I.ÚS 1945/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1945/24 ze dne 15. 8. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti obchodní korporace Vinařství Pfeffer, s. r. o., sídlem Dolní 922, Rakvice, zastoupené JUDr. Vlastimilem Rampulou, advokátem sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 105/2023-54 ze dne 2. 5. 2024 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 12/2022-82 ze dne 11. 5. 2023, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj ("finanční úřad") doměřil stěžovatelce daň z přidané hodnoty (DPH) za první čtvrtletí roku 2015 až prosinec 2017 a v jednom případě vyměřil nadměrný odpočet za leden 2019; ve dnech 10. 7. 2020 a 22. 7. 2020 vydal celkem 26 dodatečných platebních výměrů. Vedlejší účastník potvrdil rozhodnutím č. j. 48019/21/5300-22441-708656 ze dne 20. 12. 2021 rozhodnutí finančního úřadu. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka správní žalobu, kterou zamítl Krajský soud v Brně ("krajský soud") napadeným rozsudkem. Kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud ("NSS") napadeným rozsudkem zamítl. 2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 3. Stěžovatelka namítá, že správní orgány a následně i soudy nesprávně přenesly důkazní břemeno zpět na ni poté, co unesla své prvotní důkazní břemeno předložením formálně správných daňových dokladů. Dále namítá, že správce daně pouze vyjádřil pochybnosti, které však nebyly podloženy důkazy a které by zpochybnily předložené daňové doklady stěžovatelky. Konečně stěžovatelka namítá, že vedlejší účastník v rámci odvolacího řízení prováděl dokazování v celé šíři, čímž porušil zásadu dvojinstančnosti řízení. 4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Postup ve správním řízení a soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a správních soudů. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly porušeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené. 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti reprodukuje námitky, s nimiž se již dostatečným způsobem vypořádaly správní soudy. V podrobnostech lze odkázat na jejich rozhodnutí, ve kterých se důkladně zabývaly otázkami skutkovými (viz body 10 až 20 rozsudku krajského soudu), námitkou o přenesení důkazního břemene (viz body 10 až 13 rozsudku NSS) i námitkou porušení dvojinstančnosti řízení (viz body 14 až 27 rozsudku NSS). Ústavní soud v těchto řádně odůvodněných závěrech neshledal nic protiústavního a neshledal žádný důvod pro zrušení napadených rozhodnutí. 7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. srpna 2024 Jan Wintr v. r. předseda senátu