I.ÚS 1253/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1253/24 ze dne 12. 6. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Baxy (soudce zpravodaje), soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele D. Z., zastoupeného JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem, sídlem Střelecká 437/4, Hradec Králové, proti výroku I. bodu 1. a 2. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. února 2024 č. j. 26 Co 307/2023-389, 26 Co 308/2023-389, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a L. Z. a nezletilého J. Z., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení I. výroku v bodech 1 a 2 v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení svých základních práv podle čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel zároveň žádá Ústavní soud o přednostní projednání ústavní stížnosti, protože dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Hradci Králové (dále jen ,,okresní soud") rozhodl rozsudkem ze dne 31. 8. 2023 č. j. 0 P 89/2020-280, 37 P a Nc 388/2022 o svěření nezletilého J. do péče matky (výrok I.), otci uložil povinnost přispívat na výživném pro nezletilého J. od 22. 12. 2022 částku 4 800 Kč měsíčně a od 1. 9. 2023 částku 6 000 Kč měsíčně (výrok II.), otci uložil povinnost zaplatit nedoplatek na výživném pro nezletilého J. za období od 22. 12. 2022 do 31. 8. 2023 ve výši 37 949 Kč ve splátkách (výrok III.), změnil rozsudek okresního soudu ve výroku o výchovném prostředí ohledně nezletilého J. (výrok IV.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). 3. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným rozhodnutím změnil napadené rozsudky (odvoláním byl napaden i rozsudek okresního soudu ze dne 4. 9. 2023 č. j. 0 P 89/2020-284, kterým byl zamítnut návrh otce na úpravu styku s nezletilým) s výjimkou nenapadeného výroku I. rozsudku ze dne ze dne 31. 8. 2023 č. j. 0 P 89/2020-280 tak, že 1. otci uložil povinnost platit pro nezletilého J. s účinností od 22. 12 2022 výživné 3 500 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2023 výživné 4 600 Kč měsíčně, 2. otci uložil zaplatit dlužné výživné, vzniklé jeho určením za dobu od 22. 12. 2022 do 31. 1. 2024, ve výši 20 130 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku, 3. změnil rozsudek okresního soudu ze dne 12. 12. 2019 č. j. 0 Nc 2072/2019-27 a 4. umožnil otci stýkat se s nezletilým J. v určeném dnu a čase prostřednictvím textových zpráv (výrok I.). O náhradě nákladů před okresním a krajským soudem rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok II.). 4. Krajský soud se ztotožnil s rozhodnutím okresního soudu, že důvod pro určení výživného je dán ode dne podání návrhu na změnu péče, správný je také jeho závěr, že od září 2023 došlo k podstatné změně poměrů. Nezletilému se v souvislosti s nástupem na střední školu zvýšily potřeby, otci také odpadla vyživovací povinnost ke staršímu synovi. Krajský soud však nesouhlasil s tím, že při určení výživného je třeba vycházet z otcova příjmu ve výši 26 000 Kč měsíčně. Otec pobírá invalidní důchod, ten se v rozhodném období od konce roku 2022 až dosud pohyboval na úrovni cca 21 000 Kč. Jediným jeho dalším příjmem byly dávky státní sociální podpory. Tyto dávky ale nelze přičítat k příjmu, který výživou povinná osoba má. Ani z doplnění dokazování pak nevyšlo najevo, že by zde byly nějaké podstatné skutečnosti, které by byly způsobilé změnit závěry okresního soudu ohledně otcových majetkových poměrů. Námitku otce, že se matka nepodílela přiměřeně svým možnostem na výživě staršího syna, neshledal důvodnou. Krajský soud upozornil, že si je vědom i toho, že zvýšené materiální potřeby syna jsou matce kompenzovány příspěvkem na péči. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně rekapituluje řízení před obecnými soudy, cituje svá vyjádření učiněná v jejich průběhu, odvolání proti rozsudku okresního soudu a také části z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu. Rozhodnutí krajského soudu vytýká, že soud nezohlednil jeho zdravotní stav, odkázanost na invalidní důchod a pomoc ze strany rodičů a jeho nízkou životní úroveň (oproti životní úrovni nezletilého syna), nezohlednil výši všech příjmů matky a okolnosti na straně nezletilého, který nemá žádné zvýšené náklady. Krajský soud se nevypořádal s jeho argumenty. Soudy také ignorovaly judikaturu Ústavního soudu, konkrétně nález ze dne 24. 1. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2173/23, který v ústavní stížnosti také rozsáhle cituje. Soudy nepostupovaly v souladu s platnou právní úpravou ani s Metodikou Ministerstva spravedlnosti a jejími tzv. doporučujícími tabulkami. I při jejich mechanickém použití by výživné mělo být stanoveno nižší. Okresní soud i krajský soud jej stanovily podstatně výše a takto zásadní odchýlení nijak neodůvodnily. Použití metodiky ale stejně nelze mechanicky akceptovat, a to s ohledem na jeho zdravotní stav, nízký příjem a nízkou životní úroveň, zabezpečení všech životních potřeb nezletilého z vysokých příjmů jeho matky a vysokou životní úroveň nezletilého. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní stížnost má náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Je přípustná (stěžovatel neměl k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), byla podána oprávněným navrhovatelem a včas. Stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, přísluší civilním soudům. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud napadeným rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv. 8. Obzvláště rezervovaně pak Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím ve věcech rodinných, včetně výživného. Rozhodování soudů v rodinněprávních věcech se do značné míry odvíjí od zjišťování a posuzování skutkových okolností a otázek, což je v prvé řadě úkolem obecných soudů. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu se tak velmi zužuje, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje pouze na posouzení, zda se nejedná o zcela extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces (srov. např. usnesení ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2468/14). 9. Z těchto principů Ústavní soud vyšel i při posouzení námitek stěžovatele. Stěžovatel uvádí, že krajský soud nezohlednil specifické okolnosti případu a nevypořádal se s jeho argumenty. Z rozhodnutí krajského soudu je však zřejmé, že se soud zabýval všemi stěžovatelem uváděnými skutečnosti. Krajský soud náležitě zohlednil celkové majetkové poměry otce. Zdůraznil, že s ohledem na svůj zdravotní stav je stěžovatel odkázán na invalidní důchod, nelze předpokládat zvýšení jeho příjmů, oproti okresnímu soudu do výše příjmů určujících pro stanovení výživného ovšem nezahrnul dávky státní sociální podpory. Krajský soud dále uvedl, že s výjimkou spoluvlastnictví k bytu nevlastní stěžovatel žádný hodnotnější majetek, navíc ani při posouzení životní úrovně stěžovatele nepřihlédl k majetkovým poměrům jeho současné manželky (resp. uvedl, že nejsou takové, aby reálně znamenaly zvýšení stěžovatelovy životní úrovně). Se všemi stěžovatelem uváděnými skutečnosti a argumenty se krajský soud náležitě vypořádal. Stejně tak reagoval i na námitku, že matka neplnila svoji vyživovací povinnost vůči staršímu synovi. Krajský soud zohlednil i majetkové poměry matky, včetně sociální dávky, kterou pobírá n