I.ÚS 1959/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1959/24 ze dne 11. 9. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Tomáše Langáška o ústavní stížnosti PhDr. Marie Pospíšilové, zastoupené advokátem Mgr. Martinem Dolejšem, sídlem Plantáž 2526, Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 31 Cdo 225/2024-543 ze dne 10. dubna 2024, usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 17 Co 240/2021-53 ze dne 16. listopadu 2021 a usnesení Okresního soudu Praha-západ č. j. 207 EXE 5225/2021-27 ze dne 29. června 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ jako účastníků řízení a společnosti Help finance - finanční služby, s. r. o., sídlem Náves 56, Prštné, Zlín, jako vedlejší účastnice řízení takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího práva, aby státní moc byla uplatňována jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na život podle čl. 6 odst. 1 Listiny, práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny, práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny, práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně stěžovatelka požádala Ústavní soud o přednostní projednání věci. K porušení uvedených práv mělo dojít nevyhověním návrhu na zastavení exekuce vyklizením nemovitostí (včetně domu, v němž stěžovatelka bydlí) navzdory nezpůsobilému exekučnímu titulu a zdravotnímu stavu stěžovatelky. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a z exekučního spisu sp. zn. 207 EXE 5225/2021, dne 26. 1. 2021 byla proti stěžovatelce jako povinné zahájena exekuce k vymožení nároku vedlejší účastnice jako oprávněné. Exekučním titulem byla dohoda se svolením k přímé vykonatelnosti ve formě notářského zápisu ze dne 9. 1. 2018, v níž stěžovatelka a vedlejší účastnice údajně prohlásily, že stejného dne uzavřely nájemní smlouvu k určitým nemovitým věcem, v níž se stěžovatelka jako nájemkyně zavázala tyto nemovitosti vyklidit do 30. 6. 2018. Pro případ, že tak neučiní, měla stěžovatelka vedlejší účastnici dát výslovné svolení, aby byla podle notářského zápisu vedena exekuce. 3. Stěžovatelka podala dne 24. 2. 2021 návrh na zastavení exekuce, který odůvodnila tím, že podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2085/2019 ze dne 26. 5. 2020 notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, je-li jeho předmětem povinnost vyklidit nemovitost, není exekučním titulem. Okresní soud Praha-západ napadeným usnesením návrh zamítl, přičemž uvedl, že s názorem Nejvyššího soudu nesouhlasí a jde o názor menšinový, jelikož dané usnesení bylo projednáno občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu a nebylo přijato k publikaci. Posuzovanou věc nadto okresní soud odlišil tím, že zatímco ve věci řešené Nejvyšším soudem šlo o užívání nemovitosti bez právního důvodu, mezi oprávněným a povinným tedy nebyl předchozí závazkový vztah, v této věci měla povinnost stěžovatelky vyklidit nemovitost základ v nájemní smlouvě. 4. Krajský soud v Praze napadeným usnesením k odvolání stěžovatelky prvostupňové rozhodnutí potvrdil, neboť se ztotožnil s názorem okresního soudu, že s ohledem na existenci nájemního vztahu není na věc závěr Nejvyššího soudu z usnesení sp. zn. 26 Cdo 2085/2019 použitelný. 5. Nejvyšší soud napadeným usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia (kterému byla věc postoupena podle § 20 zákona o soudech a soudcích) dovolání stěžovatelky zamítl. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, kterým má být vymožena povinnost vyklidit nemovitost, je notářským zápisem ve smyslu § 71b notářského řádu a může být exekučním titulem. K námitce stěžovatelky, že její podpis na notářském zápise je falzifikát, Nejvyšší soud konstatoval, že byla v dovolacím řízení uplatněna v rozporu se zákazem skutkových novot. 6. V ústavní stížnosti stěžovatelka stručně uvádí, že názor Nejvyššího soudu je v rozporu s ochranou nájemce jako slabší strany. Vyklizení nemovitosti se podle stěžovatelky lze domáhat výlučně cestou občanského soudního řízení; v důsledku právního názoru Nejvyššího soudu dochází k vyprázdnění práva stěžovatelky jakožto nájemkyně řádně se bránit před soudem. 7. K námitce nepravosti podpisu na notářském zápise stěžovatelka tvrdí, že neměla žádnou možnost ji v průběhu řízení vznést. O existenci notářského zápisu se údajně dozvěděla až 23. 2. 2021 a od toho okamžiku se již v řízení námitkou, že její podpis je falzem, bránila. Soudy se však touto námitkou, kterou rozvádí i v ústavní stížnosti, vůbec nezabývaly, a to ačkoli byla připravena zajistit na vlastní nálady znalecký posudek. 8. Stěžovatelka konečně poukazuje na svůj vážný zdravotní stav s tím, že dům, který má vyklidit, je tomuto stavu přizpůsoben. Stěžovatelka tak nemá, a to i s ohledem na její majetkové poměry, faktickou možnost se kamkoli přestěhovat. Vystěhování stěžovatelky údajně nelze provést, aniž by došlo k zásahu do její důstojnosti a k ohrožení jejího života. 9. K výzvě Ústavního soudu stěžovatelka doplnila ústavní stížnost tak, že vedle nyní řešeného návrhu na zastavení exekuce podala další návrh na zastavení téže exekuce, který byl zamítnut (ve věci nyní probíhá dovolací řízení). Ze stěžovatelkou zaslaných příloh, jakož i z exekučního spisu, plyne, že při posuzování tohoto dalšího návrhu na zastavení exekuce se soudy zabývaly zdravotním stavem stěžovatelky i jejími námitkami, že její podpis na notářském zápise je falešný. 10. Dále stěžovatelka uvedla, že s vedlejší účastnicí vedla soudní řízení o vyklizení dané nemovitosti. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ č. j. 37 C 120/2021-353 ze dne 27. 6. 2022 bylo rozhodnuto, že je stěžovatelka povinna vyklidit nemovitosti do jednoho roku od právní moci rozsudku. Krajský soud v Praze jako soud odvolací následně rozsudkem č. j. 27 Co 219/2022-395 ze dne 11. 11. 2022 prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že lhůta k vyklizení činí 6 měsíců. Soudy při rozhodování vyšly mimo jiné ze skutečnosti, že v řízení vedeném mezi týmiž účastníky u Obvodního soudu Praha-západ pod sp. zn. 8 C 144/2018 bylo pravomocně určeno, že nemovitosti jsou ve vlastnictví vedlejší účastnice. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. 11. Rozsudek Okresního soudu Praha-západ č. j. 37 C 120/2021-353 ze dne 27. 6. 2022 ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 27 Co 219/2022-395 ze dne 11. 11. 2022 je exekučním titulem v dalším exekučním řízení, vedeném proti stěžovatelce jako povinné pod sp. zn. 215 Ex 31/23. Stěžovatelčin návrh na zastavení této exekuce byl okresním soudem zamítnut, došlo však k odkladu exekuce na dobu 6 měsíců od právní moci rozhodnutí. Stěžovatelka proti tomuto usnesení podala odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. 12. Dne 27. 8. 2024 soudní exekutor stěžovatelce sdělil, že s ohledem na její zdravotní stav k vyklizení nemovitosti v naplánovaném termínu nedojde. Nový termín bude stanoven v závislosti na vyjádření ošetřujícího lékaře. 13. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 14. Závěr, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti může být exekučním titulem pro vymožení povinnosti v podobě vyklizení nemovitosti, byl v napadeném usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu podrobně rozveden a přesvědčivě vysvětlen. Oproti argumentaci Nejvyššího soudu se stěžovatelka omezuje na konstatování, že je jeho výklad v rozporu s ochranou nájemce jakožto slabší strany, jehož právo bránit se v soudním řízení je tím vyprázdněno. Tak tomu ale není. Nájemcům zůstávají veškerá práva a procesní garance zachovány, mají pouze možnost se některých z nich svobodným rozhodnutím - podpisem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti - vzdát. Ostatně ani podpisem notářského zápisu nedochází k vyprázdnění soudní ochrany, která je nicméně v takovém případě poskytována v rámci vykonávacího řízení. 15. Lze dodat, že Ústavní soud se notářskými zápisy jakožto exekučními tituly opakovaně zabýval, aniž by jejich soulad s ústavním pořádkem v obecné rovině zpochybnil, naopak několikrát vytknul soudům, že postupovaly v rozporu s ústavněprávním požadavkem respektu k autonomii vůle účastníků notářského zápisu, pokud v důsledku striktního výkladu zákonných podmínek k výkonu notářského zápisu nepřistoupily [viz např. nálezy sp. zn. III. ÚS 3347/12 ze dne 23. 10. 2014 (N 194/75 SbNU 189 či sp. zn. III. ÚS 1320/16 ze dne 1. 11. 2016 (N 204/83 SbNU 263)]. 16. Ústavní soud navíc poznamenává, že jak plyne z vyžádaného exekučního spisu a z doplnění ústavní stížnosti, vedlejší účastnice se úspěšn