I.ÚS 2248/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2248/24 ze dne 18. 9. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Martina Bugaje, advokáta, sídlem Komenského 12/1, Bruntál, zastoupeného Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem, sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti výroku II usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 5 To 117/2024-295 ze dne 29. dubna 2024, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označené části rozhodnutí s tvrzením, že jí došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu v Bruntále ("okresní soud") sp. zn. 2 T 141/2022 se podává, že usnesením okresního soudu č. j. 2 T 141/2022-286 ze dne 20. března 2024 byla stěžovateli (vystupujícímu v dané trestní věci jako obhájce) přiznána odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 24 644,07 Kč a ohledně nadto požadovaných 6 083,06 Kč byl jeho návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů zamítnut. Stěžovateli bylo usnesení doručeno dne 4. dubna 2024. 3. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel dne 8. dubna 2024 blanketní stížnost, v níž avizoval, že ji odůvodní ve lhůtě jednoho měsíce. Okresní soud stížnost předložil Krajskému soudu v Ostravě ("krajský soud") dne 22. dubna 2024, krajskému soudu spis došel dne 25. dubna 2024. Dne 29. dubna 2024, tedy po 21 dnech od podané blanketní stížnosti, krajský soud napadeným usnesením zrušil usnesení okresního soudu v celém rozsahu a rozhodl nově (ač velmi podobně) tak, že výrokem I stěžovateli přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 24 680,37 Kč a výrokem II zamítl stěžovatelův návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 6 046,76 Kč. Na č. l. 303 spisu okresního soudu je zažurnalizováno podání stěžovatele ze dne 9. května 2024, ve kterém sděluje, že svou stížnost již (připraveným) podáním nebude odůvodňovat, neboť z aplikace infoSoud zjistil, že stížnost byla již krajským soudem vyřízena a spis vrácen okresnímu soudu. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel uvádí, že ve stížnosti proti usnesení okresního soudu avizoval, že ji ve lhůtě jednoho měsíce odůvodní, přičemž tato lhůta uplynula (podle něj) dnem 8. května 2024. Krajskému soudu vytýká, že na doplnění odůvodnění nevyčkal a napadené usnesení vydal ještě před uplynutím lhůty, aniž by stěžovateli stanovil jinou konkrétní lhůtu pro doplnění stížnosti. V této souvislosti odkazuje na judikaturu Ústavního soudu [konkrétně na nálezy sp. zn. IV. ÚS 478/20 ze dne 16. července 2020 (N150/101 SbNU 53) a sp. zn. II. ÚS 816/20 ze dne 28. května 2020 (N 106/100 SbNU 243)], z níž vyplývá, že krajský soud popsaným postupem porušil jeho základní práva. Je přesvědčen, že bylo povinností krajského soudu vyčkat na avizované doplnění stížnosti, nebo určit jiný termín, do kterého měl odůvodnění stížnosti doplnit. Neuvádí, co by v doplnění stížnosti uvedl, pokud by měl možnost svou lhůtu využít. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Vyjádření účastníka 6. Krajský soud se k výzvě Ústavního soudu k ústavní stížnosti vyjádřil. Potvrdil, že stěžovatel podal proti usnesení okresního soudu blanketní stížnost (jež byla okresnímu soudu doručena dne 8. dubna 2024), ve které uvedl, že ji do měsíce odůvodní. Nezpochybnil, že rozhodl již před uplynutím této lhůty, ale poukázal na to, že napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno až dne 11. června 2024, tedy více než měsíc po jím stanovené lhůtě k odůvodnění stížnosti, přesto stěžovatel, který o tom, že bylo rozhodnuto, nevěděl (byl v dobré víře, že ještě rozhodnuto nebylo), odůvodnění stížnosti nedoplnil. Ani v ústavní stížnosti neuvádí žádné námitky proti správnosti napadeného rozhodnutí a rozhodnutí okresního soudu, jedinou jeho námitkou je, že krajský soud nevyčkal na uplynutí lhůty, ve které stěžovatel avizoval doplnit odůvodnění. Současně krajský soud poukázal na to, že je mu z úřední činnosti, konkrétně z trestní věci vedené pod sp. zn. 5 To 59/2024, známo, že i tam stěžovatel podal blanketní stížnost s tím, že odůvodnění do jednoho měsíce doplní, což ale také neučinil. Ústavní soud pak usnesením sp. zn. I. ÚS 1368/24 ze dne 22. května 2024 návazně odmítl stěžovatelovu ústavní stížnost pro nepřípustnost, neboť stěžovatel tím, že blanketní stížnost neodůvodnil ani v jím stanovené lhůtě, řádným způsobem nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje. Krajský soud vyjmenoval ještě další tři trestní věci, v nichž stěžovatel postupoval shodně, tedy podal blanketní stížnost proti rozhodnutí o nákladech trestního řízení, avizoval doplnění v konkrétní lhůtě, aniž by pak odůvodnění doplnil. Z toho krajský soud dovozuje, že stěžovatelovo avízo doplnění odůvodnění de facto vede pouze k oddalování vyřízení stížnosti. Krajský soud zdůraznil, že právní úprava nevyžaduje, aby byla stížnost proti usnesení odůvodněna, a že napadené usnesení musí být i tak přezkoumáno v celém rozsahu a ze všech důvodů. Podle krajského soudu žádný procesní předpis nestanoví stížnostnímu soudu povinnost vyzvat stěžovatele k odůvodnění stížnosti nebo vyčkat jím stanovené lhůty, která navíc v posuzované věci byla naprosto nepřiměřená. S ohledem na uvedené skutečnosti krajský soud navrhl odmítnutí nebo zamítnutí ústavní stížnosti. 7. Ústavní soud vyjádření krajského soudu zaslal na vědomí a k případné replice stěžovateli, ten však této možnosti nevyužil. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. K problematice blanketního opravného prostředku se Ústavní soud vyjadřoval mnohokrát. Již v nálezu sp. zn. III. ÚS 308/97 ze dne 4. června 1998 (N 63/11 SbNU 119) uvedl, že je především věcí toho, kdo takový opravný prostředek podal, aby si přiměřeným způsobem vytvořil situaci, aby mohlo být soudem v době rozhodování o něm přihlédnuto ke všemu, co v následném, a tedy opožděném, odůvodnění přednesl. V praxi se jedná především o oznámení obhájce soudu, že blanketní stížnost dodatečně písemně odůvodní, a sdělení lhůty, ve které toto odůvodnění doručí. 9. Dále se k blanketní stížnosti Ústavní soud vyjádřil například v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 32/16 ze dne 8. srpna 2017 ve znění opravného usnesení ze dne 21. srpna 2017 (N 139/86 SbNU 369; 345/2017 Sb.), v němž řešil mimo jiné otázku, zda lze považovat za souladnou s ústavním pořádkem část ustanovení § 143 odst. 1 trestního řádu, v níž se stanoví, že stížnost je nutno podat do tří dnů od oznámení usnesení. Dospěl přitom k závěru, že třídenní lhůta je z ústavněprávního hlediska akceptovatelná, nicméně je třeba, aby orgány činné v trestním řízení při rozhodování o stížnosti šetřily podstatu a smysl základních práv a svobod, a že je jejich povinností zajistit, aby bylo na zákonné úrovni respektováno právo stěžovatele na obhajobu. Ústavní soud v této souvislosti konstatoval, že je-li podána blanketní stížnost, v níž si stěžovatel (obhájce) vyhradil lhůtu pro její odůvodnění, lze na orgán rozhodující o stížnosti klást požadavek, aby buď upozornil stěžovatele (obhájce) na nepřiměřenost jím navržené lhůty, a stanovil mu namísto toho lhůtu přiměřenou, nebo aby vyčkal doplnění stížnosti. Pouze výjimečně, kdy aktuální procesní situace jiný postup neumožňuje, může orgán o stížnosti rozhodnout bez dalšího (srov. bod 93 citovaného nálezu). Důvodem, pro nějž by bylo možno rozhodnout bez ohledu na avizované doplnění stížnosti a bez předchozího upozornění stěžovatele, však nemůže být požadavek na urychlené vyřizování trestních věcí (§ 2 odst. 4 trestního řádu). Požadavek na urychlené projednání je totiž stanoven k ochraně osoby, proti níž se trestní řízení vede, a pokud tato osoba žádá, aby bylo s rozhodnutím posečkáno v zájmu její obhajoby, je třeba takový návrh upřednostnit před požadavkem na rychlost řízení. K problematice posuzování blanketních stížností dále srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 1895/08 ze dne 10. listopadu 2008 (N 194/51 SbNU 345)