I.ÚS 1069/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1069/24 ze dne 8. 10. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Karla S. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Mojmírem Ježkem, Ph.D., advokátem se sídlem Betlémské nám. 351/6, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 172/2024-775 ze dne 24. 5. 2024, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 14 Nc 1270/2023-589 ze dne 22. 4. 2024, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 104/2024-554 ze dne 2. 4. 2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 14 Nc 1270/2023-352 ze dne 6. 3. 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení a 1) Jany S., 2) nezl. Jiřího S., 3) nezl. Tomáše S., 4) nezl. Jitky S. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. 1. Ústavní soud obdržel ve dnech 16. 4. 2024 a 29. 6. 2024 ústavní stížnosti (původně vedené pod sp. zn. I. ÚS 1069/24 a III. ÚS 1892/24) proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím, jejichž zrušení stěžovatel navrhuje s tvrzením, že porušují jeho práva zaručená čl. 2 odst. 4 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, dále čl. 2 odst. 3, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i zájmy dětí dle čl. 3 odst. 1 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte. 2. Ústavní stížnosti se týkaly týchž účastníků, téže problematiky na sebe navazujících předběžných opatření a obdobných námitek stěžovatele vůči asistovanému styku s jeho dětmi. Ústavní soud proto z důvodu hospodárnosti a efektivity svého rozhodování usnesením ze dne 31. 7. 2024 rozhodl o spojení řízení o ústavních stížnostech téhož stěžovatele ke společnému řízení nadále vedenému pod sp. zn. I. ÚS 1069/24. 3. Usnesením č. j. 14 Nc 1270/2023-352 ze dne 6. 3. 2024 obvodní soud nařídil předběžné opatření, podle něhož byl stěžovatel oprávněn se do doby pravomocného rozhodnutí ve věci samé stýkat s nezletilými jedenkrát za čtrnáct dnů v organizaci Poradna Magdala, a to asistovanou formou vždy na dobu jedné hodiny. Městský soud usnesením č. j. 13 Co 104/2024-554 ze dne 2. 4. 2024 rozhodnutí změnil tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilými jedenkrát za sedm dní. 4. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že proti stěžovateli byly na základě oznámení orgánu sociálně-právní ochrany dětí z 25. 8. 2023 prováděny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby (nezletilých synů). V probíhajícím řízení o úpravu péče pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů zahájeném návrhem ze dne 31. 8. 2023 matka (první vedlejší účastnice) navrhovala svěřit děti do své výchovy, zatímco stěžovatel navrhoval u synů střídavou výchovu a u dcery výchovu společnou. Usnesením č. j. 10 Nc 2015/2023-10 z 29. 9. 2023 obvodní soud nařídil předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí, jímž dle § 405 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.) stěžovateli v délce jednoho měsíce uložil povinnost zdržet se vstupu do společného bydliště a bezprostředního okolí a zdržet se setkávání a navazování jakýchkoliv kontaktů s matkou a nezletilými. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením městského soudu č. j. 17 Co 317/2023-27 ze dne 24. 10. 2023. Ze sdělení policejního orgánu z 24. 11. 2023 vyplynulo, že dle dosavadních zjištění byli nezletilí vystaveni nepřiměřenému násilí ze strany stěžovatele a jsou považováni za ohrožené. Obecné soudy proto uzavřely, že v nejlepším zájmu nezletilých je umožnit s nimi stěžovateli prostřednictvím akreditované organizace zajištěné matkou asistovaný styk, který jim pomůže udržet vzájemný kontakt a zároveň eliminuje případné negativní působení stěžovatele na nezletilé. 5. Usnesením č. j. 14 Nc 1270/2023-589 ze dne 22. 4. 2024 následně obvodní soud nařídil předběžné opatření, podle něhož je stěžovatel oprávněn se do doby pravomocného rozhodnutí ve věci samé stýkat s nezletilými jedenkrát za sedm dní v organizaci Area Fausta, a to asistovanou formou vždy na dobu dvou hodin. Městský soud usnesením č. j. 13 Co 172/2024-775 ze dne 24. 5. 2024 usnesení obvodního soudu potvrdil. 6. Nad rámec již uvedeného obecné soudy vyložily, proč upřednostnily organizaci Area Fausta. Upozornily také, že usnesením z 29. 1. 2024 státní zástupkyně zamítla stížnost stěžovatele proti usnesení, kterým bylo zahájeno jeho trestní stíhání a bylo mu sděleno obvinění pro zločin týrání svěřené osoby. Pro skutkové odlišnosti se soudy neztotožnily ani s argumentací stěžovatele usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1970/18. Městský soud shodně jako při předchozím rozhodování konstatoval, že odvolací návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření, podle něhož by měl stěžovatel nezletilé ve své výchově vždy v sudém týdnu a matka v lichém týdnu, fakticky představuje rozhodnutí ve věci samé a neodpovídá zatímní úpravě předběžným opatřením. II. 7. Stěžovatel napadená rozhodnutí označuje za projev soudní libovůle a obecným soudům vytýká, že je nařídily na základě účelově vykonstruovaných tvrzení matky nezletilých a přejatých stanovisek neobjektivního orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Soudy vycházely ze stejného důkazního stavu jako při nařízení prvních předběžných opatření na podzim 2023, kdy ale byla primárním zájmem preventivní ochrana nezletilých. Zrušení či neprodloužení původních předběžných opatření soudy ignorovaly, stejně jako množství důkazů svědčících ve prospěch stěžovatele. Rezignovaly tak na svou povinnost zabývat se tvrzeními a důkazy obou stran, s argumenty stěžovatele se nevypořádaly a svůj závěr o nezbytnosti asistovaného styku řádně neodůvodnily. Požadavek naléhavosti předběžného opatření soudy odůvodňují toliko skutečností, že je vůči stěžovateli vedeno trestní řízení a je obviněn ze zločinu týrání svěřeného osoby, což je podle něj v přímém rozporu s presumpcí neviny. V trestním řízení navíc stále nedošlo k žádným posunům. 8. O asistovaném styku podle stěžovatele soudy rozhodly svévolně, aniž by respektovaly nejlepší zájem nezletilých a zjišťovaly jejich přání. Ze zpráv organizace Area Fausta je zřejmé, že kontakt s nezletilými probíhá bez jakýchkoliv projevů agrese. Nezletilí dlouhým odloučením trpí a projevují zájem se se stěžovatelem opět plnohodnotně stýkat. V této souvislosti stěžovatel odkazuje na usnesení sp. zn. II. ÚS 1970/18, kde navzdory trestnímu řízení pro podezření ze spáchání téhož trestného činu, Ústavní soud akceptoval i benevolentnější úpravu styku. Navíc, i pokud by orgány činné v trestním řízení vyslovily vinu stěžovatele, nemohlo by to automaticky vést k zákazu styku s nezletilými nebo k jejich nesvěření do jeho péče, neboť Ústavní soud již potvrdil právo rodiče odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody na styk s nezletilými dětmi (usnesení sp. zn. II. ÚS 22/17). 9. Úprava omezující vzájemný kontakt má dle napadených rozhodnutí trvat až do skončení řízení o péči o nezletilé, což stěžovatel vnímá jako nepřiměřené. Odloučení nenávratně poškozuje vzájemné vztahy a nahrává matce nezletilých, v jejímž postupu spatřuje manipulaci dětí s cílem dosáhnout výlučné péče o ně, nehledě na jejich přání a názory. Nevyhovění jeho odvolacímu návrhu na nařízení předběžného opatření, podle něhož by měl nezletilé ve své výchově vždy v sudém týdnu a matka v lichém týdnu, pokládá stěžovatel za přehnaně formalistické. III. 10. K přezkumu rozhodnutí vydaných v rodinných věcech Ústavní soud přistupuje restriktivně, což se týká zvláště předběžných opatření. Přestože způsobilost předběžných opatření zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení obecně vyloučit nelze, jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu. Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení, jakož i hodnocení podmínek pro jeho změnu či zrušení, se přezkumné pravomoci Ústavního soudu v zásadě vymyká a je věcí obecných soudů, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu. Ústavní soud proto taková rozhodnutí podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti. Při něm zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2, odst. 3 Listiny). V rozhodnutích týkajících se nezletilých musí být zároveň v souladu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte zohledněn nejlepší zájem dítěte, který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 3216/13 a mnohé další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na https://nalus.usoud.cz). 11. V návaznosti na popsané limity ústavněprávního přezkumu dospěl Ú