I.ÚS 1129/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1129/24 ze dne 7. 5. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky I. F., zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 16 Kss 5/2023-63 ze dne 20. února 2024, rozhodnutí ministra spravedlnosti č. j. MSP-27/2024-OPAJ-SO/2 ze dne 29. ledna 2024, a návrhu na zrušení § 100 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu a ministra spravedlnosti, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: 1. Včasnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu")]. Tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 21 odst. 4, čl. 28 a 36 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), dále v čl. 9 odst. 3 a čl. 82 odst. 2 Ústavy České republiky ("Ústava"), jakož i její právo podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní stížnost stěžovatelka spojila s návrhem na zrušení § 100 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů ("zákon č. 6/2002 Sb."). 2. K rozhodnutí ministra spravedlnosti ("ministr") o dočasném zproštění z funkce soudce a k jeho přezkumu se Ústavní soud vyjádřil nedávno v usnesení sp. zn. III. ÚS 1281/23 ze dne 13. června 2023 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Dospěl k závěru, že rozhodnutí ve věci dočasného zproštění z funkce soudce tvoří samostatnou a uzavřenou součást řízení a jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv soudce, proto je ústavní stížnost i přípustná. 3. Z ústavní stížnosti a připojených dokumentů vyplývá, že dne 7. prosince 2023 bylo na návrh předsedkyně Okresního soudu v X u Nejvyššího správního soudu (jako soudu kárného) zahájeno se stěžovatelkou jakožto soudkyní kárné řízení o kárné odpovědnosti. Řízení je vedeno pod sp. zn. 16 Kss 5/2023. Ministr pak na základě § 100 odst. 3 ve spojení s § 99 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb. napadeným rozhodnutím stěžovatelku dočasně zprostil výkonu funkce soudkyně do doby pravomocného skončení kárného řízení. Podle ministra je míra závažnosti jednání, které je stěžovatelce kladeno za vinu v celkem 12 specifikovaných věcech, tak vysoká, že setrvání stěžovatelky ve funkci soudkyně po dobu trvání kárného řízení je neslučitelné se zájmy chráněnými skutkovou podstatou kárného provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. 4. Proti rozhodnutí ministra podala stěžovatelka námitky, které Nejvyšší správní soud (jako soud kárný) napadeným usnesením zamítl. Poukázal na to, že v relativně nedávné době rozhodoval o dvou jiných kárných návrzích proti stěžovatelce, jejichž podstatou byly obdobné skutečnosti, jaké jsou jí kladeny za vinu i v projednávané věci. 5. Námitku stěžovatelky, že rozhodnutí ministra má formulářovou podobu (pro obdobu s rozhodnutím v jiné kárné věci), Nejvyšší správní soud shledal nedůvodnou. Konstatoval, že není neobvyklé vedle argumentů zohledňujících specifický charakter projednávané věci uvádět i obecnější úvahy, které se nevztahují jen k situaci konkrétního soudce čelícího kárnému návrhu. Podstatné je, že z odůvodnění je bezpečně zjistitelné, z jakých konkrétních důvodů dospěl ministr k závěru, že je třeba kárně obviněnou soudkyni dočasně zprostit výkonu funkce. Nejvyšší správní soud neshledal opodstatněnou ani námitku stěžovatelky, že v důsledku rozhodnutí ministra nemůže odstraňovat průtahy, za které byla uznána vinnou předchozími rozhodnutími kárného soudu. Nejvyšší správní soud poukázal na to, že rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu funkce soudce vždy ovlivní dosud neskončená řízení, to však neznamená, že jen proto jsou důvody, které ministra vedly k vydání takového rozhodnutí, nelegitimní. 6. Stěžovatelka nezpochybňuje, že byla rozhodnutími Nejvyššího správního soudu č. j. 16 Kss 1/2021-78 ze dne 26. května 2021 a č. j. 13 Kss 5/2021-53 ze dne 24. března 2022 pravomocně uznána vinnou kárným proviněním a bylo jí uloženo kárné opatření. Podle stěžovatelky jde v nyní posuzované věci de facto o druhý kárný návrh, ač jde z důvodu krátké lhůty mezi prvním rozhodnutím Nejvyššího správního soudu a druhým kárným návrhem de iure o kárný návrh třetí. Návrh byl podle ní podán za účelem dosažení toho, co bylo navrhováno již kárným návrhem podaným před třemi lety (odvolání z funkce soudkyně), přičemž obdobně jako v případech předchozích kárných návrhů jsou uváděny i skutky, které jsou prekludované, případně nejsou kárným proviněním. 7. Stěžovatelka upozorňuje, že rozhodnutí ministra je ve své podstatě předběžným opatřením, které nevydává soud, ale orgán moci výkonné. Tím, že pravomoc rozhodnout o dočasném zproštění funkce soudce je ministru svěřena předtím, než o dočasném zproštění rozhodne soud, je podle ní zasaženo do soudcovské nezávislosti a je jím vyprázdněna presumpce neviny. Stěžovatelka připouští, že odvolatelnost soudce je možno ve výjimečných případech upravit zákonem, ten však podle jejího názoru nemůže být v rozporu s čl. 9 odst. 3 Ústavy natolik, že by pravomoc dočasně zprostit soudce funkce byla svěřena ministru, který z podstaty své funkce není nezávislý (jeho postavení je odvozeno od důvěry vládě vyslovené Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky a je odvolatelný na návrh předsedy vlády prezidentem republiky). Stěžovatelka se proto domáhá také zrušení § 100 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb. Dodává, že návrh přesahuje její vlastní zájem a navrhuje, aby si Ústavní soud vyžádal stanovisko amici curiae Soudcovské unie České republiky. 8. Ústavní stížnost a návrh s ní spojený jsou zjevně neopodstatněné. 9. Návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části (§ 74 zákona o Ústavním soudu). Potom platí, že je-li samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona [srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 101/95 ze dne 3. října 1995 (U 22/4 SbNU 351)]. 10. Nyní posuzovaná věc je specifická tím, že rozpor zákonného ustanovení, jež bylo ve stěžovatelčině věci použito, s ústavním pořádkem je zároveň jedním z hlavních argumentů, proč by napadené rozhodnutí ministra mělo představovat zásah do stěžovatelčiných ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud se proto výjimečně zabýval nejprve tím, zda ve věci není dán důvod předložit návrh na zrušení právního předpisu plénu Ústavního soudu podle § 78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a až následně posouzením samotné ústavní stížnosti. 11. Ministr může rozhodnout o dočasném zproštění funkce soudce podle § 100 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb. pouze tehdy, je-li podán návrh na zahájení kárného řízení, v němž žalobce navrhuje odvolání z funkce soudce. Jde tedy o případy nejzávažnějších kárných provinění, která, pokud by se potvrdila, by znemožňovala další výkon funkce soudce. Právě vysoká závažnost kárných provinění ospravedlňuje dočasné zproštění funkce soudce, které plní funkci preventivního nástroje k ochraně soudnictví a důvěry v jeho řádný výkon. 12. Jak uvedl v napadeném usnesení Nejvyšší správní soud, smyslem a účelem této výjimečné kompetence výkonné moci zasáhnout takto do samotné podstaty funkce soudce je potřeba rychlé a efektivní reakce v situacích, jež "vyřazení" soudce z rozhodovací činnosti naléhavě vyžadují. Jde o výjimečnou a potenciálně zneužitelnou kompetenci ministra, která je proto vyvážena pečlivou soudní kontrolou na základě opravného prostředku dotčeného soudce, kdy je kárný soud v postavení nezávislého orgánu provádějícího na základě námitek soudce, jenž byl dočasně zproštěn výkonu funkce, plný přezkum zákonnosti rozhodnutí ministra. Nelze také pominout, že jde o rozhodnutí pouze dočasné povahy (po dobu vedení kárného řízení). 13. Právě existence soudního přezkumu v plné jurisdikci, který bezprostředně navazuje na vydané rozhodnutí ministra, představuje dostatečné vyvážení toho, že první krok spočívající ve vydání rozhodnutí činí ministr jako orgán moci výkonné. Další stěžovatelčina námitka (vyprázdnění presumpce neviny) se míjí s povahou dočasného zproštění funkce soudce. Obdobně ani námitka rozporu s čl. 9 odst. 3 Ústavy, který stanoví, že výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu, nen