I.ÚS 1162/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1162/24 ze dne 4. 9. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaj), soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti P. Č., zastoupené JUDr. Petrem Papežem, advokátem se sídlem Vojtěšská 245, Mýto, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2024 č. j. 1 Tmo 10/2024-3490 a proti výroku IV. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 2. 2024 č. j. 2 Tm 1/2024-3401, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení a Krajského státního zastupitelství v Plzni jako vedlejšího účastníka, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka je (spolu s dalšími obviněnými) trestně stíhána pro podezření ze zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Toho se spoluobvinění měli dopustit tím, že (stručně řečeno) některá z obviněných žen pod záminkou poskytnutí sexuálních služeb opakovaně lákala cizince přijíždějící z Německa do bytu v D., kde další obvinění muži i ženy tyto muže napadli nebo jim fyzickou újmou pohrozili a odcizili jim peníze, mobilní telefony či další věci, případně je donutili odjet k bankomatu a vybrat finanční hotovost, kterou jim sebrali. V únoru 2023 byla stěžovatelka vzata do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) trestního řádu, tedy do vazby útěkové a předstižné. Nyní napadená rozhodnutí se týkají čtvrtého prodloužení vazby. Stěžovatelka proti nim brojí tvrzením o zásahu do svých ústavně zaručených práv podle čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Krajský soud v Plzni zrekapituloval konkrétní skutky, kterých se měli obvinění včetně stěžovatelky dopustit, a průběh trestního řízení. Shledal, že na základě shromážděných důkazů existuje důvodné podezření, že se obvinění popsaných skutků dopustili. Rozhodné skutečnosti se od posledního rozhodování o vazbě nezměnily (s výjimkou jednoho z obviněných odlišného od stěžovatelky). Obvinění se dopouštěli pokračující trestné činnosti, nemají stálý příjem ani vazby a jejich dosavadní způsob života svědčí o tom, že by se trestnímu stíhání vyhýbali tím, že by se skrývali někde v České republice. Zásadním místem jejich pobytu byl dům v D., kde páchali trestnou činnost, ač k němu nemají bližší sociální nebo rodinné vazby. Některé obviněné sice mají v péči nezletilé děti, ale ani to jim nebránilo delší dobu trávit mimo své bydliště nabízením sexuálních služeb a páchat skutky, pro které jsou obžalovány. Konkrétně stěžovatelku pak nepřiměly k nápravě ani dosavadní čtyři záznamy v trestním rejstříku a uložená podmínka. Lze předpokládat, že by obvinění pokračovali v obstarávání výdělku loupeží a prostitucí, které byly hlavním zdrojem příjmů všech obviněných, jen by přesunuli svou organizovanou činnost na jiné místo. Četnost útoků a způsob provádění také svědčí o intenzitě vazebních důvodů, které nelze nahradit jinou zárukou. Písemným slibům obviněných krajský soud neuvěřil, protože si nelze představit, že by v jejich případě dohled probačního úředníka byl natolik účinný, že by je odradil od dosavadního způsobu života. U všech obviněných je navíc dán důvod vazby útěkové, takže předběžná opatření ani nejsou na místě. 3. Vrchní soud v Praze shrnul, že po podání obžaloby vazební důvody zesílily. Jiné okolnosti se nezměnily. Obvinění nemají legální příjmy a trestnou činnost konali ze zištných důvodů a dlouhodobě: podle výpovědi jednoho z obviněných došlo spolu se stíhanými 9 útoky celkem k 30 až 40 případům. Všem obviněným hrozí vysoký trest a jiná opatření nejsou důvodná. V postupu krajského soudu neshledal pochybení. K námitkám stěžovatelky a některých dalších obviněných vrchní soud uvedl, že věrohodným způsobem nedoložili své legální příjmy nebo výdělkové možnosti a jejich trestná činnost byla motivována ziskem. Všem hrozí nejméně pětiletý trest odnětí svobody. V kontrastu s tím se ani vrchnímu soudu nejevily jako dostatečné žádné možnosti nahrazení vazby. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zrekapitulovala rozhodování soudů o své vazbě. Ač si je vědoma, že předchozí rozhodnutí o vazbě nejsou předmětem její ústavní stížnosti, upozorňuje, že soudy při opětovném (a tedy i nynějším) prodlužování vazby pouze zopakovaly totéž odůvodnění a nereagovaly na nové okolnosti v trestním řízení (změnu právní kvalifikace, zahájení trestního stíhání dalších obviněných, kteří nejsou ve vazbě, nebo stěžovatelčiny námitky v žádostech o propuštění a ve stížnostech proti nevyhovujícím rozhodnutím o těchto žádostech). Nyní napadená rozhodnutí nejsou podle stěžovatelky řádně, přesvědčivě a logicky zdůvodněna. K útěkové vazbě namítá, že kromě hrozby vysokého trestu k ní musejí přistoupit další důvody na straně pachatele nebo okolnosti případu, které obavě z útěku nasvědčují. Samotná hrozba pětiletého až dvanáctiletého trestu odnětí svobody nestačí, muselo by jít nejméně o osm let. Stěžovatelce hrozí nepodmíněný trest odnětí svobody v délce pět a půl roku, navíc se minimálně dvou skutků ze tří vytýkaných nemohla dopustit. Vyjádření účastníků a replika stěžovatelky 5. Krajský soud ve vyjádření plně odkázal na své usnesení. K stížnostní argumentaci stěžovatelky ohledně hrozícího trestu dodal, že soud není vázán návrhem státního zástupce při své úvaze o uložení druhu a výše trestu v zákonném rozmezí. 6. Vrchní soud zopakoval argumenty uvedené ve svém usnesení. K ústavní stížnosti uvedl, že důvodnost podezření ze spáchání tří skutků stěžovatelkou podáním obžaloby významně zesílila a její stížnostní námitky významně nezpochybňují skutková zjištění uvedená v obžalobě. Důvodná obava ze snahy mařit hlavní líčení byla u stěžovatelky opodstatněna tím, že státní zástupce stěžovatelce navrhl uložení nepodmíněného 5,5letého trestu odnětí svobody, navíc tento návrh soudu nebrání uložit trest vyšší. Podle vrchního soudu je navíc zájem na tom, aby se věc všech obviněných projednala společně. U stěžovatelky dále platí důvod vazby předstižné s ohledem na její trestní minulost a na zištné motivy násilné trestné činnosti. I když stěžovatelka tvrdí, že byla omezena ve výběru zaměstnání kvůli svému zdravotnímu stavu, nijak tím nevyvrací důvodnou obavu, že by si prostředky k obživě nadále obstarávala trestnou činností. Přestože stěžovatelka poukazuje na to, že někteří obvinění jsou ve vazbě, takže by nemohla v trestné činnosti pokračovat, sama uvádí, že jiní obvinění jsou stíháni na svobodě. Podle vrchního soudu se navíc opakováním trestné činnosti rozumí nejen stejný trestný čin, ale druhově stejná trestná činnost, kterou by stěžovatelka mohla páchat i s jinými osobami. 7. Krajské státní zastupitelství v Plzni se k ústavní stížnosti ve lhůtě stanovené Ústavním soudem nevyjádřilo. 8. Ústavní soud zaslal obě vyjádření stěžovatelce, která v replice zopakovala argumenty své ústavní stížnosti. Zejména zdůraznila šablonovitost řetězících se rozhodnutí o její vazbě a zopakovala, že někteří obvinění jsou stíháni na svobodě. Tito obvinění s orgány činnými v trestním řízení spolupracovali a docházeli na hlavní líčení. Totéž by udělala stěžovatelka. Dále uvedla, že její příjmy ze státních příspěvků a podpory byly legální a pobírala je v souvislosti s péčí o syna. K opatřování prostředků k obživě nelegální činností nemá důvod, a umožní-li jí to zdravotní stav, bude se snažit najít si zaměstnání. Posouzení věci Ústavním soudem 9. Ústavní soud se nejprve zabýval předpoklady projednání ústavní stížnosti. Stěžovatelka napadla usnesení krajského soudu v rozsahu IV. výroku, který se jí týká, v této části proto není pochyb, že je oprávněna jej napadat. Naopak usnesení krajského soudu napadla "v celém rozsahu", přestože jeden formální výrok tohoto usnesení materiálně potvrzuje celkem šest výroků usnesení krajského soudu, z nichž se stěžovatelky dotýká právě jen čtvrtý z nich. Ve zbývajícím rozsahu je tak stížnost stěžovatelky proti usnesení vrchního soudu podaná neoprávněnou navrhovatelkou podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jinak Ústavní soud považoval ústavní stížnost za včasnou, přípustnou a splňující veškeré požadované náležitosti. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem a podala ústavní stížnost poté, co vyčerpala zákonné procesní prostředky ochrany práv, které měla k dispozici. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. *) 10. Z vyjádření krajského soudu k ústavní stížnosti a ze sdělení vrchního soudu Ústavní soud zjistil, že obecné soudy (krajský soud usnesením ze dne 31. 5. 2024 č. j. 2 Tm 1/2024-3690 a vrchní soud usnesením ze dne 10. 7. 2024 č. j. 1 Tmo 22/2024-3785) o vazbě stěžovatelky v mezidobí znovu rozhodovaly. Ústavní soud pro pořádek uvádí, že vrchní soud ke stížnosti stěžovatelky zrušil usnesení krajského soudu ze dne 31. 5. 2024 v části týkající se její v