I.ÚS 1474/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1474/24 ze dne 12. 2. 2025 Právo odsouzeného vyjádřit se k důkazům v řízení o podmíněném propuštění; povinnost soudu vypořádat se s důkazními návrhy odsouzeného   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. T., zastoupeného JUDr. Dominikem Okenicou, advokátem, sídlem Plucárna 3560/1, Hodonín, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. února 2024 č. j. 8 To 358/2023-71 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. října 2023 č. j. 8 PP 79/2023-23, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. února 2024 č. j. 8 To 358/2023-71 byla porušena základní práva stěžovatele zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. února 2024 č. j. 8 To 358/2023-71 se zamítá. III. Ve zbývajícím rozsahu se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a ze spisu Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") vedeného pod sp. zn. 8 PP 79/2023 vyplývá, že stěžovatel po určitou dobu vykonával trest odnětí svobody ve Slovenské republice, od 13. 9. 2023 pak trest odnětí svobody vykonával v České republice. Dne 15. 9. 2023 podal žádost o podmíněné propuštění, kterou městský soud zamítl napadeným usnesením. Stěžovatel podal stížnost. 3. Napadeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") stížnost stěžovatele zamítl. Konstatoval, že stěžovatel vykonal více než polovinu trestu odnětí svobody a splnil tak jednu ze zákonem požadovaných podmínek k podmíněnému propuštění. Stěžovatel ale nesplňuje podmínku polepšení. K tomu si krajský soud vyžádal aktuální výchovnou zprávu z Věznice v Rapoticích, kde stěžovatel v době rozhodnutí vykonával trest odnětí svobody. Z této zprávy, stejně jako z předchozí výchovné zprávy Věznice v Brně - Bohunicích vyplývá, že stěžovatel od 13. 9. 2023 nezískal žádnou kázeňskou odměnu a je zařazen do II. prostupné skupiny vnitřní diferenciace (dále jen "PSVD"). Pokud chce dosáhnout podmíněného propuštění, musí se chovat nadstandardně, což zejména předpokládá získání kázeňských odměn. Krajský soud dále okrajově uvedl, že stěžovatel nesplňuje podmínku vedení řádného života, neboť navzdory tomu, že mu byly ukládány i podmíněné tresty odnětí svobody, nevedly k jeho nápravě. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že městský soud ani krajský soud neprovedly důkaz výchovnou zprávou od Ústavu na výkon trestu odňatie slobody Hrnčiarovce nad Parnou, Slovenská republika, kde vykonal převážnou většinu svého uloženého trestu. Tento důkaz přitom navrhl provést už v žádosti o podmíněné propuštění. V dané souvislosti stěžovatel sice aktivně sám doložil jednajícímu soudu prvního stupně jednu takovou zprávu - Sdělení Ústavu na výkon trestu odňatia slobody Trnava, "Vec M. T., nar. XXX - oznamenie, zaslanie", avšak tu městský soud nevzal v úvahu. Nadto si městský soud nevyžádal "vlastní" informaci o stavu převýchovy stěžovatele ze Slovenské republiky. Neučinil tak ani krajský soud, i když stěžovatel na toto pochybení ve své stížnosti výslovně poukázal. 5. Krajský soud provedl důkaz výchovnou zprávou z Věznice v Rapoticích, kde stěžovatel vykonával trest odnětí svobody. Krajský soud ale rozhodoval na neveřejném zasedání a stěžovatel nevěděl o existenci této zprávy. Nemohl se s tímto důkazem seznámit a vyjádřit se k němu. Krajský soud tak porušil zásadu kontradiktornosti řízení, k čemuž stěžovatel odkazuje na nález ze dne 12. 5. 2011 sp. zn. III. ÚS 1735/10. 6. Stěžovatel dále namítá, že napadená rozhodnutí neobsahují žádný návod, jaké konkrétní osobnostní a jiné změny se od něj očekávají, aby měl možnost uspět při své žádosti o podmíněné propuštění. Rovněž namítá, že krajský soud se v řízení dopustil průtahů. III. Vyjádření účastníků řízení 7. Soudce zpravodaj vyzval krajský soud, okresní soud, Městské státní zastupitelství v Brně a Krajské státní zastupitelství v Brně, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. Státní zastupitelství se k ústavní stížnosti ke dni rozhodnutí nevyjádřila, čímž se postavení vedlejších účastníků vzdala. Krajský soud odkázal na své napadené usnesení. Městský soud odkázal na spisový materiál. Vyjádření účastníků řízení tedy neobsahovalo žádné nové skutečnosti, které by stěžovateli nebyly známy z průběhu předchozího řízení, proto je Ústavní soud nezasílal k replice. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. Ústavní soud nepřehlédl, že v ústavní stížnosti došlo ke zjevné chybě v psaní, neboť napadené usnesení krajského soudu bylo identifikováno číslem jednacím 8 To 14/2024-75 (rozhodnutí o zamítnutí stížnosti proti rozhodnutí městského soudu o nevyloučení senátu tohoto soudu z projednání věci), ačkoli z celého obsahu stížnosti je jasně patrné, že stěžovatel, resp. jeho zástupce napadá usnesení o zamítnutí stížnosti proti rozhodnutí téhož soudu o zamítnutí žádosti stěžovatele o podmíněné propuštění. Ústavní soud tak posoudil ústavní stížnost podle jejího obsahu a s uvedením správné identifikace číslem jednacím (data obou rozhodnutí byla totožná) ji meritorně projednal. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud úvodem připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti, nikoli "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do jejich rozhodovací činnosti může zasáhnout jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody. V nyní posuzovaném případě takové porušení shledal. 10. V těch stadiích trestního řízení, v nichž je rozhodováno o osobní svobodě obviněného, jakož i o jeho vině a trestu, je třeba dbát na dodržení kontradiktorních rysů řízení (nález ze dne 12. 5. 2011 sp. zn. III. ÚS 1735/10). I v trestním řízení je tak nutné důsledně naplňovat právo se vyjádřit zaručené čl. 38 odst. 2 Listiny. Toto základní právo je třeba chápat nejen jako možnost vyjádřit se ke všem prováděným důkazům a předložit skutečnosti nutné k obhájení svých nároků, ale také jako právo být seznámen s každým podáním nebo stanoviskem, jejichž účelem je ovlivnit rozhodování soudu, a k těmto mít také možnost se vyjádřit (např. nález ze dne 9. 10. 2024 sp. zn. I. ÚS 3287/23, bod 18). 11. Stejná procesní pravidla lze vztáhnout i na řízení o návrhu na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Předpokladem pro naplnění těchto práv obviněného je buď jeho osobní přítomnost při úkonech trestního řízení (např. formou hlavního líčení, veřejného zasedání), nebo jiný procesní způsob předestření relevantních skutečností (důkazů, tvrzení, zamýšlených postupů a právních argumentů) odsouzenému a poskytnutí mu reálné možnosti k vyjádření a k eventuálnímu uplatnění jeho protiargumentů a návrhů (nález ze dne 12. 5. 2011 sp. zn. III. ÚS 1735/10). Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 1735/10 uvedl, že za porušení čl. 38 odst. 2 Listiny považuje postup, v němž stížnostní soud "své meritorní rozhodnutí o zamítnutí návrhu na podmíněné propuštění opřel o jiný hmotněprávní důvod, než jaký aplikoval prvoinstanční soud, aniž by přitom stěžovatelovi poskytl prostor pro vyjádření jeho stanoviska. Své rozhodnutí soud učinil v neveřejném zasedání bez přítomnosti navrhovatele, aniž by ho předem seznámil se zamýšlenou právní argumentací a poskytl mu příležitost se k ní vyjádřit, eventuálně navrhnout důkazy svědčící v jeho prospěch". 12. Stěžovatel v nyní projednávané věci nedostal prostor, aby mohl reagovat na výchovnou zprávu Věznice Rapotice a pokusit se ovlivnit rozhodnutí krajského soudu. Z napadeného usnesení je přitom zřejmé, že odůvodnění krajského soudu stojí hlavně na této zprávě. Stěžovatel přitom neměl možnost se s touto zprávou seznámit a reagovat