I.ÚS 1675/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1675/24 ze dne 24. 7. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele R. K., zastoupeného JUDr. Markem Nespalou, advokátem, sídlem Bělehradská 643/77, Praha 2 - Vinohrady, proti trestnímu příkazu Okresního soudu Praha-východ č. j. 2 T 69/2024-91 ze dne 12. dubna 2024 a zásahu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov - VÝCHOD, Oddělení obecné kriminality, Okresního státního zastupitelství Praha-východ a Okresního soudu Praha-východ, spočívajícím v postupu předcházejícím vydání uvedeného trestního příkazu, za účasti Okresního soudu Praha-východ, Okresního státního zastupitelství Praha-východ a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov -VÝCHOD, Oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 6 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále požaduje, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov - VÝCHOD, Oddělení obecné kriminality ("policejní orgán"), Okresního státního zastupitelství Praha-východ ("okresní státní zastupitelství) a Okresního soudu Praha-východ ("okresní soud") došlo k porušení jeho výše zmíněných ústavně zaručených práv, a aby těmto orgánům činným v trestním řízení zakázal pokračovat v porušování jeho ústavně zaručených práv. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v předmětné trestní věci bylo trestní řízení vedeno proti obviněnému A. Š. ("obviněný"). Stěžovatel vystupoval v řízení v postavení poškozeného. Skutek, pro nějž byl obviněný stíhán, spočíval - stručně vyjádřeno - v tom, že obviněný bodnul nožem stěžovatele do břicha a způsobil mu tak ublížení na zdraví v podobě bodného poranění břicha s příčným řezem do hloubky 4 cm a povrchové traumatické stažení povrchní vrstvy tlustého střeva, bez poškození dalších orgánů. Tento skutek byl spáchán dne 10. dubna 2024, ve věci bylo vedeno zkrácené přípravné řízení, přičemž dne 12. dubna 2024 podal státní zástupce okresního státního zastupitelství návrh na potrestání a téhož dne vydal samosoudce okresního soudu napadený trestní příkaz, který rovněž téhož dne nabyl právní moci. II. Argumentace stěžovatele 3. Stěžovatel namítá, že byl toliko formálně poučen o svých právech a v důsledku "tryskové" rychlosti, s jakou bylo trestní řízení pravomocně skončeno, mu bylo reálně znemožněno uplatňovat práva, zejména řádně vznést adhezní nárok. Uvádí, že v době, kdy byl vydán trestní příkaz, byl hospitalizován po operaci břicha a základní informace mu byly poskytnuty v době, kdy kvůli zdravotnímu stavu nedokázal vnímat jejich obsah. Státnímu zástupci vytýká, že až dne 18. dubna 2024 jím byl informován o podání návrhu na potrestání, a ještě později se na základě aktivity svého advokáta dozvěděl, že byl ve věci vydán trestní příkaz. Má za to, že uplatnění jeho práv jako poškozeného se v dané věci stalo zcela iluzorní. Upozorňuje na to, že mu ani nebylo umožněno učinit prohlášení o dopadu trestného činu na jeho život. 4. Stěžovatel dále namítá, že v době vydání trestního příkazu, tj. dva dny po spáchání stíhaného skutku, nemohl okresní soud dospět k závěru, že doba stěžovatelova léčení nepřesáhne dobu šesti týdnů, tedy že nejde o těžkou újmu na zdraví. Upozorňuje na lékařskou zprávu vypracovanou na žádost policejního orgánu dne 12. dubna 2024, z níž vyplývá, že je jeho pracovní neschopnost odhadována na dobu šesti týdnů až dvou měsíců. Z trestního spisu podle něj vyplývá, že se samosoudce okresního soudu zabýval celou věcí 59 minut včetně vazebního zasedání. Tvrdí, že došlo k flagrantnímu porušení zásady zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností a povinnosti orgánů činných v trestním řízení umožnit poškozenému uplatnění práv. 5. Stěžovatel zpochybňuje použitou právní kvalifikaci skutku, který byl na něm spáchán, neboť z popsaného skutkového děje podle něj vyplývá srozumění obviněného, že svým útokem stěžovatele usmrtí nebo mu minimálně způsobí těžkou újmu na zdraví. Uvádí, že přinejmenším o intenzitě újmy na zdraví způsobené stěžovateli nemohl mít samosoudce okresního soudu jakékoli relevantní důkazy, takže věc nebyla spolehlivě objasněna a nebyly splněny podmínky pro vydání trestního příkazu. Rychlost, s jakou byla celá trestní věc vyřízena, podle něj vzbuzuje oprávněné pochybnosti o vynaložení kvalifikovaného úsilí k objasnění podezření z trestné činnosti. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, respektive, v němž bylo postupováno způsobem, proti kterému stěžovatel brojí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 7. Soudkyně zpravodajka si podle § 42 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vyžádala spis vedený okresním soudem pod sp. zn. 2 T 69/2024 a vyzvala účastníky řízení a vedlejšího účastníka řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. 8. Okresní soud ve vyjádření rekapituloval průběh trestního řízení a uvedl, že s ohledem na obsah výslechu obviněného, jeho osobu a bezúhonnost, okolnosti posuzovaného skutku a obsah spisového materiálu předloženého státním zastupitelstvím, nebylo namístě ukládat nepodmíněný trest odnětí svobody. Podle jeho názoru z předložených dokladů a výpovědi odsouzeného nevyplývalo nic, co by nasvědčovalo možnosti použití jiné (přísnější) právní kvalifikace. Využití trestního příkazu považuje v dané věci za přiměřené, efektivní a šetřící práva všech, tedy jak odsouzeného, tak i poškozeného, kterého nebylo nutné opakovaně vyslechnout v řízení před soudem. Má za to, že v řízení nebyla porušena žádná ústavně zaručená práva stěžovatele, který byl policisty řádně poučen o svých právech; konaného vazebního zasedání se nemohl účastnit, neboť to je neveřejné. Připomněl, že poškozený nemá ani právo podat odpor proti trestnímu příkazu. 9. Okresní státní zastupitelství uvedlo, že z lékařské zprávy nevyplývalo, že by alespoň hypoteticky hrozila možnost těžké újmy na zdraví podle § 122 odst. 2 trestního zákoníku. Daná věc byla podle jeho názoru skutkově a právně jednoduchá a jednoznačná, a proto bylo přihlédnuto k zásadě rychlosti řízení. Domnívá se, že poškozenému nebyla upřena jeho práva, když byl ve věci slyšen a dostalo se mu poučení o jeho právech, nebylo mu bráněno ani v tom, aby se se svým nárokem připojil k trestnímu řízení. Okresní státní zastupitelství dále poukázalo na lékařskou zprávu, kterou stěžovatel předložil dne 3. května 2024 a ze které neplyne, že by se jeho zranění vyvíjelo ve smyslu delší doby trvající závažné poruchy zdraví. Uvedlo, že v dané věci s ohledem na nepracovní dny byl stěžovatel reálně vyrozuměn o podání návrhu na potrestání až v době, kdy ve věci existoval pravomocný trestní příkaz, nicméně to podle jeho názoru nelze považovat za jakékoliv porušení postupů upravených v trestním řádu. 10. Policejní orgán ve vyjádření uvedl, že dne 11. dubna 2024 byl stěžovatel ochoten a schopen podat ve věci vysvětlení, a právě proto mu před samotným podáním vysvětlení bylo poskytnuto poučení o jeho právech. Argumentaci stěžovatele nepovažuje za relevantní. Dodal, že není kompetentní se vyjadřovat k postupu ostatních orgánů činných v trestním řízení v dané věci. 11. Obviněný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Protože byl ve výzvě poučen, že nevyjádří-li se, bude to podle § 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu bráno jako vzdání se postavení vedlejšího účastníka řízení, nebylo s ním již dále jednáno. 12. Ústavní soud obdržená vyjádření zaslal na vědomí a k případné replice stěžovateli. Ten této možnosti využil a v replice uvedl, že vyjádření účastníků řízení jen potvrzují, že byla v řízení upřednostněna rychlost před zásadou uvedenou v § 2 odst. 15 trestního řádu a před zásadou zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. Má za to, že byl v zájmu iluzorní efektivity trestního řízení