I.ÚS 1974/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1974/14 ze dne 23. 3. 2015 N 61/76 SbNU 825 Požadavky na soudní přezkum detence v psychiatrické nemocnici   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Ludvíka Davida a soudců Kateřiny Šimáčkové (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře - ze dne 23. března 2015 sp. zn. I. ÚS 1974/14 ve věci ústavní stížnosti Jany A. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Jiřím Ondrouškem, advokátem, se sídlem Senovážné náměstí 23, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 119/2014-43 ze dne 20. 3. 2014, jímž bylo odmítnuto stěžovatelčino odvolání podané jejím otcem coby opatrovníkem, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 19 L 2011/2013-23 ze dne 8. 10. 2013 o vyslovení přípustnosti dalšího držení stěžovatelky v ústavu zdravotnické péče. I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 19 L 2011/2013-23 ze dne 8. 10. 2013 a usnesením Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 119/2014-43 ze dne 20. 3. 2014 byla porušena základní práva stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a její právo na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. I I. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví tohoto rozhodnutí uvedená rozhodnutí a navrhla jejich zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces. Přitom odkázala na čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatelka je osoba s diagnostikovaným duševním postižením - paranoidní schizofrenií. V minulosti byla několikrát hospitalizována, mimo jiné i v Psychiatrické nemocnici Bohnice (dále též jen "Nemocnice"). 3. Rozhodnutím Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 3. 2011 byla stěžovatelka zbavena způsobilosti k právním úkonům. Usnesením téhož soudu ze dne 25. 4. 2012 byl opatrovníkem ustanoven otec stěžovatelky. Toto usnesení nebylo doručeno stěžovatelce. 4. Dne 25. 6. 2013 Krajský soud v Praze v usnesení č. j. 24 Co 306/2013-139 konstatoval, že usnesení o ustanovení otce stěžovatelky jejím opatrovníkem dosud nemohlo nabýt právních účinků, neboť nebylo doručeno stěžovatelce. Otce stěžovatelky tedy nebylo možno považovat za řádně ustanoveného opatrovníka. Dále okresnímu soudu uložil, aby řádně dokončil opatrovnické řízení a usnesení o ustanovení opatrovníka doručil i stěžovatelce. Rozhodnutí o ustanovení otce stěžovatelky jejím opatrovníkem následně nabylo právní moci dne 12. 9. 2013. Listinu toto prokazující okresní soud otci stěžovatelky vydal dne 19. 11. 2013. 5. Dne 11. 8. 2013 byla stěžovatelka rychlou záchrannou službou za asistence policie převezena z domu, kde bydlela s matkou, do Všeobecné fakultní nemocnice, neboť sousedé slyšeli volání o pomoc a stěžovatelka měla na těle četné modřiny. Existovalo podezření, že byla týrána matkou. Následně z důvodu absence místa na psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnice byla stěžovatelka převezena do Psychiatrické nemocnice Bohnice. Nemocnice oznámila Obvodnímu soudu pro Prahu 8 nedobrovolnou hospitalizaci stěžovatelky, neboť měla být nebezpečná sobě a okolí pro jednání pod vlivem psychózy. 6. Usnesením ze dne 12. 8. 2013 obvodní soud ustanovil opatrovníkem stěžovatelky pro detenční řízení advokátku JUDr. Jitku Mazurovou. 7. Dne 13. 8. 2013 vyšší soudní úřednice navštívila Nemocnici, kde vyslechla stěžovatelku a jejího ošetřujícího lékaře. Ten uvedl, že stěžovatelka byla do Nemocnice převezena pro výraznou dekompenzaci stavu a že momentálně je nebezpečná sobě. Stěžovatelka pouze vypověděla, že neví, proč je v Nemocnici. Její opatrovník - ustanovená advokátka výslechu přítomna nebyla a nepodařilo se ji kontaktovat ani telefonicky. 8. Usnesením ze dne 15. 8. 2013 č. j. 19 L 2011/2013-4 obvodní soud rozhodl, že stěžovatelka byla převzata do ústavu zdravotnické péče v souladu se zákonnými důvody. Soud vycházel z odborného vyjádření ošetřujícího lékaře a dovodil, že stěžovatelka bezprostředně a závažně ohrožuje sebe nebo své okolí. Následně soud pokračoval v řízení o vyslovení přípustnosti dalšího držení stěžovatelky v ústavu (§ 191d odst. 1 tehdy platného znění občanského soudního řádu). 9. Dne 28. 8. 2013 otec stěžovatelky oznámil obvodnímu soudu, že byl, byť dosud nepravomocně, ustanoven opatrovníkem stěžovatelky, a že si přeje být zapojen do řízení a případně vyslechnut jako svědek. 10. Podle znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce MUDr. Miroslava Boreckého ze dne 22. 9. 2013 stěžovatelka trpěla těžkou formou paranoidní schizofrenie a byla nebezpečná pro sebe i pro okolí. Znalec považoval za nepochybné jednání pod vlivem halucinatorních imperací a doporučil její držení v uzavřeném ústavu jeden až dva roky. Účast stěžovatelky u jednání a doručení rozsudku nedoporučil, protože by to mohlo zhoršit její psychotické onemocnění a také proto, že její porozumění smyslu a účelu soudního rozhodnutí bylo velmi pochybné. 11. Na jednání dne 8. 10. 2013 stěžovatelka ani její otec nebyli přítomni. K tomuto jednání nebyli ani předvoláni. Advokátka, která byla stěžovatelce ustanovena opatrovnicí, byla přítomna. Byl učiněn výslech znalce, který plně odkázal na závěry svého znaleckého posudku. Opatrovnice žádné návrhy či dotazy na znalce nevznesla. 12. Napadeným rozsudkem z téhož dne obvodní soud rozhodl, že další držení stěžovatelky v Nemocnici je přípustné, účinnost tohoto rozsudku zanikne uplynutím jednoho roku a rozsudek nebude stěžovatelce doručen. Rozsudek neobsahuje odůvodnění. Opatrovnice stěžovatelky písemné vyhotovení rozsudku obdržela dne 14. 10. 2013. Odvolání proti němu za stěžovatelku nepodala. 13. Dne 2. 12. 2013 otec stěžovatelky požádal soud o zaslání rozsudku o přípustnosti dalšího držení stěžovatelky v Nemocnici. Rozsudek obdržel dne 11. 12. 2013. Dne 23. 12. 2013 stěžovatelka prostřednictvím svého otce jako opatrovníka podala proti rozsudku ze dne 8. 10. 2013 odvolání. V odvolání namítala chyby ve znaleckém posudku a skutečnost, že psychický stav stěžovatelky se pobytem v Nemocnici zhoršuje. 14. Napadeným usnesením ze dne 20. 3. 2014 Městský soud v Praze odvolání stěžovatelky odmítl jako podané neoprávněnou osobou. Uvedl, že v řízení byla stěžovatelka zastoupena ustanoveným opatrovníkem - advokátkou. Otec stěžovatelky tedy nebyl osobou oprávněnou podat za ni v tomto řízení odvolání. 15. Dne 9. 6. 2014 podal otec stěžovatelky za ni nyní posuzovanou ústavní stížnost. 16. Dne 14. 1. 2015 byla stěžovatelka z Nemocnice propuštěna do péče rodiny. II. Argumentace stran 17. Stěžovatelka namítá, že městský soud věcně neprojednal její odvolání, i když její procesní opatrovnice byla v řízení před soudy prakticky nečinná a důsledně nehájila zájmy stěžovatelky. Proti rozsudku nepodala odvolání a při jednání se k věci vyjádřila jen stručně bez nějakého odůvodnění. To je zvláště podstatné, neboť stěžovatelka sama při jednání přítomna nebyla a nebyl pozván ani její otec - opatrovník, ačkoliv o to předem požádal. 18. Stěžovatelka dále namítá, že po nedobrovolném umístění v Nemocnici a po aplikaci silné psychiatrické medikace byla fakticky vyloučena z realizace svého práva zvolit si pro dané řízení svého zástupce. Otec navštívil stěžovatelku dva následující dny po detenci (tedy 12. a 13. 8. 2013) a zjistil, že schopnost mezilidské komunikace se u stěžovatelky dramaticky zhoršila. 19. Obvodní soud pro Prahu 8 ve svém vyjádření uvedl, že postupoval plně v souladu se zákonem. Stěžovatelka byla u jednání zastoupena svou ustanovenou opatrovnicí. O tomto jednání nebyla na základě doporučení znalce vzhledem k možnému zhoršení zdravotního stavu vyrozuměna. Při rozhodnutí vycházel ze závěrů znaleckého posudku, který jednoznačně stanovil nebezpečnost pacientky pro ni i okolí. 20. Městský soud ve svém vyjádření připustil, že odvolání podané opatrovníkem stěžovatelky mohlo být posouzeno jako jednání opatrovníka jejím jménem. Pak by ovšem šlo o odvolání opožděné. 21. Nemocnice ve svém vyjádření uvádí, že námitka pasivity ustanovené procesní opatrovnice je nepřípadná. Vzhledem ke skutkovým okolnostem předcházejícím hospitalizaci stěžovatelky bylo pochopitelné, pokud neshledala důvody pro podání odvolání. Nemocnice se také přiklání k názoru, že odvolání bylo podáno opožděně. 22. V replice stěžovatelka uvádí, že její odvolání bylo podáno včasně. Nemůže být poškozena na svých právech proto, že vinou soudů trvalo téměř sedmnáct měsíců, než ustanovení otce jejím opatrovníkem nabylo právní moci, a další dva měsíce, než soud listinu o ustanovení opatrovníkem otci doručil. Navíc v době napadeného rozhodnutí obvodního soudu již rozhodnutí o ustanovení opatrovníkem nabylo právní moci. Otec stěžovatelky podal odvolání ve lhůtě počítané od doby, kdy mu byl napadený rozsudek doručen. III. Postup Ústavního s