I.ÚS 1935/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1935/24 ze dne 25. 2. 2026 Požadavky na posuzování svéprávnosti a výklad mezinárodních smluv o lidských právech   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové a soudců Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele: A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Terezou Bártovou, LL.M., advokátkou, sídlem Španělská 770/2, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2024 č. j. 24 Cdo 257/2024-730, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2023 č. j. 20 Co 197/2023-658 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. října 2022 č. j. 0 P 554/2005-581, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Rytmus - od klienta k občanovi, z. ú., sídlem Londýnská 309/81, Praha 2, a Městské části Praha 4, sídlem Antala Staška 2059/80b, Praha 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2024 č. j. 24 Cdo 257/2024-730 a výrokem I v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a výrokem II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2023 č. j. 20 Co 197/2023-658 byla porušena práva stěžovatele podle čl. 5, čl. 10 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2024 č. j. 24 Cdo 257/2024-730 a výrok I v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a výrok II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2023 č. j. 20 Co 197/2023-658 se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Ústavní soud tímto nálezem zrušil napadená rozhodnutí, kterými obecné soudy omezily stěžovatele ve svéprávnosti v níže upřesněném rozsahu. Ústavní soud nejprve konstatoval, že institut omezení svéprávnosti zakotvený v českém právním řádu je slučitelný s požadavky čl. 5 a čl. 10 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 12 a čl. 5 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Ustanovení čl. 12 jmenované úmluvy je totiž třeba vykládat tak, že vyžaduje existenci podpůrných a v nezbytných případech i ochranných opatření, která berou v potaz specifickou individuální situaci každého jednotlivce a jsou jí konkrétně přizpůsobena, přičemž se jedná o opatření nejméně omezující jednotlivce podrobená účinným právním zárukám. Tomu institut omezení svéprávnosti v občanském zákoníku obecně vyhovuje. V konkrétním případě omezení svéprávnosti stěžovatele však Ústavní soud shledal několik pochybení obecných soudů, která v souhrnu dosáhla protiústavní intenzity a porušila stěžovatelova ústavně zaručená práva podle čl. 5, čl. 10 odst. 1 a odst. 2 Listiny, vykládaná ve světle Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, jakož i porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obecné soudy nedostály své ústavní povinnosti posoudit situaci stěžovatele důsledně, individualizovaně a na základě řádně zjištěného skutkového stavu tak, aby nezbytná opatření v oblasti svéprávnosti jednotlivce odpovídala jeho skutečným schopnostem. V důsledku těchto vad pak nejsou zjištění obecných soudů dostatečná k učinění závěrů o subsidiaritě a proporcionalitě omezení stěžovatele ve svéprávnosti ve stanoveném rozsahu. II. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 2. Z ústavní stížnosti, přiložených dokumentů a vyžádaných spisů vyplývá, že stěžovatel byl po nabytí zletilosti zbaven způsobilosti k právním úkonům. Od účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, je omezen ve svéprávnosti. 3. Obvodní soud pro Prahu 5 stěžovatele rozsudkem ze dne 14. května 2020 č. j. 50 P 123/2018-362 omezil ve svéprávnosti na dobu tří let tak, že zjednodušeně řečeno krom obstarávání každodenních záležitostí a nakládání s částkou 800 Kč týdně nemohl sám činit majetkoprávní jednání. 4. Dne 16. června 2021 se Rytmus - od klienta k občanovi, z. ú., (nyní vedlejší účastník) obrátil na Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") s návrhem na vrácení svéprávnosti stěžovateli a schválení smlouvy o nápomoci. Vedlejší účastník uvedl, že u stěžovatele nastal od posledního rozhodování o svéprávnosti výrazný posun. Je nyní samostatným mužem obklopeným lidmi, kteří mu mohou pomoci, a chce o svých věcech rozhodovat sám. 5. Obvodní soud výrokem I v návětí označeného rozsudku návrh vedlejšího účastníka zamítl. Vyšel ze znaleckého posudku a výslechu znalce z odvětví psychiatrie, výslechu stěžovatele, výslechu pracovnice navrhovatele a z řady listinných důkazů. Soud poznamenal, že u stěžovatele došlo k významnému posunu v samostatnosti a schopnosti sebeobsluhy. Současně ale uvedl, že stěžovatel trpí mentální retardací blížící se střední závažnosti s nedostatečně kontrolovanými afektivními stavy. Smlouva o nápomoci by podle obvodního soudu nebyla dostatečným prostředkem k ochraně zájmů stěžovatele, který není schopen vyhodnotit závažnost následků svého právního jednání a není schopen sám vyhodnotit, kdy se má obrátit na podpůrce. Stěžovatel je snadno ovlivnitelný, manipulovatelný a není schopen pod tlakem a v neznámých situacích adekvátně reagovat. Obvodní soud konstatoval, že stěžovatel není schopen dohlédnout ani důsledky uzavření smlouvy o nápomoci, přestože mu byly opakovaně vysvětlovány. 6. Omezení ve svéprávnosti obvodní soud dále výrokem II svého rozsudku nově upravil na dobu tří let tak, že stěžovatel není způsobilý nakládat s finanční částkou přesahující 1 500 Kč týdně a majetkem, jehož hodnota přesahuje 1 500 Kč jednorázově; uzavírat smlouvy, jimiž by se zavazoval k opakovanému či trvajícímu plnění, placení úroků či smluvní pokuty; spravovat cizí majetek; uzavírat smlouvy o poskytování sociálních služeb; obstarávat si své záležitosti, pokud se týká jednání na úřadech ve věcech vyřizování dokladů, ve věcech dávek státní sociální podpory, ve věcech dávek v hmotné nouzi; uzavírat pracovně právní vztahy; uzavírat dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování; právně jednat ve věcech týkajících se bydlení, uzavírat nájemní smlouvy, dohody o skončení nájmu, dávat výpověď z nájmu bytu, uzavírat smlouvy o ubytování; činit pořízení pro případ smrti nad částku 1 500 Kč, zříci se dědického práva, odmítnout dědictví, vzdát se dědictví; udělit plnou moc k zastupování své osoby; přebírat zásilky určené do vlastních rukou; bez souhlasu soudu uzavřít manželství, popřípadě registrované partnerství; určit a popřít otcovství; udělit souhlas k osvojení dítěte a dítě osvojit; stát se pěstounem a převzít dítě od rodičů do péče; posoudit poskytnutí zdravotních služeb a zásah do své duševní a tělesné integrity kromě běžných záležitostí týkajících se preventivních prohlídek, ošetření chrupu a léčení méně závažných onemocnění. 7. Obvodní soud výrokem III svého rozsudku stěžovatele zároveň omezil ve způsobilosti být volen. Měl za to, že není schopen nést odpovědnost spojenou s výkonem volené funkce, především hmotněprávní odpovědnost za škodu spojenou s odpovědností péče řádného hospodáře. 8. Konečně výroky IV a V svého rozsudku obvodní soud odvolal z funkce opatrovnice stěžovatele Městskou část Praha 13 a nově jeho opatrovnicí jmenoval Městskou část Praha 4 a vymezil její oprávnění a povinnosti. 9. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") k odvolání stěžovatele korigoval rozsudek obvodního soudu pouze ve výroku II tak, že stěžovatele neomezil ve způsobilosti udělit plnou moc v rozsahu své svéprávnosti a ve způsobilosti přebírat zásilky do vlastních rukou. Ve zbytku potvrdil rozsudek prvostupňového soudu. Městský soud upozornil na stěžovatelovu nedostatečnou orientaci v některých základních dovednostech včetně počtů a financí. Podle soudu stěžovatel není schopen činit některá intelektuálně náročnější rozhodnutí v majetkových a jiných otázkách ani s nápomocí. Neumí totiž rozpoznat situace, kdy nápomoc potřebuje, ani vyhodnotit, zda je mu rada nápomocné osoby ku prospěchu. Městský soud dále poukázal na skutečnost, že stěžovatel již jednou ukončil spolupráci s organizací poskytující podpůrné služby, když přestal brát léky a odmítal spolupracovat s individuálním plánem. Z jeho vyjádření před obvodním soudem navíc podle městského soudu vyplynulo, že mu není zřejmá samotná podstata smlouvy o nápomoci a nemá subjektivní uvědomění o potřebě jejího využití. 10. Nejvyšší soud stěžovatelovo následné dovolání odmítl. Uvedl, že městský soud dostál povinnosti posoudit každý případ omezení svéprávnosti individuálně na základě pečlivé analýzy všech relevantních okolností, nejenom odborných závěrů znalce a stanovené diagnózy. Současně odvolací soud jasně vymezil konkrétní, nikoliv pouze hypotetické, nebezpečí stěžovateli hrozící v případě neomezení svéprávnosti. Nejvyšší soud nepřisvědčil ani stěžovatelovým námitkám týkajícím se omezení jeho pasivního volebního práva, zejména práva být v