I.ÚS 1300/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1300/24 ze dne 12. 2. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele V. R., zastoupeného Mgr. Janou Libusovou, advokátkou se sídlem Čeňka Zemana 1716, Louny, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 232/2023-1490 ze dne 24. 1. 2024, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a 1) B. K., 2) nezl. L. R. a 3) nezl. E. R., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím došlo podle stěžovatele k porušení čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 5, čl. 7, čl. 12, čl. 18 a čl. 19 Úmluvy o právech dítěte. 2. Městský soud v Praze rozhodoval o odvolání stěžovatele, matky nezletilých (první vedlejší účastnice) a opatrovníka nezletilých proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 14 Nc 1264/2017-1316 ze dne 3. 5. 2023. Rozsudek obvodního soudu potvrdil ve výroku I., kterým byly nezletilé svěřeny do střídavé péče rodičů tak, že v každém sudém týdnu budou v péči stěžovatele od čtvrtku od ukončení školního vyučování, nejpozději od 16:00 hodin, do pondělí do začátku vyučování, nejpozději do 7:30 hodin, a po zbývající dobu budou v péči matky. Ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto o rozdělení péče v době prázdnin a svátků, rozsudek změnil v úpravě týkající se hlavních letních prázdnin, rozhodl o neuložení informační povinnosti rodičům a ve zbývajícím rozsahu výrok potvrdil. Výroky III. a IV. ohledně vyživovací povinnosti stěžovatele a matky nezletilých změnil jen tak, že částku 6 000 Kč na každou nezletilou (stěžovatel) a 1 000 Kč na každou nezletilou (matka) jsou rodiče povinni platit od 30. 5. 2023, jinak je potvrdil, stejně jako výrok VI., kterým obvodní soud rozhodl o předběžné vykonatelnosti výroků I., II., III. a IV. svého rozsudku. Rozsudek obvodního soudu zrušil ve výroku III. a IV. ohledně dluhu na výživném stěžovatele a matky i ve výroku VII. o nákladech řízení a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. II. 3. Stěžovatel má za to, že svěřením nezletilých do asymetrické střídavé péče se soudy dopustily obcházení institutu střídavé péče. Ústavněprávní rozměr podle něj nemá pouze právní forma péče, ale zejména rozsah výchovného prostoru vymezeného každému z rodičů, kdy úplným naplněním práva na rodičovskou výchovu a péči je vyrovnaný podíl péče obou rodičů, nikoliv úprava péče v rozsahu čtyř dní během čtrnácti dní, byť v právní formě střídavé péče. Soudům stěžovatel vytýká také rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy. Namítá, že nerespektovaly znalci doporučenou rovnoměrnou střídavou péči, závěry posudků překroutily a navzdory doložené manipulaci nezletilých vycházely z jejich ovlivněných výpovědí. Poukazuje také na opomenuté důkazy, nedostatky v odůvodnění a zásah do práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. III. 4. K přezkumu rozhodnutí v rodinných věcech zastává Ústavní soud zdrženlivý postoj, jelikož obecné soudy jsou nejlépe disponovány k tomu, aby dokázaly reflektovat rodinné a majetkové poměry účastníků řízení. Svěření nezletilých do péče jednoho z rodičů či do jejich střídavé péče, úprava styku toho z rodičů, kterému dítě do péče nebylo svěřeno, nebo stanovení výše výživného, je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci. Při rozhodování musí soudy vycházet z individuálních okolností případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Pakliže učiněné závěry nepostrádají přesvědčivé zdůvodnění mající odraz v provedených důkazech a nezakládají zcela zjevnou nesprávnost, nepřísluší Ústavnímu soudu je opětovně přehodnocovat či dílčím způsobem korigovat. O zásahu Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů lze uvažovat pouze tehdy, je-li stižena vadami majícími za následek porušení ústavnosti. 5. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se svěřením nezletilých dcer do asymetrické (a nikoliv symetrické) střídavé péče vycházející zejména z jeho přesvědčení, že obecné soudy nesprávně hodnotily provedené znalecké posudky a nezohlednily dle něj zjevnou manipulaci matky s nezletilými. 6. Jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, v případě svěření nezletilých do střídavé péče nemusí být časový rozsah péče obou rodičů vždy automaticky shodný. Pakliže taková úprava odpovídá okolnostem případu a je v souladu s nejlepším zájmem nezletilých, je asymetrická (nestejnoměrná) střídavá péče z pohledu ústavněprávního přezkumu akceptována (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 3065/21, II. ÚS 1489/22, III. ÚS 1786/22 nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 554/24, I. ÚS 1851/24 či I. ÚS 2796/24; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na https://nalus.usoud.cz). Od takového závěru se Ústavní soud nemá důvod odchýlit ani v nyní posuzovaném případě. 7. Namítá-li stěžovatel, že soudy nerespektovaly znalci doporučenou stejnoměrnou střídavou péči, i z protokolu o výslechu znalkyně Mgr. Dokulilové (k ústavnímu znaleckému posudku Ústřední vojenské nemocnice v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie) přiloženého stěžovatelem k ústavní stížnosti vyplývá, že znalkyně připustila jak symetrickou, tak asymetrickou střídavou péči. Pokud jde o stěžovatelem tvrzenou manipulaci nezletilých matkou, kromě vnímání rozporů mezi rodiči, které je může nevědomě ovlivňovat v jejich postojích, působily dle posudku výpovědi nezletilých věrohodně a bez náznaků možnosti ovlivňování dospělou osobou. Dle vyjádření této znalkyně taktéž nebylo znalecky shledáno nic, co by zeslabovalo výchovné kompetence jednoho nebo druhého rodiče. 8. Obecné soudy nemohou závěry znaleckých posudků bez dalšího přebírat, ale jejich úkolem je znalecké posudky hodnotit, a to i v kontextu dalších provedených důkazů, což soudy také učinily a současně řádně zdůvodnily, proč považovaly za vhodné svěřit nezletilé právě do asymetrické střídavé péče. Přihlédly rovněž ke zprávám opatrovníka a školských zařízení a zejména k v průběhu řízení opakovaně a konzistentně vyjadřovanému názoru nezletilých, které si přály trávit více času s matkou a uváděly konkrétní okolnosti na straně obou rodičů, které je k preferenci daného výchovného prostředí vedly. Soudy zohlednily, že za primární vztahovou osobou nezletilé považují matku, v jejíž společnosti se cítí lépe, bez obav, raději s ní řeší své problémy a snáze se s ní identifikují, současně však považovaly za důležité dát jim prostor naučit se sžít i se stěžovatelem a jeho prostředím a ocenit to, že o ně pečuje a má o ně zájem. 9. Pakliže rozhodnutí odpovídá učiněným zjištěním a je možné je považovat za souladné se zájmy nezletilých, pak sama skutečnost, že ohledně konkrétní podoby střídavé péče soudy dospěly k jinému než stěžovatelem preferovanému závěru, důvodnost ústavní stížnosti založit nemůže. Navíc nejde o rozhodnutí nezměnitelné. Dojde-li v budoucnu k podstatné změně okolností odůvodňující změnu dosavadních výchovných poměrů, mají rodiče možnost domáhat se rozhodnutí, které bude aktuální situaci odpovídat více; ideálně by se však i bez zásahu soudu měli být schopni na vhodné úpravě dohodnout. 10. Četné odkazy stěžovatele na judikaturu Ústavního soudu (viz zejména rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 81/23, I. ÚS 1079/17, II. ÚS 2232/20, I. ÚS 2225/20, II. ÚS 3372/23, I. ÚS 3216/13, I. ÚS 2482/13, I. ÚS 1554/14, I. ÚS 1609/23) týkající se obecně střídavé péče, asymetrické střídavé péče nebo manipulace nezletilých některým z rodičů postrádají v kontextu argumentace stěžovatele potřebnou relevanci, neboť s ní závěry napadeného rozsudku nejsou nijak v rozporu. 11. Stěžovatel nesouhlasí také se způsobem, kterým byla rodičům stanovena vyživovací povinnost. Výživné stanovené stěžovateli obecné soudy odstupňovaly na 4 000 Kč pro každou nezletilou od 15. 7. 2017 (ukončení společné domácnosti) a na 5 000 Kč pro každou nezletilou od 1. 9. 2022 (nástup školní docházky). Od 30. 5. 2023, kdy rozhodnutí o asymetrické střídavé péči nabylo právní moci, stanovily stěžovateli výživné 6 000 Kč pro každou nezletilou a vyživovací povinnost (1 000 Kč pro každou nezletilou) stanovily také matce (zatímco v předchozím období matce vyživovací povinnost stanovena nebyla, neboť ji dle soudů s ohledem na věk dívek ještě vyvažovala osobní péčí). Přesvědčivé argumenty zpochybňující zdůvodnění obecných soudů a svědčící pro závěr, že by takto stanovené výživné nereflektovalo požadavky zákonných ustanovení nebo bylo zjevně nepřiměřené, stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí. Jeho další přehodnocování tak Ústavnímu soudu nepřísluší, tím spíše bude-li obecnými soud