I.ÚS 1694/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1694/14 ze dne 28. 7. 2014 N 146/74 SbNU 241 K odůvodnění rozhodnutí o vazbě   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Ivany Janů - ze dne 28. července 2014 sp. zn. I. ÚS 1694/14 ve věci ústavní stížnosti D. K., zastoupeného JUDr. Janem Nohejlem, advokátem, se sídlem Sokolovská 33, Praha 8, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 To 27/2014 ze dne 18. 3. 2014, kterým byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení krajského soudu o ponechání ve vazbě. Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Předchozí průběh řízení 1. Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedené rozhodnutí a navrhl jeho zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na osobní svobodu a spravedlivý proces. Přitom odkázal na čl. 8 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Dne 7. 11. 2012 byl stěžovatel obviněn pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Stěžovatel údajně zabezpečoval organizační a finanční stránku pěstírny rostlin konopí, ve které bylo při prohlídce nalezeno konopí obsahující 1 551 g omamné látky. 3. Stěžovatel byl dne 9. 11. 2012 vzat rozhodnutím Okresního soudu Plzeň-město do vazby z důvodů § 67 písm. a) trestního řádu (vazba útěková). 4. Vazba byla následně stěžovateli prodlužována a jeho žádosti o propuštění zamítány. Dne 7. 11. 2013 byla na něj podána obžaloba. 5. Dne 3. 12. 2013 Krajský soud v Plzni zamítl další ze žádostí stěžovatele o propuštění z vazby. Své rozhodnutí odůvodnil následovně: stěžovatel je ohrožen vysokou trestní sazbou nejméně ve výměře osmi let, což samo o sobě dle judikatury Ústavního soudu má zakládat důvod vazby útěkové; adresa trvalého bydliště stěžovatele je toliko formální; soud neměl pochybnosti o tom, že stěžovatel žil v domě v Plzni, kde bydlel podle nájemní smlouvy na dobu neurčitou s manželkou a dětmi, avšak ty se již odstěhovaly a probíhá rozvodové řízení, stěžovatel tedy k tomuto obydlí nemá žádné osobní vazby a "je otázkou, zda s ohledem na více než roční pobyt obžalovaného ve vazbě je nájemní smlouva stále aktuální". 6. Dne 6. 1. 2014 Vrchní soud v Praze zamítl stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí: "Obžalovaný je stíhán pro zvlášť závažný zločin dle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a je ohrožen trestní sazbou od osmi do dvanácti let. S ohledem na skutečnost, že měl být jedním z hlavních organizátorů trestné činnosti spočívající v pěstování rostlin konopí a výrobě psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol, měl spáchat dva trestné činy a s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu je zcela reálné, že v případě shledání viny mu bude uložen trest odnětí svobody nad dolní hranicí zákonné trestní sazby. Takový trest dle ustálené judikatury Ústavního soudu ČR již sám o sobě zakládá důvod vazby útěkové. Soud I. stupně konstatuje, že nemá pochybnosti o tom, že se obžalovaný zdržoval na adrese Plzeň ... Přehlédnout však nelze skutečnost, že obžalovaný v opakovaných případech uváděl orgánům činným v trestním řízení jako adresu svého trvalého pobytu adresu Praha ... ač tam nikdy nebydlel. Z odposlechnuté telefonické komunikace obžalovaného dokonce vyplývá, že se cíleně několik let ukrýval před ,sociálkou' ... Ze spisu také vyplývá, že od 19. 9. 2013 je stěžovatel stíhán v samostatném řízení pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1, 4 tr. zákoníku." 7. Dne 3. 3. 2014 Krajský soud v Plzni zamítl další žádost stěžovatele o propuštění z vazby, neboť měl za to, že u něj dále důvody útěkové vazby trvají: "Soud v tomto směru opětovně akcentuje, že obžalovaný je pro presumovanou trestnou činnost reálně ohrožen trestem odnětí svobody nejméně ve výměře osmi let, což samo o sobě dle ustálené judikatury Ústavního soudu ČR zakládá důvod vazby útěkové. K námitce obžalovaného, v níž se odvolává na konkrétní rozhodnutí, v rámci nichž byly soudem ukládány podmíněné tresty za situace, kdy se mělo jednat o několikanásobné překročení THC v rámci velkého rozsahu, nutno uvést, že tato nemůže obstát, neboť při úvahách o uložení adekvátního trestu se uplatní vždy okolnosti pro daný případ jedinečné, což také má za následek disproporci v ukládaných trestech. Nelze tedy bez dalšího předjímat (v případě uznání viny) uložení sankce bez přímého výkonu. Pokud se týče osobních údajů obžalovaného, které soud zmínil v rozhodnutí ze dne 3. 12. 2013, tyto v mezidobí nedoznaly žádných změn, a proto je možno na ně ve stručnosti plně odkázat, včetně závěru soudu o absenci osobních vazeb obžalovaného na místo jeho bydliště v Plzni ... a aktuálně nedoloženému smluvnímu vztahu, který by obžalovanému umožňoval pobyt na této adrese. Z vyjádření obžalovaného učiněného v hlavním líčení je současně zřejmé, že jeho synové bydlí u svých matek, adresu bydliště syna ... obžalovaný ani nezná, neboť se svou manželkou ... není v kontaktu." 8. Toto rozhodnutí stěžovatel napadl stížností, v níž namítal existenci uspořádaných rodinných vztahů a svého citového pouta ke svým dvěma synům, skutečnost, že nemovitost v Plzni, kde žil se svou rodinou, je jeho, ale právně ji vlastnit nemůže z důvodů exekucí na jeho osobu, a uváděl, že hrozba vysokým trestem je nepodložená a neodůvodnitelná. Dále namítal již nadměrnou délku vazby (16 měsíců) a skutečnost, že krajský soud nijak nerespektoval požadavek existence zesílených důvodů vazby. Dále poukazoval na to, že z celé skupiny osmi obžalovaných je to pouze on, kdo je ve vazbě, s výjimkou jedné další osoby, která je však ve vazbě pro jiný trestný čin. 9. Vrchní soud však napadeným usnesením rozhodnutí krajského soudu ze dne 3. 3. 2014 potvrdil a ztotožnil se s argumentací uvedenou v rozhodnutí krajského soudu. Trvání důvodů vazby dále odůvodnil následovně: "K trvání důvodů vazby dle ust. § 67 písm. a) tr. řádu vrchní soud uvádí, že obžalovaný je stíhán pro zvlášť závažný zločin dle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a je ohrožen trestní sazbou od osmi do dvanácti let. Aniž by soud chtěl předjímat konečné rozhodnutí, z dosavadních důkazů se jeví, že obžalovaný měl být jedním z hlavních organizátorů trestné činnosti spočívající v pěstování rostlin konopí a výrobě psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol. Měl spáchat dva trestné činy, neboť kromě aktivit kolem pěstírny se měl pokusit zprostředkovaně podplatit částkou 100 000 Kč policistu, aby v jeho prospěch ovlivnil přesně nezjištěná trestní řízení. V rejstříku trestů má tři záznamy pro majetkovou trestnou činnost, a ač se na něj s ohledem na charakter odsouzení hledí jako by odsouzen nebyl, svědčí tato skutečnost o tom, že jde o osobu se sklonem k páchání trestné činnosti. Naposledy se obžalovaný osvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení v květnu 2011, tedy nedlouho předtím, než měl začít páchat nyní stíhanou trestnou činnost. Vazební důvody také nepochybně zesiluje skutečnost, že od září 2013 je stěžovatel stíhán v samostatném řízení pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Nelze tedy rozhodně tvrdit, že riziko uprchnutí nebo skrývání se je u obžalovaného založeno výlučně na skutečnosti, že mu v nyní stíhané trestní věci hrozí vysoký trest, což jinak samo o sobě dle ustálené judikatury Ústavního soudu ČR zakládá důvod vazby útěkové." 10. Dne 9. 6. 2014 Krajský soud v Plzni shledal stěžovatele vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a odsoudil ho k trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Zároveň byl stěžovatel zproštěn obžaloby z přečinu úplatkářství tím, že se měl snažit uplatit policistu, aby ovlivnil přesně nezjištěné řízení proti němu, neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal. Rozsudek dosud nenabyl právní moci. II. Argumentace stran 11. Podle stěžovatele není jeho útěková vazba odůvodněna ničím jiným než pouhou hrozbou vysokého trestu a přitom tato hrozba sama nemůže být jediným důvodem pro útěkovou vazbu. Navíc soudy se od samého počátku nevypořádaly s námitkou stěžovatele, že při rozhodování o útěkové vazbě není podstatná typová trestní sazba, ale trestní sazba, která stěžovateli skutečně hrozí. Pokud by soud skutečně hodnotil jednání stěžovatele objektivně, musel by dojít k závěru, že § 283 odst. 3 tr. zákoníku v sazbě 8-12 let je nezákonný, neboť v pěstírně bylo zjištěno celkem 1 550 g THC. A jelikož se na stěžovatele hledí, jako by nebyl odsouzen, nikdy nebyl ve výkonu trestu, se soudem spolupracoval, tak při uplatnění ústavních principů legitimního očekáváni a zákazu retroaktivity by v případě prokázání viny měl být odsouzen k podmínce. 12. Obecné soudy také dle stěžovatele vůbec nereflektovaly tzv. doktrínu zesílených důvodů, a tedy skutečnost, že va