I.ÚS 2341/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2341/24 ze dne 12. 8. 2025 Nesprávné poučení o nepřípustnosti dovolání   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Ing. Evy Kabešové, zastoupené Mgr. Ilonou Nohelovou, advokátkou se sídlem Na Květnici 1113/8, Praha 4, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. května 2024 č. j. 25 Co 122/2024-237 a rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. června 2022 č. j. 105 C 3/2022-29, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Jičíně jako účastníků řízení a Advokátní kanceláře CINK a partneři s.r.o., sídlem Veleslavínova 33, Plzeň, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. května 2024 č. j. 25 Co 122/2024-237 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces zaručené čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. května 2024 č. j. 25 Co 122/2024-237 se proto ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Podstata sporu a předcházející řízení 1. Vedlejší účastnice podala k Okresnímu soudu v Jičíně proti stěžovatelce žalobu, kterou následně na výzvu soudu k odstranění vad podání doplnila. Vedlejší účastnice po stěžovatelce požadovala uhrazení částky 12 100 Kč za poskytnuté právní služby, a to spolu se smluvní pokutou ve výši 1 839 Kč a úrokem z prodlení. Současně navrhla vydání platebního rozkazu. 2. Okresní soud vydal dne 23. 3. 2022 vyšší soudní úřednicí rozhodnutí č. j. 105 C 3/2022-18 označené jako platební rozkaz. Výrokem I stěžovatelce uložil, aby do 15 dnů ode dne doručení platebního rozkazu vedlejší účastnici zaplatila jí požadované plnění, nebo aby podala proti platebnímu rozkazu do 15 dnů od jeho doručení odpor. Výrokem II stěžovatelce podle § 114b o. s. ř. uložil, aby se ve věci do 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřila k žalobě, a to pro případ, že podá odpor. 3. Okresní soud platební rozkaz odeslal na doručovací adresu stěžovatelky označenou v žalobě, a to do vlastních rukou s vyloučením vložení do schránky (obálka typu II); stěžovatelka nemá datovou schránku. Zásilku se však stěžovatelce tímto způsobem nepodařilo doručit. Dne 22. 4. 2022 byl na podatelnu okresního soudu osobně doručen dopis, v němž stěžovatelka uvádí svou doručovací adresu (v Praze), telefonní číslo a táže se soudu, zda se mu vrátila "nějaká pošta, kterou jste mi poslali? Pokud ano, prosím o dohledání a opětovné zaslání". 4. Dne 29. 4. 2022 se podle úředního záznamu do kanceláře okresního soudu dostavila stěžovatelka a po ověření totožnosti si převzala platební rozkaz, přiloženou žalobu a její doplnění. Soudu sdělila adresu, na které si přebírá zásilky a své telefonní číslo. Na podatelnu soudu bylo téhož dne osobně doručeno stěžovatelčino ručně psané podání, v němž stěžovatelka s uvedením své doručovací adresy sděluje: "Podávám odpor k platebnímu příkazu a žádám o normální projednání věci. Zatím nevím, o co jde. Děkuji". Na rubu ručně psaného podání je vytištěný dopis datovaný k 27. 4. 2022, kde stěžovatelka žádá o opětovné dohledání a zaslání pošty a uvádí svou korespondenční adresu. 5. Okresní soud dne 23. 6. 2022 vyhlásil rozsudek, v němž stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 13 939,20 Kč s příslušenstvím a rozhodnutí o nákladech řízení vyhradil k upřesnění v písemném vyhotovení rozsudku. V písemném vyhotovení napadeného rozsudku č. j. 105 C 3/2022-29 okresní soud uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici také náhradu nákladů řízení. Okresní soud v odůvodnění odkázal na § 114b odst. 1 a 5 o. s. ř. Rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř., neboť se má za to, že stěžovatelka nárok uplatňovaný žalobou uznala. 6. Okresní soud uvedl, že stěžovatelka nezamezila aktivaci procesní fikce uznání nároku, když obsahovými náležitostmi podání výzvě soudu zásadně nevyhověla, ačkoli byla poučena o případných následcích nedostatečnosti své procesní obrany. Za vyjádření se považuje alespoň podání, v němž je, byť i jen elementárním či zjednodušeným způsobem, vylíčena procesní obrana žalovaného označením rozhodných skutečností. Vyjádření musí obsahovat konkrétní skutkové okolnosti, být dostatečně určité a srozumitelné, přičemž vedle obecného nesouhlasu nepostačuje přednesení požadavku, aby bylo nařízeno jednání, případně sdělení, že žalovaná netuší, o jakou věc jde. Žalobní návrh je přitom dostatečně určitý a srozumitelný. Stěžovatelka mohla při návštěvě soudu dne 29. 4. 2022 seznat i další listiny obsažené v procesním spise, které by případně mohly její poznání projednávané věci rozšířit. 7. Několik dní po doručení rozsudku stěžovatelka požádala o nahlédnutí do spisu a pořídila si fotokopie listů, které nebyly přiloženy k platebnímu rozkazu a stručné žalobě a jejímu doplnění. Následně podala proti rozsudku odvolání. Požádala o osvobození od soudních poplatků a určení advokáta, který posléze její odvolání doplnil. 8. Stěžovatelka v odvolání uvedla, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání a byl jí odepřen přístup k soudu. Odkázala přitom na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3207/20 ze dne 12. 1. 2021 a I. ÚS 1024/15 ze dne 1. 8. 2016. Okresní soud měl nařídit jednání a měl ji poučit podle § 118a o. s. ř. Zásadně pochybil, když porušil poučovací povinnost a automaticky přistoupil k vydání rozsudku pro uznání. Stěžovatelka dále uvedla, že ačkoli vedlejší účastnici byla poskytnuta její doručovací adresa, ta v žalobě uvedla její adresu trvalého bydliště. Stěžovatelka upozornila, že opakovaně žádala zprostředkovatele poštovních služeb o přesměrování zásilek z adresy trvalého pobytu na svou doručovací adresu; v současnosti totiž bydlí v Praze u svého syna. Uvedla, že trpí závažnými zdravotními komplikacemi. Po podání odporu legitimně očekávala, že bude nařízeno jednání, kde bude mít možnost se vyjádřit. Nárok vedlejší účastnice považuje za neoprávněný, neboť vyúčtování za právní služby bylo žalovanou řádně a včas uhrazeno; vedlejší účastnice uvedla stěžovatelku v omyl, když klamavě informovala, že uhrazené vyúčtování je konečné. Stěžovatelka také zpochybnila pravost svého podpisu na smlouvě o poskytnutí právní služby. 9. Krajský soud odvolání stěžovatelky nevyhověl. Ztotožnil se přitom se závěry okresního soudu. Stěžovatelce byla do vlastních rukou doručena kvalifikovaná výzva podle § 114b o. s. ř. jako součást platebního rozkazu. Odpor a strohé vyjádření stěžovatelky k této výzvě nelze považovat za splnění soudem uložené povinnosti vyjádření. Procesní odpovědnost leží plně na stěžovatelce jako žalované; soud k nápravě nedostatečnosti vyjádření nemůže žalovanou dodatečně vyzývat. Krajský soud upozornil, že přípustným odvolacím důvodem jsou jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání. V odvolacím řízení se již nelze zabývat otázkou, zda na základě fikce uznaný nárok ve skutečnosti existoval; takové námitky proto nejsou relevantní. Krajský soud v poučení uvedl, že dovolání není přípustné. II. Ústavní stížnost a vyjádření účastníků řízení 10. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že byla porušena její práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a domáhá se zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Podala i návrh na odklad jejich vykonatelnosti, kterému Ústavní soud vyhověl. 11. Stěžovatelka upozorňuje, že kvalifikované výzvě neporozuměla, a proto podala proti výzvě ručně napsaný odpor, v němž uvedla: "Podávám odpor k platebnímu příkazu a žádám o normální projednání věci. Zatím nevím, o co jde." Usilovala o nařízení ústního jednání a projednání žaloby před soudem. Nevěděla, o jaký žalobní nárok se jedná, neboť byla přesvědčena, že své závazky vůči vedlejší účastnici má již vyrovnané a nebyla si vědoma, že by měla platit něco dalšího; dokládá to potvrzením o řádném a včasném uhrazení předchozího vyúčtování právních služeb. V uhrazeném vyúčtování je přitom uvedena porada s klientem a sepis kasační stížnosti, přičemž podle stěžovatelky jí vedlejší účastnice další právní služby neposkytla. Stěžovatelka uvádí, že smluvní pokuta je neoprávněná a upozorňuje, že vedlejší účastnice uvedla v žalobě chybnou adresu pro doručování. 12. Stěžovatelka namítá, že kvalifikovaná výzva podle § 114b o. s. ř. je pro většinu běžných občanů, kteří nemají právní vzdělání a ani nejsou právně zastoupeni, těžko pochopitelná, až nesrozumitelná. Jde také o její případ. Z obsahu platebního rozkazu kvalifikovanou výzvu nebyla schopna - s ohledem na svůj věk, zdravotní stav a nedostatek právního povědomí - rozpoznat a pochopit tak, aby jí byly předem jasné důsledky nevyhovění kvalifikované výzvě. Stěž