I.ÚS 1775/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1775/14 ze dne 15. 2. 2017 N 29/84 SbNU 349 K ochraně zájmu dítěte před závazky, jež mohou mít rdousící efekt (jízda nezletilého načerno)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře - ze dne 15. února 2017 sp. zn. I. ÚS 1775/14 ve věci ústavní stížnosti P. M., zastoupené Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou, se sídlem Husova 242/9, Praha 1, proti platebním rozkazům Okresního soudu v Pardubicích č. j. 18 C 134/2008-10 ze dne 19. 8. 2008, č. j. 17 C 60/2008-25 ze dne 27. 11. 2008 a č. j. 18 C 145/2008-13 ze dne 28. 11. 2008, jimiž byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici stanovené finanční částky jakožto dlužné jízdné za jízdu načerno městskou hromadnou dopravou včetně přirážky a náhradu nákladů řízení, za účasti Okresního soudu v Pardubicích jako účastníka řízení a CFS - FINANCIAL SERVICES, spol. s r. o., zastoupené Mgr. Janem Válkem, advokátem, se sídlem Havlíčkova 1680/13, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení. I. V řízení o ústavní stížnosti, přerušeném usnesením sp. zn. I. ÚS 1775/14 ze dne 8. dubna 2015, se pokračuje. II. Platebními rozkazy Okresního soudu v Pardubicích č. j. 18 C 134/2008-10 ze dne 19. 8. 2008, č. j. 17 C 60/2008-25 ze dne 27. 11. 2008 a č. j. 18 C 145/2008-13 ze dne 28. 11. 2008 byla porušena základní práva stěžovatelky zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 32 odst. 1 větou druhou ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. III. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení případu 1. Stěžovatelka se v době, kdy jí bylo dvanáct let, konkrétně v březnu a v květnu 2007, ve třech případech při jízdě pardubickou městskou hromadnou dopravou na výzvu přepravní kontroly neprokázala platnou jízdenkou. Dle přepravního řádu jí tak ve všech třech případech vznikla povinnost zaplatit cenu jízdného včetně přirážky. Pohledávky byly posléze postoupeny z Dopravního podniku města Pardubice na vedlejší účastnici, která podala v první polovině roku 2008 žaloby na zaplacení dlužných částek. Usneseními Okresního soudu v Pardubicích (dále též jen "okresní soud") z června a července 2008 bylo dle § 23 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") rozhodnuto, že z důvodu nezletilosti bude stěžovatelka v řízeních zastoupena svým zákonným zástupcem, v tomto případě matkou. Napadenými platebními rozkazy byla následně stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici pohledávky ve výši 1 007 Kč, 507 Kč a 1 007 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení vzniklých vedlejší účastnici zastoupené advokátkou ve výši 8 454 Kč, 6 669 Kč (600 Kč soudní poplatek, 4 500 Kč odměna advokáta, 2 x 300 Kč paušál a 19 % DPH, tj. 969 Kč) a 8 454 Kč. Tyto platební rozkazy byly doručeny stěžovatelčině zákonné zástupkyni, která proti nim nepodala odpor, a nabyly proto právní moci. Stěžovatelka se s nimi seznámila až dne 14. 4. 2014 při nahlížení do soudních spisů její právní zástupkyní, poté, co náhodně zjistila, že jsou proti ní vedena tři exekuční řízení pro vymožení výše uvedených částek. Její návrhy na zastavení exekucí z důvodu, že tyto byly nařízeny na základě nevykonatelného exekučního titulu, byly okresním soudem zamítnuty. Stěžovatelka dále tvrdí, že soudní exekutor i exekuční soud ignorují její návrh na spojení exekucí. 2. V mezidobí mezi předmětnými stěžovatelčinými jízdami bez platné jízdenky a vydáním napadených platebních rozkazů nařídil okresní soud rozsudkem č. j. 19 P 26/2005-394 ze dne 15. 5. 2008 ústavní výchovu stěžovatelky, neboť navzdory silné citové vazbě nebyla její matka schopna zajistit její výchovu, a to zejména pro své neuspořádané vztahy k otci stěžovatelky, který vystavoval celou rodinu domácímu násilí. V dětském domově stěžovatelka žila až do roku 2013, kdy dosáhla zletilosti. V době podání ústavní stížnosti byla stěžovatelka na rodičovské dovolené a kromě sociálních dávek neměla žádné příjmy ani majetek. 3. Po podání ústavní stížnosti, dne 11. 6. 2014, podala stěžovatelka prostřednictvím své právní zástupkyně proti napadeným rozhodnutím žaloby pro zmatečnost, s tím, že postupem soudu v řízení předcházejícím vydání platebních rozkazů jí byla zcela odňata možnost jednat před soudem. Usneseními okresního soudu č. j. 18 C 134/2008-67 ze dne 3. 7. 2015, č. j. 18 C 145/2008-69 ze dne 3. 7. 2015 a č. j. 17 C 60/2008-69 ze dne 13. 8. 2015 byly tyto žaloby zamítnuty. Soud je sice považoval za včasné, ale nedůvodné, protože směřovaly proti pravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád ve znění účinném v době vydání platebních rozkazů (tj. do 31. 12. 2012) totiž v ustanovení § 229 odst. 3 stanovil, že byla-li účastníkovi nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, může tento účastník žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocný rozsudek či usnesení odvolacího soudu. První dvě usnesení potvrdil Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále též jen "krajský soud") svými usneseními č. j. 23 Co 382/2015-92 ze dne 30. 9. 2015 a č. j. 23 Co 383/2015-90 ze dne 30. 9. 2015; obě usnesení krajského soudu ve výrocích II uložila stěžovatelce povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 2 178 Kč. Ze spisu vyplývá, že stěžovatelka tato usnesení napadla (vedle této ústavní stížnosti - viz bod 7) dovoláními, k jejichž projednání dosud nedošlo. V odvolání proti třetímu usnesení okresního soudu č. j. 17 C 60/2008-69 ze dne 13. 8. 2015 stěžovatelka navíc argumentovala dle § 229 odst. 1 o. s. ř. (jehož znění se od vydání platebních rozkazů nezměnilo) i tím, že jako procesně nezpůsobilá nebyla řádně zastoupena. Krajský soud následně změnil usnesení okresního soudu tak, že se žaloba pro zmatečnost proti platebnímu rozkazu okresního soudu č. j. 17 C 60/2008-25 ze dne 27. 11. 2008 nezamítá. Okresní soud ve věci znovu rozhodl usnesením č. j. 17 C 60/2008-104 ze dne 19. 4. 2016, a to tak, že návrh na zrušení platebního rozkazu opět zamítl. Dospěl sice k závěru, že na stěžovatelkou uplatněný důvod zmatečnosti je nutno vztáhnout § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ale shledal, že nebyla dodržena zákonem stanovená tříletá objektivní lhůta k podání žaloby pro zmatečnost, která běžela od doručení platebního rozkazu matce stěžovatelky. 4. Usnesením sp. zn. I. ÚS 1775/14 ze dne 8. 4. 2015 Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky přerušil, a to do doby, než bude pravomocně rozhodnuto v řízení o její žalobě pro zmatečnost projednávané okresním soudem, ve kterém se jí otevírala možnost dosáhnout ochrany jejích základních práv. V mezidobí ovšem došlo k vývoji relevantní judikatury, neboť v nálezech sp. zn. I. ÚS 3598/14 ze dne 21. 4. 2016 (N 74/81 SbNU 285), sp. zn. III. ÚS 3055/16 ze dne 20. 12. 2016 (N 250/83 SbNU 895) a sp. zn. II. ÚS 1765/14 ze dne 20. 12. 2016 [(N 248/83 SbNU 875), všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz] Ústavní soud došel k závěru, že žaloba pro zmatečnost, ať již podaná na základě § 229 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 nebo podle § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v tomto případě nepředstavuje efektivní prostředek nápravy pro odstranění namítaných pochybení (viz též bod 12). Vázán touto judikaturou se tedy Ústavní soud rozhodl pokračovat v řízení, jak je uvedeno ve výroku I tohoto nálezu. S ohledem na výše uvedený závěr i na to, že původní ústavní stížnosti vyhověl, nepovažoval Ústavní soud za nutné zabývat se jejím pozdějším rozšířením (viz bod 7), kterým se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí obecných soudů zamítajících její žaloby pro zmatečnost, konkrétně usnesení Okresního soudu v Pardubicích č. j. 18 C 134/2008-67 ze dne 3. 7. 2015, č. j. 18 C 145/2008-69 ze dne 3. 7. 2015 a č. j. 17 C 60/2008-69 ze dne 13. 8. 2015 a výroků II usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 23 Co 382/2015-92 ze dne 30. 9. 2015 a č. j. 23 Co 383/2015-90 ze dne 30. 9. 2015, jimiž jí byla uložena povinnost hradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení. II. Argumentace účastníků řízení 5. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti ze dne 22. 5. 2014 tvrdí, že napadené platební rozkazy, proti kterým neexistuje žádný opravný prostředek, jí ukládají povinnost zaplatit vedlejší účastnici celkovou částku 26 098 Kč (která spolu s náklady exekuce dosahuje výše téměř 57 000 Kč), což je s ohledem na její majetkové poměry částka zcela likvidační, a danou věc tak nelze označit za "bagatelní". Vzhledem k tomu, že se s předmětnými rozhodnutími seznámila až dne 14. 4. 2014 a že podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném před 1. 1. 2013 není žaloba pro zmatečnost přípustná proti pravomocným rozhodnutím soudu prvního stupně, má za to, že její ústavní stížnost je včasná a přípustná. 6. Stěžovatelka v prvé řadě tvrdí, ž