I.ÚS 1933/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1933/24 ze dne 27. 11. 2024 Svoboda projevu u kontroverzních projevů vs. postih za šíření toxikomanie   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele: R. V., zastoupený Mgr. Adamem Biňovcem, advokátem, sídlem Bykoš 41, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2024 č. j. 11 Tdo 625/2023-696, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. března 2023 č. j. 6 To 47/2022-632 a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. listopadu 2021 č. j. 66 T 84/2021-506, spojené s návrhem na zrušení § 287 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za účasti 1) Nejvyššího soudu, 2) Krajského soudu v Ostravě a 3) Okresního soudu v Bruntále jako účastníků řízení a 1) Nejvyššího státního zastupitelství a 2) Okresního státního zastupitelství v Bruntále jako vedlejších účastníků řízení takto: I. Návrh stěžovatele na zrušení § 287 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá. II. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2024 č. j. 11 Tdo 625/2023-696 a rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. března 2023 č. j. 6 To 47/2022-632 bylo porušeno stěžovatelovo právo na svobodu projevu a právo rozšiřovat informace podle čl. 17 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. III. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2024 č. j. 11 Tdo 625/2023-696 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. března 2023 č. j. 6 To 47/2022-632 se ve vztahu ke stěžovateli ruší. IV. Ve zbytku se ústavní stížnost zamítá. Odůvodnění: 1. V tomto nálezu se Ústavní soud zabývá především zásahem do svobody projevu a práva na informace šéfredaktora tištěného a internetového časopisu, který byl v trestním řízení odsouzen za spáchání trestného činu šíření toxikomanie v podobě podněcování ke zneužívání návykové látky tetrahydrokanabinolu (THC) prostřednictvím článků a inzerce publikovaných v tomto časopisu. I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 2. Stěžovatel byl společně se společností X, jejímž je jednatelem, napadeným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále shledán vinným ze spáchání přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, neboť podněcoval zneužívání jiné návykové látky než alkoholu a čin spáchal tiskem a veřejně přístupnou počítačovou sítí. Stěžovatel totiž od konce roku 2010 jako šéfredaktor vydával magazín XX, který se zaměřoval na pěstování konopí a účinky THC. Některé články publikované v tomto magazínu propagovaly konopí a THC způsobem, který mohl ve čtenářích vzbudit rozhodnutí užít je jako návykovou (nikoli léčebnou) látku. Stěžovatel byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců s podmíněným odkladem na dva roky a šest měsíců. Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem změnil (zmírnil) uložený trest na peněžitý trest v celkové výměře 100 000 Kč. Stěžovatelovo dovolání odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením. II. Argumentace stěžovatele 3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že magazín XX od počátku plnil tři hlavní funkce - (i) informování široké veřejnosti o problematice konopí, v rámci čehož pomáhal vytvářet společenský tlak na změnu právní regulace konopí, (ii) informování konkrétních odborných a zájmových skupin o aktuálních poznatcích týkajících se konopí a (iii) prevence zaměřená na uživatele konopí, popřípadě i dalších omamných a psychotropních látek. Tyto informace byly doplňovány obsahem life-stylového charakteru a zabaleny do obsahově i vizuálně atraktivního celku, a to za účelem zajištění čtenosti. Magazín postrádal vnější zdroje financování, a spoléhal se proto převážně na inzerci. Zvýšení prodejní ceny magazínu by totiž ohrozilo jeho cíle, zejména ve vztahu k prevenci. Stěžovatel se proto domnívá, že šíření informací v magazínu XX sloužilo veřejně prospěšnému cíli a představovalo výkon ústavně zaručeného práva stěžovatele na svobodu projevu i adresátů konkrétních sdělení na informace v rozsahu přiměřeném sledovanému cíli, který nevyžadoval omezení v zájmu demokratické společnosti. Stěžovatel v tomto směru poukazoval na konkrétní legislativní změny, které odpovídaly postojům magazínu XX. Dle názoru stěžovatele orgány činné v trestním řízení nesprávně interpretovaly relevantní ústavní právo, čímž porušily práva stěžovatele zaručená čl. 17 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a rovněž porušily čl. 22 Listiny. 4. Stěžovatel též namítá porušení svého práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny. Soudy si totiž samy učinily závěr o povaze jeho jednání v rozporu s předloženými vyjádřeními a stanovisky odborníků. Nastal tak extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Soudy navíc nevyslechly klíčové svědky - vrchní státní zástupkyni v Praze a ředitele Národní protidrogové centrály, kteří mohli vysvětlit, proč již dříve neiniciovali zahájení trestního stíhání stěžovatele, ačkoli znali obsah magazínu XX. 5. Dále stěžovatel brojí proti tomu, že orgány činné v trestním řízení zahrnuly mezi dílčí útoky trestného činu právem dovolené jednání a nepromítly poznatky získané během řízení do skutkové věty. Tím porušily stěžovatelovo právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy), zásadu "není trestného činu bez zákona" (čl. 39 Listiny a čl. 7 odst. 1 Úmluvy) a princip předvídatelnosti práva. Napadená rozhodnutí stěžovateli navíc nedávají žádné vodítko pro budoucí výkon jeho činnosti, čímž porušují jeho právo podnikat chráněné čl. 26 odst. 1 Listiny. 6. Pro případ, že Ústavní soud vyhoví jeho ústavní stížnosti, stěžovatel žádá, aby byl tento závěr vztažen i na spoluobviněnou právnickou osobu X. 7. Stěžovatel je též přesvědčen o neústavnosti samotného § 287 trestního zákoníku, a proto Ústavnímu soudu společně s ústavní stížností podává návrh na jeho zrušení. Poukazuje především na výklad tohoto ustanovení v praxi, který umožňuje trestat jakékoli pozitivní sdělení týkající se návykových látek bez ohledu na jeho objektivní pravdivost. Navíc se tato skutková podstata zcela diskriminačně netýká alkoholu. Takové omezení svobody projevu je zcela zjevně v rozporu s čl. 17 odst. 4 Listiny, neboť není nezbytné. Skutková podstata šíření toxikomanie je též krajně problematická z hlediska předvídatelnosti ve vztahu k službám pro uživatele omamných nebo psychotropních látek, vzdělání, kultuře a podobně. III. Vyjádření účastníků řízení 8. Nejvyšší soud ve vyjádření k ústavní stížnosti upozornil, že stěžovatel vznáší totožné námitky, jaké uplatnil v trestním řízení. Soudy se s těmito námitkami náležitě vypořádaly. Stěžovatel staví Ústavní soud do role další přezkumné instance. Ve zbytku odkázal Nejvyšší soud na odůvodnění svého rozhodnutí s tím, že neporušil žádné stěžovatelovo základní právo. 9. Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatelově trestní věci věnoval náležitou pozornost. Dokazování proběhlo v řádném kontradiktorním řízení za plného respektování práv stěžovatele. Ke všem odvolacím námitkám se krajský soud vyjádřil. 10. Okresní soud v Bruntále a Okresní státní zastupitelství v Bruntále se k ústavní stížnosti nevyjádřily. 11. Společnost X a Krajské státní zastupitelství v Ostravě se vzdaly postavení vedlejšího účastníka řízení. 12. Nejvyšší státní zastupitelství ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že postup orgánů činných v trestním řízení neporušil ústavně zaručená práva stěžovatele. Stěžovatel v zásadě opakuje svoji obhajobu. V popisu skutku jsou pro určitý kontext obsaženy i údaje trestněprávně indiferentní, což jej může trochu znepřehlednit, avšak nijak to nezpochybňuje závěr o trestní odpovědnosti stěžovatele. Legitimní snaha stěžovatele přispět ke společenské diskuzi o užívání konopí a změně příslušného právního rámce nemohou ze stěžovatele sejmout odpovědnost za jednání, které se dostalo do kolize s trestním právem. Povzbuzování zájmu o konzumaci konopí specificky pro jeho psychoaktivní účinky nelze považovat za veřejně prospěšný cíl. Stěžovatel nebyl postižen za šíření pravdivých informací o jakýchkoli pozitivních účincích konopí. Výklad prvků skutkové podstaty trestného činu šíření toxikomanie v praxi nečiní významnější obtíže. Stěžovatel není oprávněn zaměřit ústavní stížnost ve prospěch jiného subjektu. 13. Ústavní soud zaslal obdržená vyjádření stěžovateli na vědomí. IV. Posouzení ústavní stížnosti IV. 1. Návrh na zrušení § 287 trestního zákoníku 14. Ústavní soud (jeho I. senát) se nejprve zabýval stěžovatelovým návrhem na zrušení § 287 trestního zákoníku. Stěžovatel brojí především proti uplatňování tohoto ustanovení v praxi, nikoli proti jeho normativnímu obsahu jako takovému. Ústavní soud však opakovaně zdůrazňuje, že před derogací pr