I.ÚS 1082/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1082/14 ze dne 15. 6. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Mgr. Romana Bočka, MBA, právně zastoupeného JUDr. Filipem Seifertem, advokátem se sídlem Praha, Trojanova 12, proti jinému zásahu veřejné moci spočívajícímu ve výkonu dozoru státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky Ostrava, v trestní věci vedené policejním orgánem pod č. j. ÚOOZ-191/TČ-2012-200402, proti usnesení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 25. 7. 2013 sp. zn. 5 NZT 31/2013 a proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky Ostrava, ze dne 13. 6. 2013 sp. zn. 4 VZV 5/2013, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Ústavní stížností, podanou podle § 72 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že v záhlaví uvedeným postupem byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně navrhuje, aby Ústavní soud zakázal státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky Ostrava, vykonávat dozor podle § 174 trestního řádu v trestní věci vedené policejním orgánem pod č. j. UOOZ-191/TČ-2012-200402. Stěžovatel dále navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení a ústavní stížnost projednal a rozhodl o ní přednostně podle § 39 zákona o Ústavním soudu. 2. Z ústavní stížnosti a z přiložených rozhodnutí bylo zjištěno, že záznamem o rozšíření zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu ze dne 9. 1. 2013 č. j. UOOZ-191/TČ-2012 bylo policejním orgánem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, rozšířeno zahájení úkonů trestního řízení ve věci stěžovatele k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, 2, 3 písm. a), b) trestního zákoníku a pro trestný čin podplácení podle § 332 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákoníku, neboť v rámci prováděného prověřování byly zjištěny nové skutečnosti, které důvodně nasvědčují tomu, že mohlo dojít také ke spáchání zločinu podplácení podle § 332 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku. 3. Ústavní stížností napadeným usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava, bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku účastenstvím ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku a trestného činu podplácení podle § 332 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku. Stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení byla napadeným usnesením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství zamítnuta jako nedůvodná. 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá, že podle jeho názoru dozor v přípravném řízení vykonává věcně i místně nepříslušný státní zástupce a rovněž usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatele bylo vydáno věcně i místně nepříslušným státním zástupcem. Ve své poměrně rozsáhlé argumentaci stěžovatel rozporuje zejména usnesení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 11. 1. 2012 sp. zn. 8 NZN 202/2012, kterým byla trestní věc Boček a spol. podle § 25 tr. řádu per analogiam ve spojení s § 12a odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), odňata Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a přikázána k výkonu dozoru státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava. Stěžovatel tvrdí, že toto usnesení se netýkalo trestní věci Boček a spol., nýbrž jiné trestní věci. 5. Touto jinou trestní věcí mělo být zahájení úkonů trestního řízení ze dne 6. 1. 2012 podle § 158 odst. 3 tr. řádu pod č. j.: UOOZ-19l/TČ-2012-200402 pro "podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit JUDr. Libor Grygárek v postavení náměstka Vrchního státního zastupitelství v Praze společně s dalšími úředními osobami a dále trestných činů sjednávání výhody při zadávaní veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 trestního zákoníku a legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a) odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, kterých se měli dopustit JUDr. Roman Janoušek, Tomáš Hrdlička, Ivo Ritting, Ing. Jiří Toman a další tehdy neustanovené osoby. Společné jednání těchto osob při páchání trestné činnosti naplňovalo také znaky skutkové podstaty zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 trestního zákoníku. Podle § 15 odst. 1 písm. d) a § 15 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb. o jednacím řádu státního zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "jednací řád státního zastupitelství"), byl k výkonu dozoru příslušný státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, avšak usnesením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 11. 1. 2012 sp. zn. 8 NZN 202/2012 byla trestní věc Grygárek a spol. podle přikázána k výkonu dozoru Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, pobočka Ostrava. 6. Prověřování ve vztahu ke stěžovateli a ostatním (trestní věc Boček a spol.) bylo podle stěžovatele zahájeno až o rok později, a to záznamem ze dne 9. 1. 2013 č. j.: UOOZ-191/TČ-2012-200402, "pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku a dalších trestných činů, který skutkově postihuje jednání, jež je popsáno ve výroku usnesení o zahájení trestního stíhání." Podle přesvědčení stěžovatele tak neexistují žádné důvody, aby bylo vedeno společné řízení o těchto dvou trestních věcech. 7. Stěžovatel současně tvrdí, že je stíhán pro skutek, který je dle usnesení o zahájení trestního stíhání právně kvalifikován jako trestný čin podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, u nějž hrozí sazba trestu odnětí svobody na jeden rok až šest let. Skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán v Praze 1, tedy v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1. K výkonu dozoru nad zákonností v přípravném řízení trestním je podle jeho názoru věcně i místně příslušný státní zástupce činný u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1. 8. Stěžovatel zastává názor, že podjatost vrchního státního zástupce v Praze, jež byla důvodem delegace, byla dána pouze v trestní věci Grygárek a spol., avšak nebyla dána vůči žádné osobě v trestní věci Boček a spol. 9. Závěrem ústavní stížnosti stěžovatel shrnul, že příslušnost zákonného soudce v přípravném řízení trestním je odvozena od příslušnosti státního zástupce vykonávající dozor. Z toho vyplývá, že stejné požadavky, které jsou kladeny na dodržování pravidel určujících zákonného soudce, je nezbytné aplikovat i na dodržování pravidel určujících příslušnost státních zástupců, pokud v jejich důsledku dochází k ovlivnění pravidel určujících zákonného soudce. Trestní stíhání stěžovatele zahájil věcně a místně nepříslušný státní zástupce, který podal mj. návrh na vzetí obviněného do vazby. O tom rozhodoval soudce Okresního soudu v Ostravě. Pokud by trestní řízení vedl věcně a místně příslušný státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, rozhodoval by o vazbě (a dalších úkonech přípravného řízení) soudce Obvodního soudu pro Prahu 1. Postupem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci tak došlo k porušení čl. 38 Listiny, které nebylo napraveno ani státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství. II. 10. K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení. Nejvyšší státní zastupitelství uvedlo, že se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství identickými procesními námitkami stěžovatele již zabýval v postavení stížnostního orgánu (v rámci rozhodování o stížnosti stěžovatele proti usnesení o zahájení trestního stíhání) a dohledového orgánu (v rámci vyřizování podnětu k výkonu dohledu stěžovatele). I nadále nelze souhlasit s námitkou stěžovatele stran údajné věcné a místní nepříslušnosti státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky Ostrava, k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu ze dne 13. 6. 2013 sp. zn. 4 VZV 5/2013, resp. státního zástupce Nejvyššího státní zastupitelství k vydání navazujícího stížnostního rozhodnutí o zamítnutí stížnosti stěžovatele podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu ze dne 25. 7. 2013 sp. zn. 5 NZT 31/2013 z důvodu stěžovatelem dovo