I.ÚS 1552/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1552/24 ze dne 19. 6. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Miloše Majnera, zastoupeného JUDr. Michalem Krýslem, advokátem, sídlem náměstí Republiky 204/30, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 14 Co 51/2024-413 ze dne 4. března 2024 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město č. j. 14 C 147/2022-403 ze dne 19. ledna 2024, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a obchodní korporace TERASY ŠVABINY s. r. o., sídlem Šafaříkovy sady 2455/5, Plzeň, a Miloše Majnera, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Včasnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu")]. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky ("Ústava"), jakož i jeho právo podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Plzni ("okresní soud") napadeným usnesením zastavil řízení o žádosti stěžovatele, jíž se domáhal přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Okresní soud uvedl, že o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce již jednou rozhodl, a to usnesením č. j. 14 C 147/2022-310 ze dne 1. listopadu 2023 potvrzeným usnesením Krajského soudu v Plzni ("krajský soud") č. j. 11 Co 215/2023-321 ze dne 30. listopadu 2023. Krajský soud se v uvedeném usnesení ztotožnil s okresním soudem, že poměry stěžovatele přiznání osvobození od soudních poplatků neodůvodňují, neboť doložené lékařské zprávy neprokazují, že by stěžovateli zdravotní stav bránil ve výdělečné činnosti, například pokračovat v podnikatelské činnosti, kterou přerušil dne 1. ledna 2023. Podle krajského soudu nebylo možné přehlédnout, že i přes tvrzené nepříznivé poměry byl stěžovatel schopen společně s podáním návrhu na předběžné opatření složit jistotu ve výši 10 000 Kč, která mu bude soudem vrácena. 3. Protože od vydání usnesení krajského soudu nedošlo k žádné změně poměrů stěžovatele, která by odůvodňovala nové rozhodnutí, spatřoval okresní soud v pravomocném rozhodnutí o předchozí žádosti stěžovatele o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů překážku věci rozhodnuté jakožto neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. 4. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Uvedl, že v doplnění odvolání ze dne 8. prosince 2023 proti předchozímu rozhodnutí okresního soudu o žádosti o osvobození od soudních poplatků předložil nová tvrzení a označil nové důkazy, které prokazují změnu jeho majetkových poměrů od doby posledního rozhodnutí, tedy ode dne 2. října 2023. Tyto nové skutečnosti (zejména vedená exekuce) měly významně negativní dopad na jeho majetkovou situaci. Stěžovatel navrhl, aby krajský soud změnil rozhodnutí okresního soudu a osvobodil ho od soudních poplatků a ustanovil mu zástupcem JUDr. Michala Krýsla, nebo aby rozhodnutí okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 5. Krajský soud napadeným usnesením usnesení okresního soudu potvrdil. Vyšel z toho, že je povinen o opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků v rámci jednoho řízení rozhodnout pouze v případě, že tato (opakovaná) žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka. Argumentace stěžovatele uvedená v nové žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce se však v zásadě shoduje s argumentací, kterou uváděl již v předchozí žádosti. Obě žádosti jsou podložené týmiž listinami a i "Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro účely osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce", které stěžovatel předložil k nové žádosti, je z podstatné části pouze kopií žádosti předchozí. Doplnil-li stěžovatel podáním ze dne 8. prosince 2023 (k němuž krajský soud nemohl v odvolacím řízení při rozhodování o předchozí žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků přihlédnout, neboť mu bylo doručeno až po vydání jeho rozhodnutí) informace o vedených exekucích, nejednalo se o nové skutečnosti, o nichž by soud při rozhodnutí o předchozí žádosti neuvažoval. 6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 7. Ústavní soud není další přezkumnou instancí a zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ústavnosti. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. 8. Ústavní soud se v souladu se svou shora vymezenou působností zabýval stěžovatelem namítaným porušením jeho základních práv, zejména práva na soudní ochranu a na právní pomoc v řízení před soudy zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny, a konstatuje, že k jejich porušení napadenými rozhodnutími ani postupem obecných soudů předcházejícím jejich vydání nedošlo. 9. Obecně lze konstatovat, že soudní poplatky představují určitý příspěvek na činnost soudů a zároveň plní i regulační funkci, neboť napomáhají bránit nesmyslnému a šikanóznímu zahajování soudního řízení. Nepřiměřeně tvrdý dopad zákona, který by v některých případech mohl nastat, je zmírňován právě institutem osvobození od soudních poplatků, jenž zohledňuje poměry účastníka řízení a důvody obecného zájmu pro zproštění od poplatkové povinnosti. 10. Ústavní soud setrvale zastává stanovisko, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů [viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000 ze dne 17. srpna 2000 (U 28/19 SbNU 275); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Současně však Ústavní soud v řadě rozhodnutí uvádí, že příslušná ustanovení právních předpisů, upravující osvobození od soudních poplatků, je třeba vykládat v souladu se smyslem a účelem této právní úpravy tak, aby účastníkům řízení nebylo v opodstatněných případech upíráno právo na přístup k soudu a aby zneužíváním práva na osvobození od soudních poplatků nedocházelo ke zbytečnému zatěžování soudů, tedy aby byla správně použita příslušná ustanovení upravující osvobození pro daný typ řízení [srovnej nález sp. zn. II. ÚS 2432/08 ze dne 5. března 2009 (N 49/52 SbNU 491)]. 11. Ústavní soud shledal, že stěžovatelem uplatněná argumentace nesvědčí o existenci jakýchkoliv skutečností, které by měly být důvodem ke zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí. Obecné soudy srozumitelně odůvodnily, že stěžovatel po vydání předchozího zamítavého pravomocného rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků opětovně (po pouhých dvou měsících) požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků dalším podáním, aniž tvrdil nové skutečnosti, pro něž by mu osvobození od soudních poplatků mělo být přiznáno, a je tudíž dán nedostatek podmínek řízení (§ 103 a 104 občanského soudního řádu). 12. Ústavní soud konstatuje, že okresní soud i krajský soud v napadených rozhodnutích ústavně souladným způsobem aplikovaly příslušné právní předpisy a postupovaly v souladu s judikaturou Ústavního soudu [nález sp. zn. I. ÚS 1439/09 ze dne 20. ledna 2010 (N 10/56 SbNU 99)], podle které nerozhodl-li soud o nové žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků samostatným usnesením, ani se s ní žádným způsobem nevypořádal v odůvodnění usnesení o zastavení řízení o žalobě, porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces. V nyní posuzované věci soudy při rozhodování o opakované žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků v napadených usneseních řádně vyhodnotily skutečnosti uvedené stěžovatelem v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a neshledaly existenci žádných nových skutečností oproti těm, které posuzovaly při rozhodování o předchozí žádosti stěžovatele. 13. Postup obecných soudů byl také zcela v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 ze dne 17. července 2013), podle které usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (