I.ÚS 2350/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2350/24 ze dne 9. 10. 2024 Přiměřenost délky zajištění majetku v rámci trestního řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Tomáše Langáška o ústavní stížnosti J. P., zastoupeného advokátem Mgr. Janem Šmídem, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 To 29/2024-44840 ze dne 11. června 2024, za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci - pobočky v Ostravě a České republiky - Ministerstva financí jako vedlejších účastníků řízení takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na nedotknutelnost soukromí podle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práva svobod (dále jen "Listina"), právo na zachování jeho lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti a na ochranu jeho jména podle čl. 10 odst. 1 Listiny, právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tato práva měla být porušena zamítnutím návrhu stěžovatele jako obžalovaného na zrušení zajištění nemovitostí ve vlastnictví stěžovatele navzdory tomu, že zajištění trvá již více než sedm let a stěžovatel byl nepravomocně zproštěn obžaloby. 2. Z ústavní stížnosti a z vyžádané části spisu Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, sp. zn. 81 T 8/2020, se podává, že stěžovatel byl usnesením Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, č. j. OKFK-1068-1238/TČ-2012-252503 ze dne 31. 8. 2015, obviněn ze spáchání zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea první, odst. 3 písm. d) trestního zákoníku v souběhu se zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5 trestního zákoníku, které měl spáchat ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku (stěžovatelovu ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud usnesením sp. zn. I. ÚS 1588/16 ze dne 16. 6. 2016 odmítl jako zjevně neopodstatněnou). Usnesením Vrchního státního zastupitelství v Olomouci - pobočky v Ostravě sp. zn. 4 VZV 4/2015 ze dne 15. 11. 2016 byly podle § 47 odst. 1, odst. 2 trestního řádu k uspokojení nároku České republiky - Ministerstva financí (dále jen "Česká republika") na náhradu škody způsobené trestným činem zajištěny nemovitosti ve vlastnictví stěžovatele a jeho manželky (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud usnesením sp. zn. I. ÚS 889/17 ze dne 21. 11. 2017 odmítl jako zjevně neopodstatněnou). 3. Dne 28. 5. 2020 podalo vrchní státní zastupitelství na stěžovatele obžalobu pro spáchání zvlášť závažného zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5 trestního zákoníku v souběhu se zločinem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea první, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 81 T 8/2020-44101 ze dne 28. 4. 2023 byl stěžovatel obžaloby zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro něž je stíhán. Tento rozsudek s ohledem na odvolání vrchního státního zastupitelství nenabyl právní moci. 4. Usnesením krajského soudu č. j. 81 T 8/2020-44652 ze dne 25. 1. 2024 bylo k návrhu stěžovatele zajištění jeho nemovitostí zrušeno. Soud přihlédl mimo jiné k délce zajištění a k tomu, že stěžovatel byl nepravomocně zproštěn obžaloby. Ke stížnosti vrchního státního zastupitelství a České republiky Vrchní soud v Olomouci ústavní stížností napadeným usnesením prvostupňové rozhodnutí zrušil a nově rozhodl tak, že návrh stěžovatele zamítl. Podle vrchního soudu je zrušení zajištění předčasné, neboť zprošťující rozsudek nenabyl právní moci. Délka zajištění je podle vrchního soudu odůvodněna rozsahem a složitostí projednávané věci, která vyplývá z počtu projednávaných skutků, množství obžalovaných osob i závažnosti trestné činnosti, pro niž je trestní řízení vedeno (spisový materiál dosahuje téměř 45 000 listů, nepočítaje početné přílohy). Ve věci přitom nedochází k průtahům a byl již vydán první meritorní rozsudek. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel, který zároveň žádá o přednostní projednání své věci, namítá, že v době vydání napadeného usnesení přesahovala doba zajištění nemovitostí sedm a půl roku, aniž se vrchní soud řádně zabýval nezbytností trvání zajištění. Zajištěny jsou přitom nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí, každý včetně např. sousedů se tak náhledem do katastru může dozvědět o poznámce, že nemovitosti stěžovatele a jeho manželky jsou zajištěny orgány činnými v trestním řízení. To má negativní vliv na stěžovatelovu čest a dobré jméno, což platí i o jeho manželce, se kterou nemá trestní řízení žádnou spojitost. Všechna tato omezení musí stěžovatel snášet z důvodu údajného nároku státu na náhradu škody, přestože to byl stát, který o zajištění rozhodl. 6. Navzdory uváděným zásadním dopadům napadeného usnesení do osobní a majetkové sféry stěžovatele se jeho odůvodnění podle stěžovatele omezuje na dva odstavce, které oproti dřívějším rozhodnutím, jimiž byl zamítnut jeho návrh na zrušení zajištění, nepřináší nic nového kromě informace, že byl vydán zprošťující rozsudek, což ale hovoří v jeho prospěch, a napadené rozhodnutí je tak vnitřně rozporné. Vrchní soud se nezabýval tím, jak intenzivní zásah zajištění majetku představuje, co je příčinou tvrzené složitosti věci ani tím, jaký vliv zprošťující rozsudek na zajištění má. 7. Stěžovatel též namítá, že postupem vrchního soudu byl vyloučen z možnosti podat řádný opravný prostředek, a byla tak porušena zásada dvojinstančnosti trestního řízení založená čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 8. K délce zajištění pak stěžovatel dodává, že trvá již takřka osm let, přestože byl již před téměř rokem a půl zproštěn obžaloby mimo jiné se závěrem, že údajné zapojení stěžovatele do trestné činnosti bylo minimální. V souladu s judikaturou Ústavního soudu by přitom zajištění nemělo obvykle překračovat zákonnou limitaci maximální délky omezení osobní svobody vazbou. Ačkoli je ale maximální doba vazby v této věci tříletá, zajištění trvá takřka osm let a řízení nebude v nejbližší době skončeno. 9. Stěžovatel nesouhlasí s argumentací vrchního soudu poukazující na složitost a obsáhlost věci. Za ty jsou podle stěžovatele zodpovědné orgány činné v trestním řízení, z jejichž rozhodnutí bylo do jednoho řízení spojeno velké množství skutků proti různým obžalovaným. Na to stěžovatel, kterého se týká jen jeden ze skutků, neměl vliv; zároveň má za to, že průtahy ve věci vznikly, neboť po skončení vyšetřování trvalo státnímu zástupci přes rok, než podal obžalobu. 10. Podle stěžovatele je napadené rozhodnutí založeno na hypotetické možnosti, že odvolací soud zruší zprošťující rozsudek, navíc za situace, kdy se odvolání vrchního státního zastupitelství v podstatě stěžovatele netýká. Byla-li by taková argumentace akceptována, vedlo by to k paradoxní situaci, že do doby pravomocného skončení trestního řízení by nikdy nebylo možné zajištění zrušit. To má být v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, podle níž je potřeba při mnohaletém zajištění zkoumat i vliv vývoje trestního stíhání na důvodnost dalšího trvání zajištění. III. Průběh řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud neshledal důvody k přednostnímu projednání věci. Stěžovatel je spatřuje zejména v nepřiměřené délce zajištění nemovitostí, což je ovšem relevantním hlediskem pro posouzení důvodnosti ústavní stížnosti, tedy pro posouzení, zda byla stěžovatelova práva vůbec porušena, nikoli důvodem pro to, aby Ústavní soud upřednostnil ochranu práv stěžovatele (či snad jeho manželky, na kterou v této souvislosti stěžovatel také poukazuje, jejíž práva ovšem předmětem posuzované ústavní stížnosti ani nejsou) před ochranou práv ostatních stěžovatelů. Ústavní soud pravidelně řeší ústavní stížnosti stěžovatelů nacházejících se ve vazbě či ve výkonu testu odnětí svobody, omezených v právu na péči o své dítě, čelících exekuci apod. Nyní posuzovaná ústavní stížnost se svou naléhavostí běžné agendě Ústavního soudu nevymyká. Dlužno nicméně dodat, že ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena 21. 8. 2024, řízení o ní tedy trvalo necelé dva měsíce. 12. Ústavní soud vyzval účastníka a vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. 13. Vrchní soud v Olomouci jako účastník řízení uvedl, že postupoval v souladu s trestním řádem a nevybočil z rámce ústavnosti. 14. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci - pobočka v Ostravě jako první vedlejší účastník řízení navrhlo ústavní s