I.ÚS 1996/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1996/08 ze dne 5. 11. 2008 N 192/51 SbNU 327 Počátek běhu subjektivní promlčecí doby v souvislosti s účinností nálezu Ústavního soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera - ze dne 5. listopadu 2008 sp. zn. I. ÚS 1996/08 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JMB družstvo, se sídlem Janáčkova 1331, Moravské Budějovice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2008 č. j. 13 Co 560/2007-60, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba z důvodu uplatněné námitky promlčení, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, územního pracoviště Brno, odboru odloučené pracoviště Znojmo, se sídlem náměstí Armády 8, Znojmo, jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2008 č. j. 13 Co 560/2007-60 bylo porušeno základní právo stěžovatele na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2008 č. j. 13 Co 560/2007-60 se zrušuje. Odůvodnění 1. Stěžovatel v podané ústavní stížnosti napadl v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a požadoval jeho zrušení. V návrhu uvedl, že Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") rozhodl dne 11. 9. 2007 rozsudkem č. j. 26 C 39/2007-41 na základě stěžovatelovy žaloby tak, že vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost k zaplacení požadované částky ve výši 9 417,60 Kč s příslušenstvím. Na základě odvolání vedlejšího účastníka městský soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl, kdy zohlednil důvodnost námitky promlčení, kterou uplatnil vedlejší účastník, a to pokud se týká subjektivní promlčecí lhůty, s konstatováním, že tato lhůta začala běžet dne 5. 5. 2006, s poukazem na § 122 odst. 2 občanského zákoníku. Stěžovatel tvrdí, že postupem městského soudu byla porušena jeho základní práva zaručená ústavním pořádkem, konkrétně práva kodifikovaná v čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 4 a 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), přičemž napadené rozhodnutí nectí zejména princip jednotného rozhodování, který musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky. V další pasáži (č. III.) stěžovatel ocitoval dva úryvky z literárních pramenů týkajících se problematiky promlčení a posléze pokračoval v polemice s právním názorem městského soudu. Upozornil, že podle městského soudu bezdůvodné obohacení získané plněním bez právního důvodu vzniká již samotným přijetím tohoto plnění a tímto okamžikem začíná běžet objektivní promlčecí lhůta a v souzené věci konstatuje její zachování, protože kupní cena byla zaplacena 30. 6. 2004 a žaloba byla podána u soudu dne 7. 12. 2006. Podle městského soudu však nebyla zachována subjektivní lhůta vzhledem k tomu, že nález Ústavního soudu uveřejněný pod č. 278/2004 Sb. [nález sp. zn. Pl. ÚS 2/02 ze dne 9. 3. 2004 (N 35/32 SbNU 331)], jehož účinkem bylo zrušení ustanovení derogujícího § 879c až 879e občanského zákoníku, byl publikován ve Sbírce zákonů, a tak nabyl platnosti dne 5. 5. 2004. Od této doby - dle názoru městského soudu - začala běžet promlčecí lhůta subjektivní a ta skončila dnem 5. 5. 2006. Stěžovatel je přesvědčen, že subjektivní lhůta nemohla začít běžet dříve než 1. 1. 2005, resp. 31. 12. 2004, tj. až účinností zrušení uvedených ustanovení, a jestliže byla žaloba podána dne 7. 12. 2006, byla podána ve lhůtě. Svůj názor podporuje odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 3236/2007 a další rozhodnutí. Odůvodnění návrhu uzavírá tvrzením, že na popsaný případ se zcela evidentně vztahuje minimálně porušení čl. 4 odst. 3 Listiny, protože zákonné omezení základních práv, které se nepochybně týká i právní problematiky promlčení, musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky; jelikož výklad problematiky promlčení je u různých soudů odlišný, považuje vydání nálezu za naprosto nutné. 2. V průběhu řízení zaslal stěžovatel Ústavnímu soudu rozsudek městského soudu ze dne 20. 8. 2008 č. j. 13 Co 81/2008-21 (pozn. týkající se obdobné problematiky), jímž byl potvrzen ve výroku o věci samé rozsudek obvodního soudu, přičemž v odůvodnění vyjádřil městský soud právní názor, že subjektivní lhůta nemohla začít běžet dříve než účinností nálezu Ústavního soudu č. 278/2004 Sb. [nález sp. zn. Pl. ÚS 2/02 ze dne 9. 3. 2004 (N 35/32 SbNU 331)], která nastala ke dni 1. 1. 2005, a odmítl myšlenku, že by promlčecí lhůta mohla začít běžet již v době, kdy se žalobce na základě uveřejnění zmíněného nálezu dozvěděl, že v budoucnu, až tento nález nabude účinnosti, mu vznikne vůči žalovanému určitý nárok. 3. Relevantní znění příslušných článků Ústavy a Listiny, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující: Ustanovení čl. 1 Ústavy: 1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. 2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. Ustanovení čl. 4 Listiny: 1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. 2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze zákonem. 3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky. 4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Ustanovení čl. 11 Listiny: 1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. 2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice. 3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. 4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. 5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. 4. Podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "zákon o Ústavním soudu") si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka. 5. Městský soud ve vyjádření zrekapituloval obsah ústavní stížnosti a odůvodnění svého rozhodnutí. Dále uvedl, že senát městského soudu měl původně na problematiku řešenou v této věci jiný právní názor než nyní obecně zastávaný. Poté, co zjistil, že judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu se již sjednotila, v další své rozhodovací praxi se jí přizpůsobil. Ústavní stížností napadený rozsudek tak představuje reziduum dřívějšího právního názoru tohoto senátu. Městský soud, uvědomuje si jeho problematičnost, ponechává rozhodnutí o ústavní stížnosti na úvaze Ústavního soudu. 6. Vedlejší účastník se ztotožnil s napadeným rozsudkem ve věci hodnocení vznesené námitky promlčení, neboť zcela koresponduje s jeho názorem. Stěžovatel mu zaplatil kupní cenu dne 1. 7. 2004, tedy v době, kdy je třeba mít za to, že z nálezu Ústavního soudu již věděl, že jde o bezdůvodné obohacení plněním z neplatné smlouvy. Subjektivní promlčecí doba začala běžet dne 5. 5. 2004 a skončila dne 5. 5. 2006, nejpozději začala běžet dne 1. 7. 2004 a skončila dne 1. 7. 2006 a žaloba byla podána dne 7. 12. 2006, tj. po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Domnívá se, že stěžovatelova argumentace o vzniku vědomosti o bezdůvodném obohacení až účinností nálezu neobstojí. Podle vedlejšího účastníka posoudil městský soud vznesenou námitku promlčení po právní a skutkové stránce správně, proto navrhl zamítnutí ústavní stížnosti. 7. Vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka zaslal Ústavní soud na vědomí stěžovateli s vyrozuměním o možnosti zaujmout k nim stanovisko; stěžovatel v reakci na vyjádření sdělil, že na ústavní stížnosti trvá. 8. Ze spisu obvodního soudu sp. zn. 26 C 39/2007 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou (podanou u místně nepříslušného soudu, posléze postoupenou obvodnímu soudu) domáhal vůči vedlejšímu účastníkovi vrácení kupní ceny 9 417,60 Kč s příslušenstvím, kterou uhradil dne 30. 6. 2004, a to na základě kupní smlouvy uzavřené dne 20. 11. 2003. Podle této kupní smlouvy kupoval pozemek v kat. úz. Tasov, jehož byl v minulosti trvalým uživatelem, ohledně kteréh