I.ÚS 1181/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1181/24 ze dne 8. 1. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Vlastislava Ryšlavého, CSc., podnikatele a 2) Miroslava Cinka, podnikatele, zastoupených Mgr. Františkem Burešem, advokátem, sídlem náměstí Republiky 2/2, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu č j. 23 Cdo 3673/2023-577 ze dne 31. 1. 2024, výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 225/2022-502 ze dne 24. 1. 2023 a výroku I. rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 18 C 205/2014-384 ze dne 22. 7. 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Povodí Odry, státního podniku, sídlem Varenská 3101/49, Ostrava, zastoupeného JUDr. Ing. Evou Radovou, advokátkou, sídlem Na Pankráci 322/26, Praha 4, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily jejich práva zaručená především v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"); dále namítají porušení čl. 1 a čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky ("Ústava"). II. Skutkové okolnosti a procesní vývoj věci 2. V letech 1965 až 1969 bylo vybudováno Vodní dílo Šance, jehož hlavními funkcemi byly zásobárna pitné vody, protipovodňová ochrana a výroba elektrické energie. 3. V 70. letech minulého století byla v prostorách výtokového objektu vodního díla Šance zbudována malá vodní elektrárna ("MVE") vybavená jednou turbínou typu Francis; vlastníkem tohoto vodního díla byl stát. V 90. letech pak byla do prostor hydrocentrály instalována druhá turbína typu Bánki. Zhotovitelem technologické části zařízení typu Bánki byl Ing. Miroslav Cink [otec stěžovatele 2)]. 4. V roce 1996 stěžovatelé a právní předchůdce vedlejšího účastníka uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem mělo být společné provozování, udržování a opravování, případně též technické zhodnocování elektrárny, určení podílu na nákladech a zisku vzniklých při provozu elektrárny a určení vlastnického podílu na "MVE typu Bánki a Francis umístěných ve strojovně spodních výpustí vodního díla". Podle smlouvy bylo "vodní dílo Šance vlastnictvím Povodí a tato smlouva se ho nedotýká" (viz bod 16 napadeného prvostupňového rozsudku). Vedlejší účastník na základě uvedené smlouvy dlouhodobě vyplácel stěžovatelům podíl na zisku, ale později po právní analýze smlouvy namítl její neplatnost. Vedlejší účastník následně přestal ze smlouvy stěžovatelům plnit a neúspěšně se pokusil právní vztahy s nimi narovnat. III. Obsah napadených rozhodnutí 5. Stěžovatelé s názorem o neplatnosti smlouvy nesouhlasili a žalobou u civilních soudů se proti vedlejšímu účastníkovi domáhali zaplacení 3 195 254,40 Kč s příslušenstvím z titulu podílu na zisku z provozu malé vodní elektrárny. Vedlejší účastník se následně vzájemným návrhem domáhal proti stěžovatelům zaplacení 3 842 573,08 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo stěžovatelům vzniknout právě na základě dřívějšího vyplácení podílu na zisku. 6. Okresní soud v Ostravě ("nalézací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelů zamítl (výrok I.). Stěžovatelům dále uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi společně a nerozdílně 3 842 573,08 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Krajský soud v Ostravě ("odvolací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem prvostupňový rozsudek nalézacího soudu potvrdil ve výroku I., tj. pouze v části týkající se nedůvodnosti žaloby stěžovatelů (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Ve výrocích II. a III. odvolací soud rozsudek nalézacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). 7. Soudy ohledně merita žaloby stěžovatelů dospěly k následujícím závěrům: Smluvní strany projevily vůli založit věcné právo k součásti věci, což je neplatný právní úkon. Věcné právo nebylo možné samostatně nabýt k pouhé elektrárně nebo dokonce k její části, protože elektrárna byla jen součástí vodního díla Šance, ne věcí samostatnou. Jelikož jednotlivá smluvní ujednání o spoluvlastnictví a podílu na zisku od sebe nelze oddělit, smlouva je neplatná jako celek. Z ustanovení smlouvy lze dovodit, že výše podílu na zisku měla být určena právě podle spoluvlastnického podílu smluvních partnerů na malé vodní elektrárně. Tímto strany ve smlouvě jednoznačně projevily vůli, že podíl na provozních nákladech, údržbě, opravách, technickém zhodnocení apod. má být navázán na existenci spoluvlastnického podílu na malé vodní elektrárně. Ze smlouvy dále vyplývá vůle stran dosáhnout současně obou právních následků, tj. vzniku spoluvlastnictví a vzniku práv a povinností v souvislosti s podílením se na nákladech a s dělením zisku. Z jazykového, systematického ani teleologického výkladu nevyplývá, že by smlouva zakládala samostatné obligační právo stěžovatelů na zisk; následné chování stran má při výkladu právního úkonu pouze podpůrnou roli a zásadně nemůže obsah právního úkonu doplňovat, omezovat či jinak měnit. 8. Odvolací soud zrušil rozhodnutí nalézacího soudu v části týkající se nároku vedlejšího účastníka na vydání bezdůvodného obohacení, neboť je podle něj dále nutné posoudit, zda není v rozporu s dobrými mravy. 9. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením následně jako nepřípustné odmítl dovolání stěžovatelů, které směřovalo proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu (tj. zamítnutí jejich žaloby). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že právní posouzení věci odvolacím soudem není v rozporu ani s hmotným právem, ani s judikaturou dovolacího či Ústavního soudu. Odvolací soud při posouzení otázky platnosti smlouvy správně zjišťoval úmysl stran smlouvy a přihlédl i k účelu, jehož dosažení smluvní strany sledovaly. IV. Argumentace stěžovatelky 10. Stěžovatelé předně uvádí, že hlavní podstatnou sporu je, zda jednotlivá plnění vyplývající ze smlouvy jsou plnění dělitelná či nedělitelná a zda, je-li část smlouvy neplatná, je neplatná smlouva jako celek a contrario k § 41 "starého" občanského zákoníku. Soudy protiústavně uzavřely, že plnění ve smlouvě jsou nedělitelná, a proto je smlouva neplatná jako celek. Proti uvedenému závěru stěžovatelé brojili v dovolání, v němž namítali, že ujednání smlouvy týkající se práva na výplatu podílu na zisku lze právně oddělit od ujednání, která se týkají (spolu)vlastnictví k malé vodní elektrárně. Jinak řečeno, právo na výplatu podílu na zisku podle stěžovatelů není neoddělitelně závislé na majetkovém podílu na MVE. Gramatický, logický a systematický výklad smlouvy svědčí ve prospěch stěžovatelů, podle nichž si lze stěží představit, že jejich vůle byla taková, že pokud by se jejich vlastnická práva neprosadila, odmítají za finanční náklady, svoji snahu, práci a know how jakoukoliv odměnu. Soudy se měly více zabývat otázkou, zda aplikací výkladových pravidel, daných v § 35 občanského zákoníku, nedosáhnou přehnaného, formalistického a absurdního výsledku sporu; soudy citované ustanovení aplikovaly nesprávně. 11. Stěžovatelé v návrhu dále tvrdí, že soudy neaplikovaly judikaturu, podle níž: je třeba preferovat takový výklad projevu vůle, jež vede k její platnosti, oproti tomu, který vede k jeho neplatnosti; nelze vykládat projevy vůle přepjatě formalisticky; je třeba brát v potaz účelovost tvrzení opačné strany sporu; nelze aplikovat zákon mechanicky. Soudy opomněly aplikovat § 2 odst. 3 "nového" občanského zákoníku - výklad právních předpisů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Stěžovatelé investovali do spolupráce s vedlejším účastníkem know how a finanční prostředky a kvůli znění smlouvy mají přijít o zasloužený podíl na zisku, výklad o neplatnosti smlouvy pak vede k nespravedlnosti. 12. Stěžovatelé v ústavní stížnosti konečně namítají, že Nejvyšší soud se protiústavně a nepřezkoumatelně nevypořádal s jejich argumentací; nesprávně uzavřel, že otázky stěžovatelů (týkající se povinnosti aplikovat § 2 odst. 3 "nového" občanského zákoníku či vázanosti práva na výplatu zisku a vlastnického práva) nemají podstatný význam. Na jednu stranu dovodil, že rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s hmotným právem, na druhou stranu takový rozpor by bylo možné zjistit právě analýzou stěžovateli položených právních, elementárních otázek. Neodpověděl-li Nejvyšší soud stěžovatelům předestřené otázky, porušil jejich základní práva. Nejvyšší soud nedostál své povinnosti ochránce základních práv a svobod. V. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika 13. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti stěžovatelky vyjádřili. 14. Podle vyjádření všech soudů není ústavní stížnost důvodná. Nejvyšší soud nad rámec odůvodnění napadeného usnese