I.ÚS 1207/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1207/24 ze dne 28. 5. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Jany Ptáčníkové, 2) Ing. Josefa Ptáčníka, zastoupených JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou sídlem Sokolovská 47/73, Praha 8, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 17 A 12/2024-157 ze dne 27. 2. 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a dále a) Magistrátu hlavního města Prahy, b) obchodní korporace X, c) Městské části Praha 11, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Klíčové v projednávané věci je, zda soud ústavně konformním způsobem odůvodnil rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku žalobě směřující proti správnímu rozhodnutí o schválení novostavby bytového domu v zástavbě domů rodinných. 2. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že Městský soud v Praze ("městský soud") porušil jejich základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelé dále žádají, aby Ústavní soud jejich věc projednal přednostně z důvodu její naléhavosti. II. Procesní vývoj a obsah napadeného rozhodnutí 3. Stěžovatelé se správní žalobou u městského soudu domáhají přezkoumání a zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy z listopadu 2023, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 11 ze srpna 2021. Uvedenými rozhodnutími bylo - k žádosti stavebníka [obchodní korporace, vedlejšího účastnice b)] - vydáno společné povolení, kterým byl schválen stavební záměr spočívající v novostavbě bytového domu. 3. Stěžovatelé současně se správní žalobou podali návrh na přiznání odkladného účinku této žalobě. Městský soud žalobě odkladný účinek nepřiznal podle § 73 odst. 2 soudního řádu správního; dospěl k závěru, že stěžovatelé pouze obecně poukazovali na skutečnost, že realizací stavebního záměru dojde k trvalému a nevratnému zásahu do jejich vlastnických práv a ke snížení pohody jejich bydlení. Tvrzení stěžovatelů v návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby a rovněž v samotné žalobě jsou z hlediska újmy předpokládané § 73 odst. 2 soudního řádu správního podle městského soudu naprosto nedostatečná. Především z žádného žalobního tvrzení týkajícího se pohody bydlení nebylo možné dovodit kvalifikovanou újmu předpokládanou zákonem. Důvodem přiznání odkladného účinku žalobě může být jen reálná a závažná hrozící újma, nikoliv prostý důsledek napadeného rozhodnutí nebo újma hypotetická. Stěžovatelé ohledně podmínek pro přiznání odkladného účinku neunesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní. III. Argumentace stěžovatelů 4. Stěžovatelé tvrdí, že zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku jejich žalobě byly naplněny. Městský soud podle nich opomenul zabývat se tvrzeními a důkazy stěžovatelů ohledně jim hrozící újmy, která je závažná, nevratná a nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout stavebníkovi. 5. Městský soud posoudil toliko text "návrhu na přiznání odkladného účinu", aniž by vzal v úvahu obsah žaloby stěžovatelů a její přílohy, ze kterých důvody pro přiznání odkladného účinku vyplývají. Městský soud nerespektoval ustálenou judikaturu, že v případě návrhu na přiznání odkladného účinku postačí pouze "předpoklad žalobcem tvrzené újmy". Stěžovatelé v žalobě srozumitelně zdůraznili, že jim sporný stavební záměr způsobí újmu v podobě absolutní ztráty soukromí a intimity (což je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu), což potvrdil i příslušný odvolací orgán v původním kasačním rozhodnutí ze září 2020, jímž bylo zrušeno původní rozhodnutí o schválení stavebního záměru právě z důvodu nepřiměřeného narušení soukromí a pohody bydlení stěžovatelů. Stěžovatelé změny záměrů v přílohách žaloby doložili a dostatečně prokázali, že stavební záměr v nové podobě způsobí stěžovatelům ještě větší újmu na jejich soukromí, než jakou způsoboval v původní (zrušené) podobě. 6. Stěžovatelé v žalobě odkazovali především na projektovou dokumentaci, která je součástí spisového materiálu a ze které vyplývá, že záměr stavebníka postavit dva bytové domy se třemi nadpodlažími a s dvaceti bytovými jednotkami je objemovým a výškovým řešením zjevně neobvyklým, protože stavba je umístěna do bloku, kde se nachází pouze rodinné domy se zahradami. Sporný stavební záměr přesahuje "vnitřní stavební čáru" o více než 10 metrů směrem do vnitrobloku, a to podélně při hranici s pozemky ve vlastnictví stěžovatelů; na hranici zahrady stěžovatelů tak bude stěna ve výši 10 metrů se 14 okny a dvěma terasami, ze kterých bude možné přímo sledovat zahradu a rodinný dům stěžovatelů a jejich veškeré činnosti. Skutečnost, že stavba teras má potenciál způsobovat zásah do soukromí stěžovatelů nad míru přiměřenou poměrům nepodléhá dokazování ze své podstaty a charakteru místa (vyplývá to rovněž z judikatury). Stěžovatelé v žalobě dále namítali, že stavební záměr povede k újmě v podobě světelného znečištění a nadlimitního hluku, neúnosného zvýšení dopravy a počtu parkujících vozidel v ulici, narušení stávajícího mikroklimatu a zeleně, zhoršení tepelných a energetických poměrů a nepřípustné zastavěnosti pozemku. Stěžovatelé dále tvrdili, že jim vznikne významná újma v podobě poklesu ceny jejich nemovitosti, neboť jejich zahrada bude znehodnocena, protože přestane plnit funkci odpočinkové zóny. 7. Stavebník má v úmyslu stavební záměr zrealizovat již na jaře 2024 - i kdyby městský soud následně stavební povolení zrušil, odstranění rozsáhlé stavby bytových domů nelze reálně očekávat. Městský soud svévolně a formalisticky vycházel pouze z obecných tvrzení stavebníka, který jemu hrozící újmu žádným způsobem nekonkretizoval a nedoložil; soud neporovnal újmu stěžovatelů s případnou újmou stavebníka. Eventuální nemožnost stavebníka splácet závazky je spekulativní a neprokázaná. Zatímco újma stavebníka by byla pouze dočasná, újma stěžovatelů bude trvalá a nevratná. Stavebník - korporace účelově vytvořená pouze pro účely sporného stavebního záměru - přitom musí snášet podnikatelské riziko zdržení stavby, jelikož se rozhodl stavět bytový dům v lokalitě, která je v metropolitním plánu vymezena jako zahradní město pouze s rodinnými domy. Stavebník může svůj zisk realizovat jinde, avšak stěžovatelé svůj rodinný dům nepřesunou. Nebyla-li nepoměrně vyšší újma stěžovatelů podle městského soudu dostatečně osvědčena, měl městský soud stěžovatele vyzvat k odstranění vad. IV. Předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnými osobami [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelé jsou řádně zastoupeni advokátkou. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelů a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. 10. Ústavní soud se již v minulosti ústavním přezkumem rozhodnutí správních soudů o nepřiznání odkladného účinku žalobám směřujícím proti rozhodnutím o povolení stavebního záměru zabýval. Vycházel přitom z následujícího: Přezkum usnesení o nepřiznání odkladného účinku správní žalobě, jako dílčího a dočasného rozhodnutí, může být založen jen na omezeném testu ústavnosti, který spočívá v posouzení, zda takové rozhodnutí mělo: 1) zákonný podklad; 2) bylo vydáno příslušným orgánem; 3) není projevem svévole. Dospěje-li správní soud k závěru, že navrhovatel nesplnil povinnost tvrzení hrozby vzniku konkrétní újmy pro přiznání odkladného účinku žalobě, je jeho povinností tento závěr odpovídajícím způsobem odůvodnit. Správní soud se především musí vypořádat s tvrzením navrhovatele ohledně zásahu do jeho soukromí a s dalšími konkrétními tvrzeními navrhovatele o hrozící újmě, jinak jeho rozhodnutí z hlediska požadavku náležitého odůvodnění vyplývajícího z čl. 36 odst. 1 Listiny neobstojí - viz k tomu především nález sp. zn. IV. ÚS 1641/23 ze dne 31. 10. 2023 a nález sp. zn. IV. ÚS 1230/21 ze dne 31. 8. 2021 (N 156/107 SbNU 305). 11. Ústavní soud v nyní projednávaném případě stěžovatelů dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí městského soudu ve výše popsaném omezeném testu ústavnosti obstojí. Podstatné je, že stěžovatelé obecně namítali, že "realizací záměru dojde k trvalému a nevratnému zásahu do vlastnických práv žalobců a ke snížení jejich pohody bydlení" v samostatně podaném návrhu, aniž by konkrétně odkázali