I.ÚS 1895/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1895/08 ze dne 10. 11. 2008 N 194/51 SbNU 345 Rozhodování o blanketní stížnosti proti rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby, která byla později odůvodněna   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera - ze dne 10. listopadu 2008 sp. zn. I. ÚS 1895/08 ve věci ústavní stížnosti A. N. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 4. 2008 sp. zn. 1 Nt 124/2008 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2008 sp. zn. 44 To 287/2008, kterými bylo rozhodnuto ve věci vzetí stěžovatele do vazby. Výrok I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2008 sp. zn. 44 To 287/2008 se zrušuje. II. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Stěžovatel se svým návrhem domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí a tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho základního práva ve smyslu čl. 8 odst. 2, 5 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina"). Z přiložených písemností a z obsahu vyžádaného spisu Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo rozhodnuto o vzetí stěžovatele do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) trestního řádu. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze byla stížnost stěžovatele proti uvedenému usnesení zamítnuta. Stěžovatel je trestně stíhán pro trestné činy účasti na zločinném spolčení dle § 163a odst. 1 trestního zákona, kuplířství dle § 204 odst. 1, 3 písm. a), b) trestního zákona a obchodování s lidmi dle § 232a odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), b), odst. 4 písm. c) trestního zákona. II. Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá, že usnesení soudu prvního stupně napadl po jeho vyhlášení včas blanketní stížností; tu jeho obhájce odeslal dne 24. 4. 2008 faxem (odeslaným na číslo Obvodního soudu pro Prahu 2 224 262 193) s tím, že odůvodnění bude doplněno do 3 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení usnesení. Písemné vyhotovení usnesení o vzetí do vazby bylo jeho obhájci doručeno dne 20. 5. 2008 a podrobné odůvodnění stížnosti proti němu bylo rovněž faxem odesláno na stejné faxové číslo Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 22. 5. 2008. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2008 byla stížnost stěžovatele zamítnuta jako nedůvodná s tím, že do doby rozhodování Městského soudu v Praze odůvodnění stížnosti stěžovatele údajně předloženo nebylo a jeho stížnost zůstává stížností blanketní; to přesto, že stěžovatel - jak uvedl - zaslal odůvodnění stížnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 2 již dne 22. 5. 2008. Porušení svých práv dle čl. 8 odst. 2, 5 a čl. 39 Listiny spatřuje jednak v tom, že existence jednotlivých vazebních důvodů nebyla řádně odůvodněna - a to ani v napadeném usnesení obvodního soudu, jednak v tom, že "odůvodnění vychází z důkazů", k nimž obhajoba neměla na rozdíl od soudu a obžaloby v době vydání napadených rozhodnutí přístup. K porušení práva na spravedlivý proces došlo i tím, že se městský soud při rozhodování o stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby nezabýval jejím odůvodněním, případně tím, že Obvodní soud pro Prahu 2 toto odůvodnění stížnosti nepostoupil Městskému soudu v Praze přede dnem konání neveřejného zasedání. Stěžovatel má tedy za to, že byl vzat do vazby na základě usnesení, které nebylo řádně odůvodněno, a v trestním řízení nebylo přihlíženo k obsahu jím podaných opravných prostředků, čímž došlo k porušení jeho základních práv a svobod. Stěžovatel proto navrhl - jak již bylo uvedeno - aby byla obě napadená rozhodnutí zrušena. K ústavní stížnosti se vyjádřil Městský soud v Praze. K námitce stěžovatele, že rozhodoval "bez odůvodnění stížnosti tohoto obviněného", uvedl, že ze sběrného spisu 44 To 287/2008 vyplývá, že odůvodnění stížnosti obhájcem proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 4. 2008 sp. zn. 1 Nt 124/2008 bylo předloženo Městskému soudu v Praze dle podacího razítka dne 28. 5. 2008; datum, kdy příslušný referent rozhodující ve věci písemnost obdrží, se od tohoto data může lišit, neboť může dojít k jisté prodlevě při manipulaci s písemnostmi z podatelny do kanceláře referenta. Městský soud v Praze při svém rozhodování dne 29. 5. 2008 neměl tudíž odůvodnění stížnosti vypracované obhájcem k dispozici, neboť jinak by se jím nepochybně v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval tak, jak učinil u ostatních obviněných, o jejichž stížnostech bylo rovněž v tomto usnesení rozhodováno. Městský soud v Praze udělil souhlas s upuštěním od ústního jednání v řízení před Ústavním soudem. K ústavní stížnosti se vyjádřil též Obvodní soud pro Prahu 2. Uvedl, že k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele nedošlo. Účelem rozhodování o vazbě není zjišťování skutečností, zda konkrétní osoba spáchala konkrétní trestný čin, nýbrž zda z jednání uvedené osoby či z jiných konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava naplnění některého z vazebních důvodů ve smyslu § 67 tr. ř. Z těchto hledisek posuzováno pak je nutno klást požadavky i na odůvodnění příslušného rozhodnutí o vzetí do vazby, kdy odůvodnění příslušného rozhodnutí se musí vztahovat v prvé řadě k důvodným obavám naplnění jednoho či více vazebních důvodů a obsahově musí pak být tak konkrétní, aby bylo přezkoumatelné v rámci případně uplatněného opravného prostředku. Obvodní soud je názoru, že z těchto hledisek posuzováno je napadené rozhodnutí dostatečně konkrétní, a to i ve vztahu k důvodům, v nichž soud spatřuje naplnění jednotlivých vazebních důvodů. Tam, kde se určité okolnosti týkají pouze některého z obviněných, je tento důvod vymezen pouze ve vztahu k tomu kterému obviněnému; tam, kde se určité důvody týkají všech obviněných, není pak žádný věcný důvod jednu a tutéž věc rozepisovat u každého jednotlivého obviněného. K přezkoumatelnosti rozhodnutí o vazbě pak obvodní soud dodává, že konkrétnost odůvodnění jednotlivých vazebních důvodů ve vztahu k jednotlivým obviněným v rámci řízení o stížnosti proti rozhodnutí o vzetí do vazby nezpůsobovala žádné problémy, jak vyplývá z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2008 sp. zn. 44 To 287/2008. Obvodní soud vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání v řízení před Ústavním soudem o této ústavní stížnosti. Stěžovatel svým přípisem ze dne 7. 10. 2008 vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání. III. 1) Ústavní soud považuje s ohledem na vlastní judikaturu (srov. příkladmo vyjmenovanou níže) za nutné zabývat se následujícím aspektem řízení před obecnými soudy, který by mohl - vzhledem k ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces - projednávanou věc posunout do ústavněprávní roviny. Jedná se o zásadní námitku ústavní stížnosti, že se stížnostní soud při rozhodování o stížnosti proti usnesení obvodního soudu o vzetí do vazby nezabýval jejím odůvodněním a prohlásil, že jde o stížnost blanketní a že její odůvodnění "do doby rozhodování stížnostního soudu předloženo nebylo". Ústavní soud např. v nálezu pod sp. zn. I. ÚS 593/04 ze dne 20. 12. 2005 (N 230/39 SbNU 443) konstatoval, že "ústavní právo na spravedlivý proces zahrnuje i povinnost obecných soudů vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci. Pokud soudy této zákonné povinnosti nedostojí, a to jednak tím, že se zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývají vůbec, nebo se s nimi vypořádají nedostatečným způsobem, má to za následek vadu řízení, promítající se jako zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a do práva na soudní ochranu podle čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny.". Ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 521/05 ze dne 23. 3. 2006 (N 70/40 SbNU 691) pak Ústavní soud uvedl, že "právu na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tom rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat se všemi důkazy. Rovněž i s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení, přičemž v opačném případě dochází k ústavněprávnímu deficitu obdobnému kategorii neústavnosti v podobě tzv. opomenutých důkazů (viz nález sp. zn. I. ÚS 113/02, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, nález č. 109). Je takto povinností obecných soudů vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci" [nálezy sp. zn. IV. ÚS 563/03 ze dne 12. 5. 2004 (N 71/33 SbNU 209), I. ÚS 301/02 ze dne 1. 8. 2005 (N 146/38 SbNU 159), I. ÚS 593/04 (viz výše)]. V nálezu sp. zn. I. ÚS 74/06 ze dne 3. 10. 2006 (N 175/43 SbNU 17) Ústavní soud konstatoval, že "již sama skutečnost, že se obecný soud nijak nevypořádal s námitkou účastníka řízení, která má současně vztah k projednávané věci, zásadně zakládá protiústavnost dotyčného rozhodnutí. Ústavní soud v této souvislosti posuzuje toliko otázku, zda uplatněná námitka měla vzta