zpětnou nápravu (bod 230), b) období od února do prosince 2022 bylo poznamenáno zhoršující se ekonomickou situací, přičemž prohlubující se energetická krize v závěru roku vedla k přijetí mimořádných opatření v podobě úsporných tarifů, c) došlo k invazi Ruské federace na Ukrajinu v únoru 2022, která vyvolala i krizi humanitární a podle většiny nepochybně vyvolala mimořádné požadavky na výdajovou stránku státního rozpočtu (bod 232), d) v předešlém období, tedy v době krize související s pandemií COVID-19, soudcovský stav nebyl vystavený riziku propuštění či významnému snižování platu (bod 234), aniž by většina tyto důvody jakkoli rozvedla. Za této situace jde podle mého názoru o náležitě neodůvodněný tzv. Koperníkovský obrat (viz Kant, I. Kritika čistého rozumu. Praha: OIKOYMENH, 2001; Kuhn, T. S. Die kopernikanische Revolution. Braunschweigh: Vieweg &Sohn, 1981; Piaget, J. Psychologie inteligence. Praha: SPN 1970; Stracke, Ch. M. Integrierte Qualitaets- und Kompetenzentwicklung. [s.l.]: Lulu.com, 2014).
9. K uvedeným důvodům nemohu nepoznamenat, že pod bodem a) se hodnotí jen intenzita a délka jedenáctiměsíční restrikce, ale již vůbec se v této souvislosti nekonstatuje, že šlo o opakovanou restrikci, když ohledně restrikce v období roku 2021, Ústavní soud rozhodl zamítavým nálezem z téhož dne sp. zn. Pl. ÚS 4/23, se kterým jsem souhlasil a hlasoval jsem pro něj. Nehodnotí se ani další předchozí restrikce, o nichž Ústavní soud opakovaně mnohokrát rozhodoval, jak to vyplývá z celého odůvodnění nálezu, ale ani následná restrikce, o níž rozhodoval Ústavní soud také nálezem z téhož dne sp. zn. Pl. ÚS 5/24, kde rovněž návrhu vyhověl, napadená ustanovení zrušil a dokonce rozhodl o doplacení platů (body 152 až 164 tohoto nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/24), přitom válka na Ukrajině, která podle mého názoru je mimořádnou válečnou a humanitární odsouzeníhodnou událostí, stále trvá a důsledky jsou do značné míry stále stejné [viz odůvodnění pod bodem c) shora]. Energetická krize [viz bod b) shora] sice byla, ale je otázkou do jaké míry se na ní podílela předchozí politika vlády a zda zvolená řešení byla vhodná, včasná a dostatečně účinná. K tomu je třeba poznamenat, že Ústavní soud neměl ani nemá žádnou ekonomickou analýzu, která by důsledky a dopady energetické krize či výdajů v souvislosti s invazí Ruské federace na Ukrajinu na státní rozpočet analyzovala, což měla udělat vláda nejpozději ve svém vyjádření k projednávanému návrhu, nicméně tak nepostupovala. Také tím je doložen tzv. koperníkovský obrat, když na jedné straně většina vyžaduje provedení ekonomické analýzy vládou pro přijetí i dočasné restrikce platů soudců a spatřuje v tom jeden z důvodů neústavnosti platové restrikce (viz body 172, 182, 215 a 217 nálezu), ale sama činí obdobné závěry z hlediska nedoplacení platů rovněž bez takové ekonomické analýzy, resp. aniž by poukázala na jiné nezpochybnitelné zdroje, z nichž její závěry vyplývají. Poslední důvod, že v předešlém období, tedy v době krize související s pandemií COVID-19, soudcovský stav nebyl vystavený riziku propouštění či významnému snižování platu, je sám o sobě problematický, neboť mně není jasné, jak souvisí s výší platu soudkyň a soudců na základě platového automatu, resp. doplacení neústavního snížení. Ústavní soud neměl a nemá žádné údaje, zda k nějakému "propouštění v souvislosti s pandemií COVID-19" vůbec došlo, příp. v jaké rozsahu, když nezaměstnanost v České republice byla a je ve srovnání s ostatními státy Evropské unie velmi nízká a ani z veřejných zdrojů jsem nezaznamenal, že by v rozhodném období došlo k nějakému jejímu podstatnějšímu zvýšení. Pokud pak jde o "riziko snížení platu", pak nelze přehlédnout, že k restrikci platu soudců v rozhodném období i následně došlo, vždyť o tom se právě v tomto nálezu i v týž den přijatém zamítavém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/23 a vyhovujícím nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/24 rozhodovalo. Nadto při nedorovnání platů (na rozdíl od závěru o neústavnosti zrušovaných ustanovení) většina ani nezohlednila, že 1. i přes všechny uvedené okolnosti docházelo k navyšování platů a zvýšenému odměňování vysoce postavených úředníků (body 209, 211, 212 až 214) a 2. zde došlo k porušení povinnosti návrh restrikce předem projednat se soudní mocí (body 122 až 139, 215). Což jsou okolnosti, které naopak by měly odůvodnit přísnější postoj.
10. Ze všech uvedených důvodů jsem proto přesvědčen, že většina pléna dostatečně nezvážila všechny mnou shora uvedené principy a okolnosti ve světle toho, že dorovnání platů by v posuzované věci nepředstavovalo významný a nepředvídatelný zásah do státního rozpočtu, byť si současně jsem vědom, že v období února až prosince 2022 čelila Česká republika řadě shora zmíněných výzev, které spočívaly zejména v určitém, byť vládou náležitě nedoloženém, zhoršení ekonomické situace, prohlubování energetické krize a v nesporné humanitární krizi spojené s invazí Ruské federace na Ukrajinu v únoru 2022. Podle mého názoru však ani na základě těchto okolností nelze připustit, aby vláda a Parlament mohly těžit z restrikce, kterou přijaly ve vědomém rozporu s ústavním pořádkem. Prostor pro méně přísný či smířlivý postoj byl nálezy sp. zn. Pl. ÚS 28/13 a sp. zn. Pl. ÚS 20/15 již vyčerpán. Nelze navíc odhlédnout od toho, že soudkyně a soudci se v minulosti dohodli s vládou a vzdali se platových nároků za léta 2011 až 2014. Tyto dohody se opíraly o předpoklad, že v budoucnu již k dalším neústavním restrikcím nebude docházet. V posuzované věci a nejen v této věci (viz sp. zn. Pl. ÚS 5/2024) k ní ale opět došlo. K tomu považuji za nutné ještě zdůraznit, že jedině vědomí, že se protiústavně zavedené restrikce nemohou ekonomicky vyplatit, sníží riziko jejich budoucího opakování.
V Brně dne 24. května 2024
Pavel Šámal
Odlišné stanovisko soudce Jana Svatoně k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/22
1. Ve smyslu § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podávám odlišné stanovisko k odůvodnění nálezu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 15/22.
A. Připojení k odlišnému stanovisku soudce Pavla Šámala
2. V prvé řadě uvádím, že se připojuji k věcnému rozboru a argumentaci učiněné vůči odůvodnění citovaného nálezu v odlišném stanovisku soudce Pavla Šámala v bodě 3. až v bodě 10.
B. Výhrady ke zkrácenému projednání za stavu legislativní nouze (část VIII.2 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/22)
3. V této souvislosti musím připomenout vlastní odlišné stanovisko k nálezu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 30/23 (valorizace důchodů), ve kterém jsem se v části nazvané "K otázce ústavnosti legislativního procesu" zřetelně vyjádřil tak, že nebyly naplněny podmínky projednání napadených zákonů ve stavu legislativní nouze a dále také k tomu, zda (obecně vzato) určitá diskuse nad návrhem zákona jak na půdě Parlamentu, tak na veřejnosti může zhojit postup zákonodárce, který by byl v rozporu se zákonem stanovenými předpoklady a podmínkami pro projednání návrhu zákona za stavu legislativní nouze ve zkráceném jednání. Demokratický proces projednávání a schvalování návrhů zákonů, který je ústavně chráněnou hodnotou per se, lze (je nutné) ztotožnit se "standardním" legislativním procesem, a odchylky od něho se považují za nutnost aplikovanou v mimořádných situacích (především bod 15. mého odlišného stanoviska k nálezu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 30/23). Tedy stále mám za to, že za situace, kdy Poslanecká sněmovna projednává návrh zákona za stavu legislativní nouze ve zkráceném jednání, ačkoliv k tomu nejsou splněny zákonné podmínky (a legislativní proces je tak zatížen vadou), dosahují tyto procedurální vady takové ústavněprávní intenzity odůvodňující zrušení napadeného zákona z důvodu jeho protiústavnosti. V odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/22 však většina tento názor nesdílí a za ústavně dostatečný (za ústavně konformní) považuje dostatečný prostor pro zkrácené projednání návrhu zákona, který nevede k žádnému zásadnímu omezení debaty v Poslanecké sněmovně a není ani příliš zásadním způsobem omezena veřejná debata (srov. body 112. až 117.).
V Brně dne 27. května 2024
Jan Svatoň