{"html": "<div class=\"pre\">\n242. V každém případě druhý důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku rovněž vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku. Tribunál totiž tím, že v bodě 128 napadeného rozsudku konstatoval, že početně zjištěná běžná hodnota „nahrazuje“ cenu dotčeného výrobku na domácím trhu země vývozu, neměl na mysli, jak naznačuje společnost Sinopec ve své argumentaci, že Komise má při početním zjišťování běžné hodnoty zohledňovat domácí prodeje. Tribunál měl spíše na mysli, že početně zjištěná běžná hodnota podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení nahrazuje v rámci spravedlivého srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou běžnou hodnotu, jak je definována v čl. 2 odst. 1 základního nařízení.\n\n243. Navrhuji tudíž Soudnímu dvoru, aby zamítl i druhý důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku společnosti Sinopec.\nD.      Ke třetímu důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku\n\n244. V rámci třetího důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku společnost Sinopec tvrdí, že Tribunál zkreslil důkazy, které měl k dispozici, když neposoudil relevanci rozhodnutí US Court of International Trade (Soud pro mezinárodní obchod, Spojené státy americké), které potvrdilo, že úpravy o nevratnou DPH jsou protiprávní nejen v rámci spravedlivého srovnání, ale i při početním zjišťování běžné hodnoty. Podle společnosti Sinopec se Tribunál tím, že na uvedené rozhodnutí v napadeném rozsudku nikterak neodkázal, a nezabýval se tedy s otázkou jeho relevance, dopustil zkreslení důkazů. Společnost Sinopec tvrdí, že uvedeným zkreslením je dotčen závěr formulovaný v bodě 156 napadeného rozsudku, podle kterého Komise prokázala nezbytnost úpravy o nevratnou DPH.\n\n245. Komise, podporovaná společností Kuraray, s argumenty společnosti Sinopec nesouhlasí. Společnost Kuraray rovněž tvrdí, že třetí důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku je nepřípustný z toho důvodu, že společnost Sinopec neuvedla žádnou skutečnost na podporu tvrzení o údajném zkreslení důkazů. Podle společnosti Kuraray tedy tento důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku nesplňuje požadavky stanovené v čl. 169 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora.\n\n246. Opět mám za to, že pokud jde zaprvé o námitku nepřípustnosti vznesenou společností Kuraray, i kdyby měl Soudní dvůr z úřední povinnosti analyzovat uvedenou námitku, kterou společnost Kuraray jakožto vedlejší účastnice řízení není oprávněna vznášet(119), není třetí důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku nepřípustný. Stejně jako předchozí důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku i třetí důvod přesně uvádí kritizované části rozsudku, jehož zrušení společnost Sinopec navrhuje (tj. bod 156 napadeného rozsudku), jakož i právní argumenty, kterými je tento důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku konkrétně podpořen [tedy údajné zkreslení důkazů nezohledněním výše uvedeného rozhodnutí US Court of International Trade (Soud pro mezinárodní obchod)].\n\n247. Podle mého názoru je však nutno třetí důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku zamítnout z meritorních důvodů.\n\n248. Zaprvé souhlasím s Komisí, že soudržnost praxe unijních orgánů s přístupem orgánů Spojených států je irelevantní. Rozhodnutí US Court of International Trade (Soud pro mezinárodní obchod) je příkladem praxe v jiné zemi, která může inspirovat určitý výklad antidumpingového práva Unie, nelze ji ale kvalifikovat jako „důkaz“. Tudíž vzhledem k tomu, že žádné důkazy neexistují, nemůže dojít k jejich „zkreslení“.\n\n249. Zadruhé nesplnění povinnosti posoudit důkazy každopádně nemůže vést k jejich zkreslení. Podle judikatury výtka vycházející ze zkreslení důkazů vyžaduje, aby navrhovatel přesně uvedl skutečnosti, které Tribunál zkreslil, a rovněž prokázal pochybení v analýze, která podle něj vedla Tribunál k tomuto zkreslení(120).\n\n250. Z toho vyplývá, že zkreslení důkazů předpokládá, že tyto byly posouzeny způsobem, který je zjevně v rozporu s jejich obsahem. Společnost Sinopec ovšem netvrdí, že Tribunál zkreslil posouzení rozhodnutí US Court of International Trade (Soud pro mezinárodní obchod), které Tribunálu předložila. Spíše tvrdí, že Tribunál uvedený důkaz ve svém posouzení vůbec nezohlednil. Takové tvrzení v podstatě představuje výtku vycházející z nesplnění povinnosti uvést odůvodnění.\n\n251. I kdyby však měla být výtka společnosti Sinopec vykládána takovým způsobem, měla by být rovněž zamítnuta. Ze skutečnosti, že napadený rozsudek neodkazuje na dotčené rozhodnutí US Court of International Trade (Soud pro mezinárodní obchod), nutně vyplývá, že Tribunál považoval takové rozhodnutí za irelevantní. Neexistence takového odkazu v uvedeném rozsudku každopádně nebrání společnosti Sinopec, aby vznesla výtky proti napadenému rozsudku ve vedlejším kasačním opravném prostředku nebo aby Soudní dvůr uvedené výtky přezkoumal.\n\n252. Navrhuji tudíž Soudnímu dvoru, aby zamítl i třetí důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku společnosti Sinopec.\nE.      Ke čtvrtému důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku \n\n253. V rámci čtvrtého důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku společnost Sinopec zpochybňuje body 150 až 156 napadeného rozsudku. Dovolává se porušení práva být vyslechnut a povinnosti uvést odůvodnění.\n\n254. Zaprvé společnost Sinopec tvrdí, že kvůli změně právního základu pro úpravu o nevratnou DPH z čl. 2 odst. 10 písm. b) na čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení nemohla společnost Sinopec předložit důkazy na podporu tvrzení, že nebyly splněny podmínky čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení. Společnost Sinopec připouští, že měla příležitost předložit v řízení před Tribunálem argumentaci týkající se toho, zda byly podmínky čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení splněny. Právo být vyslechnut před Komisí, autorem aktu, se však liší od možnosti být vyslechnut před Tribunálem. Společnost Sinopec tvrdí, že pokud by jí bylo umožněno předložit své argumenty, konkrétně tvrzení týkající se podmínky stanovené v závěrečné části věty v čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení, je možné, že by Komise přijala jiné rozhodnutí.\n\n255. Zadruhé společnost Sinopec tvrdí, že navzdory jejím žádostem Komise nevysvětlila, proč byla dotčená úprava nezbytná, když je běžná hodnota založena na informacích pocházejících ze třetího státu. Komise předložila vysvětlení teprve v řízení před Tribunálem. Pokud je Komisi umožněno předkládat vysvětlení důvodů, proč zaujala určitý přístup, až v průběhu soudního řízení před unijními soudy, zejména pokud bylo takové vysvětlení výslovně požadováno v průběhu správního řízení, přičemž unijní soudy konstatovaly, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, hrozí riziko, že povinnost uvést odůvodnění a právo účastníků řízení být vyslechnuti pozbydou smyslu.\n\n256. Komise, podporovaná společností Kuraray, s argumenty společnosti Sinopec nesouhlasí.\n\n257. Pokud jde zaprvé o údajné porušení práva být vyslechnut, podotýkám, že argument společnosti Sinopec je zaměřen na podmínku stanovenou v závěrečné části věty v čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení. Jak jsem však uvedl v bodech 233 a 241 tohoto stanoviska, závěrečná část věty v uvedeném ustanovení nestanoví žádný další požadavek, pouze odkazuje na specifickou situaci, kdy je splněna podmínka stanovená v předcházející části věty. Tudíž v takové situaci, kdy je podmínka uvedená v předchozí části věty splněna, a úprava je tedy odůvodněná, platí, že i kdyby byla pravda, že společnost Sinopec neměla příležitost předložit své argumenty týkající se podmínky stanovené v závěrečné části věty, nemělo by to žádný dopad na dotčenou úpravu. Tento důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku je tedy podle mého názoru irelevantní.\n\n258. V každém případě podle ustálené judikatury platí, že i když nelze navrhovatelce uložit povinnost prokázat, že rozhodnutí Komise by bylo odlišné při neexistenci dotčeného procesního pochybení, ale pouze že taková hypotéza není zcela vyloučena, protože by si tato strana mohla lépe zajistit obhajobu, kdyby nedošlo k tomuto pochybení, nic to nemění na tom, že existence pochybení týkajícího se práva na obhajobu může vést ke zrušení dotčeného aktu pouze, pokud existuje možnost, že z důvodu tohoto pochybení by správní řízení mohlo vést k jinému výsledku, a tím konkrétně porušit právo na obhajobu(121).\n\n259. V projednávané věci však společnost Sinopec neuvedla žádnou skutečnost, která by dokládala, že v situaci, kdy byla úprava odůvodněná, jak je uvedeno v bodech 225 a 226 tohoto stanoviska, mohlo správní řízení vést k jinému výsledku.\n\n260. Pokud jde o druhou část čtvrtého důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku, Tribunál v bodě 152 napadeného rozsudku správně rozhodl, že podle judikatury Soudního dvora „nařízení, kterým se stanoví antidumpingová cla, musí obsahovat hlavní úvahy Komise, ale nemusí obsahovat zvláštní odůvodnění pro každý z četných skutkových argumentů uplatněných zúčastněnými stranami“ a že „Tribunál může požádat Komisi o doplňující vysvětlení a tato vysvětlení zohlednit při přezkumu, pokud se zakládají na skutečnostech, které jsou součástí spisu Komise“.\n\n261. Společnost Sinopec uvedenou judikaturu nezpochybňuje a nezpochybňuje ani, že dodatečná vysvětlení poskytnutá Komisí byla založena na skutečnostech uvedených ve spise Komise. S ohledem na uvedené okolnosti nemůže ani druhá část tohoto důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku obstát.\n\n262. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr zamítl i čtvrtý důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku společnosti Sinopec, a aby tedy zamítl vedlejší kasační opravný prostředek v plném rozsahu.\nIV.    K žalobě před Tribunálem\n\n263. Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě zrušení rozhodnutí Tribunálu vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.\n\n264. Mám za to, že taková situace nastala zaprvé ve vztahu ke druhé výtce třetího žalobního důvodu vzneseného společností Sinopec před Tribunálem, která se týká údajné sankční povahy zdroje dostupných údajů. Z bodů 35 až 46 tohoto stanoviska totiž vyplývá, že se Komise nedopustila žádného zjevně nesprávného posouzení v bodech 329 a 333 odůvodnění sporného nařízení, když početně zjistila běžnou hodnotu pro společnost Sinopec Ningxia v souladu s čl. 2 odst. 6a základního nařízení s využitím informací poskytnutých ostatními spolupracujícími vyvážejícími výrobci podle článku 18 téhož nařízení, a zejména, pokud jde o každý druh výrobku vykázaný uvedenou společností, s využitím nejvyšší běžné hodnoty ostatních spolupracujících vyvážejících výrobců. Výše zmíněnou druhou výtku třetího žalobního důvodu vzneseného společností Sinopec je tedy třeba zamítnout v plném rozsahu.\n\n265. Zadruhé mám za to, že Soudní dvůr může vydat konečné rozhodnutí i ve vztahu k první a druhé části druhého žalobního důvodu vzneseného společností Sinopec před Tribunálem, který vychází z porušení čl. 2 odst. 10 základního nařízení.\n\n266. Pokud jde o výtku vycházející z porušení povinnosti provést u „sporných nákladů“ spravedlivé srovnání na stejné obchodní úrovni ve smyslu čl. 2 odst. 10 základního nařízení mezi vývozní cenou a početně zjištěnou běžnou hodnotou podle čl. 2 odst. 6a uvedeného nařízení, vyplývá z bodů 64 až 146 tohoto stanoviska, že se Komise v tomto ohledu nedopustila ve sporném nařízení žádného zjevně nesprávného posouzení. Uvedená výtka obsažená ve druhé části druhého žalobního důvodu vzneseného v prvním stupni musí být tedy zamítnuta.\n\n267. Pokud jde o výtku vycházející z porušení čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, vyplývá z bodů 161 až 169 a 184 tohoto stanoviska, že pro zodpovězení otázky, zda je úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení odůvodněná, neboť obchodník ve spojení plní funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího činnost za úplatu formou provize, nebo zda není odůvodněná, jelikož výrobce a jeho distributor ve spojení odpovědný za vývoz do Unie tvoří jedinou hospodářskou entitu, je nezbytné zohlednit „všechny relevantní činitele“ týkající se hospodářské reality vztahů mezi nimi.\n\n268. V projednávané věci je tedy nezbytné analyzovat oněch pět skutečností uvedených v bodě 150 tohoto stanoviska, které představují soubor nepřímých indicií podporujících závěr Komise ve sporném nařízení, podle kterého byla úprava odůvodněná. Je nezbytné ověřit, zda Komise předložila alespoň shodující se indicie, jež prokáží, že podmínky pro použití úpravy byly splněny(122).\n\n269. Pokud jde o první skutečnost, tedy že společnost Sinopec Central-China hledala zákazníky a navázala s nimi kontakty, z bodů 189 až 194 tohoto stanoviska vyplývá, že uvedená činnost je relevantní pro určení, zda subjekt ve spojení plní funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího činnost za úplatu formou provize, není ale rozhodující pro posouzení, zda distributor ve spojení působí jako vnitřní prodejní oddělení, nebo jako obchodní zástupce.\n\n270. Pokud jde o druhou skutečnost týkající se toho, že společnost Sinopec Chongqing uskutečňovala přímý prodej na vývoz do Spojených států, odkazuji na analýzu provedenou v bodech 88 až 93 napadeného rozsudku, která správně uplatňuje relevantní judikaturu. Uvedená skutečnost je tudíž pro dotčenou analýzu relevantní, ale vzhledem k nízkému objemu prodejů použitelnému pro účely srovnání, jakož i zvláštnostem projednávané věci, nepředstavuje taková skutečnost sama o sobě průkazný důkaz toho, že jsou splněny podmínky pro uplatnění úpravy podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení.\n\n271. Pokud jde o třetí skutečnost, tedy že společnosti Sinopec Chongqing a Sinopec Ningxia uskutečňovaly přímý prodej v Číně, odkazuji na analýzu provedenou v bodech 95 až 99 napadeného rozsudku, která správně uplatňuje relevantní judikaturu. Ačkoli je tedy i uvedená skutečnost pro analýzu relevantní, nepředstavuje sama o sobě přesvědčivý důkaz, že jsou splněny podmínky pro uplatnění úpravy podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení.\n\n272. Totéž platí pro čtvrtou skutečnost uvedenou v bodě 150 tohoto stanoviska, která se týká toho, že společnosti Sinopec Chongqing a Sinopec Ningxia nesly prodejní náklady. Vzhledem k tomu, že není předmětem sporu, že společnosti Sinopec Chongqing a Sinopec Ningxia nesly náklady pouze ve vztahu k prodejům na čínském domácím trhu, a pokud jde o společnost Sinopec Chongqing, i ve vztahu k přímému prodeji na vývoz do Spojených států, je existence uvedených prodejních nákladů spjata s druhou, resp. třetí skutečností.\n\n273. Konečně, pokud jde o pátou skutečnost týkající se toho, že společnost Sinopec Central-China rovněž uváděla na trh produkty vyrobené jinými výrobci než společnostmi Sinopec Chongqing a Sinopec Ningxia, je prokázáno, že ve spise nejsou žádné údaje týkající se podílu prodejů všech výrobků nakoupených od jiných společností než společností Sinopec Chongqing a Sinopec Ningxia na celkovém obratu. Ze spisu však vyplývá, že nákupy PVAL společností Sinopec Central-China od třetích výrobců představují pouze 2 % jejích nákupů PVAL od společností Sinopec Chongqing a Sinopec Ningxia. Obrat společnosti Sinopec Central-China z prodeje PVAL tedy vychází z PVAL, které tato společnost nakoupila téměř v plném rozsahu od společností Sinopec Chongqing a Sinopec Ningxia. Kromě toho je rovněž nesporné, že PVAL, které společnost Sinopec Central-China nakoupila od třetích výrobců, nebyly vyvezeny do Unie, ale byly prodány v Číně jedné společnosti ve spojení, a představovaly tedy transakce uvnitř skupiny. S ohledem na výše uvedené skutečnosti uvádím, že ačkoli je skutečnost, že obchodník ve spojení prodává zboží pocházející od jiných výrobců než od výrobce ve spojení, důležitou skutečností, kterou je třeba zohlednit v rámci analýzy, za konkrétních okolností daných v projednávané věci je nutno dospět k závěru, že pátá skutečnost nepředstavuje dostatečnou indicii nasvědčující závěru, že obchodník ve spojení plnil funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího činnost za úplatu formou provize.\n\n274. S ohledem na všechny výše uvedené úvahy týkající se první až páté skutečnosti mám za to, že za konkrétních okolností daných v projednávané věci uvedené skutečnosti v souhrnu nepředstavují dostatečný soubor shodujících se nepřímých indicií, které by prokazovaly, že společnost Sinopec Central-China plnila funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího činnost za úplatu formou provize. Za těchto okolností je nutno dospět k závěru, že Komise neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že byly splněny podmínky pro odůvodnění úpravy podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení. První části druhého žalobního důvodu vzneseného společností Sinopec je tudíž nutno vyhovět.\nV.      K nákladům řízení\n\n275. Článek 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení. Podle čl. 138 odst. 1 a 3 uvedeného jednacího řádu, které se na řízení o kasačním opravném prostředku použijí na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval, a pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. Jeví-li se to však vzhledem k okolnostem v projednávané věci jako odůvodněné, může Soudní dvůr rozhodnout, že účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a nahradí část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení. Článek 140 odst. 3 uvedeného jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, stanoví, že Soudní dvůr může rozhodnout, že vedlejší účastník ponese vlastní náklady řízení.\n\n276. Pokud se Soudní dvůr ztotožní s mým posouzením kasačního opravného prostředku Komise a vedlejšího kasačního opravného prostředku společnosti Sinopec, bude společnost Sinopec účastníkem řízení, který neměl ve věci úspěch. Za těchto okolností a vzhledem k tomu, že Komise a společnost Kuraray požadovaly, aby byla společnosti Sinopec uložena náhrada nákladů řízení, navrhuji, aby Soudní dvůr uložil společnosti Sinopec náhradu nákladů řízení vynaložených Komisí a společností Kuraray v rámci kasačního opravného prostředku a vedlejšího kasačního opravného prostředku.\n\n277. V konečném rozsudku o žalobě v prvním stupni, který navrhuji, má ovšem společnost Sinopec úspěch v jednom ze tří žalobních důvodů uplatněných v prvním stupni, které byly předmětem kasačního opravného prostředku, zatímco ve zbývající části, včetně žalobního důvodu, který byl předmětem vedlejšího kasačního opravného prostředku, se žaloba zamítá. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala, aby byla společnosti Sinopec uložena náhrada nákladů řízení v prvním stupni, navrhuji, aby Soudní dvůr uložil společnosti Sinopec, aby nesla 75 % vlastních nákladů řízení v prvním stupni a nahradila 75 % nákladů řízení vynaložených Komisí v prvním stupni, a dále uložil Komisi, aby nesla 25 % vlastních nákladů řízení v prvním stupni a nahradila 25 % nákladů řízení vynaložených společností Sinopec v prvním stupni.\nVI.    Závěry\n\n278. Ve světle výše uvedených úvah navrhuji Soudnímu dvoru, aby:\n–        zrušil rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 21. února 2024, Sinopec Chongqing SVW Chemical a další v. Komise (T‑762/20, EU:T:2024:113), v rozsahu, v němž zrušuje prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/1336 ze dne 25. září 2020 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz určitých polyvinylalkoholů pocházejících z Čínské lidové republiky, pokud jde o společnosti Sinopec Chongqing SVW Chemical Co. Ltd, Sinopec Great Wall Energy &amp;amp; Chemical (Ningxia) Co. Ltd a Central-China Company, Sinopec Chemical Commercial Holding Co. Ltd. V rozsahu, v němž Evropská komise pro výpočet sazby antidumpingového cla na dovoz polyvinylalkoholů vyráběných a prodávaných těmito společnostmi do Evropské unie provedla Evropská komise úpravy vývozní ceny směrem dolů podle čl. 2 odst. 10 písm. e), g), i) a k) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie;\n–        zrušil prováděcí nařízení 2020/1336, pokud jde o společnosti Sinopec Chongqing SVW Chemical Co. Ltd, Sinopec Great Wall Energy &amp;amp; Chemical (Ningxia) Co. Ltd a Central-China Company, Sinopec Chemical Commercial Holding Co. Ltd v rozsahu, v němž Komise pro výpočet sazby antidumpingového cla na dovoz polyvinylalkoholů vyráběných a prodávaných těmito společnostmi do Evropské unie provedla úpravy vývozní ceny směrem dolů podle čl. 2 odst. 10 písm. i) nařízení 2016/1036;\n–        ve zbývající části žalobu v prvním stupni zamítl;\n–        zamítl vedlejší kasační opravný prostředek podaný společnostmi Sinopec Chongqing SVW Chemical Co. Ltd, Sinopec Great Wall Energy &amp;amp; Chemical (Ningxia) Co. Ltd a Central-China Company, Sinopec Chemical Commercial Holding Co. Ltd;\n–        uložil společnostem Sinopec Chongqing SVW Chemical Co. Ltd, Sinopec Great Wall Energy &amp;amp; Chemical (Ningxia) Co. Ltd a Central-China Company, Sinopec Chemical Commercial Holding Co. Ltd náhradu nákladů řízení vynaložených Komisí a společností Kuraray Europe GmbH v souvislosti s kasačním opravným prostředkem a vedlejším kasačním opravným prostředkem;\n–        uložil společnostem Sinopec Chongqing SVW Chemical Co. Ltd, Sinopec Great Wall Energy &amp;amp; Chemical (Ningxia) Co. Ltd a Central-China Company, Sinopec Chemical Commercial Holding Co. Ltd, aby nesly 75 % vlastních nákladů řízení v prvním stupni a nahradily 75 % nákladů řízení vynaložených Komisí v prvním stupni, a uložil Komisi, aby nesla 25 % vlastních nákladů řízení v prvním stupni a nahradila 25 % nákladů řízení vynaložených uvedenými společnostmi v prvním stupni;\n–        uložil společnosti Wegochem Europe BV, aby nesla vlastní náklady řízení;\n–        uložil společnosti Kuraray Europe GmbH, aby nesla vlastní náklady řízení v prvním stupni.\n\n1      Původní jazyk: angličtina.\n\n2      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 21; dále jen „základní nařízení“). Článek 2 odst. 6a byl vložen nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2321 ze dne 12. prosince 2017, kterým se mění základní nařízení a nařízení (EU) 2016/1037 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 338, s. 1).\n\n3      Sinopec Chongqing SVW Chemical Co. Ltd (dále jen „Sinopec Chongqing“), Sinopec Great Wall Energy &amp;amp; Chemical (Ningxia) Co. Ltd (dále jen „Sinopec Ningxia“) a Central-China Company, Sinopec Chemical Commercial Holding Co. Ltd (dále jen „Sinopec Central-China“) (společně dále jen „společnost Sinopec“).\n\n4      Rozsudek ze dne 21. února 2024, Sinopec Chongqing SVW Chemical a další v. Komise (T‑762/20, EU:T:2024:113).\n\n5      Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/1336 ze dne 25. září 2020 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz určitých polyvinylalkoholů pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2020, L 315, s. 1).\n\n6      Ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení. Viz body 91, 170 a 171 odůvodnění sporného nařízení. Komise vycházela zejména ze zprávy o Číně ze dne 20. prosince 2017, kterou zveřejnila v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. c) základního nařízení.\n\n7      Viz znění uvedeného článku v bodě 49 tohoto stanoviska.\n\n8      Viz body 172 a 222, resp. bod 87 odůvodnění sporného nařízení.\n\n9      Viz znění uvedeného článku v bodě 15 tohoto stanoviska.\n\n10      Body 327 až 333 odůvodnění sporného nařízení.\n\n11      Body 313, 314 a 357 odůvodnění sporného nařízení.\n\n12      Body 358 a 373 odůvodnění sporného nařízení.\n\n13      Bod 388 odůvodnění sporného nařízení.\n\n14      Body 211 až 221 napadeného rozsudku.\n\n15      Body 125 až 139 napadeného rozsudku.\n\n16      Body 65 až 113 napadeného rozsudku.\n\n17      Viz rozsudek ze dne 28. března 2019, River Kwai International Food Industry v. AETMD (C‑144/18 P, EU:C:2019:266, bod 23 a citovaná judikatura).\n\n18      Viz rozsudky ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise (C‑313/90, EU:C:1993:111, bod 23), a ze dne 6. října 2020, Bank Refah Kargaran v. Rada (C‑134/19 P, EU:C:2020:793, bod 25 a citovaná judikatura).\n\n19      Viz mimo jiné rozsudek ze dne 14. prosince 2017, EBMA v. Giant (China) (C‑61/16 P, EU:C:2017:968, bod 33 a citovaná judikatura).\n\n20      Viz mimo jiné usnesení ze dne 13. února 2025, RS v. EIB (C‑614/24 P, EU:C:2025:103, bod 12 a citovaná judikatura).\n\n21      Viz rozsudek ze dne 14. prosince 2017, EBMA v. Giant (China) (C‑61/16 P, EU:C:2017:968, bod 54 a citovaná judikatura).\n\n22      Viz rozsudek ze dne 4. září 2014, Simon, Evers &amp;amp; Co. (C‑21/13, EU:C:2014:2154, bod 33). Jak vyplývá z jeho znění, je třeba mít za to, že čl. 18 odst. 1 základního nařízení provádí do unijního práva článek 6.8 Dohody o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu 1994 (Úř. věst. 1994, L 336, s. 103) (dále jen „antidumpingová dohoda“), a musí být tedy co možná nejvíce vykládán ve světle uvedeného článku. Viz stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve věci EBMA v. Rada (C‑61/16 P, EU:C:2017:615, bod 44 a citované odkazy).\n\n23      V tomto smyslu viz stanovisko generálního advokáta Y. Bota ve věci Simon, Evers &amp;amp; Co. (C‑21/13, EU:C:2014:261, bod 65).\n\n24      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. prosince 2017, EBMA v. Giant (China) (C‑61/16 P, EU:C:2017:968, bod 55). Viz též bod 181 napadeného rozsudku.\n\n25      Viz rozsudek ze dne 14. prosince 2017, EBMA v. Giant (China) (C‑61/16 P, EU:C:2017:968, bod 56).\n\n26      Ve stejném duchu viz též rozsudek Tribunálu ze dne 2. října 2024, CCCME a další v. Komise (T‑263/22, EU:T:2024:663, bod 227 a citovaná judikatura Tribunálu) (dále jen „rozsudek Tribunálu ve věci CCCME“).\n\n27      Ve stejném duchu viz stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve věci EBMA v. Rada (C‑61/16 P, EU:C:2017:615, bod 53).\n\n28      Obdobně viz rozsudky ze dne 4. září 2014, Simon, Evers &amp;amp; Co. (C‑21/13, EU:C:2014:2154, bod 37), a ze dne 26. ledna 2017, Maxcom v. City Cycle Industries (C‑248/15 P, C‑254/15 P a C‑260/15 P, EU:C:2017:62, bod 67).\n\n29      Viz, mimo jiné, rozsudek ze dne 2. prosince 2021, Komise a GMB Glasmanufaktur Brandenburg v. Xinyi PV Products (Anhui) Holdings (C‑884/19 P a C‑888/19 P, EU:C:2021:973, bod 117 a citovaná judikatura).\n\n30      Ve stejném duchu viz rozsudek Tribunálu ve věci CCCME, bod 213 a citovaná judikatura Tribunálu. Viz též bod 188 napadeného rozsudku.\n\n31      Viz, mimo jiné, rozsudek ze dne 20. ledna 2022, Komise v. Hubei Xinyegang Special Tube (C‑891/19 P, EU:C:2022:38, body 35 a 36, jakož i citovaná judikatura).\n\n32      V tomto ohledu viz obdobně má stanoviska ve věcech ABLV Bank v. SRB (C‑602/22 P, EU:C:2025:347, bod 73) a Deutsche Lufthansa v. Ryanair a další C‑457/23 P, EU:C:2025:802, body 16 a 17).\n\n33      Viz stanovisko generálního advokáta Y. Bota ve věci Anbouba v. Rada (C‑605/13 P a C‑630/13 P, EU:C:2015:2, bod 50) a stanovisko generálního advokáta M. Bobka ve věci W a další (C‑621/15, EU:C:2017:176, bod 32).\n\n34      V tomto smyslu viz stanovisko generálního advokáta Y. Bota ve věci Simon, Evers &amp;amp; Co. (C‑21/13, EU:C:2014:261, bod 69).\n\n35      Body 335 až 341 odůvodnění sporného nařízení.\n\n36      Viz body 338, 339, jakož i 213 až 220 odůvodnění sporného nařízení.\n\n37      Viz bod 357 odůvodnění sporného nařízení.\n\n38      Viz bod 313 odůvodnění sporného nařízení a bod 128 napadeného rozsudku.\n\n39      Rozsudek ze dne 28. dubna 2022, Changmao Biochemical Engineering v. Komise (C‑666/19 P, EU:C:2022:323) (dále jen „rozsudek Changmao“).\n\n40      Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. prosince 2017, kterým se mění nařízení (EU) 2016/1036 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie, a nařízení (EU) 2016/1037 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 338, s. 1).\n\n41      Tribunál na tuto skutečnost správně poukázal v bodě 32 napadeného rozsudku.\n\n42      Viz body 41 až 43 napadeného rozsudku.\n\n43      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2015, Komise v. Rusal Armenal (C‑21/14 P, EU:C:2015:494, body 47 až 50).\n\n44      Viz rozsudek ze dne 27. října 2011, Dongguan Nanzha Leco Stationery v. Rada (C‑511/09 P, EU:C:2011:696, bod 33 a citovaná judikatura). Viz též bod 32 tohoto stanoviska.\n\n45      V tomto ohledu viz rozsudek Tribunálu ve věci CCCME, bod 96 a citovaná judikatura Tribunálu.\n\n46      V tomto ohledu viz rozsudek Tribunálu ve věci CCCME, bod 97 a citovaná judikatura Tribunálu.\n\n47      V tomto ohledu viz stanovisko generálního advokáta G. Pitruzzelly ve věci Donex Shipping and Forwarding (C‑104/19, EU:C:2020:159, body 43 a 44).\n\n48      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2015, Komise v. Rusal Armenal (C‑21/14 P, EU:C:2015:494, body 47 až 50).\n\n49      Vzhledem k tomu, že článek 2.4 antidumpingové dohody stanoví, že takové srovnání bude provedeno „obvykle při podmínce ‚ze závodu‘ “, což odpovídá úrovni „ze závodu“.\n\n50      Aby bylo srovnání spravedlivé, musí být nestranné, objektivní a spravedlivé; v tomto ohledu viz zpráva odvolacího orgánu WTO ze dne 5. září 2017 nazvaná „Evropská unie – antidumpingová opatření uložená na některé mastné alkoholy z Indonésie“, WT/DS442/AB/R, bod 5.21.\n\n51      Tamtéž.\n\n52      V tomto smyslu viz stanovisko generálního advokáta Y. Bota ve věci Dongguan Nanzha Leco Stationery v. Rada (C‑511/09 P, EU:C:2011:35, bod 90). \n\n53      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. října 2011, Dongguan Nanzha Leco Stationery v. Rada (C‑511/09 P, EU:C:2011:696, bod 36).\n\n54      Viz rozsudek ze dne 19. září 2013, Dashiqiao Sanqiang Refractory Materials v. Rada (C‑15/12 P, EU:C:2013:572, bod 29). Viz též rozsudek ze dne 10. března 2009, Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP v. Rada (T‑249/06, EU:T:2009:62, body 194 a 195). V tomto ohledu viz též bod 157 in fine napadeného rozsudku.\n\n55      Viz rozsudek Changmao, bod 138 a citovaná judikatura.\n\n56      Viz rozsudek Tribunálu ve věci CCCME, bod 188, a ve vztahu k předchozímu znění čl. 2 odst. 7 základního nařízení viz rozsudek ze den 18. března 2009, Shanghai Excell M&amp;amp;E Enterprise a Shanghai Adeptech Precision v. Rada (T‑299/05, EU:T:2009:72, bod 266).\n\n57      Rozsudek ze dne 16. února 2012, Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP (C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, bod 51 a citovaná judikatura).\n\n58      Viz rozsudek Changmao, bod 139 a citovaná judikatura.\n\n59      Rozsudky ze dne 16. února 2012, Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP (C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, bod 61), a ze dne 26. října 2016, PT Musim Mas v. Rada (C‑468/15 P, EU:C:2016:803, bod 84).\n\n60      Viz rozsudek Changmao, bod 151.\n\n61      Viz rozsudek Tribunálu ve věci CCCME, bod 197.\n\n62      To jasně vyplývá z použití výrazu „v každém případě“ v bodě 128 napadeného rozsudku.\n\n63      To bylo potvrzeno Soudním dvorem, když konstatoval, že to, že jsou vypočtená běžná hodnota a vývozní cena určeny ve dvou různých fázích uvádění na trh, může odůvodňovat úpravu. Viz rozsudek ze dne 27. října 2011, Dongguan Nanzha Leco Stationery v. Rada (C‑511/09 P, EU:C:2011:696, bod 39). V podobném smyslu a contrario viz rozsudek ze dne 10. března 1992, Sharp Corporation v. Rada (C‑179/87, EU:C:1992:113, body 15 až 19).\n\n64      Z uvedeného důvodu se domnívám, že rozlišování mezi úpravami podle čl. 2 odst. 10 první věty základního nařízení týkajícími se „procesu zpětného očištění“ (u kterého by nebylo třeba prokazovat, že se jedná o činitele ovlivňující srovnatelnost cen) a úpravami podle třetí věty téhož ustanovení (u nichž by taková povinnost existovala), které bylo předmětem diskuse mezi účastnicemi řízení, je svým způsobem „nepravým protikladem“. Všechny úpravy se totiž musí týkat činitelů ovlivňujících srovnatelnost cen (viz judikatura zmíněná v bodě 79 tohoto stanoviska). Ovšem činitele, které nenáleží do rámce obchodní úrovně zvolené pro spravedlivé srovnání, pojmově srovnatelnost cen ovlivňují.\n\n65      Podle mého názoru není pochyb o tom, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, bude muset Soudní dvůr analyzovat druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, i když vyhoví první části uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku. Jak je uvedeno v bodě 88 tohoto stanoviska, závěr Tribunálu v této souvislosti spočívá na dvou alternativních souborech úvah.\n\n66      Viz mimo jiné rozsudek ze dne 27. června 2024, Servier a další v. Komise (C‑201/19 P, EU:C:2024:552, body 60 a 61 a citovaná judikatura).\n\n67      V tomto smyslu viz ex multi rozsudek ze dne 1. července 2008, Chronopost a La Poste v. UFEX a další (C‑341/06 P a C‑342/06 P, EU:C:2008:375, bod 90 a citovaná judikatura).\n\n68      Viz bod 132 in fine a bod 134 in fine napadeného rozsudku.\n\n69      K této otázce viz bod 134 a násl. níže.\n\n70      Vzhledem k tomu, že Komise může používat „snadno dostupné“ údaje, měla by mít možnost rychle získat a ověřit nezbytné údaje o nákladech (z reprezentativní země) za účelem početního zjištění běžné hodnoty, a tudíž vypočítat dumpingové rozpětí v přísné lhůtě stanovené pro antidumpingová šetření.\n\n71      V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 21. února 2024, Inner Mongolia Shuangxin Environment-Friendly Material v. Komise (T‑763/20, EU:T:2024:114, bod 86 a násl., zejména bod 98 a násl.). Uvedený rozsudek, vydaný ve stejný den jako napadený rozsudek, se rovněž týká sporného nařízení.\n\n72      V tomto ohledu sice orgány „musí přijmout opatření s cílem vyjasnit navrhovanou úpravu a následně určit, zda a do jaké míry je taková úprava odůvodněná“, nicméně „povinnost spravedlivého srovnání neznamená, že orgány musí přijmout každou žádost o úpravu“. Viz zpráva odvolacího orgánu WTO ze dne 15. července 2011 nazvaná „Evropská společenství – konečná antidumpingová opatření uložená na některé spojovací prostředky ze železa nebo oceli pocházející z Číny“, WT/DS397/AB/RW, bod 488.\n\n73      Obdobně k předchozímu znění čl. 2 odst. 7 základního nařízení viz rozsudek Changmao, bod 107, v němž Soudní dvůr potvrdil, že Komise je oprávněna určit běžnou hodnotu, aniž předtím požádala o podrobnější informace o některých údajích.\n\n74      Viz body 33 a 34 tohoto stanoviska.\n\n75      Uvedené řešení je v souladu se zprávou odvolacího orgánu WTO ze dne 18. ledna 2016, nazvanou „Evropská společenství – konečná antidumpingová opatření uložená na některé spojovací prostředky ze železa nebo oceli pocházející z Číny“, WT/DS397/AB/RW, bod 5.163 (a další odkazy), podle které „není-li orgánům prokázáno, že existuje rozdíl ovlivňující srovnatelnost cen, neexistuje povinnost provést úpravu“.\n\n76      Připomenuto v bodě 55 tohoto stanoviska.\n\n77      Viz bod 129 napadeného rozsudku. Viz též stanovisko generálního advokáta G. Pitruzzelly ve věci Donex Shipping and Forwarding (C‑104/19, EU:C:2020:159, bod 46).\n\n78      Stanovisko generálního advokáta G. Pitruzzelly ve věci Donex Shipping and Forwarding (C‑104/19, EU:C:2020:159, bod 48).\n\n79      Tamtéž, body 51 a 56.\n\n80      Viz rozsudek Changmao, bod 152.\n\n81      Viz bod 80 napadeného rozsudku.\n\n82      Bod 69 a násl. napadeného rozsudku.\n\n83      Bod 79 a násl. napadeného rozsudku.\n\n84      Body 84 a 111 napadeného rozsudku.\n\n85      Body 94 a 99 napadeného rozsudku.\n\n86      Bod 102 napadeného rozsudku.\n\n87      Bod 112 napadeného rozsudku.\n\n88      Nařízení ze dne 5. listopadu 2002, kterým se mění nařízení (ES) č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2002, L 305, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 132).\n\n89      V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 26. října 2016, PT Musim Mas v. Rada (C‑468/15 P, EU:C:2016:803, bod 39).\n\n90      V tomto smyslu viz tamtéž, body 40 a 41.\n\n91      Tamtéž, bod 42.\n\n92      V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. října 1988, Canon a další v. Rada (277/85 a 300/85, EU:C:1988:467, bod 39), a ze dne 10. března 1992, Ricoh v. Rada (C‑174/87, EU:C:1992:108, bod 14). Viz též rozsudek ze dne 25. června 2015, PT Musim Mas v. Rada (T‑26/12, EU:T:2015:437, bod 43 a citovaná judikatura).\n\n93      V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 25. června 2015, PT Musim Mas v. Rada (T‑26/12, EU:T:2015:437, bod 48).\n\n94      V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 26. října 2016, PT Musim Mas v. Rada (C‑468/15 P, EU:C:2016:803, bod 43).\n\n95      V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 25. června 2015, PT Musim Mas v. Rada (T‑26/12, EU:T:2015:437, bod 51).\n\n96      Vnitřní oddělení se obvykle řídí přísnými korporátními protokoly. Nemají oprávnění vyjednávat o cenách mimo úzce vymezené rozpětí a používat vnitřní systémy výrobce, zatímco externí zástupci obvykle požívají větší obchodní samostatnosti při stanovování místních prodejních cen a obchodních strategií a fungují spíše na základě zmocnění než přímého hierarchického vztahu.\n\n97      Vnitřní oddělení pracují výlučně pro skupinu ve spojení a nemohou zastupovat jiné výrobce, zatímco externí zástupci mohou zastupovat více výrobců a obvykle mají vlastní portfolio zákazníků.\n\n98      Viz rozsudek ze dne 26. října 2016, PT Musim Mas v. Rada (C‑468/15 P, EU:C:2016:803, body 83 a 84 a citovaná judikatura).\n\n99      Tamtéž, bod 85.\n\n100      Viz, mimo jiné, rozsudek ze dne 26. října 2016, PT Musim Mas v. Rada (C‑468/15 P, EU:C:2016:803, bod 27 a citovaná judikatura).\n\n101      V tomto smyslu viz tamtéž, bod 28.\n\n102      Viz mimo jiné rozsudek ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala (C‑413/06 P, EU:C:2008:392, bod 117 a citovaná judikatura).\n\n103      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. října 2016, PT Musim Mas v. Rada (C‑468/15 P, EU:C:2016:803, bod 36 a násl.).\n\n104      Viz bod 181 tohoto stanoviska.\n\n105      Viz body 167 a 168 tohoto stanoviska.\n\n106      Viz rozsudek ze dne 25. června 2015, PT Musim Mas v. Rada (T‑26/12, EU:T:2015:437, bod 80).\n\n107      Viz bod 181 tohoto stanoviska.\n\n108      Viz body 167 a 168 tohoto stanoviska.\n\n109      V tomto smyslu viz a contrario rozsudek ze dne 26. října 2016, PT Musim Mas v. Rada (C‑468/15 P, EU:C:2016:803, body 44 a 45).\n\n110      Body 149 až 156 napadeného rozsudku.\n\n111      Body 157 a 158 napadeného rozsudku.\n\n112      Viz ex multis, usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 27. října 2011, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Rada a Parlament [C‑605/10 P(R), EU:C:2011:710, bod 15 a citovaná judikatura].\n\n113      Uvedené ustanovení bylo do dřívějšího znění základního nařízení vloženo nařízením Rady (ES) č. 2331/96 ze dne 2. prosince 1996, kterým se mění nařízení (ES) č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1996, L 317, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 76). Uvedené ustanovení bylo zavedeno v návaznosti na zprávu panelu GATT ze dne 28. dubna 1995 ve věci GD/253 („EHS – uložení antidumpingového cla na dovozy audiokazet z Japonska“), ve které panel považoval tehdejší právní předpisy Společenství za příliš restriktivní, neboť platil konkrétní a taxativní výčet úprav [viz důvodová zpráva ke Komisí předloženému návrhu nařízení Rady (ES), kterým se mění nařízení (ES) č. 384/96, COM(96) 145 final (Úř. věst. 1996, C 159, s. 6)].\n\n114      Viz bod 2 odůvodnění nařízení č. 2331/96.\n\n115      V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. prosince 1996, Portugalsko v. Rada (C‑268/94, EU:C:1996:461, bod 79), a ze dne 23. února 1988, Spojené království v. Rada (131/86, EU:C:1988:86, bod 11). Ve stejném duchu viz též judikatura Tribunálu citovaná v bodě 157 napadeného rozsudku.\n\n116      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. prosince 2011, France Télécom v. Komise (C‑81/10 P, EU:C:2011:811, bod 33).\n\n117      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. února 2012, Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP (C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, bod 68).\n\n118      V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 28. září 2023, Changmao Biochemical Engineering v. Komise (C‑123/21 P, EU:C:2023:708, bod 87).\n\n119      Viz body 22 až 25 a 218 tohoto stanoviska.\n\n120      V tomto ohledu viz, mimo jiné, rozsudek ze dne 24. října 2024, Komise v. Intel Corporation (C‑240/22 P, EU:C:2024:915, bod 228 a citovaná judikatura).\n\n121      Viz mimo jiné rozsudek ze dne 5. května 2022, Zhejiang Jiuli Hi-Tech Metals v. Komise (C‑718/20 P, EU:C:2022:362, bod 49 a citovaná judikatura).\n\n122      Viz rozsudek ze dne 26. října 2016, PT Musim Mas v. Rada (C‑468/15 P, EU:C:2016:803, body 83 a 84 a citovaná judikatura). Viz též bod 172 tohoto stanoviska.</div>", "next": 0}