I.ÚS 1650/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1650/24 ze dne 26. 6. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele L. M., zastoupeného Mgr. Michaelem Dubem, advokátem, sídlem Na Baště sv. Jiří 258/7, Praha 6 - Hradčany, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 17 Co 148/2023-837 ze dne 28. února 2024 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 127 P 26/2020-744 ze dne 7. června 2023, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a R. Z. a nezletilé N. M., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí (jak plyne z odůvodnění ústavní stížnosti, byť závěrečný návrh zní na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze); tvrdí, že napadenými rozhodnutími soudy porušily jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 3, 12 a 18 Úmluvy o právech dítěte. 2. Městský soud v Brně ("městský soud") napadeným rozsudkem zamítl návrh stěžovatele ("otce") na svěření nezletilé vedlejší účastnice ("nezletilé") do střídavé péče rodičů (výrok I). Otci stanovil styk s nezletilou v rozsahu každého sudého týdne od čtvrtku 18.30 hodin do neděle 18.30 hodin po dobu docházky nezletilé do mateřské školy, počínaje nástupem na základní školu každý sudý týden od pátku 18.30 hodin do neděle 18.30 hodin a upravil styk po dobu školních prázdnin včetně místa předání (výrok II). Tento výrok stanovil předběžně vykonatelným a změnil jím i rozsudek městského soudu č. j. 127 P 26/2020-432 ze dne 26. května 2021 týkající se úpravy styku. Návrh vedlejší účastnice ("matky") na zvýšení výživného otci zamítl (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV). 3. Městský soud vyšel ze zpráv psycholožky dítěte a předškolního zařízení, na jejichž základě přihlédl k tomu, že nezletilá nezvládá bezproblémově přechod do nového prostředí (těžká adaptace ve školce, panické stavy při odloučení od matky) a v nepříjemných situacích se odpojuje a nespolupracuje. Shledal, že nástup k povinné školní docházce bude výrazně zatěžující situací, natož docházelo-li by každotýdennímu střídání s adaptací na nová prostředí. Při nastavení střídavé péče by nezletilá částečně opustila okruh kamarádů, který je pro ni významný, odloučila se od primárně pečující osoby a do otcem navrhované školy (s pobočkami v P. a B.) by musela uspět v přijímacím řízení, rodiče hradit plné školné v obou pobočkách školy, nezletilá by měnila okruh spolužáků. Nadto otec si nebyl jist, zda by hradil celé školné v P. sám. Uzavřel, že ač podmínky pro zajištění řádné péče oba rodiče naplňují, kvůli blížícím se změnám ve vzdělávání považoval za zájem nezletilé zachovat stabilní prostředí. Dále soud shledal, že pro fungování střídavé péče u dítěte ve věku nezletilé (6 let) je třeba alespoň základní úroveň komunikace rodičů ve věcné rovině, protože konflikt mezi rodiči nezletilá vnímá a podle toho se chová při předávání. Zvážil, že vytržení ze školy každý druhý pátek po nástupu do první třídy by bylo příliš zatěžující, do té doby považoval rozšíření styku i na pátek v zájmu nezletilé. Závěrem zdůraznil, že střídavá péče není do budoucna vyloučena, budou-li pro ni splněny podmínky. Návrh na zvýšení výživného neshledal důvodným, jelikož k žádným podstatným změnám poměrů nedošlo. 4. Krajský soud v Brně ("krajský soud") k odvolání otce napadeným rozsudkem rozsudek městského soudu ve výroku I potvrdil (výrok I). Ve výroku II jej změnil jen ohledně styku v průběhu pololetních a podzimních prázdnin tak, že se otec bude s nezletilou stýkat vždy od 18.30 hodin dne bezprostředně předcházejícího do 18.30 hodin neděle bezprostředně navazující na tyto prázdniny; ve zbývajícím rozsahu výrok II potvrdil (výrok II). Výrok III rozsudku městského soudu změnil tak, že zvýšil od 1. února 2024 vyživovací povinnost otce na částku 6 000 Kč, čímž změnil rozsudek městského soudu č. j. 127 P 26/2020-432 ze dne 26. května 2021 ve výrocích I a II a rozsudek krajského soudu č. j. 49 Co 104/2021-527 ze dne 2. února 2022 (výrok III). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV). 5. Krajský soud se ztotožnil s postupem městského soudu a úvahy městského soudu k aktuální nevhodnosti střídavé péče hodnotil jako pečlivě vyargumentované vzhledem k individuálním okolnostem věci. Konstatoval, že nezjištění názoru nezletilé lze akceptovat vzhledem k věku (tehdy 5,5 roku) a stresu nezletilé vyvolávaného sporem rodičů. Závěry městského soudu k hypotetickému vzdělávání ve vybraném školském zařízení měl za přiměřené vzhledem k obtížné adaptabilitě nezletilé. Kvůli stabilizaci v režimu vzdělávání a kolektivu minimálně na počátku studia existuje podle názoru krajského soudu zvýšená potřeba, aby nezletilá docházela po celý učební týden do jednoho školského zařízení. Krajský soud připustil, že změna trvalého bydliště matky a nezletilé znesnadnila realizaci styku otce s nezletilou kvůli značné vzdálenosti bydlišť (240 km). Pro určení střídavé péče nepovažoval za splněnou podmínku, že jsou rodiče schopni se na většině otázek souvisejících s výchovou - ať volba školy, výchova, lékařská péče, předávání věci - dohodnout. Uvedl, že zájem otce by neměl převážit nad zájmem nezletilé na jednotném výchovném prostředí se stabilním těžištěm jejího sociálního života, a tedy i nad zájmem na zdravý a vyvážený vývoj. K možné změně na střídavou péči do budoucna dodal, že bude muset nastat změna zejména ve vztazích mezi rodiči, která toto řešení připustí. A to zejména proto, že dle zpráv psycholožky nezletilé konflikty rodičů nezletilá nepříjemně prožívá a zpracovává. Apeloval proto na rodiče, aby usilovali o zklidnění vzájemných vztahů, a doporučil jim realizovat rodičovskou terapii. Výživné krajský soud zvýšil s ohledem na uplynutí tří let od poslední úpravy a ke zvýšení mzdy otce v novém zaměstnání. 6. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Otec tvrdí, že obecné soudy závažně omezily jeho právo na rodinný život a soudům vytýká, že řízení nevedly v zákonných lhůtách a nedbaly relevantních nálezů Ústavního soudu. Zejména podle jeho názoru neidentifikovaly dostatečně silný jiný právní zájem pro zamítnutí návrhu na symetrickou či alespoň asymetrickou střídavou péči. Závěr, že ji není možné v jeho případě zavést, považuje za dogmatický a rozporný s nálezem sp. zn. I. ÚS 3065/21 ze dne 3. května 2022, neboť dvě překážky - osobnostní rysy nezletilé související s obtížnou adaptací nezletilé a vzdálenost bydlišť rodičů spojený s dvěma vzdělávacími institucemi - svou intenzitou a ani v absolutním souhrnu nejsou pro zamítnutí dostatečně silné. Stejně tak nezkoumal příčinu problémů v komunikaci rodičů. Otec má za to, že městský soud ani nijak sofistikovaně neuvažoval nad alternativním rozšířením styku v běžném režimu péče a nedůstojně jej od počátku školní docházky redukoval na víkend jednou za čtrnáct dní a krajský soud jen paušálně a nekonkrétně rozsudek městského soudu schválil. Napadená rozhodnutí tak monopolizovala rodičovské postavení matky. Konečně namítá, že obecné soudy ignorovaly participační práva jeho dcery. 7. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný (vyjma části výroku II rozsudku okresního soudu týkajícího se podzimních a pololetních prázdnin a výroku III téhož rozsudku, neboť není oprávněn rušit to, co bylo změněno či nahrazeno). Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; otec je řádně zastoupen advokátem. 8. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. 9. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování v rodinně-právních věcech. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které mají v řízení odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah osobního styku, jak vysoké má být výživné a podobně. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s nimi a z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci si vytvářejí racionální úsudek. Vztáhne-li opatrovnický soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním, poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i