I.ÚS 2364/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2364/24 ze dne 5. 2. 2025 Rozhodování o (a)symetrickém rozložení střídavé péče s ohledem na nejlepší zájem dítěte   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky: J. T., zastoupená JUDr. Jiřím Novákem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2024 č. j. 55 Co 115/2024-521, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a a) J. T., zastoupeného Radkem Vojtkem, Ph.D., advokátem, sídlem Na Pláni 3306/13a, Praha, a nezletilých b) K. T. a c) F. T., zastoupených opatrovníkem městskou částí Praha 5, sídlem náměstí 14. října 1381/4, Praha 5, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2024 č. j. 55 Co 115/2024-521 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2024 č. j. 55 Co 115/2024-521 se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá porušení svého práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), respektive práva na spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, práva na rovnost účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny, práva na ochranu soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny a práva rodiče na péči o děti a jejich výchovu dle čl. 32 odst. 4 Listiny. Stěžovatelka též namítá porušení čl. 18 odst. 1 ve spojení s čl. 3 Úmluvy o právech dítěte a čl. 1 odst. 1, 2 odst. 3, čl. 4, čl. 81, čl. 90, čl. 95 a čl. 96 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny. 2. Stěžovatelka se v roce 2022 domáhala úpravy poměrů nezletilých dětí, které měla v té době ve střídavé péči s vedlejším účastníkem a). Střídavá péče byla rozložena rovnoměrně v týdenním intervalu na základě dohody rodičů schválené soudem v roce 2021. 3. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 1. února 2024 č. j. 50 P 307/2022-485 23 P a Nc 2/2023 svěřil nezletilé děti do tzv. asymetrické střídavé péče rodičů tak, že v péči otce budou každý sudý týden od středy do neděle a u matky (stěžovatelky) po zbývající dobu. Neshledal překážky střídavé péče. Vzal však v úvahu stanovisko dětí, které si přály být více u matky. K. je 10 let a je dostatečně rozumově a emocionálně vyspělá, takže je nutno její přání považovat za zásadní vodítko při hledání jejího nejlepšího zájmu. F. je 8 let, a ačkoli mohl částečně přejímat názory své starší sestry, po celé řízení vyjadřoval neměnné přání být více s matkou. S ohledem na zjištěnou citlivost a přetíženost F. je pro něj zvolená forma péče vhodnější než rovnoměrná střídavá péče. Nucení dětí k symetrické střídavé péči by navíc mohlo zhoršit jejich vztah k otci. 4. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem k odvolání otce [vedlejšího účastníka a)] změnil rozsudek obvodního soudu tak, že zamítl návrh stěžovatelky na změnu péče (děti se tedy vrátily do rovnoměrné střídavé péče). Městský soud předeslal, že vyšel ze skutkových zjištění obvodního soudu, dospěl však k odlišnému právnímu závěru, že nenastala podstatná změna poměrů, která by odůvodnila změnu rozložení péče o nezletilé děti. Postupně se zhoršující vztah dětí k otci, na který poukazovala stěžovatelka, městský soud nepovažoval za dostatečně závažnou okolnost. Zdůraznil též, že výpovědi dětí nebyly identické, F. byl zjevně pod vlivem starší sestry a sám změnu výchovného prostředí nepreferoval. Stěžovatelka netvrdila, že by se otec měl k dětem chovat hůře než v minulosti či že by se zhoršily jeho výchovné schopnosti. Městský soud uvedl, že respektuje vyjádřený postoj dětí, nicméně popsaná situace nedosahuje intenzity vyžadující omezení práva otce výchovně působit na děti. Apeloval však na otce, aby byl více empatický a snažil se pochopit vztah dětí k němu. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že městský soud se nevypořádal s jejími tvrzeními a důkazními návrhy, nesprávně zjistil skutkový stav, zcela ignoroval participační práva nezletilých dětí a rozhodl v rozporu s jejich nejlepším zájmem. Rozhodnutí městského soudu bylo nepředvídatelné, odporuje ustálené judikatuře a postrádá náležité odůvodnění. Městský soud porušil i zásadu rovnosti účastníků řízení. Zásadní změna poměrů jednoznačně vyplývá z pohovorů, které s dětmi provedl opatrovník i obvodní soud, i ze zpráv psychologa, kterého obě děti navštěvují. Městský soud hodnotil důkazy a sdělení dětí zcela odlišně než obvodní soud, aniž je sám zopakoval. Nezjišťoval, v jakém psychickém stavu jsou děti a co si přejí. Opatrovník i v odvolacím řízení navrhoval, aby děti trávily s otcem kratší dobu. Městský soud přání dětí zcela bagatelizoval, vůbec se nezabýval jejich názorem. Napadený rozsudek postrádá vyhodnocení nejlepšího zájmu dětí. Otec se o děti před rozvodem nijak zvlášť nestaral, takže stěžovatelka nemohla vědět, jak o ně bude pečovat a jak se u něj děti budou cítit. V průběhu řízení poukazovala na závadné jednání otce vůči dětem, které má znaky šikany. Psychický stav nezletilé K. se navíc po rozhodnutí městského soudu zhoršil. Děti k otci chodily od středy do neděle už od listopadu 2023, a městský soud tak značně zasáhl do stability jejich výchovného prostředí. III. Vyjádření účastníka a vedlejších účastníků řízení, replika stěžovatelky a duplika vedlejšího účastníka 6. Městský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, které považuje za dostatečné. Stěžovatelčina právní argumentace se odvíjí od skutkových námitek, avšak Ústavní soud by zásadně neměl posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy. 7. Vedlejší účastník ve vyjádření upozornil, že se stěžovatelka domáhá přehodnocení skutkových otázek a porušení svých práv spatřuje v tom, že odvolací soud nerozhodl v její prospěch. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných již nalézacím soudem. Ani nalézací soud nezjistil zásadní změnu poměrů a neměl pochybnosti o rodičovské kompetenci obou rodičů. Stěžovatelka nemá aktivní legitimaci namítat porušení participačních práv dětí. Nadto pomíjí, že participační práva dětí byla naplněna. Soudy nemohou své závěry stavět pouze na přání dětí a rezignovat na komplexní posouzení jejich zájmů. Ústavní soud dlouhodobě prosazuje režim symetrické střídavé péče, který by měl být pravidlem. Stěžovatelka nerespektuje pravomocná rozhodnutí a protiprávně vytěsňuje vedlejšího účastníka z výchovy dětí. 8. V replice stěžovatelka zdůraznila povinnost soudu odůvodnit, proč nepřihlédl k přání nezletilých dětí, což městský soud neučinil. Postoj dětí k rozsahu péče se nezměnil, chtějí u otce trávit méně času, necítí se tam dobře. U K. se po rozhodnutí městského soudu výrazně zhoršily stavy úzkosti, musela začít brát antidepresiva. Práva dětí mají přednost před právy rodičů. Děti k otci odmítají chodit na celý týden i přes stěžovatelčina upozornění. Otec se s nimi nesnaží udržovat normální vztah. 9. V dalším podání pak stěžovatelka popsala dále se zhoršující psychický stav obou dětí a ohradila se proti tomu, že ji soudy vyzvaly k dobrovolnému plnění povinnosti řádně připravit děti na styk s vedlejším účastníkem a nařídily jí setkat se s odborníkem v oboru pedopsychologie. 10. Ustanovený opatrovník nezletilých dětí (orgán sociálně-právní ochrany dětí) uvedl, že vedlejší účastníci opakovaně vyjadřují přání omezit četnost pobytů u otce kvůli negativním zkušenostem s jeho chováním. Pobyt u otce vnímají jako emočně náročný a nepříjemný, zejména proto, že otec často křičí, často i kvůli drobnostem, a jejich názor vždy bagatelizuje. Názory nezletilých vedlejších účastníků jsou konzistentní a vycházejí z reálných zkušeností, což je významné při posuzování jejich schopnosti samostatně formulovat své potřeby a přání. Nezletilí vedlejší účastníci jsou z hlediska věku i rozumového vývoje dostatečně vyspělí na to, aby byly jejich názory a přání v plném rozsahu respektovány a reflektovány v rozhodovacím procesu. 11. Vedlejší účastník a) v duplice upozornil, že stěžovatelka nerespektuje rozhodnutí obvodního a městského soudu, její tvrzení jsou selektivní, nepodložená a nelogická, domáhá se přehodnocení skutkových otázek a předkládá novoty. Poukázal též na to, že v řízení před obecnými soudy zpochybňoval nezaujatost orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Ze spisu jednoduše neplyne skutkový závěr o podstatné změně poměrů. Mezi napadeným rozhodnutím a psychickým stavem dětí neexistuje příčinná souvislost. Vedlejší účastník též znovu zpochybnil legitimaci stěžovatelky namítat porušení práv dětí. Stěžovatelka popírá právo otce na spravedlivou účast na výchově dětí. Její odkazy na judikaturu nejsou přiléhavé. Názor dítěte není vý