I.ÚS 1416/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1416/14 ze dne 14. 5. 2014   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem v právní věci stěžovatelky FFF Service, s. r. o., IČ: 28492102, se sídlem Krhanice čp. 22, zastoupené Mgr. Pavlem Hlavičkou, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem K Dolům 1924/42, Praha 4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014 č. j. 2 Cmo 445/2013-84 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2013 č. j. 52 Cm 49/2011-78, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze* jako účastníků řízení, takto: ______________________ *ve znění opravného usnesení ze dne 20. 5. 2014 Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka napadla ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 4. 2014 shora označená usnesení Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze* s tím, že těmito rozhodnutími bylo porušeno ustanovení čl. 90 Ústavy a ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. ______________________ *ve znění opravného usnesení ze dne 20. 5. 2014 2. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Podle odst. 2 téhož ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovatelce vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. 3. Z ústavní stížnosti a přiložených listin plyne, že usnesení odvolacího soudu bylo vydáno dne 7. 2. 2014, tedy již za účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - mj. i zákon o Ústavním soudu (citován výše). Stěžovatelka, přes existenci správného poučení v usnesení odvolacího soudu o možnosti podání dovolání k Nejvyššímu soudu, tvrdí, že proti usnesení odvolacího soudu není dovolání přípustné. K tomu však Ústavní soud odkazuje na právní úpravu dovolání po změně provedené již zmíněným zákonem, kdy v ustanovení § 238 o. s. ř. (a § 238a o. s. ř.) jsou taxativně vymezené případy, kdy je dovolání nepřípustné; to však nespadá na nyní posuzovanou věc. 4. Nová úprava nepřípustnosti ústavní stížnosti reaguje na koncepční změnu přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu. Dosavadní konstrukce ustanovení § 75 zákona o Ústavním soudu mířila na dovolání podle dosavadního ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Vzhledem k tomu, že se opouští dosavadní koncepce přípustnosti dovolání podle občanského soudního řádu, která byla založena na diformitě, skryté diformitě a judikatorním přesahu rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, dochází též ke změně podmínek přípustnosti ústavní stížnosti. Podle nově účinné právní úpravy musí stěžovatel vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a to včetně mimořádného opravného prostředku - zde dovolání. Pokud tak neučiní, bude ústavní stížnost bez dalšího nepřípustná (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 404/2012 Sb., čl. III., bod 6). Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti, nikoliv další "čtvrtou" přezkumnou instancí v rámci civilního, správního či trestního soudnictví. 5. Stěžovatelka dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podle dostupných informací nepodala, přičemž není možné hovořit ani o případné výjimce podle § 75 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na subsidiaritu ústavní stížnosti, zde spočívající v nevyčerpání mimořádného opravného prostředku (dovolání), dospěl Ústavní soud v této konkrétní věci k závěru, že o ní není oprávněn rozhodnout jinak, než ji pro nepřípustnost odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 82/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném po 1. 1. 2013]. Poučení: Proti usnesení ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. května 2014 Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj