I.ÚS 1564/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1564/24 ze dne 24. 7. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti JEKU - SUN s. r. o., sídlem Pražská 1279/18, Praha 15 - Hostivař, zastoupené Mgr. Rostislavem Andrlíkem, advokátem, sídlem Jakubské náměstí 127/5, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 277/2022-49 ze dne 28. března 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Státní energetické inspekce, Ústředního inspektorátu, sídlem Gorazdova 1969/24, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Včasnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu")]. Tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11, 26, 36 a 38 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka jako výrobce elektřiny ze slunečního záření (tedy z fotovoltaické elektrárny, zkráceně FVE) projektovala svou výrobnu pro instalovaný výkon 503 kW. Na tento instalovaný výkon byla také rezervovaná kapacita u provozovatele distribuční soustavy. S ohledem na nedostupnost projektovaných solárních panelů o výkonu 220 W pak ale nainstalovala solární panely jiné, o výkonu 225 W a 230 W, s celkovým instalovaným výkonem 529,44 kW (0,052944 MW), tedy výkonem vyšším, než jaký projektem plánovala, a také vyšším, než byl uveden v následně vydané licenci (0,503 MW). Stěžovatelka nezpochybňuje, že v žádosti o vydání licence uvedla celkový instalovaný výkon 503 kW. Podle stěžovatelky se tak ale stalo v důsledku pochybení revizního technika, který v revizní zprávě ze dne 30. října 2009 v rozporu se skutečností uvedl (původně projektovaný) výkon 503 kW včetně nesprávného počtu panelů (2187 panelů o výkonu 230 W) a nikoli výkon nainstalovaných panelů 529,44 kW (2 208 kusů panelů s výkonem po 0,23 kW a 96 kusů panelů o výkonu 0,225 kW). Existenci tohoto rozdílu (nesouladu údaje v licenci se skutečností) pak zjistila při kontrole Státní energetická inspekce, Územní inspektorát pro Ústecký kraj ("územní inspektorát"). Vzhledem k tomu, že stěžovatelka uplatňovala požadavek na podporu na elektřinu vyrobenou z výkonu instalovaného nad rámec licencí uděleného výkonu, územní inspektorát rozhodnutím č. j. SEI-0780/2020-18 ze dne 1. července 2020 uznal stěžovatelku vinnou ze spáchání přestupku podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o cenách"), kterého se dopustila tím, že jako prodávající uplatnila u ČEZ Prodej, a. s., nárok na podporu pro podporované zdroje energie formou výkupních cen za rok 2018 v rozporu s podmínkami stanovenými cenovým orgánem podle § 5 odst. 5 zákona o cenách v bodech (1.1.) a (1.10.) Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 3/2017, a to z výkonu 0,02644 MWp instalovaného nad rámec registrovaného a licencí uděleného výkonu 0,503 MWp (při kontrole zjištěn skutečně instalovaný elektrický výkon 0,52944 MWp), čímž získala nepřiměřený majetkový prospěch 472 952,12 Kč (výrok I). Územní inspektorát současně uložil stěžovatelce povinnost nahradit poškozené České republice škodu 472 952,12 Kč (výrok II), pokutu v téže výši (výrok III) a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč (výrok IV). 3. Vedlejší účastnice rozhodnutím č. j. SEI-2101/2021/90.221 ze dne 10. března 2021 změnila (zpřesnila) výrok I rozhodnutí územního inspektorátu tak, že se stěžovatelka uznává vinnou ze spáchání přestupku podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, kterého se dopustila tím, že nedodržela věcné podmínky stanovené cenovým orgánem podle § 5 odst. 5 zákona o cenách pro uplatnění úředně stanovené ceny, upravené v bodu (1.10.) Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 3/2017, ve znění Cenového rozhodnutí ERÚ č. 9/2017, když jako prodávající a držitelka licence č. 110911805 na výrobu elektřiny ve své provozovně FVE Levousy za období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2018 neoprávněně uplatnila u ČEZ Prodej, a. s., podporu na vyrobenou elektřinu ve výši 30,908 MWh z výkonu 0,02644 MWp instalovaného nad rámec licencí uděleného výkonu 0,503 MWp jako vypočtenou poměrnou část elektřiny vyrobené z nainstalovaného výkonu 0,52944 MWp, ačkoliv část této výrobny v rozsahu 0,02644 MWp nebyla uvedena do provozu, neboť na tuto část výrobny elektřiny nebyla udělena licence na výrobu elektřiny a pro tuto část výrobny elektřiny tak nevzniklo oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou výkupních cen, čímž získala nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 472 952,12 Kč. Ostatní výroky rozhodnutí územního inspektorátu vedlejší účastnice potvrdila. 4. Stěžovatelka napadla rozhodnutí vedlejší účastnice žalobou, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem ("krajský soud") rozsudkem č. j. 16 A 33/2021-95 ze dne 4. října 2022 jako nedůvodnou zamítl. Krajský soud odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 137/2017-41 ze dne 7. září 2017 a č. j. 3 As 39/2019-42 ze dne 23. března 2021, z nichž vyplývá, že podle právní úpravy účinné v době uvedení výrobny elektřiny FVE Levousy do provozu a udělení licence stěžovatelce (rok 2009) byl za celkový instalovaný elektrický výkon uvedený v rozhodnutí o udělení licence v případě FVE výroben považován součet hodnot instalovaných výkonů jednotlivých solárních panelů (tj. výkon na straně stejnosměrné). 5. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Souhlasil s krajským soudem, že na věc lze aplikovat závěry rozsudku sp. zn. 4 As 137/2017, neboť skutkové okolnosti judikovaného a nyní projednávaného případu jsou podobné. Nejvyšší správní soud konstatoval, že v uvedeném rozsudku vycházel z definice pojmu celkový instalovaný výkon zakotvené v § 30a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném do 27. prosince 2009. Jím provedený výklad nelze považovat za nesprávný jen proto, že v době udělení licence (jak v nyní posuzované věci, tak ve věcech sp. zn. 4 As 137/2017 i 3 As 39/2019) ještě nebyl § 30a energetického zákona účinný. Pojem celkový instalovaný výkon definoval dříve § 33 odst. 1 energetického zákona (s účinností od 30. prosince 2004 do 3. července 2009), a to totožně, jako to nyní činí v § 30a energetického zákona. Je tedy patrné, že význam pojmu celkový instalovaný výkon se nezměnil a byl totožný i v okamžiku udělení licence stěžovatelce. 6. S tímto závěrem Nejvyššího správního soudu stěžovatelka nesouhlasí a setrvává na názoru, že z § 30a energetického zákona není zcela zřejmé, jak celkový instalovaný výkon výrobny spočítat, když je v tomto ustanovení definován jako "součet hodnot instalovaných výkonů výrobních jednotek v místě připojení do elektrizační soustavy". Za pojem "výrobní jednotka", který právní předpisy nedefinují, stěžovatelka považuje soustrojí střídače a do něj zapojených panelů, což odpovídá (vedle závěrů dvou jí předložených znaleckých posudků) také tehdejší definici pojmu "generátor" obsažené na straně 7 přílohy č. 4 Pravidel provozování distribuční soustavy platných v roce 2009. Stěžovatelka uvádí, že po zapracování střídačů do projektu se celkový instalovaný výkon výrobny snížil na 480 kW, tuto hodnotu licencí udělený výkon 503 kWp převyšoval. Stěžovatelka je proto přesvědčena, že jednání, které má zakládat její odpovědnost za přestupek, je vázáno na výklad pojmu, který nebyl žádným právním předpisem v rozhodné době (2009) definován, k jeho výkladu neexistovala judikatura a také Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 3 As 39/2019 výslovně uvedl, že výklad pojmu "celkový instalovaný výkon" byl v dané době nejednoznačný. Rovněž z výpovědi Jaroslava Vítka, bývalého ředitele odboru licencí Energetického regulačního úřadu, vyplynulo, že praxe Energetického regulačního úřadu při posuzování celkového instalovaného výkonu byla před rokem 2010 nejednotná. Za takové situace stěžovatelka mohla stěží posoudit, zda se svým výkladem pojmu "celkový instalovaný výkon" může dopustit přestupku. 7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 8. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti správních soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83, 90 až 92 Ústavy České republiky). Nepřísluší mu přehodnocovat skutkové a právní závěry správních soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Ústavní soud zasahuje do výkladu podústavn