I.ÚS 2163/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2163/24 ze dne 11. 9. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatelky V. S., zastoupené Mgr. Petrem Horáčkem, LL.M., advokátem, sídlem Na Zbořenci 276/14, Praha 2 - Nové Město, proti jinému zásahu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality, spočívajícím v postupu ve věci vedené pod sp. zn. KRPL-27817/TČ-2014-180571, a zásahu Okresního státního zastupitelství v Liberci a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, spočívajícím v postupu v téže trestní věci, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, Okresního státního zastupitelství v Liberci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky („Ústava“) a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů („zákon o Ústavním soudu“), se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality („policejní orgán“), Okresního státního zastupitelství v Liberci („okresní státní zastupitelství“) a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci („krajské státní zastupitelství“) došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na účinné vyšetřování vyplývajícího z čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka dále požaduje, aby Ústavní soud policejnímu orgánu zakázal pokračovat v porušování jejích ústavně zaručených práv. 2. Z ústavní stížnosti, jejích doplnění a příloh se podává, že usnesením policejního orgánu č. j. KRPL-27817-359/TČ-2014-180571 ze dne 5. srpna 2023 bylo rozhodnuto o odložení věci týkající se podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Tohoto činu se měl (stručně vyjádřeno) dopustit neznámý pachatel z řad lékařského personálu Oddělení psychiatrie, Krajské nemocnice Liberec, a. s., vůči stěžovatelce v průběhu a po ukončení její hospitalizace v uvedeném lékařském zařízení. Usnesením státního zástupce okresního státního zastupitelství č. j. ZN 2574/2014-1117 ze dne 5. dubna 2024 byla zamítnuta stížnost stěžovatelky proti uvedenému usnesení policejního orgánu. Vyrozuměním státního zástupce krajského státního zastupitelství č. j. 2 KZN 258/2021-366 ze dne 28. června 2024 byla zmocněnkyně stěžovatelky informována o tom, že její podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, je považován za nedůvodný. 3. Ústavní soud předesílá, že nepovažuje za potřebné podrobněji rekapitulovat stěžovatelčinu argumentaci, neboť ta je obdobná té, kterou uplatňovala ve svých předchozích ústavních stížnostech směřujících vůči postupu stejných orgánů činných v trestním řízení ve shodné trestné věci (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 747/23 ze dne 29. března 2023, sp. zn. I. ÚS 95/23 ze dne 6. února 2023, sp. zn. II. ÚS 1099/22 ze dne 19. července 2022, sp. zn. II. ÚS 1008/20 ze dne 8. září 2020 a sp. zn. IV. ÚS 671/20 ze dne 31. března 2020; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Ústavní soud proto pouze stručně uvádí, že podle tvrzení stěžovatelky se ji lékaři výše uvedeného zdravotnického zařízení pokusili zavraždit nepodáním léku warfarin a neposkytnutím lůžkové péče, resp. umístěním do jejího obydlí, ze kterého se nedokázala vzdálit ani si přivolat pomoc. Orgány činné v trestním řízení podle ní odložily věc na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, resp. nesprávně hodnotily provedené důkazy, které jednotlivě rozebírá. Vyjadřuje i pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti rozhodujících orgánů činných v trestním řízení. 4. Ústavní soud se nejprve zabýval splněním procesních předpokladů řízení. Ústavní stížnost jménem stěžovatelky podal J. H. (syn stěžovatelky), neboť – jak uvedl – stěžovatelka trpí duševní poruchou a aktuálně nemá ustanoveného hmotněprávního opatrovníka. 5. Ústavnímu soudu je z úřední činnosti (věci sp. zn. I. ÚS 1889/24, II. ÚS 1764/24, III. ÚS 1990/24 a ve spojení s nimi usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 29 Co 186/2020-1453 ze dne 9. dubna 2024, č. j. 29 Co 186/2020-1599 ze dne 6. června 2024 a č. j. 29 Co 186/2020-1651 ze dne 28. června 2024) známo následující: Stěžovatelka byla v minulosti omezena na svéprávnosti a její syn byl jejím hmotněprávním opatrovníkem. Omezení však trvalo jen do dne 6. září 2023 (v rozporu s tím informační systém Evidence obyvatel nadále u stěžovatelky eviduje omezenou svéprávnost); skončením omezení zaniklo i postavení J. H. jako hmotněprávního opatrovníka. Dne 20. února 2024 bylo Okresním soudem v Liberci sice opětovně zahájeno řízení o svéprávnosti stěžovatelky vedené pod sp. zn. 0 P 344/2017, to ale nebylo doposud skončeno, jak plyne z aplikace infoSoud a i z telefonické informace opatrovnického oddělení okresního soudu (aktuálně byl ustanoven soudní znalec a spis mu byl dne 20. srpna 2024 odeslán, znalecký posudek se očekává až v řádu měsíců). Stěžovatelka, ač aktuálně není soudním rozhodnutím omezena na svéprávnosti, nadále trpí duševní poruchou, která ji činí nezpůsobilou samostatně jednat v soudním řízení i řízení byť jen zahajovat a udělit za tím účelem plnou moc advokátovi. 6. J. H. Ústavnímu soudu doložil usnesením státního zástupce okresního státního zastupitelství č. j. ZN 2574/2014-1075 ze dne 8. února 2024, že byl pro účely trestního řízení, jehož se nyní posuzovaná ústavní stížnost týká, ustanoven stěžovatelčiným procesním opatrovníkem. 7. Ústavní soud již v minulosti v obdobných případech vyhodnotil ústavní stížnost podanou procesním opatrovníkem z řízení před obecnými soudy či jinými orgány jménem opatrované osoby, jež nebyla pro neúplnou svéprávnost (nezletilé dítě) či pro duševní poruchu způsobilá řízení před Ústavním soudem ani zahájit a ani udělit za tím účelem plnou moc advokátovi, jako ústavní stížnost podanou opatrovanou osobou (a nikoli procesním opatrovníkem jako osobou zjevně neoprávněnou). Pokud tedy taková osoba neměla hmotněprávního opatrovníka, popř. zákonného zástupce, který by jejím jménem mohl jednat. Jinak řečeno jednalo se o situace, že zde nebyl jinak nikdo než právě procesní opatrovník, kdo by za takovou osoby mohl jednat a řízení zahájit, potažmo činit úkony (udělení plné moci advokátovi) k zahájení řízení (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2866/17 ze dne 28. února 2018 a judikaturu zde citovanou). 8. Taková situace existuje i v nyní posuzované věci, proto Ústavní soud na ústavní stížnost podanou jménem stěžovatelky jejím procesním opatrovníkem z trestního řízení J. H. hledí jako na ústavní stížnost podanou stěžovatelkou jako osobou oprávněnou a nikoli J. H. jako osobou zjevně neoprávněnou. 9. I pokud by se Ústavní soud přiklonil k druhému, a nyní ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, nemohl by tím stěžovatelce odepřít možnost ústavní stížnost podat později. Postupem podle § 56 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu by stěžovatelce pak lhůta k podání ústavní stížnosti běžela až ode dne ustanovení hmotněprávního opatrovníka. 10. V ústavní stížnosti je tvrzen vadný postup orgánů činných v trestním řízení při objasňování velmi závažné trestné činnosti (pokusu o vraždu), i proto Ústavní soud dospěl k závěru, že stížnost byla podána oprávněnou osobou již nyní. Je v zájmu právní jistoty její, ale též osob, jež byly podezřelé ze spáchání této závažné trestné činnosti, aby Ústavní soud neoddaloval přezkum napadaného postupu orgánů činných v trestním řízení tím, že by vyčkával, až bude stěžovatelce ustanoven hmotněprávní opatrovník. 11. Z uvedených důvodů Ústavní soud tedy vyhodnotil ústavní stížnost jako podanou osobou k tomu oprávněnou. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. Jelikož po stěžovatelce nevyžadoval žádnou procesní aktivitu a měla procesního opatrovníka z trestního řízení, který za ni pro řízení před Ústavním soudem udělil plnou moc advokátovi, nepovažoval Ústavní soud za nezbytné, aby sám rozhodl o ustanovení procesního opatrovníka. 12. Procesní předpoklady řízení jsou tedy splněny, ústavní stížn