I.ÚS 1392/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1392/24 ze dne 23. 7. 2025 Tarifní hodnota při zastupování poškozeného v adhezním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Josefa Žďárského, advokáta, sídlem Revoluční 763/15, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 54/2024-380 ze dne 29. února 2024 a usnesení Okresního soudu Praha-západ č. j. 1 T 65/2023-365 ze dne 18. ledna 2024, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, takto: Usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 54/2024-380 ze dne 29. února 2024 a usnesením Okresního soudu Praha-západ č. j. 1 T 65/2023-365 ze dne 18. ledna 2024 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; uvedená usnesení se proto ruší. Odůvodnění: I. Shrnutí nálezu 1. Ústavní soud se v tomto nálezu zabýval tím, zda obecné soudy ústavně souladně určily odměnu advokáta - zástupce poškozeného v trestním řízení. II. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 2. Stěžovatel byl ustanoven opatrovníkem nesvéprávnému poškozenému, který nemohl vykonávat svá práva v trestním řízení, a hrozilo nebezpečí z prodlení. Odsouzený byl původním opatrovníkem poškozeného, z jehož účtu opakovaně a neoprávněně vybíral peníze. U hlavního líčení bylo přijato prohlášení viny a byl vynesen rozsudek č. j. 1 T 65/2023-334 ze dne 24. srpna 2023, jímž byla mj. poškozenému přiznána náhrada škody ve výši 4 055 900 Kč; se zbytkem nároku byl odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Stěžovatel vykonal v trestním řízení šest úkonů právní služby; hodnotu jednoho úkonu (24 540 Kč bez DPH) vypočetl podle § 10 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2024, z tarifní hodnoty přisouzené náhrady škody (4 055 900 Kč). K návrhu stěžovatele mu Okresní soud Praha-západ ("okresní soud") usnesením č. j. 1 T 65/2023-352 ze dne 28. listopadu 2023 přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za zastupování poškozeného v trestním řízení ve výši 180 338,40 Kč včetně DPH. 4. Usnesení napadla státní zástupkyně stížností, v níž poukázala na prohlášení viny obžalovaným, tedy na nespornost pohledávky poškozeného a zpochybnila účelnost vzniklých nákladů. Podle ní nebyla odměna odvozena od složitosti a délky řízení, ale pouze od přiznané náhrady škody; proto s odkazem na odměnu obhájkyně navrhla odměnu snížit. Na základě toho okresní soud autoremedurou napadeným usnesením (I) zrušil své původní usnesení a (II) přiznal stěžovateli odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 18 876 Kč včetně DPH, tedy o více než 160 000 Kč méně než v prvním rozhodnutí. 5. Okresní soud v napadeném usnesení potvrdil formální správnost původně přiznané odměny, srovnal ji však s odměnou obhájkyně za jeden úkon právní služby (2 300 Kč) a uzavřel, že odměna stěžovatele 24 540 Kč za jeden úkon právní služby je neúměrně vysoká. Poukázal na "zastropování" odměny v již zrušeném § 12a odst. 2 advokátního tarifu na 5 000 Kč a odkázal na nález sp. zn. I. ÚS 1882/21 ze dne 22. března 2022 (N 38/111 SbNU 145), podle kterého nejsou obecné soudy advokátním tarifem bezpodmínečně vázány, a proto se rozhodl navázat odměnu stěžovatele na odměnu obhájkyně (2 300 Kč bez DPH za úkon). 6. Krajský soud v Praze ("krajský soud") označil v napadeném usnesení zvolený postup za správný, protože nepřiměřeně vysoké náklady odporují požadavku účelnosti a jde o další postih pachatele trestného činu. Věc byla skutkově jednodušší, a byť způsobená škoda přesáhla hodnotu čtyř milionů Kč, nebyl důvod přiznat stěžovateli vyšší odměnu. III. Argumentace stěžovatele a vyjádření účastníků 7. Podle stěžovatele byl východiskem obecných soudů nepodložený předpoklad, že věc byla jednoduchá a méně finančně a časově náročná, i přesto, že poškozený nebyl způsobilý řádně hájit svá práva a musel mu být jmenován opatrovník (právní profesionál), což svědčí o potřebě odborných znalostí; nenáročnost věci nelze dovodit ani z menšího počtu úkonů v trestním řízení. Obecné soudy se v řízení nezabývaly účelností konkrétních provedených úkonů a odměnu za jeden úkon stanovily podle odměny náležející za obhajobu, což odporuje záměru normotvůrce vyjádřenému v advokátním tarifu. Vybírá-li si soud bez bližšího odůvodnění, kterým ustanovením právní normy je či není vázán, je jeho postup svévolný a odporuje principům právní jistoty. Odměna opatrovníka musí odrážet jeho odpovědnost za celou věc, a nikoli jen iluzi o časové a jiné (ne)náročnosti úkonů. 8. Podle stěžovatele je úkolem státu, aby dbal na právo poškozeného na efektivní právní pomoc, zejména v situaci, kdy není způsobilý řádně se o ně starat sám. Jednání odsouzeného nelze klást k tíži poškozeného či jeho opatrovníka, kterému bylo zasaženo do práva získávat prostředky pro své životní potřeby prací. K 1. lednu 2022 byl sice zrušen § 12a odst. 2 advokátního tarifu, stanovující maximální odměnu, nebylo to však proto, aby byl aplikován limit ještě nižší. Obecné soudy porušily i princip rovnosti v odměňování advokáta uplatňujícího tentýž nárok v občanskoprávním a v trestním řízení; k tomu stěžovatel odkazuje na nález sp. zn. IV. ÚS 2334/23 ze dne 10. ledna 2024 (všechna rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz). Důvody pro neproporční moderaci odměny nemohou obstát, rozhodnutí soudů jsou svévolná a nepřezkoumatelná. 9. V popsaném postupu obecných soudů spatřuje stěžovatel porušení svých práv zakotvených v čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1 a v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod i v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a navrhuje napadená usnesení zrušit. 10. Ústavní soud připojil spis okresního soudu a vyzval účastníky řízení i odsouzeného k vyjádření k ústavní stížnosti. 11. Soudkyně okresního soudu ve vyjádření pouze uvedla, že přiznání vyšší odměny by nebylo úměrné, a proto byla určena podle odměny příslušející obhájci; v ostatním odkázala na odůvodnění napadeného usnesení. Vzhledem k tomu, že vyjádření neobsahovalo žádné nové informace a skutečnosti, Ústavní soud je stěžovateli k případné replice nezasílal. 12. Krajský soud ani odsouzený se nevyjádřili. IV. Upuštění od ústního jednání 13. Ústavní soud ve věci nenařídil ústní jednání, protože by to nepřispělo k dalšímu objasnění věci; dokazování nebylo třeba provádět (§ 44 zákona o Ústavním soudu). V. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 14. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, z něhož vzešlo napadené usnesení. Ústavní soud je k projednání věci příslušný. Stěžovatel je advokát, a nemusí být tedy v souladu se stanoviskem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 ze dne 8. října 2015 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.) právně zastoupen ve smyslu § 29, § 30 odst. 1 a § 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). VI. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 15. Z napadených usnesení se podává, že důvodem pro snížení odměny byla desetinásobně vyšší hodnota jednoho úkonu stěžovatele než obhájkyně odsouzeného. 16. Tarifní hodnotu pro určení odměny obhájce stanoví § 10 odst. 3 [písm. c)] advokátního tarifu, zatímco odměna za zastupování poškozeného v (tomtéž) trestním řízení je upravena v § 10 odst. 5 stejné vyhlášky. Rozlišil-li normotvůrce odměnu advokátů při výkonu různých činností v témže trestním řízení, není podle Ústavního soudu možné, aby obecný soud toto rozlišení bez bližšího odůvodnění vyloučil pouze s ohledem na rozdílnost výsledné odměny v porovnání s odměnou obhájce. Obecné soudy při určení výše tarifní hodnoty v tomto případě pominuly, že poškozenému byla přiznána i náhrada majetkové škody; pouze s ohledem na výši původně přiznané odměny, kterou považovaly za nepřiměřenou, stanovily pak hodnotu úkonu ve stejné výši jako je hodnota úkonu obhájkyně v téže věci. 17. Obecné soudy v projednávané věci použily postup, který v obdobných případech Ústavní soud již označil za neústavní (srovnej například nález sp. zn. IV. ÚS 2137/23 ze dne 5. prosince 2023). Podle nálezu sp. zn. IV. ÚS 2334/23 je krácením výše tarifní hodnoty pro sazbu odměny zmocněnce stěžovatele vytvářen nedůvodný rozdíl v odměňování advokáta prosazujícího tentýž soukromoprávní nárok poškozeného v adhezním řízení a v řízení občanskoprávním. Pro takový postup není žádný rozumný důvod; "...rozumný důvod nespočívá ani v tom, že v téže věci by odměna obhájce byla nižší" (bod 23 odkazovaného nálezu). Stejně jako v uvedených judikátech, i v projedná