I.ÚS 1801/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1801/14 ze dne 9. 12. 2014 N 222/75 SbNU 499 Ústavnost držení cizince v předběžné vazbě   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Jiřího Zemánka a Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) - ze dne 9. prosince 2014 sp. zn. I. ÚS 1801/14 ve věci ústavní stížnosti Z. N., právně zastoupeného Mgr. Janem Schýbalem, advokátem, se sídlem V Holešovičkách 41/94, Praha 8, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2014 č. j. 2 To 27/2014-147 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2014 sp. zn. 1 Nt 241/2009, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žádost o propuštění z vazby a vydávací vazba stěžovatele byla změněna na vazbu předběžnou, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci jako vedlejšího účastníka řízení. I. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2014 č. j. 2 To 27/2014-147 a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2014 sp. zn. 1 Nt 241/2009 byla porušena stěžovatelova základní práva zaručená čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Proto se obě rozhodnutí ruší. Odůvodnění I. Obsah ústavní stížnosti a průběh dosavadního řízení 1. Ústavnímu soudu byl dne 24. 5. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů. Usnesením Krajského soudu v Brně byla podle § 71a tr. řádu zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu, podle § 73 odst. 1 písm. a) a b) tr. řádu nebyly přijaty záruky ani písemný slib stěžovatele a podle § 396 odst. 1 tr. řádu ve spojení s § 400b odst. 1 tr. řádu per analogiam byla přeměněna vydávací vazba na vazbu předběžnou. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci byla stížnost stěžovatele zamítnuta. 2. Stěžovatel v roce 1994 odcestoval z Gruzínské republiky, jejímž je státním příslušníkem, a to z důvodu obav vyvolaných tamější politickou a společenskou situací. Do České republiky následně přicestoval v roce 1996 a požádal zde o azyl. 3. Po odjezdu z Gruzie byl stěžovatel v nepřítomnosti obviněn z vraždy. Rovněž v nepřítomnosti byl následně rozsudkem Městského soudu v Tbilisi ze dne 25. 3. 2008 č. j. 1-5366-07 odsouzen k trestu odnětí svobody v délce osmnácti let, a to za vraždu, jíž se dle závěrů soudu dopustil 19. 1. 1994 kolem 22. hodiny v Tbilisi na Gribojedově ulici, kde při hádce měl postřelit čtyři muže, z nichž jeden po převozu do nemocnice zemřel. Uložený trest byl v důsledku amnestie snížen na patnáct let. Gruzínská republika, která již v roce 1999 požádala Českou republiku o vydání stěžovatele za účelem trestního stíhání, následně požádala o jeho vydání k výkonu trestu odnětí svobody. 4. Přípustností vydání stěžovatele do Gruzie se zabýval Krajský soud v Brně a Vrchní soud v Olomouci. Krajský soud v Brně nejprve usneseními ze dne 25. 10. 2002 č. j. 1 Nt 110/99-237 a ze dne 14. 9. 2005 č. j. 1 Nt 110/99-569 označil stěžovatelovo vydání za nepřípustné, nicméně tato usnesení byla postupně zrušena usneseními Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2003 č. j. 3 To 7/2003-265 a ze dne 20. 2. 2006 č. j. 2 To 19/2006-616. Následně se Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 12. 2009 č. j. 1 Nt 110/99-1081 vyslovil pro přípustnost vydání, přičemž stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí byla Vrchním soudem v Olomouci zamítnuta usnesením ze dne 22. 3. 2010 č. j. 2 To 16/2010-1313. Na základě těchto usnesení tedy ministr spravedlnosti rozhodnutím ze dne 9. 8. 2010 č. j. 1400/2008-MOT-T/78 povolil stěžovatelovo vydání. K tomu však nedošlo, neboť Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS 2462/10 ze dne 10. 11. 2010 (N 221/59 SbNU 195) obě usnesení obecných soudů i rozhodnutí ministra spravedlnosti zrušil pro jejich rozpor s čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen "Úmluva") a čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (dále jen "Úmluva proti mučení"). 5. K návrhu Krajského státního zastupitelství v Brně bylo řízení o stěžovatelově vydání opět zahájeno, přičemž Krajský soud v Brně toto vydání usnesením ze dne 15. 11. 2012 č. j. 1 Nt 241/2009-1882 opět označil za přípustné. Stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení zamítl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 2. 2013 č. j. 2 To 5/2013-1946. Na základě těchto usnesení pak ministr spravedlnosti rozhodnutím ze dne 24. 4. 2013 č. j. 1400/2008-MOT-T/187 stěžovatelovo vydání povolil. 6. Proti rozhodnutí ministra, jakož i předcházejícím rozhodnutím soudů o přípustnosti vydání podal stěžovatel ústavní stížnost, o níž bylo rozhodnuto nálezem ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. II. ÚS 1221/13 (N 12/72 SbNU 169) tak, že Ústavní soud při konstatování porušení základních práv stěžovatele zaručených čl. 7 odst. 2 Listiny, čl. 3 Úmluvy a čl. 3 Úmluvy proti mučení zrušil napadené rozhodnutí ministra spravedlnosti; v ostatních částech ústavní stížnost zamítl. Rozhodnutí obecných soudů o přípustnosti vydání stěžovatele tak zůstala nedotčena. 7. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2014, jež je napadeno nyní projednávanou ústavní stížností, byla vydávací vazba stěžovatele, do níž byl vzat usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2013 sp. zn. 1 Nt 241/2009, přeměněna na vazbu předběžnou. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci zamítnuta. Oba soudy dospěly k závěru, že obava z útěku stěžovatele je důvodná, neboť je cizím státním příslušníkem, reálně mu hrozí vydání do domovského státu k dlouholetému výkonu trestu odnětí svobody, pobývá na dvou různých adresách, přičemž své finanční potřeby řeší výpomocí od příbuzných v Rusku a USA. 8. Stěžovatel spatřuje protiústavnost rozhodnutí obou soudů zejména v tom, že je i nadále omezen na své osobní svobodě bez zákonných důvodů. Podstatou odůvodnění nutnosti uložení předběžné vazby v rozhodnutí obou soudů je obava z útěku stěžovatele, a to z toho důvodu, že se u stěžovatele vyskytla nová skutečnost, a to pravomocné rozhodnutí obou soudů o přípustnosti vydání stěžovatele do Gruzie. Stěžovatel však namítá, že žije na území České republiky ode dne 2. 1. 1996, tj. více než 18 let. V roce 1994 se dozvěděl, že byl proti němu vydán zatykač v Gruzii a dne 26. 8. 1999 bylo k návrhu Krajského státního zastupitelství v Brně zahájeno řízení o vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Gruzie. 9. Stěžovatel dne 16. 10. 2001 požádal o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Rozhodnutím Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky, č. j. OAM-10227/V1-07-P06-2001 ze dne 23. 3. 2005, které nabylo právní moci dne 30. 3. 2005, stěžovateli mezinárodní ochrana udělena nebyla. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2006 bylo toto rozhodnutí správního orgánu zrušeno, přičemž proti uvedenému rozsudku podalo Ministerstvo vnitra kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který svým rozsudkem sp. zn. 7 Azs 6/2007 napadený rozsudek krajského soudu zrušil. Následným rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 56 Az 91/2007 bylo rozhodnutí Ministerstva vnitra zrušeno a věc byla vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení. V pořadí druhým rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, č. j. OAM-10227/VL-07-P07-R2-2001 ze dne 9. 12. 2009 stěžovateli mezinárodní ochrana opět udělena nebyla. Rozhodnutí správního orgánu bylo zrušeno Krajským soudem v Brně rozsudkem ze dne 30. 11. 2010 č. j. 56 Az 1/2010-44, který věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, vydalo další rozhodnutí dne 29. 4. 2014 pod č. j. OAM-10227/VL-07-ZA14-R3-2001, kterým stěžovateli mezinárodní ochrana udělena nebyla a stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal dne 6. 5. 2014 žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2014 sp. zn. 56 AZ 3/2014 bylo napadené rozhodnutí ministerstva zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. 10. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že pokud jej není možno vydat až do doby skončení řízení o udělení mezinárodní ochrany včetně soudního přezkumu správního rozhodnutí, nelze jej neustále držet v předběžné vazbě, a to za situace, kdy bylo a je možné vazbu nahradit zárukou Organizace pro pomoc uprchlíkům či zárukou spolku Šalamoun-Spolek na podporu nezávislé justice v ČR. 11. Stěžovatel je přesvědčen, že nemůže být nadále držen v předběžné vazbě pro pouhou obavu, že uprchne z území České republiky. K tomu svým chování po celou dobu 15 let, kdy je s ním vedeno extradiční řízení, nezavdal ani nejme