I.ÚS 1851/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1851/24 ze dne 4. 9. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele: P. K., zastoupený JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem, sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, proti výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2024 č. j. 13 Co 320/2023-3067 a výroku I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. června 2023 č. j. 0 Nc 29015/2020-2818, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníků řízení a I. O., zastoupené JUDr. Karolinou Besser, advokátkou, sídlem Panská 895/6, Praha 1, a nezletilé N. K., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. V této věci stěžovatel namítá zásah do svého práva na ochranu rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na péči o dítě dle čl. 32 odst. 4 Listiny a práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, a to v důsledku svěření jeho dcery do asymetrické střídavé péče tak, že větší počet dnů bude v péči matky. 2. Stěžovatel a první vedlejší účastnice I. O. se v roce 2018 rozváděli. Již v průběhu rozvodového řízení byla jejich nezletilá dcera N. (druhá vedlejší účastnice) svěřena do péče matky a stěžovateli s ní byl upraven styk. 3. V roce 2019 stěžovatel navrhl svěřit nezletilou N. do střídavé péče obou rodičů. Obvodní soud pro Prahu 6 tomuto návrhu vyhověl a napadeným rozsudkem nezletilou svěřil do asymetrické střídavé péče. Poukázal na to, že důvodem pro svěření nezletilé do výlučné péče matky v minulosti byl zejména její nízký věk. Nyní je jí však již 7 a půl roku, s otcem se na základě předběžného opatření stýká šest dnů v čtrnáctidenním cyklu a v jiném řízení před Městským soudem v Praze vyjádřila přání být s matkou 10 dnů a s otcem 7 dnů. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu považuje obvodní soud střídavou péči za výchozí formu péče o dítě, jíž v tomto případě nic nebrání. Obvodní soud proto rozhodl tak, že nezletilá bude v péči matky od pondělí sudého týdne do úterý lichého týdne a v péči otce od úterý lichého týdne do pondělí sudého týdne (pro svátky a prázdniny stanovil zvláštní režim). Asymetrické rozložení péče vycházelo zejména z přání nezletilé. 4. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu tak, že rozložení péče mezi rodiče vychýlil ještě o den více ve prospěch matky (nezletilá bude v péči matky od pondělí v lichém týdnu do středy sudého týdne a v péči otce od středy sudého týdne do následujícího lichého pondělí). Městský soud přisvědčil závěru obvodního soudu, že je namístě střídavá péče. Ke změně poměru dnů, po které bude nezletilá N. v péči toho kterého z rodičů, městský soud přistoupil s ohledem na její přání, které zjistil při jejím výslechu, a na to, že stěžovatel nezletilou nepodporuje v zájmových aktivitách, které má ráda, zejména v tanci. 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že obecné soudy nezjistily žádné konkrétní pochybení v jeho péči ani patologické rysy jeho osobnosti, které by opodstatňovaly menší rozsah, v němž může realizovat svoji rodičovskou odpovědnost k nezletilé dceři. Soudy nezohlednily všechny okolnosti a z nich vyplývající zájem dítěte. Dle názoru stěžovatele se měly soudy primárně zabývat tím, zda existují překážky pro symetrickou střídavou péči. V tomto směru nemohly odkazovat na předběžné opatření, které nesmí ovlivnit rozhodování ve věci samé. Soudy nezohlednily poukazy stěžovatele na to, že matka nezletilou manipuluje a vůbec nerespektuje stěžovatelovu roli otce. Městský soud provedl důkaz zprávou lékaře, který má osobní vazby na matku, a nijak zprávu lékaře nezhodnotil, čímž svůj rozsudek zatížil nepřezkoumatelností. Při hodnocení názoru nezletilé je třeba brát v úvahu její nízký věk a především setrvalou manipulaci ze strany matky. Navíc nelze vycházet jen z názoru dítěte. Ani odlišný názor rodičů na volnočasové aktivity dítěte nemůže být překážkou symetrické střídavé péče. Pro nezletilou je přínosné trávení času s oběma rodiči. Právo rodičů na péči o děti je naplněno tehdy, pokud má každý z nich možnost pečovat o dítě po stejnou dobu jako ten druhý. Odchýlení od tohoto pravidla musí být řádně zdůvodněno. Městský soud navíc bez jakéhokoli odůvodnění převrátil rozložení péče pro sudé a liché týdny, čímž nezletilá přišla o dva kroužky, na které se stěžovatelem chodila. Závěrem stěžovatel poukázal na nepřiměřenou délku řízení (více než 4 roky). 6. Městský soud v Praze se k ústavní stížnosti vyjádřil tak, že považuje svůj rozsudek na ústavně konformní a řádně odůvodněný. Vycházel z provedených důkazů a zdůvodnil, proč upřednostnil asymetrickou střídavou péči. 7. Vedlejší účastnice I. O. ve vyjádření k ústavní stížnosti poukázala na nevhodné chování stěžovatele vůči nezletilé. Ústavní stížnost akcentuje práva stěžovatele, ale nerespektuje to, co si přeje nezletilá. Kritériem pro stanovení šíře styku otce s nezletilou není přání rodiče, ale především zájem dítěte. Podstatným kritériem pro posouzení nejlepšího zájmu dítěte je právě jeho přání. Městský soud pečlivě a komplexně prozkoumal veškeré relevantní skutečnosti. Nezletilá N. opakovaně uvedla, že chce být více u matky. Rozvržení péče dle předběžného opatření nezletilá špatně snášela. I při nerovnoměrné střídavé péči mají rodiče rovné postavení. Stěžovatel opakovaně prokazuje nezájem o spolupráci ve prospěch zdravého vývoje nezletilé a dlouhodobě ignoruje přání nezletilé ohledně výběru základní školy a mimoškolních aktivit (zejména účast nezletilé v prestižní taneční škole). Délku řízení způsobil stěžovatel velkým množstvím návrhů na výkon dřívějšího rozhodnutí o péči o nezletilou. 8. Ústavní soud zaslal stěžovateli vyjádření k ústavní stížnosti na vědomí. 9. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 10. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto k přezkumu jejich rozhodovací činnosti přistupuje zdrženlivě. V kontextu rodinného práva pak zasahuje pouze ve skutečně extrémních případech. Posouzení konkrétních okolností každého případu a přijetí odpovídajícího rozhodnutí totiž náleží opatrovnickým soudům, které mají k účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují se všemi dotčenými osobami, a činí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Ústavní soud nemá rozhodovat, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku dítěte s druhým rodičem, jak vysoké má být výživné, ani jak hodnotit provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda opatrovnické soudy nevybočily z mezí ústavnosti. Vztáhne-li obecný soud své právní závěry k dostatečným skutkovým zjištěním a podepře-li je přezkoumatelným a logickým odůvodněním, nelze jeho postup hodnotit jako neústavní (usnesení ze dne 10. listopadu 2020 sp. zn. II. ÚS 2598/20, U 18/103 SbNU 411, bod 11, či usnesení ze dne 10. prosince 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19, bod 5). Ústavní soud se tedy zaměřuje zejména na to, zda opatrovnické soudy za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromáždily veškeré potřebné důkazy, zda hodnocení důkazů odpovídalo principům zakotveným v hlavě páté Listiny a v občanském soudním řádu, a zda byla jejich rozhodnutí řádně odůvodněna (nálezy ze dne 14. ledna 2020 sp. zn. I. ÚS 3241/19, N 8/98 SbNU 56, bod 17, či ze dne 16. června 2015 sp. zn. II. ÚS 2943/14, N 110/77 SbNU 607, bod 19). 11. Těmto požadavkům napadená rozhodnutí dostála. Obecné soudy řádně zhodnotily všechny skutečnosti, které vyplynuly z provedeného dokazování, a své závěry o vhodném rozložení péče o nezletilou mezi stěžovatele a vedlejší účastnici řádně odůvodnily. 12. Obecné soudy vyšly z konstantní judikatury Ústavního soudu, která zdůrazňuje, že je zpravidla v zájmu dítěte být v péči obou rodičů. Mezi kritéria, která musí obecné soudy vzít v potaz, patří zejména (1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a osobou usilující o svěření dítěte do péče, (2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě svěření dítěte do péče té které osoby, (3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a naplnění jeho fyzických, vzdělávacích, emocionálních, materiálních a jiných potřeb a (4) přání dítěte. V případě, že oba rodiče naplňují tato kritéria zhruba stejnou měrou, je třeba vycházet z toho, že zájmem dítěte je být v péči obou rodičů. Tento předpoklad lze vyvrátit, ovšem nikoli jen s odkazem na ochranu práv druhého rodiče, který žádné silnější právo na péči o dítě nemá. I zde bude zpravidla důvodem ochrana nejlepšího zájmu dítěte (nálezy ze dne 30. prosince 2014 sp. zn. I. ÚS 1554/14, N 236/75 SbNU 629, či ze dne 26. května 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13, N 105/73 SbNU 683, jakož i mnoho dalších, jež tyto dva přehledně shrnují). 13. Na základě těchto východisek městský soud svěřil nezletilou do střídavé péče obou rodičů, avšak rozložil j