{"html": "<div class=\"pre\">\n98      Poznamenávám, že v projednávané věci žádný členský stát nevstoupil do řízení jako vedlejší účastník na podporu navrhovatelů.\n\n99      V tomto ohledu viz rozsudek ESLP ze dne 30. ledna 2025, Cannavacciuolo a další v. Itálie (CE:ECHR:2025:0130JUD005156714, body 220 až 222) (v němž ESLP rozhodl, že sdružení neměla aktivní legitimaci ve věci týkající se znečištění způsobeného protiprávním vypouštěním odpadů, jelikož rozsudek KlimaSeniorinnen byl omezen na změnu klimatu a v uvedeném řízení nevyvstaly žádné zvláštní faktory).\n\n100      V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 15. července 2025, ECB a Komise v. Corneli (C‑777/22 P a C‑789/22 P, EU:C:2025:580, bod 73) (v němž měl Soudní dvůr za to, že některá rozhodnutí ESLP týkající se kritérií umožňujících dovolávat se postavení „oběti“ ve smyslu článku 34 EÚLP „nejsou relevantní“ pro účely posouzení, zda byla žalobkyně v dotčeném sporu spornými rozhodnutími bezprostředně dotčena).\n\n101      K rozdílu mezi pojmy „ochrana subjektivních práv“ a „objektivní právní řád“, zejména v německém správním právu, viz Hohnerlein, J., „Who is afraid of actio popularis?: On Separating Rights and Remedies in the ECtHR’s Climate Judgment“, Verfassungsblog, 26. dubna 2024.\n\n102      Viz například Letsas, G., „The European Court’s Legitimacy After KlimaSeniorinnen“, European Convention on Human Rights Law Review, sv. 5, 2024, s. 444, zejména s. 448 až 453; Rocha, A. a Fragoso Martins, P., „Standing for the environment? Locus standi of associations before the ECtHR and the CJEU“, European Human Rights Law Review, sv. 5, 2025, s. 591, zejména s. 593 a 594. Viz též Eckes, C., „Strategic Climate Litigation before National Courts: Can European Union Law Be Used As A Shield?“, German Law Journal, sv. 25, 2024, s. 1022.\n\n103      Viz rozsudek KlimaSeniorinnen (body 486 až 488).\n\n104      ESLP tím rovněž naznačil, že se nedomnívá, že by rozhodování o (ne)přiměřenosti právních předpisů v oblasti klimatu nemělo spadat do pravomoci soudů. Pouze změnil to, jakým způsobem mu mohou být takové otázky pokládány. Otázka, do jaké míry by soudci mohli skutečně legitimně vytvářet právo v oblasti klimatu, však nebyla uvedeným rozsudkem vyřešena, spíše naopak, vyvolala v tomto ohledu další otázky. Viz například Kingston, S., „A Story Part Told: The Role of Courts in Climate Governance“, Yearbook of International Environmental Law, sv. 35, 2025, s. 1.\n\n105      Viz stanovisko generálního advokáta F. G. Jacobse ve věci Unión de Pequeños Agricultores v. Rada (C‑50/00 P, EU:C:2002:197, bod 59).\n\n106      Viz rozsudek UPA (zejména body 45 a 46).\n\n107      Viz rozsudek Carvalho (bod 91).\n\n108      Lze tvrdit, že některá sdružení hájí obecné zájmy, tedy zájmy společné celé populaci. Nedovoluji si však označovat jakékoli zájmy za obecné zájmy, neboť i některé zájmy obecně vnímané jako obecné, jako je čisté prostředí nebo zmírnění změny klimatu, nejsou vždy sdíleny všemi, zejména ne společnostmi, jejichž obchodní příležitosti by mohly být takovými cíli omezeny. Upřednostňuji tedy označení „kolektivní zájmy“ bez ohledu na počet jednotlivých subjektů, které je sdílejí.\n\n109      V rozsudku KlimaSeniorinnen se ESLP podrobně vyjádřil k některým faktorům, které budou určující pro aktivní legitimaci sdružení v uvedeném kontextu, a sice že dotčené sdružení musí být: 1) v daném státě založeno v souladu se zákonem, nebo mít způsobilost v něm jednat, 2) být schopné prokázat, že se věnuje hájení lidských práv svých členů nebo jiných dotčených osob v daném státě, ať již pouze formou kolektivní žaloby na ochranu uvedených práv proti hrozbám vyplývajícím ze změny klimatu nebo včetně takové kolektivní žaloby, 3) být skutečně kvalifikované a reprezentativní pro jednání jménem členů nebo jiných dotčených jednotlivců v daném státě, kteří jsou vystaveni konkrétním hrozbám nebo nepříznivým účinkům změny klimatu, v rámci ochrany na základě EÚLP. Viz rozsudek KlimaSeniorinnen (bod 502). Pokud jde o uplatnění uvedených kritérií, viz rozsudek ESLP ze dne 28. října 2025, Greenpeace Nordic a další v. Norsko (CE:ECHR:2025:1028JUD003406821, body 308 až 312).\n\n110      Viz například rozsudky ze dne 14. prosince 1962, Confédération nationale des producteurs de fruits et légumes a další v. Rada (16/62 a 17/62, EU:C:1962:47, 1962 ECR 471, zejména s. 479); ze dne 14. prosince 1962, Fédération nationale de la boucherie en gros et du commerce en gros des viandes a další v. Rada (19/62 až 22/62, EU:C:1962:48, 1962 ECR 491, zejména s. 499); ze dne 18. března 1975, Union syndicale-Service public européen a další v. Rada (72/74, EU:C:1975:43, bod 17); a ze dne 2. dubna 1998, Greenpeace Council a další v. Komise (C‑321/95 P, EU:C:1998:153, bod 14).\n\n111      Rozsudky ze dne 14. prosince 1962, Confédération nationale des producteurs de fruits et légumes a další v. Rada (16/62 a 17/62, EU:C:1962:47, 1962 ECR 471, zejména s. 479); ze dne 14. prosince 1962, Fédération nationale de la boucherie en gros et du commerce en gros des viandes a další v. Rada (19/62 až 22/62, EU:C:1962:48, 1962 ECR 491, zejména s. 499).\n\n112      Rozsudky ze dne 14. prosince 1962, Confédération nationale des producteurs de fruits et légumes a další v. Rada (16/62 a 17/62, EU:C:1962:47, 1962 ECR 471, zejména s. 480), a ze dne 14. prosince 1962, Fédération nationale de la boucherie en gros et du commerce en gros des viandes a další v. Rada (480 až 19/62, EU:C:1962:48, 1962 ECR 491, zejména s. 499).\n\n113      Stanovisko generálního advokáta N. Emilioua ve věci Nicoventures Trading a další v. Komise (C‑731/23 P, EU:C:2025:435, bod 120).\n\n114      Viz bod 51 napadeného usnesení.\n\n115      Ve věci Jégo-Quéré měl Soudní dvůr za to, že výklad osobního dotčení přijatý Tribunálem by odstranil veškerý význam uvedeného požadavku, jak je upraven v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU (tehdejším článku 230 ES). Viz rozsudek ze dne 1. dubna 2004, Komise v. Jégo-Quéré (C‑263/02 P, EU:C:2004:210, bod 38).\n\n116      Stanovisko generálního advokáta G. Cosmase ve věci Greenpeace Council a další v. Komise (C‑321/95 P, EU:C:1997:421, bod 118).\n\n117      Jak Soudní dvůr opakovaně potvrdil, z ustálené judikatury vyplývá, že jiné subjekty než adresáti rozhodnutí mohou tvrdit, že jsou osobně dotčeny ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, pouze tehdy, jsou-li aktem, jehož zrušení je navrhováno, zasaženy z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje ve vztahu ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát takového rozhodnutí. Viz rozsudek ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise (25/62, EU:C:1963:17, 1963 ECR 95, zejména s. 107), opakovaně potvrzený v řadě dalších rozhodnutí, naposledy v rozsudku ze dne 18. prosince 2025, Nicoventures Trading a další v. Komise (C‑731/23 P, EU:C:2025:982, bod 57).\n\n118      V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 15. července 2025, ECB a Komise v. Corneli (C‑777/22 P a C‑789/22 P, EU:C:2025:580, body 75 a 76).\n\n119      V rámci řízení před Tribunálem byla přípustnost žalob předmětem písemné výměny mezi zúčastněnými stranami, včetně námitky nepřípustnosti vznesené Radou, odpovědi žalobců na uvedenou námitku, písemných otázek položených žalobcům Tribunálem dne 16. června 2023, spisů vedlejších účastníků Polska, Maďarska a Komise, jakož i odpovědí žalobců na uvedené spisy.\n\n120      Viz poznámka pod čarou 117 tohoto stanoviska.\n\n121      V tomto ohledu viz například rozsudek ze dne 18. prosince 2025, Nicoventures Trading a další v. Komise (C‑731/23 P, EU:C:2025:982, body 59 a 60).\n\n122      Viz zejména body 44 až 48 a 53 žaloby, kterou podalo sdružení AEAJ v prvním stupni, jakož i odpovědi žalobců na otázky 3 a 4 Tribunálu položené dne 16. ledna 2023.\n\n123      Viz například rozsudky ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise (C‑313/90, EU:C:1993:111, bod 31), a ze dne 9. června 2011, Comitato „Venezia vuole vivere“ a další v. Komise (C‑71/09 P, C‑73/09 P a C‑76/09 P, EU:C:2011:368, body 36 a 37); viz též rozsudek ze dne 7. května 2009, NVV a další v. Komise (T‑151/05, EU:T:2009:144, body 45 až 48).\n\n124      Viz body 39 až 42, 190 a 195 tohoto stanoviska.\n\n125      Soudní dvůr potvrdil, že aby byla dodržena zásada svěření pravomocí, může být podmíněnost právního státu uložena pouze v případě, že se dostatečně bezprostředně dotýká ochrany finančních zájmů Unie. Viz rozsudky ze dne 16. února 2022, Maďarsko v. Parlament a Rada (C‑156/21, EU:C:2022:97, body 144 a 145), a ze dne 16. února 2022, Polsko v. Parlament a Rada (C‑157/21, EU:C:2022:98, body 162 a 163).</div>", "next": 0}