I.ÚS 228/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 228/24 ze dne 25. 9. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Baxy (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti nezletilé stěžovatelky J. K., zastoupené zákonným zástupcem Š. K., zastoupené JUDr. Michalem Špirkem, advokátem, sídlem Vysoká 92, Rakovník, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. listopadu 2023 č. j. 70 Co 236/2023-247 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. srpna 2023 č. j. 22 C 122/2023-112, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a O. S., zastoupeného Mgr. Tomášem Greplem, advokátem, sídlem Horní nám. 365/7, Olomouc, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích práv ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 2. Dne 22. 2. 2023 podal otec stěžovatelky jako její zákonný zástupce jejím jménem žalobu o určení dědického práva proti vedlejšímu účastníkovi. Namítal, že vedlejší účastník není dědicem zesnulé matky stěžovatelky (dále jen "zesnulá"). Manželství mezi vedlejším účastníkem a zesnulou mělo být uzavřeno v době, kdy zesnulá byla už hospitalizována v terminálním stadiu onemocnění a podle znaleckého posudku nebyla z psychiatrického hlediska schopna žádného právního jednání, včetně uzavření sňatku. Usnesením ze dne 18. 4. 2023 č. j. 22 C 66/2023-49 rozhodl okresní soud výrokem I. o zahájení řízení o zdánlivosti manželství, které výrokem II. vyloučil k samostatnému řízení a výrokem III. přerušil řízení o určení dědice. Účastníky řízení o zdánlivosti manželství byl vedlejší účastník a Statutární město Přerov jako opatrovník zesnulé. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že manželství mezi zesnulou a vedlejším účastníkem vzniklo. Otec stěžovatelky jako její zákonný zástupce proti tomuto rozsudku podal jejím jménem odvolání. 3. Napadeným usnesením krajský soud odvolání odmítl. Konstatoval, že podle § 375 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s.") jsou účastníky řízení pouze manželé. Jde o zvláštní ustanovení k obecnému ustanovení § 6 odst. 1, 2 z. ř. s. a ani zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, aktivně nelegitimuje k podání návrhu na určení zdánlivého manželství nikoho dalšího. Okresní soud zahájil řízení o zdánlivosti manželství z moci úřední. Nezletilá stěžovatelka se účastníkem řízení o zdánlivosti manželství nemohla za současné legislativní úpravy stát. Podle § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) odvolání může podat jen účastník řízení. Nezletilá stěžovatelka tedy nebyla osobou oprávněnou k podání odvolání. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka namítá, že v důsledku napadených rozhodnutí jí vznikla přímá újma na právech, aniž s ní bylo jednáno jako s účastnicí řízení a aniž měla možnost se procesními prostředky proti rozhodnutí bránit. Na výsledku vyřešení otázky osobního stavu (existence manželství) závisí její pozice v dědickém řízení. Stěžovatelka je tak "připravena" o půlku dědictví. Řízení o zdánlivosti manželství nelze zahájit po smrti jednoho z manželů. Existenci manželství lze posoudit toliko jako předběžnou otázku v řízení podle § 170 z. ř. s. Obecný soud analogicky postupoval podle § 420 z. ř. s., přičemž ale stěžovatelce neumožnil účast na řízení o jmenování opatrovníka. Okresní soud řízení o neexistenci manželství vedl pouze se zesnulou, zastoupenou opatrovníkem, a s vedlejším účastníkem. Stěžovatelce ani nedoručil usnesení o jmenování opatrovníka. Opatrovník zesnulé byl navíc v řízení zcela pasivní. Stěžovatelka dále namítá, že soudci rozhodujícího senátu krajského soudu byli podjatí z důvodu jejich přátelských vztahů k zesnulé. Stěžovatelka rovněž rozporuje hodnocení znaleckého posudku, který vyloučil způsobilost zesnulé uzavřít sňatek. Dne 6. 5. 2024 stěžovatelka požádala o přednostní projednání ústavní stížnosti. III. Vyjádření účastníků řízení, vedlejšího účastníka řízení a replika stěžovatelky 5. Ústavní soud podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. Okresní soud se vyjádřil k provedení výslechu znalce a k hodnocení znaleckého posudku v kontextu dalších provedených důkazů. Pokud jde o možnost vést řízení s opatrovníkem zesnulého účastníka, vyšel z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 16/15. Aplikaci § 420 z. ř. s. ani stěžovatelkou zmiňované související judikaturní závěry nezvažoval. Se stěžovatelkou nebylo jednáno jako s účastnicí řízení s ohledem na právní úpravu účastenství v § 375 z. ř. s. O ústavnosti této úpravy mu nevznikly pochybnosti. Krajský soud odkázal na napadené rozhodnutí. 6. Vedlejší účastník namítal, že stěžovatelka nebyla účastníkem řízení o zdánlivosti manželství a jde tak o ústavní stížnost podanou osobou neoprávněnou. Ve všech statusových věcech manželských, tedy i v řízení o zdánlivosti manželství, je účastenství speciální normou výslovně upraveno tak, že účastníky jsou pouze manželé. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu výslovná zákonná úprava účastenství ve smyslu § 6 odst. 2 z. ř. s. představuje lex specialis k obecné úpravě podle § 6 odst. 1 z. ř. s. O žádných právech či povinnostech stěžovatelky navíc v řízení přímo rozhodováno nebylo. Postavení stěžovatelky pouze mohlo být předmětem řízení zprostředkovaně dotčeno. Řízení o určení zdánlivosti manželství je možné zahájit i po smrti jednoho z manželů. Odkaz stěžovatelky na § 420 z. ř. s. je jednostrannou účelovou konstrukcí a na posuzovanou věc nelze dané ustanovení pro odlišnosti uplatnit. Napadená rozhodnutí bezprostředně nezasáhla do právní sféry stěžovatelky. O jejích právech bude teprve jednáno v řízení o určení dědice, kde nic nebrání plné ochraně všech ústavně garantovaných práv stěžovatelky. Vedlejší účastník se dále vyjádřil k podjatosti soudců krajského soudu, přičemž poukázal na to, že neměli žádné mimoprocesní poznatky o projednávané věci. Vrchní soud své posouzení založil na tom, že neexistovaly objektivní důvody pochybovat o nepodjatosti dotčených soudců. Opatrovník zesnulé se k ústavní stížnosti nevyjádřil, čímž se postavení vedlejšího účastníka vzdal. 7. Stěžovatelka v replice uvedla, že na výsledku řízení o osobním stavu přímo závisí rozhodnutí ve věci určení dědického práva, neboť napadeným rozhodnutím je soud rozhodující o dědictví vázán a nemůže si tuto otázku zodpovědět sám. V řízení o určení dědického práva nelze žádným způsobem odstranit nezákonnosti vzniklé v řízení o určení existence manželství. Zopakovala, že řízení o určení zdánlivosti manželství vůbec nemělo být vedeno. 8. V doplnění vyjádření vedlejší účastník nejprve uvedl, že samotná stěžovatelka byla svatebnímu obřadu osobně přítomna a musí tedy vědět, že uzavření manželství bylo osobním přáním její matky. Zopakoval svou argumentaci a doplnil, že právní postavení stěžovatelky (přinejmenším prozatím) nebylo nijak dotčeno způsobem, který by ji omezoval na možnostech soudní ochrany, obzvlášť při zohlednění subsidiarity ústavní stížnosti a námitky vedlejšího účastníka, že ústavní stížnost podala stěžovatelka jako neúčastník předmětného řízení před obecnými soudy, přičemž účastníkem řízení podle zákona být ani neměla (nemohla). IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud se zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Ve vztahu k rozsudku okresního soudu je ústavní stížnost podána osobou zjevně neoprávněnou. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti navrhla zrušení rozsudku okresního soudu, přičemž účastnicí řízení nebyla. 10. Ústavní stížnost je přípustná v části, kde napadá usnesení krajského soudu. Byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, neboť vůči ní bylo vydáno rozhodnutí krajského soudu (krajský soud odmítl její odvolání) a Ústavní soud je v této části k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu (k podání ústavní stížnosti zmocnil advokáta otec nezletilé stěžovatelky jako její zákonný zástupce). V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud připo