I.ÚS 1760/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1760/24 ze dne 25. 9. 2024 Zpětné stanovení výživného pro dítě od okamžiku relevantní změny poměrů   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného Mgr. Petrem Nesporým, advokátem, sídlem Puklicova 1069/52, České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 326/2024-137 ze dne 9. dubna 2024 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 0 P 114/2020-116, 39 P a Nc 76/2023 ze dne 12. ledna 2024, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto: I. Výrokem I rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 0 P 114/2020-116, 39 P a Nc 76/2023 ze dne 12. ledna 2024 v části, kterou nebylo zvýšeno výživné pro M. P., dceru stěžovatele a R. B., pro období od 1. září 2021 do 31. srpna 2023 a kterou nebyla pro toto období uložena R. B. povinnost zaplatit nedoplatek na výživném, a výrokem I rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 326/2024-137 ze dne 9. dubna 2024 v části, kterou byla potvrzena uvedená část výroku I uvedeného rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 0 P 114/2020-116, 39 P a Nc 76/2023 ze dne 12. ledna 2024 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 326/2024-137 ze dne 9. dubna 2024 se proto v částech týkajících se nezvýšení výživného a nedoplatku na výživném pro období od 1. září 2021 do 31. srpna 2023 a náhrady nákladů řízení ruší. III. Ve zbylé části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily jeho základní právo zaručené v čl. 32 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") a čl. 1 Ústavy České republiky ("Ústava"). 2. Přestože podle § 922 odst. 1 ve spojení s § 923 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ("občanský zákoník"), lze výživné pro děti přiznat při změně poměrů i za dobu nejdéle tří let zpět ode dne zahájení soudního řízení, obecné soudy výživné na jeho tehdy nezletilou dceru M. P. ("dcera"), zvýšily až od 1. září 2023 (z 4 200 Kč na 5 800 Kč měsíčně), ač ke změně poměrů došlo již od 1. září 2021, kdy dcera nastoupila na střední školu, a stěžovatel ("otec") návrh podal 26. října 2023, tedy méně než tři roky předtím. Důvody pro odepření zvýšení výživného za období delší než dva měsíce před podáním návrhu obecné soudy odůvodnily hrubě nespravedlivou zátěží, jakou by vzniklý nedoplatek na výživném pro matku R. B. ("matka"), byl, otci přitom nic nebránilo v tom, podat návrh již dříve, mohl na zvýšení výživného apelovat i méně formální cestou a snažit se dohodnout. Ústavní soud se proto zabýval tím, zda z hlediska ústavněprávního přezkumu obstojí závěry obecných soudů, podle nichž by zpětnému zvýšení výživného měla předcházet mimosoudní snaha o dohodu na zvýšení a podle kterých je důvodem pro nepřiznání zvýšeného výživného zpětně za dobu před podáním návrhu výše nedoplatku a dopad na povinného rodiče, a to i tehdy, je-li změna poměrů předvídatelná z důvodu přechodu na vyšší stupeň vzdělání. 3. Stěžovatel podal ústavní stížnost v době, kdy jeho dcera byla již několik měsíců zletilá; jeho ústavní stížnost se týká rovněž období dceřiny nezletilosti. II. Rekapitulace procesního vývoje a obsahu napadených rozhodnutí 4. Okresní soud v Českých Budějovicích ("okresní soud") schválil rozsudkem č. j. 22 Nc 176/2016-26 ze dne 8. listopadu 2016 dohodu rodičů o svěření dcery (a jejího bratra M.) pro dobu do i po rozvodu jejich manželství do péče otce. Matka se zavázala platit od 8. září 2016 výživné pro dceru 2 100 Kč měsíčně, pro bratra 2 900 Kč měsíčně a splácet nedoplatek na výživném vzniklý do 8. listopadu 2016. 5. Otec podal 23. dubna 2020 návrh na zvýšení výživného pro dceru zpětně od 4. září 2017 z důvodu nástupu dcery na druhý stupeň základní školy, zvýšených nákladů na zdravotní péči a zániku vyživovací povinnosti matky k synovi. Při jednání otec omezil návrh a požadoval zpětné zvýšení až od 1. května 2018. Předchozí písemná žádost otce adresovaná matce na zvýšení výživného z 11. října 2019 zůstala i přes následnou schůzku oslyšena (č. l. 53 a 78). Rozsudkem č. j. 0 P 114/2020-87 ze dne 16. června 2020 ("předchozí rozsudek o výživném") zvýšil okresní soud vyživovací povinnost matky na dceru zpětně od 1. května 2018 (jak otec v tu dobu požadoval) na částku 4 200 Kč. 6. Návrhem z 26. října 2023 se otec opětovně domáhal zvýšení výživného na dceru, a to zpětně od 1. září 2021, tj. okamžiku nástupu dcery na střední školu (gymnázium). Návrh odůvodnil mimo jiné i zvyšujícími se cenami a předpokládaným nárůstem příjmů matky s ohledem na plynutí času. Ještě před prvním jednáním o návrhu nabyla dcera zletilosti. Vzhledem k tomu, že požadavek na zvýšení výživného se týkal i její nezletilosti, otec zůstal účastníkem řízení. 7. Okresní soud napadeným rozsudkem změnil předchozí rozsudek o výživném tak, že uložil matce povinnost platit dceři od 1. září 2023 výživné 5 800 Kč měsíčně do 15. dne v měsíci k rukám otce a zaplatit nedoplatek na výživném od 1. září 2023 do 12. ledna 2024 ve výši 6 400 Kč, jenž je matka povinna zaplatit k rukám otce v pravidelných splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných spolu s běžným výživným (výrok I). Rozhodl také o nákladech řízení (výrok II). 8. Okresní soud zohlednil, že oběma rodičům vzrostl příjem a dceři se zvýšily odůvodněné potřeby v souvislosti s nástupem na střední školu. Zohlednil minimální, občasný telefonický kontakt matky s dcerou, úhradu kapesného dceři matkou od září 2022, finanční plnění v souvislosti s vysvědčením v červnu 2022 a úhradu poloviny nákladů na řidičský průkaz dcery. Za nejpodstatnější změnu považoval - z blíže nevysvětlených důvodů - nástup dcery do třetího ročníku střední školy. Stanovení zpětně až k datu nástupu dcery na střední školu považoval za "hrubě nespravedlivé" vůči matce kvůli vysokému nedoplatku na výživném, který by zvýšení způsobilo a který podle okresního soudu nijak nezavinila. Matka dříve určené výživné, stejně jako nedoplatek na výživném platila řádně, přispívala kapesným dceři nad rámec vyživovací povinnosti a byla pro otce kontaktní; nic nebránilo podle okresního soudu otci podat návrh na zvýšení výživného dříve. 9. Krajský soud v Českých Budějovicích ("krajský soud") k odvolání otce napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil až na změnu určení platebního místa (z "k rukám otce" na "k rukám dcery") a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 10. Krajský soud se ztotožnil jak s částkou výživného určenou okresním soudem odpovídající možnostem a schopnostem matky, tak se závěrem o zpětném zvýšení výživného až od 1. září 2023. Považoval za logické, že před podáním návrhu na zvýšení výživného měl otec apelovat na matku méně formální cestou a snažit se o zvýšení dohodnout; mohl požádat o zvýšení kdykoli, matka zase měla jasně stanovenou vyživovací povinnost, s níž počítala. Uzavřel proto, že nenadálé zpětné zvýšení by mělo na matku negativní ekonomický i psychologický dopad. Kromě toho byl v roce 2021 příjem matky nepatrně vyšší. Stejně jako okresní soud přihlédl k placení kapesného, poloviny nákladů na řidičský průkaz a platbě za vysvědčení. III. Argumentace stěžovatele 11. Otec namítá, že odůvodnění napadených rozhodnutí je v rozporu s dosavadní judikaturou Ústavního soudu, legitimním očekáváním a požadavkem právní jistoty ve smyslu čl. 1 Ústavy. Má za to, že obecné soudy nedostatečně zjistily skutkový stav [rozpor s nálezem sp. zn. I. ÚS 564/07 ze dne 19. února 2008 (N 37/48 SbNU 459)], nezabývaly-li se celkovými finančními a majetkovými poměry matky a nakládáním s těmito prostředky. 12. Otec tvrdí, že okresní soud zjišťoval důvody, proč podal návrh opožděně, a vytýkal mu, že sám matku aktivně neoslovil. Krajský soud následně konstatoval, že když pro otce byla matka kontaktní, měl se snažit dohodnout a apelovat na zvýšení výživného méně formální cestou. Obecné soudy tak činily přesto, že možnost zpětného zvýšení výživného není podmíněna konkrétní aktivitou jednoho z rodičů (usnesení sp. zn. I. ÚS 3375/22 ze dne 25. ledna 2023). Otec upozorňuje, že matka, ač věděla o výrazném nárůstu vlastních příjmů, mlčela, otce ani dceru neinformovala a sama se na soud neobrátila. Měla to být tedy iniciativa primárně matky, aby zahájila řízení či sama dobrovolně začala platit vyšší výživné, věděla-li, kdy jí razantně vzrostly příjmy. Nelze proto trestat stěžovatele za to, že se neobrátil na soud dříve,