I.ÚS 1782/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1782/14 ze dne 8. 4. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Kamila Brančíka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Hodonín, Sadová 15, zastoupeného JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem se sídlem Hodonín, Velkomoravská 378/1, proti rozhodnutím Krajského soudu v Brně sp. zn. 12 Co 716/2013 ze dne 21.3.2014, sp. zn. 12 Co 878/2013 ze dne 18.3.2014, sp. zn. 12 Co 642/2013 ze dne 21.3.2014, sp. zn. 12 Co 877/2013 ze dne 18.3.2014, sp. zn. 12 Co 868/2013 ze dne 18.3.2014, sp. zn. 12 Co 904/2013 ze dne 8.4.2014, sp. zn. 12 Co 902/2013 ze dne 8.4.2014, sp. zn. 12 Co 900/2013 ze dne 8.4.2014, sp. zn. 12 Co 901/2013 ze dne 8.4.2014, sp. zn. 12 Co 899/2013 ze dne 8.4.2014, sp. zn. 12 Co 897/2013 ze dne 8.4.2014, sp. zn. 12 Co 898/2013 ze dne 8.4.2014, sp. zn. 12 Co 858/2013 ze dne 8.4.2014, sp. zn. 12 Co 857/2013 ze dne 8.4.2014, sp. zn. 12 Co 856/2013 ze dne 8.4.2014, sp. zn. 12 Co 796/2013 ze dne 8.4.2014, sp. zn. 12 Co 726/2013 ze dne 8.4.2014, sp. zn. 12 Co 723/2013 ze dne 8.4.2014, sp. zn. 12 Co 714/2013 ze dne 8.4.2014, sp. zn. 12 Co 883/2013 ze dne 7.4.2014, sp. zn. 12 Co 881/2013 ze dne 7.4.2014, sp. zn. 12 Co 882/2013 ze dne 7.4.2014, sp. zn. 12 Co 880/2013 ze dne 7.4.2014, sp. zn. 12 Co 879/2013 ze dne 7.4.2014, sp. zn. 12 Co 1053/2013 ze dne 31.3.2014, sp. zn. 12 Co 1052/2013 ze dne 31.3.2014, sp. zn. 12 Co 1041/2013 ze dne 31.3.2014, sp. zn. 12 Co 995/2013 ze dne 31.3.2014, sp. zn. 12 Co 922/2013 ze dne 31.3.2014, sp. zn. 12 Co 968/2013 ze dne 31.3.2014, sp. zn. 12 Co 973/2013 ze dne 31.3.2014, sp. zn. 12 Co 896/2013 ze dne 31.3.2014, sp. zn. 12 Co 903/2013 ze dne 31.3.2014, sp. zn. 12 Co 893/2013 ze dne 31.3.2014, sp. zn. 12 Co 970/2013 ze dne 18.4.2014, sp. zn. 12 Co 924/2013 ze dne 18.4.2014, sp. zn. 12 Co 907/2013 ze dne 18.4.2014, sp. zn. 12 Co 923/2013 ze dne 18.4.2014, sp. zn. 12 Co 908/2013 ze dne 18.4.2014, sp. zn. 12 Co 906/2013 ze dne 18.4.2014, sp. zn. 12 Co 905/2013 ze dne 18.4.2014, sp. zn. 12 Co 941/2013 ze dne 6.5.2014, sp. zn. 12 Co 943/2013 ze dne 6.5.2014, sp. zn. 12 Co 944/2013 ze dne 6.5.2014, sp. zn. 12 Co 942/2013 ze dne 6.5.2014, sp. zn. 12 Co 940/2013 ze dne 6.5.2014, sp. zn. 12 Co 939/2013 ze dne 6.5.2014, sp. zn. 12 Co 938/2013 ze dne 6.5.2014, sp. zn. 12 Co 936/2013 ze dne 6.5.2014, sp. zn. 12 Co 937/2013 ze dne 6.5.2014, sp. zn. 12 Co 934/2013 ze dne 6.5.2014, sp. zn. 12 Co 933/2013 ze dne 6.5.2014, sp. zn. 12 Co 932/2013 ze dne 6.5.2014, sp. zn. 12 Co 920/2013 ze dne 6.5.2014, sp. zn. 12 Co 919/2013 ze dne 6.5.2014, sp. zn. 12 Co 895/2013 ze dne 6.5.2013, sp. zn. 12 Co 935/2013 ze dne 6.5.2014, a proti výrokům II. usnesení Mgr. Kamila Brančíka, exekutora Exekutorského úřadu v Hodoníně č.j. 007 EX 3186/13-2 ze dne 3.10.2013, č.j. 007 EX 879/13-4 ze dne 13.11.2013, č.j. 007 EX 961/13-5 ze dne 11.9.2013, č.j. 007 EX 946/13-4 ze dne 13.11.2013, č.j. 007 EX 689/13-4 ze dne 8.11.2013, č.j. 007 EX 907/13-4 ze dne 13.11.2013, č.j. 007 EX 779/13-4 ze dne 13.11.2013, č.j. 007 EX 720/13-4 ze dne 11.11.2013, č.j. 007 EX 721/13-4 ze dne 11.11.2013, č.j. 007 EX 713/13-4 ze dne 11.11.2013, č.j. 007 EX 714/13-4 ze dne 11.11.2013, č.j. 007 EX 719/13-5 ze dne 11.11.2013, č.j. 007 EX 695/13-4 ze dne 11.11.2013, č.j. 007 EX 697/13-5 ze dne 11.11.2013, č.j. 007 EX 670/13-4 ze dne 11.11.2013, č.j. 007 EX 845/13-4 ze dne 7.11.2013, č.j. 007 EX 3110/13-3 ze dne 8.10.2013, č.j. 007 EX 3114/13-3 ze dne 8.10.2013, č.j. 007 EX 3100/13-3 ze dne 3.10.2013, č.j. 007 EX 3113/13-3 ze dne 7.10.2013, č.j. 007 EX 768/13-4 ze dne 13.11.2013, č.j. 007 EX 795/13-4 ze dne 14.11.2013, č.j. 007 EX 870/13-4 ze dne 14.11.2013, č.j. 007 EX 873/13-4 ze dne 14.11.2013, č.j. 007 EX 876/13-4 ze dne 14.11.2013, č.j. 007 EX 807/13-4 ze dne 25.11.2013, č.j. 007 EX 808/13-6 ze dne 25.11.2013, č.j. 007 EX 1100/13-4 ze dne 20.11.2013, č.j. 007 EX 881/13-4 ze dne 21.11.2013, č.j. 007 EX 675/13-225 dne 15.11.2013, č.j. 007 EX 1021/13-4 ze dne 22.11.2013, č.j. 007 EX 903/13-4 ze dne 21.11.2013, č.j. 007 EX 715/13-4 ze dne 12.11.2013, č.j. 007 EX 1193/13-5 ze dne 8.11.2013, č.j. 007 EX 711/13-79 ze dne 12.11.2013, č.j. 007 EX 1099/13-4 ze dne 21.11.2013, č.j. 007 EX 703/13-131 ze dne 15.11.2013, č.j. 007 EX 862/13-4 ze dne 13.11.2013, č.j. 007 EX 932/13-4 ze dne 15.11.2013, č.j. 007 EX 683/13-4 ze dne 11.11.2013, č.j. 007 EX 767/13-4 ze dne 14.11.2013, č.j. 007 EX 877/13-4 ze dne 14.11.2013, č.j. 007 EX 863/13-4 ze dne 14.11.2013, č.j. 007 EX 856/13-4 ze dne 19.11.2013, č.j. 007 EX 941/13-4 ze dne 18.11.2013, č.j. 007 EX 942/13-4 ze dne 19.11.2013, č.j. 007 EX 938/13-4 ze dne 19.11.2013, č.j. 007 EX 709/13-4 ze dne 11.11.2013, č.j. 007 EX 708/13-4 ze dne 11.11.2013, č.j. 007 EX 1096/13-4 ze dne 15.11.2013, č.j. 007 EX 852/13-4 ze dne 14.11.2013, č.j. 007 EX 691/13-4 ze dne 8.11.2013, č.j. 007 EX 913/13-4 ze dne 18.11.2013, č.j. 007 EX 940/13-4 ze dne 18.11.2013, č.j. 007 EX 679/13-4 ze dne 8.11.2013, č.j. 007 EX 798/13-4 ze dne 15.11.2013, č.j. 007 EX 754/13-4 ze dne 12.11.2013, č.j. 007 EX 859/13-4 ze dne 13.11.2013, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: 1. Dne 23. 5. 2014 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Brně, jimiž měl být porušen čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a 4, čl. 90 Ústavy; čl. 1, čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 odst. 1, čl. 4, čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 26 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 4 odst. 2 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel navrhl též zrušení v záhlaví označených usnesení, která vydal jako soudní exekutor podle bodu 4 čl. II zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a navrhl zrušení tohoto ustanovení. 2. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady věcného projednání ústavní stížnosti, a v souladu se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), dospěl k závěru, že tomu tak není. 3. Z ústavní stížnosti totiž vyplývá, že stěžovatel napadá jednak svá vlastní rozhodnutí, resp. výroky II. všech výše uvedených usnesení, jimiž jako soudní exekutor rozhodl o náhradě nákladů řízení exekuce, a jednak usnesení Krajského soudu v Brně, jimiž byla odmítnuta odvolání stěžovatele proti nákladovým výrokům jeho usnesení. Napadenými usneseními stěžovatel jako soudní exekutor rozhodl o tom, že se exekuce specifikované v jednotlivých usneseních zastavují podle bodu 4 čl. II zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (výrok I.). V souladu s uvedeným ustanovením rozhodl, že žádný z účastníků řízení ani soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Proti výroku II. svých usnesení v částech týkajících se náhrady nákladů stěžovatele podal stěžovatel odvolání. Krajský soud v Brně jako soud odvolací ve všech případech odmítl jeho odvolání jako podané osobou k tomu neoprávněnou. V odůvodnění svých usnesení odvolací soud především zdůraznil, že pokud sám soudní exekutor rozhoduje o svých nákladech, jedná se o situace, v nichž nelze dovodit subjektivní právo exekutora k podání odvolání proti rozhodnutí o jeho nákladech exekuce. 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu jsou projevem nedůvodné soudní svévole, která omezuje jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Namítá, že skutečnost, že se nachází jednak v postavení subjektu, který rozhoduje o právech na náhradu nákladů řízení, a jednak v postavení subjektu, kterému může být takové právo jeho vlastním rozhodnutím přiznáno, nevylučuje jeho právo brojit proti takovému rozhodnutí opravnými prostředky. Podle stěžovatele došlo odmítnutím jeho odvolání k jeho diskriminaci z důvodu jeho příslušnosti k exekutorskému stavu. 5. Ústavní soud shledal, že v posuzované věci vystupuje soudní exekutor jako orgán veřejné moci a nikoli jako účastník řízení. Problematikou postavení exekutora a jeho nároky na uhrazení nákladů exekuce se Ústavní soud ve své judikatuře již podrobně zabýval. Objasnil, že charakter postavení exekutora se v průběhu exekuce mění. Je totiž třeba odlišovat vlastní exekuční činnost, kdy vystupuje jako orgán veřejné moci při výkonu svěřené státní moci, od jeho postavení při rozhodování soudu o nákladech řízení, kdy je v postavení účastníka řízení (srov. zejm. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st 23/06 ze dne 12. 9. 2006, ST 23/42 SbNU 545, bod 7.). 6. V napadené věci však jde o situaci odlišnou. Postup soudního exekutora v dané věci je upraven v přechodných ustanoveních