I.ÚS 1927/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1927/24 ze dne 11. 3. 2025 Ochrana projevu politické povahy; naplnění znaků trestného činu šíření poplašné zprávy   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti L. V., zastoupeného advokátem Mgr. Radkem Suchým, sídlem Václavské náměstí 828/23, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 161/2024-342 ze dne 27. března 2024, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 7 To 286/2023-286 ze dne 13. října 2023 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 9 T 13/2023-240 ze dne 3. srpna 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 161/2024-342 ze dne 27. 3. 2024, rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 7 To 286/2023-286 ze dne 13. 10. 2023 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 9 T 13/2023-240 ze dne 3. 8. 2023 byla porušena stěžovatelova svoboda projevu zaručená čl. 17 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 161/2024-342 ze dne 27. 3. 2024, rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 7 To 286/2023-286 ze dne 13. 10. 2023 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 9 T 13/2023-240 ze dne 3. 8. 2023 se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho svoboda projevu zaručená čl. 17 Listiny základních práva svobod (dále také "Listina") a právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny. K tomu mělo dojít odsouzením stěžovatele za výrok pronesený na sociálních sítích, který soudy vyložily jako šíření poplašné zprávy. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 9 T 13/2023, stěžovatel byl napadeným rozsudkem obvodního soudu uznán vinným ze spáchání přečinu šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 18 měsíců. Uvedeného přečinu se podle soudu dopustil ve zkratce tím, že v živém vysílání na serveru YouTube a na Facebooku pronesl: "Tak naše vláda velice jasně říká, s kým budeme ve válce. To znamená, naše vláda chce útočit na Ruskou federaci jadernými hlavicemi ze stíhaček. To je to, co chce udělat naše vláda. Jestli vás todle nezvedá ze židle, že naše vláda chce útočit na Ruskou federaci jadernými zbraněmi, tak už nevím, co by vás ještě ze židle mohlo zvednout. Protože jestli todlencto naše vláda udělá, tak ruská strana ten útok bude opětovat a pošle jaderné hlavice na Českou republiku. Takže jestli vám nedochází, o co se snaží paní ministryně Jana Černochová, a nechává vás to klidně sedět na židli, tak seďte na gauči a užijte si těch posledních pár měsíců života. Nevím, jak jinak bych to ještě vysvětlil." 3. Toto tvrzení pak dle soudu stěžovatel dále podporoval opakovanými sděleními o tom, že "vláda rozjíždí válku" nebo že konkrétní vládní představitelé "chtějí rozpoutat válku". 4. Šlo o v pořadí druhý odsuzující rozsudek obvodního soudu v této věci, neboť jeho předchozí rozhodnutí Městský soud v Praze zrušil mimo jiné kvůli nejasnostem ohledně subjektivní stránky jednání stěžovatele. Nový rozsudek obvodního soudu oproti tomu městský soud napadeným rozsudkem zrušil toliko ve výroku o trestu a nově stěžovateli uložil peněžitý trest v celkové výměře 10 000 Kč. Nejvyšší soud pak napadeným usnesením odmítl stěžovatelovo dovolání jako zjevně neopodstatněné. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel je přesvědčen, že výrok, za který byl odsouzen, byl vytržen z kontextu a nesprávně interpretován. Šlo do určité míry o nadsázku a tvrzení, které mělo ve zjednodušené formě vyjádřit jeho názor na válečný konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou a na angažování České republiky v něm, zejména ve vztahu k desítkám nezodpovědných vyjádření politických představitelů. Stěžovatel prý navíc vycházel z názorů odborníků, kterým neměl důvod nevěřit a podle kterých jsou letadla, jejichž nákup Česká republika zvažovala, způsobilá nést jaderné hlavice. Tato informace není smyšlená a stěžovatel ji toliko s nadsázkou interpretoval. 6. Stěžovatel dále nepovažuje za prokázané, že by jeho výrok mohl vyvolat v části obyvatelstva strach z války. Takový výklad podceňuje inteligenci řadového občana, který sotva uvěří tomu, že by premiér Petr Fiala mohl rozpoutat jadernou válku, přičemž se nelze domnívat, že by stěžovatel mohl disponovat stejnými informacemi vojenského zpravodajství jako vládní činitelé, a informovat tak relevantně veřejnost o detailech válečného konfliktu. To je podle stěžovatele podstatné i z hlediska společenské škodlivosti. Jestliže jsme dnes a denně svědky výroků o tom, že jsme ve válce či se na ni máme připravit, z úst politických a vojenských činitelů, kteří mají potřebné pravomoci a informace, je oproti nim společenská škodlivost výroků stěžovatele minimální. Stěžovatel tudíž jen užíval svobody projevu, kterou soudy porušily. 7. Porušeno mělo podle stěžovatele být i jeho právo na soudní ochranu, neboť obvodní soud poté, co byl jeho první rozsudek zrušen, neodstranil veškeré nedostatky ve skutkových zjištěních, a stěžovatelova vina tak nebyla nade vši pochybnost prokázána. III. Průběh řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. 9. Nejvyšší soud navrhl ústavní stížnost zamítnout, případně odmítnout, přičemž odkázal na obsah napadeného rozhodnutí a na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. 10. Obvodní soud pro Prahu 1 navrhl ústavní stížnost zamítnout. Svobodu projevu lze podle čl. 17 odst. 4 Listiny omezit, a dojde-li k naplnění skutkové podstaty trestného činu šíření poplašné zprávy, dochází ke zneužití této svobody k šíření paniky a manipulaci s názory lidí, což má negativní dopady na jednotlivce i veřejnost. Namístě podle obvodního soudu nebylo ani užití zásady subsidiarity trestní represe, neboť trestní jednání odpovídalo jiným trestným činům stejného druhu a stěžovatel využil internetové platformy, tedy velice účinného prostředku, k úmyslnému šíření nepravdivé zprávy v napjaté společenské situaci. Obvodní soud neshledává ani porušení práva na soudní ochranu a související stěžovatelovu námitku považuje za neurčitou. 11. Nejvyšší státní zastupitelství navrhlo ústavní stížnost odmítnout, případně zamítnout. K námitkám ohledně práva na soudní ochranu odkázalo na body 21 a násl. napadeného usnesení Nejvyššího soudu. Ke svobodě projevu pak konstatovalo, že výrok, za který byl stěžovatel odsouzen, byl jednoznačně nepravdivý a nejenže byl způsobilý vyvolat vážné znepokojení alespoň části obyvatelstva, k takovému následku skutečně došlo. Z okolností je podle Nejvyššího státního zastupitelství zřejmé, že nešlo o nadsázku. Stěžovatelova svoboda projevu tedy byla omezena v souladu se zákonem, omezení sledovalo legitimní cíl v podobě ochrany veřejné bezpečnosti a bylo nezbytné, neboť šlo o naplnění naléhavé společenské potřeby, aby ve veřejné debatě nebyly tolerovány poplašné nepravdivé výroky vzbuzující vážné znepokojení obyvatelstva. Strach je totiž zhoubný, pokud jsou jeho důvody prokazatelně nesprávné. Stěžovatel měl možnost prokázat, že jednal v dobré víře, případně že jsou jeho tvrzení pravdivá, to se mu však nepovedlo. 12. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 považuje ústavní stížnost za pokračující polemiku se skutkovými závěry soudů. Odkazy stěžovatele na údajné odborníky nejsou případné, o jejich erudici stěžovatel lhal a uvedené osoby navíc nevyslovily, že by Česká republika chtěla útočit na Rusko. Nepřípadným shledává obvodní státní zastupitelství i odkaz na subsidiaritu trestní represe. Stěžovatel je veřejně známou osobou a jeho podporovatelé mu plně důvěřují. Tato důvěra spolu s vysokou sledovaností jeho vysílání a závažností jeho sdělení aplikaci zásady subsidiarity trestní represe vylučují. Podle obvodního státního zastupitelství nebyl daný výrok vytržen z kontextu, související části vysílání byly při rozhodování o vině zohledněny. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 13. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 14. Ústavní soud rozhodl podle § 44 zákona o Ústavním soudu bez ústního jednání, neboť od něj neočekával další objasnění věci. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti V