{"html": "<div class=\"pre\">\n Soudní dvůr měl totiž v rozsudku L’Oréal a další, který se týkal provozovatele tržiště (\n 87\n ), za to, že pouhá skutečnost, že provozovatel on-line tržiště ukládá na svůj server nabídky k prodeji, stanoví podmínky poskytování své služby, dostává za tuto službu úplatu a zákazníkům poskytuje informace obecné povahy, nemůže mít za následek, že se na něj nebudou vztahovat výjimky v oblasti odpovědnosti stanovené ve směrnici 2000/31. Pokud tento provozovatel naproti tomu poskytoval pomoc, která spočívala zejména v optimalizaci prezentace dotčených nabídek k prodeji nebo propagaci těchto nabídek, je třeba mít za to, že nezaujímal neutrální postavení ve vztahu mezi dotčeným zákazníkem-prodávajícím a potenciálními kupujícími, ale hrál aktivní roli takové povahy, že by bylo možné konstatovat, že tato data týkající se těchto nabídek zná nebo kontroluje.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 229.\n\n \n \n Skutečnost, že poskytovatel vytvoří strukturu celkového zobrazení informací ukládaných na žádost uživatelů, tak předně neznamená, že zná nebo kontroluje obsah těchto informací. Skutečnost, že provozovatel služby podpory řízení nebo navigace prostřednictvím geolokace předem určí kategorie dopravních událostí, které si uživatelé mohou zvolit pro oznámení události, tudíž neznamená, že tento provozovatel hraje aktivní roli takové povahy, že by bylo možné konstatovat, že údaje související s tímto oznámením zná nebo kontroluje. Rozhodnutí o přiřazení oznámení k určité kategorii totiž přijímá uživatel služby a jím provedená volba nemusí správně odrážet aktuální dopravní podmínky.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 230.\n\n \n \n Poté je prvotní oznámení dopravní události okamžitě a automaticky šířeno všem uživatelům. V této fázi provozovatel služby neověřuje pravdivost tohoto oznámení a jeho šíření nevyžaduje žádné kroky z jeho strany.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 231.\n\n \n \n Cílená analýza původních oznámení však poskytuje neúplný obraz dotčené služby. Informace poskytované uživateli totiž nejsou šířeny jako takové, ale jsou algoritmicky zpracovávány, aby poskytly jedinečný obraz, který zobrazuje dopravní podmínky v dané oblasti (\n 88\n ).\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 232.\n\n \n \n Vyvstává tedy následující otázka: plní provozovatel elektronické služby podpory řízení nebo navigace prostřednictvím geolokace aktivní úlohu takové povahy, že mu umožňuje, aby znal nebo kontroloval obsah zpráv, když zavedl algoritmus pro automatizované řízení oznámení, který zajišťuje jejich vzájemné provázání, takže zobrazování všech těchto oznámení v rámci jeho služby závisí na fungování tohoto algoritmu? Bez ohledu na obsah zpráv a údajů, které každý uživatel služby sděluje jednotlivě, je totiž konečný výsledek všech těchto sdělení, přístupný všem uživatelům, určen pomocí algoritmu, který seskupuje oznámení nebo je odstraňuje.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 233.\n\n \n \n Společnost Coyote System tvrdí, že provozovatel elektronické služby podpory řízení nebo navigace prostřednictvím geolokace nemá kontrolu nad oznámeními od uživatelů této služby: tato oznámení jsou neprodleně a automaticky šířena všem uživatelům služby bez jakéhokoli zásahu provozovatele. Případné změny zaznamenaných oznámení, včetně jejich výmazu, provádějí ostatní uživatelé. V důsledku toho, slovy použitými touto společností, uživatelé služby „vytvářejí, klasifikují, mění a odstraňují oznámení od začátku do konce“.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 234.\n\n \n \n V tomto ohledu měl generální advokát Poiares Maduro ve svém stanovisku ve věcech Google France a Google (\n 89\n ) za to, že provozovatel vyhledávače Google zůstává neutrální ve vztahu k informacím, které hostuje, neboť výsledky vyhledávání prováděného jeho uživateli jsou výsledkem automatických algoritmů, které používají objektivní kritéria za účelem zobrazování stránek, které mohou odpovídat zájmu uživatele internetu. Podle generálního advokáta zobrazení těchto stránek a pořadí, v jakém jsou uspořádány, závisí na jejich relevanci vzhledem k zadaným klíčovým slovům, a nikoliv na zájmu společnosti Google o konkrétní internetovou stránku nebo na vztahu k takové stránce. V rozsudku Google France a Google (\n 90\n ) Soudní dvůr toto kritérium výslovně nepřevzal a zaměřil se na čistě technickou, automatickou a pasivní povahu činnosti dotčeného provozovatele. Soudní dvůr zejména uvedl, že shoda mezi zvoleným klíčovým slovem a vyhledávaným výrazem zadaným uživatelem internetu sama o sobě nestačí k tomu, aby bylo možné mít za to, že společnost Google zná nebo kontroluje údaje, které do jejího systému zadali inzerenti a které byly uloženy do paměti na její server.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 235.\n\n \n \n Nedávno generální advokát H. Saugmandsgaard Øe ve svém stanovisku ve věcech YouTube a Cyando (\n 91\n ) zdůraznil, že algoritmus zavedený za účelem zajištění určitých funkcí platformy pro sdílení videí, a sice funkcí vyhledávání, indexace a doporučení vyhledávání, provádí čistě technické a automatické zpracování informací uložených provozovatelem této platformy, takže provozovatel této platformy kontroluje nikoli obsah uložených informací, ale podmínky jejich zobrazení.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 236.\n\n \n \n Kromě toho v rozsudku YouTube a Cyando (\n 92\n ) Soudní dvůr, pokud jde o jednu z podmínek, na kterou čl. 14 odst. 1 směrnice 2000/31 váže zproštění odpovědnosti poskytovatele zprostředkovatelských služeb, uvedl, že skutečnost, že provozovatel platformy pro sdílení obsahů on-line provádí automatizovanou indexaci obsahů nahraných na tuto platformu, že uvedená platforma zahrnuje funkci vyhledávání a doporučuje videa v závislosti na profilu nebo preferencích uživatelů, nemůže postačovat k tomu, aby bylo možné mít za to, že tato podmínka není splněna. Jak jsem uvedl ve svém stanovisku ve věci Russmedia Digital a Inform Media Press (\n 93\n ), ani tato okolnost nemůže a fortiori zbavit takového provozovatele možnosti dovolávat se zproštění odpovědnosti stanoveného v tomto ustanovení. Otázka, zda jsou splněny podmínky pro zproštění odpovědnosti stanovené v čl. 14 odst. 1 písm. a) a b) směrnice 2000/31, vyvstává pouze tehdy, pokud lze dotčeného poskytovatele služeb označit za „poskytovatele hostingu, který zastává neutrální úlohu“ ve vztahu k informacím, které ukládá, a může se a priori dovolávat tohoto zproštění odpovědnosti.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 237.\n\n \n \n Z toho vyvozuji, že poskytovatel nemůže ztratit své postavení poskytovatele hostingu pouze z toho důvodu, že používá algoritmus, který provádí automatizovanou indexaci obsahu poskytovaného uživateli a doporučuje jim obsah, který by je mohl zajímat, aniž by však vymazal nebo skryl jiný obsah.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 238.\n\n \n \n Algoritmické zpracování informací poskytovaných uživateli však může spočívat nikoliv ve vypouštění obsahu, ale ve vytvoření nového souboru informací, v němž již nejsou informace poskytované uživateli rozpoznatelné. Tak je tomu zejména v případě, kdy je cílem dotčené služby poskytnout, jako je tomu v projednávané věci, co nejpřesnější obraz o části reality. V takovém případě může provozovatel této služby hrát roli, která mu dává přinejmenším kontrolu nad informacemi poskytovanými uživateli. Pokud totiž provozovatel určí programováním svého algoritmu úroveň relevance jakékoliv informace poskytnuté jeho uživateli na základě kritérií, která podle něj umožňují prokázat přesné vyobrazení dopravních podmínek, je třeba mít za to, že takovou kontrolu vykonává. Provozovatel přitom určí množství a „kvalitu“ informací nezbytných k potvrzení nebo vymazání informace ze systému. Kromě toho se tato kritéria mohou týkat nejen pouhého množství shodujících se nebo rozdílných informací o dané dopravní události, ale mimo jiné i posouzení spolehlivosti uživatele a informací, které poskytuje.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 239.\n\n \n \n Ačkoli se tedy algoritmus používaný provozovatelem elektronické služby podpory řízení nebo navigace prostřednictvím geolokace zaměřuje na informace předávané všemi jeho uživateli, jeho programování spadá do působnosti tohoto provozovatele a umožňuje mu vykonávat kontrolu nad přenášenými nebo ukládanými informacemi. Uvedený provozovatel se tedy nemůže dovolávat čl. 14 odst. 1 směrnice 2000/31.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 240.\n\n \n \n S ohledem na můj závěr vycházející z analýzy článku 14 směrnice 2000/31 a na skutečnost, že se článek 15 této směrnice použije pouze na poskytování služeb uvedených zejména v tomto prvním ustanovení, je třeba mít za to, že toto druhé ustanovení není relevantní v rámci přezkumu souladu dotčeného zákazu dalšího šíření s uvedenou směrnicí. Pro úplnost přesto přistoupím k posouzení třetí otázky pro případ, že by se Soudní dvůr neztotožnil s mou analýzou týkající se článku 14 této směrnice.\n\n \n \n\n \n \n \n c)\n  \n K článku 15 směrnice 2000/31\n \n \n\n \n \n \n \n \n 241.\n\n \n \n Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda článek 15 směrnice 2000/31 brání tomu, aby byla provozovatelům elektronické služby podpory řízení nebo navigace prostřednictvím geolokace uložena povinnost dále nešířit v rámci této služby jednorázově určité kategorie zpráv nebo údajů, aniž by se provozovatel musel seznámit s jejich obsahem.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 242.\n\n \n \n Za účelem odpovědi na tuto otázku je třeba určit, zda zákaz dalšího šíření sdělený provozovateli ukládá tomuto provozovateli povinnosti, které jsou omezeny na konkrétní případ. Článek 15 odst. 1 směrnice 2000/31 členským státům zakazuje uložit poskytovatelům hostingu obecnou povinnost dohlížet na jimi přenášené nebo ukládané informace nebo obecnou povinnost aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní činnost, takový zákaz se – jak vyplývá z bodu 47 odůvodnění této směrnice – netýká povinnosti dohledu „ve zvláštních případech“.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 243.\n\n \n \n V tomto ohledu Soudní dvůr několikrát rozhodl, že opatření spočívající v tom, že je poskytovateli uloženo, aby výlučně na vlastní náklady zavedl systémy filtrování zahrnující obecný a trvalý dohled za účelem předcházení jakémukoliv budoucímu porušování práv duševního vlastnictví, jsou neslučitelná s čl. 15 odst. 1 směrnice 2000/31 (\n 94\n ). Z toho vyplývá, že povinnost dohledu nad jakýmkoli budoucím porušením dané kategorie práv se nijak neomezuje na zvláštní případ ve smyslu zamýšleném unijním normotvůrcem v bodě 47 odůvodnění této směrnice.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 244.\n\n \n \n Naproti tomu, jak jsem uvedl ve svém stanovisku ve věci Glawischnig-Piesczek (\n 95\n ), Soudní dvůr měl v rozsudku L’Oréal a další (\n 96\n ) za to, že poskytovatel hostingu může být nucen přijmout opatření, která přispívají zejména k předcházení dalšímu porušování stejného druhu týmž příjemcem. Z toho jsem vyvodil, že k tomu, aby nedošlo k uložení obecné povinnosti, musí povinnost dohledu splňovat další požadavky, a sice, musí se vztahovat na porušení stejné povahy stejných práv stejného uživatele (\n 97\n ). Povinnost dohledu týkající se zvláštního případu musí být tedy omezena zejména s ohledem na informace, které musí provozovatel identifikovat a následně odstranit nebo ke kterým musí znemožnit přístup.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 245.\n\n \n \n V tomto duchu Soudní dvůr v rozsudku Glawischnig-Piesczek (\n 98\n ) rozhodl, že příkaz určený poskytovateli služby informační společnosti, aby odstranil konkrétní části obsahu, který ukládá jakožto poskytovatel hostingu a který obsahuje zprávy totožné nebo podobné těm, které vnitrostátní soud prohlásil za urážlivé vůči uživateli, se týká zvláštního případu. Soudní dvůr zdůraznil, že tento příkaz neukládá poskytovateli hostingu povinnost provést nezávislé posouzení ukládaného obsahu (\n 99\n ). Soudní dvůr měl za to, že tento poskytovatel hostingu může prostřednictvím automatizovaného vyhledávání pouze ověřit, zda jsou v obsahu prvky uvedené v příkazu, aniž by musel sám zkoumat, zda je tento obsah urážlivý, pokud tato podmínka není splněna.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 246.\n\n \n \n Kromě toho jsem zmínil v mém stanovisku ve věci Mc Fadden (\n 100\n ), která se týkala poskytovatele přístupu ke komunikační síti ve smyslu článku 12 směrnice 2000/31, v níž jsem vycházel z přípravných prací na této směrnici, že k tomu, aby povinnost mohla být považována za použitelnou ve zvláštním případě, musí být omezena s ohledem na trvání dohledu. Požadavek na časové omezení povinnosti dohledu se opakuje v několika rozsudcích (\n 101\n ) a Soudní dvůr podle všeho tento výklad potvrdil v rozsudku YouTube a Cyando (\n 102\n ), když uvedl, že článek 15 této směrnice brání tomu, aby byl poskytovateli hostingových služeb uložen obecný a trvalý dohled.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 247.\n\n \n \n Podotýkám, že všechny prvky, které vymezují rámec povinnosti dohledu, jsou vzájemně závislé. K odpovědi na otázku, zda příkaz dodržuje zákaz stanovený v článku 15 směrnice 2000/31, je tak třeba posoudit tyto prvky jako celek.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 248.\n\n \n \n Právě ve světle těchto úvah je třeba určit, zda provozovatel k tomu, aby vyhověl dotčenému zákazu dalšího šíření, musí provádět dostatečně cílený dohled do té míry, že se omezí pouze na zvláštní případ.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 249.\n\n \n \n V tomto ohledu připomínám, že podle francouzského práva je rozhodnutí o zákazu vydáváno pro každou kontrolu, kterou si příslušný orgán přeje vyjmout z elektronické služby podpory řízení nebo navigace prostřednictvím geolokace. Kromě toho je povinnost uložená provozovateli prostřednictvím zákazu dalšího šíření časově omezená. Z článku L 130–11 zákona o silničním provozu totiž vyplývá, že maximální doba trvání zákazu je určena povahou dotyčné silniční kontroly a v žádném případě nesmí překročit dvanáct hodin. Stejně tak se podle tohoto ustanovení rozloha oblasti podléhající zákazu liší podle toho, zda se jedná o zastavěné území, či nikoli, takže povinnost provozovatele podléhá i prostorovému omezení.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 250.\n\n \n \n Za účelem dosažení souladu se zákazem dalšího šíření je tak provozovatel povinen nepředávat informace, které se týkají přesně vymezené silniční kontroly. Nemusí provádět samostatné posouzení všech ukládaných informací, ale za účelem určení těch, na které se tento zákaz vztahuje, je na něm, aby uplatnil kritéria upřesněná v rozhodnutí o zákazu, která věcně, časově a prostorově omezují rozsah uvedeného zákazu.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 251.\n\n \n \n Z těchto úvah vyplývá, že s výhradou ověření, které musí případně provést vnitrostátní soud, dotčený zákaz dalšího šíření nevede k povinnostem, které jdou nad rámec povinností týkajících se zvláštního případu.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 252.\n\n \n \n Tato úvaha není zpochybněna tvrzeními společnosti Coyote System, podle kterých na rozdíl od toho, co uvedl vnitrostátní soud, zákaz dalšího šíření de facto nutí provozovatele seznámit se se zprávami předávanými uživateli, určit, zda jejich obsah spadá do působnosti výjimky stanovené v čl. L. 130–11 odst. II zákona o silničním provozu (\n 103\n ), a vybrat ty z nich, které mohou být dále šířeny ostatním uživatelům komunity.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 253.\n\n \n \n Společnost Coyote Systém totiž zpochybňuje posouzení předkládajícího soudu, aniž však vysvětluje, proč nelze filtrování provádět automaticky, a bez toho, aby provozovatel předtím analyzoval obsah zpráv, podobně jako v případě řešení uvedeného v rozsudku Glawischnig-Piesczek (\n 104\n ). Jak jsem uvedl (\n 105\n ), článek 15 směrnice 2000/31 nebrání jakékoli povinnosti odhalování nebo filtrování. Toto ustanovení naproti tomu zakazuje jakoukoli formu obecného dohledu, aniž zpochybňuje povinnost v této oblasti týkající se zvláštního případu.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 254.\n\n \n \n S ohledem na všechny tyto okolnosti je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že článek 15 směrnice 2000/31 nebrání tomu, aby byla provozovatelům elektronické služby podpory řízení nebo navigace prostřednictvím geolokace uložena povinnost dále nešířit v rámci této služby určité kategorie zpráv nebo údajů, pokud za účelem identifikace zpráv nebo údajů, na které se tento zákaz vztahuje, tito provozovatelé nejsou povinni samostatně posuzovat všechny uchovávané informace, ale musí naproti tomu uplatňovat kritéria upřesněná v rozhodnutí o zákazu, která věcně, časově a prostorově omezují rozsah uvedeného zákazu.\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 255.\n\n \n \n Aniž jsou dotčeny výše uvedené doplňující poznámky týkající se výkladu článku 15 směrnice 2000/31, trvám na stanovisku, které jsem uvedl v bodě 240 tohoto stanoviska, podle kterého toto ustanovení není relevantní pro posouzení souladu dotčeného zákazu dalšího šíření s uvedenou směrnicí.\n\n \n \n\n \n \n VI. Závěry\n \n\n \n \n \n \n \n 256.\n\n \n \n Vzhledem k výše uvedeným úvahám navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Conseil d‘État (Státní rada, Francie) následovně:\n\n „ve věci C‑188/24:\n\n \n \n \n \n \n 1)\n\n \n \n koordinovaná oblast, jak je definována v čl. 2 písm. h) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu, zahrnuje povinnost vysílatelů on-line komunikačních služeb zavést technická opatření určená k zabránění možnosti přístupu nezletilých k pornografickému obsahu bez ohledu na okolnost, že se tato povinnost netýká žádné z oblastí upravených harmonizačními ustanoveními kapitol II a III této směrnice;\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 2)\n\n \n \n povinnost zavést technická opatření určená k zabránění nezletilým v možnosti přístupu k pornografickému obsahu nemůže být vyloučena z koordinované oblasti ve smyslu čl. 2 písm. h) uvedené směrnice pouze z toho důvodu, že tato povinnost je logickým následkem obecných a abstraktních ustanovení trestního práva, která označují určitá jednání za trestný čin, který může být stíhán, a která se použijí bez rozdílu na všechny fyzické i právnické osoby;\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 3)\n\n \n \n skutečnost, že přijetí individuálních opatření týkajících se určité služby nemůže zajistit ochranu základních práv zaručených v článcích 1 a 24 Listiny, jakož i v článku 8 EÚLP, neumožňuje odchýlit se od mechanismu zavedeného v článku 3 téže směrnice za účelem uplatnění povinnosti vyplývající z obecných a abstraktních ustanovení na určitou kategorii poskytovatelů služeb;\n\n \n \n\n \n ve věci C‑190/24:\n\n \n \n \n \n \n 1)\n\n \n \n koordinovaná oblast, jak je definována v čl. 2 písm. h) směrnice 2000/31, zahrnuje zákaz uložený provozovatelům elektronické služby podpory řízení nebo navigace prostřednictvím geolokace dále šířit prostřednictvím této služby jakoukoli zprávu nebo údaj od uživatelů, které mohou ostatním uživatelům umožnit vyhnout se silničním kontrolám, bez ohledu na okolnost, že se tento zákaz netýká žádné z oblastí upravených harmonizačními ustanoveními kapitol II a III této směrnice;\n\n \n \n\n \n \n \n \n \n \n 2)\n\n \n \n článek 3 směrnice 2000/31 nebrání zákazu přenosu zpráv a údajů od uživatelů služby podpory řízení nebo navigace prostřednictvím geolokace, který členský stát určení těchto služeb hodlá uložit i provozovatelům těchto služeb usazeným v jiných členských státech, pokud tento zákaz splňuje podmínky stanovené v čl. 3 odst. 4 nebo případně v čl. 3 odst. 5 téže směrnice.“\n\n \n \n\n \n \n \n\n \n \n (\n 1\n ) – Původní jazyk: francouzština.\n\n (\n 2\n ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“) (Úř. věst. 2000, L 178, s. 1; Zvl. vyd. 13/25 s. 399).\n\n (\n 3\n ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. 1995, L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355).\n\n (\n 4\n ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 15. prosince 1997 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví telekomunikací (Úř. věst. 1997, L 24, s. 1; Zvl. vyd. 13/29, s. 514).\n\n (\n 5\n ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) (Úř. věst. 2010, L 95, s. 1), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1808 ze dne 14. listopadu 2018 (Úř. věst. 2018, L 303, s. 69).\n\n (\n 6\n ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV (Úř. věst. L 2011, L 335, s. 1).\n\n (\n 7\n ) – JORF č. 0187 ze dne 31. července 2020.\n\n (\n 8\n ) – Znění tohoto ustanovení je v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce převzato pouze částečně.\n\n (\n 9\n ) – JORF č. 0235 ze dne 8. října 2021.\n\n (\n 10\n ) – JORF č. 0093 ze dne 20. dubna 2021.\n\n (\n 11\n ) – Tyto informace vycházejí ze závěrů státního zpravodaje Conseil d’État (Státní rada) ve věcech v původních řízeních, které jsou k dispozici na webové stránce tohoto soudu: https://www.conseil-etat.fr/fr/arianeweb/CRP/conclusion/2024-03-06/453763?download_pdf.\n\n (\n 12\n ) – Z písemného vyjádření Komise vyplývá, že uvedený soud přerušil řízení do doby, než bude ukončeno řízení před předkládajícím soudem.\n\n (\n 13\n ) – Podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“).\n\n (\n 14\n ) – V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. prosince 2020, Star Taxi App (C‑62/19, EU:C:2020:980, bod 72), a ze dne 27. dubna 2023, Viagogo (C‑70/22, EU:C:2023:350, body 25 až 28).\n\n (\n 15\n ) – V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. listopadu 2023, Google Ireland a další (C‑376/22, dále jen rozsudek Google Ireland a další, EU:C:2023:835, bod 42), a ze dne 30. května 2024, Airbnb Ireland a Amazon Services Europe (C‑662/22 a C‑667/22, EU:C:2024:432, bod 55).\n\n (\n 16\n ) – Viz body 29 a následující tohoto stanoviska.\n\n (\n 17\n ) – Pravomoc příslušného orgánu vydat takovou výzvu ke splnění povinnosti byla stanovena v článku 23 zákona ze dne 30. července 2020. Je třeba poznamenat, že tento článek byl v roce 2024 nahrazen novými články 10–1 a 10–2 nového loi no 2004-575 du 21 juin 2004 pour la confiance dans l&#x27;économie numérique (zákon č. 2004–575 ze dne 21. června 2004 o podpoře důvěry v digitální ekonomiku) (JORF č. 0143 ze dne 22. června 2004) a posledně uvedené ustanovení nyní upravuje uplatnění odchylujících se postupů stanovených v čl. 3 odst. 4 písm. a) a b) nebo v čl. 3 odst. 5 směrnice 2000/31.\n\n (\n 18\n ) – Předběžné otázky se tak netýkají individuálních opatření, která jsou přijímána na základě obecných a abstraktních ustanovení a splňují podmínky stanovené v čl. 3 odst. 4 a 5 směrnice 2000/31, ale těchto obecných a abstraktních ustanovení samotných, která jsou v nezměněné podobě použitelná na poskytovatele služeb informační společnosti.\n\n (\n 19\n ) – V tomto ohledu Komise na jednání tvrdila, že soulad článku 22 zákona ze dne 30. července 2020 se směrnicí 2000/31 není ve věci v původním řízení zpochybněn. Podle Komise je totiž kromě nařízení ze dne 7. října 2021 předkládajícím soudem zkoumán pouze článek 23 tohoto zákona z hlediska jeho souladu s unijním právem. Tato poznámka by mohla naznačovat, že analýza Soudního dvora by se měla zaměřit nikoliv na povinnost, která by byla logickým následkem obecných a abstraktních ustanovení trestního práva, ale na výzvu ke splnění povinnosti, kterou může příslušný orgán uložit vysílateli on-line komunikační služby. Zejména z třetí otázky v této věci však vyplývá, že se předkládající soud odvolává právě na tuto povinnost.\n\n (\n 20\n ) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. října 2011, eDate Advertising a další (C‑509/09 a C‑161/10, EU:C:2011:685, bod 57).\n\n (\n 21\n ) – Viz bod 31 tohoto stanoviska.\n\n (\n 22\n ) – V tomto smyslu viz rozsudek Google Ireland a další (bod 42) a rozsudek ze dne 30. května 2024, Airbnb Ireland a Amazon Services Europe (C‑662/22 a C‑667/22, EU:C:2024:432, bod 55).\n\n (\n 23\n ) – V tomto smyslu viz rozsudek Google Ireland a další (body 43 a 44) a rozsudek ze dne 30. května 2024, Airbnb Ireland a Amazon Services Europe (C‑662/22 a C‑667/22, EU:C:2024:432, body 56 a 57).\n\n (\n 24\n ) – Viz bod 22 odůvodnění směrnice 2000/31: „[…] účinně zajistit volný pohyb služeb a právní jistotu pro poskytovatele a příjemce“.\n\n (\n 25\n ) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. října 2011, eDate Advertising a další (C‑509/09 a C‑161/10, EU:C:2011:685, bod 57). Viz rovněž Crabit, E., „La directive sur le commerce électronique: le projet ‚Méditerranée‘ “, Revue du droit de l’Union européenne, 2000, č. 4, s. 767.\n\n (\n 26\n ) – Článek 7 odst. 1 směrnice 2000/31 stanoví, že „[v]edle ostatních požadavků práva Společenství zajistí členské státy, které povolují nevyžádaná obchodní sdělení zaslaná elektronickou poštou, aby příjemce mohl tato obchodní sdělení poskytovatele služeb usazeného na jejich území při jejich přijetí jasně a jednoznačně rozeznat.“\n\n (\n 27\n ) – Viz rozsudky ze dne 19. prosince 2019, Airbnb Ireland (C‑390/18, EU:C:2019:1112, bod 82), ze dne 1. října 2020, A (Reklama a on-line prodej léčivých přípravků) (C‑649/18, EU:C:2020:764, body 87 a 88), jakož i ze dne 30. května 2024, Airbnb Ireland a Amazon Services Europe (C‑662/22 a C‑667/22, EU:C:2024:432, bod 64).\n\n (\n 28\n ) – Viz rozsudek ze dne 30. května 2024, Airbnb Ireland a Amazon Services Europe (C‑662/22 a C‑667/22, EU:C:2024:432, bod 62). Viz rovněž mé stanovisko ve věcech Airbnb Ireland a další (C‑662/22 až C‑667/22, EU:C:2024:18, body 155 a 158).\n\n (\n 29\n ) – Bod 21 odůvodnění směrnice 2000/31 uvádí, že „[b]udoucí harmonizace Společenství týkající se služeb informační společnosti a budoucí právní předpisy přijaté na vnitrostátní úrovni v souladu s právem Společenství nejsou dotčeny rozsahem působnosti koordinované oblasti. Koordinovaná oblast zahrnuje pouze požadavky na on-line činnosti, jako jsou informace on-line, reklama on-line, prodej on-line a uzavírání smluv on-line, a netýká se právních požadavků členských států na zboží, jako jsou bezpečnostní normy, povinnosti týkající se označování nebo odpovědnosti za zboží, ani požadavků členských států na dodávky či přepravu zboží včetně distribuce léčivých přípravků. Koordinovaná oblast nezahrnuje výkon předkupního práva týkajícího se určitého zboží, např. uměleckých děl, orgány veřejné moci“.\n\n (\n 30\n ) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. října 2020, A (Reklama a on-line prodej léčivých přípravků) (C‑649/18, EU:C:2020:764, bod 86).\n\n (\n 31\n ) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. října 2020, A (Reklama a on-line prodej léčivých přípravků) (C‑649/18, EU:C:2020:764, bod 87).\n\n (\n 32\n ) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. října 2020, A (Reklama a on-line prodej léčivých přípravků) (C‑649/18, EU:C:2020:764, bod 88).\n\n (\n 33\n ) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Airbnb Ireland (C‑390/18, EU:C:2019:1112, bod 87).\n\n (\n 34\n ) – Teoreticky by bylo možné tvrdit, že rozsah koordinované oblasti je širší než oblast působnosti směrnice 2000/31, jak je omezen v jejím čl. 1 odst. 5. Soudní dvůr však takový výklad odmítl v rozsudku ze dne 2. prosince 2010, Ker-Optika (C‑108/09, EU:C:2010:725, body 27 a 28), a rovněž jej implicitně odmítl v rozsudku ze dne 27. dubna 2022, Airbnb Ireland (C‑674/20, EU:C:2022:303, body 35 a 49). I když se totiž uvedená směrnice v určité oblasti nepoužije, mechanismus zavedený v článku 3 nemůže ovlivnit použitelnost pravidel spadajících do této oblasti v přeshraničních situacích.\n\n (\n 35\n ) – Viz bod 70 tohoto stanoviska.\n\n (\n 36\n ) – Viz bod 62 tohoto stanoviska.\n\n (\n 37\n ) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. března 2024, LEA (C‑10/22, EU:C:2024:254, bod 67).\n\n (\n 38\n ) – Rozsudek ze dne 27. dubna 2022, Airbnb Ireland (C‑674/20, EU:C:2022:303, bod 27).\n\n (\n 39\n ) – Viz rozsudek ze dne 30. května 2024, Airbnb Ireland a Amazon Services Europe (C‑662/22 a C‑667/22, EU:C:2024:432, bod 46).\n\n (\n 40\n ) – Viz bod 55 tohoto stanoviska.\n\n (\n 41\n ) – Viz rozsudek ze dne 10. února 2009, Irsko v. Parlament a Rada (C‑301/06, EU:C:2009:68, bod 63).\n\n (\n 42\n ) – Viz rozsudek ze dne 3. prosince 2019, Česká republika v. Parlament a Rada (C‑482/17, EU:C:2019:1035, bod 36).\n\n (\n 43\n ) – Směrnice Evropského Parlamentu a Rady ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. 2006, L 376, s. 36).\n\n (\n 44\n ) – Francouzská vláda vyvozuje tento argument z čl. 1 odst. 5 směrnice 2006/123, který zní následovně: „Touto směrnicí nejsou dotčeny trestněprávní předpisy členských států. Členské státy však nesmějí omezovat volný pohyb služeb uplatňováním trestněprávních předpisů, které výslovně upravují přístup k činnosti poskytování služeb nebo její výkon nebo se přístupu k této činnosti nebo jejího výkonu konkrétně dotýkají, a obcházet tak pravidla stanovená v této směrnici“.\n\n (\n 45\n ) – Viz čl. 1 odst. 5 směrnice 2006/123.\n\n (\n 46\n ) – Viz bod 12 odůvodnění směrnice 2006/123.\n\n (\n 47\n ) – Viz bod 8 odůvodnění směrnice 2000/31 a bod 12 odůvodnění směrnice 2006/123, který objasňuje, že touto směrnicí „není harmonizováno ani dotčeno trestní právo. Členské státy by však neměly mít možnost omezovat volný pohyb služeb uplatňováním trestněprávních předpisů, které se konkrétně dotýkají přístupu k činnosti poskytování služeb nebo jejího výkonu, a obcházet tak pravidla stanovená v této směrnici“.\n\n (\n 48\n ) – Viz bod 30 tohoto stanoviska.\n\n (\n 49\n ) – Viz bod 112 tohoto stanoviska.\n\n (\n 50\n ) – Viz rozsudek ze dne 30. května 2024, Airbnb Ireland a Amazon Services Europe (C‑662/22 a C‑667/22, EU:C:2024:432, bod 71).\n\n (\n 51\n ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. dubna 2024, kterým se stanoví společný rámec pro mediální služby na vnitřním trhu a mění směrnice 2010/13/EU (Evropský akt o svobodě médií) (Úř. věst. L, 2024/1083).\n\n (\n 52\n ) – Z článku 29 nařízení 2024/108 vyplývá, že článek 15 se použije ode dne 8. května 2025.\n\n (\n 53\n ) – Viz bod 31 tohoto stanoviska.\n\n (\n 54\n ) – Viz rozsudek Google Ireland a další (bod 43) a rozsudek ze dne 30. května 2024, Airbnb Ireland a Amazon Services Europe (C‑662/22 a C‑667/22, EU:C:2024:432, bod 56).\n\n (\n 55\n ) – Bod 22 odůvodnění směrnice 2000/31 uvádí, že „[d]ohled nad službami informační společnosti probíhá na místě původu činnosti, aby byla zajištěna účinná ochrana cílů obecného zájmu […] nejen pro občany [členského státu, na jehož území je poskytovatel usazen], ale i pro všechny občany [Unie]“. Viz rovněž mé stanovisko ve věcech Airbnb Ireland a další (C‑662/22 až C‑667/22, EU:C:2024:18, bod 147).\n\n (\n 56\n ) – Viz bod 122 tohoto stanoviska.\n\n (\n 57\n ) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. dubna 2016, Aranyosi a Căldăraru (C‑404/15 a C‑659/15 PPU, EU:C:2016:198, body 80 až 83 a 88).\n\n (\n 58\n ) – Viz bod 64 tohoto stanoviska.\n\n (\n 59\n ) – Viz bod 13 tohoto stanoviska.\n\n (\n 60\n ) – Bod 60.\n\n (\n 61\n ) – S ohledem na stanovisko, které přednesl ve věcech v původních řízeních, tento postoj podle všeho sdílí i generální zpravodaj Conseil d’État (Státní rada), podle kterého „se věc [C‑190/24] týká požadavků na výkon jejich činnosti poskytovateli, kteří spadají do kategorie služeb informační společnosti. Normy, které jsou předmětem sporu, jsou obecné a abstraktní, netýkají se ‚určité služby‘ “.\n\n (\n 62\n ) – Viz bod 30 tohoto stanoviska.\n\n (\n 63\n ) – Viz bod 111 tohoto stanoviska.\n\n (\n 64\n ) – Viz bod 69 tohoto stanoviska.\n\n (\n 65\n ) – Viz také mé stanovisko ve věci Google Ireland a další (C‑376/22, EU:C:2023:467, body 47 a 50), v němž jsem se zmínil o možnosti přijmout výklad v tomto duchu. Článek 14 odst. 3 směrnice 2000/31 totiž tuto pravomoc nijak nevyhrazuje.\n\n (\n 66\n ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2012, L 351, s. 1).\n\n (\n 67\n ) – Rozsudek ze dne 3. října 2019 (C‑18/18, EU:C:2019:821).\n\n (\n 68\n ) – Musím upřesnit, že poznatky, které je třeba vyvodit z tohoto rozsudku, nemusí být rozhodující. Předkládající soud totiž ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, nepožádal o výklad článku 3 směrnice 2000/31. Soudní dvůr nadto přeformuloval předběžné otázky a zkoumal tuto směrnici jako celek. Soudní dvůr se navíc mohl domnívat, že mu nepřísluší vykládat toto ustanovení nebo že byly splněny podmínky stanovené v čl. 3 odst. 4 uvedené směrnice.\n\n (\n 69\n ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách) (Úř. věst. 2022, L 277, s. 1).\n\n (\n 70\n ) – Bod 38 odůvodnění nařízení 2022/2065 uvádí, že „[p]říkazy k přijetí opatření proti nezákonnému obsahu a k poskytnutí informací podléhají pravidlům zaručujícím příslušnost členského státu, v němž je usazen poskytovatel služby, jemuž je příkaz určen, a pravidlům stanovícím možné odchylky od této příslušnosti v určitých případech stanovených v článku 3 [směrnice 2000/31] pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky uvedené v uvedeném článku. Jelikož se dotyčné příkazy týkají konkrétních položek nezákonného obsahu či konkrétních informací, pak v případě, že jsou určeny poskytovatelům zprostředkovatelských služeb usazeným v jiném členském státě, v zásadě neomezují svobodu těchto poskytovatelů poskytovat služby na přeshraničním základě. Pravidla stanovená v článku 3 [této směrnice] […] se proto na tyto příkazy nevztahují.“\n\n (\n 71\n ) – V tomto smyslu v kontextu vztahu mezi článkem 3 směrnice 2000/31 a nařízením 2022/2065, Husovec, M., Principles of the Digital Services Act, Cambridge University Press, 2017, s. 153, a Wilman, F., in Wilman, F., Kaleda, S. L., Loewenthal, P. J., The EU Digital Services Act. A Commentary, Oxford University Press, Oxford, 2024, s. 56.\n\n (\n 72\n ) – Viz bod 180 tohoto stanoviska.\n\n (\n 73\n ) – V tomto ohledu francouzská vláda podle všeho ve svém písemném vyjádření naznačuje, že informace o dané silniční kontrole je „prohlášena za protiprávní“ před vydáním příkazu tuto informaci nešířit. Ze znění článků L. 130–11 a R. 130–11 zákona o silničním provozu však vyplývá, že správní orgán může zakázat další šíření informace o dotčené silniční kontrole a protiprávnost dalšího šíření vzniká až v okamžiku oznámení příkazu dotčenému provozovateli. V každém případě je tato otázka spadá do výkladu vnitrostátního práva a do výlučné pravomoci vnitrostátního soudu.\n\n (\n 74\n ) – Bod 60.\n\n (\n 75\n ) – Je přitom třeba uvést, že dotčený zákaz dalšího šíření vyvolává účinky vůči provozovatelům, kterým byl oznámen, a dále že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce neuvádí, jakým způsobem se sestavuje seznam provozovatelů, kterým je zákaz sdělen.\n\n (\n 76\n ) – Bod 49.\n\n (\n 77\n ) – Bod 35.\n\n (\n 78\n ) – Viz bod 165 tohoto stanoviska.\n\n (\n 79\n ) – Viz bod 186 tohoto stanoviska.\n\n (\n 80\n ) – Viz bod 194 tohoto stanoviska.\n\n (\n 81\n ) – Viz rozsudky ze dne 16. února 2012, SABAM (C‑360/10, EU:C:2012:85, bod 27), a ze dne 3. října 2019, Glawischnig-Piesczek (C‑18/18, EU:C:2019:821, bod 22).\n\n (\n 82\n ) – V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. června 2021, YouTube a Cyando (C‑682/18 a C‑683/18, EU:C:2021:503, bod 104), a ze dne 26. dubna 2022, Polsko v. Parlament a Rada (C‑401/19, EU:C:2022:297, bod 28).\n\n (\n 83\n ) – Viz rozsudek ze dne 23. března 2010, Google France a Google (C‑236/08 až C‑238/08, EU:C:2010:159, bod 111).\n\n (\n 84\n ) – Unijní normotvůrce při nápravě této definice, která neodpovídala dnešním výzvám, odlišil v rámci této široké kategorie od hostingových služeb podkategorii, kterou tvoří služby poskytované on-line platformami, které spočívají nejen v ukládání informací poskytovaných uživateli, ale rovněž v jejich šíření veřejnosti. Podle nařízení 2022/2065 podléhají poskytovatelé těchto platforem přinejmenším v zásadě zvláštním dodatečným povinnostem. Viz rovněž bod 13 odůvodnění tohoto nařízení.\n\n (\n 85\n ) – V tomto ohledu nelze vyloučit, že složka této služby, která spočívá v přenosu zpráv mezi uživateli, představuje hostingovou službu. Otázka této komunikační funkce však není v projednávané věci vznesena.\n\n (\n 86\n ) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. března 2010, Google France a Google (C‑236/08 až C‑238/08, EU:C:2010:159, bod 112).\n\n (\n 87\n ) – Viz rozsudek ze dne 12. července 2011 (C‑324/09, EU:C:2011:474, body 115 a 116).\n\n (\n 88\n ) – Viz bod 223 tohoto stanoviska.\n\n (\n 89\n ) – C‑236/08 až C‑238/08, EU:C:2009:569, bod 144.\n\n (\n 90\n ) – Rozsudek ze dne 23. března 2010 (C‑236/08 à C‑238/08, EU:C:2010:159, body 114 a 117).\n\n (\n 91\n ) – Viz stanovisko generálního advokáta H. Saugmandsgaarda Øe ve spojených věcech YouTube a Cyando (C‑682/18 a C‑683/18, EU:C:2020:586, body 160 a 162).\n\n (\n 92\n ) – Viz rozsudek ze dne 22. června 2021 (C‑682/18 a C‑683/18, EU:C:2021:503, bod 114).\n\n (\n 93\n ) – C‑492/23, EU:C:2025:68, bod 53.\n\n (\n 94\n ) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. června 2021, YouTube a Cyando (C‑682/18 a C‑683/18, EU:C:2021:503, bod 135 a citovaná judikatura).\n\n (\n 95\n ) – C‑18/18, EU:C:2019:458, bod 42.\n\n (\n 96\n ) – Rozsudek ze dne 12. července 2011 (C‑324/09, EU:C:2011:474, bod 144).\n\n (\n 97\n ) – Viz moje stanovisko ve věci Glawischnig-Piesczek (C‑18/18, EU:C:2019:458, bod 45).\n\n (\n 98\n ) – Rozsudek ze dne 3. října 2019 (C‑18/18, EU:C:2019:821).\n\n (\n 99\n ) – Viz rozsudek ze dne 3. října 2019, Glawischnig-Piesczek (C‑18/18, EU:C:2019:821, body 45, 46 a 53).\n\n (\n 100\n ) – C‑484/14, EU:C:2016:170, bod 132.\n\n (\n 101\n ) – Viz i moje stanovisko ve věci Glawischnig-Piesczek (C‑18/18, EU:C:2019:458, bod 49).\n\n (\n 102\n ) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. června 2021, YouTube a Cyando (C‑682/18 a C‑683/18, EU:C:2021:503, bod 135).\n\n (\n 103\n ) – Podle čl. L. 130–11 odst. II „[z]ákaz uvedený v odstavci I tohoto článku se nevztahuje na události nebo podmínky upravené v článku 3 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 886/2013 ze dne 15. května 2013, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU, pokud jde o údaje a postupy pro poskytování minimálních univerzálních informací o dopravním provozu souvisejících s bezpečností silničního provozu uživatelům, pokud možno bezplatně [Úř. věst. 2013, L 247, s. 6]“. Toto ustanovení obsahuje seznam dvanácti povětrnostních nebo silničních podmínek (jako jsou zvířata, osoby, překážky nebo předměty na vozovce), které mohou ovlivnit bezpečnost silničního provozu jako takovou.\n\n (\n 104\n ) – Rozsudek ze dne 3. října 2019, Glawischnig-Piesczek (C‑18/18, EU:C:2019:821, bod 46).\n\n (\n 105\n ) – Viz bod 245 tohoto stanoviska.</div>", "next": 0}