I.ÚS 1270/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1270/24 ze dne 15. 8. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. S., zastoupené JUDr. Viktorem Pakem, advokátem, sídlem Francouzská 171/28, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 1253/2023-403 ze dne 20. února 2024, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 362/2022-373 ze dne 16. prosince 2022 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 16 C 98/2019-345 ze dne 26. července 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Urologie Zahradní Město, s. r. o., sídlem Jabloňová 2992/8, Praha 10 - Záběhlice, a obchodní společnosti Pojišťovna VZP, a. s., sídlem Lazarská 1718/3, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že napadenými rozhodnutími soudy porušily její základní právo zaručené v čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Stěžovatelka požadovala po první vedlejší účastnici (dále jen "zdravotnické zařízení") zaplacení částky 700 000 Kč s příslušenstvím jako odčinění nemajetkové újmy včetně způsobených duševních útrap za smrt svého manžela. Druhá vedlejší účastnice v řízení před obecnými soudy vystupovala jako vedlejší účastnice na straně žalovaného zdravotnického zařízení. 3. Lékař - urolog MUDr. Jan Poduška (dále jen "lékař") léčil manžela pro cystu levé ledviny od roku 2005 (tehdy ještě u jiného poskytovatele zdravotních služeb). Od roku 2013 proběhla, a to již u zdravotnického zařízení, jehož jednatelem je lékař, tři sonografická vyšetření (29. dubna 2013, 21. února 2014 a 27. února 2015), cysta zůstávala podle lékaře neměnná. Popis vyšetření byl součástí zdravotnické dokumentace, obrazové záznamy nikoli. Na základě žádanky praktického lékaře podstoupil manžel další sonografické vyšetření kvůli bolestem břicha na specializovaném pracovišti Polikliniky Agel (dále jen "specializované pracoviště") v červenci 2015. Na doporučení lékařky specializovaného pracoviště absolvoval následně CT vyšetření. To ukázalo tumor levé ledviny a metastáze do dalších orgánů. Po krátké hospitalizaci na onkologii manžel dne 22. června 2016 zemřel na sepsi neznámého původu. 4. Stěžovatelka v žalobě tvrdila, že lékař popsal sonografický obraz levé ledviny manžela nesprávně, a proto mu byl zhoubný nádor diagnostikován a léčen opožděně. V důsledku postupu lékaře se stěžovatelce zkrátil společný život s manželem (manželství uzavřeli v roce 2011), musela začít užívat psychofarmaka a měla ekonomické obtíže. 5. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") rozhodoval o žalobě stěžovatelky dvakrát. Rozsudkem č. j. 16 C 98/2019-281 dne 15. února 2022 žalobu zamítl. Tento rozsudek následně Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") zrušil usnesením č. j. 14 Co 140/2022-304 dne 20. května 2022 pro nepřezkoumatelnost. Obvodnímu soudu uložil učinit skutková zjištění podstatná pro žalovaný nárok včetně toho, zda zdravotnické zařízení při poskytování zdravotní péče manželovi jako pacientovi postupovalo lege artis, zhodnotit důkazy a z nich vyvodit právní závěry. 6. Obvodní soud následně žalobu stěžovatelky napadeným, v pořadí druhým rozsudkem zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II až IV). Obvodní soud vyšel z několika znaleckých posudků a odborného posudku. Podle znaleckého posudku ze dne 30. října 2016 vypracovaného MUDr. Jaroslavem Perničkou, Ph.D., urologem, byl popis cysty levé ledviny v rámci vyšetření dne 27. února 2015 nedostatečný a lékař vyhodnotil sonografický nález nesprávně. Podle znaleckého posudku MUDr. Pavla Navrátila, CSc., urologa, ze dne 24. září 2016, byl manžel vyšetřován standardně ke své diagnóze a poskytování zdravotní péče bylo odborně správné. Podle znaleckého posudku MUDr. Pavla Vodvářky, Ph.D., radiologa, ze dne 19. července 2020, rychlost růstu nádoru odráží jeho biologické chování a i jeho prognózu, o které lze spekulovat. Podle znaleckého posudku MUDr. Lukáše Wagenknechta, MBA, urologa, ze dne 19. ledna 2020 a 15. června 2021, lékař provedl urologická vyšetření ve dnech 29. dubna 2013, 21. února 2014 i 27. února 2015 řádně a postupoval lege artis, stejně tak vedlo zdravotnické zařízení řádně zdravotnickou dokumentaci. Ze sonografického ani z CT nálezu nebylo možno stoprocentně určit, že se jedná o nádor. Oborová komise pro urologii v odborném posudku č. 59/2019 ze dne 4. prosince 2019 uzavřela, že k pochybení lékaře při posouzení léčebného postupu nedošlo. Česká lékařská komora odmítla stížnost proti lékaři a nezahájila s ním disciplinární řízení. 7. Obvodní soud shledal, že lékař poskytl manželovi odbornou péči v daném místě a čase, přičemž i ze znaleckých posudků vyplynulo, že lékař postupoval lege artis. Přihlédl k tomu, že jak v trestním řízení, tak ve správním řízení bylo najisto prokázáno, že lékař neporušil své pracovní povinnosti. Z propouštěcí zprávy (příčina smrti sepse neznámého původu) neměl za to, že by jedinou příčinou úmrtí byl agresivní nádor, neexistovala tudíž jednoznačná příčinná souvislost mezi úmrtím a postupem lékaře. Uzavřel, že stěžovatelka oprávněnost nároku neprokázala a podmínky pro uplatnění nároku na náhradu újmy podle § 2913 současného občanského zákoníku nejsou splněny. Absenci obrazových záznamů z předmětných sonografických vyšetření nepovažoval - vzhledem k názoru odborníků - za klíčovou a zásadní k založení odpovědnosti zdravotnického zařízení. 8. K odvolání stěžovatelky městský soud napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II a III). Městský soud zopakoval dokazování znaleckými posudky, odborným posudkem oborové komise a lékařskou zprávou specializovaného pracoviště. Zhodnotil, že v době vyšetření prováděných lékařem neměl manžel žádné klinické příznaky a cysta byla neměnná. Závěry opřel městský soud o revizní znalecký posudek znalce MUDr. Wagenknechta, a vysvětlil, jak hodnotil další znalecké posudky vzhledem k nemožnosti ostatních znalců pracovat s lékařskou dokumentací a spisem a vzhledem k jejich oboru. Konstatoval, že nebylo možné učinit skutkové zjištění k uzavření smlouvy o poskytování zdravotní péče, dospěl však k závěru, že u vyšetření jak v roce 2013, tak poté v roce 2014 a 2015, nebyl naplněn znak porušení zákonné povinnosti podle § 420 předchozího občanského zákoníku, tak posléze podle § 2910 současného občanského zákoníku. Shodně s obvodním soudem uzavřel, že lékař postupoval lege artis, proto za nemajetkovou újmu stěžovatelce zdravotnické zařízení v důsledku neodpovídá. K absenci obrazové dokumentace z vyšetření z let 2013, 2014 a 2015 měl soud za přesvědčivě a logicky objasněné, že popis nálezu je dostačující, za významné považoval, že závěr o neměnnosti cysty plynou i ze zprávy specializovaného pracoviště, jehož lékařka po sonografickém vyšetření popsala atypickou cystu ledviny do 7 cm, tedy velikostně stejnou jako při CT vyšetření v roce 2009. 9. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II). K první námitce o nesprávné aplikace zákonného ustanovení - shledal závěry městského soudu za souladné s judikaturou, jestliže smluvní vztah mezi manželem jako pacientem a zdravotnickým zařízením posuzoval podle předchozího občanského zákoníku s tím, že zdůraznil, že městský soud nepominul, že při dovozené odpovědnosti za újmu v důsledku porušení zákonné povinnosti by se aplikoval současný občanský zákoník (bod 7 usnesení Nejvyššího soudu). K druhé námitce k posuzování řádnosti vedení zdravotnické dokumentace znalce, ač jde o otázku právní, vysvětlil, že městský soud se neodchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, neboť vycházel z odborných závěrů a dalších důkazů, a nikoli z právních závěrů znalce. Dovodil, že znalci byli schopni posoudit postup lékaře i bez sonografických snímků z vyšetření a že nešlo o případ, ve kterém by nedostatky znalecké dokumentace opodstatňovaly výjimečný postup pro obrácení důkazního břemene ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1785/21 ze dne 28. června 2022 (bod 8 usnesení Nejvyššího soudu). Ani další, stěžovatelkou obecně formulované hypotetické otázky nezaložily přípustnost dovolání vzhledem k tomu, že nebyly pro rozsudek městského soudu určující. 10. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatelka obsáhle rekapituluje průběh řízení a detailně opakuje své námitky před obecnými soudy, které měly obecné soudy ignorovat. Odkazuje přitom na značné množství judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu vztahující se k provádění dokazování a zejména kritickému